Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Karel Havlíček)

15.
Návrh poslance Mariana Jurečky a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 605/ - druhé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili 5. 3. tohoto roku v obecné rozpravě. Jenom připomínám, že návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jakožto výboru garančnímu a usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 605/2.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele pan poslanec Marian Jurečka a jakožto zpravodaj výboru pro sociální politiku byl pan poslanec Jiří Navrátil. Mám zde poznámku, že ho bude zastupovat paní poslankyně Marie Jílková. Jenom si potvrzuju, jestli tomu tak je? Ano, už vidím.

V tom případě můžeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se přihlásili poslanci, které už vidíte. V tomto případě bych poprosil jakožto prvního přihlášeného řádně, a to je... (Hovor mimo mikrofon.) ... ještě momentík, já si tady vyjasním něco jenom s panem kolegou. Ano, tak já jsem si zde vyjasnil něco jenom s panem poslancem, který zplnomocnil za klub SPD paní poslankyni Lucii Šafránkovou k přednesení stanoviska poslaneckého klubu hnutí SPD k tomuto tisku.

Takže já bych poprosil v tuto chvíli paní poslankyni, jestli by mohla vystoupit. Děkuju.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, vážení spoluobčané, dovolte mi také pár slov k tomuto návrhu, a abych vám představila šest pozměňovacích návrhů, které k tomuto návrhu podávám.

Bohužel, vláda Petra Fialy se oblasti sociálních služeb věnuje nedostatečně a tímto návrhem se do jisté míry snaží pouze částečně hasit požár, který dlouhou dobu ignorovala. Hovořím zde zejména o situaci zdravotně postižených občanů a jejich rodin, které jsou zásadním způsobem odkázány na výši příspěvku na péči. Pro některé z vás trochu osvětlím, k čemu tento příspěvek slouží a komu vlastně pomáhá.

Příspěvek na péči je sociální dávkou určenou osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm jejich závislosti právě podle zákona o sociálních službách. Z tohoto příspěvku pak tyto osoby hradí pomoc, kterou jim může dle jejich rozhodnutí poskytovat buď blízká osoba, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb, anebo v určitých případech pobytová zařízení, jako jsou dětské domovy, speciální lůžková zdravotnická zařízení hospicového typu anebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Výše těchto příspěvků na péči je ve vztahu k cenám sociálních služeb a potřebám zdravotně postižených dlouhodobě naprosto nedostatečná, přičemž nejhorší je situace osob dospělých i dětí v I. a II. stupni závislosti, kde se tento příspěvek nezvyšoval již osm let, což je něco - myslím, že všichni mi teď dáte za pravdu, že je to naprosto neuvěřitelné. Navíc co se týče příspěvku na péči pro dospělé osoby v I. stupni závislosti, tedy pro lidi, kteří nezvládají až čtyři základní životní potřeby, je jeho výše aktuálně směšných 880 korun za měsíc, ještě o více než 50 % nižší, než byla v roce 2011, kdy ji tehdejší ministr práce a sociálních věcí za TOP 09 Drábek snížil z tehdejších 2 000 korun měsíčně. Za nápravu tohoto neúnosného stavu a zvýšení příspěvku na péči těmto lidem usiluji a bojuji již čtvrtým rokem. V minulém i v tomto volebním období jsem k tomuto předložila návrhy zákonů, ovšem jak tehdejší, tak současná vláda blokuji jejich projednání zde ve Sněmovně.

Musím také připomenout i neuvěřitelnou situaci, která se tady odehrála v prosinci roku 2022, kdy se můj návrh poprvé a naposledy začal na plénu Sněmovny projednávat. Vládní poslanci se tehdy před hlasováním o jeho postoupením do druhého čtení hromadně odhlásili, ačkoliv byli v sále fyzicky přítomni, a Sněmovna se tak stala uměle neusnášeníschopnou. Větší facku do tváře zdravotně postiženým si snad už ani nelze představit. Ministerstvo práce a sociálních věcí, vláda i všechny strany vládní koalice tedy pomoc zdravotně postiženým občanům a jejich rodinám dlouhodobě systematicky blokovaly.

Dnes, velice opožděn, pod naším tlakem a pod tlakem těchto občanů, jejichž životní situace je často neudržitelná, přichází vláda s návrhem částečného zvýšení příspěvku na péči. Že jde o krok vynucený, nikoli o krok z vlastního rozhodnutí vlády, o tom svědčí skutečnost, že toto zvýšení se v předloženém materiálu objevilo až v průběhu jeho projednávání mezi prvním a druhým čtením formou pozměňovacího návrhu. V původní verzi návrhu zákona obsaženo nebylo. Jde ovšem o zvýšení naprosto nedostatečné a nespravedlivé opět vůči osobám v I. stupni závislosti. Ty jsou na tom opět nejhůře, protože Fialova vláda jim nechce přidat ani jednu jedinou korunu. I v případě zdravotně postižených ve II. stupni závislosti je navrhované zvýšení příspěvku na péči zcela nedostatečné a marginální, o 500 korun měsíčně u dospělých osob a o 800 korun u dětí - po osmi letech, po několikerém zdražení sociálních služeb na základě vládní úhradové vyhlášky, poté, co za tu dobu stoupla inflace asi o 40 %. Dalo by se říci, že vláda se těmto lidem v podstatě už směje do obličeje a ještě mnohem více, než je tomu dnes, prohlubuje finanční rozdíl v příspěvku na péči mezi II. a III. stupněm závislosti, přestože lidi v těchto kategoriích dělí často pouze nezvládnutí jedné základní životní potřeby navíc. Rozdíl mezi nimi, co se týče výše příspěvku na péči, pokud vládní návrh projde, bude u dětí 9 000 korun a u dospělých téměř 10 000 korun měsíčně. Tohle myslíte opravdu vážně?

Proto předkládám k vládnímu návrhu pět vlastních pozměňovacích návrhů úpravy příspěvku na péči, které za chvíli podrobně představím. Kolegyně a kolegové, pro lepší představu toho, o čem se tady vůbec bavíme, je dobré podívat se přímo na těžké osudy našich zdravotně postižených spoluobčanů, závislých na pomoci jiných osob a jejich rodin, a na to, s čím se musí dnes a denně potýkat. Je to lepší než tady po sobě házet anonymními čísly a frázemi. Oba případy, které uvedu, byly zveřejněny v Deníku.cz.

Nadina maminka měla trvale přiznaných sedm bodů závislosti. Když se její stav zhoršil, dcera požádala o zvýšení příspěvku na péči. Místo toho jí ho zcela odebrali. Paní Naďa pracuje jako zdravotní sestra v domácím hospici. Přes den se stará o umírající hospicové pacienty a doma jí nastává druhá směna, má totiž těžce nemocnou maminku a dvě zdravotně postižené děti. Syn je autista a prodělal rakovinu, kvůli níž ho pětkrát operovali. Dcera má těžké deprese a epilepsii. Paní je samoživitelka, takže si přivydělává nočními službami v jiném zdravotnickém zařízení. Maminka paní Nadi je 76letá žena, nepohyblivá, prakticky slepá, s rozvinutou demencí, a kromě toho prodělala mrtvici. Přesto pro ni dcera už několik let marně žádá o průkaz pro osoby se zdravotním postižením ZTP. Teď budu citovat: "Nesmíme parkovat na invalidech. Auto musíme nechat jinde, často i stovky metrů od doktora. Maminku pak k němu kolikrát musíme důstojně vláčet na zádech nebo ji zkusit naložit do vozíku a potácet se přes obrubníky," líčí. Za parkovné během dlouhých vyšetření běžně platí kolem 400 korun. Žádost o ZTP se podává na úřadu práce. O schválení rozhoduje posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení. Opakovaně se dočkala zamítnutí. Odvolání vyřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. To jí prý odpovědělo, že se maminka má dopravovat k lékařům hromadnou dopravou. Ona přitom nedojde ani k vrátkům od domu. Maminka měla od České správy sociálního zabezpečení trvale přiznaných sedm bodů závislosti. Když se její zdravotní stav zhoršil, dcera požádala o změnu výše příspěvku na péči z II. stupně na III. stupeň. Místo toho najednou uznali její matce jen dva body závislosti a příspěvek ji zcela odebrali. Místo zákonných devadesáti dnů rozhodli po roce. Cituji, napsali tam, "že se na svůj zdravotní stav adaptovala". Ona se asi adaptovala na to, že je slepá, nemobilní a s demencí. "Podala jsem žádost o takzvané zpětvzetí žádosti, abych zachovala alespoň II. stupeň," popisuje paní Naďa. Naďa má na vysoké škole vystudovanou sociální práci, přesto i pro ni je nedobytný systém pomoci nad její síly. Cituji: "Oni dobře vědí, že když budou příspěvky zamítat, třetina lidí se na odvolání vykašle a třetina ho napíše špatně, takže když v části té zbývající třetiny odvolání uznají, stejně hodně ušetří," konstatuje. Jednání se státem jí přijde absurdní. Cituji: "Na pobočkách úřadu práce to schytávají chudinky zaměstnankyně, které zpracovávají žádosti na základě lékařského posudku. Řeknou mi, že vědí, že je to nesmyslné rozhodnutí, ať si podám odvolání. Když namítnu, že odvolání jim tam bude ležet přes rok a nic se nebude dít, poradí mi, ať si podám stížnost pro nečinnost. Tu jsem si podala a nikdo se mi neozval. Po roce a půl pak dostaneme rozhodnutí, že vám všechno zamítli a sebrali," líčí smutně.

Na dalším příkladu budu demonstrovat, proč navrhuji zařadit mezi terénní sociální služby i doprovod dětí do školy a mimo domácnost. Paní z Libiše u Neratovic pečuje o svého manžela s amyotrofickou laterální sklerózou už přes pět let. Kvůli tomu, že je připojen na plicní ventilátor, jí nemůže vypomoci sociální služba. Některé činnosti, třeba odsátí hlenu v dýchacích cestách, jsou totiž zdravotní úkony a ty má sociální služba ze zákona zakázané. Paní je může vykonávat díky půldennímu školení, které absolvovala. Docházet k ní může na tři hodiny denně jen zdravotní sestra. Manžel ale potřebuje permanentní dohled. Společně navíc vychovávají tři děti. Tato paní i stovky dalších lidí v obdobné situaci by samozřejmě uvítalo zvýšení příspěvku na péči, ale i to, aby jí někdo při péči o manžela alespoň na krátkou dobu někdy vystřídal. Velkým problémem pro ní je i to, že současné sociální služby nepočítají s tím, že jejich klienty jsou vedle důchodců i lidé se zdravotním postižením či s různými nemocemi v produktivním věku, kteří mají malé děti. Ve výčtu základních činností osobních asistentů a pečovatelek proto zcela postrádá pomoc s péčí o nezletilé děti, a to včetně jejich doprovodu mimo domácnost. "Děti mají povinnou školní a předškolní docházku, ale já je tam často nemám jak doprovodit, když se nesmím vzdálit od nemocného manžela," vysvětluje. Jak dodává, obvolala všechny sociální služby v okolí a nikdo ji nemohl pomoci právě proto, že péče o děti není dle zákona součástí jejich základních činností.

Proto se to pokouším jedním ze svých šesti pozměňovacích návrhů změnit. Jak již jsem řekla a jak ráda zopakuji, těžištěm mých pozměňovacích návrhů je zvýšení příspěvku na péči lidem v I. a II. stupněm závislosti, na které se vláda již po několikáté lidově řečeno vykašlala a jejichž situace už je kvůli tomu velmi kritická. A nejde už jen o to, že tito lidé nemají peníze na pro ně nezbytné asistenční služby a že často žijí finančně naprosto nadoraz, ale už i o to, že se cítí v důsledku tohoto chování vlády a státu vůči nim jako méněcenní, a to je něco naprosto strašného.

