(pokračuje Olga Richterová)

137.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 616/-- třetí čtení

U stolku už své místo zaujal za navrhovatele pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek, paní zpravodajka garančního výboru, paní poslankyně Taťána Malá.

Návrh na zamítnutí ani pozměňovací návrhy nebyly ve druhém čtení předneseny a garanční výbor se tímto návrhem zákona nezabýval, neboť tak rozhodla Poslanecká sněmovna ve druhém čtení.

A já se nyní táži pana ministra, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy? Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den. Děkuji opět za slovo. Asi nemusím opakovat dopodrobna, o čem tento návrh zákona je. Je to to, čemu se ve veřejném prostoru říká redefinice znásilnění, to znamená, redefinice jednoho z neodpornějších trestných činů, které si v té násilné oblasti asi dokážeme představit, a já v téhle řeči v podstatě řeknu dvě základní věci - ono jich je tam více - které považuji za podstatné.

Do našeho právního řádu by se měl zavést onen princip "ne znamená ne", to znamená, tím se přiřazujeme k několika dalším státům Evropské unie, které tuhle úpravu už mají. A to druhé, a to já považuju také za podstatné, byť to není tak úplně patrné, a to je zavedení té hranice 12 let, která bude odteď nezpochybnitelná, která bude spočívat v tom - "na děti do 12 let se nesahá". To znamená, už se nebude zkoumat před soudy, zda ten či onen člověk do svých 12 let vnímal nebo nevnímal, že jde o nějakou sexuální aktivitu.

Já jsem včera při nějaké příležitosti mluvil s několika lidmi z Nejvyššího soudu. Tam třeba jsou určité námitky, že ta věková hranice je příliš vysoká, neboť už existují jednotlivci ve 12 letech, kteří o světě vědí více, i o sexuálním světě. Přesto trvám na tom, že ta hranice je zavedena správně a nemůže se vyvozovat to, když je někdo předčasně vyspělý, že dospělá osoba s ní může jen tak vykonávat sex. Prostě nebude smět. Ta hranice je tam jasná a je správná.

Já bych rád poděkoval - a já jsem se rozhodl, že nebudu říkat žádná jména, protože bych někoho vynechal, a to je to nejhorší, co bych mohl udělat. Ono se někdy říká, že nějaký úspěšný zákon má mnoho otců, tak tady to má hodně matek v této Poslanecké sněmovně. Ale prosím vás, není to jen návrh předložený a projednávaný ženami, na tom se podílelo i spoustu mužů. Nicméně nejaktivnější - a já to kvituju s povděkem - byly samozřejmě některé kolegyně poslankyně.

Rád bych dal projednávání tohoto zákona jako příklad toho, jak se důležité věci projednávat mají. Projednávaly se od začátku s opozicí. Opozici chci poděkovat, zejména hnutí ANO, za to, že přistoupili na variantu, že to bude vládní návrh, protože bylo samozřejmě lákavé, aby to byl návrh poslanecký, třeba z opozičních lavic, a to se nestalo po dohodě osobně se mnou.

Jedinou větu, kterou řeknu o sobě. Jsem rád, že jsem dodržel to slovo, které jsem dal, to znamená, že ten vládní návrh tady bude, a chci poděkovat vám všem za to, že to vypadá, že by ten zákon mohl být tady přijat jednomyslně. A berte to i tak, že to je důležitý vzkaz do veřejnosti, že tuhle oblast bereme velmi vážně, jako ostatně každou jinou násilnou trestnou činnost. Nicméně je pravda, že v praxi se nám ukázaly některé problémy, kdy tento zákon se snaží posunout to tak, aby ta řešení v praxi byla jednodušší.

Abychom nebyli zase úplní optimisté, že se schválí zákon a přestanou se tyhle věci dít, je potřeba dodat: nemění se a nemůže se měnit to, že i tato trestná činnost musí být jednoznačně prokázána před soudem. Tady bych rád řekl, já tam vidím dneska, že tam máme spoustu dokonce mladých dam, a ten problém spočívá bohužel v tom, že u toho bývají většinou lidé dva, to znamená, může jít to tvrzení proti tvrzení, to tak často bývá. A pak je ještě problém, a to také chci říci mladým slečnám, jestli to takhle můžu říci, ale i vám všem - bohužel ta nejčastější forma znásilnění se nekoná tak, jak to máme často v detektivkách v televizi, to znamená, že nějaký člověk někde číhá v parku - bohužel i to se děje, ale většina se děje bohužel v domácnostech, o to horší je to prokazování. A je potřeba vnímat, že musíme soudům nechat tu soudcovskou úvahu, zda to prokázáno bylo či nebylo, tohle posouvat nemůžeme.

Ale myslím si, že tímto zákonem minimálně - a to je také důležité - dojde k tomu, že nám odpadnou některé výslechové metody a jevy, které se musely odehrávat do dnešních dnů s těmi oběťmi. Nebude to tak traumatizující a soudy nebudou muset dokazovat některé věci - nebo před soudem, které se dnes dokazovat musejí, a myslím si, že oběti by tímto dalším traumatem procházet neměly. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a otevírám rozpravu, protože jsme ve třetím čtení. Paní zpravodajka se hlásí s přednostním právem do rozpravy a já předávám řízení schůze. Prosím, paní zpravodajko.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jen úplně stručně zrekapituluji, a je potřeba, aby tady znovu zaznělo - a vy už jste to slyšeli mnohokrát, ale opakování je matka moudrosti. Skutečně každá desátá žena v České republice se stane obětí znásilnění. V České republice je 12 000 znásilnění ročně a pouze zlomek z nich je nahlášen. A já jsem přesvědčena o tom, že tahle změna, kterou doufám dnes drtivou většinou prohlasujeme, povede ke zlepšení postavení obětí. Je potřeba si tady říct, a já tímto chci vyzvat pana ministra spravedlnosti k tomu, aby zahájil kampaň na Ministerstvu spravedlnosti, která povede osvětu v rámci definice znásilnění. Já jsem samozřejmě zachytila, že tváří definice znásilnění je Miss World. Je to myslím hezké, ale, pane ministře, nebude to stačit. Myslím si, že je potřeba dostat informace o změně, o definici znásilnění, i k těm, kteří se o to nezajímají, nemají denně puštěnou televizi a nečtou intelektuálně laděná média.

Já si myslím, že většina z nás o tom tématu už víme mnoho, protože jsme tady o tom debatovali předtím vůbec, než došlo na první čtení, než jsme se dohodli na tom, že to bude vládní návrh, potom jsme o tom debatovali ve výborech a dnes tady o tom debatujeme potřetí. Je potřeba si říct, že - a chci za to poděkovat všem poslancům a především kolegům, kteří se k tomu tématu ze začátku tvářili a stavěli velmi vlažně - tu debatu vyposlechli, že jsme měli možnost se i neformálně s řadou kolegů bavit o tom, proč je definice znásilnění tak důležitá, a že si nechali vyvrátit obavy z toho, že bude postihováno jejich normální chování.

