Projev Radka Vondráčka na slavnostní schůzi Sněmovny 14. listopadu
15. 11. 2018Poslanecká sněmovna si 14. listopadu 2018 připomněla 100. výročí první schůze Revolučního Národního shromáždění. Ve stejném sále, kde se začala psát historie československého parlamentarismu, pronesl projev předseda Sněmovny Radek Vondráček a předseda Národní rady Slovenské republiky Andrej Danko.
Vážený pane předsedo Národní rady Slovenské republiky, vážené poslankyně a poslanci, vážení členové vlády, dámy a pánové. Slavná sněmovno!
V tomto roce již proběhla nejedna oslava našeho mimořádného výročí sta let nezávislého, moderního československého státu.
V březnu zde promluvil předseda Sněmovny reprezentantů USA Paul Ryan a připomněl si s námi důležitou roli USA a prezidenta W. Wilsona v boji našeho národa za sebeurčení a před 17 dny během slavnostního bodu schůze Poslanecké sněmovny promluvili zástupci jednotlivých poslaneckých klubů, kterým chci ještě dodatečně poděkovat za jejich příspěvky, ve kterých bylo řečeno téměř vše o základních principech a směřování naší země.
Svůj dnešní projev bych i z toho pohledu raději pojal více jako připomínku mimořádné historické události, která se odehrála na stejném místě, kde se scházíme i dnes.
Tahle slavnostní schůze je trochu jiná, zvláštní. Taková více naše, taková komorní bych řekl, když jsme ta dolní komora. Doufám, že potěší i drobné dárečky, které vám byly rozdány na lavice, originální Pamětní list a výtisk knihy "Slavná sněmovno".
V tento den přesně před 100 lety v 10.40, tři dny po podpisu příměří nad zákopy 1. světové války, patnáct dnů od Martinské deklarace Slováků a sedmnáct dnů po vyhlášení Československé republiky, se naplnila česká a slovenská státní idea - snaha po svrchované svobodě, po svobodě netoliko záporné, tedy jen nezávislosti a samostatnosti, ale plnomocnosti vzít osud do svých rukou a položit základ naší parlamentní demokracie.
I tehdy před sto lety jako dnes procházeli poslanci čestnou stráží sokolů do tohoto historického sálu. A teď budu citovat: V zasedací síni starodávného sněmu království Českého bylo skladiště aprovisace Zemského výboru. Po zemi válely se brambory a kroupy, na poslaneckých sedadlech stály pytle mouky, vzduch byl nasycen zápachem brambor a vůní moučných výrobků. Na předsednickém stole byl pytlík s kroupami. Nařídili jsme, aby zasedací síň byla ihned dána do pořádku, což přítomní slouhové s radostí slíbili.
Dámy a pánové, stačí se tedy rozhlédnout a můžeme docenit, kam jsme to za 100 let od pytlů mouky dotáhli...
Aklamací byl prezidentem zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, který v té době ještě pobýval v zahraničí. Je tedy historickou zajímavostí, že se o prezidentovi vlastně vůbec nehlasovalo, neboť po přednesení jeho jména všichni povstali a hlasitým dlouhotrvajícím potleskem a zvoláními "Sláva! Ať žije!" došlo k volbě. Byla potvrzena vláda a zvolen předseda Národního shromáždění.
Zde ve Sněmovně pak při prvním výročí 14. listopadu 1919 prezident Masaryk pronesl mj. tuto úvahu: "Naše revoluce měla zvláštní ráz. Za hranicí spočívala v promyšlené a pilné propagandě a diplomatické práci; vedle toho zorganizovali jsme armádu a připojili jsme se k válčícím Spojencům, od nichž jsme byli uznáni za pravidelnou válečnou moc. Doma se pracovalo s naší strany bez krveprolití, třebaže habsburské Rakousko brutálně naše lidi věšelo, střílelo a všemožně potlačovalo. Je to jistě zvláštní revoluce - revoluce po výtce pracovní a právě tím v nejlepším slova smyslu demokratická; a tato revoluce zajistila nám vítězství. Vítězství veliké. Bylo často řečeno, že státy trvají, čím vznikají. Naše republika vznikla pravidelným bojem v poli a prací a prací naše republika se udrží; boj, doufám, nebude již potřebný. Přestáli jsme v poměrném klidu již jeden rok; fysiologové nám říkají, že prvý rok lidského života je pro trvání individua rozhodný. Snad smíme analogie užít také pro náš stát. Ovšem - jest naším úkolem, politikou hodně promyšlenou naší republiku nejen udržet, nýbrž dokonale vybudovat. Teď máme svůj vlastní stát a ten vyžaduje smysl pro odpovědnost a světový rozhled; jest nám třeba státního smyslu, pozitivního smyslu pro stát."
Na budově Sněmovny si můžeme přečíst na pamětní desce: V této památné budově zemského sněmu království Českého se dokonal revoluční převrat protirakouský a budoval se obnovený stát československý.
Karel Kramář pronesl slova o tom, že dynastie habsbursko-lotrinská ztratila práva na český trůn a nový stát je svobodnou československou republikou.
Naše cesta ke svobodě nebyla tak jednoduchá. Z oněch sta let jsme téměř polovinu prožili v totalitě, v nesvobodě a z toho téměř čtvrtinu v okupaci. Také proto se na naše první zasedání vzpomínalo vlastně už jen za deset let v roce 1928 a pak až na slavnostní schůzi, která vytvořila náš parlamentní federální systém a českou a slovenskou Národní radu.
Dovolte mi ještě jednou citovat i velmi důležitou osobu Karla Kramáře, který řekl: "Až bude se psáti historie našeho národa o posledních čtyřech letech, udiví se svět, kolik tu bylo skvělého, ale skrytého hrdinství, kolik odhodlání pomoci české věci, třebas by to mělo život státi, a my pak teprve si řekneme, že jsme si svou svobodu opravdu zasloužili, že jsme byli doma i za hranicemi ve velké chvíli hodni své minulosti, svých velkých předků, kteří tak radostně obětovali život za svou víru, za své přesvědčení a za svůj jazyk."
Je skvělé, že dnes žijeme již dvacátý devátý rok znovunabyté svobody a demokracie. Velmi mě těší, že dokážeme Češi a Slováci jako přátelé spolupracovat nejen mezi sebou, ale i ve Visegrádské skupině. Umíme se podpořit ve vytváření naší dobré pozice v Evropě a tvořit zájmové koalice k prospěchu našich občanů i ve prospěch evropského celku.
Na závěr, s masarykovským (jak jinak v tuto chvíli) "Svět stál a stojí na práci, ne na náladě, svět udržuje se jen prací, a to prací drobnou, prací stálou" vám děkuji za pozornost a předávám slovo našemu vzácnému hostu a troufám si říct příteli, předsedovi Národní rady Slovenska Andreji Dankovi.