Závěrečná citace bude z webu iDNES. Cituji: "Pan Tomáš vládní návrhy změn u příspěvku na péči označil za naprosto otřesné. Je vidět, že my, co máme I. stupeň, a obzvláště my dospělí v I. stupni, se už asi nikdy nezbavíme nálepky lidí druhé či třetí kategorie, těch, na kterých záleží mnohem méně než na všech ostatních. Tohle je prostě diskriminace, jinak se to nazvat nedá, a není to hrubá diskriminace jen nás příjemců příspěvku, ale i samotných pečujících. I když mám rodiče a známé, kteří mi pomáhají zcela zadarmo, tak to na pokrytí jejich nákladů nestačí." Kdyby částka příspěvku měla podle něj rodině nahrazovat mzdu, kdyby si museli vzít kvůli němu volno v práci, tak by potřeboval aspoň 3 000 měsíčně. "Tohle je příklad toho, jak ponechání příspěvku na péči v I. stupni u dospělých dál na 880 korunách může některé příjemce přímo ohrozit i na životě. Tohle už opravdu není sranda, prosím, uvědomme si to." Konec citace. Mějme prosím tato slova na paměti při závěrečném hlasování.

Kolegyně a kolegové, zde je přehled mnou podaných pozměňovacích návrhů, ke kterým se poté ještě přihlásím v podrobné rozpravě.

V pozměňovacím návrhu, který má číslo sněmovního dokumentu 4054, navrhuji rozšířit portfolio stávajících oficiálně poskytovaných sociálních služeb, a to tak, že navrhuji mezi terénní a ambulantní sociální služby zařadit i pomoc s péčí o nezletilé děti včetně jejich doprovodu mimo domácnost. Činím tak na základě mnoha podnětů v rámci své poslanecké práce, na základě oprávněných požadavků a zkušeností lidí a rodin, kteří dlouhodobě pečují o vážně zdravotně postižené a bezmocné členy svých domácností a zároveň se starají o nejmenší děti, které ještě nemohou bezpečně chodit do školky, školy či na jiné volnočasové aktivity. Pro rodiny s dětmi, které současně pečují o zdravotně postižené osoby závislé na péči jiných osob, vyžadující často prakticky každodenní náročnou a téměř nepřetržitou péči, jde o zásadní záležitost zlepšení kvality jejich životů a péče o nezletilé děti, o zajištění jejich pravidelné a bezpečné docházky do škol a o podporu v jejich velice těžkých životech. Pro tyto rodiny by to znamenalo naprosto zásadní pomoc v často neřešitelných životních situacích.

V pozměňovacím návrhu, který má číslo sněmovního dokumentu 3969, navrhuji zvýšit příspěvek na péči pro osoby do 18 let na 4 950 korun v I. stupni, na 9 900 ve II. stupni, na 16 100 ve III. stupni, na 23 000 měsíčně ve IV. stupni, pokud osobě poskytuje pomoc poskytovatel pobytových sociálních služeb, a na 27 000 v ostatních případech. Pro osoby starší 18 let zde navrhuji zvýšit příspěvek na péči na 2 640 v I. stupni, na 6 600 ve II. stupni, na 14 800 ve III. stupni a na 23 000 měsíčně ve IV. stupni, pokud osobě poskytuje pomoc poskytovatel pobytových sociálních služeb, a na 27 000 v ostatních případech.

V pozměňujícím návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 4059 pak navrhuji zvýšit příspěvek na péči pro osoby do 18 let na 4 300 v I. stupni, na 8 100 ve II. stupni, na 16 100 ve III. stupni, na 23 000 měsíčně ve IV. stupni, zase pokud osobě poskytuje pomoc poskytovatel pobytových sociálních služeb, a na 27 000 v ostatních případech. Pro osoby starší 18 let zde navrhuji zvýšit příspěvek na péči takto: na 2 000 měsíčně v I. stupni, na 5 400 ve II. stupni, na 14 800 ve III. stupni a na 23 000 měsíčně ve IV. stupni, zase pokud se jedná o pobytové sociální služby, a na 27 000 v ostatních případech.

V pozměňovacím návrhu pak pod číslem sněmovního dokumentu 4063, tak tady navrhuji zvýšit příspěvek na péči pro osoby do 18 let na 4 100 v I. stupni, na 8 000 ve II. stupni, na 16 100 ve III. stupni a na 23 000, pokud se poskytuje v pobytových sociálních službách, a na 27 000 v ostatních případech. Pro osoby starší 18 let navrhuji zvýšit na 1 760 korun v I. stupni, na 5 300 ve II. stupni, na 14 800 ve III. stupni, na 23 000 ve IV. stupni pobytové služby a na 27 000 v ostatních případech.

V pozměňovacím návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 4058 navrhuji zvýšit zase příspěvek do 18 let na 3 800 v I. stupni, na 7 900 ve II. stupni, na 16 100 ve III. stupni, na 23 000 ve IV. stupni v pobytových službách a na 27 000 v ostatních případech. Pro osoby starší 18 let navrhuji zvýšit příspěvek takto: v I. stupni na 1 380, ve II. stupni na 5 300, ve III. stupni 14 800, ve IV. stupni v pobytových službách na 23 000 a na 27 000 ve čtvrtém stupni v ostatním případech.

V pozměňovacím návrhu 4057 pak navrhuji zvýšit příspěvek na péči pro osoby do 18 let v I. stupni na 3 500, ve II. stupni na 7 600, ve III. stupni na 16 100 a na 23 000 v pobytových sociálních službách, 27 000 poté v ostatních případech a pro osoby starší 18 let zde navrhuji zvýšit příspěvek na péči na 1 080 v I. stupni, na 5 100 ve II. stupni, na 14 800 ve III. stupni, na 23 000 v pobytových sociálních službách ve IV. stupni a na 27 000 v ostatních případech IV. stupně.

Kolegové a kolegyně, já vás moc prosím o podporu těchto pozměňovacích návrhů ve prospěch všech lidí se zdravotním postižením a jejich pečujících. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad SPD.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vystřídali jsme se v řízení schůze.

Poprosím vás potom, paní poslankyně, abyste na tyto návrhy odkázala v podrobné rozpravě.

Než udělím slovo, přečtu dvě omluvy, dnes od 10 do 11.30 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Josef Bernard a dále na celý jednací den z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Jan Lipavský.

Budeme pokračovat v obecné rozpravě a se stanoviskem klubu nyní vystoupí pan poslanec Aleš Juchelka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, my máme před sebou novelu zákona, poslaneckou novelu zákona o sociálních službách, což je opravdu klíčový zákon, kdy celým MPSV se jako červená linka, jako páteř celé této instituce tady tohoto ministerstva line dvojková sekce, kde (kam?) sociální služby patří společně se sociálně-právní ochranou dětí, sociální prací a rodinnou politikou, a my jsme svědky toho, že tady máme pana ministra Mariana Jurečku, který je neuvěřitelný v tom, že během prosince minulého roku nahrál do systému tři novely zákona o sociálních službách. Je to jeden vládní návrh, potom jeden jeho poslanecký návrh a potom sociálně-zdravotní pomezí. Je neuvěřitelné, jaký v tom najednou vznikl zmatek a chaos, poněvadž například u příspěvku na péči, který jsme tady měli otevřený snad pětkrát v průběhu minulého roku, a velmi jsme prosili vládní koalici, aby ho zvýšila ještě do té doby, než začne platit vládní daňový balíček, který zvýší náklady úplně všem rodinám, a samozřejmě i těm, kteří se 24/7 starají o někoho, kdo je zdravotně handicapovaný, a to se tak nestalo, my opět máme před sebou návrh zákona, který navýší příspěvek na péči sice markantně - ale k tomu se ještě dostanu - až od 1. července, přičemž na dlouhou dobu tady toto navyšování zablokuje. A já už v tuto chvíli říkám, že se chceme bavit samozřejmě taktéž u těch, kteří mají takzvanou domácí jipku v domácím prostředí a pečují 24/7, o hmotném zajištění pečujících.

My jsme tady plédovali za to opravdu několikrát ohledně navýšení příspěvku na péči. Jenom řeknu, jak se tady tyto věci staly. Takže my to tady navrhujeme i z hlediska opozice, tady máme několik návrhů, máme tady novelu zákona o navýšení příspěvku na péči. Nic se neděje, vládní koalice to odmítá. Najednou jsou tady nějaké návrhy na novelu zákona stoosmičky, která to řeší. Vládní návrh, který tady předložil pan vicepremiér a který odešel na vládu, řeší od 1. 7. právě navýšení příspěvku na péči. Potom tam byla vložena, dle mého názoru úplně nestandardně, ba skandálně, jeho poslanecká novela - zákona o sociálních službách, která řeší celou nadregionální síť skupiny B, která řeší další zásadní věci ohledně sociálních služeb. Nejde to vládním návrhem od pana vicepremiéra, ale poslaneckým návrhem. A poté při bombastické tiskové konferenci se dozvíme, že se tady navyšuje příspěvek na péči, samozřejmě od 1. 7., a že to nepůjde zase vládním návrhem, ale jako pozměňovací návrh pana poslance Navrátila do novely pana poslance Mariana Jurečky, aby potom pravděpodobně neplatila ta vládní novela zákona o sociálních službách.

Tady tento zmatek, který se v tom samozřejmě vyrobil, a ty částky, které tam jsou, tak najednou na to člověk na té tiskové konferenci koukal, protože se nenavýšil I. stupeň, o tom tady hovořila má předřečnice Lucie Šafránková. Budou o tom hovořit i další mí kolegové z výboru pro sociální politiku z hnutí ANO, poněvadž ten I. stupeň, který je na 880 korunách, my jsme měli už opravdu před tři čtvrtě rokem tady ve Sněmovně navýšen na 2 000 po dohodě se všemi možnými asociacemi, které se zabývají domácí péčí a ústavní péčí pro zdravotně postižené. Je to opravdu situace tristní, poněvadž jednička se tedy nenavyšuje vůbec, navyšuje se II. stupeň. Rozumím tomu, že to je pravděpodobně z rozpočtových důvodů, ale je to dle mého názoru opravdu zásadně nespravedlivé. Ten se navyšuje o 800 korun. II. (III.?) stupeň je návrh o 2 200 a tak dále až čtyřka plus, protože my jsme měli samozřejmě v programu jako hnutí ANO V. stupeň. Tento V. stupeň tak nějak napůl je obsažen v tom stupni V+. Mezi II. a III. stupněm, což je opravdu zásadní věc, je tady rozdíl právě u II. a III. stupně nad 18 let 10 000 korun. Už od začátku, když se člověk na tu tabulku podívá, logicky mu vyvstane, že mít, anebo nemít 10 000 korun je velikánská motivace pro celou řadu rodin, které neformálně pečují o zdravotně postiženého. Tím pádem je jasné, že vznikne tlak na překvalifikování z dvojky na trojku u životních potřeb tak, že se prostě zahltí lékařská posudková služba na České správě sociálního zabezpečení.

Prostě navýšení, které skutečně akceptuji - budeme hlasovat pro, pokud nebudete akceptovat naše pozměňovací návrhy na navýšení stupně I, protože samozřejmě to rodinám pomůže, každé navýšení, každá koruna, když tato vláda i zdravotně postiženým vzala například slevu na poplatníka, na jejich partnera, když se o někoho starají, což je plus minus 25 000 korun ročně do rozpočtu, když ten jeden z rodiny, například rodič, nemůže chodit do práce a pracovat. Tady tímto se to tedy alespoň částečně vykompenzuje.

My tady máme v tomto duchu dva pozměňovací návrhy, kdy navyšujeme veškeré částky v I. a II. stupni jak u těch do 18, tak u těch nad 18 let. Poté tady máme kompromisní návrh - doufám, že s ním budou souhlasit i kolegové z vládní koalice - kde navyšujeme o 500 korun pouze jedničku -- jinak vše necháváme tak, jak to je - navyšujeme jedničku na 3 630, to je o 10 % tak, jak jsme to avizovali v našem původním pozměňovacím návrhu, a nad 18 let o 500 korun na 1 380 a tak dále. Jednička, dvojka, trojka a čtyřka by tak měly být dle mého názoru spravedlivěji rozvrstveny.

