Projev Radka Vondráčka ke Dni Ústavy Slovenské republiky
3. 9. 2018V sobotu 1. 9. navštívil předseda PSP ČR Radek Vondráček Bratislavu, setkal se mj. s předsedou Národní rady Slovenské republiky Andrejem Dankem. U příležitosti státního svátku – Dne Ústavy Slovenské republiky - přednesl na půdě historické budovy NR SR svůj projev:
Vážený pane předsedo Národní rady Slovenské republiky,
je pro mne velkou ctí v roce 100. výročí naší společné moderní státnosti pozdravit vás právě dnešní den, kdy si na Slovensku připomínáte státním svátkem vznik nejdůležitějšího zákona vašeho státu – Ústavy Slovenské republiky. Je pro mne i radostí být dnes s Vámi, protože je i při těchto příležitostech možnost vrátit se zpět a bilancovat: proces našeho rozdělení proběhl spořádaně, neztratili jsme navzájem důvěru a mezi našimi občany ani politickou reprezentací nedošlo k odcizení.
Přijetí vaší ústavy patří mezi důležité body na cestě spořádaného rozdělení našeho státu. Bylo logickým důsledkem přijetí Deklarace Slovenské národní rady o svrchovanosti Slovenské republiky 17. července 1992.
Někdy se zapomíná, že cesta k vaší národní a státní samostatnosti vedla již od 19. století a měla několik významných mezníků i důležitých událostí, z nichž bych zmínil dva body:
V říjnu si v Kroměříži připomeneme společně s naším rakouským kolegou Wolfgangem Sobotkou 170. výročí prvního reálného pokusu vytvořit pro Rakousko – Uhersko ústavu. Způsob, jak s úsilím Kroměřížského sněmu posléze císařská moc zle naložila a vyřídila tento pokus o klasickou dělbu moci ve státě a lepší uspořádání monarchie oktrojovanou ústavou, předurčil další vývoj i úsilí našich politiků.
Druhým milníkem je Pittsburská dohoda, kterou jsme si s předsedou Národní rady společně zde v Bratislavě v červnu připomněli. Dokument byl prvním vyjádřením společné vůle Čechů a Slováků budovat společně nový stát.
Pro Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika bylo nesmírně důležité získat podporu samostatného státu jako přirozeného svazku Čechů a Slováků a potvrdit, že program samostatnosti není fikcí, ale má podporu velké části budoucího obyvatelstva státu i našich národů v zahraničí.
Dohoda schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě, v kterém mělo Slovensko mít svou samostatnou státní správu, parlament a soudnictví. Zaručovala Slovákům samosprávu a slovenštinu jako úřední a vyučovací jazyk.
Dohoda se po roce 1919 stala předmětem vnitropolitických diskuzí. A jak už to bývá, někteří politikové chtěli její naplnění co nejdříve, jiní, kteří rychlé naplňování této dohody odmítali, preferovali s ohledem na radikalizaci německé a maďarské menšiny pouze postupnou cestu ke slovenské dnes bychom asi řekli „federalizaci“ Československa. Druhá dekáda úspěšné existence Československé republiky se navíc stala trnem v oku sousedních států, především Německa a Maďarska, a jejich politika naši státnost permanentně ohrožovala. Bylo dobře, že za myšlenkou společného státu stála většina našich předků navzdory Mnichovské dohodě i navzdory likvidaci naší státnosti za 2. světové války.
Naše česká a slovenská exilová reprezentace a vojáci na všech frontách byli zárukou, že se obnova státu může podařit.
Přijetí vaší ústavy 1. září 1992 je tedy završením úsilí vašeho národa o svébytnost. Jsme rádi a jsme hrdí, že společný stát k tomu v dobách příznivých i krajně nepříznivých přispěl.
Dnes žijeme dvacátý osmý rok svobody a demokracie, z toho dvacet pět let v samostatných státech. Jsme vynikající sousedé, kteří výborně spolupracují jako partneři ve V4, v EU i dalších mezinárodních organizacích.
Vážený pane předsedo Národní rady, vážení hosté, važme si našich obou státností i historického dědictví, ze kterých vzešly, rozvíjejme naše sousedství, spolupráci ve V4 a v Evropské unii tak, aby byla ku prospěchu našich občanů.
Jak říkával Masaryk: „My sa poznáme a budeme jednotní a svorní v spoločnej práci.“
Přeji vám všechno dobré.