Chci tady říct, že definice znásilnění, ta její změna, míří na ty, kteří nerespektují to, že k sexu je potřeba souhlas všech, kteří se ho zúčastní. To je to zásadní, co by tady mělo zaznít. Změna definice nemíří na ty, kteří si uvědomují, že souhlas obou nebo více lidí, kteří se účastní sexu, je prostě normální mít, a míří pouze na ty, kteří to za normální nepovažují a myslí si, že mají právo na to, mít s někým sex. To si myslím, že je věc, která by se měla šířit mediálním prostorem a o které bychom měli intenzivně mluvit.

Jsem velmi ráda, že se nám skutečně podařilo dojít k tomu, že tady nebyl předložen žádný pozměňovací návrh a že je tady široká shoda napříč koalicí i opozicí na tomto návrhu. To, co už komentoval pan ministr, a já to okomentuji také, je nastavení hranice bezbrannosti na 12 let, tedy zavedení znásilnění z podstaty. Já to považuju - a vyjadřovala jsem se včera k tomu v médiích: zatímco změna definice znásilnění podle mého názoru musela ve společnosti uzrát a musel přijít čas na to, abychom k tomu dospěli, tak co se týká hranice bezbrannosti, to si myslím, že je náš velký dluh, který tady dnes splácíme. Myslím si, že je naprosto bez diskuse a vůbec není namístě debatovat o tom, jestli dítě pod 12 let může dát souhlas s pohlavním stykem, nebo ne. Myslím si, že všichni, kteří máme děti, vůbec o tom nemůžeme ani debatovat. Osobně jsem byla zastáncem toho, aby ta hranice byla ještě vyšší, aby byla patnáctiletá, ale po debatách s odborníky jsem skutečně naznala, že je pravda, že hranice 12 let je rozumnější. Mezi 12. a 15. rokem se vždy bude zkoumat znalecky, jestli dítě, které souhlasilo s pohlavním stykem, jestli už bylo dostatečně vyzrálé na to, aby vědělo, co dělá, a jestli tak mohlo skutečně učinit, takže tohle já považuji za zásadní.

Doufám také v to, že nebudou padat už tak často podmíněné tresty za znásilnění. Pro mě případy, které se odehrály a které prezentovala média v poslední době, jsou naprosto neakceptovatelné a věřím, že k tomu přispěje také to, že dojde v nové definici k rozdělení znásilnění a sexuálního útoku, kde u sexuálního útoku budou vlastně kvalifikovány méně závažné trestné činy, a proto předpokládám a doufám a věřím v to, že za znásilnění budou v České republice padat zásadní tresty a budou to tvrdé tresty, protože skutečně, jak padlo na několika našich jednáních, které když jsme vůbec debatovali s kolegy poslanci z koaličních i opozičních lavic o tom, jestli je změna definice znásilnění vůbec nutná, tak tam padla jedna věta, za kterou moc děkuju Martině Ochodnické, která si myslím, že prolomila ledy, a Martina tehdy řekla, že znásilnění není jenom znásilnění těla, ale je to hlavně znásilnění duše. A to si myslím, že je fakt věc, kterou je potřeba si uvědomit, že tak, jak byla ta definice postavena do této chvíle, byla postavena na užití fyzického násilí. Takže už to, že vás někdo donutí k něčemu a nemusí použít hrubou sílu, je prostě znásilnění.

Takže to je ode mě v tuto chvíli vše. Já vás prosím o podporu tohoto zákona. Chci poděkovat také všem, kteří se zúčastnili vyjednávání, a všem členům podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Chtěla bych také, a to si dovolím jmenovat, poděkovat zástupkyním Konsentu a Amnesty, což jsou neziskové organizace, které se zabývají tímto tématem, a chci jim poděkovat za jednu věc. Chci jim poděkovat za to, že nebyly přehnaně aktivistické a že v určitém okamžiku, kdy uvěřily tomu, že my jako poslanci a poslankyně chceme toto téma zvednout, chceme definici znásilnění skutečně dotáhnout do konce a že dokážeme vyjednat tu podporu, že přestaly nějakými přílišnými aktivistickými projevy a že i díky tomu se nám podle mého názoru povedlo, podařilo se najít tu shodu.

Takže to je ode mě vše. Ještě jednou děkuji všem a prosím o podporu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím s přednostním právem pana ministra.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji. Já velmi stručně. Potvrzuji, že ty debaty byly z mého pohledu úžasné, a někdy je škoda, že se nemohly vysílat ty debaty, protože ty, co proběhly, byly velmi zajímavé. Byla vysvětlena spousta věcí a fakt na to budu vzpomínat velmi dobře, jak ty debaty probíhaly. Nikdo by nepoznal, kdo je opozice, kdo je koalice, kdo je aktivista a kdo je zmocněnec pro lidská práva, ta debata prostě byla věcná a korektní.

Jenom jedna věta k mému setkání s Miss World. Můj plán byl a je jiný. Tam nešlo o to, aby byla tváří - to by byla samozřejmě hloupost - nějakého boje proti znásilnění. Můj cíl byl nebo je v tom, že existuje Probační a mediační služba, jejíž název je s prominutím tak pitomý, že vůbec nikdo z běžných občanů netuší, co to vlastně je. Funguje po všech okresech a jedna z věcí, které dělá dobře, je péče a práce s oběťmi. A můj plán byl - jestli vyjde, nevím - aby to byla právě třeba Miss World, která by někde propagovala, že to existuje, když se někomu něco stane, aby volal tam a tam v každém okresním městě. Ale rozhodně to nemělo být tak, že ona by byla tváří nějakého boje v sexuální trestné činnosti. Šlo mně o propagaci té služby, protože já třeba jsem byl na nějaké besedě na střední škole, a když jsem se ptal, jestli vůbec někdy slyšeli název téhle služby, tak to prostě ani neslyšeli. A když jsem se ptal, když jsem jim řekl ta dvě cizí slova, neměli vůbec představu, co to vlastně znamená.

Čili jeden z mých úkolů, který nesplním, protože to nevím, by bylo ideální změnit název té služby. Nevím jak, to asi nevymyslím, ale za tím složitým pojmem "probační a mediační" - málokdo ví, co vlastně dělají, a je to hrozná škoda, protože fungují, bych řekl, na velmi vysoké evropské úrovni, právě pokud jde o práci s oběťmi. Když oběti mnohdy nevědí, že to vůbec existuje, tak to trošku ztrácí funkčnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Jsme v rozpravě. Poprosím teď paní poslankyni Urbanovou. Máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Děkuji za slovo. Hezký den, kolegyně, kolegové. My si tady asi budeme hodně dneska děkovat za to, že jsme to dotáhli až do třetího čtení. Moc děkuji za velmi plodnou nadstranickou spolupráci a nebudu vám opakovat, co vlastně ta novela znamená, protože jsme měli příležitost si to poslechnout už třikrát a jsme docela daleko v tom legislativním procesu.