My samozřejmě budeme za to co nejvíce lobbovat a budeme o tom chtít diskutovat, proto bych chtěl poprosit pana místopředsedu, aby si zapsal, že bychom rádi navrhli prodloužení lhůt mezi druhým a třetím čtením. (Předsedající: Prosím, o kolik?) O 14 dní, abychom to do toho 1. 7. samozřejmě všechno krásně stihli, protože to není jediný problém tady této novely. Ten další je nadregionální síť skupiny B. My jsme skutečně na výboru pro sociální politiku zhruba před čtrnácti dny zažili něco, co jsme tam nezažili za celou dobu, kdy tady jsem - a to je šestým rokem - kdy jsme opravdu jeden bod, který měl být diskutován devadesát minut, protáhli na čtyři hodiny. Vystupovala celá řada sociálních služeb, vystupovali zástupci těch, kterých se nadregionální sociální služby typu B týkají, kdy se tam řečnilo nejen ohledně pozměňovacích návrhů, ale i o tom, jakým způsobem je sociální nadregionální béčková síť ohrožena existenciálně právě díky novele zákona pana poslance Jurečky. 400 000 klientů, kteří využívají tu béčkovou nadregionální sociální síť, je skutečně v tuto chvíli v ohrožení, kdy za pár měsíců už třeba někteří poskytovatelé sociálních služeb nebudou zařazeni do takzvaných krajských sítí. My jsme na to upozorňovali celou dobu. Před rokem a půl jsme dokonce dělali seminář s nadregionálními poskytovateli sociálních služeb, kde tady toto - a byly tady stovky lidí - bylo řečeno Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde na to apelovali, kde ukazovali statistiky, kde ukazovali své prezentace, kolika lidí se to týká. Apelovali na ministerstvo, aby to nedělalo, že těch 400 000 klientů skutečně nebude vědět, co se s nimi bude dít, protože neexistují žádné garance Ministerstva práce a sociálních věcí, že je zafinancuje a že zařadí právě do té krajské sítě tyto nadregionální sociální služby. Ten seminář byl prostě jasný. Nerozumím tomu, že v tom potom Ministerstvo práce a sociálních věcí pokračovalo. My jsme samozřejmě udělali maximum pro to, aby to tak nebylo. V tomto duchu jsou i naše pozměňovací návrhy.

Součástí poslaneckého návrhu pana ministra k podpoře neformální péče jsou samozřejmě změny v oblasti sociálních služeb s nadregionálním charakterem. MPSV tuto změnu představuje skoro jako technickou s odkazem na to, že MPSV financují dotačním titulem sociální služby s celostátním a nadregionálním charakterem tak, jak jim to umožňuje ustanovení zákona § 104, zákona o sociálních službách. O žádnou technickou novelu se ale nejedná. Jak jsem říkal, jedná se o 400 000 klientů sociálních služeb na území republiky.

MPSV - abych to vysvětlil - v podstatě říká, že od 1. 1. 2026 určí síť těchto služeb, obdobně jako nyní existují sítě krajské, a předpokládá i obdobný systém financování. Vše ostatní je ovšem velikánská neznámá. Ministerstvo na výboru pro sociální politiku odkazovalo, že se vše vyřeší právě velkou novelou zákona o sociálních službách a dohodou s kraji, které ovšem tu dohodu vůbec nemají. Tam na výboru pro sociální politiku vyšlo krásně najevo, kdy jedna sociální služba za druhou usvědčovaly právě z nekomunikace úředníky z Ministerstva práce a sociálních věcí.

Tady toto nepokládám za dobrou výrobní praxi. Všichni tušíme, že velká novela zákona o sociálních službách ve Sněmovně není, sně jako není ani na dohled dohoda s kraji. Na dohled naopak jsou krajské volby a změna zastupitelstev krajů. Nedivíme se, že klienti těchto sociálních služeb jsou tedy znepokojeni, wwstejně jako jejich poskytovatelé. Takže to je i můj dotaz u tohoto druhého čtení, jestli Ministerstvo práce a sociálních věcí skutečně připravuje velkou novelu zákona o sociálních službách, když v tuto chvíli máme tři nějaké novely tady tohoto zákona v eKLEPu a přichází asi postupně do Sněmovny, z čehož jedna pravděpodobně bude zrušena, ta vládní, a časový harmonogram, kdy se vlastně tady tento zákon představí Sněmovně, poněvadž ten čas se krátí, máme tady zhruba rok na to, abychom tady skutečně smysluplně ještě něco projednali.

Proto jsem připravil pozměňovací návrh na záchranu nadregionální sítě sociálních služeb. Je to návrh, který řeší přechodné období mezi 1. 7. 2024 a 31. 12. 2025. Druhý pozměňovací návrh, který říká, když to úplně zkrátím, natvrdo zařaďte do sítě, a nevytáčejte se, všechny sociální služby béčkové nadregionální a zafinancujte to krajům.

Toto jsou dva pozměňovací návrhy. Přechodné období toho prvního odpovídá úmyslu předkladatele a také stávající metodice Ministerstva práce a sociálních věcí k financování zákona o sociálních službách, kterým je právě zajištění kontinuity financování poskytování sociálních služeb do doby, než se určí síť sociálních služeb s celostátním a nadregionálním charakterem, a to MPSV od 1. 1. 2026, mimo jiné také v návaznosti na takzvanou velkou novelu zákona o sociálních službách a dohody s kraji, kterou MPSV zatím pouze předpokládá. V případě nového přechodného ustanovení jde o právní fikci pro období 1,5 roku, která umožní oprávněný vstup do soutěže o finanční prostředky právě tak, jak je napsáno v § 104 zákona o sociálních službách o jejich financování. Nové přechodné ustanovení vhodně napravuje stávající stav nedefinované sítě služeb s celostátním a nadregionálním charakterem v zákoně o sociálních službách a je i výkladovým pravidlem zákonodárce pro interpretaci v období a praxe státu samozřejmě před tím 1. červencem toho roku 2024, toho roku současného. Takže toto jsou naše dva pozměňovací návrhy a oba dva jsou myslím vstřícné k tomu, aby ministerstvo mělo ještě - minimálně ten jeden - otevřené ruce, pokud chce nějakou reformu v nadregionální béčkové sociální síti provést.

Co se týká dalších pozměňovacích návrhů, chtěl bych tady panu ministrovi poděkovat za to, že dal neutrální stanovisko a souhlasné stanovisko na výboru ke dvěma pozměňovacím návrhům, které jsme jako výbor pro sociální politiku v hnutí ANO předkládali. Jedná se o služby, které by měly být na telefon. Víme to z hlediska covidu, že spousta lidí si nemohla nechat poradit, protože byla zavřená doma, s nějakou formou poradenství, a moc děkuji za to, že tady toto distanční poradenství, například po telefonu, bylo zákonem umožněno.

To druhé je ale osoba pečující, to jsou další pozměňovací návrhy. Tam si velmi stojíme - a stojí za tím i organizace, které sdružují neformálně pečující - je právě změna definice osoby pečující. Tady ministerstvo bylo velmi vstřícné v tom, že přidalo nějakou změnu v této definici, která ale není moc dostatečná. Připomeňme si, že nejde o definici, která by pečujícím přivodila nějaké zbohatnutí nebo byla spojena s dávkami či jinými benefity, v žádném případě. V čem by jim měla pomoci a mohla, je to, aby se osoby pečující dočkaly konečně skutečné podpory odborného sociálního poradenství podle specifik potřeb člověka, o kterého pečují. Mnohdy jde například o vzácná onemocnění, která jsou různě kombinovaná, specifická. Stručně řečeno, kdo se nevejde do definice osoby pečující, nedosáhne jako neformálně pečující na pomoc, zůstává prostě sám. Je tam vakuum mezi tím, když přijde domů s nemocným dítětem nebo partnerem, musí se o něj starat, ale ještě nemá například příspěvek na péči, protože ještě lékařská posudková služba mu nedefinovala žádný stupeň.

My jsme se inspirovali poslední vládní novelou zákona o sociálních službách právě naší vlády, kterou jsme dělali v minulém období, která prošla Legislativní radou vlády, a také poslední poslaneckou novelou minulé Poslanecké sněmovny, na které jsme tehdy - světe div se - dokázali společně pracovat, a to jak opozice, tak koalice. Je nepříjemným překvapením, že kolegové právě z opozičních lavic, kteří jsou nyní v lavicích vládních, s vládní odpovědností, přicházejí s definicemi osoby pečující vázané na pobírání dávek, to znamená příspěvek na péči nebo dlouhodobé ošetřovné či nějaký okruh služby či podávání samozřejmě žádosti o ně, o nějaké pobírání dávek. Já tomu nerozumím. Myslí si někdo, že lze pečovat o druhého člověka 365 dní v roce 24/7 nekonečně dlouho bez pomoci dalšího pečujícího či pečujících? Proč ten, kdo pomáhá, by měl být vyřazen z podpory? Nerozumím tomu, že riskujeme, že budou někteří neformálně pečující opomenuti.

Koneckonců i debata na sociálním výboru odhalila - a ptal jsem se na to já i kolegyně Pastuchová - že neexistovala návaznost a kontinuita podpory pečujícího, pokud přechází mezi systémy dlouhodobého ošetřovného a příspěvku na péči nebo přiznáním na péči jako takovém, například. Na tuto situaci reaguje tedy jak další pozměňovací návrh pana ministra Jurečky, tedy zde v roli poslance, tak i náš. Stále podporujeme organizace neformálně pečujících, které se na nás taktéž obrátily s žádostí o podporu.

Takže abych to nějakým způsobem shrnul, máme dva pozměňovací návrhy, které se týkají příspěvku na péči, kdy navyšujeme i jedničku, a já moc prosím o to, aby ještě vládní koalice opravdu - a proto jsem tady kladl důraz na to, abychom měli prodlouženou lhůtu mezi druhým a třetím čtením - aby si skutečně uvědomila, že za 880 korun nelze žádnou službu nakoupit, že to není ani dovoz obědů. V drtivé většině tedy tento I. stupeň využívají senioři, kteří se ale samoobslouží doma, ale už třeba si nemohou každý den uvařit, nemohou si tak pečlivě uklidit, nemohou například bez pomoci se vykoupat. Toto všechno jsou právě takové ty hodinové sociální služby v řádu několika málo hodin, které oni za těch 880 korun si vždycky nakupovali, ale v tuto chvíli prostě je to no-go, a my je nutíme tady tímto k tomu, když na to ty peníze mít nebudou, aby přešli třeba do ústavní péče.

Máme tady taktéž dva pozměňovací návrhy, kdy měníme tu nadregionální síť B. Tady také prosíme o vstřícnost. Pokud chcete udělat změnu, opravdu dejte jistotu jak finanční, tak existenční pro ty poskytovatele. Taktéž samozřejmě se tady zabýváme, aby v odborně sociálním poradenství byly taktéž hospice, a tady tu podporu ministerstva doufám máme. O redefinici osoby pečující jsem už taktéž hovořil. A poslední pozměňovací návrh je doufám, i pro vládní koalici technicistní, a to, že budeme upřednostňovat péči v přirozeném domácím prostředí.

Já se poté v podrobné rozpravě k jednotlivým pozměňovacím návrhům za hnutí ANO přihlásím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče.

Nyní vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Jana Hanzlíková. Z obecné rozpravy pan poslanec Aleš Juchelka svoji přihlášku stahuje a pak vystoupí pan poslanec Patrik Nacher. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, navážu na svého kolegu pana poslance Juchelku. Jsem velmi ráda, že se mohu vyjádřit k tomuto tisku, protože k němu mám také několik výhrad.

Ale musím začít tím, že velmi kvituji, že v tomto sněmovním tisku řešíme oblast situace pečujících osob. To jsou totiž osoby, které na toto legislativní řešení čekají už poměrně velmi dlouho, a jsou to lidé, kteří skutečně vytváří neskutečné činnosti, někteří z nich pečují 24 hodin, 7 dní v týdnu, a jak víme, je to opravdu velmi náročné jak fyzicky, tak psychicky. Těší mě to o to víc, že v podstatě tuto část zákona o sociálních službách jsem připravovala se svými kolegy, když jsem byla na MPSV, tak na nějaké drobné změny v podstatě jsme tato usnesení připravili.

