Vystoupení předsedy PS na konferenci k 15. výročí vstupu ČR do NATO
12. 3. 2014Úskalí a příležitosti hledání konsenzu v obranné politice v parlamentním prostředí
Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo vlády, Vaše Excelence, vážení hosté,
je mou ctí vystoupit na této konferenci k 15. výročí vstupu České republiky do NATO.
Vstup do Severoatlantické aliance v roce 1999 byl nejen pojítkem snažení velké části politické reprezentace, ale také výrazem hledání nové identity české společnosti po pádu komunismu. Dalo by se ovšem také říci, že poté co bylo naše snažení korunováno vstupem do Aliance, na dlouhou dobu zmizelo poslední významné pojítko v oblasti bezpečnostní a obranné politiky, na kterém se dokázala naše politická reprezentace shodnout.
Dnes jsme ve stavu, kdy je pro politickou reprezentaci stále těžší získávat na svou stranu veřejnost pro podobně ambiciózní projekty v oblasti transformace ozbrojených sil, jakým byl před 15 lety vstup do NATO. A samozřejmě z pohledu některých politiků se jedná o téma, které potenciálně mnoho pozitivních bodů u voličů nezíská.
Jednoduše řečeno: to, že jsme součástí jedné z nejúspěšnějších vojensko-politických aliancí v historii, která nám garantuje naši bezpečnost, je vlastně i naším velkým handicapem. Jsme obětí našeho vlastního úspěchu. Naše bezpečnost je garantována aliančními zárukami, ale často zapadá, že naše členství v tomto prestižním klubu něco stojí a že jsme na sebe při vstupu vzali určité závazky.
Ptám se tedy: jakým dalším úskalím a jakým příležitostem při hledání konsenzu v obranné politice v parlamentním prostředí čelíme dnes?
Především se obranná a bezpečnostní politika ne vždy těší dostatečnému zájmu. Bezpečnost je u nás spojována spíše s faktory sociálními a ekonomickými, zatímco vojenské jsou neprávem opomíjeny. Obrazně řečeno: žádné přímé hrozby nám nehrozí, tak nás vlastně otázky ohledně zajištění naší vnější obrany nemusí tolik trápit.
Vůči tomuto pocitu jakéhosi falešného bezpečí nejsme často imunní ani my zákonodárci. Přitom roli poslanců v oblasti bezpečnosti nelze vůbec podceňovat, neboť je to právě Sněmovna, která schvaluje obranný rozpočet či vyslání vojáků do zahraničních operací. Veškerá branná legislativa, která dává právní rámec fungování ozbrojených sil, je též projednávaná Parlamentem. Navíc Parlament plní nepostradatelnou kontrolní funkci a dohlíží na vládní politiku, včetně resortu obrany.
Nechci své vystoupení ani zdaleka prezentovat jen jako kritiku nás - zákonodárců. Sám si například nesmírně vážím práce a erudice kolegů poslanců ve výboru pro obranu. Pravdou ovšem zůstává, že ne vždy se daří zákonodárce vhodně zapojit do diskuze o budoucím směřování naší obranné a bezpečnostní politiky. Proto vítám, že se na této konferenci podařilo uspořádat panel se všemi předsedy parlamentních politických stran, a upozornit tak na významný parlamentní rozměr formulování naší bezpečností politiky.
Otázka zajištění obrany vyžaduje - snad více než jakákoliv jiná politika - aktivní a dlouhodobý dialog mezi vládou a opozicí - v tomto případě jsme totiž všichni na jedné lodi. V případě tak zásadních otázek, jako je budoucí podoba našich ozbrojených sil či účast v zahraničních misích, nemají partikulární stranické zájmy své místo. To však také znamená, že vláda a kolegové na ministerstvu obrany budou poslance - a zdaleka nejen vládní - maximálně vtahovat do diskuze a informovat je o svých záměrech a představách. Zde vidím prostor pro zlepšení na obou stranách.
Nestačí však hledat jen shodu mezi jednotlivými zákonodárci, politickými stranami či vládou a opozicí. Je třeba do diskuze především aktivně vtáhnout občany. A tady má poslanec jako volený zástupce ideální možnost si nejen názory svých voličů vyslechnout, ale také je sám ovlivňovat. Poslanci mohou vnášet do veřejného prostoru v komunikaci se svými voliči témata spojená s armádou a obecně naší vnější bezpečnostní. K tomu je ale často potřeba trochy politické odvahy - umět jasně a srozumitelně obhajovat i na první pohled nepopulární věci. Zajištění obrany je během na dlouhou trať - peníze do ní vložené nejsou ihned vidět. Koneckonců: dokud nehoří, tak hasiče také nikdo nevidí. Až nám ale shoří dům, je pozdě se ptát, proč hasičská stanice nestála v sousední ulici.
Je proto z velké části i na nás, volených zástupcích, abychom dostatečně jednotně prosazovali myšlenku, že zajištění naší vnější bezpečnosti, včetně plnění našich spojeneckých závazků, je nezbytné pro zachování fungujícího státu.
Na závěr mi dovolte poděkovat organizátorům sdružení Jagello 2000, České euroatlantické radě a všem, kteří se podíleli na přípravě této konference.
Předseda PS Parlamentu ČR Jan Hamáček, Národní konference k 15.výročí vstupu ČR do Severoatlantické aliance, Pražský hrad, 12. března 2014