Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

 

(pokračuje Karel Havlíček)

21.
Vládní návrh zákona o veřejných kulturních institucích
a o změně souvisejících zákonů (zákon o veřejných kulturních institucích)
/sněmovní tisk 654/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr kultury Martin Baxa a já ho prosím, aby se ujal slova. Děkuji.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Dobré poledne, milé kolegyně, milí kolegové, dámy a pánové. Já jsem byl ve středu vyzván Poslaneckou sněmovnou, abych se účastnil osobního projednání tohoto návrhu. Tuto výzvu jsem vyslyšel, zkrátil jsem svou zahraniční pracovní cestu do Benátek nad Benátské bienále, a tak mi jenom dovolte, abych se s vámi podělil o jeden úspěch, který je, bych řekl, velmi podstatný pro českou kulturu. Naše prezentace na 60. jubilejním ročníku Benátského bienále si myslím, že je skvělá svým obsahem. Projekt mezinárodně uznávané umělkyně Evy Koťátkové velmi zaujal, ale je také významná tím, že se nám podařilo během velmi krátké doby na základě domluvy různých aktérů, včetně slovenské strany, uvést prozatím v provizorní fungování náš pavilon. Máme velké privilegium, že pavilon Česko-Slovenska, tak jak byl zřízen, stojí v samém středu areálu Benátského bienále v Giardini vedle pavilonu francouzského, německého a britského, a mohli jsme tady tuto prestižní událost pro výtvarný provoz i celou českou kulturu absolvovat v tomto prostoru. Tak tolik jenom na úvod.

A nyní k meritu věci. Dovolte mi, milé kolegyně, milí kolegové, abych ve stručnosti uvedl vládní návrh zákona o veřejných kulturních institucích. Návrh byl zpracován v souladu s programovým prohlášením vlády, ale současně, to bych zdůraznil, protože budu na konci navrhovat nevelké, ale přece jenom určité zkrácení lhůt, je tento návrh jedním z milníků cílů Národního plánu obnovy, konkrétně tedy k zajištění víceletého a vícezdrojového financování kultury. Naplňujeme tedy programové prohlášení vlády i Národní plán obnovy.

Předložený návrh zakotvuje zcela nový typ právnické osoby - veřejnou kulturní instituci. Půjde o typ subjektu, jehož přínosem bude zejména možnost vícezdrojového a víceletého financování veřejných kulturních služeb, zajištění účasti odborné veřejnosti na řízení, a tím související omezení možných politických zásahů do činnosti kulturní instituce, a také velkou flexibilitu, kterou zejména instituce živého umění určitě využijí a volají po ní.

Zřizovatelem VKI bude moci být buď stát, nebo územní samosprávný celek, popřípadě více územních samosprávných celků dohromady. Jedná se zde o variantu, kdy by veřejnou kulturní instituci spoluzakládalo město a kraj. V čele VKI bude stát ředitel jmenovaný správní radou složenou alespoň z jedné třetiny ze zástupců odborné veřejnosti. Veřejná kulturní instituce bude financována ze strany zřizovatele podle finančního plánu. Finanční plán může být sestaven maximálně na čtyři roky. Může být ve zřizovací listině doba kratší, ale to je podle našeho názoru doba optimální, a na základě finančního plánu bude veřejná kulturní instituce řízena podle každoročně schvalovaného rozpočtu.

Činnost VKI bude moci být smluvně financována na období až tří let i územními samosprávnými celky nebo státem, kteří ji nezřizují. To znamená, bude-li například veřejná kulturní instituce spolu založená městem a krajem, tak stát může uzavřít maximálně tříletou smlouvu na takto dlouhodobější podporu její činnosti.

VKI bude hospodařit s vlastním majetkem, ať už vloženým zřizovatelem, nebo získaným v rámci vlastní činnosti, v případě VKI zřízených samosprávami i majetkem svěřeným, který zůstává v majetku zřizovatele. Zvláštní kategorií vloženého majetku je takzvaný majetek chráněný. Dispozice s takovým majetkem ze strany VKI je omezena, a to s ohledem na hodnotu, kterou takový majetek bude mít, ale i v kontextu toho, že se bude jednat především o kulturní památky, sbírky muzejní povahy nebo knihovní fondy, tak se jedná o druh ochrany, který vlastně umožňuje reálnou transformaci i paměťových institucích na VKI, aniž by mohly vznikat obavy o osud tohoto jádra jejich činnosti. Stávající příspěvkové organizace v oblasti kultury bude možno transformovat na VKI bez přerušení právní kontinuity, a to výlučně na základě rozhodnutí zřizovatele příspěvkové organizace.

Návrh byl předmětem velkého množství připomínek zejména v oblasti majetkoprávní a také v oblasti pracovněprávních vztahů. Obava o nastavení pracovněprávních vztahů byla v návrhu odstraněna tím, že odměňování bude na bázi platů. O ochraně majetku, s nímž bude VKI nakládat, už jsem hovořil. Klíčovým bodem je institut chráněného majetku.