A nyní již k těm výhradám. Již to tady zaznělo od mých předřečníků, ale musím to opět zdůraznit, velmi mi na tom vadí, že tento sněmovní tisk jde opět formou poslaneckého návrhu. My samozřejmě víme a uvědomujeme si, že to je legální forma, kterou lze použít, ale za mě je k diskusi, v jakých případech je to vhodné, a myslím si, že u systémových změn nebo změn, které mohou mít velké dopady na občany, a to i včetně ohrožených skupin obyvatel, jako jsou senioři nebo lidé právě se zdravotním postižením, což vždycky s sebou nese potom nějaká rizika, jakým způsobem se ta jednotlivá ustanovení objeví v té praxi, tak v těchto případech je za mě tento způsob nevhodný, a to z toho důvodu, který tady zmínila naše paní předsedkyně Alena Schillerová, a to je to, že nám poté chybí podkladové materiály, chybí nám spousta analýz, různé modelové příklady nebo propočty. Musím říct, že jsem si tento svůj názor ověřila na posledním výboru pro sociální politiku, kde jsme tento tisk projednávali a kde se tato diskuse protáhla asi zhruba na čtyři hodiny, a přesně se tam ukázalo, kolik se objevilo otázek, jak odpovídali i zástupci MPSV, tak to vyvolávalo další a další dotazy. A tam jsme si nejvíce uvědomili, jak nám vlastně ty propočty a podklady chybí.

Také bych tady chtěla zdůraznit to, že opravdu - ale o tom se zmiňoval pan poslanec Juchelka - je současně otevřeno tedy několik tisků, které se týkají stejného zákona, tedy zákona o sociálních službách, je to matoucí a musím říct, že samozřejmě lidé se zdravotním postižením a jejich pečující tím, že na to čekají už poměrně dlouhou dobu, to velmi dobře sledují a je to pro ně nesmírně důležité, a proto to také velmi citlivě řeší. Já bych tady ráda odcitovala z otevřeného dopisu Národní rady osob se zdravotním postižením, což je organizace, která skutečně dlouhodobě zastává práva a pracuje s lidmi se zdravotním postižením, a pro mě, když jsem pracovala na MPSV, to byla jedna z nejdůležitějších organizací, s kterou jsem vždy velmi partnersky diskutovala všechny změny v oblasti u lidí se zdravotním postižením. Takže ta citace: "Dne 22. 12. 2023 vložilo MPSV do eKLEPu návrh novely zákona č. 108, o sociálních službách. V návrhu zákona byl návrh na pravidelnou valorizaci příspěvku na péči po dosažení 5 % růstu cen služeb, součástí návrhu zákona byl také návrh nařízení vlády o zvýšení výše příspěvku na péči, které se ale významně liší od částek uvedených v tisku 605. Vnější připomínkové řízení bylo ukončeno 5. ledna letošního roku, ale dosud nebyly vypořádány připomínky, přičemž návrh zákona nebyl stažen z legislativního procesu. Výše uvedené skutečnosti však nejsou součástí poslaneckého návrhu pana ministra Jurečky a dalších - sněmovní tisk 605, který je přednostně projednáván. Nevyznáme se v tom, co je skutečným záměrem vlády. Celý způsob předkládání jednotlivých návrhů novel zákona o sociálních službách musí nutně vyvolávat velkou nedůvěru veřejnosti o skutečné snaze vlády o zlepšení postavení rodin pečujících o závislé rodinné příslušníky. Dovolíme si dodat, že z našeho pohledu je ostudné, jak vláda přistupuje k této velmi ohrožené skupině občanů." To je konec citace a jenom za sebe musím říct, že s ní velmi souhlasím.

Pak moje další výhrada směřuje k tomu - a to mi je velmi líto - že v podstatě zvýšení příspěvku na péči řešíme po dvou letech, a to po dvou letech, kdy skutečně jsme jako zástupci opozice po celou dobu na to zvýšení apelovali a byly tady předloženy návrhy, které se již dávno mohly projednat. K zvýšení příspěvku na péči bohužel nedošlo ani v loňském roce, kdy se finanční situace osob se zdravotním postižením výrazně zhoršila, protože jsme prošli, a to víme všichni, obrovskou vlnou inflace, a dnešní ceny, a to i sociálních služeb, jsou ve srovnání s rokem 2016 vyšší o 30 %. V podstatě na to mělo vliv dvojí zvýšení cen podle vyhlášky 505. Poslední valorizace, která se týkala III. a IV. stupně, proběhla v roce 2018, ale od tohoto roku došlo opravdu k velkému nárůstu cen ve všech oblastech života. Především poslední dva roky se rodiny pečujících stále více potýkají s finančními problémy a propadají se do chudoby. Po celou tuto dobu čekaly na splnění slibu MPSV a potažmo vlády, že příspěvek na péči bude navýšen. Teď se sice dočkaly, ale nedočkali se samozřejmě lidé, kteří jsou zařazeni do I. stupně u dospělých, a ve II. stupni se dočkali velmi mizivé částky. Musím říct, že od zveřejnění návrhu na zvýšení, kdy již ty částky byly jasné, se na mě obrátily opravdu desítky lidí se svými životními situacemi a s kritikou tohoto návrhu. Největší výhrady, což je jasné a už to tady také zaznělo mnohokrát, se týkají I. stupně závislosti, kde zůstane příspěvek na péči nadále 880 korun, nezvedne se tedy ani o korunu. A pak také kritizují II. stupeň - a tam jim rozumím - který se zvedá o pouhých 500 korun, a tím pádem se finanční rozdíl u příspěvku pro II. a III. stupeň stává opravdu neadekvátním.

Na jednání výboru pro sociální politiku, kde se návrh projednával, se koaliční poslanci snažili vysvětlovat, že v rámci balíku peněz, který se podařilo vyjednat, chtěli co nejvíce zvýšit příspěvek osobám, které jsou nejvíce odkázané na péči druhých. Samozřejmě to je v pořádku a tady s tím souhlasíme, protože víme, jak těžká je pečovatelská činnost právě u lidí s těmi stupni III a IV, ale co už není v pořádku, je pohled na situaci lidí s I. a II. stupněm závislosti. I tito lidé v podstatě prožívali náročné roky a stále se zhoršující jejich finanční situaci.

Když se podíváme na dospělé osoby v I. stupni, tak to v žádném případě nejsou zcela soběstační lidé, jinak by samozřejmě ten stupeň závislosti nedostali. Oni ty služby a pomoc potřebují. Abychom si ujasnili, při posuzování zdravotního stavu právě pro účely příspěvku na péči se posuzuje schopnost zvládat například mobilitu, orientaci, stravování - nebudu to zde vyjmenovávat, protože to už tady zaznělo také od paní poslankyně Pastuchové. Důležité tady je si uvědomit, že získat I. stupeň závislosti může pouze dospělá osoba, která nezvládá tři až čtyři životní potřeby, a u II. stupně to potom je pět až šest životních potřeb.

Velmi kriticky se k tomuto zmíněnému návrhu vyjadřují právě i zástupci Národní rady a je to asi logické, protože oni za tu dlouhou dobu, kdy pracují s lidmi se zdravotním postižením a s pečujícími, velmi dobře znají jejich životní příběhy a situace, kterým musí čelit. Takže opět si dovolím odcitovat krátce z otevřeného dopisu Národní rady: "Dnešní skutečnost je taková, že u klientů, kteří jsou příjemci příspěvku na péči v I. a II. stupni, jsou sociální služby prakticky nedostupné, protože tito lidé nemají dostatečné prostředky na jejich nákup. Pro příklad uvádíme, že dovoz obědů, což je u osamělých seniorů standardní služba, stojí v některých městech i 50 korun. To znamená, že osamělá osoba, která si není schopna sama uvařit, nepokryje ze svého příspěvku na péči ani dovoz jednoho teplého jídla denně. Už vůbec nemluvíme o tom, že tito lidé zpravidla potřebují i další péči a služby u činností, které nezvládají."

Velmi důležité je tady k finanční situaci těchto lidí také připomenout, že od 1. 1. 2024 byla zrušena sleva na poplatníka, platí pouze u dětí do tří let, takže v případě rodin, které pečují dlouhodobě o svého příslušníka se zdravotním postižením, jsou třeba nuceni buď úplně opustit pracovní činnost, anebo ji velmi omezit, tak přišli o další finance.

Potom další moje výhrada se týká té části, která pojednává o síti nadregionálních sociálních služeb. V podstatě i já sama jsem samozřejmě tyto služby řešila, když jsem byla na MPSV, a chápu, že bylo potřeba je nějakým způsobem lépe legislativně ukotvit, ale bohužel ta nejasná ustanovení vnesla naopak obrovskou nejistotu mezi poskytovatele těchto služeb, ale samozřejmě i mezi jejich klienty. A jen pro zajímavost, jedná se asi zhruba o 120 organizací, které poskytují služby opravdu těm ohroženým skupinám, o kterých jsem mluvila, takže senioři, lidé se zdravotním postižením, lidé s autismem a podobně. Jsou to lidé, kteří jsou závislí na těch službách, takže samozřejmě že se velmi obávají o to, že ta jejich služba může skončit.

Tolik asi k těm výhradám. V podstatě jak tady představil pan poslanec Juchelka, ty pozměňovací návrhy, kde jsme tedy připodepsaní poslanci za ANO ze sociálního výboru, reagují na tyto moje výtky, na tyto oblasti, a snaží se je zlepšit. A já chci moc poprosit, abyste si představili, o jaké lidi se jedná, a zda byste je podpořili, protože by to určitě pro kvalitu těchto lidí bylo velmi přínosné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Patrik Nacher, připraví se paní poslankyně Renata Oulehlová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Pane místopředsedo, dámy a pánové, pane ministře, vystoupím už teď, ve druhém čtení. Budu tady hodně číst z dopisu, který jsem dostal, nebo z mailu z ASNEPu, pravděpodobně jste ho dostal také nebo i další poslanci. Chtěl bych vystoupit už ve druhém čtení proto, že ve třetím čtení už je často rozhodnuto na úrovni klubů, kdo jak bude hlasovat pro pozměňovací návrhy, pak už je pozdě, pak už tady máme politické projevy, ale vy už se mezitím domluvíte na klubech, jak budete hlasovat, tudíž je to takové formální. A já bych tady reálně chtěl ovlivnit vás, abyste do třetího čtení už šli s tím, že podpoříte některé pozměňovací návrhy.

Tenhle se týká pozměňovacího návrhu Aleše Juchelky a týká se nadregionálních sociálních služeb. Týká se toho služeb pro neslyšící. Než to tady začnu citovat, tak já fakt nerozumím tomu postupu a té motivaci, proč jste se rozhodli jít touhle cestou. Víte, že já jsem roky, patnáct let, spolupracoval s Václavem Krásou, s Národní radou osob se zdravotním postižením i právě s tlumočníky do znakového jazyka, tak mám k tomu tématu blízko, byť odborně to není moje záležitost, ale říkám si: proč věc, která slouží těm lidem, není jich málo, proč jim komplikujeme život? To jsme na tom v České republice s financemi tak špatně? Já tomu fakt nerozumím.

O co jde? Neslyšící, pokud se nic nezmění, díky rozhodnutí mohou v následujících dnech přijít o tlumočníky a přepisovatele díky tomuhle návrhu, pane ministře. Neslyšící a nedoslýchaví lidé ztratí přístup k informacím, pokud Sněmovna v plné šíři schválí poslanecký návrh ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. Neslyšící nezbytně potřebují zachování nadregionálních služeb v plném stávajícím rozsahu a z výše uvedených důvodů žádáme vás poslance, aby věnovali pozornost a aktivně odvrátili zásadní ohrožení těchto služeb, například právě podporou pozměňovacího návrhu Aleše Juchelky. O co jde? Tlumočníci a přepisovatelé zajišťující komunikaci třeba v nemocnicích, na úřadech, určitě jste se s tím někdy potkali, koneckonců je snahou některých politických stran nebo i třeba rezortů, aby jejich třeba tiskové konference byly doprovázeny právě tlumočením do znakového jazyka, takže se s tím potkávají i politici. Já jsem třeba chtěl, a nějakou dobu to fungovalo, aby třeba na pražském zastupitelstvu minimálně to dopolední jednání měli k dispozici i neslyšící formou služby přepisu textu - přepisu textu v rychlosti. Teď se to zase ztratilo. Člověk, když si to chvilku nehlídá, tak pak ta služba najednou zmizí.

