(pokračuje Olga Richterová)

117.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení
souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky
a vládou Spolkové republiky Německo o údržbě a rozvoji
mezinárodní vnitrozemské Labské vodní cesty,
podepsaná v Praze a Berlíně dne 20. 7. 2021
/sněmovní tisk 88/ - prvé čtení

Předložený návrh uvede pan ministr dopravy Martin Kupka. Prosím, ujměte se slova.

 

Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Vážená paní předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové. V současné době neexistuje z hlediska mezinárodního práva žádný závazný dokument, který by řešil otázky mezinárodní statusu této vodní cesty, a to přesto, že ve všech dokumentech, které jsou přijaty na úrovni Evropské unie, ale i České republiky, spadá tato vodní cesta mezi nejvýznamnější koridory TEN-T, a může se tedy tím pádem na ně vztahovat také poměrně významná finanční podpora ze strany Evropské unie, přičemž existuje podobných situací na hlavní síti TEN-T u tak významných toků, jako je Labe, celá řada mezinárodních smluv mezi jinými státy, ať se jedná o Dunaj, Rýn, Sávu či Moselu. Máme tedy za to, že opravdu je namístě potom, co bylo možné dojednat základní parametry té smlouvy, tak abychom ji definitivně ratifikovali i u nás. K tomu zbývá poslední krok, a to je souhlas dolní komory Parlamentu České republiky.

Já bych vás chtěl poprosit o podporu této smlouvy, protože zavádí jasná pravidla o tom, jak se budou oba státy o ten tok starat. Německo se zavázalo k tomu, že bude udržovat na celém území plavební hloubku nejméně 1,4 metru a také v uplynulých letech provádělo a nadále provádí zásahy do říčního koryta tak, aby opravdu byla garantována hloubka 1,4 metru. Znamená to pravidelné prohrábky, znamená to pravidelnou údržbu celého toho říčního toku.

Česká republika paradoxně je na tom z hlediska plavebních poměrů na většině částí splavného toku Labe lépe než Německo a v podstatě od Střekova až do Týnce nad Labem je ta plavební hloubka kolem 2,3 metru. Máme několik úzkých hrdel, která představují opravdu vážný problém z hlediska spolehlivosti té vodní cesty. Nicméně tato dohoda hovoří jen o tom a odkazuje se na jiné platné dokumenty, jako je například dopravní politika České republiky pro období od roku 2021 do roku 2027 s výhledem do roku 2050, že budeme na tom úseku Labe od hranic po Střekov garantovat shodnou plavební hloubku 1,4 metru, a dále budeme rozvíjet ten tok tak, abychom až po zbytek, nejlépe až do Pardubic, postupně udržovali hloubku 2,3 metru. To říká ta smlouva a zavazuje obě strany, aby se v tomto směru staraly o samotnou řeku, o její plavební parametry, a je jasné, že musíme pro úpravy, které nás mají čekat do budoucna, zajistit splnění všech ostatních legislativních požadavků a podmínek.

Samozřejmě že ta smlouva nestojí nad zákonem a není schopnA v tomto směru řešit dlouhodobé problémy, které na tom toku máme, Ale říká, že je závazkem české strany o ten tok pečovat a směrovat svoje kroky k tomu, aby opravdu se ty principy dohody naplnily a i Labe na českém území bylo splavné.

Zmíním jeden důležitý předpoklad. Protože lodní doprava obecně patří mezi nejekologičtější módy dopravy a ve všech systémových dokumentech, strategických dokumentech Evropské unie i České republiky figuruje lodní doprava jako preferovaný mód dopravy právě proto, že je schopná přepravit zejména u sypkých materiálů u nadrozměrných přeprav, je schopná přepravit unikátní množství za poměrně nízké jednotkové ceny, ale zároveň také za menšího negativního dopadu na životní prostředí. Součástí té dohody je mimo jiné ustavení smíšené komise pro společnou péči o Labe a dohled nad dodržováním obsahu dohody, kdy v okamžiku, kdy se podaří smlouvu definitivně schválit, ratifikovat, Česká republika i Německo budou moci nominovat po třech zástupcích a zvát pro takové jednání komise i externí hosty.

Jsem přesvědčený, že tato dohoda opravdu organicky a správně doplňuje všechny strategické dokumenty, že ji máme přijmout a že se máme starat o to, aby i lodní doprava v České republice se mohla rozvíjet, abychom postupně mohli odstranit ona zmíněná úzká hrdla a zajistili to, že když všechny dokumenty hovoří o postupném přesunu nákladní dopravy ze silnic na železnici, ale ty dokumenty hovoří také o přesunu části nákladní dopravy rovněž na vodu.

Zmíním poslední bod. I tato plavební cesta figuruje ve všech strategických dokumentech, které zajišťují nadgabaritní neboli nadrozměrnou přepravu nákladů pro výstavbu jaderných elektráren, a i v minulosti, v okamžiku, kdy se budovaly Dukovany, kdy se budoval Temelín, právě tato vodní cesta byla k přepravě některých specifických nákladů hojně využívána a počítáme s tím i do budoucna.

Děkuji mnohokrát za pochopení, za vyslyšení těch argumentů a za podporu této dohody.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní poprosím pana zpravodaje pro prvé čtení, pana poslance Michala Ratiborského, aby se i on ujal slova. Prosím.