Veřejná kulturní instituce je koncipována jako alternativa k příspěvkovým organizacím, na druhou stranu jsou zejména pro oblast paměťových a sbírkotvorných institucí příspěvkové organizace v danou chvíli rozhodně vyhovující, v každém případě není účelem zákona povinná transformace příspěvkových organizací na veřejné kulturní instituce. Tento návrh zákona je v každém případě určitým kompromisem různých očekávání odborné veřejnosti i samospráv, vychází z limitů, které dává stávající legislativa, ať už se týká oblasti majetkové, nebo finanční.

My nechceme nahrazovat příspěvkové organizace, jedná se o variantu alternativy k nim, ale jsme přesvědčeni o tom, že doplnění spektra institucí vhodných pro poskytování veřejných kulturních služeb zejména v oblasti živého umění, veřejná kulturní instituce bude znamenat velký přínos.

Návrh zákona nepřináší žádné nové návrhy na státní rozpočet.

Ještě, kolegyně, kolegové, než budu avizovat svůj návrh na zkrácení lhůty, tak chci zdůraznit jednu věc, která je mimo rámec tohoto projevu, kterým jsem chtěl shrnout, co je vlastně obsahem veřejné kulturní instituce. Návrh zákona o veřejné kulturní instituci nebo zřízení VKI se v české kulturní obci diskutuje doslova desítky let. Je to téma, které je spojeno především s institucemi živého umění, jako jsou divadla. Zejména větší instituce, větší divadla, symfonické orchestry mají za to, že tato právnická osoba by jejich činnosti z důvodů, které jsem uvedl, rozhodně napomohla. Nikdy nedošel návrh o veřejné kulturní v projednávání takto daleko, nikdy nebyl tento návrh v předchozích volebních obdobích schválen vládou, nikdy předtím nedoputoval do Poslanecké sněmovny. Toto je premiéra, která může znamenat zejména pro oblast živého umění opravdu zásadní zlom. Já jsem přesvědčen o tom, že si toto silné vyjádření tento návrh umožní. V zemích, kde jsme se inspirovali, zejména Rakousko a Německo a kde existují takové právnické osoby, se prostě ukazuje, že je poptávka po tom, aby zvláště ti, co působí v oblasti živého umění, mohli svou činnost vykonávat touto flexibilnější právnickou osobou, která zajišťuje stabilitu a dlouhodobou možnost financování.

Jsem si vědom toho, že tento návrh vyvolal během připomínkového řízení mnoho a mnoho kritických reakcí a různých připomínek. Řadu z nich jsme vypořádali. Jsem schopen vysvětlit i to, kde to vypořádání neproběhlo úplně ke spokojenosti těch, kteří ty připomínky podali a obecně, tak jako v těch minulých měsících, jsem nyní připraven vést bohatou diskusi.

S ohledem na to, dámy a pánové, že se jedná o návrh, který je milníkem Národního plánu obnovy, tak si přece jenom myslím, že by bylo vhodné provést Poslaneckou sněmovnou, umožní-li to okolnosti, tento návrh jak nejrychleji to půjde, čímž nechci jakýmkoliv způsobem omezovat diskusi, a proto bych rád požádal o to, a pak to navrhnu v podrobné rozpravě, o zkrácení lhůty ve výboru na 40 dní, v souladu s § 51 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Jedná se o zkrácení o 20 dnů tak, aby se mohl v nejbližší době tímto návrhem zabývat gesční výbor a aby mohly být podány případné pozměňovací návrhy, se kterými se pak budeme vypořádávat v dalších částech projednávání. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Mám tady poznamenáno, že navrhujete zkrácení na 40 dnů, o tom budeme hlasovat až v závěru. Nyní tedy poprosím zpravodaje pro prvé čtení poslance Jana Lacinu.

 

Poslanec Jan Lacina: Děkuji za slovo. Přeji všem hezký páteční den. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych jako zpravodaj přednesl své úvodní slovo ke sněmovnímu tisku číslo 654, tedy k vládnímu návrhu zákona o veřejných kulturních institucích a o změně souvisejících zákonů.

Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 654/0 dne 26. 3. tohoto roku. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil 27. 3. tohoto roku svým usnesením číslo 253 a navrhl výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garanční.

Vzhledem k poměrně podrobné zprávě, kterou tady podal navrhovatel, pan ministr kultury Martin Baxa, si dovolím upozornit jenom na klíčové momenty z pohledu mě jako zpravodaje. Tento návrh slouží primárně pro větší finanční stabilitu a rozvoj a možnost spolufinancování více zřizovateli či víceletý finanční plán, zároveň ovšem s sebou také nese poměrně významné odpolitizování řízení kulturních institucí a umožní účast odborné veřejnosti.

