Projev předsedy PS u příležitosti uctění památky padlých (Staroměstská radnice)
5. 5. 2014Projev předsedy Poslanecké sněmovny u příležitosti uctění památky padlých v Pražském povstání v květnu 1945, 69. výročí (Staroměstská radnice, 5. května 2014)
Staroměstská radnice je jedním ze symbolů boje Pražanů za osvobození města od nacistické okupace v květnu 1945. Primátora JUDr. Otakara Klapku nacisté v létě 1940 zatkli a v říjnu 1941 po nástupu Heydricha popravili. Byl to statečný vlastenec, který bránil Němcům v odstraňování pomníků významných osobností českých dějin, zdržoval přejmenování ulic a finančně podporoval odboj.
Náměstek primátora, sudetský Němec Josef Pfitzner, rodák z Petrovic u Krnova a profesor východoevropských dějin na pražské Německé univerzitě, chtěl Prahu přetvořit na německé město, dokonce osobně kontroloval všechny publikace, které o Praze vycházely.
Ironií osudu se stalo, že právě tento fanatický nacistický představitel se 5. května 1945 v poledne dostavil do kanceláře primátora Říhy ve chvíli, kdy zde měl probíhat akt předání moci na magistrátu do rukou představitelů Národního výboru. V té době už na budově radnice visely československé a spojenecké vlajky a busta Adolfa Hitlera v jednacím sále vzala za své. Pfitzner protestoval s poukazem na možné důsledky, které takové jednání může mít. Bohužel mělo.
Když chtěli zástupci Národního výboru promluvit z balkónu k občanům, ozvala se ve směru od Týnského chrámu německá děla, roztříštila okna primátorské kanceláře a na dlažbě Staroměstského náměstí zůstali ležet první zranění. Městským pouličním rozhlasem začali být svoláváni dobrovolníci, kteří by pomáhali bránit radniční budovy. Němci chtěli za každou cenu umlčet městský rozhlas, proto do budovy vystřelili tankovým dělem. Rozhořel se boj, který trval až do 8. května. Okupanti za pomoci těžkých zbraní a zápalných střel radniční budovy ostřelovali, v důsledku čehož vyhořelo celé novogotické křídlo, poškozeny byly i věž, kaple a orloj.
Čest náleží památce všech obránců radnice, kteří v tomto boji padli. Doslova několik hodin před koncem války. Nebyli sami. Mnoho pamětních tabulek na mnoha místech Prahy nám dodnes připomíná oběti vlastenců v průběhu květnového povstání pražského lidu. V boji za svobodu přinesli oběť nejvyšší.
Naše vzpomínka má také patřit těm, kteří pomáhali odnášet a ošetřovat raněné a také hasičům a dalším občanům, kteří se obětavě snažili bojovat s požáry. Díky nim se nejen velká část objektu radnice ale i řada jiných pražských památek zachovala do dnešních dnů.
13. května byl obětem boje u Staroměstské radnice postaven pod zničeným orlojem první improvizovaný památník z ohořelých trámů budovy. Jejich příběh si dodnes zaslouží náš obdiv a naši úctu.
Nacista Pfitzner se pokusil utéct do amerického zajetí, byl však vydán zpět do Československa a před zaslouženou popravou ještě sepsal úvahu na téma zhroucení Německa. Své zrůdné záměry naštěstí nestačil dovést do konce. I proto je Praha dnes krásnou evropskou metropolí, kde nikdo nemusí přepisovat dějiny, přeškolovat turistické průvodce nebo umlčovat sdělovací prostředky. Važme si toho. Muselo být prolito mnoho lidské krve a to je pro nás i pro další generace zavazující!
