Projev předsedy PS Radka Vondráčka v srbském parlamentu
4. 10. 2019Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček ve dnech 2. - 3. října 2019 absolvoval oficiální návštěvu Srbské republiky. Jednal mj. s předsedkyní Národního shromáždění Majou Gojković a pronesl na plénu srbského parlamentu proslov.
Poštovani i dragi poslanici, Ekselencije,
Dame i gospodo, dragi prijatelji,
velika mi je čast, da budem u zemlji i u naciji u kojoj se osećam kao kod kuće.
Děkuji Vám, paní předsedkyně, za pozvání a Vám všem za vřelé přijetí, kterého se mi dostalo.
Zdravím Vás i za další poslance z různých politických stran, kteří přijeli spolu se mnou. Byť nás není tolik jako v roce 1926, kdy zvláštním vlakem dorazilo 72 členů československého Národního shromáždění, je to důkaz síly a trvalosti našich vztahů, důkaz přátelství, spojenectví a bratrství.
Je pro mne velkou ctí promluvit k Vám v Bělehradě právě zde, v slavném parlamentu, který symbolizuje srbskou státnost od počátku 19. století.
Je pro mne velkou ctí promluvit k Vám jako k reprezentantům národa, který už v roce 1835, kdy stále ještě těžce bojoval o úplnou samostatnost, přijal Sretenjskou ústavu. Ústavu moderní a liberální, která v mnohém předběhla dobu. Je to jasný důkaz demokratického cítění srbského národa, které projevil v době, kdy se mu tehdejší velmoci silou snažily ohnout hřbet. Našim předkům se toto v revolučním roce 1848 v monarchii nepodařilo.
Oba naše národy dlouhá léta žily pod cizí nadvládou. Často byl náš boj za svobodu společný. Za první světové války bojovali Češi bok po boku se Srby. Po ní jsme spolu s Rumunskem založili Malou dohodu. Srbsko uznalo Československo dokonce před jeho vznikem, 23. října 1918. Za to Vám patří dík a vděčnost.
Mou velkou inspirací byl vždy náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který se za války mohl svobodně pohybovat po Evropě a bojovat za myšlenku samostatného Československa díky srbskému pasu. K tomu se váže zajímavá historka, kdy se bankovnímu úředníkovi v Londýně nezdál název Morava, protože ta přece neleží v Srbsku. Masaryk mu ale pohotově odpověděl, že jde přece také o srbskou řeku.
Tato historka je pro mne symbolem příbuznosti našich národů. Já sám jsem hrdý Moravan a opravdu jsem vyrostl a strávil dětství pár metrů od břehu řeky Moravy. Možná i někdo z Vás v tomto sále může říct, že vyrostl na břehu či v blízkosti srbské Velké nebo Jižní Moravy. Je to tak?
Srbsku dále vděčíme za podporu v roce 1938 v době mnichovského diktátu. I za pozdější pomoc našim odbojářům, aby se mohli zapojit do protinacistického odboje. V Jugoslávii se Češi zapojili do partyzánského hnutí v Národně osvobozenecké armádě jako například 1. Československá samostatná brigáda Jana Žižky z Trocnova. Jsme na jejich účast hrdí.
Nakonec, ale ne v poslední řadě, jste se za nás postavili v roce 1968 během okupace vojsky Varšavské smlouvy.
1918, 1938, 1968. Naše osudové osmičkové roky. Vy, Srbové, jste vždy stáli na naší straně a nevynechali jste žádnou historickou příležitost nám pomoci a podpořit nás. Za to Vám náleží naše úcta a vděk. Jak mi řekl při našem posledním setkání náš pan prezident Miloš Zeman, od kterého Vás mám pozdravovat, jsme Vašimi dlužníky a víme, že Vám máme co oplácet.
Kdybych zde měl vypočítávat všechny historické i současné příklady naší vzájemnosti a blízkosti, zabralo by mi to možná celou dobu vyhrazenou pro mou návštěvu.
Těší mě rozvoj našich vzájemných vztahů. Hospodářská spolupráce se úspěšně vrátila k předválečným kontaktům. Již dnes jsou české firmy v souhrnu čtvrtým nejvýznamnějším investorem v Srbsku a objem vzájemného obchodu přesáhl 1 mld. eur. A určitě máme ještě na víc. Přátelství, spojenectví a vzájemná důvěra pomohou i růstu společného byznysu.
Důležitá je také spolupráce ve zvládnutí ilegální migrace na tzv. balkánské cestě a v dalších oblastech vnitřní bezpečnosti, která má vliv na bezpečnostní situaci i ve střední Evropě. Vysoce oceňujeme srbskou roli a spolupráci.
Já se chci ale zmínit ještě o další důležité spojnici našich národů, o svatých věrozvěstech Konstantinovi a Metodějovi, patronech obou našich zemí.