Další důležitou věcí je, že zákon není transformační, to znamená, zřizovatelé, tedy stát, kraje a obce sami rozhodnou o tom, zda svoji příspěvkovou organizaci budou chtít převést na veřejnou kulturní institucí či ponechají ji jako příspěvkovou organizaci tam, kde je to z nějakých důvodů vhodnější. Klasicky se uvádějí například muzea, která více preferují formu příspěvkové organizace.

Zdůrazním to, co tady pan ministr kultury říkal, ale přestože debaty o vyřešení těchto nedostatků se vedou již od devadesátých let, vytvoření alternativy pro příspěvkové organizace je naším dlouholetým dluhem vůči institucím působícím v oblasti kultury. Po takovémto zákonu, který dnes předkládáme, volá kulturní obec již bezmála třicet let a ve svém vládním programu ho slibovalo několik předchozích vlád.

Děkuji vám za pozornost a prosím, abyste tento návrh poslali do dalšího čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a otevírám tímto obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Pokorná Jermanová.

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké poledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Já budu na začátek pozitivní, mírně. Asi se shodneme v tom, že je potřeba změnit něco na financování kulturních institucí. Já se domnívám - a tady ta moje pozitivita končí - že zákon o veřejných kulturních institucích měl být nositelem změny financování kulturních institucí. Změny financování ve směru, aby těch peněz na svůj provoz prostě měly víc. A tady bohužel musím říct, že tento zákon toto nenaplňuje.

Já jsem se té problematice věnovala poměrně podrobně. Pan ministr financí ví o tom, že jsem pořádala i několik seminářů na to téma, účastnili se tam zástupci samospráv, účastnili se tam zástupci paměťových institucí, účastnili se tam šéfové divadel. A musím říct, že kromě velkých divadel, na základě jejichž návrhu tento zákon je tady prosazován, se potkal s poměrně velkou nevolí, protože na těch seminářích zaznělo, že pro paměťové instituce prostě není použitelný a v žádném případě neřeší zlepšené financování kulturních institucí.

Já musím říct, že mě velmi mrzí, že pan ministr poslal do vlády zákon, který na sobě má mnoho nevypořádaných zásadních připomínek z různých oborů a od různých aktérů. Já se tady o nich podrobněji zmíním.

Takže když dovolíte, zásadní připomínky uplatnila tato připomínková místa: Ministerstvo financí, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo životního prostředí, Úřad vlády, konkrétně pan ministr a předseda Legislativní rady vlády, místopředseda vlády pro digitalizaci, Úřad vlády, odbor kompatibility, Český statistický úřad, Český úřad zeměměřičský a katastrální, Liberecký kraj, Jihomoravský kraj, Plzeňský kraj, Moravskoslezský kraj, hlavní město Praha, Jihočeský kraj, Zlínský kraj, Svaz měst a obcí České republiky, Českomoravská konfederace odborových svazů, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Unie zaměstnavatelských svazů České republiky.

To, co já považuji za velmi problematické, je to, že se nepodařilo vypořádat zásadní připomínky uplatněné dále uvedenými připomínkovými místy.

K připomínkám, jež jsou předmětem rozporu, odkazuje předkladatel na podrobné vyhodnocení meziresortního připomínkového řízení, které je tak dlouhé, že se v podstatě do materiálu, který šel na vládu, jen velmi těžko vešel. Pan ministr potvrzuje moje slova, což jsem velmi ráda.

A teď, abych byla korektní. Co se týče Ministerstva financí, které dalo dva rozpory, připomínky byly projednány, zčásti vysvětleny, zčásti akceptovány a dvě připomínky se staly předmětem rozporu. Požadovalo, aby Česká republika nemohla založit PKI, zavedení nového typu právnické osoby považuje za nadbytečné a současně problematické vzhledem k prolínání soukromoprávní úpravy na poli veřejných institucí a veřejného práva, respektive prolínání odlišného charakteru regulace. Já to považuju za poměrně zásadní připomínku.

A teď k Jihočeskému kraji. Jihočeský kraj dal 13 rozporů. Připomínky byly projednány, zčásti vysvětleny, zčásti akceptovány, ale 13 připomínek se stalo předmětem rozporu. Já vás tady nebudu, nebojte se, zdržovat jednotlivými těmi připomínkami, ale dovolím si projít ta čísla za jednotlivé samosprávné celky.

Liberecký kraj uplatnil jeden rozpor, ta připomínka byla projednána a stala se předmětem rozporu. Dále to je Zlínský kraj, který dal dva rozpory, připomínky byly projednány, zčásti vysvětleny, zčásti akceptovány a dvě připomínky se staly předmětem rozporu. Svaz měst a obcí uplatnil k návrhu řadu zásadních připomínek, byly projednány, zčásti vysvětleny, zčásti akceptovány, ale 22 připomínek se stalo předmětem rozporu. Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky a Unie zaměstnavatelských svazů České republiky měly v podstatě dost totožné připomínky jako ostatní. Musím říct, že 20 připomínek bylo nebo se stalo předmětem rozporu. Českomoravská konfederace odborových svazů uplatnila k návrhu také řadu připomínek a 55 připomínek se stalo předmětem rozporu.

