Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Klára Dostálová)

17.
Vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 497/ - prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 6. března 2024 v obecné rozpravě.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele ministr životního prostředí Petr Hladík - bude ho zastupovat pan ministr Výborný - a zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Vladimír Balaš.

Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které je přihlášena jako první paní poslankyně Válková. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já tentokráte, protože si myslím, že v těch faktických poznámkách jsem řadu věcí řekla, se budu držet svého písemného podkladu. On bude vyznívat určitě systematičtěji než to, na co jsem měla možnost reagovat v rámci již proběhlé rozpravy. Jenom bych nám připomněla, že... (Silný hluk v sále. Obrací se na předsedající se žádostí o zjednání klidu.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Rozumím, paní poslankyně. Prosím o klid v sále. Kolegyně, kolegové, prosím! Děkuji.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Platí tedy to, co tady bylo v různých obměnách řečeno, že vůbec nikdo z poslankyň a poslanců hnutí ANO nezpochybňuje význam vody. To, co zpochybňujeme, je způsob a zařazení této cenné řekla bych hodnoty, když to řeknu ústavněprávním jazykem, statku, do ústavy v rámci novelizace ústavy formou, jakou činíte, to znamená, tím nedokonalým vyjádřením. Mě tam nejvíc irituje to "zejména", což by mohlo vyvolat aplikační problémy. Vůbec nepopíráme, že to lze, ale říkáme, ne takto, nebo zvažte to ještě.

Opíráme se i o vyjádření minimálně části - většiny Legislativní rady a upozorňujeme i na jiné lepší možnosti, pokud by se měla ústavně zakotvit ta formulace - byla tady citována opakovaně, návrh z pera pana profesora Gerlocha. Nebudu opakovat, co tady již zaznělo, je to i ve stenopisu, v záznamu, ale přece jenom mně teď dovolte ještě stručně to svoje vyjádření, které jsem také zpracovala pro klub - a mám ho v písemné podobě - shrnout. Budu se tedy toho písemného textu držet.

Takže ačkoliv lze v obecné rovině souhlasit s potřebou ochrany životního prostředí čili přírodního bohatství v tom srozumitelnějším smyslu slova a specifiky vody v přírodě, nelze přehlédnout, že navrhovaná novelizace ústavy je z hlediska svého normativního významu nadbytečná, když sledovaný cíl je možné naplnit již dle současného znění čl. 7 ústavy. Také si to nebudeme opakovat, několikrát jsme si to řekli. Čili pořád je pod tím mým bodem 1, (jak) jsem si to označila.

Sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí, že čl. 7 ústavy vyžaduje ochranu životního prostředí před zdroji ohrožení, jakožto i účinnou a systémovou ochranu jednotlivých složek životního prostředí. Pokud - a tady je to pokud - má navrhovaná změna, protože to není tak úplně jasné z důvodové zprávy, čl. 7 ústavy docílit založení příkazu zákonodárci, aby při tvorbě zákonů ochranu vody zohledňoval více než dosud, pak tedy není zřejmé, jak chtěl takové změny dosáhnout. Přitom je možné považovat za nesporné, že zákonodárci již podle současné ústavní úpravy musí vodu jako významnou složku životního prostředí při své zákonodárné činnosti respektovat a zohledňovat.

Takže čím se to odlišuje? Není to tam dobře vysvětlené, zase srozumitelně řečeno. Naopak by návrh ústavního zákona mohl vést k nežádoucím důsledkům, a sice zvýhodňování, to je právě taková diskriminace těch ostatních složek, zvýhodňování ochrany vody před ochranou jiných složek životního prostředí: půdy, ovzduší, lesa, fauny, přírody, krajiny, a to na základě zaváděného demonstrativního výčtu.