 

Poslanec Michal Ratiborský: Vážená paní předsedající, děkuji vám za slovo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, tato mezinárodní dohoda byla podepsána 20. 7. 2021 a předložena již v minulé Poslanecké sněmovně dne 4. 8. 2021 jako sněmovní tisk 1274. Nebyla však projednána, neboť skončilo 8. volební období. V tomto volebním období byla Sněmovně předložena už 13. 12. 2021 a od té doby bohužel zatím marně čeká na projednání. Celkem tedy již téměř dva a půl roku.

Dohoda o Labi má v České republice charakter mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie, její právní účinky nastupují s výhradou ratifikace. Senát vyslovil v roce 2021 s ratifikací souhlas a následně v květnu 2022 vyslovil k dohodě o Labi podporu a souhlasné stanovisko podvýbor pro dopravu Poslanecké sněmovny České republiky.

Dohoda má za cíl upravit otázky stanovení cílových parametrů Labské vodní cesty v České republice a Spolkové republice Německo. Na německém úseku Labe je současným cílem údržby na mezinárodní vnitrozemské Labské vodní cestě hloubka plavební dráhy 140 centimetrů při aktuálním vztažném vodním stavu při proměnlivé šířce plavební dráhy. Na české straně mají být zajištěny na úseku Labe od Ústí nad Labem až ke státním hranicím parametry plavební dráhy vyplývající z aktuálně platných koncepčních dokumentů v oblasti vnitrozemské plavby. V návazném úseku mezi Ústím nad Labem a Týncem nad Labem pak budou zajištěny stávající, tedy již existující parametry vodní cesty s plavební hloubkou 230 centimetrů. Současně v úseku mezi Týncem nad Labem a Pardubicemi opatření s cílem umožnit plavební hloubku 230 centimetrů až do cílového přístavu v Pardubicích.

Údržba těchto parametrů bude stejně jako doposud realizována státním podnikem Povodí Labe. Přestože je Labská vodní cesta zařazena do transevropské dopravní sítě, neexistuje žádný závazný mezinárodní právní dokument, který by řešil otázky jejího mezinárodního statusu. Tak je tomu i u jiných obdobných vodních cest, například na Dunaji.

Dohoda dále ustavuje společnou smíšenou komisi, jež bude kromě koordinačních úkonů dohlížet na dodržováním jejího obsahu, zejména nad naplněním stanovených parametrů vodní cesty a jejich následným udržením.

Poslední roky pandemie a nyní války na Ukrajině nám ukazují, že Labskou vodní cestu bezpodmínečně potřebujeme. Právě v České republice se ukazuje, že množství zboží, které se dnes znovu dopravuje přes mořské přístavy, nestačíme z hlediska kapacity dopravovat po železnici. Čím více času díky odkládání ratifikace smlouvy promarníme, tím větší budou později muset být investice do údržby Labské vodní cesty. Díky této dohodě Labe zůstane významnou dopravní cestou a území České republiky bude dopravně spojeno s přístavem Hamburk.

Doporučuji přikázat k projednání zahraničnímu výboru a děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám čtyři přihlášené. Jako první vystoupí paní poslankyně Klára Kocmanová, poté se připraví pan poslanec Michal Kučera. Prosím, ujměte se slova.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, co se týče této smlouvy, určitě lze souhlasit, že záměr mít oboustrannou dohodu se sousedním Německem o tom, jak Labe využívat, je dobrý záměr. Tato smlouva, kterou vyjednal ještě bývalý ministr Havlíček, ale krásně ukazuje naprosto absurdní rozdíly v této debatě v obou zemích. Z textu totiž jasně vyplývá, že německé straně šlo o rozumné využívání řeky, které není v rozporu s ochranou cenného životního prostředí. Zároveň si Německo klade za cíl údržby plavební hloubku těch zmiňovaných 140 centimetrů. To se dá považovat za rozumné, zvlášť při kombinaci s revizí po deseti letech, kdy tato revize má hledět právě na dopad environmentálních aspektů.

Kdybychom stejné podmínky měli i pro Českou republiku, tak bych s ratifikací neměla nejmenší problém. Pro Českou republiku ale ta smlouva obsahuje něco úplně jiného. Tam už se nehovoří o cíli, kterého by se mělo dosáhnout s ohledem na přírodu. Vláda České republiky by se tou smlouvou zavázala k budování, zajištění a udržení vodní cesty, kdy z velké části, tedy od Ústí nad Labem prakticky až po Pardubice, má být zajištěna ta hloubka 230 centimetrů.

Za mě tedy vyvstává otázka, jestli tyto rozdílné hloubky nejsou pro mezinárodní dopravu úplně zbytečné. Mohlo by to být užitečné pro vnitrostátní dopravu, ale to přece nemusí být řešeno mezinárodní smlouvou. My se nemusíme německé vládě zavazovat k něčemu, k čemu se oni ani zdaleka nezavazují nám. Udržování koryta o těchto parametrech, zejména v době postupující klimatické krize, znamená jen v nejbližších letech miliardové investice dostavby jednak dvou nových plavebních stupňů a pak také do udržování několika dalších.