Teď musím trošku varovat, protože ve svém projevu budu trošku explicitní. Vždycky, když se to píše na sociálních sítích nebo v médiích, tak se u toho píše trigger warning, protože někoho to může zasáhnout. Hodně jsem přemýšlela o tom, jestli vůbec na půdu Poslanecké sněmovny patří slova - ať už je to sex, pohlavní zneužití, znásilnění, orální sex, anální sex a tak dále - a když jsem o tom přemýšlela, tak jsem si řekla, že je vlastně smutné, že o tom vůbec přemýšlím, protože my to musíme poslouchat, ale spousta lidí to musela bohužel přežít a někteří z nich byly děti, což je naprosto zásadní, že my vlastně tou novelou chráníme ty nejvíc bezbranné z nás, ty, které mají chránit jejich rodiče, má je chránit celá společnost a občas u toho selžou jak ti rodiče, tak celá společnost. Jsou to samozřejmě ty případy, kdy je znásilněno malé dítě, to se bohužel děje, a společnost na to neřekne vůbec nic, nebo tomu pachateli dá podmínku, což samozřejmě ve společnosti způsobuje to, že jsme všichni právoplatně naštvaní, nechápeme, jak se to může stát a potom to porovnáváme s ostatními trestnými činy, jako že za pěstování marihuany tady někdo dostane několik let ve vězení. To se děje.

Takže budu teď trošku explicitní a povím vám dva konkrétní příběhy lidí, kteří kdyby možná byli chráněni touto novelou, kterou tady dnes schvalujeme, tak jejich život by asi nebyl bohužel jiný, ale ten trest a pocit zadostiučinění, že někdo, kdo jim něco provedl, byl skutečně potrestán, by jiný byl.

První příběh, o kterém chci mluvit, je dívka, které říkáme Eliška. Ona se tak nejmenuje, protože se ji snažíme chránit. Tahle slečna byla - a to je důležité pro ten příběh - dlouhodobě týrána svými rodiči, prostě trestána za to, že něco někde vylila, provedla, tatínek ji vyhodil na chodbu jenom v kalhotkách v jejich panelovém domě, nechal ji tam třeba dvě nebo tři hodiny čekat, až si rozmyslel, že je všechno v pořádku. To, že se k ní rodiče takhle chovali ve velice útlém věku, na ní samozřejmě zanechávalo nějaké stopy a těch stop si zřejmě všiml jeden z jejích učitelů, který využil toho, že Eliška byla tak trošku mimo nějaký kolektiv u nich ve třídě, začal se k ní chovat moc hezky, kupoval jí lízátka - to ona neznala, věnoval jí velkou pozornost, velkou péči, až se jednoho dne stalo, že byli spolu sami v jedné třídě a on ji tam znásilnil. A představte si to, se vším všudy - znovu se omlouvám za tu explicitnost - co může jeden druhému v tomhle směru provést. Elišce bylo osm let. Přišlo se na to tak, že to na ní zanechalo nějaké fyzické následky, které později řešila její učitelka v družině. Nebylo to slovo proti slovu, prostě tam bylo úplně jasné, že se stalo to, co se stalo. Samozřejmě začalo nějaké trestní řízení, rodiče se styděli za to, co se stalo, takže pomalu Elišce rozmlouvali, aby vůbec o tom promluvila. Pan učitel dostal podmínku a dneska zřejmě i učí, protože nemáme platné zákony, které by mu v tom zabránily. Je to mnoho a mnoho let.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Paní poslankyně, já vás přeruším. Poprosím, aby se ztišili, aby měla paní poslankyně opravdu prostor a klid na své vystoupení. Je to důležité téma.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Moc děkuji. Další příběh, o kterém chci mluvit, je chlapec. Ano, týká se to i mužů, všichni to víme, byť ta čísla také hovoří o tom, že častějšími oběťmi nebo přeživšími sexualizovaného násilí jsou ženy, to si také přiznejme. Nicméně schválně mluvím o příběhu malého chlapce, který v předškolním věku byl znásilňován - to znamená, dělo se to opakovaně - svým nevlastním otcem. Ten člověk o pár let později měl nějaké jiné problémy se zákonem a uprchl do zahraničí, takže za to ani nebyl potrestán. Chlapec jménem Filip je dneska dospělý muž, o něco starší než já, který o tom nikdy nepromluvil a možná bychom se měli zamyslet, proč. Proč kluk, kterému se dělo to, co se dělo, v tak útlém věku, což také na něm muselo nějaké fyzické i psychické následky napáchat, proč to nikdy nikomu nemohl říct.

A to je další věc, o které já tady chci mluvit. My totiž tady schválíme redefinici znásilnění, schválíme velice důležitý zákon, který říká, že když už se tedy prokáže, že někdo někoho znásilnil, třeba právě dítě, bude velmi vážně potrestán, a to je dle mě samozřejmě správně a myslím si, že se vlastně na tom všichni tady ve Sněmovně shodneme, ale další věc, která nás čeká, je systém pomoci a ochrany oběti násilí. Ten systém není jeden člověk, on nijak nevypadá, nemá jednu hlavu, není to ani ministr zdravotnictví, ani ministr vnitra, není to ani ministr spravedlnosti, byť všichni tři, o kterých jsem mluvila, jsou v tom velice důležití - je to systém, který když v nějaké své části, v nějakém svém článku selže, tak selžou i ty ostatní články. Když nevěří lékař, nevěří ani policisté, protože řeknou: No, když to nemáte ve vašem zdravotním záznamu, tak se to asi nestalo. Když nevěří policisté, tak všechno najednou skončí.

A my jsme tady v nějakém stavu, kdy mnoho a mnoho let přeživší domácího či sexualizovaného násilí vůbec nechodili tyto trestné činy hlásit, protože žili v tom, že v manželství se to přece vůbec nemůže dít, nebo že to dítě si vymýšlí, to se přece vůbec nemohlo stát. Já se dodnes setkávám s tím, že mi dospělí lidé, inteligentní, kterých si vážím, a já jim za to nemůžu vynadat, říkají: Vždyť to přece nejde, znásilnit šestiletou holčičku. No, bohužel to jde a děje se to.