Jde o to, že úřadech při poskytování sociálních služeb jsou důležitou součástí komunikace právě tito tlumočníci, v komunikaci mezi slyšícími a neslyšícími v každodenních situacích. Jen v loňském roce podle tohoto dopisu, který jsem dostal od ASNEPu, bylo poskytovateli nadregionálních služeb zajištěno více než 14 000 hodin tlumočení - 14 000 hodin tlumočení českého znakového jazyka a přepisu, a to jak naživo, tak on-line, někdy je to naživo a někdy to je on-line přes počítač. Tohle už třeba často využívají banky, to se netýká jenom státní správy a samosprávy.

A teď, navrhované omezení nadregionálních sociálních služeb, jak jej předkládá ministr Marian Jurečka poslaneckým návrhem, bude mít zásadní dopad na dostupnost už takto nedostatkových tlumočnických a přepisovatelských služeb a dalších unikátních služeb pro osoby se sluchovým postižením. (Reakce ministra Jurečky.) Pokud pan ministr mi tady řekl "vůbec", tak bych byl docela rád, aby tedy vystoupil na mikrofon, ubezpečil mě a ubezpečil ty lidi hlavně, že tedy se to skutečně nestane.

Faktická likvidace nadregionálních sociálních služeb a jejich převod na jednotlivé kraje ve svém důsledku přinese zásadní zvýšení nákladů na poskytování služeb nejen pro neslyšící a nedoslýchavé. Tady jenom přečtu v rychlosti - víte, že já nerad čtu... (Rozhovor ministra Jurečky s poslancem Kaňkovským.)

Já počkám klidně, protože víte, co mně jde? Já pak tady vždycky něco řeknu a vy mně pak reagujete na něco, co jsem neřekl, nebo to často posouváte někam jinam, tak já když takhle mluvím na ministra a je to docela zásadní, týká se to lidí se sluchovým postižením, tak by bylo dobré - myslím na pana kolegu Kaňkovského - jestli by si to s panem ministrem mohli říct potom, protože tohle je docela vážná věc.

Tady je osm bodů a já budu rád, když to pan ministr rozptýlí a řekne, že to tak fakt není, že to nebude hrozit, tady je osm bodů, v čem jsou nadregionální služby pro osoby se sluchovým postižením - konkrétně se bavíme - nezastupitelné: zásadně zvyšují dostupnost tlumočnických a přepisovatelských služeb, zvyšují kvalitu a možnou kontrolu těchto služeb v jednotnosti přístupu dané právě nadregionálním měřítkem, šetří finanční prostředky tím, že nutnou koordinaci a podpůrný aparát centralizují. Zahrnují služby pro osoby se sluchovým postižením, které na čistě regionální úrovni nemusí být vždy dostupné, v každém regionu to může být jiné. Vysoká odbornost a úroveň poskytovaných specifických služeb včetně specializovaného technologického vývoje, které si jednotlivé kraje nemohou dovolit. Opravdu jiná situace je v Praze třeba a i jiná situace bude třeba například - nechci se nikoho dotknout - nevím, Karlovarského kraje. Zahrnuje i odborné konzultanty schopné plně komunikovat přímo v českém znakovém jazyce. Dostupnost služby je 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, například pro urgentní zdravotní či jiné případy, a zajištění sociálních služeb, které v jednotlivých krajích nemají z principu velkou cílovou skupinu, například služby pro osoby s hluchoslepotou.

A poslední věta - já teď nevím, jestli pan ministr je přihlášen s přednostním právem, nebo ne, ale budu rád, když to vyřešíme už teď, ve druhém čtení, protože jak jsem řekl, ve třetím čtení už tady já můžu mluvit jako Cicero, a stejně vás nepřesvědčím, protože den předtím na klubech si každý klub řekne, jak bude hlasovat. Proto to říkám teď, byť nejsem nositelem žádného pozměňovacího návrhu, ale spíš chci upoutat pozornost na ten pozměňovací návrh.

Takže ještě rekapitulace. Stávající návrh ohrožuje dosavadní funkční systém. Mě by tedy zajímalo, proč se vlastně ten stávající systém mění, jestli by mi pan ministr nemohl odpovědět, v čem je ten benefit, v čem je přidaná hodnota změny, kdy podpůrný aparát funguje pro více regionů najednou. Novelou hrozí, že jej bude třeba zajistit čtrnáctkrát pro každý kraj zvlášť. To povede k zbytečnému navýšení personálního zázemí nebo několikanásobné navýšení administrativy při rozúčtování podpůrného aparátu mezi čtrnáct dotací, a to jen v ideálním případě, kdy si všechny kraje budou ochotny službu zařadit do své sítě poskytování sociálních služeb.

Takže já bych, tohle to je v kostce ten dopis. Já jsem si potom a s ASNEPem ještě psal, slíbil jsem, že tady vystoupím v rámci druhého čtení, tak abyste se koaliční poslanci, kterých tady moc není tedy, abyste se pak nemohli vymlouvat, že to nevíte. Předpokládám, že jste ten dopis dostali, tak bych poprosil o reakci a o odpověď, to znamená, v čem ta změna, kterou navrhujete, pane ministře, má přidanou hodnotu? A v čem není pravda - protože tady jste říkal, že to takhle není to, co jsem já tady řekl - že tedy vy můžete tady na mikrofon říct, že nebudou ohroženy služby přepisovatelů a tlumočníků do znakového jazyka pro lidi se sluchovým postižením. Budu rád, když to vyřešíme teď, abychom se potom ve třetím čtení jako všichni hrozně nedivili, pro co tady hlasujeme nebo nehlasujeme. Děkuji za reakci.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Přeji dobrý den, vystřídali jsme se při řízení schůze. Nyní je na řadě paní poslankyně Oulehlová, která je přihlášena řádně do obecné rozpravy. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, moji předřečníci již tady řekli mnoho závažných argumentů k tomuto sněmovnímu tisku a já jsem se tedy nakonec rozhodla nepřipojit se k těm argumentům, ale říct vám příběh maminky, která má dítě ve IV. stupni. Syn se jí narodil, když jí bylo dvacet let. Opravdu bohužel, porod byl těžký a její dnes 32letý syn je plně odkázán na její pomoc a vůbec na péči ostatních. Ta maminka je sama, jak už to bývá, málokdy tatínek zvládne ten velký nápor jak na psychiku, tak fyzično, prostě změní se příchodem dítěte, které je jiné, které je jedinečné, vlastně život celé rodiny. Ta maminka pobírá v současné době příspěvek na péči ve výši 19 200 korun. Tady bych chtěla říct, že určitě s radostí podpořím navýšení příspěvku na péči pro osoby, které jsou v domácí péči, na těch 27 000, ale já bych vám spíš chtěla říct, jak opravdu těžké to je. Takže ta maminka je sama, bydlí v nájemním bytě a v současné době má příspěvek na péči na syna 19 200 korun plus jeho důchod, který se nazývá důchod z mládí. Ten se vypočítává vlastně podle věku toho člověka a znamená to, že může být ten důchod 8 až 14 tisíc. Ta maminka nebere nic jiného, protože ona vlastně jako pečovatel na plný úvazek má ten příspěvek na péči. Ale oni vlastně z těch 19 200 plus 10 000 důchod jejího syna musí vyžít se vším - musí zaplatit nájem, musí zaplatit energie, musí jíst, ale hlavně musí nakupovat pomůcky. Co se týče denního stacionáře, ta maminka dává svého syna jednou za týden do stacionáře, a to hlavně z těch důvodů, aby si odpočinula. Ona bohužel zatím na víc nemá. Argument, že by mohla jít do práce a vlastně příspěvek na péči dát tomu zařízení, které by pečovalo, tomu dennímu nějakému centru, určitě je, a tady jsme v dalším vlastně problému, kdy opravdu ti poskytovatelé by ten příspěvek na péči potřebovali na svůj chod. Ale pak tady máme tu maminku, která opravdu celý den pečuje o svého syna, který váží 70 kilo, přebaluje ho, krmí ho, sám ani nesedí, jenom s podporou, komunikuje pouze nějakými spíš neverbálními než verbálními posunky... A teď si vezměte, že tahle maminka, která vlastně třikrát za noc k němu vstává, protože ho musí odsávat, aby se jí neudusil, má ráno vstát, toho syna obléct, nějakým způsobem ho dopravit do denního stacionáře a vlastně vydělá potom pomalu ještě méně, než stojí náklady někdy na celou tu péči. Vezměte si, že opravdu jenom hygienické pomůcky - dneska už i na pleny se musí doplácet, že opravdu to jednoduché není.

Já jsem tím svým výstupem chtěla hlavně apelovat na to, že ty maminky nebo manželky, babičky, prostě všichni, kteří se starají o někoho, kdo vyžaduje 24hodinovou péči, jsou pro mě ti novodobí hrdinové. Pro mě nejsou hrdinové někdo, koho nám třeba média představují, ale jsou to lidé, kteří nejen do systému nebo tomu systému hodně ulevují, ale jsou to lidé, kteří si zaslouží naši neskonalou úctu. Takže já jsem vám jenom chtěla osvětlit, že byť se může zdát, že ty příspěvky na péči jsou třeba v nějaké výši, jak se teď navrhuje 27 000, ale ten člověk, který je doma a stará se o něj někdo blízký, který nemůže chodit do práce, tak že to nemají opravdu jednoduché.

Ráda bych tady ještě zmínila, protože jsem zakladatelkou neziskové organizace, která provozuje domácí hospic, tak bych ráda ještě zmínila, že velkým problémem je, že příspěvku na péči se většinou naši klienti nedožijí, že bychom na to také měli pamatovat, že opravdu většinou jsou to onkologičtí pacienti a že většinou progrese toho terminálního stadia bývá rychlá a nestihne se to. Určitě velice kvituji to, že se nakonec našla cesta, že se s MPSV domluvilo to, že odborné sociální poradenství zřejmě - doufám, že to projde - budou moci poskytovat i mobilní hospicové týmy.

Já už tedy své povídání tady ukončím, ale jenom jsem chtěla ještě jednou říct, že ti, kteří pečují, to jsou ti největší frajeři a zaslouží si naši úctu, ale hlavně si zaslouží naši pomoc. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji, paní poslankyně. Další do obecné rozpravy je přihlášena paní poslankyně Babišová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se i já vyjádřila k návrhům pana ministra Jurečky jako poslance k sociálním službám. Dneska se zabýváme zásadním rozhodnutím týkající se budoucnosti sociálních služeb v naší zemi. Novela zákona o sociálních službách, kterou jsme dostali k projednání všichni a kterou vlastně projednáváme dneska v druhém čtení, vyvolává pořád vážné otázky a obavy všech organizací, kterých se tato novela týká.

Všichni se ptají, a ptáme se, zda skutečně bude sloužit nejlepšímu zájmu těch, kterým pomáhat má, tedy tělesně postiženým a organizacím, které pečují o tyto pacienty a o tyto osoby, a samozřejmě o další sociální služby. Především bych chtěla zdůraznit nedostatečnou konzultaci s odbornou veřejností a přímými adresáty těchto změn. Jak je možné, že klíčoví aktéři nebyli řádně zapojeni do přípravy tohoto návrhu, který má mít tak hluboký dopad na jejich životy a na jejich práci?

Musíme se zabývat také rizikem rozkolísání sociálních služeb s nadregionální působností. Nejasnosti klientů v rozdělení kompetencí mezi státní a regionální úroveň mohou vést ke zbytečné administrativní zátěži a plýtvání finančními zdroji. Jak tedy zajistíme, aby se zdroje využívaly co nejefektivněji? Ministerstvo práce a sociálních věcí k tomuto kroku přistoupilo po auditu dotačního titulu B určeného právě regionálním službám, v němž byla nalezena závažná zjištění. Proto běží pilotní program, při němž by se měly nastavit indikátory nadregionality a nákladovosti jednotky péče. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí by stanovením sítě měla být zajištěna stabilita financování těchto služeb, protože doposud tato jistota nebyla. Jenže na schůzi výboru pro sociální politiku, kterou už tady zmiňovali naši kolegové, které jsme se všichni účastnili, přítomní poskytovatelé sociálních služeb se jednohlasně shodli na tom, že úprava v navržené podobě pro ně znamená snad ještě větší nejistotu než doposud. Síť má vzniknout, respektive fungovat od ledna roku 2026, některé změny však již mají platit od poloviny tohoto roku, což pro poskytovatele znamená rok a půl nejistoty. Pokud se přitom béčková regionální služba dostane pod krajskou, tak zvanou áčkovou službu, to garantováno není. Není garantováno, že ji kraj přijme a bude mít zajištěné financování.