Pak se jako právnička (ptám) - a to určitě zde přítomní právníci potvrdí bez ohledu na vodu teď - na to, že jde konkrétně tady o vodu, vytvoří prostor pro nejednotnou interpretaci, protože nevyjmenované složky životního prostředí, které nebudou hned za tím "zejména voda", jsou z hlediska ochrany méně významné? V podstatě tím říkáme, že jde o složky v uvozovkách druhé kategorie. Napsala jsem si tady, jsou to složky, kterým se prvořadě ta ochrana neposkytuje. To je špatně. Proto tedy, pokud se rozhodneme nakonec přece jenom pro tu ochranu, a určitě si to - budu navrhovat tentokráte stálou komisi pro ústavu stoprocentně, protože to už bychom ji museli jinak zrušit - pokud si to tedy nějak obhájíte a přesvědčíte nás v ústavně-právním výboru a ve stálé komisi, že to je nutné, tak určitě ne takhle formulované. To platí navzdory tomu, že skutečný normativní význam předmětného ustanovení je odlišný a žádná hierarchie složek životního prostředí z něj neplyne.

Zařazení výčtu k definování určitého pojmu, a to už je jedno, jestli je demonstrativní výčet, nebo taxativní, má smysl pouze tehdy, pokud není dosavadní vyjádření vnímáno mezi adresáty právní normy, a to můžou být třeba i adresáti v rámci stavebního řízení - to mně naskakuje husí kůže, především v judikatuře soudů a případně též v odborné literatuře jednotné, není jednotně vnímán: musíme to změnit, protože jsou velké problémy v aplikační praxi. Tak tomu ale není.

Zvláštní opodstatnění to může mít v situacích, kdy zákonodárce, sekundární ústavodárce, chce zavedením výčtu či zařazením určitého prvku do výčtu vyřešit dosavadní spor v aplikační praxi. Opravdu si myslím, že to ten případ není, že do demonstrativního výčtu bychom měli vždycky zařazovat jenom něco, co je nesporné. A jinak si myslím, že to náleží do toho obecně vymezeného pojmu přírodních zdrojů.

Čili shrnu: nevidím tam smysl, zdůvodnění nepřesvědčivé a jen částečné a veliké riziko nejednotné aplikace a interpretace v praxi - zbytečné, které bychom sami tím dovodili, pokud bychom přijali to navrhované znění.

Druhý bod. Dle vyjádření vlády v důvodové zprávě má novela ústavy reagovat na nové vědecké poznatky a měnící se životní podmínky. S tím souhlasím, ale muselo by to tam být pořádně vysvětleno a doloženo statistikami, avšak ústava je základem právního řádu, takže by měla vykazovat to, co tady opakovaně slyšíme, zejména - nechci ukazovat kam, ale ukazuji - že by měla být stabilní, trvanlivá, odolná vůči změnám. Teď se mě ptal jeden redaktor, jestli bychom po vzoru Francie měli do ústavy také zakotvit právo na potrat. Tak jsem říkala, že si myslím, že to právo máme dostatečně zakotvené legislativně a že nevidím důvod ho zakotvovat do ústavy. No, jakmile začneme jednou, bude vždycky nějaké právo, které už sice funguje - ochrana vody, právo na potrat, já nevím, ještě na další práva, a můžeme pořád do ústavy tedy tímto způsobem zasahovat. Takže opravdu pozor, měli bychom být tady zdravě konzervativní, čili novelizace ústavy by měla být opodstatněna naléhavou potřebou reagovat na celospolečenské problémy nebo nedostatky jejího fungování v politické realitě nebo něco ještě jiného, závažného, co teď mě nenapadá. Je otázkou, zda v případě aktuálně tvrzené potřeby v ústavě zdůraznit jeden důležitý prvek nebude záhy následovat další rovněž naléhavá potřeba zdůraznit jiný důležitý prvek, hodný výslovného uvedení v ústavě. Tady dokonce jsem slyšela od některých kolegů, že za chvíli tam budeme mít požadavek rozpočtové odpovědnosti jako projev takzvaných finančních ústav. Koneckonců si přečtěte poslední vyjádření Ústavního soudu k valorizaci důchodů. Čili my bychom mohli neustále novelizovat ústavu podle toho, co je politicky zajímavé, na co získáme hlasy, ale to tedy jako právník říkám, to je špatná cesta.