Já chci říct, že to ukazuje, že - pan ministr kultury odpustí - ale že nedokončil ten svůj domácí úkol. Já chápu, že je potřeba nebo že se snaží plnit program svojí vlády, nicméně ten zákon, který předkládá, můžeme nazvat zákonem lex Národní divadlo, lex velké divadlo, a ve finále bude řešit problém jenom divadel, která jsou opravdu velká. Žádným zásadním způsobem nedojde ke zlepšení financování menších divadel, která v současné době jsou financována svým zřizovatelem, většinou městy, a velmi často také spolufinancována na základě veřejnoprávních smluv z krajské úrovně. Zákon o veřejných kulturních institucích v žádném případě nezaručí to, že tato divadla, tyto instituce, budou financovány vícezdrojově.

Ten zákon je pro mě zklamáním v tom, že stát nevzal tu svoji část zodpovědnosti za fungování systému. A teď schválně mluvím o divadlech, protože tento zákon je opravdu použitelný jenom pro tyto instituce, a jak bych to řekla, nevzal ten svůj (díl) zodpovědností a třeba i za cenu zrušených dotací, grantů, se nepřipojil k tomu vícezdrojovému financování. Takže vlastně všechno zůstane při starém. Ředitelům velkým divadel bude umožněno mít trochu volnější ruce, ale nebude to znamenat, že do kultury půjde víc peněz.

Ale teď se tedy vraťme ke stanovisku předsedy Legislativní rady vlády. Původní návrh zákona, a teď cituji - byl projednán v připomínkovém řízení, jehož výsledky jsou uvedeny v předkládací zprávě a v části 7 materiálu. Návrh zákona je podle předkladatele předložen vládě s dvěma rozpory s Ministerstvem financí, 13 rozpory s Jihočeským krajem, jedním rozporem s Libereckým krajem, dvěma rozpory se Zlínským krajem, 22 rozpory se Svazem měst a obcí, 20 rozpory s Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky, s 20 rozpory s Unií zaměstnavatelských svazů České republiky a s 55 rozpory s Českomoravskou konfederací odborových svazů.

Návrh změn - Legislativní rada vlády má k návrhu zákona o veřejných kulturních institucích a o změně souvisejících zákonů tyto připomínky. A já je považuji za zásadní. Navržená právní úprava přináší do českého právního řádu novou entitu využitelnou pro osoby, které se pohybují v určité oblasti kulturního života a jejichž posláním má být přispívat k rozvoji kulturního života a kulturního dědictví společnosti, k zajištění co nejvyšší kvality veřejných kulturních služeb a k posílení významu české kultury. Na tom se určitě shodnu i s panem ministrem.

Nicméně navržená právní forma je poměrně komplikovaná. Jde o veřejnoprávní právnickou osobu, která ale fakticky kombinuje i prvky jiných právních forem, typicky korporací. Část členů Legislativní rady vlády proto vyslovila pochybnost, zda je skutečně nezbytně nutné v českém právním řádu upravovat novou právnickou osobu využitelnou pro poskytování veřejných kulturních služeb navíc, když zakladatelem může být pouze stát nebo územní samosprávné celky.

Návrh zákona zavádí také pro veřejnou kulturní instituci komplikovaný režim nabývání majetku a tak dále, a tak dále. Já kdybych tady četla všechny ty připomínky, tak tady strávíme celé dopoledne.

Teď bych si dovolila hodnocení dopadů regulace RIA, a to si dovolím přečíst: "Za prvé je třeba správně formulovat problém, jeho různé aspekty, jeho příčiny a důsledky nejen pro činnost kulturních organizací, ale zejména pro výslednou nabídku kulturních služeb jejich uživatelům a zákazníkům. V návaznosti na to je třeba formulovat cíl jako odstranění nebo omezení uváděných nedostatků ve fungování kulturních organizací, a zejména v nabídce a dostupnosti jejich služeb. Za druhé, ve volbě variant je nutné zvažovat, zda je nová právní forma řešením uváděných nedostatků a zda může vést k jejich snížení nebo odstranění, a současně zvažovat, zda neexistují i jiné způsoby, jak zlepšit funkci a službu kulturních organizací, veřejnosti a společnosti. Za třetí, bude-li doloženo, že řešení problému nabídky kultury nelze řešit jinak než tím, že se umožní přechod příspěvkových organizací na jinou právní formu, bude třeba zahrnout do zvažovaných možností také již existující právní formy a případný návrh právní formy veřejné kulturní instituce posuzovat v souvislosti nejen s přímými či nepřímými náklady jednotlivých variant, ale také s náklady vznikajícími tím, že nová právní forma bude muset být zohledněna v množství zákonů. U zvolených variant je třeba identifikovat náklady finanční, ekonomické, společenské, stejně jako přínosy, a tyto náklady a přínosy popsat a vyčíslit všude, kde to bude možné, a kvalitativně je popsat jak pro varianty nulové, tak pro varianty různých řešení. Dílčí náklady a přínosy variant je třeba srovnat včetně nulové varianty v případě kvalitativních nákladů a přínosů tak, aby bylo zřejmé, proč byla určitým nákladům přidělené jejich váha, a podpořit přidělení vah, argumenty a odkazy na faktické poznatky a skutečnosti." To bylo k RIA.