Například David Pospíšil z výboru Unie sociálních služeb zde řekl: "Chceme, aby se kultivovala legislativní úprava nadregionálních sociálních služeb, nicméně to, co nám bylo představeno, má zásadní legislativní vady. Co se týče jistoty či nejistoty financování, je novela šlápnutím z bláta do louže, tak hovořila Klára Kalibová, ředitelka společnosti In Iustitia. U odborného sociálního poradenství určeného obětem trestných činů, předsudečného násilí či obchodu s lidmi a dalšími specifickými cílovými skupinami byla přislíbena diskuse o tom, jak dopadne, jestli spadne do béčkových služeb, případně do jakého titulu bude vůbec náležet. K této diskusi však bohužel vůbec nedošlo a doposud jsme v nejistotě. Podotýká, že odborné sociální poradenství, podobně jako krizové linky, poskytuje služby v anonymním režimu. Nejsme tedy schopni často identifikovat, z jakého regionu se k nám naši klienti dovolají. Zavedení sítě je dobrý nápad, ale musí být specifikováno vyhláškou, případně nějakým jiným způsobem. Zároveň všem současným poskytovatelům v béčkových službách musí být zajištěna kontinuita tak, aby nedošlo k ohrožení více než 400 000 jejich klientů." Dále také dodává, že "dokonce je nám doporučováno, abychom si brali úvěry v bankách. Stát tu nutí ředitele organizací, aby dotovali něco, co stát nebyl dlouhodobě schopen vyřešit ve smyslu systémového nastavení. My nepotřebujeme tento návrh, my potřebujeme diskusi, změnu financování a to, aby participace, o kterou se Ministerstvo práce a sociálních věcí dlouhodobě otírá a říká, že k ní dochází, tak aby k ní opravdu a skutečně docházelo."

Jistotu zařazení do nadregionální sítě by měly mít krizové linky, ve finále ji však nemají ani ony, jak ostatně zdůraznila ředitelka Linky bezpečí Soňa Petrášková. Chápu, že se bude jednat o to, kdo v sítích bude, či nebude. Na jednání, kde byli i zástupci krajů, ovšem kraje řekly, že o tom jednat nebudou, dokud Ministerstvo práce a sociálních věcí neřekne, kolik na to dá financí. My potřebujeme jistotu, potřebujeme vědět, že služby, které nebudou v nadregionální síti, budou mít zajištěnou komunikaci na kraji. Organizace zároveň potřebuje alespoň rámec pro to, aby mohly plánovat, jak například popisuje své zkušenosti Petra Hamerníková z organizace Free Life: "Jsme úzce profilová odborná služba a nyní máme uzavřené střednědobé plány. Jde o něco, co kraje plánují v časovém rozsahu na dva až pět let a my teď, když nemáme jistotu, že budeme zařazeni do kontinuity béčkových služeb, nevíme, jestli se v nějakém horizontu dostaneme do krajských sítí. Jednáme s kraji, protože jsme v zoufalé situaci, kdy nevíme, co bude dál. Snažíme se domluvit i schůzku s ministerstvem, aby nám řeklo, zda spadáme do kategorie I, II či III, anebo jsme služba, se kterou se už vůbec nepočítá, protože i to tady padlo. Jenže se nám opakovaně stalo, že schůzky, které jsme měli na Ministerstvu práce a sociálních věcí dva i tři měsíce domluvené, byly i půl hodiny před začátkem zrušeny."

Od Ministerstva práce a sociálních věcí se ale službám příliš ubezpečení nedostalo - poslechněte si, jak se vyjádřila vrchní ředitelka sekce rodinné politiky a sociálních služeb paní Zdislava Odstrčilová: "Tento okamžik nikdo a nikde neříká, co půjde na kraje a co zůstane u nás, to teď nevíme. V tento okamžik si dáváme zmocnění. Nejdříve musíme mít zmocnění a parametry, podle kterých budeme jednat. Budeme diskutovat s kraji a s příjemci, abychom dobře systém nastavili. Něco bude ve vyhlášce, něco v metodikách, podobných, jako to mají kraje, s tím, že očištěná data, ze kterých bude možno vycházet, budou ovšem k dispozici někdy až na konci léta. Do té doby se sociální služby od nás nic moc nedozvědí."

Finanční nejistota a absence přechodových opatření jsou tedy další kritické body. Jak můžeme očekávat, že poskytovatelé služeb přežijí období nejistoty, když nejsou ještě jasně stanoveny zásady financování? Také nesmíme ignorovat obavy vyjádřené ohledně vzdělávání pečovatelů. "Zatímco vzdělávání je důležité, musíme se zaměřit na reálné potřeby pečovatelů a poskytnout jim finanční a praktickou podporu" - takto se vyjádřila místopředsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociálních služeb Jana Hnyková. "Z navrženého ustanovení ani z dalších textů zákona nám není vůbec zřejmé, jakým způsobem budou právně ošetřeny poskytované podpory ve formě rad a nácviků dovedností pečujících osob. S uživateli, to znamená klienty sociálních služeb, kterým je poskytnuta podpora a pomoc, jsou uzavírány smlouvy o poskytování sociálních služeb. Pečujícím osobám se bude poskytovat podpora ve formě rad a nácviků. Logicky se tedy ptáme: bude to nějak právně ošetřeno? V důvodové zprávě zmíněné informace postrádáme a považujeme za nezbytné je v tomto materiálu uvést. Navíc to bude práce, která půjde nad rámec současných povinností zaměstnanců v sociálních službách."

Dovolte mi nyní zdůraznit jednu zásadní nespravedlivost, která se týká navrhované novely zákona o sociálních službách, tedy konkrétně příspěvku na péči, kterou řeší předložený pozměňovací návrh pod číslem 4083. Jedná se o příspěvek na péči, který je životně důležitým zdrojem pro osoby se zdravotním postižením. Nebudu už tady zabíhat do detailů, mnoho mých kolegů - předřečníků už hovořilo, co tento příspěvek na péči pro osoby se zdravotním postižením znamená. Já jenom pouze řeknu, že je krutě nespravedlivé, že v rámci této novely nedošlo ke zvýšení příspěvku na péči i pro osoby v I. stupni závislosti, a to i vzhledem k rychlému růstu inflace, který eroduje kupní sílu těchto finančních prostředků. Tyto osoby čelí každodenním výzvám, které si zaslouží naši pozornost a podporu. Je naší povinností zajistit, aby systém sociální péče spravedlivě reflektoval potřeby všech občanů, včetně těch, kteří jsou na I. stupni závislosti. Je nepřijatelné, že v době, kdy se cena základních životních potřeb zvyšuje, zůstává podpora pro tyto osoby neměnná. To vede k situaci, kdy jsou peníze, které by měly pro ně sloužit jako podpora pro zajištění potřeb, absolutně a naprosto nedostatečné.

Apeluji proto na všechny přítomné, aby podpořili pozměňovací návrh, který řeší tuto nespravedlivost a nerovnost. Je nezbytné, aby se příspěvek na péči valorizoval v souladu s ekonomickým vývojem a inflací a pro všechny stupně závislosti. Jen tak můžeme zajistit, že naše sociální péče bude opravdu fungovat jako stabilní a spravedlivá pro všechny, kteří to potřebují. Vyzývám tedy k činům, které přinesou změnu v této zásadní oblasti. Naše společnost je silná pouze tehdy, pokud stojí za všemi svými členy, především těmi, kteří jsou v těžké situaci.

Příspěvek na péči měl od své doby uzákonění sloužit jako podpora, která reflektuje na potřeby příjemců a umožňuje jim zajistit služby nezbytné pro jejich každodenní život. Nicméně čelíme realitě, kdy poslední valorizace příspěvku na péči o 10 % proběhla v roce 2016 a částečná úprava v roce 2019. Dnes už bohužel absolutně nedostačující. Vývoj cen a ekonomická situaci v České republice se od té doby výrazně změnily, což má přímý dopad na dostupnost a kvalitu péče pro osoby se zdravotním postižením.

Pozměňovací návrh navrhuje zvýšení příspěvku na péči ve snaze odstranit diskriminační postup, který absolutně pomíjí potřeby osob závislých v I. stupni. Pro tento návrh specifikujeme a navrhujeme zvýšení příspěvku osob do 18 let z 3 300 na 3 630 korun a pro osoby starších 18 let z 880 korun na 1 380, což je pouze o 500 korun měsíčně. Tato úprava je krokem správným směrem, avšak třeba je zvážit další valorizaci ve světle aktuálního vývoje cen a ekonomických podmínek.

Máme službu - ještě bych se chtěla zmínit o jedné sociální službě a to je tísňová péče, která je poměrně drahá a zajišťuje bezpečí lidí, kteří jsou sami, žijí sami, nikoho nemají, anebo mají příbuzné, kteří bydlí velmi daleko. Díky této službě je jistota, že člověk, který doma upadne a je úplně sám, někdo se o něj postará, jak upozorňuje ředitel zapsaného ústavu Život 90. Máme možnost s lidmi komunikovat a koordinovat péči, zkoordinovat terénní služby a bavit se s nimi. Tato služba z novely absolutně unikla, takže se jí absolutně vůbec netýká.

Obavy mají také služby pečující o umírající: "Jsme vyděšeni novelou zákona, která vyšla tak rychle do Parlamentu. Pro nevyléčitelné nemocné, ať už jsou to děti, nebo dospělí, je velmi důležité, aby se jim dostalo odborné sociální poradenství, poskytované pod domácí hospicovou péčí podle § 37. V tomto paragrafu jsou už řadu let i jmenované odborné poradny pod lůžkovými hospici, kterých je v České republice ale pouze sedmnáct, a my celou dobu čekáme na to, aby sem bylo zařazeno i poradenství. Mobilních hospiců již máme v celé republice sedmdesát. Zároveň automaticky vyřazuje všechny rodiny, které pečují o terminálně nemocné. Většina těchto rodin je bez příspěvku na péči, protože se to nestihne zprocesovat," popisuje další nedostatky ředitelka táborského hospice Jordán Marie Sovadinová.

Na závěr bych chtěla zdůraznit kritiku procesu, jakou tato novela vešla do Sněmovny. Přeskakování standardních legislativních kroků a nedostatečná transparentnost nemůže být normou v našem legislativním procesu. Klademe si otázku, zda tento způsob práce skutečně slouží demokracii a občanům této země. Vyzývám proto k důkladné revizi návrhu zákona s cílem začlenit tyto kritické připomínky a spolupracovat na vytvoření zákona, který bude skutečně sloužit potřebám našich občanů a posílí systém sociálních služeb v České republice. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, paní poslankyně, a další na řadě je paní poslankyně Dražilová v obecné rozpravě. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Lenka Dražilová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, také já, členka sociálního výboru, bych se ráda vyjádřila k novele zákona o sociálních službách. Je pochopitelné, že se už budeme opakovat, protože to, co nás nejvíc tíží, to tady stále dokola zaznívá, a to je ta béčková nadregionální síť a samozřejmě příspěvek na péči I. stupně.

Chtěla bych říct, že vlastně tato novela nám přináší změny, které byly loni v únoru předloženy jako takzvaná malá novela, která pak byla na základě politického rozhodnutí pana ministra stažena. Argumentem bylo, že nejdříve je potřeba udělat systémové změny a teprve potom mohou pokračovat dílčí změny v zákoně.

U toho předloženého návrhu loni v únoru si s tím ministerstvo moc práce nedalo, ale abych jenom nekritizovala, musím skutečně říct, že jsou tam i změny, které se dají velmi kladně hodnotit. Je to především, jak už zde zaznělo, podpora neformální péče v přirozeném prostřední klienta. Je to úprava - byť úplně ne dokonalá - pojmu pečujících osob, který skutečně doteď v zákoně úplně chyběl, a je to i to rozšíření služeb základního sociálního poradenství.