Určitě lze souhlasit, pane ministře, že lodní doprava je ekologičtější způsob dopravy než třeba ta silniční. My ale víme, že voda z České republiky odtéká. To potvrzuje i strategie pro boj se suchem, která doporučuje stavět retenční nádrže. Za mě je důležitá otázka, odkud budeme brát dostatečné množství vody, které naplní koryto řeky? My jsme odmítli kanál Dunaj-Odra-Labe, tak bychom ho neměli stavět ani po jednotlivých částech, které mají totožné parametry. Myslím, že velká část těch argumentů je stále stejných. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan ministr.

My se zde vystřídáme při řízení schůze. Prosím.

 

Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Děkuji. Já si dovolím věcně odpovědět na dvě témata. Potřebnost mezinárodní smlouvy vyplývá především z dominantního dopravního proudu, který míří z Hamburku, protože otevření vodní cesty ve spolehlivé podobě by umožnilo například transportovat do České republiky naftu, kterou převážíme v tuto chvíli převážně vlakem, a to ve velmi stísněném profilu té jediné kapacitní železniční cesty mezi Děčínem, Bad Schandau a Drážďany. To je tedy jedna poznámka. Z hlediska dopravního významu zajištění přeshraniční cesty je otevření dveří opravdu k efektivnější, a především spolehlivější dopravě.

Co se týče poměrů srážkových, nejsem odborníkem - hydrologem, ale vybavuji-li si statistické údaje, problém nespočívá v tom, že by na území České republiky spadlo významně méně srážek v předchozím období. Problém spočívá v tom, že voda je hůře zadržována v území, a to je problém skutečně drobných vodních děl, přehrad, přírodních rezervoárů vody včetně poldrů, nikoliv v tom, jakým způsobem je zajištěn samotný tok Labe či Vltavy či českých řek.

Ano, není pravda, že by v tomto směru budování dalších vodních stupňů významně přispívalo k zadržení vody v krajině, ale rozhodně mu neškodí. To je v tomto směru jeden z klíčových parametrů. Máme-li se zaměřit na udržení vody v krajině, tak je před námi úkol zajistit opravdu tvorbu opatření blízkých přírodě, zmíněných drobných retenčních nádrží, ale rozhodně nespočívá to řešení v jakémkoliv zásahu do samotného toku Labe v tomto případě. Tam ten problém nespočívá.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. S další faktickou je přihlášen Martin Kolovratník.

Ještě než mu udělím slovo, pan ministr Dvořák ruší svoji omluvu.

Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji za slovo. Já jsem se odhlásil z rozpravy a dal si faktickou, protože se do ní vejdu, a to záměrně. Víte, pokud jde o dobrou věc a podporu, v tomto případě dopravy a hospodářství, tak má jít politika stranou a mají tady zaznít fakta, a to se v mém proslovu, v mém vystoupení, teď stane. Naprosto souhlasím s Martinem Kupkou. Tak, jak reagoval na kolegyni Kocmanovou, to řekl velmi věcně, správně a pro laiky. Vím, že asi paní kolegyně má jinou specializaci, to připravil někdo z odborníků u Pirátů na vodu a ekologii.

Velmi jednoduše, absolutní množství vody samozřejmě nezmizí nebo se nezmění. Lze to volně přirovnat i k tomu, že na té vodní soustavě nebo na vodním díle děláme jakousi soustavu rybníků nebo přehrad, chcete-li malých, kde pokud méně přitéká, také méně odtéká, opačně více přitéká, více odtéká, ale stále jsou zachovány ty hladiny. I to srovnání s tím dolem (?) hodně pokulhává, jako poslanec za Pardubický kraj jsem vždycky byl proti němu, říkal jsem: splavnost do Pardubic a dál ne. Ten příběh je jiný právě v tom, že primárně na území Pardubického kraje se měla teoreticky budovat nějaká díla, která by přečerpávala, zvedala výtahy a podobně, nic takového právě není na Labi. Opravdu si představte nějakou soustavu kaskád.

Poslední, co povím: tuto smlouvu jsme už měli s Německem, kde si ty dva státy říkají, že chtějí udržovat ve vzájemné souhře nějaký stav té řeky. Byla vypovězena hitlerovským Německem, pěkně prosím, od první republiky ji nemáme. Nebudu se vracet do historie a zbytečně kritizovat, protože jsem rád, jde mi o výsledek.

Jsem rád, že tady ta mezistátní dohoda, kterou podepsala minulá vláda, prošla i Senátem, je dnes konečně tady ve Sněmovně a mohu avizovat za nás, za opozici, že ji určitě podpoříme jak v tom rychlém projednání, tak pak i ke schválení a že se v téhle věci posuneme dál. Takže tady chci Ministerstvo dopravy ocenit a děkuji za konstruktivní přístup. Za nás podpora.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Tomáš Helebrant.