Nedávno jsem měl možnost hovořit o nich s hlavou katolické církve, papežem Františkem. Shodli jsme se na jejich zásadním přínosu pro naši státnost, slovanskou liturgii a literaturu. A také pro naše zakotvení v evropské kultuře a civilizaci. Svatý otec mi připomněl, že i dnes je s vědomím společných dějin naším úkolem kultivovat dialog mezi Západem, střední Evropou a (jiho)východem Evropy.
I proto tady chci říci za celou Českou republiku, za její politickou reprezentaci a její občany, že je naším přáním, abychom Srbsko uvítali mezi členy Evropské unie. To je řešení, které jsme vždy prosazovali a prosazujeme. Historie jasně ukazuje, že stabilita Evropy je nemožná bez západního Balkánu. A stabilita západního Balkánu je nemožná bez zapojení Srbska, a už vůbec ne proti Srbsku.
Máte naši podporu i v bezpečnostní oblasti. Respektujeme, že Srbsko neaspiruje na členství v NATO a deklaruje vojenskou neutralitu. Existuje zde však prostor pro spolupráci v rámci OBSE, v programu Partnerství pro mír a ve spolupráci s námi ve vojenské oblasti a v obranném průmyslu.
V této souvislosti nemohu zde nezmínit otázku uznání Kosova. Neboť to ode mě možná všichni očekáváte. A jakkoli jistě chápete, jak je to pro mě obtížné, nechci se jí vyhnout.
Jsem předseda české Poslanecké sněmovny. Netvořím napřímo zahraniční politiku, ale reprezentuji všechny poslance a jejich voliče bez ohledu na preference a názory.
Uznání Kosova provázely v České republice spory a nikdy nemělo v české společnosti většinovou podporu. Poslanecká sněmovna dokonce přijala usnesení, kterým vyzvala vládu, aby se snažila nalézt jiné, alternativní řešení a budoucnost viděla v celoevropské spolupráci a začlenění celého regionu do EU. Vládě fakticky uznání Kosova nedoporučila. Nakonec se tak těsnou většinou stalo v určité situaci, pod tlakem a pod dojmem argumentů, které nebyly přesné a správné, což nakonec ukázal čas.
Já samozřejmě vím, jaká slova zde pronesl náš pan prezident o případném zrušení uznání Kosova z české strany a jaké pozornosti se jim po celém světě dostalo. Vím, proč je řekl, a mám ho za to rád, právě s ohledem na jejich velký symbolický význam pro přátelství našich národů, o kterém jsem před chvílí mluvil. Věřím, že i díky němu může dojít k novému impulsu v řešení otázky Kosova. Současně považuji za čestné a férové tady před Vámi říci, že nelze očekávat tak zásadní změnu pozice vlády České republiky v otázce uznání Kosova, neboť to podle mnohých expertů ani není možné.
Píše se rok 2019. Jsem přesvědčen, že jen díky otevřenému dialogu, fér jednání a měření jedním metrem můžeme dosáhnout trvalého porozumění a nakonec i vyřešení této otázky.
Rozhodně by ale nebylo spravedlivé klást požadavky pouze na Srby. Po kosovských Albáncích musí Západ chtít, aby stejně jako Srbové udělali zásadní pokroky. Zejména co se týká demokratické správy a právního státu, potírání organizovaného zločinu a terorismu, dodržování občanských svobod a práv menšin a ukončení nepřátelství. Jen pokud se všichni budeme chovat civilizovaně, lze vůbec uvažovat o nalezení nějaké smysluplné dohody.
Vážená paní předsedkyně, poslankyně a poslanci,
věřím v historickou zkušenost a moudrost srbského lidu a jeho politické reprezentace.
Věřím v dobré sousedské vztahy a v tvůrčí regionální partnerství, které se nám tolik osvědčily ve střední Evropě ve Visegrádské čtyřce a ve Slavkovské spolupráci s Rakouskem.
Věřím v odstraňování obchodních a mezilidských bariér již před integrací Srbska do EU. Volný obchod se nesmí stát obětí celních válek a krátkodobých politických ambicí. Česko musí podporovat co nejvolnější přístup Srbska na vnitřní trh EU.
Těším se na to, že se jednou setkáme v EU a těším se na naši spolupráci v Evropě bez nepřátelství a vzájemných křivd.
Jako závěrečné poselství do budoucnosti nechám místo sebe promluvit srbského filologa a lingvistu Vuka Stefanoviće Karadžiće, velký vzor našich politiků 19. století:
"Když každý bude dělat, co je v jeho možnostech, naše národy a naše přátelství budou žít.“
Vážená paní předsedkyně, ještě jednou Vám děkuji za pozvání a přeji Vám, poslankyním, poslancům a srbskému národu úspěch a štěstí.
hvala prijatelji!
Živela Srbija,
živela Republika Češka!
