(9.40 hodin)
(pokračuje Vondráček)
Budeme tedy hlasovat o změně zpravodaje, aby se zpravodajem pro prvé čtení tohoto tisku stal pan poslanec Zdeněk Ondráček.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 131, přihlášeno 156, pro 143, proti nikdo. Návrh byl přijat. Prosím nového zpravodaje, aby se ujal slova.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo. V podstatě navážu na slova předkladatele. Je zbytečné, abychom tento návrh dále diskutovali, nebo resp. se o něm obšírně zmiňovali. Přikláním se k navrženému postupu, který říkal pan kolega, a navrhuji totéž, přerušení do ukončení legislativního procesu předchozího bodu. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které je v tuto chvíli jako první přihlášen pan poslanec Feri.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo. Já jen navážu na to, co jsem říkal v předchozím bodu. Tím pádem, že jsme schválili ten předchozí bod, tak bych chtěl požádat pana navrhovatele, zástupce navrhovatele toho předchozího tisku, kolegu Sadovského, jestli by o tom stanovisku vlády zpravil a upozornil na to senátory, protože to bude vlastně jediná šance, kde se to dá opravit. A já myslím, že až tam půjdeš, že to můžeš panu Antlovi říct.
Předseda PSP Radek Vondráček: Mým prostřednictvím, děkuji, když se budete oslovovat.
Své vystoupení avizoval ještě pan poslanec Farský.
Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo. Navrhuji tedy přerušení tisku 551 do doby ukončení legislativního procesu sněmovního tisku 657.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. O tomto návrhu dám bezprostředně hlasovat.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 32, přihlášeno 157, pro 147, proti nikdo. Návrh byl přijat. Přerušuji tento bod a budeme pokračovat dle schváleného pořadu.
Otevírám bod číslo
162.
Návrh poslanců Jany Černochové, Andreje Babiše, Jana Hamáčka, Petra Fialy
a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon
č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 557/ - prvé čtení
Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 557/1.
Prosím, aby předložený návrh uvedla za navrhovatele paní poslankyně Jana Černochová.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo, krásné dopoledne dámy a pánové. Předstupuji před vás podruhé s návrhem novely Ústavy České republiky týkající se článku 43. Poprvé to bylo v roce 2016 a debaty odborné i politické potvrdily, že změna bezpečnostního prostředí skutečně vyžaduje novelu předmětného článku naší Ústavy, především oblasti vysílání sil. Jsem ráda, že můj návrh podpořily desítky z vás napříč politickým spektrem a následně vláda dala návrhu doporučující stanovisko. To jasně dokazuje, že se nejedná o nějaký rozmar či nepromyšlený krok, ale o něco, co bude v důsledku ve prospěch bezpečnosti této země a jejích občanů. Chci vás ubezpečit, že návrh je plně konformní s naším ústavním pořádkem i mezinárodním právem.
Nejprve pár slov k historii předmětného článku. Původní článek 43 v odstavci 2 hovořil o tom, že - teď cituji: "Vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem obou komor." V roce 2000 došlo k novele, která reagovala mimo jiné na vstup České republiky do NATO a která předmětný článek výrazně rozšířila ze dvou odstavců na šest. Vymezila postup při vysílání ozbrojených sil České republiky a rozšířila postup pro přijímání cizích sil a jejich průjezdů a přeletů. Zároveň v odstavci 4 stanovila striktní podmínky, za kterých může vláda vyslat ozbrojené síly na 60 dnů bez souhlasu Parlamentu.
Předchozí novely, stejně jako ta nyní navrhovaná, jsou důsledkem změn bezpečnostního prostředí a nutnosti na ně reagovat. Je na nich dobře vidět vývoj uvažování o obraně a bezpečnosti od počátku devadesátých let minulého století, kdy zhroucené státy, terorismus, regionální šíření nestability, migrace, ale i potřeba odstrašení, nebyly vnímány jako zásadnější hrozby či jevy.
Co tedy navrhujeme? Po diskusích a provedených analýzách možností ve spolupráci s právníky, bezpečnostními experty i vojáky byla zvolena varianta zjednodušení stávající úpravy článku 43. Především ze čtvrtého odstavce budou vypuštěny podmínky, které omezovaly vládu při vysílání ozbrojených sil na 60 dnů. Nově by tedy vláda mohla vyslat síly do zahraničí dle svého uvážení, nicméně zůstává nadále povinnost informovat Parlament, který může toto rozhodnutí zvrátit.
A jaké jsou výhody pro tuto změnu? Podle současné úpravy není možné vyslat vojenské jednotky na záchranu rukojmí zadržovaných v zahraničí bez předchozího souhlasu Parlamentu České republiky. Vzhledem k tomu, že taková akce musí probíhat v utajení a hrozí nebezpečí z prodlení, je její provedení jen těžko představitelné. Představitelé České republiky se opakovaně zavázali k naší účasti v silách velmi rychlé reakce. Tyto jednotky musí být schopné vyrazit dle potřeby v řádu desítek hodin, což potřebný schvalovací proces prakticky také neumožňuje. A vlastně když jsme schvalovali ten poslední mandát, tak jsme tam nechávali jakýsi bianko šek.
V případě schválení změny bude vláda moci vyslat bez odkladu vojenské jednotky do operací Evropské unie či Organizace spojených národů, a přispět tak k urychlenému řešení krizových situací vojenského i nevojenského charakteru, např. zabránění zhroucení nějakého státu v Evropě blízkých regionech, což by mohlo vyvolat nestabilitu v daném regionu, způsobit migrační vlnu do Evropy atd.
Další změnou, kterou návrh obsahuje, je, že vláda bude moci rozhodovat o přeletech a průjezdech ozbrojených sil cizích států hromadně a o způsobu povolování těchto pohybů. Dosud praxe fungovala obdobně, ale text Ústavy jí bohužel neodpovídá. Vláda podle něj má povinnost o těchto svých rozhodnutích informovat Parlament, který je může zrušit, ale vzhledem k tomu, že přeletů a průjezdů jsou stovky či tisíce, nemůže tak prakticky činit u každého jednoho zvlášť, jak z textu Ústavy vyplývá, a informuje o nich komory Parlamentu en bloc. Jde tedy o sladění Ústavy s praxí, protože skutečně množné číslo tam není, je tam číslo jednotné. Důležitou skutečností je, že kontrolní role Parlamentu, tedy obou našich komor, zůstává zachována, protože jej vláda vždy musí bez zbytečného odkladu informovat a jakákoliv z komor může nadpoloviční většinou všech členů rozhodnutí vlády zrušit.
V rámci debaty politické, odborné i laické se objevuje k zamýšlené novele několik výhrad, a tak bych k nim také ráda něco uvedla. Možná tím třeba odradím některého z kolegů od vystoupení. Neodradím, ale každopádně budu informovat ty z vás, kteří jste se tomu třeba nevěnovali tak jako já nebo někteří kolegové z výboru pro obranu. ***