A teď, kolik zákonů tím bude dotčeno? Já je tady nebudu jmenovat, ale je to zhruba 15 zákonů. Doporučená - já tedy jsem se tím zabývala poměrně podrobněji, v naší stínové vládě jsme to projednávali. A já se domnívám, že návrh zákona v této podobě, který předkládá pan ministr kultury, ke kterému má výhrady i Legislativní rada vlády, kde není akceptováno 135 zásadních výhrad v rámci připomínkového řízení a kvůli kterému se má měnit 15 stávajících zákonů, v tuto chvíli prostě podpořit nemůžeme.

A ještě pár konkrétních připomínek, a to z pera ČMKOS, kteří se velmi aktivně účastnili těch debat a dávali zpětnou vazbu i panu ministrovi, který - a já za to děkuji - po určité době našeho naléhání se s nimi sešel, setkal, diskutoval nad jejich připomínkami. Nicméně jenom stručně já se tady pokusím identifikovat ty základní problémy, které tam zůstávají nevyřešené. Za prvé je to tedy zrušení instituce soudem, riziko exekučního zrušení VKI třetí stranou. Dále je to nemožnost transformace VKI zpět na příspěvkovou organizaci. Dále možnost podpory státu pouze při zřízení instituce dvěma subjekty. - A tohle je za mě podle mě ten největší nedostatek, ta velká škoda a velká nevyužitá příležitost pro to, aby stát vstoupil a nějakým způsobem se pokusil změnit tento náš nepříliš fungující systém financování - a teď, promiňte mi ten výraz - venkovských divadel, mimopražských, mimobrněnských. Dále je to ručení nástupnické instituce za dluhy předchozí instituce. Dále je to oblast absence zákonem zajištěného víceletého financování neexistence inflační doložky.

Když dovolíte, já se tady u toho zdržím, protože já jako člověk, který velkou část své praxe strávil v komunále, tak si neumím představit, že ten zřizovatel, ať už je to kraj nebo město, se zaváže na několik let dopředu, že bude poskytovat tomu divadlu nějaké peníze, protože ten samosprávný celek nemá jistotu, jaké příjmy bude v každém roce mít. Ano, on má svůj rozpočtový výhled, ale to je jakási vize, když to přeženu, je to takové přání toho územního samosprávného celku, ale je potřeba si uvědomit, že ta obec nebo ten kraj je závislý na tom, jak stát bude hospodařit, jak bude vybírat daně, protože on má většinu svých příjmů právě z daňových příjmů. A já si nedokážu představit - a myslím si, že tady mluvím za všechny radní, starosty, primátory a hejtmany, že by přistoupili k tomu a dali bianko šek na období čtyř let, že budou nějakou částku zaručovat právě zřizovanému divadlu. Já si myslím, že to je velmi optimistický výhled pana ministra a těch územních samosprávných celků. A ono se to objevuje i v těch zásadních připomínkách.

Dále je tady další oblast, to je systém správních a dozorčích rad, prodražující a komplikující provoz institucí. Je tam samozřejmě i problém i té odpolitizace. Já si totiž neumím představit, že ten zřizovatel, který svěří majetek té nové instituci, nebude chtít mít dohled, jak se s tím majetkem hospodaří, jak ta veřejná kulturní instituce hospodaří. Prostě vždycky to politické očko, jak já říkám, tam prostě bude. A je to v zájmu dohledu nad hospodařením se svěřeným majetkem. A já si myslím, že to je správně. Takže tady to odpolitizování je velmi nadnesené. A já chápu tu snahu směrem k umělecké sféře, ale směrem ke zřizovatelům jsem si jistá, že oni určitě si to právo ponechají, pokud vůbec na ten institut veřejné kulturní instituce přistoupí, o čemž já tedy velmi pochybuji.

Další jsou nejasnosti ohledně osob s nominačním právem. Dále je to převod působnosti dozorčí rady nebo revizora na správní radu. Dále jsou to rozšířené kompetence dozorčí rady. Dále absence zástupců zaměstnanců v orgánech instituce, to mně přijde také poměrně zvláštní. Dále absence zákonem zajištěného otevřeného výběrového řízení na post ředitele instituce. To jako vážně, pane ministře? (Obrací se k ministru Baxovi.) Já chápu, že máme v čele Národního divadla zkušeného manažera, který tam je už několik let bez výběrového řízení. Ale já si myslím, že každý, kdo stojí v čele takovéto organizace, má projít otevřeným výběrovým řízením. Mně to přijde naprosto v pořádku, nevidím v tom žádný problém. Mělo by být otevřené to výběrové řízení.