To, co chci říct, je to, že nás čeká velká výzva a potřebujeme to změnit. Potřebujeme nejenom důvěřovat těm obětem a nepodezírat je okamžitě z toho, že si něco vymýšlejí nebo že chtějí být zajímavé. Pane bože, když jsem byla malá, tak jsem chtěla být baletkou, to bohužel nevyšlo. Nikdy jsem nechtěla být ta znásilněná, aby na mě tak všichni koukali. Nejenom ta důvěra je ale důležitá, jsou tam i další kroky. Je to prevence, peníze do prevence - to je na ministrovi vnitra, to přiznávám, je to vzdělávání lékařů - pan ministr zdravotnictví, je to ale i vzdělávání státních zástupců, soudců - pan ministr spravedlnosti. I v tomhle máme velký dluh vůči těm přeživším. Jsou to ale i zákony - dětský certifikát, zákon o domácím násilí, právo dětí vyrůstat bez násilí, to znamená, zakázat tělesné tresty. A tady musím říct: my přece nechceme zakázat to, že když vám dítě vběhne do silnice a vám - já se omlouvám za to slovo - vám rupne a vy se tak strašně leknete, že samozřejmě přiběhnete k tomu dítěti a dáte mu třeba přes zadek, přes tu plenku, to zakazovat nikdo nebudu a nikdo to tady nebude postihovat. My chceme zakazovat to, co se také opět děje. Přijde osmileté dítě o dvě minuty později ze školy, z autobusu, a jeden z jeho rodičů ho trestá tak, že si sedne na hrách, takhle má natáhnout ruce a dá mu tam vařečku. A já chápu, že pro spoustu lidí je tohle naprosto neuvěřitelný příběh, ale já ty lidi, kteří tohle bohužel museli zažít, znám. Těm lidem je třeba pětapadesát, mají vlastní rodiny a mluví o tom, jaké to na nich zanechalo následky. Třeba se z toho i vymanili, ale někdy ne. Někdy si prostě našli partnera nebo partnerku, který vůči nim byl také násilnický, a také jejich děti vyrůstaly - pardon, neideální, to nestačí, to slovo - v rodině, která byla prostě pro jejich vývoj psychický i fyzický naprosto špatná.

Jestli tohle chceme přetrhnout a jestli tohle chceme změnit, tak to znamená, že na ty lidi musíme koukat jinak i my tady v Poslanecké sněmovně. A já si nesmírně vážím toho, že vlastně dneska tady od těch mluvících hlav, jak my občas před veřejností vypadáme, zaznívá, že víme, co se těm lidem dělo, že je nám to líto a že jim chceme pomoci. Lítost je k ničemu. My jim chceme pomoct a chceme zařídit systém, díky kterému se jim to už nestane.

Máme tady také jednu mezinárodní smlouvu, která nás nekousne, ale já tím nebudu provokovat.

Na závěr bych ráda řekla, že doufám, že tohle nebyla poslední mezistranická spolupráce, kterou jsme na tomto tématu udělali, protože to téma je natolik zásadní, že si zaslouží to, že překročíme naše ideologické rozpory, stranické rozpory opozice versus koalice. Takže já věřím, že ta práce bude i nadále poslední rok a půl, nebo jak dlouho tady vlastně budeme, bude pokračovat, a těším se na další výzvy. Mockrát děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji paní poslankyni a poprosím paní poslankyni Helenu Válkovou, která je další přihlášená do diskuse. Máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, tady už toho bylo systematicky a věcně řečeno hodně, takže se omlouvám, že budu jenom taková trochu nesystematická a budu se věnovat jenom pár věcem, které tady ještě nezazněly.

Není tady pan ministr; nicméně v úvodu jsem mu chtěla také poděkovat za to, že nám dal prostor pro to, aby ze začátku relativně různé názory měly šanci se spojit do toho, co tady řekla už paní zpravodajka, paní poslankyně Taťána Malá, vaším prostřednictvím, a totiž že jsme každý museli zrevidovat svoje původní představy, a myslím si, že tady opozice i ukázala to, protože původně jsme chtěli poslanecký návrh, v zájmu schválení a plynulého průběhu projednávání tohoto tisku jsme nakonec kývli a byli jsme rádi, že jsme měli i tu legislativní podporu na to, že to bude vládní návrh, a v tomto ohledu ten slib skutečně splněn byl. Takže nepřítomnému momentálně panu ministrovi tady za to, připojuju se k paní zpravodajce, děkuji.

Dalším bodem, ke kterému bych se chtěla vyjádřit, a v podstatě navázat na to, co tady řekla moje předřečnice, paní poslankyně Urbanová, to je v podstatě ta neopominutelná, nezbytná a nutná aplikační praxe - policie, státní zástupci a soudci, kteří pokud neuchopí novou právní úpravu, jak my jsme ji napsali, jak je i v důvodové zprávě vysvětlena, tak v praxi fungovat nebude. (Ministr Blažek přichází ke stolku zpravodajů.)

Pane ministře, já jsem vám děkovala několikrát ve vaší nepřítomnosti, takže už to nebudu opakovat, ale v každém případě, přišel jste o to nejlepší. (Pobavení v sále.) A teď už jsem u toho, co byste měl udělat. Říkám, že i ta nejlépe napsaná právní úprava, pokud v aplikační praxi nenajde nejenom pochopení - to ani už snad nechci často - ale nenajde ty, kteří by ji aplikovali tak, jak je zakotvena v právní normě, to znamená v tomto případě v trestním zákoníku a v důvodové zprávě, tak se nebude aplikovat dobře. Tady už zaznělo několik povzdechů na to téma, že nechápeme, jak je možné, že se ukládají podmíněné tresty za sexuální násilné trestné činy, zatímco třeba za hospodářskou, majetkovou trestnou činnost se ukládají vysoké nepodmíněné tresty. Teď bych měla říct s bázní v hlasu - ale já samozřejmě pro to jsem, aby se přísně trestali korupčníci a pachatelé majetkových trestných činů, ano - ale ještě víc jsem pro to, aby, když dojde k sexuálnímu násilnému trestnému činu a obětí je třeba dítě, tak aby byla ta sankce opravdu citelná - pokud ten člověk není nepříčetný, pak musí nastoupit něco jako zabezpečovací detence například. Čili abych to zkrátila, je třeba, aby Justiční akademie v Kroměříži včas se připravila na proškolení soudců, protože v rámci přípravy této normy jsme se setkali, když to řeknu velmi opatrně a diplomaticky, přinejmenším s nedůvěrou v novou právní úpravu a s nejistotou, jak bude aplikována a s jakými výsledky, a tady pro to není prostor. My musíme vysvětlit to, co se nám třeba nemohlo ani podařit v rámci těch legislativních prací. Optimální místo pro to je Justiční akademie v Kroměříži, kde můžeme citovat právě to, co jsem říkala včera v rámci druhého čtení, i výsledky těch komparativních analýz, jak aplikační praxe ve Švédsku, v Německu, Španělsku, Anglii, Walesu, Americe přistoupila a jak aplikovala novou právní úpravu. Například v Německu také překvapivě v roce 2016 jednomyslně Bundestag, Spolkový sněm, tuto novou právní úpravu - mají to trochu jinak, logicky, než my - schválil a ta aplikační praxe ji skutečně aplikuje. Nedošlo ale k nějakému dramatickému zvratu, že by byly přetížené soudy a státní zástupci. Čili za druhé, to Justiční akademie má před sebou úkol. Pane ministře, já se hlásím: kdyby nebyli odborníci, kteří by chtěli vysvětlovat tuto problematiku, tak si myslím, že paní poslankyně Malá... ale nebudu teď jmenovitě. Rádi se vystavíme případné kritice a i ve světle dosavadní judikatury se budeme snažit vysvětlit to, co zákonodárce teď přijímá, a doufám, že i díky vstřícnému postoji v Senátu dovede do zdárného konce.

