Předseda PS uctil památku srpnových událostí roku 1968
21. 8. 2014Předseda Sněmovny vystoupil na dnešní vzpomínkové akci před Českým rozhlasem k srpnovým událostem roku 1968.
Vážení,
v letošním roce již podruhé mám tu čest vystoupit zde, u budovy rozhlasu. Poprvé to bylo v květnu při příležitosti vzpomínky na události povstání pražského lidu v květnu 1945, dnes si připomínáme srpnové události roku 1968. V květnu jsem zde vzpomínal úlohu rozhlasu jako média, jež ve 20. století sehrávalo klíčovou úlohu v historických meznících našeho státu. Rozhlas byl ve 20. století nejen pouhým svědkem, ale také nepostradatelným hybatelem dějin. A ne jinak tomu bylo i v srpnu 1968, kdy bylo tehdejší Československo obsazeno armádami států Varšavské smlouvy. Právě rozhlas byl mezi prvními cíli těchto okupantů, protože na jeho vlnách se šířily nezkreslené informace o invazi vojsk a výzvy k tichému odporu proti tomuto svévolnému aktu. Došlo k nerovnému boji Pražanů s kameny v ruce a okupantů v tancích. Takový boj nešlo vyhrát, po palbě do davu zůstalo na zemi ležet mnoho zraněných a několik mrtvých. Budova rozhlasu byla obsazena a svoboda slova byla tak znovu potlačena na dalších dlouhých více než 20 let.
Chtěl bych zde znovu vyzdvihnout hrdinství všech těch, kteří se v brzkém ránu 21. srpnu vypravili k obraně rozhlasu, byť předem tušili, že tento boj nevyhrají. Hluk tanků a střelba do budovy rozhlasu se mísily se slovy hymny „Kde domov můj“, kterou ještě stačili pracovníci rozhlasu před osmou hodinou ranní odvysílat. Také oni, stejně jako většina dalších čs. žurnalistů, splnili svou historickou úlohu se ctí. Řada z nich později působila v exilu v zahraničních redakcích a podíleli se na šíření svobody a pravdivých informací do normalizovaného Československa.
Často při příležitostech jako je ta dnešní připomínám, že svoboda není samozřejmostí, byť se nám každodenní život v ní může zdát samozřejmým. Zprávy z bližších i vzdálenějších oblastí Evropy i světa nás den co den informují o situaci těch, pro které život ve svobodě bohužel samozřejmostí není. A proto také jména těch, kteří v pohnutých letech naší státnosti nejenom zde, u budovy rozhlasu, položili svůj život, nám mají připomínat, že zdaleka ne každý den v naší národní historii mohl být prožíván svobodně tak, jako třeba ten dnešní. Čest památce všech, kteří se o svobodu v naší zemi zasloužili!