A poslední, do třetice všeho nejlepšího, to je závěr mého vystoupení - vidíte, že nebylo dlouhé, ale trošku systematičtější než těch asi pět faktických poznámek, co jsem měla. Je zřejmé, že vláda dostatečně nevysvětlila, jak by předložený návrh ústavního zákona mohl dosáhnout sledovaného cíle, pozitivně tedy ovlivnit v současnosti nedostatečnou ochranu vody. Myslím si, že by to bylo možné na podústavní úrovni, zákonné úrovni, případně včlenit do příslušných zákonů, a nic tomu také nebrání. Myslím si, že v tomto ohledu bychom měli spíše novelizovat zákony, nikoliv ústavu.

Takže já jsem napsala třeba doporučení zpravodaje klubu pro tento tisk, a přečtu ho tedy na mikrofon: Podmíněný nesouhlas není vhodné řešit ústavní novelizací, doporučuji řešit na zákonné úrovni. A určitě jsem řekla, že ta formulace, která tam je, je absolutně nevhodná, nežádoucí a musela by se změnit.

Takže děkuji za pozornost a už to nechávám na uvážení, zda to posunete, nebo neposunete.

A závěrečné slovo - říká se: Kartágo musí být zničeno, říkali vždycky moji nebo naši předřečníci za antického Říma. Oni se hádají, kdo to přesně říkal, takže nebudu teď vyvolávat i akademický spor. Zásadně říkáme, že hnutí ANO je pro ochranu vody. Prosím, nevkládat nám do úst, že nejsme. Ale jsme pro ochranu ústavně konformní, dostatečnou a účinnou, nikoliv takovou, jaká byla předložena v tomto návrhu změny ústavy. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, paní poslankyně. Mám zde faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Teď jsem slyšela, jak to tam trošku zašumělo. Nebojte se, nebude to zase nějaká snůška velkých faktických poznámek. Jestli jste bedlivě poslouchali paní profesorku Válkovou, prostřednictvím paní předsedkyně, paní poslankyni, tak vám to tady krásně pregnantně vysvětlila, to, co jsem se i já snažila celou dobu vysvětlit, že nikdo z nás - jak jsem tady byla nařčena panem poslancem Kohajdou, prostřednictvím paní předsedající - že nám nejde o ochranu vody. To není pravda, protože už v současné době pokládáme, že voda je dostatečně chráněna v ústavě, a nejenom voda, protože tak jak to tam je zakotveno v tom článku číslo 7, to znamená, že nejde jenom o vodu, jde o půdu, jde o naše další zdroje, myslím tím nerostné suroviny a další a další, tak jsou tam opravdu ochráněny.

A pokud máte potřebu, v současné době je otevřený vodní zákon, který je v současné době v Poslanecké sněmovně, tak pokud máte potřebu vodu chránit ještě víc a nad rámec toho, jak je chráněna - já osobně ji pokládám tedy, že voda je chráněna dostatečně - tak máte možnost pozměňovacími návrhy to tam zakomponovat, a je zbytečné opravdu zaplevelovat ústavu tím, co jste se teď snažili udělat. Myslím si, že spousta poslanců ani pořádně nečetla tento sněmovní tisk, protože kdybyste se seznámili opravdu s tím, co bylo přílohou, myslím tím to, co tam dala Legislativní rada vlády, a přečetli jste si to opravdu důkladně, tak byste zjistili, že i oni sami s tím mají velký problém. A bylo to - 16 právníků bylo proti. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Jsme dále v obecné rozpravě, do které je přihlášen pan poslanec Brabec. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já jsem měl původně připraven takový pěkný hodinový výstup. (Ukazuje vpravo.) Už se tady ozvalo doslova koňské zafrkání (Se smíchem.), že tedy v pátek odpoledne to bylo troufalé.