Dále je to nabytí účasti veřejné kulturní instituce na jiné právnické osobě, možné neoprávněné zásahy správní rady do manažerských kompetencí vedení instituce, dále nedořešené nakládání se státním majetkem při transformaci státních příspěvkových organizací a samozřejmě v neposlední řadě jsou to i podmínky práce a odměňování zaměstnanců, ale to tady pan ministr zmiňoval.

Já se tady chci jenom zmínit, že v doprovodné novele zákona o zaměstnanosti je navrženo, aby pro cizince ze zemí mimo Evropskou unii, kteří by měli pracovat jako výkonní ve VKI, neplatila povinnost získat povolení k zaměstnání. Zástupci zaměstnanců tuto úpravu považují za nesystematickou a já se k nim v podstatě připojuji. Já bych tady chtěla říct jenom, že všechny ty instituce, které jsou zřizované a kterých se VKI týká, jsou instituce, které jsou zřízeny z veřejných peněz, z veřejných peněz jsou financovány a veřejností mají být též kontrolovány. A také se myslím, a znovu to opakuji, že je správné, pokud se koná výběrové řízení na ředitele takové instituce, že to řízení prostě bude otevřené. Já si myslím, že to je věc, která je nepřekročitelná, a musím znovu vyjádřit mé velké zklamání, že pan ministr a Ministerstvo kultury nevyužilo tuto příležitost a hlouběji se nezabývali vůbec změnou systému financování našich kulturních institucí. Já chápu, že 108 v této Sněmovně toto protlačí, ale můžu tady slíbit za hnutí ANO, že pokud my budeme ve vládě, a já v to doufám, tak se budeme novým jiným efektivním systémem financování veřejných kulturních institucí v našem pojetí zabývat a budeme se snažit prosadit i to, aby stát převzal část zodpovědnosti za financování a kvalitu těchto kulturních institucí.

A teď, když dovolíte, já bych chtěla také využít té příležitosti a v souladu s jednacím řádem - a samozřejmě se k tomu přihlásím i v podrobné rozpravě - bych chtěla navrhnout vrácení tohoto podkladu zpět předkladateli k dopracování a zejména bych ho chtěla vyzvat k vypořádání všech těch zásadních rozporů. To je jedna věc. A druhý návrh, pokud toto neprojde, chtěla bych navrhnout prodloužení lhůty k projednávání ve výboru o 20 dní jenom proto, abychom měli možnost my všichni, koho to zajímá, podat nebo napravit aspoň částečně, co nám umožní tento nepříliš šťastně zpracovaný návrh, pozměňovací návrhy tak, abychom aspoň trošku zasuplovali Ministerstvo kultury a vypořádali se s některými těmi zásadními připomínkami. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím, s přednostním právem se hlásil pan ministr Baxa.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Samozřejmě příspěvky kolegy Babky a Brože jistě přinesou další světlo k náhledu hnutí ANO na tento návrh zákona. Nicméně já nyní považuji nutné se vyjádřit k tomu, co zde prezentovala paní kolegyně Pokorná Jermanová, protože vím, že se touto problematikou dlouhodobě zabývá. Je stínovou ministryní, tak myslím, že je poctivé reagovat možná obecněji, než úplně v jednotlivém konkrétním detailu, v několika skupinách na to, co zde přednesla.

První můj komentář je k tomu samotnému procesu vypořádání připomínek i k tomu, jak vlastně připomínkové řízení vypadalo. Tím, že návrh zákona o veřejných kulturních institucích je zcela nový, zavádí se tím nová právnická osoba, tak to připomínkové řízení trvalo opravdu dlouho, těch vznesených připomínek bylo mnoho a mohu tady ujistit poslankyně a poslance, že jsme se všemi těmi připomínkami zabývali velmi poctivě. Chci zde říct, že všechny připomínky ministerstev byly vypořádány, do vlády ten návrh nešel s rozpory s ministerstvy. Ty poslední dvě připomínky vzneslo Ministerstvo financí k té upravené verzi návrhu zákona.

Týkaly se toho - a to je věc úplně zásadní - že v případě státní veřejné kulturní instituce musí vyslovit vláda souhlas s jejím zřízením, a také zvětšené ochrany majetku oproti původnímu návrhu. Vypořádali jsme také mnoho desítek připomínek od ostatních subjektů, ať už je to Unie zaměstnavatelských svazů, odborová organizace, připomínky krajů, ale, kolegyně a kolegové, tam je vlastně nějaká hranice, kdy my jsme buď přijali, akceptovali, nebo vysvětlili připomínky, které nějakým způsobem upravovaly ten návrh samotný. Řada připomínek ale směřovala proti podstatě toho návrhu zákona. A tam vypořádání připomínek pak už možné není, protože já a moje ministerstvo a v souladu s programovým prohlášením i vláda stojíme za tím, že má být ta veřejná kulturní instituce zřízena, nebo institut VKI má být zaveden do právního řádu, a v tom kontextu nemůžeme přijmout připomínky, které stojí v rozporu s tímto naším plánem.