Ještě než mu udělím slovo, přečtu omluvu. Omlouvá se Josef Kott od 13 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěl reagovat, vaším prostřednictvím, na paní poslankyni Kocmanovou ohledně toho množství vody. Samozřejmě, Česká republika - všechna voda odsud uteče, ať už do Severního moře, což je Labe, Baltského - Odra anebo Černého, takže žádná voda tady nezůstane. My se tady zaklínáme ekologií, ale uvědomme si, že lodní doprava, jak už tady bylo řečeno, je skutečně jedna z nejekologičtějších, protože ty říční lodě mají nosnost a uvezou zhruba 1 000 tun, takové, které jezdí tady, a silniční doprava - kamion uveze 25 tun. Takže se tady bavíme - posádka lodi, která je většinou tříčlenná, a na té lodi jsou dva motory, proti 50 nebo 40 kamionům, kde je 40 řidičů a vrčí 40 motorů, takže je určitě dobré podpořit lodní dopravu. A jak už tady bylo také řečeno, od Střekova směrem proti proudu je ta trať kanalizovaná, kde jsou různé plavební stupně, jsou tam komory a tam není problém jet lodí, která má ponor přes 2,20 metru, ale úskalím je opravdu ta část od Střekova dolů, kde zejména u Děčína, v Hřensku, je to často nesplavné. Takže pokud chceme a záleží nám na ekologii, tak bychom měli podpořit lodní dopravu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je přihlášen Pavel Bělobrádek, zatím jako poslední s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych se právě jen chtěl zeptat jako laik, proč my máme hlubší parametry, než mají v Německu. Rozumím tomu, že to sem - jak to sem dovezou, když mají menší? Proč my potřebujeme větší? To bych jen potřeboval dovysvětlit.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan ministr se hlásí s faktickou. Prosím, máte slovo.

 

Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Je to dáno ryze přírodními podmínkami a tvarem koryta. V případě Německa oni mají poměrně velkou starost s tím, aby s ohledem na podloží prohrábkami udrželi plavební hloubku 1,4. My na území mezi Střekovem a Týncem nad Labem nemusíme žádná taková opatření téměř provádět. Na mnoha místech to koryto je kamenné, případně kamenité, případně má jiný charakter a netvoří se tam takové problémy jako na té německé straně. V tomto směru i ta smlouva v podstatě zachycuje aktuální poměry. Kde jsou úzká místa, ta úzká hrdla, která máme odstranit, to jsem zmínil, a to samozřejmě musí projít příslušným povolovacím procesem a také jednáními, a těmi to prochází, a to je vodní stupeň Děčín a vodní stupeň Přelouč.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Dalším přihlášeným k faktické poznámce je pan poslanec Antonín Tesařík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Tesařík: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, já bych chtěl jenom krátce doplnit, že tato dohoda navazuje už od roku 2006 na podepsanou spolupráci s německou stranou, to znamená, po sedmnácti nebo možná už osmnácti letech se dostáváme k této dohodě.

Já v ní spatřuji těžiště ve dvou věcech a to je jedna věc, že německá strana, ta má určitý závazek, kde během deseti let, v desetiletých cyklech, bude vyhodnocovat referenční hladinu právě toku Labe a na základě toho bude přijímat opatření týkající se údržby a rozvoje této důležité vodní cesty, která je součástí transevropských sítí, za kterou jsou zodpovědné dva státy, a to je Spolková republika Německo a Česká republika. A ta druhá věc, právě ta platforma, která vlastně je tady zřizována, to znamená pracovní skupina, kde se Česká republika bude scházet s německým protějškem a bude tuto věc průběžně vyhodnocovat, protože se vyvíjí v čase, a řešit, přijímat opatření a navrhovat.

Takže toto je moje poznámka k té diskusi, která tady proběhla. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. To byl zatím poslední přihlášený s faktickou poznámkou. Nyní tedy k přihlášeným do obecné rozpravy. Vystoupí pan poslanec Michal Kučera, poté pan poslanec Foldyna. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové. Já bych chtěl nejdřív k mé předřečníci, paní poslankyni Kocmanové, říct, prostřednictvím paní předsedající, že s velkou částí jejího vystoupení souhlasím a že skutečně z mého pohledu ta smlouva, jak ji připravila minulá vláda a ratifikovala ji minulá vláda, je skutečně nevyvážená z pohledu České republiky ve vztahu k Německu. To, že se tam zavazujeme k větším - nebo na nás jsou kladeny větší nároky díky té smlouvě, to samozřejmě může být částí toho, že to je směřováno právě k výstavbě jezu. Nicméně další věc, kterou bych chtěl říct, je ta, že tato smlouva ještě automaticky neznamená, že se bude jez stavět. Tato smlouva říká, že je třeba udržet splavnost řeky, ale na to existují i jiná řešení, než je jez. Na to existují provozní opatření, jiná technická opatření, která můžou skutečně zajistit splavnost.