Za prvé, nejsem rád, že tady není pan ministr životního prostředí. Chápu, že tady byl u prvního projednávání, které tedy nedopadlo, ale já jako ministr, který se tím také poměrně dlouho zabýval a byl jsem tady mockrát, samozřejmě bych se ten čas vždycky snažil najít, protože jestliže něco předkládám takhle zásadního, samozřejmě bych si to měl jít odůvodnit. Byl jsem připraven a jsem připraven potýrat v uvozovkách trochu pana ministra životního prostředí otázkami už v prvním čtení, protože si stále myslím, že k tomu první čtení slouží, abychom se mohli ptát hlavně na koncepční stránku věci.

Je tady pan ministr zemědělství, to je docela důležité z toho důvodu, že záležitost vody gesčně je rozdělena historicky mezi Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství. A my si tady, a to si neodpustím, my si tady především musíme opravdu položit tu otázku - ona už tady padla - proč. Proč se tato novela nebo návrh ústavního zákona navrhuje? A já se nemůžu zbavit dojmu a jsem si skoro jistý, že to tak je, že ten hlavní důvod je, aby se takzvaně odškrtlo, to znamená, aby se mohlo odfajfkovat, aby si vládní koalice mohla odfajfkovat, že to má někde v programovém prohlášení, tak to tam dá, protože jsem přesvědčen, že to není dokonale projednáno, že tady je skutečně celá řada "ale" a že tady jsou nesporně právníci, ale i neprávníci, kteří mají zásadní dotazy, co by to na první pohled nenápadné slůvko "zejména" - všichni známe to "zejména", zájmena - ale to "zejména", což vypadá na první pohled, že to je jenom takový větný balast, tak může to slůvko mít úplně zásadní dopady.

Samozřejmě se nebudu pouštět na ústavněprávní rovinu - nejsem právník, paní profesorka Válková a další už tady o tom hovořili, a to si určitě budeme pak probírat detailně v jednotlivých výborech, kam se to, doufám, dostane, nejenom tedy třeba do toho ústavně-právního, ale i jinam - ale já vám řeknu, co mě k tomu vede, k tomu názoru, a to řeknu z té neprávní, ale praktické povahy, co mě k tomu vede, jestli myslím, že to se sem dalo, aby se splnil ten bod z programového prohlášení vlády, protože ta věc je opravdu zásadně nedomyšlená v tom, že 15 z 20 členů Legislativní rady vlády mělo zásadní otázky, právě proč to je nutno řešit ústavním zákonem. A já, byť jako neprávník, tak to, co vím a slyšel jsem mockrát, že se změnami ústavy se má zacházet velmi, velmi, velmi obezřetně a že by toho mělo být opravdu jako šafránu, tedy pomálu. A když už se to mění - a to jsem slyšel i od renomovaných ústavních právníků - tak bychom si museli vždycky nebo měli bychom si jako zákonodárci být velmi jisti, nebo skoro jisti tedy nebo takřka stoprocentně jisti, že víme, co to bude znamenat. Protože to slůvko "zejména" - a určitě se tady shodneme, že voda je hrozně důležitá, a dobře to víte, já jsem tady o vodě v minulých letech z hlediska nedostatku vody a toho, jakým způsobem vodu zajistit, mluvil možná stokrát - a my ale všichni víme, že to slůvko "zejména" vodu do studní nevrátí, že nám nepomůže v boji proti suchu samo o sobě. Samo o sobě na toto opravdu nestačí a samo o sobě na to samozřejmě nestačí ani změna ústavy. K tomu pak musí přijít další kroky a ty už jsou v předpisech, které jsou na úrovni třeba složkových zákonů, jako je například tady otevřený zákon o vodách, který projednáváme. Protože to slůvko "zejména" v případě vody také znamená, že my vlastně děláme jistou hierarchizaci, co je důležitější - jestli je důležitější voda, nebo jestli je důležitější ze složek životního prostředí ovzduší, nebo jestli je důležitější biodiverzita, jestli je důležitější ochrana řekněme druhová, a tohleto je zásadní v tom, jak se ty věci případně budou pak judikovat, až nastane - a ona by nepochybně nastala velmi rychle, že si to někdo prověří, jak to tedy ten zákonodárce, pokud by to bylo schváleno, myslí. Tedy například, pokud by došlo ke sporu veřejných zájmů mezi veřejným zájmem na ochraně vody a veřejným zájmem například na ochraně ovzduší, ale k tomu samozřejmě je celá řada dalších věcí, tady rozhodně nastoupí spory se stavebním zákonem a s mnoha dalšími zákony, tak je naprosto jasné, že se někdo bude ptát, co to slůvko "zejména" znamená: že ta voda má přednost? No, možná ano. A to je něco, co by nám opravdu měl někdo říct najisto, protože bez toho tady uděláme závěr, který může naopak paradoxně do toho procesu vnést docela zásadní problém.

