Zemřela bývalá předsedkyně ČNR Dagmar Burešová
2. 7. 2018Paní Dagmar Burešová byla zvolena předsedkyní České národní rady 26. června 1990. Stala se tak historicky první ženou v čele zákonodárného sboru na českém území. Návrh na její zvolení přednesl její předchůdce Jaroslav Šafařík, který ustavující schůzi ČNR po volbách v červnu 1990 řídil. Mimo jiné řekl:
„Na návrhu, který jste obdrželi jako sněmovní tisk č. 5, se dohodli představitelé všech čtyř parlamentních stran, zastoupených v České národní radě. Sám bych chtěl tento návrh vřele doporučit. Poznali jsme dobře paní JUDr. Burešovou v její funkci ministryně spravedlnosti, mnozí jsme ji znali již dříve jako neohroženou a nekompromisní zastánkyni práva a spravedlnosti.
Svým osobním statečným postojem při obhajování disidentů, našich nejčestnějších občanů, kteří se postavili proti totalitní moci, si zasloužila naši důvěru při jmenování do funkce ministryně spravedlnosti. Tytéž morální a odborné kvality dávají záruku spravedlivého a poctivého výkonu funkce předsedkyně České národní rady.
K výkonu funkce předsedkyně České národní rady má paní dr. Burešová všechny předpoklady mravní i odborné. Jsem přesvědčen a předpokládám, že v tom jste se mnou zajedno, celý poslanecký sbor, že v osobě paní Burešové je záruka dalšího rozvoje skutečné parlamentní práce České národní rady, která je nezbytným předpokladem pro udržení české státnosti.“
Ze 187 poslanců, kteří se volby zúčastnili, získala 168 hlasů a byla jednoznačně zvolena na první pokus. Po svém zvolení pronesla následující řeč:
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: „Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji vám za důvěru, kterou jste mně svou volbou projevili. Oslovuji vás dnes po prvé ve svém novém postavení a využívám toho k tomu, abych připomněla, že dva roky, které nás společně očekávají, budou doslova nabity náročnými a odpovědnými úkoly. Nechci je vypočítávat ani určovat pořadí jejich důležitosti. Jeden z nich si však zaslouží zvláštní pozornosti. Je to vypracování ústavy naší republiky. Jde vlastně o první skutečně a jedině českou ústavu. Proto si myslím, že je nezbytné, aby její tvorba nebyla chápána jen jako státoprávní záležitost, ale aby byla spojena s takovými otázkami, jakými jsou místo a postavení českého národa, které nabývají nyní zvláštní důležitost v souvislosti s evropskou integrací.
Půjde přitom o to, abychom navázali na odkaz Palackého a Masaryka, zejména na jejich myšlenky o tom, že žádný národ nemá hodnotu sám o sobě, jen proto, že existuje, ale že jeho hodnota je dána tím, jaký je, co znamená, jaký je jeho přínos lidstvu a jaká je nezastupitelná a jedinečná role, kterou v jeho dějinách a kultuře hraje.
Máme na co navazovat, ale máme také svůj dluh. A právě proto bych si přála, aby tvorba ústavy se neomezila jen na instituce, ale zahrnula i obrození ducha národa. Stále platí, že státy jsou živy idejemi, které je zrodily. U kolébky naší republiky stály demokratické principy a ideály a má zde také svůj počátek svazek Čechů a Slováků v jednom státě. Byl to svazek dvou národů, které byly trvale ohrožovány a musely těžce hájit svou svébytnost.
Dnes naše národní existence už ohrožena není. Přesto se domnívám, že tento svazek má své opodstatnění, neboť je daleko více toho, co nás spojuje, než toho, co nás dělí. Ještě důležitější však je, že to, co nás spojuje, kultura a humanita, nás současně i povznáší.
Při tvorbě ústavy je třeba dosáhnout i vyššího stupně demokracie a to samozřejmě nejen ve srovnání s dobou nedávno minulou, ale ve srovnání i s první republikou. Demokracie totiž má tu kouzelnou vlastnost, že je schopna stále se vyvíjet a zdokonalovat. A proto bych byla ráda, abychom pluralitu nechápali jen jako soupeření mezi politickými stranami, jejich zájmy a programy. Myslím si, že máme reálnou šanci dosáhnout toho, aby demokratické principy skutečně prostoupily celý náš politický život ve všech jeho komponentách.
Jednou z nich nepochybně musí být i plná samospráva měst a obcí. S tím souvisí i řešení postavení Moravy a Slezska, které by plně mělo odpovídat jejich specifickému historickému vývoji.
Nepochybně půjde i o to, abychom na nových principech konstituovali budovu našeho státu, zejména abychom obnovili vazby, které byly narušeny totalitním systémem. Zřejmě se vrátíme k těm prvkům dělby moci, jejichž oprávněnost prokázal ústavní vývoj v jiných demokratických zemích: moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní jsou tři samostatné pilíře. Musí být jako takové budovány, ale současně musí být promyšleny takové vztahy mezi nimi, které by neznamenaly jenom určitý způsob vzájemné kontroly, ale které by současně poskytly dost prostoru pro plnění úkolů té které organizace
V té souvislosti se budeme muset zamyslet i nad činností České národní rady a nad způsobem její práce. Domnívám se, že zejména bude třeba postavit na nových základech vztahy k české vládě, vůči níž máme jako zákonodárný sbor plnit i kontrolní funkci. K tomu nestačí pouze systém interpelací, ale bude třeba dosáhnout daleko hlubší provázanosti obou institucí.
Zamýšlejme se také nad naší vlastní činností jako poslanců. Domnívám se, že nebude stačit, abychom plnili své úkoly ve výborech a ve sněmovně, ale že bude na nás, abychom přinášeli také impulsy zvenčí a dávali jim takový tvar, který by znamenal řešení problémů společenského života.
Paní poslankyně, pánové poslanci, při vlastní přípravě tohoto zasedání - teď mám na mysli předvolební mítinky - jsem učinila krásnou zkušenost. Pochopila jsem, že když skutečně o něco jde, dokážeme se povznést nad partikulární zájmy a mít na mysli zájmy naší republiky jako celku.
Velmi bych si přála, aby toto ovzduší společné odpovědnosti nás neopustilo a provázelo nás i nadále po celé funkční období. Vždyť bez nadšení a vzájemné spolupráce bychom nedosáhli cílů, které si klademe a jejichž splnění také naši občané od nás právem očekávají.
Důvěra, kterou jste mi prokázali, mě zavazuje, abych své postavení pojímala jako poslání. Slibuji, že chci učinit vše, co je v mých silách, abych mu se ctí dostála. Vím, že by to nebylo možné bez vaší pomoci. O ni vás proto prosím a za ni vám už předem děkuji.“
Další vystoupení Dagmar Burešové v ČNR v letech 1990-1992 najdete v našem digitálním archivu zde.
Přiložená fotodokumentace:
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová ve své pracovně ve Sněmovní 4.
Přijetí předsedů ČNR a SNR předsedou FS A. Dubčekem 13. 7. 1990
Návštěva prezidenta USA G. Bushe ve Federálním shromáždění ČSFR v době konání 8. společné plenární schůze - 17. 11. 1990
Zahájení Všeobecné výstavy v Praze za účasti naší politické reprezentace - květen 1991
Na památku paní Dagmar Burešové - v Poslanecké sněmovně