Za třetí mám připravený návrh - říkám to tady nerada, protože mě to rvalo srdce, že jsem ho nemohla dát jako pozměňovací návrh. Přestože Ministerstvo spravedlnosti o něm ví, zatím je k němu zdrženlivé a i někteří státní zástupci a soudci říkají, abych úplně nepotopila tím návrhem dohodu o vině a trestu, takže zatím není podaný. Ale chci na tom příkladu demonstrovat to, že každý z nás musel ustoupit. Mně se prostě nelíbí, že poškozený zatím v těchto případech při sjednávání dohody o vině a trestu, moc se ho neptají. Bude to teď lepší v rámci novelizace trestního zákoníku, budou se ho muset zeptat, souhlas tam ale zatím není. A já pořád si myslím, že by bylo dobré, kdyby ten poškozený - a tady mám na mysli oběť sexuálního násilného trestného činu, ať už jde o znásilnění nebo sexuální útok - mohl k tomu něco říci v tom smyslu: Já ale opravdu nesouhlasím s ohledem na to, co se mi stalo, aby se uzavřela dohoda o vině a trestu a ten člověk odešel jenom s podmíněným trestem. Třeba ať to posoudí soud, opravdu chci, aby mě slyšeli všichni, celý senát, a chci se k tomu vyjádřit v rámci soudního řízení, a proto nesouhlasím s dohodou o vině a trestu. Tohle není uzavřená kapitola, ale abych neohrozila spolu ještě, nejsem sama, s dalšími plynulý průběh projednávání tohoto tisku, tak jsme ten pozměňovací návrh nepodali.

Třetí bodík, který mě napadá, pokud jsem dobře informována - a je zde pan ministr Šalomoun, což jsem moc ráda - dneska bude vláda projednávat i návrh zákona o dětském ombudsmanovi. To je tedy velmi krásná shoda, myslím si, protože když to tady slyší všichni, jak se snažíme děti chránit všemi prostředky, i v tom paragrafu novém 119a, kde v odst. 2 je výslovně stanoveno, že za bezbranné z důvodu nízkého věku se vždy považuje dítě mladší 12 let, tak to samozřejmě chce i to dotažení, aby tady byl veřejný ochránce práv dětí, který bude moci v případech, kdy je to třeba, vstupovat, nebo dokonce i zahajovat, byť v civilním řízení, takové procesy, respektive být tak aktivní a mít tu aktivní legitimaci, aby opravdu nejlepší zájem dítěte byl chráněn komplexně. Čili já si myslím, že to je dovedení potom až do těch konců, které už naše vláda nezvládla schválit, protože jsme neměli už čas. Ale vaše vláda má holt tu výhodu, že si jí to možná povede. A my budeme mít možnost ukázat jako opozice, že když jde o konstruktivní a kontinuální legislativní proces, pokračování záměru, který byl, tak že dovedeme být také velice, velice konstruktivní. Takže s napětím očekávám, jak to odpoledne na vládě dopadne.

Pak jsem se chtěla ještě vyjádřit k tomu opomíjenému prvku, se kterým se budeme setkávat hlavně v médiích, kteří říkají: Proč jste nenovelizovali jenom tu stávající definici? Jednou větou odpovím. Znásilnění - a třeba nerozšířili ho. No, je to jednoduché, ale složité současně. Jsme v 21. století a vycházíme z jiného filozofického a kulturního východiska. Chceme chránit právo na sexuální sebeurčení, na autonomii v sexuální oblasti, nestačí nám jenom chránit právo na ochranu před násilím, třeba v sexuální oblasti. Čili posunulo se nám to, úhel pohledu se definitivně posunul. Nebudu teď říkat svoje zkušenosti, protože jsem se narodila v padesátých letech a vyrůstala jsem a byla jsem mladá v těch sedmdesátých, osmdesátých, s čím jsem se já osobně setkávala. Nebyla to žádná legrace. Vždycky jsem si s tím díkybohu poradila, ale nechtěla bych, aby moje mladší kolegyně měly podobný problém v 21. století. Tady nejde o násilí, tady jde opravdu o ochranu prostředky trestního práva, ochranu práva na sexuální sebeurčení a autonomii. Takže to je z mé strany asi všechno.

A poslední, jenom takové doporučení, pane ministře, pokud jde o název Probační a mediační služby, já bych to nezmiňovala. My jsme ji zakládali v roce 2000, jak víte, stála jsem u zrodu, ale když se zeptáte, udělejte si průzkum. V každé věznici vám každý odsouzený přesně ocituje, co je to Probační a mediační služba, protože se modlí za to, aby mu dala souhlasné stanovisko, když žádá o podmíněné propuštění a je to těžší případ, že bez toho se ven nedostane. Oni velmi... a když se dostanou ven, tak se na ně obrací. To je původně koncipovaný zákon a založený ve prospěch odsouzených, kteří jsou na té dobré cestě, a potřebujeme je podpořit k tomu, aby už nikdy nepáchali trestnou činnost, čili prevence recidivy. To, že potom se k tomu před zhruba deseti lety přidala i pomoc obětem, jsem velmi vítala. Pochopitelně se to nepromítlo do toho názvu, ale bylo by možná nešťastné, kdybychom kvůli této službě, kterou nyní kromě jiného, ale nikoliv jako svůj hlavní proud činnosti nebo hlavní akcent těžiště činnosti zajišťují, jsme přejmenovávali Probační a mediační službu. Souhlasím s vámi, že by se mohla možná ještě doplnit tak, aby byla potom i pro ty oběti lépe seznatelná, nicméně to probační je ve všech zemích právě probare, na zkoušku, velmi dobře pochopitelné a srozumitelné. Jsou to odsouzení, kteří potřebují pomoc. Díkybohu, že to tedy studenti ještě neznají z vlastní zkušenosti, že se ještě nesetkali s tou potřebou, ale kdyby se s ní nějak jako mladiství setkali, určitě velmi brzo budou vědět, kdo je to probační úředník. Takže z mé strany je to asi všechno.

A také i sama za sebe osobně jsem chtěla poděkovat, že to dopadlo tak, jak to... nebo že to dopadá - budu opatrná, ještě nechvalme dne před večerem - ale že to dopadá tak, jak to dopadá, a budu doufat, že tento tisk se vám podaří obhájit i v Senátu, pokud dneska to tedy odsouhlasíme. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan ministr se hlásil s přednostním.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já se chci omluvit, paní poslankyně, že jsem tady chvilku nebyl v sále, tak se omlouvám. To nebylo, že by mě to nezajímalo, ale musel jsem tam cosi vyřídit.

Za druhé chci říci, máte ve všem pravdu, pokud jde o tu Probační a mediační službu. Mně šlo o to, aby to znaly ty oběti. Že to znají vězňové, vůbec se nepřu, že to funguje v téhle oblasti, a opravdu, aby to znaly ty oběti, zejména pokud jde o dohodu o vině a trestu. To je široký problém, kde vlastně netýká se zdaleka jenom sexuální trestné činnosti. Tam nám vlastně došlo k tomu, jak to bývá většinou, nebo máme vlastně vždycky, a to jsou nezamýšlené důsledky. Když se něco zavede, tak se to myslí dobře, ale má to i nezamýšlené důsledky.