Proto - a odpusťte mi tu metaforu, nevyhnu se jí - jsem přesvědčen, že tenhle návrh je prostě plácnutím do vody a že to má jenom znamenat to, že sem prostě něco dáme, ať se ve finále, když my si nejsme jisti na exekutivní úrovni, tak ať se s tím poslanci a poslankyně nějak popasují, nebo Parlament, a ať nám tedy řeknou, jak to je, protože já jsem byl, kolegyně, kolegové, účastníkem řady zasedání ústavních komisí nebo komisí na ústavní ochranu vody a problém byl v tom, že ke shodě vlastně nikdy nedošlo - bohužel, bohužel. Ale my se pak musíme zeptat, proč nedošlo, protože to třeba možná právě není reálné, abychom to udělali tak, že tam byla celá řada návrhů, že tam třeba bude třeba právo občanů na pitnou vodu - i takové byly návrhy prostě, že každá obec dostane právo, aby lidé měli zajištěnou pitnou vodu v každé, byť nejmenší obci nebo v osadě. Až z toho někteří tenkrát kolegyně, kolegové dostali strach, že vlastně je tady něco, co bude mít dopady, které nedovedeme odhadnout.

Proto když odhlédnu od právních argumentů, i když je mi blízké to, co většina Legislativní rady vlády řekla, že to, co se tady navrhuje, lze lépe zajistit nebo už je dnes zajištěno, a pokud máme pocit, že není dostatečně, tak to potom máme změnit, zlepšit, řekněme vylepšit ve složkových zákonech, jako například ve vodním zákoně, v zákoně č. 114, o ochraně přírody, krajiny, prostě v celé řadě dalších věcí, ale že když už otevíráme ústavu jako takovou, tak bychom si skutečně - a to bych se jenom opakoval - měli být jisti, co to bude znamenat.

A moje hlavní otázka, která cílila na pana ministra Hladíka, cílila by samozřejmě i na pana ministra Výborného a určitě padne tedy i ve všech projednáváních na výborech a v dalších případných čteních, bude hlavně, pane ministře: Máte jasno v tom, jak tyhlety věci budou pak judikovány? Máte jasno v tom, jestli opravdu to nebude znamenat hierarchizaci složek životního prostředí? A to nemluvím o dalších veřejných zájmech, protože v tom bychom si měli být celkem jisti, tam bychom měli mít jasno, když zjevně nemají jasno mnozí ústavní právníci, protože bez toho to považuju jenom za takzvaně splněný úkol v rámci projednávání plnění programového prohlášení vlády, abychom to měli takzvaně z krku. A to je v případě změny ústavy sakra nebezpečné. Děkuju vám.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a další do obecné rozpravy je přihlášena paní poslankyně Lesenská. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení zástupce vlády, vážené kolegyně, kolegové, nejsem příznivcem změny našeho ústavního zákona. V podstatě v tomto názoru mě utvrzuje i Legislativní rada vlády. Nicméně chápu nutnost ochrany vody, ale to přece činí ostatní a další zákony. Návrhem se mění Ústava, čl. 7, kdy se nahrazuje věta "Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství." větou: "Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vody, a o ochranu životního prostředí."