------------------------------------------------
Poštovani i dragi poslanici, ekselencije,
dame i gospodo, dragi prijatelji,
velika mi je čast da budem u zemlji i u naciji u kojoj se osećam kao kod kuće.
Zahvaljujem Vam na pozivu, gospođo predsednice, hvala svima na dobrodošlici i srdačnom prijemu.
Želim da vas pozdravim u ime poslanika koji su doputovali sa mnom, a koji dolaze iz različitih političkih stranaka. Premda nas nema onoliko kao 1926. godine kada su 72 člana čehoslovačke Narodne skupštine doputovala specijalnim vozom, poseta je dokaz snage i trajnosti naših odnosa, prijateljstva, savezništva i bratstva.
Velika mi je čast što mogu da Vam se obratim u Beogradu i to upravo ovde, u slavnom parlamentu koji simbolizuje srpsku državnost od početka 19. veka. Predstavlja mi čast što se obraćam predstavnicima naroda koji je još 1835. godine, kada se krvavo borio za potpunu samostalnost, usvojio Sretenjski ustav. Ustav moderan i liberalan, koji je u mnogo čemu nadmašivao svoje vreme. To je jasan dokaz demokratskih stremljenja srpskog naroda iskazanih onda kada su tadašnje velesile pokušavale svom snagom da mu saviju kičmu. Našim precima ovo nije pošlo za rukom revolucionarne 1848. godine.
Oba naša naroda su mnogo godina živela pod tuđom vlasti. Često su naše borbe za slobodu bile zajedničke. Tokom Prvog svetskog rata Česi su se borili uz Srbe. Nakon rata smo sa Rumunijom osnovali Malu Antantu. Srbija je priznala Čehoslovačku pre proglašenja njenog osnivanja i to 23. oktobra 1918. godine. Hvala velika za to.
Neizmernu inspiraciju za mene predstavlja naš prvi predsednik Tomaš Garik Masarik koji je mogao slobodno da putuje po Evropi i da se bori za ideju samostalne Čehoslovačke zahvaljujući srpskom pasošu. Za to je vezan jedan zanimljiv događaj kada je bankarskom službeniku u Londonu bilo sumnjivo da se oblast Morava (češki naziv za Moravsku, prim. prev.) nalazi u Srbiji. Masarik mu je vrlo spremno odgovorio da je reč o srpskoj reci.
Ovaj događaj je za mene simbol bliskosti naših naroda. Ja sam ponosan Moravljanin i svoje sam detinjstvo proveo par metara od reke Morave. Možda je neko od vas prisutnih takođe odrastao u blizini srpske Velike ili Južne Morave. Ima li takvih?
Srbiji dugujemo zahvalnost za podršku 1938. godine tokom minhenskog diktata. Kao i kasniju pomoć našim pripadnicima pokreta otpora koji su mogli da se uključe u borbu protiv nacizma. Česi su se u Jugoslaviji priključili partizanskom pokretu Narodnooslobodilačke vojske, kao na primer Prva čehoslovačka brigada „Jan Žiška od Trocnova“. Mi smo ponosni na njihovo učešće. Na kraju, ali ne i manje važno, stali ste uz nas 1968. godine tokom okupacije vojski Varšavskog pakta.
1918, 1938, 1968. godina, naše sudbonosne osmice. Vi, Srbi, ste uvek stajali na našoj strani i niste propuštali nijednu istorijsku priliku da nam pomognete i da nas podržite. Za to zaslužujete naše poštovanje i zahvalnost. I kako je predsednik Miloš Zeman, čije vam pozdrave prenosim, rekao tokom našeg poslednjeg susreta, mi smo vaši dužnici i znamo da imamo za šta da se odužujemo.
Kada bi trebalo da nabrojim sve primere iz istorije i modernog doba koji govore u prilog naše uzajamnosti i bliskosti, oduzelo bi to sve vreme planirano za moju posetu.
Raduje me razvoj naših odnosa. Privredna saradnja se uspešno vratila na predratno stanje. Danas su češke firme na četvrtom mestu po ulaganjima u Srbiju, te je obim naše spoljnotrgovinske razmene premašio 1 milijardu evra. A prostora ima i za više. Prijateljstvo, savezništvo i uzajamno poverenje će potpomoći i rast zajedničkog preduzetništva.
Važna je, takođe, saradnja u savladavanju ilegalnih migracija na tzv. balkanskom putu i u drugim oblastima unutrašnje bezbednosti, jer utiču na bezbednosnu situaciju i u srednjoj Evropi. Vrlo uvažavamo ulogu Srbije u saradnji.