To znamená, dohoda o vině a trestu jistě k diskusi je a já rovnou řeknu, kdy. Teď vlastně probíhá mezirezortní připomínkové řízení novely trestního zákona, trestního řádu. Proč jsem ještě o tom s opozicí nekomunikoval, je velmi jednoduché. Vám jsem to kdysi poslal, dostalo to ale určitých změn. Je to proto, protože já očekávám, že v mezirezortním připomínkovém řízení dojde ještě k různým významným změnám, a já bych vlastně i opozici říkal něco, co úplně přesně nevím, jak bude vypadat. Očekávám různá doplnění včetně dohody o vině a trestu, bylo avizováno třeba ve státním zastupitelství, že tam také budou chtít nějaké změny. Jakmile to bude před prvním čtením, tak očekávám rozsáhlou debatu s opozicí. Rovnou tady říkám za sebe, že veškeré dobré věci budu jenom podporovat, protože to není tak, že jsme přišli na všechno v koalici, co je potřeba změnit, spravit, a myslím si, že když už se otevírají tyto dva důležité zákony, tak by bylo dobré podobně jako u definice znásilnění dospět k nějakému širšímu konsenzu, aby po příštích volbách nebylo nutné do toho znovu zasahovat, že koalice něco protlačila nebo něco vynechala jenom proto, že to navrhla opozice. Takže bych o tom rád nějak hovořil šířeji, konkrétně se zástupci ANO a SPD. Proto se o tom ještě nemluvilo doposud, ale mám to v plánu a je to nutné, ta debata. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosil bych další řádně přihlášenou a to je paní Iveta Štefancová. (Z pléna: Štefanová.) Štefanová, pardon. Měl jsem si vzít lepší brýle.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: V pořádku, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, i mně dovolte se znovu vyjádřit k předložené novele trestního zákoníku. Ty změny, které se týkají redefinice trestného činu znásilnění, diskutujeme opravdu velice dlouho. A tak, jak z těch debat vyplynulo, ať už na kulatých stolech, které byly uspořádány na plénu tady ve Sněmovně, nebo na výborech, vyplynulo, že napříč politickým spektrem je chápána důležitost těchto navržených změn, kdy v praxi případů takzvaného zamrznutí je opravdu mnoho. Jedná se v podstatě o přirozenou reakci organismu na stresovou situaci v rámci pudu sebezáchovy a je velice důležité, aby sexuální útok, pohlavní styk, který je vykonaný proti vůli druhého člověka s evidentně projeveným nesouhlasem i bez použití násilí, byl i legislativně označen za znásilnění, protože se prostě o znásilnění jedná v tomto případě.

Další podstatnou změnou, která je tam velice důležitá, je stanovení věkové hranice, do které

dítě automaticky je bráno za bezbranné a sexuální akt na něm vykonaný je vždy považován za znásilnění. I já jsem se tady v minulosti zamýšlela nad tou hranicí, zda je dostatečně vysoká, a tak, jak tady říkala už moje kolegyně Malá, i já si umím představit, že by ta hranice byla o něco vyšší, a to i až na těch 15 let. Nicméně ta hranice tak, jak je v návrhu stanovena na 12 let, je pro mě akceptovatelná. A za mě je mnohem důležitější to, že tu hranici stanovujeme, než to, jaká je skutečná její výše. Domnívám se, že následná praxe nám ukáže, zda je opravdu dostatečně vysoká, zda toto bude v praxi fungovat dobře, nebo zda ji budeme nuceni někam nadále posouvat.

Já se zde připojím k určitému poděkování za to, jakým způsobem byl předložen ten tisk a že se tak dělo po shodě, dohodě i s opozicí, že to šlo vládním návrhem v tomto případě. Když ten proces je o něco složitější, tak právě umožnil širokou spolupráci s opozicí, kde si myslím, že opoziční práce na tomto tisku byla velice podstatná a nevznikl urychleně nějaký legislativní paskvil, ale dovolil vlastně ten proces, širokou shodu na tom, a změny jsou dobře legislativně popsané, jsou dobře uchopitelné pro praxi, podle mě budou i dobře aplikovatelné. Já se tady připojím ke svým kolegyním předřečnicím, že ta následná část - že ta legislativa nestačí, že následná část je velice důležitá i například v soudnictví, jak už tady zmiňovala, vaším prostřednictvím, kolegyně Válková, a i následná péče o oběti je prostě nedílná součást celého systému, bez které se prostě neobejdeme, aby to fungovalo a ty změny, které tady se dneska chystáme přijmout, měly svůj význam. Vyšší ochranu obětí sexuálních trestných činů, zejména u dětí, hnutí SPD jednoznačně podporuje a jsme připraveni podpořit přijetí takto navržených změn trestního zákoníku. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji paní poslankyni Štefanové a poprosím paní poslankyni Kláru Kocmanovou.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, už to tady padlo několikrát, bylo toho řečeno mnoho ať už v prvním čtení, nebo dnes. Já bych přesto ještě ráda zopakovala, zdůraznila a třikrát podtrhla, že problematika sexuálního násilí se týká obrovské části společnosti. Podle průzkumů každá 10. žena je obětí znásilnění, každý 30. muž je obětí znásilnění a až 70 % obětí zažije to zamrznutí, o kterém my se tady dneska bavíme a které adresujeme. Další oběti se často nebrání ze strachu, že by jejich obrana mohla vyvolat právě násilnou reakci pachatele.

Dosud ta bezbrannost nebyla ani aplikována tak, jak by měla nebo jak bychom očekávali. Například i v případě medializovaného zneužití mentálně postižené dívky, která byla podle znalců na mentální úrovni asi šestiletého dítěte, soud seznal, že kdyby se ta oběť chtěla bránit, tak by se bránila, ale ona se prostě bránit nemohla.

A já bych ještě ráda upozornila na jednu věc, která myslím dosud nezazněla, nebo zazněla jenom zčásti. My za sebou máme dva roky debat o tom, zda definici znásilnění v trestním zákoníku opravit potřebujeme. Během té doby jsme byli několikrát upozorňováni například na to, že situace bezbrannosti dnes už řeší judikatura. Ale jakmile se člověk na ty rozsudky podívá, vidí, že i ta judikatura je aplikována velmi různě a rozhodně všechny situace bezbrannosti nepokrývá. A co víc a co je možná důležitější, policie, která je s oběťmi v kontaktu bezprostředně po okamžiku nahlášení, tu judikaturu nezná, a my to po ní ani nemůžeme chtít. Novou verzi zákona ale policisté a policistky znát budou, protože podle ní potom budou konat, takže náprava definice znásilnění má v důsledku také vliv na to, jak budou policisté od začátku k vyšetřování přistupovat, jaké budou klást otázky, a na rozdíl od judikatury se s novým zněním zákona budou muset seznámit.