Došlo k velmi významnému posunu v koncepci toho samotného návrhu na základě projednávání - opakovaného - v Legislativní radě vlády a v jejích komisích. Za to nepřítomnému panu ministru Šalomounovi a členkám a členům LRV velmi děkuji. Jak tady zmiňovala paní poslankyně, rozpory mezi soukromoprávním a veřejnoprávním charakterem této instituce, tak to se změnilo fakticky významným přepracováním té příslušné části zákona, takže nelze mít obavy nebo není třeba mít obavy z toho, že by taková věc v tomto návrhu zákona byla ve smyslu toho, že by jakýmkoliv způsobem komplikovala její fungování. To se tedy týká toho procesu.

Další připomínky, které tady vznesla paní kolegyně Pokorná Jermanová, se týkaly financování. Nebylo a podle mě nemůže být zakotveno v jakémkoliv zákoně, že by zaručoval lepší financování kulturních institucí. Ten návrh zákona vytváří podle mě zásadní předpoklady k tomu, aby se to zlepšilo, protože dnes - a to se bavíme o institucích, které vznikly tradičně, zřizovatelskou funkcí měst nebo krajů, budu-li na úrovni VÚSC, vyšších územních samosprávných celků - tak to dnešní kofinancování je fakticky možné jenom tím, že například u městem založeného divadla kraj poskytne účelovou dotaci bez dalších možností toho, jak ovlivnit fungování té instituce. Dotace se vyúčtuje a tím je pro poskytovatele věc uzavřena.

VKI umožňuje sdílení finančních nákladů, ale také sdílení zodpovědnosti a sdílení vhledu do toho, co ta instituce má plnit a jaké zadání ze strany svých zřizovatelů na úrovni krajské a městské má mít. Dnes platí, že velké kulturní instituce v regionech mají minimálně vyrovnaný, ale často dokonce větší počet návštěvníků, třeba z okolního regionu, než je to město samé. Já se tady dívám teď na kolegu Stanislava Blahu, starostu Uherského Hradiště, které zřizuje vynikající Slovácké divadlo, kde počet návštěvníků mimo Uherské Hradiště je významně vyšší než samotných obyvatel Uherského Hradiště. A VKI vychází vstříc tomu, pokud by byla nalezena shoda mezi městem a krajem, na tom, že bude taková instituce spoluzřízena na lepším spolufinancování, lepším sdílení zodpovědnosti i zadání veřejné služby. To je ten aspekt financování. To není a podle mě žádný zákon nemůže být zárukou lepšího financování.

Potom jedinou zárukou může být to, že by převzaly zřizovatelské funkce ministerstva - nebo konkrétně moje ministerstvo - vůči regionálním institucím, ale to je podle mě obrovský krok zpátky, to není možné podle mě v současném systému činit. Jinak vše je legislativa, která vytvoří podmínky pro to, aby kofinancování bylo - i koneckonců z toho důvodu je založen program podpory profesionálních divadel a symfonických orchestrů.

Paní poslankyně zde zmínila jednu důležitou připomínku, která zazněla napříč několika připomínkovými místy, zda není takto navržená právní forma, právnická osoba, zbytná. Z pohledu právníka takový dojem může vzniknout. Lze založit zapsaný ústav založený městem a krajem. Ale nikdy k tomu nedošlo a podle mě bez VKI by k tomu ani nikdy v budoucnosti nedojde, prostě proto, že zde není právnická osoba, která je přímo aplikována na to spoluzřizování veřejnými subjekty. Je tam v tom zákoně - města, kraj oba dohromady nebo stát. Takže z hlediska účelu toho zákona je veřejná kulturní instituce důležitá a potřebná, protože chceme-li naplnit cíl lepšího fungování kulturních institucí - a bavíme se o jádru regionálních kulturních institucí - tak je k tomu zapotřebí samostatná právnická osoba - si myslíme a takto to sdílí vláda.

A jenom k připomínce paní poslankyně, že jenom takzvaně velká divadla - připomenu to, že na moje ministerstvo doputovala souhlasná vyjádření k tomuto návrhu, třeba od Libereckého kraje, kde jsou instituce, které fungují buď v rámci města, nebo v rámci kraje - myšleno tedy z hlediska zřízení - a kde uvažují o využití institutu veřejné kulturní instituce, přičemž nelze říci, že by jejich instituce byly svou velikostí srovnatelné třeba s Národním divadlem. To jenom na to téma, že je to lex Národní divadlo. Já jsem přesvědčen o tom, že mohou VKI pomoci i menším kulturním institucím, a uvedl jsem ten jeden příklad samosprávy, která se k němu přihlásila.