Debaty, které probíhaly - a ony neprobíhají poslední dva roky, ony probíhají skutečně deset a více let, možná ještě více let, dejme tomu deset let to nějakým způsobem sleduji - za tu dobu se skutečně, a to musím ocenit, změnil i charakter toho připravovaného jezu na takzvaný děčínský stupeň. Není to už tak megalomanské, jak to bylo v těch původních záměrech, nicméně pořád tady platí, že je třeba se podívat na to, zda skutečně je třeba stavět děčínský stupeň, zda neexistují jiná opatření, která umožní právě splavnost Labe. A samozřejmě, co se týká splavnosti, na tom se asi shodujeme všichni, že splavnost je záležitost, kterou chceme samozřejmě jak pro tu nákladní dopravu, ale já bych tady zmínil jeden aspekt, který je pro náš region, to znamená pro Ústecký kraj, naprosto klíčový, a to je rozvoj takové té regionální dopravy a rekreační dopravy. To je věc, která skutečně přinese regionu více prospěchu než občasný převoz nějakého nadrozměrného nákladu - i když samozřejmě ho nezpochybňuji, je to také důležitý jiný způsob, jak dostat nadměrné náklady k nám do republiky, jiné způsoby jsou velmi náročné a velmi, velmi komplikované, takže ten přínos pro nadrozměrnou dopravu také oceňuji. Nicméně důležitější pro mě je právě ten přínos té rekreační plavby, respektive regionální dopravy jako takové, tam skutečně ta řeka může doslova ožít, můžou ožít regiony, můžou mít z toho výrazný přínos jak v oblasti cestovního ruchu, tak u dalších podnikatelských aktivit, takže z toho pohledu je splavnění Labe skutečně pozitivní záležitost. Znovu upozorňuji, splavnění Labe nerovná se výstavba děčínského stupně.

Další věc, kterou bych chtěl zmínit, je, že schválení této smlouvy, ratifikace této smlouvy, ke které dojde, a je tady na tom i shoda, ještě neznamená to, že by ta budoucí výstavba děčínského stupně se neobešla bez povolovacích a schvalovacích procesů, všech těch procesů, které jsou naprosto nezbytné. Chci připomenout, že právě na schvalovacích procesech si vylámala zuby předchozí vláda, kdy osm let se snažila postavit děčínský jez, a vlastně začala a skončila na jednotném... respektive skončila na takzvané EIA, což je schválení podle životního prostředí. To znamená, to je věc, která tehdy byla zásadním problémem, jednalo se o takzvané kompenzace, to znamená, existovaly tam nějaké lokality, které prostě měly důvodnou ochranu, a to nadevropskou - pozor, to znamená nejenom národní, ale i evropskou. A dnes, jak mám informace, je to už nějakým způsobem vyřešeno. To znamená, že existuje způsob právě této kompenzace, což samozřejmě bude muset posoudit EIA, to znamená, posuzování vlivu na životní prostředí. Pokud tato vyjde, tak samozřejmě se otevírá cesta k výstavbě nebo případné výstavbě děčínského stupně, ale upozorňuji, právě během uplynulých osmi let tohleto prostě nebylo možné, a to nebylo možné dokonce ani přes to, že k tomu hnutí ANO mělo všechny ministry, které vlastně k tomu potřebovalo, mělo ministra nebo ministryni financí, měli ministra životního prostředí, měli ministryni pro místní rozvoj a měli ministra dopravy. To jsou všechna čtyři, všechna klíčová ministerstva, která jsou zodpovědná za to, aby se právě splavnění Labe nějakým způsobem uskutečnilo, a ani během těch osmi let se s tím nepohnulo. Takže já věřím, že teď se v té nové konstelaci nějaké řešení najde, nicméně není to jednoduché. Je to vidět právě i z toho, že během těch osmi let se to nepodařilo. To je bez nějaké emotivní nebo emoční linky, je to prostě tak. Za těch osm let se to nepodařilo, i když cíl a úkol byl jasný: postavit děčínský stupeň. Nepodařilo se to.

Další věc, která by mě zajímala, je, jakým způsobem bude celá záležitost financována, to znamená, pokud dojde k výstavbě děčínského stupně, to znamená, jakým způsobem bude ta výstavba financována? Samozřejmě, samotný děčínský stupeň je věc, která pravděpodobně bude financována ze státního rozpočtu. Uvažuje se tam o vodní elektrárně. Údajně má ta vodní elektrárna být v soukromých rukou a soukromník má právě provozovat tu vodní elektrárnu. Nevím, nakolik to je pravda, samozřejmě, já ty informace mám pouze z těch různých jednání a z různých debat, takže nevím, nakolik je ta informace relevantní, či ne, ale pokud ta vodní elektrárna bude v soukromých rukou, tak by mě právě zajímal vztah mezi státním děčínským stupněm a tou vodní elektrárnou, která tam bude. Logicky by se nabízelo, aby byla taky státní.

A pak samozřejmě je tu další věc, zda tato vodní cesta jako každá jiná dopravní cesta bude zpoplatněna, či nebude zpoplatněna? To je další věc, která je, si myslím, docela zajímavá, protože státní investice bude poměrně velká, a jak víme, ostatní dopravní cesty, kde investuje stát, jsou zpoplatněné - jak dálnice, tak první třídy, samozřejmě pro nákladní automobily, tak samozřejmě železnice. Nabízí se i debata právě nad tímto i u děčínského stupně, respektive u této dopravní cesty, která takto vznikne.