I proto je strašně důležité, že k tomu posunu dneska dochází, že jako političky a politici říkáme, jaké chování je nepřípustné, a stavíme se na stranu obětí, a hlavně že jsme také všichni připraveni pracovat na dalších zlepšeních, ať už se to týká nelegislativních opatření, která jsou hodně zmiňovaná. Já jsem za to ráda. Například je to třeba i podpora práce s původci násilí, protože jak tu často padá, k sexuálnímu násilí často dochází v rodinách, takže my, pokud chceme, aby se to neopakovalo, aby se to generačně nepřenášelo, s těmi původci násilí musíme systematicky pracovat.

Zároveň i výše trestu, které je často zmiňovaná, tak současná změna, ke které my dneska přistupujeme, nemusí ve všech případech znamenat, že budou vyšší tresty. Ono se to hodně týká celkových zásad trestání, na které bychom se v tomhle ohledu možná měli podívat, a já vím, že Ministerstvo spravedlnosti na tom dlouhodobě pracuje.

Takže na závěr si znovu dovolím poděkovat. Vážím si toho, jak obrovský krok v historii vývoje definice znásilnění dneska děláme, a je pro mě obrovskou radostí, že se na tom shodujeme napříč politickým spektrem. Ráda bych poděkovala zejména panu ministrovi, že tomu byl otevřený, ráda bych poděkovala všem členům a členkám podvýboru pro domácí a sexuální násilí a ráda bych poděkovala celé Sněmovně za dosavadní bezvýhradnou podporu tomuhle návrhu. Také bych ráda poděkovala paní zmocněnkyni pro lidská práva, jejíž role v tomhle byla nezanedbatelná, a současně i všem organizacím pomáhajícím obětem a ostatně vlastně i médiím, která se podílejí na té veřejné debatě o sexuálním násilí, a tím pádem k té změně také přispívají. Děkuju za to a děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím další řádně přihlášenou, paní poslankyni Marii Jílkovou.

 

Poslankyně Marie Jílková: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, krásné skoro poledne. Tohle bude taky děkovačka, protože poděkování opravdu dneska by nemělo být málo. Ten proces trval velmi dlouho, bylo to skoro dva a půl roku, téma předsedkyně podvýboru Táňa Malá přinesla s novým volebním obdobím. A už i ta délka toho, jak dlouho jsme se tomu tématu věnovali, je důkazem toho, že to bylo velmi dobře prodiskutováno. Já bych za tenhle ten proces, který byl opravdu velmi důkladný, chtěla poděkovat, protože od počátečních obav, kdy víme, že zásahem do trestního zákoníku ovlivňujeme životy lidí, a to často velmi nenávratně, tak z těch počátečních obav, že budeme trestat, že budou falešná nařčení a podobně, jsme se dostali do fáze, kdy jsme našli takovou podobu úpravy definice znásilnění, která si myslím, že odpovídá současné citlivosti společnosti a tomu, v jaké situaci se současná společnost nachází.

Jak už paní poslankyně Malá říkala, společnost dozrává a my nějakým způsobem reagujeme na to, co už i v tuhle chvilku mladí lidé reflektují, a to, že už se k sobě prostě chovají jinak a s určitou mírou respektu k sobě přistupují. Stává se to standardem a jsem ráda, že to tímhle tím vetkneme i do zákona.

Asi není úplně náhoda, že přede mnou mluvily všechny ženy. Ono je to téma, které se převážně dotýká žen, a je to řekla bych skoro specificky ženská zkušenost. Pan kolega Zuna bude následovat a pan ministr samozřejmě také není žena. (Ohlasy od stolku zpravodajů, ministr Blažek: Dneska je možný všechno! Třeba ze mě bude stará Blažková! Reaguje i poslankyně Malá. Oživení v sále. Předsedající: Píšu si. Smích v sále.) Jsem moc ráda, že nás muži poslouchali, protože tahleta ženská zkušenost je to, co my jsme do těch jednání přinášely. Nebyly to někdy úplně jednoduché debaty, ale vy jste vlastně velmi poslouchali, a moje poslední poděkování v tomto vlastně patří vám všem mužům, že nám věříte, že my to prostě často vnímáme úplně jinak.

Musím říct - navázat na Kláru Kocmanovou, která mluvila o nutné následné podpoře původců násilí, to je určitě něco, na co často zapomínáme a co u nás ještě není úplně běžné. A já bych se chtěla přimluvit i za posílení psychoterapeutické podpory pro přeživší, protože to je něco, a ta traumata, která se v sobě nesou, je něco, s čím se potom musí vyrovnávat celý život. Takže já bych chtěla poděkovat všem ženám, které nemlčely, které nás sem vyslaly, protože si myslím, že už jenom tím dnešním schválením zákona přítomnost nás má tady smysl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a váš příspěvek vyvolal faktickou poznámku, paní poslankyně Balaštíková. (Nehlásí se k faktické poznámce.) Tak já vás mažu a poprosím dalšího řádně přihlášeného, to je pan poslanec Michal Zuna.

 

Poslanec Michal Zuna: Já vám děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych také doplnil ještě pár slov k tomu, co už bylo řečeno k tomuto návrhu novely trestního zákoníku. My projednáváme tisk, který výrazně zlepší přístup ke spravedlnosti obětí násilných trestních činů, máme za sebou v podstatě dva roky příprav napříč politickým spektrem a já jsem moc rád, že ty dva roky investované do této změny jsou potom vidět i v průběhu projednávání, že ten tisk, vlastně poslední dvě čtení, jsme zvládli během dvou dnů a máme zde opravdu propracovaný a skvělý návrh, který přístup obětí ke spravedlnosti výrazně zlepší.

Navázal bych ještě také i na ta poděkování a zazněly tady konkrétní neziskové organizace, ale nezazněla tady organizace ROSA, která se obětem domácího násilí, potažmo i sexualizovaného násilí, zabývá již třicet let a jejich začátky v devadesátých letech byly opravdu těžké, kdy toto téma nebylo společensky bráno vůbec vážně. Ona ta situace ve společnosti není o moc lepší, ale přece jen tím, že o tom tématu více hovoříme, ať už tady na plénu Sněmovny, nebo i v médiích, tak přece jen po těch třiceti letech alespoň něco se změnilo a výrazně zlepšilo.

Poděkovat bych chtěl samozřejmě kromě panu ministrovi spravedlnosti i Ministerstvu zdravotnictví, které v mezirezortním připomínkovém řízení upravilo ještě definici, o které tady už také byla řeč, která se týká právě případů zamrznutí, kdy byla upravena ta definice na silný ochromující stres, která opravdu postihne všechny tyto případy a je nedílnou součástí tohoto tisku, tak, aby byl opravdu propracovaný a postihl veškeré případy, o kterých se bavíme. Mám radost z toho, že tato novela bude dnes schválena, nicméně ji stále považuji za kapku v moři ve smyslu, co musíme ještě udělat, abychom pomohli obětem těchto násilných trestných činů. Máme rozpracovány i další novely nebo další tisky, ať už se jedná o definici domácího násilí, nebo dětský certifikát.

