Projev předsedy PS u příležitosti uctění památky padlých (budova Českého rozhlasu)
5. 5. 2014Projev předsedy Poslanecké sněmovny u příležitosti uctění památky padlých v Pražském povstání v květnu 1945, 69. výročí (budova Českého rozhlasu, Praha)
V době před 69 lety hrál rozhlas rozhodující úlohu při rychlém šíření informací mezi obyvatelstvem.
Začátkem května 1945 Češi s obavami i s nadějí otáčeli kolečkem přijímače, na němž mnohde ještě visela výstraha, že poslouchání zahraničních stanic se trestá smrtí, a čekali, co se dozví. V posledních letech to nebylo nic potěšitelného. Připomeňme si několik okamžiků těch smutných let:
O Vánocích roku 1938 se Emil Hácha ve svém rozhlasovém poselství národu spolu s básníkem modlil: „Neopouštěj Hospodine národ ten, jehož krev je krví mou a jehož tlukot srdce, je mého srdce tlukotem. Chraň je, střez a opatruj.“ Tušil, že všechny další zprávy linoucí se z rozhlasové bedničky budou už jen horší. V březnu následujícího roku se posluchači dozvěděli zprávu, že Hácha „složil osud českého národa do rukou Vůdce“, v listopadu téhož roku hlásili, že „české vysoké školy byly uzavřeny“. V roce 1940 se z vln protektorátního rozhlasu každý den linuly vítězné tóny z Wágnerovských oper uvádějící zpravodajství o německých válečných úspěších na všech frontách. Po nástupu Heydricha v září 1941 oznámil hlasatel občanům informaci o vyhlášení civilního výjimečného stavu včetně zákazu shromažďování a zákazu nočního vycházení. V dalších týdnech pak posluchači byli svědky čtení seznamů jmen těch, kteří byli okupanty zatčeni a zastřeleni. Ani zpráva o atentátu na Heydricha v květnu 1942 neznamenala pro občany protektorátu vysvobození. 10. června 1942 rozhlas hlásí: „Pozor! Pozor! Úředně se oznamuje: V průběhu pátrání po vrazích SS-Obergruppenführera Heydricha se našly jasné stopy, že obyvatelstvo obce Lidice u Kladna poskytlo podporu a pomoc okruhu podezřelých pachatelů...Protože se obyvatelé této vesnice svou činností a podporou vrahů SS-Obergruppenführera Heydricha co nejhrubším způsobem provinili proti vydaným zákonům, byli dospělí muži zastřeleni, ženy dopraveny do koncentračního tábora a děti předány k náležitému vychování. Budovy obce byly srovnány se zemí a jméno obce bylo vymazáno. Tolik toto oznámení.“ 24. června byl v šest večer vysílán přenos z Národního divadla, kde probíhala panychida za Heydricha. Hodinu poté bylo ve zprávách oznámeno, že Ležáky potkal stejný osud jako Lidice. Obyvatelstvo zachvátil strach. Rozhlas se stal nástrojem nacistické propagandy a zastrašování.
Mnozí tak seděli s uchem přilepeným na bedně a poslouchali čs. zahraniční vysílání z Londýna. Tak, aby je nikdo neslyšel a neudal. Kdo byl přistižen, mohl se rozloučit se životem.
Po obratu na východní frontě po bitvě u Stalingradu Češi tušili, že tohle všechno by jednou mohlo skončit. Ale kdy? Válečné roky 1943 a 1944 byly dlouhé a rozhlas opakovaně vyzýval obyvatelstvo k pomoci německým vojákům na frontách. „Mějte pevnou naději, že se útrapy války jednou skončí a přijde mír“, četli o Vánocích roku 1944 Háchovo poselství, který toho již sám nebyl schopen. Nikdo už jej nebral vážně stejně jako zprávy protektorátního vysílání a politické úvahy kolaborantského ministra Moravce.
Přichází rok 1945, rok plný nadějí a očekávání. Slovensko je už svobodné a postupně jsou osvobozovány další části Moravy i Čech. V Praze panuje třeskutá atmosféra. Když 5. května posluchači otočili knoflíkem rozhlasu, ihned poznali, že „to je tady“. Rozhlas od šesti od rána vysílal pouze česky a byly hrány zakázané české písně. Němci pochopili, že se něco změnilo. Povstalci ovládli nejúčinnější prostředek pro šíření informací – rozhlas. Následující čtyři dny jsou bojem nejen o rozhlas, jsou bojem Pražanů za svobodu. A svoboda nemůže být bez svobodného šíření informací. Pražský rozhlas nepřestal vysílat ani ve chvílích nejprudších bojů, což se nestalo v žádném z dalších osvobozovaných měst Evropy.
Čest památce všech hrdinů, kteří padli v bojích nejen u sídla rozhlasu, ale na mnoha dalších místech Prahy, aby pomohli k návratu svobody – v naší zemi, v její krásné matičce Praze i na vlnách rozhlasu. Děkuji Vám za pozornost.