Na závěr bych jenom shrnul to, že v každém případě vítám splavnění Labe, protože splavnění Labe je správný krok, splavnění Labe přinese regionu výrazný posun a samozřejmě i dopravě, která se bude na Labi dopravovat. Jsou tam ty otázky, které jsem zmínil v mém projevu, a ty nejsou nikterak nové. Já jsem jenom shrnul ty věci, které tady dlouhodobě zaznívají, na které si právě při splavnění Labe musíme dávat pozor, aby nedošlo k nějakému nedopatření, které by mohlo mít negativní vliv jak na region, tak třeba i na celou budoucí dopravní cestu. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Jako první je přihlášen pan poslanec Tomáš Kohoutek, připraví se pan poslanec Hájek a poté pan poslanec Kolovratník. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý den. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já bych chtěl touto cestou upřímně poděkovat většině poslanců vládní pětikoalice, že konečně po více než dvou letech tento bod zařadili na program této schůze. Já osobně jsem z Děčína a chci říct, že Děčíňáci na konečnou formu nějakého řešení tohoto problému skutečně čekají téměř třicet let. Třicet let Labe od střekovských zdymadel ke státní hranici je líná řeka, kde většinu roku prostě rejdaři nemůžou jezdit. Například v Děčíně máme jednu průmyslovou firmu, která vyrábí obrovské plynové zásobníky, které jsou po Děčíně rozesety půl roku a čeká se na to, až bude konečně trochu vody, aby to mohli splavnit. Já si myslím, že v době i klimatických změn jediná cesta, jak vodu zadržovat i u nás, protože už to tady říkali kolegové, bohužel z naší republiky všechna voda odteče do okolních zemí, je například i forma těchto jezů, které můžou samozřejmě regulovat tok řek, aby stejně, jako je to krásné od střekovských zdymadel směrem k Praze, tak aby ta řeka byla krásná a byla využitelná i od střekovských zdymadel dolů. Takže moc děkuju za to, že konečně jsme tento bod dneska zařadili.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Další s faktickou je přihlášen pan poslanec Jiří Hájek, připraví se pan poslanec Kolovratník.

Než dám slovo panu poslanci, přečtu omluvu. Omlouvá se Rudolf Salvetr od 14 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Hájek: Dobré poledne. Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně, já bych taky chtěl poděkovat, že jsme se dostali dneska k projednávání tady toho bodu.

Na úvod bych chtěl říci, že je zásadní si uvědomit a oddělit dvě věci, a to je ratifikace, kterou máme dneska na stole, a vlastní řešení realizace případného splavnění řeky Labe. Je v tom podstatný rozdíl. Máme tady smlouvu, která nám, jak jsme slyšeli, tady leží čtyři roky, a druhá věc je to, udělat všechny možné kroky tak, aby obě strany, které určitě o tom budou jednat, ať už je to rezort a ochránci přírody, aby došly ke společnému konsenzu. Já se rok věnuji této problematice a myslím, že jsem navnímal spoustu detailů, ale nechci v rámci mojí ještě minuty vás s nimi zatěžovat.

Nicméně padla tady jedna věc: jak budou řešeny kompenzace? Podle mých informací kompenzace budou tvořit 25 % z ceny díla. Je to nejvyšší míra kompenzací, které jsme v těchto sporných stavbách měli, takže 1,5 miliardy na kompenzace životního prostředí se mi zdá přiměřená částka.

Samozřejmě padlo tady i možnost nebo nějaký dotaz na to, zdali vodní elektrárna bude provozována soukromým objektem. Je to možnost v rámci PPP v případě, že by stát (Předsedající: Čas.) chtěl ušetřit 1,5 až 2 miliardy, které (Předsedající: Čas.) ta vodní elektrárna bude stát. Děkuji. A jenom...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Čas, pane poslanče, vám uběhl, můžete se přihlásit opakovaně.

Nyní vystoupí pan poslanec Kolovratník a poté pan poslanec Lochman. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: S časem to nikdy není lehké. Rychle povím reakci na Michala Kučeru, a protože podporujeme, jsme ve shodě, že chceme tuto smlouvu odsouhlasit, nebudu z pohledu opozice zbytečně rýpat, ale vnímal jsem u něj občas nejistotu, jak se vlastně k té věci postavit. Ale jsme ve shodě také u té regionální, nebo chcete-li, relaxační, rekreační dopravy. I to je velký fenomén současné doby. A pro případné odpůrce nebo ty, kteří mají obavu, prosím, pod lodní dopravou si nepředstavujte nějaké těžké, staré, neekologické motory. V tomto dopravním módu dnes funguje řada nových moderních technologií - baterie, elektřina, vodíkové pohony a podobně. Jsou to otázky jako city logistika, možná třeba i přeprava nejen těch sypkých, velkých materiálů nebo velkoobjemových, ale třeba stavebních hmot a podobně, přesně navazuji na pana ministra Kupku. Zmiňoval železniční koridor. I když se plánuje rozšíření kapacity, výstavba smíšené vysokorychlostní a nákladní trati a tunelu na Německo - no, stále to stačit nebude. Právě proto by ta řeka měla sloužit.

Abychom i jako Sněmovna byli konzistentní, připomenu minulé volební období, kdy jsme zde schvalovali tehdy tu první z velkých novel liniového zákona č. 416/2009 a vkládali jsme do něj jako Sněmovna, samozřejmě v trochu jiné sestavě, seznam strategických staveb státu, tedy seznam staveb, kde je možné uplatnit ustanovení o vyvlastňování pozemků. Právě ta vodní cesta zde je definována a je v tom zákoně 416. I tímto krokem, pokud to bude schváleno, dáváme jistou kontinuitu.