A teď k té nadregionální síti, takzvaná béčková síť. Dochází zde k velké nespokojenosti těch poskytovatelů, kteří se obávají o její existenci. Pan ministr - můj pan kolega Patrik Nacher se na to ptal - pan ministr o tom hovořil tady v úterý, kde doslova řekl a cituji: "Tato nadregionální síť poskytovatelů sociálních služeb má sice dlouhou historii z hlediska definované finanční podpory v rámci dotačního titulu, ale vlastně vůbec ji nemáme definovanou v zákoně. Proto se tedy přichází s navrhovanou úpravou, aby tato síť byla jasně definovaná a na ni bylo navázané financování přes dotační titul. Naším cílem je také reagovat na auditní zjištění v této oblasti tak, abychom opravdu věci uvedli do souladu i v této oblasti legislativní." Konec citace. Také řekl, že cílem není tyto služby zrušit, ale dohodnout se na tom, které služby mají opravdu nadregionální charakter a které naopak mají spadat do krajských sítí.

Navrhovaná novela nese s sebou nejen finanční rizika pro poskytovatele sociálních služeb, ale přímo zasahuje do života klientů, kteří jsou závislí na těch důležitých intervencích. Je důležité zdůraznit, že nadregionální služby díky své rozšířené působnosti mohou poskytovat klientům z více krajů pomoc, potřebným klientům se tak může dostávat všem bez ohledu na jejich trvalé bydliště. A nejsou to jenom služby pro sluchově postižené, o kterých zde mluvil můj kolega Patrik Nacher, ale je to telefonická krizová pomoc, je to poradenství, služby pro seniory, pro zdravotně postižené, pro klienty se specifickými onemocněními. To jsou jenom některé příklady, kterými tyto služby významně přispívají ke kvalitě života těch, kteří se ocitli opravdu ve složitých, náročných životních situacích.

Ministerstvo financí v rámci připomínkového řízení, a máme to v eKLEPu, napsalo, že návrh je účelový a nelze s ním souhlasit, a i přesto to stanovisko - a je to zvláštní - nakonec vláda návrh odsouhlasila. Co je podstatné, že do procesu změny nebyli zapojeni zástupci nadregionálních sociálních služeb, novela tedy přichází bez širšího dialogu s nimi a hrozí nejen ekonomickým krachem poskytovatelů sociálních služeb, ale i zhoršením podmínek pro klienty, kteří potřebují naši podporu. Už to zde zaznělo, návrh má zásadní dopad na omezování péče až 400 000 klientů sociálních služeb. Ohrožuje také zaměstnance těchto sociálních služeb.

Ministerstvo práce a sociálních věcí v posledních dvou letech udělalo již tolik zásadních změn tohoto dotačního systému, že pět sociálních služeb už ukončilo svoji činnost a další organizace již přistupují k omezování péče seniorů nebo zdravotně postižených osob. Nyní probíhá hodnocení dotací na rok 2024, a nejenom že celý ten proces má opět zpoždění a organizace si musí brát půjčky od bank, aby měly peníze na výplaty a na nájem, ale jejich nejistota se prohlubuje. Znovu připomínám, že se jedná o více jak 400 000 klientů, což je například větší počet, než je počet obyvatel Brna.

Problematické také je, že pokud tyto služby musely přejít pod kraj, tento proces opravdu trvá více jak jeden a půl roku. Většina krajů již pro rok 2024 a 2025 má své sítě uzavřené a nepočítají s tím, že by mělo dojít k masivnímu přesunu z ministerstva na kraje. A že budou hrát důležitou roli krajské volby v letošním roce, to už zde také zaznělo. Takže zde podává kolega Aleš Juchelka pozměňovací návrh, kterým bude zajištěna kontinuita financování nadregionálních a celostátních sociálních služeb.

A co je podle mého názoru nejzásadnější pro občany, kteří potřebují nějakou péči, je samozřejmě změna příspěvku na péči. Cílem této dávky je nakoupit si sociální služby od laika či profesionála, aby ti lidé mohli setrvat co nejdéle doma. Z průzkumu vyplývá pochopitelně, že naprostá většina těchto osob, kteří jsou buď zdravotně postižení, nebo jsou to stárnoucí osoby, chtějí žít v domácím prostředí. Když můj kolega Aleš Juchelka zde neustále vystupoval a žádal projednání jeho návrhu na zvýšení příspěvku na péči ve všech stupních, tak to nikdy nešlo. Nyní se pozměňovacím návrhem pana poslance Jurečky, který si později osvojil sociální výbor, mění mimo jiné výše příspěvku na péči ve stupni II až IV. Bohužel I. stupeň nula a s tím nemůžeme zásadně souhlasit. Už zde o tom mluvila v úterý moje kolegyně Jana Pastuchová, jak křehký je rozdíl v posuzování mezi I. a II. stupněm. Jeho výše se nezměnila osm let. Osm let!

A já zde musím poukázat na to, co padlo za slova při projednávání na výboru pro sociální politiku. Cituji: "My na rozdíl od vás žijeme v ekonomické realitě." Další věta: "Nemáte zodpovědnost nad rozpočtem, tudíž je vám všechno úplně jedno." Tak já bych zde chtěla říct, že nám to není jedno a že to tak rozhodně nechceme nechat. Proč bojujeme za tyto lidi? Protože jsou to ti nejpotřebnější, kteří nemohou jít nikam demonstrovat, kteří mají svých starostí plnou hlavu a vlastně ani díky tomu svému zdravotnímu postižení nemohou jít někam, kde by byli vidět. Všichni o tom víme, víme, že je velmi nutná změna těch hodnotících kritérií, ale teď se vychází a posuzuje z těch základních deseti životních potřeb.

Víte, kdo je člověk s přiznaným I. stupněm příspěvku na péči, kterých je více jak 86 000 lidí? Představte si osamělého seniora, který nezvládá mobilitu. Když nezvládá mobilitu, s největší pravděpodobností nezvládá i tělesnou hygienu. Je rád, že je rád, vůbec nezvládá péči o domácnost a potřebuje pomoci s vyřízením osobních záležitostí - to je nákup, to je vyzvednutí léků, to je doprava třeba na hřbitov a tak dále. A tento senior, o kterém mluvím, je stále v I. stupni příspěvku na péči a má těch 880 korun. Nenavrhovat zvýšení I. stupně po všem, co přišlo, po zdražení všeho, co ti lidé nutně potřebují, po obrovské inflaci, je naprosto nepřístupné (nepřípustné?). Hnutí ANO podává více variant zvýšení příspěvku na péči a určitě trváme na tom, aby byl zvýšen příspěvek na péči I. stupně.

A já vás velmi prosím o podporu některého z těchto návrhů. Může se to týkat i vašich rodin. Prosím, nevzkazujte potřebným, že na to nemáte. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, paní poslankyně, a další do obecné rozpravy je přihlášená paní poslankyně Válková. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, už poslední pozměňovací návrh, který se týká zdánlivě nepodstatné změny, ale co do svého významu určitě velmi důležité změny, která využívá otevřeného zákona o sociálních službách a doplňuje do něj, navrhuje do něj doplnit pojem sociální kurátor, a to v § 92 písm. b. Doplňuje nejenom ten zákonný text o pojmosloví, pojem sociální kurátor, ale ten můj návrh se snaží i vymezit - respektive doufám úspěšně vymezuje - cílové skupiny, na které právě je činnost sociálního kurátora zaměřena. Výčet činností sociálního pracovníka obecního úřadu obce s rozšířenou působností je popsán v tom § 92 zákona č. 108/2006 o sociálních službách, jsou tam vyjmenovány činnosti sociálního pracovníka, ale úplně tam vypadly činnosti sociálních kurátorů, i když v přípravných jednáních - jak jsem se dívala, byla jsem na to upozorněna sociálními pracovníky, sociálními kurátory - k tezím zákona v roce 2022 bylo předkladatelem - vládou deklarováno zákonné ukotvení tohoto pojmu i s ohledem na tu nezbytnou... komplementarismus čili komplexnost - abych řekla srozumitelněji - právních předpisů, aby také v praxi nedocházelo k výkladovým a aplikačním potížím. My najdeme označení sociální kurátor už nyní v některých zákonech, například č. 359/1999 Sb., a vyhláškách, ale v tom klíčovém právním předpise, jehož novelizaci tady právě projednáváme, ho bohužel zatím nenajdeme. Přitom zakotvení označení sociální kurátor do zákona o sociálních službách, to je smysl pozměňovacího návrhu, by měl snížit nežádoucí migraci osob, které nenaleznou pomoc v místě svého trvalého pobytu, riziko páchání trestné činnosti, eskalace bezdomovectví, ale současně míří i na zmírnění problémů, se kterými se velmi často setkáváme, s mladými lidmi, kteří jsou propuštěni ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo z pěstounské péče po dosažení zletilosti, a včetně těch, kteří třeba jdou z psychiatrických léčeben nebo ze zdravotnických zařízení po ukončení léčby závislosti.

Čili ten sociální kurátor se v něčem prolíná, nebo spíš bych řekla, že ty hranice se přibližují k hranicím činnosti a vymezení činností probačního úředníka v některých úsecích, a proto jsem jednala také s ředitelkou Probační a mediační služby, která podporuje tento návrh, protože Probační a mediační služba je přetížená, jak dobře víme, prioritně se stará o delikventní osoby, a když potom dojde k něčemu, jako že je to někdo, kdo je třeba podmíněně propuštěný, současně je to bezdomovec, současně hledá pomoc a podporu, jsou to činnosti, které se ráda vzdá a vzdává ve prospěch sociálních kurátorů, a také by přivítala to jednoznačnější vymezení sociální kurátor oproti sociálnímu pracovníku obecně.

Nemluvím ani o tom, že pokud by ten pojem, jak se s ním také počítalo a asi se na to pozapomnělo - tady musím také potvrdit, že my jsme na to téměř také pozapomněli, to dát do návrhů pozměňovacích, a na poslední chvíli jsme si to schválili, a i pan poslanec Juchelka, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, to v tom výčtu neřekl - a to všechno jenom mě vede k přesvědčení, že vždycky na tuhle oblast někdo z nás pozapomene, takže ten sociální kurátor by mohl potom i využívat specifického vzdělávání v rámci celoživotního odborného výcviku, který potřebuje.

Takže v závěru: legislativním zakotvením tohoto pojmu sociální kurátor by došlo k obnovení systému celorepublikového působení agendy sociálního kurátora, a tím i k zajištění služeb v místech, kde jsou mezery, kde je taková služba slabá a kde téměř neexistuje síť nestátních neziskových organizací. Opačně, malinká hrozbička: pokud nedojde v klíčovém zákoně, který teď projednáváme, k legislativnímu zakotvení pojmu sociální kurátor do tohoto zákona, bude pokračovat nepříznivý trend snižování počtu obcí, které garantují služby pro výše zmíněné cílové skupiny.

Tím samozřejmě logicky narůstá riziko nárůstu sociálně patologických jevů a v konečném důsledku by to znamenalo i vyšší výdaje ze státního rozpočtu, což někdy taková malinká změna může udělat. Jde o legislativní zakotvení něčeho, co sice funguje, ale mohlo by fungovat dokonaleji, a já věřím tomu, že pan ministr a tým jeho odborníků si také vzpomenou na to, co sami navrhovali. My to teď připomínáme pozměňovacím návrhem, který je v systému pod číslem 4064, ke kterému se přihlásím a který mu raději hned teď předám i do ruky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, paní poslankyně, a nyní je přihlášen pan ministr Jurečka. Pane ministře, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, dobré páteční odpoledne. Já si dovolím tedy pokračovat v tom, jak jsme započali toto druhé čtení tento týden v úterý. Děkuji za vstřícnost i dohodu, že jsme mohli dnes tento bod zařadit a pokračovat v něm, a věřím, že dnes se posuneme z druhého čtení do následujícího třetího.

Dovolte mi to mé vystoupení rozdělit. Já se v té první části budu věnovat ještě tomu, k čemu slouží standardně obecná rozprava, a to je, abych stručně odůvodnil ještě pozměňovací návrh, který jsem k tomuto tisku podal jako poslanec, a to ve třech oblastech. Ten pozměňovací návrh, který je pod sněmovním dokumentem číslo 4061, se týká tří oblastí, a to je, že s ohledem na to, že původní návrh definice sítě sociálních služeb s celostátním a nadregionálním charakterem, tak aby to nemohlo působit zavádějícím dojmem, dochází k drobné úpravě této definice, také aby nedošlo k výkladovým nejasnostem. K tomu se ještě potom vrátím ve svém vystoupení.