Mě velmi mrzí, že Senátem neprošla úmluva o prevenci a proti násilí na ženách a dětech, která by toto prostředí výrazně i v těch nelegislativních opatřeních výrazně, výrazně zlepšila. I přesto zde bude jedna skupina, která z této novely nebude mít radost - a už to tady zde také zaznělo - a budou to někteří soudci, protože s touto novelou přichází zcela nová legislativa, vlastně nové paragrafy této skutkové podstaty znásilnění, a to je to moje největší očekávání, které já vlastně při schválení této novely mám, a to je, že se výrazně změní soudní aplikační praxe. Rozsudky tak, jak je známe dnes, kdy polovina z hlášených případů - a tady to také zaznělo, že pouze vlastně 5 % případů tak, jak se stanou, jsou hlášeny, a přesto z tohoto malého množství polovina je odložena a z té zbývající poloviny další polovina odchází s podmíněnými tresty, což je právě z pohledu přístupu ke spravedlnosti těch, které tyto násilné trestné činy jako oběti postihly velmi, velmi málo. A právě nové paragrafy, které věřím, že budou vlastně čistým listem papíru pro nové rozsudky a nové precedenty, výrazně, výrazně změní i právě soudní aplikační praxi, která neumožňovala to, aby se všichni spravedlnosti dočkali. Takže ještě jednou děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Igor Hendrych.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Jenom krátce, jako zástupce tří čtvrtin mužů této Poslanecké sněmovny rovněž kvituji tuto novou právní úpravu. Myslím si, že je zřejmé, že my muži, byť jsme tady v přesile stále, dokážeme ženám naslouchat a že se dokážeme právě vcítit, byť tedy zpravidla jenom v rovině teoretické - i když v poslední době i násilí na mužích má lehce stoupající tendenci - dokážeme se do toho vžít. Vítám v podstatě i pojem zneužití bezbrannosti, je to tam všechno, myslím si, pregnantně popsáno.

Já bych ještě možná na doplnění - byla tady řeč o tom, že by se v podstatě do této problematiky měla zapojit ve větší míře Probační a mediační služba České republiky, mluvila o tom tady moje ctěná kolegyně, paní profesorka Válková, a i další, myslím si. V téhleté souvislosti bych chtěl možná trošku apelovat na pana ministra, aby se prostřednictvím svého aparátu zamyslel nad celkovým počtem nebo stavem probačních úředníků a asistentů Probační a mediační služby, protože dle mého názoru - ale nejenom dle mého názoru, ale dle názoru mnoha lidí i z odborné veřejnosti - je poddimenzován. Myslím si, že by se měl navýšit, protože podle mých informací mají už teď 100 případů ročně na jednoho probačního úředníka, a to je poměrně hodně. Takže pokud by se měly ty kompetence ještě nějak rozšiřovat, tak by se určitě měl jejich personální stav navýšit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, a vzhledem k tomu, že nevidím již nikoho, kdo by se hlásil do rozpravy, tak ji tímto končím.

Ptám se pana ministra, jestli má zájem o závěrečné slovo? Ano.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo a já teď budu mluvit k těm kolegyním poslankyním, jak zde padalo. Budiž to i jakýmsi příkladem - a teď to platí o neziskovém sektoru, také to byly většinou dámy, se kterými jsem vedl debatu o této záležitosti. Když jde o něco správného a podává se to určitým neagresivním, přesvědčovacím způsobem, tak nám najednou může dojít ke shodě i o věcech, kde bychom se možná nějak přeli. Čili já děkuji i za kulturu té diskuse, že probíhalo přesvědčování. Začalo se přece i na tom, aby ten skok byl větší, to znamená, abychom šli do úpravy "ano znamená ano", což třeba jsem za správné nepovažoval v této fázi našeho vývoje - a i ty dámy, které to prosazovaly, jsme si vysvětlili, že by to vlastně správné nebylo.

Já jsem také pochopil x věcí v té debatě, protože mi byly vysvětlovány, ale nebyl jsem tlačen k něčemu, že to prostě udělat musím, nebo se stane - já nevím, co. Taková ta debata nebyla. A kdyby nebesa dopustila ještě, tak bych hrozně rád úplně stejně tu debatu vedl v dalších podstatných věcech, jako je třeba trestní zákon a ostatní věci. Čili dámám děkuji a víte, nepodceňujte se - jak se tady říká, že vás je tady méně. Když muslimské státy zaváděly to, že ženy jsou celé oblečené a jsou vidět jenom oči, ten důvod byl ten, že oni dospěli k tomu, že ženy jsou mimořádně nebezpeční tvorové, protože prosadí spoustu věcí - to myslím vážně - a tak vymysleli, že bude lepší, aby nemohly používat všech svých možných zbraní, že je prostě radši zahalí.

Víte, někdy to funguje tak, že kdyby tady byly dvě urputné ženy - nic ve zlém, ba naopak, já si myslím, kdyby byly urputné, jak to umějí jenom ženy - tak nakonec těch dalších 198 by to radši (Se smíchem.) odsouhlasilo, protože by zkrátka a dobře byly urputné. To je poklona, prosím, to není nic ironického, takhle to prostě je. Takže já všem děkuji. Předpokládám a doufám, že bychom mohli dospět k jednomyslné shodě, což by tomuto zákonu docela slušelo, a já všem děkuji za celý průběh projednávání tohoto zákona.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Táži se paní zpravodajky, jestli má zájem o závěrečné slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Jenom úplně krátce, já musím zareagovat na pana ministra. Pane ministře, nebojte se, podvýbor má svých témat řadu. Bohužel, kolega Dufek nás z něj již opustil, protože řekl, že ho toto téma zcela vyčerpalo, takže náš podvýbor bude z drtivé většiny skutečně obsazen ženským pohlavím. Ale opravdu, nebojte se, my budeme urputné. Poprosím vás o podporu tohoto zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji a poprosím vás, jestli byste mohla vydržet u pultíku, protože v tuto chvíli končím, už jsem vlastně ukončil rozpravu, byla závěrečná slova, takže já vás poprosím, abyste nás seznámila s procedurou hlasování.

 

Poslankyně Taťána Malá: S ohledem na to, že nebyl načten žádný pozměňovací návrh, budeme hlasovat o návrhu tohoto zákona, o tisku 619, jako celku.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, děkuji. Já jsem mezitím přivolal kolegyně a kolegy do sálu.

 

Než dorazí, přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony podle sněmovního tisku 616, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou." Je zde zájem o odhlášení. Prosím, abyste se přihlásili. Vidím, že dorazili kolegyně i kolegové.

Zahajuji tímto hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 43, přihlášeno 169, pro bylo 168, proti nikdo. Přijato.

 

A já konstatuji, že s návrhem zákona... (Poslankyně Malá: Jeden se zdržel.) ... byl vysloven souhlas. Děkuji všem za spolupráci. (Potlesk v celém sále.)

A já zahajuji další bod...

Ano, k hlasování ještě pan poslanec Helebrant.

 

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji. Já mám na sjetině "zdržel se", ale hlasoval jsem pro, nezpochybňuji hlasování. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Hlasování se nezpochybňuje. Můžeme přejít k bodu číslo

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:32.