Společné zasedání předsedů PSP ČR a NR SR v Bratislavě
14. 6. 2018Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček se ve dnech 13. - 14. června zúčastnil společného zasedání vedení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Národní rady Slovenské republiky. V rámci doprovodného programu položili Radek Vondráček a jeho slovenský protějšek Andrej Danko květiny k bustě Františka Palackého. Poté projednávali spolupráci v rámci Evropské unie a skupiny V4, koordinaci přístupu směrem k evropské legislativě či etický kodex poslanců. Důležitým bodem byla slavnostní prezentace Pittsburské dohody (ke 100. výročí jejího podepsání 31. 5. 1918) na Bratislavském hradě. U té příležitosti pronesli předsedové své projevy.
Projev pana předsedy Radka Vondráčka na společném zasedání vedení PSP ČR a NR SR:
Vážený pane předsedo Národní rady Slovenské republiky, vážení hosté,
společně si dnes připomínáme dokument, který je prvním významným vyjádřením společné vůle Čechů a Slováků budovat společně nový stát, který jak autoři předpokládali, vzejde z poraženého Rakouska-Uherska. Před sto lety byl Pittsburgh největším slovenským městem v USA a Tomáš Garrigue Masaryk zde byl velkolepě přivítán.
Cesta od Pittsburské dohody k Washingtonské deklaraci až k prvnímu ustavujícímu Národnímu shromáždění Republiky Československé nebyla jednoduchá. Woodrow Wilson na podzim roku 1918 odmítl manifest císaře Karla I. a řekl, že nebude jednat o federalizaci ani o větší autonomii národů Rakouska–Uherska, ale bude jednat pouze s reprezentanty československého nezávislého státu. Pro Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika bylo nesmírně důležité získat pro podporu samostatného státu i všechny jeho budoucí národy, Čechy a Slováky v americkém exilu, a potvrdit, že program samostatnosti má podporu velké části budoucího obyvatelstva.
Dohoda schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě, v kterém mělo Slovensko mít svou samostatnou státní správu, parlament a soudnictví. Zaručovala Slovákům samosprávu a slovenštinu jako úřední a vyučovací jazyk.
Dohoda se po roce 1919 stala předmětem vnitropolitických diskusí. A jak už to bývá, někteří politikové chtěli její naplnění co nejdříve, jiní, kteří rychlé naplňování této dohody odmítali, preferovali s ohledem na radikalizaci německé a maďarské menšiny pouze postupnou cestu ke slovenské dnes bychom asi řekli „federalizaci“ Československa. Druhá dekáda úspěšné existence Československé republiky se navíc stala trnem v oku sousedních států, především Německa a Maďarska, a jejich politika naši státnost permanentně ohrožovala. Bylo dobře, že za myšlenkou společného státu stála většina našich předků navzdory Mnichovské dohodě i navzdory likvidaci naší státnosti a 2. světové válce. Naše česká a slovenská exilová reprezentace a vojáci na všech frontách byli zárukou, že se obnova státu může podařit.
Ze sta let od vzniku Československé republiky jsme téměř polovinu prožili v totalitě, v nesvobodě a z toho téměř čtvrtinu v okupaci.
Na druhé straně žijeme již dvacátý osmý rok svobody a demokracie, z toho dvacet pět let v samostatných státech – jako vynikající sousedé, kteří jsou za způsob našeho rozdělení i dosaženou úroveň našich vztahů dávány jako příklad v celém světě
Vážený pane předsedo Národní rady, vážení hosté, važme si naší státnosti, rozvíjejme naše sousedství, spolupráci ve V4 a v Evropské unii tak, aby byla ku prospěchu našich občanů.