A opakuji to, co už jsem říkal, platí to nebo nemíří to pouze do Pardubic. To je vše a děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je na řadě s faktickou poznámkou pan poslanec Ondřej Lochman, připraví se pan poslanec Stanislav Berkovec. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Lochman: Děkuji, paní předsedající. Vážení kolegové, vážené kolegyně, za mě velmi krátké vystoupení. Já jsem podporovatelem nebo spíš mírným podporovatelem plavebního stupně, nicméně chci tu říci to, co říkali už někteří. Musíme oddělit - máme tady ratifikaci mezinárodní smlouvy, která už prošla Senátem, teprve poté ratifikace mezinárodní smlouvy, kde se budeme bavit o tom, jakým způsobem má k tomu splavnění přesně dojít. Samozřejmě je tady návrh plavebního stupně, a když se na něj podíváme - nemám rád, když hlasuji o něčem, co neznám příliš do detailu, takže jsem se na tom místě byl podívat. Zajímaly mě právě ty věci, které jsou spojené s ochranou životního prostředí. Podívali jsme se přímo na to místo a také jsem si studoval ty materiály, kde více než 20 % jde na kompenzace, které se věnují životnímu prostředí, na prostupnost pro ryby, na to, aby mohly procházet řekou, samozřejmě i na drobnokvět, přemístění bahenních náplav a tak dále. Takže to jsou věci, které jsou zvažovány, a myslí se na ně.

A současně - a tady se k té stavbě stavím stejně, jako jsem se stavěl ke všem stavbám v rámci takzvaného liniového zákona - jsme tedy tady na stavbě, která je v systému evropského TEN-T, tedy mezi strategickými stavbami evropskými, a v tomto případě mám za to, že bychom to, protože to v tom systému máme evropském, máme to v liniovém zákonu, tak stojí za to, tu cestu podpořit. Parametry, které zde byly zmiňovány, to znamená prohrábka, výšky že jsou jiné v Německu a jiné u nás. Já bych chtěl jenom říct, že to kopíruje už dnešní stav, a ty důvody byly řečeny, je to právě kvůli tomu kamenitému podloží.

Tak to jsou hlavní argumenty, které jsem chtěl říct. Já si myslím, že smysl to má. A o tom, co se bude přepravovat, o tom jsme se tu již bavili, a opravdu - jsou na to moderní technologie a potřebujeme mimo drážní cestu ještě jednu rezervu (Předsedající: Čas.) a ještě jednu cestu. Děkuji za podporu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou vystoupí pan poslanec Stanislav Berkovec, připraví se paní poslankyně Berenika Peštová. Máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení kolegové, přeji vám hezký den. Já bych chtěl poděkovat všem podporovatelům, i těm mírným podporovatelům, protože i to je mírný pokrok v mezích zákona. A chtěl bych jenom připomenout, že za tím pozitivním přístupem je mnoho let práce odborníků. Chtěl bych připomenout třeba také bývalého ministra životního prostředí Tomáše Podivínského, později byl velvyslancem v Německu, spolupráci se zemí Sasko, se kterými jsme měli potom jednání v Bundestagu. Připravili jsme tehdy akci Unsere Elbe, Naše Labe, s váženým kolegou panem Foldynou, takže opravdu jsem za to chtěl poděkovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Zatím jako poslední přihlášenou k faktické poznámce je paní poslankyně Berenika Peštová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Vidím, že pan kolega už mě uvedl. Já taky děkuji, paní předsedající, prostřednictvím vás. Já jenom se chci k tomu vyjádřit z hlediska toho, že kdysi dávno tato republika se přihlásila hodně k Naturám a k evropsky významným lokalitám, a toto je důsledek toho všeho. To znamená, jsou tam prohrábky, říkáme tomu náplavky nebo naplaveniny, jo? Takže říkáme, že tam máme lužní lesy. Kdybyste se koukli do fotek, v roce 1950, 1960 tam byla zahrádkářská kolonie. Ale my lužní lesy budeme chránit, protože tam jsou přece lužní lesy.

Je otázkou pouze toho, abychom si řekli, jestli to bude jeden, dva, tři jezy, prostě bez jezů to nepůjde. Ano, teď jsem pro tu smlouvu a potom budu pro ten jez. A říkám, pouze si řekneme o tom, jestli to bude jeden jez, dva jezy, tři jezy. A jak tady vždycky ODS říká, chce to najít v sobě tu sílu a říct si to na rovinu: bude to jeden, dva tři, ale bez jezů to prostě nepůjde. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Foldyna. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Paní předsedající, moc děkuju, že jste mi udělila slovo. Dámy a pánové, budu obhajovat smlouvu o splavnění Labe. Svoji část profesního života jsem věnoval tomu, že jsem na Labi pracoval, od funkce lodníka přes kormidelníka až po kapitána a přístavního kormidelníka v Hamburku.

O čem tady vlastně mluvíme? Já se nebudu politicky zabývat tím, proč TOPka usilovně bojuje proti tomu. Není to věcné, je to osobní, věc náměstka pana Tesaře, který má spor s jedním rejdařem, ale to tady nebudu rozebírat, protože byste se všichni smáli. K Pirátům se vyjadřovat nebudu, nevím, jestli tomu rozumějí, o čem tady mluvili. A řeknu vám pár věcí.