Pak je tady druhá oblast, a to je, aby nově navrhovaná definice pečující osoby - pracuje s pojmem dlouhodobá péče, který však není zákonem o sociálních službách definován, proto by bylo posuzování toho, zda se jedná o dlouhodobou péči, obtížné. Pojem dlouhodobé péče vyplývá ze zákona č. 187/2006. Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a vztahuje se zde k dávce nemocenského pojištění - dlouhodobé ošetřovné. Za pečující osobu je nutné rovněž považovat osobu, jež pečuje v rámci paliativní péče, a i v těchto případech je dlouhodobost obtížně prokazatelná a splnitelná, takže tento pozměňovací návrh nám řeší tuto druhou část.

A v té třetí části - odborné sociální poradenství je v současné době poskytováno formou ambulantní ve vybraných zařízeních, což již dnes zcela odpovídá současným potřebám klientů. Záměrem navrhované změny je zajištění odborného sociální poradenství rovněž v poradnách pro osoby s potřebou paliativní péče a také ve formě terénní, a to tak, aby toto poradenství bylo z pohledu klienta dostupnější. V uvedených poradnách bude možné radit i osobám blízkým, rodinným příslušníkům či dalším doprovázejícím osobám klientů s potřebou paliativní péče, tak jako je možné již dnes poskytovat odborné sociální poradenství blízkým osobám klientů, například v poradnách pro seniory či v poradnách pro zdravotně postižené osoby. Následně se k tomu pozměňovacímu návrhu také přihlásím v podrobné rozpravě.

A nyní mi dovolte ještě zareagovat na některé podněty, které tady v obecné rozpravě byly zmiňovány. Vrátím se vlastně k samotnému smyslu této legislativní úpravy. Ano, my jsme ještě v prosinci původně zvažovali, a také jsme to udělali, že bychom samotný příspěvek na péči řešili samostatnou vládní novelou zákona, která tam měla ještě ambici řešit některé mechanismy z pohledu například zmocnění pro nařízení vlády a tak dále, nicméně s ohledem právě i na časovou naléhavost mít už jasnou jistotu, od kterého data bude přispět na péči zvýšen, byl nakonec využit tento sněmovní tisk, který už byl v legislativním procesu dál a na který navazují tyto pozměňovací návrhy, které zvyšují příspěvek na péči v II., III., IV. stupni, a především v IV. stupni potom i výrazně s akcentem právě na podporu domácí péče pro tyto lidi, kteří - myslím si, že obecně se shodneme - jsou opravdu tou nejnaléhavější skupinou, kde tu pomoc opravdu potřebujeme nasměřovat, zacílit, protože tady souhlasím s tím, co bylo řečeno od mých předřečnic, že to jsou lidé, kteří ve svých rodinách zastávají roli těch neformálních pečujících. To jsou hrdinové opravdu každého dne, často z nich - nebo část z nich to opravdu dělá velmi dlouho, velkou část svého života, a samozřejmě v IV. stupni je ta míra té péče nejnaléhavější, ale to samozřejmě platí i pro ty stupně, jako je III., či s určitým poklesem závislosti v tom II., abych tady v tom výčtu na tyto osoby nezapomněl.

Takže pro nás je to jeden z kroků, který děláme na pomoc tímto neformálním pečujícím, a s vědomím toho, že víme, že s ohledem na demografický vývoj i s ohledem na určité kapacity, které, i když rozšíříme pobytové služby, budeme mít nějaké limity, to znamená, vždycky bude velký důraz na to, podpořit maximálně rodiny, podpořit maximálně neformální pečující tak, abychom klienta, který tu péči potřebuje, byli schopni pokud možno udržet v domácím přirozeném prostředí tak dlouho, jak je to možné a jak je to ve prospěch daného klienta, samozřejmě různé diagnózy se různě liší v čase a tak dále. Takže toto je výrazný posun. Částka v tom navýšení přesahuje 7 miliard korun ročně a rozčlenění toho zvýšení se v II., III., IV. stupni vlastně pohybuje o více než 10 až po 40 % růstu příspěvku na péči.

Ale vrátím se ještě opravdu k osobám, které potřebují velmi intenzivní podporu v rámci osobní asistence. Říkal jsem tady, že toto je jeden z kroků, ty ostatní kroky spočívají vlastně v dotačním titulu, který jsme pro osobní asistenci nastartovali v loňském roce, v letošním roce bude pokračovat, počítáme s ním i v roce 2025 tak, abychom během ještě toho roku a půl legislativně dotáhli i celou agendu osobní asistence, aby od 1. 1. 2026 byl i systém osobní asistence, který opravdu pamatuje na lidi, kteří potřebují pomoc 24/7, a ten systém dnes ty jejich potřeby není schopen adekvátně pokrýt.

Pak tady padla otázka na béčkovou síť. Chci opravdu jednoznačně, jasně říci, že my nemáme ambici, aby tady docházelo k zanikání nějakých služeb v rámci béčkové sítě, jak tady citoval Patrik Nacher, například obavy pro skupinu lidí neslyšících či lidí se zrakovým postižením či s kombinovaným. Tady rozhodně tyto služby, které jsou v béčkové síti, se nemají a nemohou obávat toho, že bychom měli ambici tady někde škrtat a rušit. Ambicí je to, co právě dnes vlastně nemá žádnou právní jistotu, protože nadregionální béčková síť nikde v zákoně není zmíněna, tak udělat základní ukotvení. Upravuji to ještě tím pozměňovacím návrhem, který jsem před chviličkou zmiňoval, abychom v těch věcech udělali jasno. A samozřejmě tam, kde služby v béčkově síti neplní úplně nadregionální charakter, ale často, nebo v některých případech, jsou to vyloženě regionální služby, tak jsme řekli, že budeme jednat s kraji a budeme řešit i tu otázku dofinancování tak, aby potom tyto služby byly převeditelné pod kraj, aby byla garantována následná kontinuita, finanční zdroje pro kraje, abychom toto vyřešili. Proto je tady i dostatečně dlouhá doba.

Pokud jde ještě o příspěvek na péči, který byl zmíněn z hlediska případně toho, jestli se někdy klienti v některých výjimečných situacích toho příspěvku vlastně ani nedožijí, jsem si toho vědom, že to je dlouhodobý dluh systému vůči těmto lidem. To znamená, pamatujeme na to, abychom zrychlili celý proces vyřizování příspěvku na péči. K tomu děláme konkrétní změny tak, aby od roku 2025 agenda vyřizování nebyla na dvou úřadech, ale pod střechou jednoho úřadu, tedy České správy sociálního zabezpečení, aby ty lhůty byly do 60 dnů a abychom u těch řekněme nezvratných diagnóz nemuseli dělat to složité posuzování a sociální šetření, ale aby třeba právě z rozhodnutí onkologa bylo možné ten příspěvek na péči přiznat okamžitě. Takže pamatujeme na to, abychom tyto věci zrychlili. Je to neférové, nedůstojné vůči těm lidem a jejich rodinným příslušníkům, a jsme si vědomi toho, že to je dlouholetý dluh, který se neřešil.

Byly tady zmíněny otázky zdravotních úkonů pro ošetřující v sociálních službách. Řešíme to s panem ministrem Válkem a jeho rezortem. Myslím si, že vy, kteří jste dlouhodobě interesováni v této agendě, tak víte, že opravdu je tady problém s legálností výkonu některých úkonů a vlastně s nemožností je vůbec potom vykazovat a také i financovat ze systému zdravotního pojištění. Takže i tady hledáme nějakou cestu, jak toto dokázat logicky, ale zároveň s ohledem i na specifika zdravotní legislativy vyřešit - a bavíme se o určitých by úkonech, které by bylo možné potom v budoucnu legálně provádět ošetřovateli a pracovníky v sociálních službách. Musím říct, že diskuse s odbornou veřejností k této novele jsem vedl několikrát i já osobně se zástupci jak významných poskytovatelů sociálních služeb, tak i s představiteli, zástupci, krajů, s radními a náměstky pro sociální oblast.

Takže snažili jsme se všechna ta opatření, které tato novela přináší, ještě zhruba před měsícem probrat. Samozřejmě, teď je tady ještě několik pozměňovacích návrhů, které přišly v posledních řekněme dvou, třech týdnech, případně i dnech, takže určitě i nad těmi budeme ještě vést debatu, abychom ve třetím čtení dokázali dát potom za MPSV jasná stanoviska.

Tolik za mě k tomuto sněmovnímu tisku. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, končím obecnou rozpravu.

Zeptám se, zda je zájem o závěrečná slova? (Ministr: Ne. Zpravodaj: Ne.) Není tomu tak.

Vzhledem k tomu, že nepadl návrh na vrácení zákona garančnímu výboru k novému projednání, zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Jako prvního mám přihlášeného pana poslance Juchelku. Prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Moc děkuji. Budu jenom číst pomalu čísla těch sněmovních tisků. My se přihlašujeme k následujícím sněmovním tiskům: 4083, 4065, 4066, 4067, 4068, 4069, 4064, 4080. Mělo by jich být devět, těch pozměňovacích návrhů. Děkuji moc.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další do podrobné rozpravy je přihlášena paní poslankyně Šafránková. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo. Já se přihlašuji ke svým pozměňovacím návrhům, které mají čísla sněmovních dokumentů 4054, 3969, 4059, 4063, 4058 a 4057. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Dále je do podrobné rozpravy přihlášen pan poslanec Kaňkovský. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl v podrobné rozpravě přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který předkládám společně s kolegyní Olgou Richterovou a kolegyní Marií Jílkovou. Je to číslo sněmovního dokumentu 4074.

Jenom krátce odůvodním. My jsme v mezidobí ještě jednali s odbornou obcí o jedné oblasti, o které se tady nediskutovalo, je to věc hodně odborná. Týká se stanovení bezúhonnosti pro výkon pracovníka v sociálních službách. Diskutovali jsme se zástupci z vězeňství, z organizací, které se zabývají začleňováním lidí po výkonu trestu. Původně jsme hovořili o tom, že by ta bezúhonnost měla být nastavena ještě o něco přísněji než třeba ve zdravotnictví, ale právě po odborných diskusích jsme dospěli k názoru, že i vzhledem k propojování zdravotních a sociálních služeb, ke kterému dochází - a doufám, že bude dále docházet - je nanejvýš prospěšné a potřebné, aby ty podmínky byly nastaveny stejně. Proto přicházíme s tímto pozměňovacím návrhem. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Válková do podrobné rozpravy.

 

Poslankyně Helena Válková: Ano, děkuji. Chci poděkovat panu poslanci Juchelkovi, vaším prostřednictvím, že už ten můj pozměňovací návrh načetl: 4064 - legislativní zakotvení pojmu sociálního kurátora. Už jsem ho i odůvodnila. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Z místa je ještě přihlášen nejdříve pan poslanec Juchelka, pak se hlásí pan ministr, prosím.

 

Poslanec Aleš Juchelka: Já bych se chtěl ještě přihlásit, prosím, k pozměňovacímu návrhu 4070, to je ten devátý. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní pan ministr, prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Již velmi stručně, v obecné rozpravě jsem to tady zmiňoval i odůvodňoval, tedy v této podrobné rozpravě se nyní hlásím ke sněmovnímu dokumentu 4061. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Pro jistotu se ještě zeptám, zda se někdo jiný hlásí do podrobné rozpravy? Není tomu tak, končím podrobnou rozpravu.

Teď se musíme vypořádat s návrhem, který načetl pan poslanec Juchelka ohledně prodloužení lhůty o 14 dnů. Toto bohužel není v souladu s jednacím řádem na základě § 95 odst. 1, takže tento návrh je nehlasovatelný. My ve druhém čtení můžeme pouze zkrátit lhůty pro třetí čtení, vrátit návrh zákona garančnímu výboru anebo navrhnout, aby se garanční výbor návrhem zákona nezabýval. Tím pádem nemáme nic k hlasování a končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

Otevírám bod číslo

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:32.