Ochranou přírodního bohatství, jak se dočteme v důvodové správě, se obecně rozumí "ochrana všech složek přírodního prostředí, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb i přírodního prostředí jako celku. Za složky tohoto bohatství se považují ovzduší, vody, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie." Zákonná definice termínu však podle předkladatelů absentuje, a to podotýkám, termínu přírodní bohatství. Oproti tomu navrhovatel tvrdí, že "na zákonné úrovni jsou definovány přírodní zdroje i přírodní prostředí. Za přírodní zdroje se považují ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb." Citovala jsem § 7 odst. 1 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Dále je konstatováno, že "životní prostředí je podle § 2 téhož zákona vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka, a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie."

Právníci jsou v tomto okamžiku výkladu podle předkladatele přesvědčeni, že pojmy životní prostředí a přírodní bohatství jsou totožné, nicméně nejsem o tom tak zcela přesvědčena. A proč tedy, jestli jsou tyto výrazy totožné, voda je podle toho přírodním zdrojem, a přesto ji předkladatel zdůrazňuje samostatně a tím nadřazuje nad ostatní přírodní zdroje. Proč?

Nicméně klub SPD v tomto okamžiku podpoří posun návrhu zákona do druhého čtení a podotýkám i já z tohoto místa, že my všichni za SPD považujeme ochranu vody za velmi důležitou.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Elektronicky již nikoho přihlášeného nemám, ale z místa se mně postupně hlásila nejprve paní předsedkyně Schillerová, poté paní poslankyně Válková a teprve až poté pan předseda Dufek. Ale jestli jdete s přednostním právem, tak prosím. (Poslanec Dufek: Ano.) Tak prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já bych chtěl jenom říct a chtěl bych zároveň ten návrh načíst, že jsme se domluvili na prodloužení lhůty na projednání této věci vzhledem k závažnosti této věci mezi prvním a druhým čtením na 90 dnů, a zároveň jsme se domluvili, že tyto věci bychom přikázali výboru pro zemědělství a pro životní prostředí, což v podstatě tímto navrhuji. (Komentář z pléna.) Ústavně-právní je garanční, ten už je navržen. (Posl. Válková: A stálá komise pro ústavu.) Ano, dobře, i pro stálou komisi pro ústavu.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ano, ano, všechno si píšu, stálá komise pro ústavu.

Takže nyní prosím, paní předsedkyně Schillerová - už není potřeba. Paní poslankyně Válková - taktéž není potřeba. Takže ještě se zeptám, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu tedy končím.

Zeptám se, zda je zájem o závěrečná slova? Pan ministr má zájem. Prosím.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuji, jenom velmi krátce. Paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, cítím se povinován aspoň kratičce odpovědět panu poslanci Brabcovi, vaším prostřednictvím. Samozřejmě že jsme si jako vláda kladli otázku, z jakého důvodu je to předkládáno. Mohu vás ubezpečit, že to není z toho důvodu, který jste tady předestřel, že bychom si jenom někde odfajfkovali splněný jeden bod programového prohlášení vlády. My to opravdu s ochranou vody myslíme vážně.

Jenom chci zdůraznit, ta debata se tady vede řadu let. Byl jste u toho vy, pane poslanče, jako ministr životního prostředí, jestli se nepletu, v minulém období, kdy i s paní profesorkou Válkovou a s dalšími jsme tu debatu vedli, tak tam byl i návrh, pod kterým jste vy osobně byl podepsán jako ministr životního prostředí, že i vaše ministerstvo předkládalo jednu z variant. A máte pravdu, že jsme se nedohodli na tom řešení, ale proto vítám skutečnost, že teď se o tom povede jak po věcné stránce, tak po stránce ústavněprávní debaty na všech třech výborech i na stálé komisi pro ústavu. Myslím, že takhle to má být.

A ten význam deklaratorního zdůraznění vody může samozřejmě potom mít i dopad interpretační. Ale ptát se na to, jak to bude judikováno, tak to myslím, že i místní, zde přítomní právníci jasně řeknou, že to ukáže až praxe, až soud, až nějaký ten judikát budeme mít.