Podívejte se, na Labi je vybudováno v České republice 21 plavebních komor. Spád řeky Labe od Pardubic do Střekova jsou 4 až 5 promile. Spád ze Střekova na státní hranici je 20 promile, to znamená, řeka je tam úplně jiná a morfologie dna je kamenitá, čili nám nezbývá nic jiného než v nějakém budoucnu vybudovat vodní stupeň v Děčíně tak, aby to vyhovovalo tomu.

Co přepravujeme po Labi? O čem tady mluvíme - jestli to Česká republika potřebuje, či nepotřebuje. Tak podívejte se, jsou to sypané substráty. Především se výrazně změnilo - moc zboží, které jde přes řeku. Jsou to sypané substráty do zemědělství - my dovážíme tisíce tun sójových šrotů, bez kterých se neobejdeme, naše zemědělství se bez tisíců tun sójových šrotů z Argentiny, které se nakládají v Hamburku v Rethe, neobejdeme, a buď je sem přivezeme za nějakou přijatelnou cenu, to znamená, loď veze v průměru 350, 400 tun, jeden centimetr znamená 4,5 tuny. Na té lodi je jeden motor nebo dva a v zásadě v této chvíli dva lidé. Takže efektivita toho, když sem plave loď, která veze 400 tun, má dva lidi, jeden motor, takže její ekonomický i ekologický význam je výrazný, než když sem jede 40 kamionů než jedna loď. Co dovážíme do České republiky? Dovážíme sypané substráty pro zemědělce v řádech tisíců tun a vyvážíme tisíce tun zemědělských produktů, jako jsou ječmeny a tyto suroviny. Dovážíme chemické substráty, dovážíme apatit, bez kterého se náš chemický průmysl téměř neobejde, a vyvážíme hnojiva. Vyvážíme je a teď ta cena vývozu se vždycky promítá do ceny práce a konkurenceschopnosti. Ve chvíli, kdy nebudeme mít řeku Labe tak, jak ji třicet let téměř nemáme - přátelé, když byl listopad 1989 a byl jsem přístavním kormidelníkem v Děčíně, těšil jsem se na to, jak se bude rozvíjet Československá plavba labsko-oderská, podnik, který existoval sto let, a pravicoví komsomolci udělali to, že ten podnik už neexistuje. Měli jsme přes tisíc lodí říčních, měli jsme přístavy v Hamburku, v Magdeburgu, v Braunschweigu, jezdili jsme po celé Evropě. Dneska Československá plavba labsko-oderská nebo labská neexistuje. Komsomolci, kteří říkají, že všechno vyřeší trh, vyřešili to, že jsme v rukou autodopravy a přetížené železniční dopravy, kdy koncový spotřebitel, to znamená chemický průmysl, zemědělci, metalurgie a investiční celky - od nás se vyváží významné investiční celky, zejména přístav Mělník je připraven na to a je to takový přístav pro velké celky - prostě nemůže nasmlouvat spedice, že to přivezeme v červenci až v září. My nevíme, jestli voda bude, nebo nebude.

Sešel se tehdejší pan premiér Nečas s paní Merkelovou a podepsali memorandum o budování řeky Labe. V tom memorandu byla i tato smlouva o Labi, kterou tady brzdí TOP 09 už úspěšně několik let, protože, jak jsem říkal, ty osobní důvody - a nechtěl bych vám je tady povídat, protože to byste se smáli, o co tady jde, ale nechám si to pro sebe - byly hrozné.

Takže já vám chci říci, že děkuju všem, kteří zvednete ruku pro tu smlouvu, protože zvedáte ruku pro Českou republiku. Děkuju vám.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu.

Táži se, zda je zájem o závěrečná slova? Zájem není.

Žádný návrh, o kterém bychom museli hlasovat, nepadl, budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Táži se, zda má někdo jiný návrh? (Poslankyně Kocmanová gestikuluje.) Ano, paní poslankyně Klára Kocmanová. (Poslankyně Kocmanová hovoří z lavice.) Ne? Garanční ne. Ano. Takže zatím tedy máme návrh na zahraniční výbor, který byl navržen organizačním výborem. Zagonguji. O tomto návrhu budeme hlasovat. Ještě přivolám tedy gongem kolegy z předsálí.

Mezitím přečtu omluvu. Omlouvá se Patrik Nacher od 11.30 do 13 hodin z pracovních důvodů.

A já se táži, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru?

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 99, přihlášeno 140 poslanců a poslankyň, pro 130, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Přikázali jsme tedy garančnímu výboru - zahraničnímu výboru tento návrh k projednání. A nyní se táži, zda má ještě někdo jiný návrh na přikázání do výboru? Ano, paní poslankyně Klára Kocmanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji. Vzhledem k dopadům na životní prostředí bych ráda navrhla ještě projednání ve výboru pro životní prostředí.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, byl zde tedy návrh na výbor pro životní prostředí. Je zde ještě nějaký jiný návrh? Není.

 

Budeme tedy hlasovat o návrhu paní poslankyně Kláry Kocmanové, která navrhuje přikázat k projednání tento návrh výboru pro životní prostředí.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 100, přihlášeno 140 poslanců a poslankyň, pro 29, proti 48. Návrh byl zamítnut.

 

Čili tedy konstatuji, že vládní návrh byl přikázán k projednání výboru zahraničnímu.

Ukončuji projednávání tohoto bodu.

 

Nyní budeme pokračovat v dalším projednávání a tím je bod

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 14:49.