Želim da pomenem i još nešto što spaja naša dva naroda, a to su sveta braća Konstantin i Metodije, patroni naših zemalja. Nedavno sam imao priliku da razgovaram sa poglavarom katoličke crkve, papom Franjom. Složili smo se da su sveta braća dala ključni doprinos našoj državnosti, slovenskoj liturgiji i književnosti. A, takođe, i našem usidrenju u evropskoj kulturi i civilizaciji. Sveti otac me je podsetio da je i danas naš zadatak da sa svešću o zajedničkoj istoriji kultivišemo dijalog između zapada, srednje i (jugo)istočne Evrope.
Zato ovde želim da kažem u ime cele Češke Republike, njenih političkih predstavnika i građana da je želja svih nas da Srbiji poželimo dobrodošlicu u Evropskoj uniji. To je rešenje koje smo oduvek podržavali i koje podržavamo. Istorija jasno pokazuje da nema stabilnosti zapadnog Balkana bez uključenja Srbije, i da stabilnost uopšte nije moguća ukoliko se radi protiv Srbije.
Imate našu podršku i u oblasti bezbednosti. Poštujemo to što Srbija ne teži članstvu u NATO-u i deklariše se kao vojno neutralna. Postoji, međutim, i tu prostor za saradnju u okviru OEBS-a u programu Partnerstva za mir, i u saradnji sa nama u vojnoj oblasti i namenskoj industriji.
S tim u vezi ne mogu a da ne pomenem pitanje priznanja Kosova, budući da možda svi to od mene očekujete. Mada sigurno razumete da je ono teško za mene, ne želim da ga zaobiđem.
Ja sam predsednik češkog Poslaničkog doma, ne kreiram direktno inostranu politiku, već predstavljam sve poslanike i njihove glasače bez obzira na preferencije i stavove. Priznanje Kosova su u Češkoj pratili sporovi i nikad nije dobilo podršku većinskog društva. Poslanički dom je čak usvojio odluku kojom je pozvao vladu da se potrudi da nađe drugo, alternativno rešenje i da budućnost sagleda u celoevropskoj saradnji i pristupanju celog regiona EU. Faktički nije vladi preporučio priznavanje Kosova. Na kraju je do toga došlo tesnom većom pod pritiskom i utiskom argumenata koji nisu bili precizni ni ispravni, kako je vreme pokazalo.
Poznata mi je, naravno, izjava našeg predsednika o eventualnom češkom povlačenju priznanja, kao i to kakvu je pažnju ona izazvala u celom svetu. Znam zašto je to rekao i drag mi je zbog toga, upravo radi velikog simboličnog značaja tih reči za prijateljstvo naših naroda koje sam gore pomenuo. Verujem da zahvaljujući njima može doći do novih impulsa u rešavanju pitanja Kosova. Ali smatram časnim i fer da pred vama kažem da se ne može očekivati toliko korenita promena pozicije češke vlade po pitanju priznavanja Kosova, budući da prema mnogim ekspertima ona nije moguća.
Sada je 2019. godina. Ubeđen sam da samo otvoreni dijalog, fer pregovori i merenje istim aršinom mogu doneti trajno razumevanje i na kraju rešenje ovog pitanja.
Svakako ne bi bilo pravedno postavljati zahteve samo Srbima. Od kosovskih Albanaca mora zapad tražiti da isto kao Srbi načine bitan korak napred. Naročito što se tiče demokratije i pravne države, iskorenjivanja organizovanog kriminala i terorizma, poštovanja građanskih sloboda, prava manjina i završetak neprijateljstva. Samo ako se svi budemo civilizovano ponašali, moguće je razmišljati o pronalaženju nekog smislenog sporazuma.
Uvažena gospođo predsednice, poštovani poslanici,
verujem u istorijsko iskustvo i mudrost srpskog naroda i njegovih političkih predstavnika. Verujem u dobre susedske odnose i u kreativno regionalno partnerstvo koji su nam se pokazali kao dobri u srednjoj Evropi, Višegradskoj četvorci i saradnji sa Austrijom u okviru grupe Slavkov (Austerlic).
Verujem u uklanjanje trgovinskih i međuljudskih barijera već pre integracije Srbije u EU. Slobodna trgovina ne sme postati žrtva carinskih ratova i kratkoročnih političkih ambicija. Češka mora podržavati što slobodniji pristup Srbije unutrašnjem tržištu EU.
Raduje me to da ćemo se jednom sresti u EU i radujem se našoj saradnji u Evropi bez neprijateljstava i uzajamnih nepravdi.
A za poslednju poruku poslužiću se rečima srpskog filologa i lingviste Vuka Stefanovića Karadžića, koji je bio uzor našim političarima u 19. veku:
„Ako svako uradi onoliko koliko je kadar, neće naši narodi i naše prijateljstvo nikada propasti.“
Zahvaljujem Vam, poštovana predsednice, na pozivu i želim Vama, poslanicima i srpskom narodu uspeh i sreću.
Hvala, prijatelji!
Živela Srbija,
živela Češka Republika!