Tak to jenom drobně a děkuji za to, že posuneme ten zákon do výborů, provedeme debatu na výborech samotných a pak se nám to sem vrátí na plénum. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Ještě se hlásí pan zpravodaj? Prosím.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Já jsem chtěl poděkovat a doufám, že budeme mít zajímavou diskusi, která zase otevře zájem o ochranu životního prostředí. Jenom chci dodat k tomu, co říkal pan ministr: známé přísloví praví, že na širém moři a před soudní stolicí si není nikdo jist. Takže děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Já jsem dostatečně i gongovala pro kolegy, aby se dostavili k hlasování do sálu. Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.

 

Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Předsedkyně Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhla přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho nevidím, přistoupíme tedy k hlasování.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 116, přihlášeno 158 poslankyň a poslanců, pro 143, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Předsedkyně Poslanecké sněmovny navrhla přikázat tento návrh výboru pro životní prostředí jako dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalším výborům? Rovnou načtu, že byl na základě dohody dohodnut zemědělský výbor a stálá komise pro ústavu. Nyní tedy hlasujeme výbor životního prostředí dle návrhu, následovat bude hlasování o zemědělském výboru a následovat bude hlasování o stálé komisi pro ústavu.

 

Nyní tedy hlasujeme o návrhu na přikázání výboru pro životní prostředí.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 117, přihlášeno 158 poslankyň a poslanců, pro 142, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Nyní jako další výbor budeme hlasovat zemědělský výbor.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 118, přihlášeno 158 poslankyň a poslanců, pro 141, proti 1. Návrh byl přijat.

 

A poslední dle dohody budeme hlasovat stálou komisi pro ústavu.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 119, přihlášeno 158 poslankyň a poslanců, pro 140, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Tedy konstatuji, že dalším výborům jsme přikázali tento tisk, a to výboru pro životní prostředí, výboru zemědělství a stálé komisi pro ústavu.

 

Dále v obecné rozpravě padl návrh na prodloužení lhůty o 30 dnů na 90 dnů.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? (Poslanec Benda: Jen se souhlasem předkladatele.)

Děkuji. Prohlašuji hlasování (číslo 120) za zmatečné.

 

Zeptám se na stanovisko předkladatele. (Ministr: Souhlas.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 121, přihlášeno 158 poslankyň a poslanců, pro 139, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že jsme prodloužili lhůtu o 30 dní, to znamená celkem na 90 dní. (Reakce ze sálu.)

Ano, prosím, tak hlásí se pan předseda Benda. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, následující bod, který nás čeká, je poměrně dlouhý, takže na základě dohody všech předsedů poslaneckých klubů navrhuji, abychom v tuto chvíli vypustili zbývající body a ukončili naši schůzi.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji, jenom prosím kolegy, aby ještě zůstali v sále, protože je třeba dát hlasovat o návrhu na vyřazení zbývajících neprojednaných bodů schváleného pořadu 94. schůze Poslanecké sněmovny, a následně na základě návrhu a dohody poslaneckých klubů bude tedy schůze ukončena.

 

Takže já dávám hlasovat o návrhu na vyřazení zbývajících neprojednaných bodů schváleného pořadu 94. schůze Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 122, přihlášeno 155 poslankyň a poslanců, pro 132, proti 4. Návrh byl přijat.

 

Ještě než schůzi ukončím, načtu dvě omluvy: omlouvá se od 13 hodin pan poslanec Kott a od 13.30 pan poslanec Králíček.

Tímto jsme vyčerpali schválený program 94. schůze Poslanecké sněmovny, já tuto schůzi končím.

Připomínám, že v úterý 19. března ve 14 hodin bude zahájena 96. schůze Poslanecké sněmovny. Děkuji za spolupráci a přeji krásný a ničím nerušený víkend.

 

(Schůze skončila ve 13.32 hodin.)

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:49.