U toho majetku dikce zákona je jasná: rozlišuje majetek vložený a svěřený. Pokud zřizovatel si nepřeje, aby VKI mohla stoprocentně nakládat - když to řeknu takto zjednodušeně - s majetkem, který má k dispozici, abych se teď vyhnul tomu termínu, tak může rozhodnout o tom, že ten majetek nebude vložený, ale že ten majetek bude svěřený. U toho vloženého majetku, ten je po rozhodnutí vložení - v uvozovkách - patří plně té veřejné kulturní instituci. U majetku svěřeného je to nakládání omezené. Tuto obavu, myslím, není třeba mít.

Co se týká odpolitizování veřejné kulturní instituce, jenom připomenu - já jsem úvodní slovo pojal - nechci říct - stručně, ale ne úplně v detailu. U veřejné kulturní instituce jmenuje a odvolává ředitele rada, správní rada, která je ze třetiny složena z odborníků mimo zřizovatele, to znamená, zřizovatelé - nebo zřizovatel, zřizovatelé si uchovávají klíčový vliv ve veřejné kulturní instituci k výkonu svých zřizovatelských práv, ale členové správní rady, z jedné třetiny tvořené experty, mohou vytvářet velmi potřebnou diskusi a oponenturu, pokud by zřizovatelé nebo zřizovatel chtěl uplatňovat nějaký jednostranný vliv.

Návrh na to, aby byly zákonem dané u veřejných kulturních institucí konkurzy na ředitele, otevřená výběrová řízení, jsme tam nenavrhli. Není to u příspěvkových organizací, které jsou univerzální právnickou osobou. Třeba k tomu někdy do budoucna dojde, ale takto by vznikly rozdíly, které nejsou žádoucí, naopak - to je velmi důležité - veřejná kulturní instituce ztěžuje případný tlak na nějaké okamžité odvolání ředitele té instituce. Tak jenom, dámy a pánové, podotknu, že stávající právní forma mně umožňuje bez jakéhokoliv zdůvodnění na hodinu odvolat ředitele všech institucí zřizovaných Ministerstvem kultury. U samospráv to nemůže udělat ani starosta, ani hejtman, ale udělá to rada bez nějaké větší oponentury, takže tento princip rozhodně posiluje pozici ředitele.

Co se týká ostatních věcí, já si myslím, že - a tím jakýmkoliv způsobem nechci diskusi omezovat, myšleno tedy věcně, ne procesně - určitě můžeme na výboru vést - já i moji experti - detailní debatu o jednotlivých aspektech, které tady zazněly. Já jsem považoval za důležité se argumentačně vypořádat s hlavními připomínkami, ať už se to týká jednotlivých parametrů majetku, změna zákona o zaměstnanosti a tak dále, na to jsme určitě připraveni, ale považoval jsem (za) potřebné reagovat na těch několik klíčových principiálních připomínek, které paní kolegyně vznesla. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji a máme zde v tuto chvíli dvě faktické připomínky. Já bych poprosil paní poslankyni Levko a poté jestli by se mohla připravit paní poslankyně Pokorná Jermanová. Máte slovo.

 

Poslankyně Jarmila Levko: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já úplně na úvod bych chtěla poděkovat Ministerstvu kultury, že ten zákon připravilo, sama jsem pracovala v kultuře asi patnáct let a od té doby to řeším. Ale teď bych chtěla jen velmi stručně zareagovat, vaším prostřednictvím, na paní Pokornou Jermanovou.

Většinou z těch věcí, co jsem měla na srdci, už řekl tady pan ministr, takže už jenom jednu poznámku. A ta se týká toho množství připomínek. Já jsem si je také všechny pečlivě přečetla, bylo jich asi 187. A podle mého názoru míří do příliš velkého detailu. Nebo možná na ten zákon máme příliš velké nároky. Protože když se podíváte na příspěvkovou organizaci, tak ani svůj zákon nemá. Má čtyři odrážky v obecním zákoně. Jinými slovy. Tam je potřeba, aby ty detaily upravily právě ty zřizovací listiny tak, jak je to dnes u té příspěvkové organizace. A protože nesouhlasím s tím, že se to týká jenom velkých divadel, ale na ty připomínky se často díváme optikou těch velkých divadel, tak dám nějaký příklad.

Zkuste si představit, že dvě vesnice, Dolní Lhota a Horní Lhota, nebo tři vesnice, se rozhodnou, že mají malý sálek a že si udělají VKI, protože ani jedna z nich to nechce táhnout sama, a prostě si udělají VKI spolu. To je taky možné. Já věřím, že i k tomu bude docházet. A pak se ptám, jestli je potřeba, aby bylo otevřené výběrové řízení, aby byl požadavek vysoké školy na ředitele a tak dále, protože prostě každá ta kulturní instituce může být velmi různá a tak bych se přimlouvala za to, abychom prostě v tom zákoně nešli do velkého detailu. Na mě už je také hodně detailní. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A nyní poprosím paní poslankyni Pokornou Jermanovou.

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji za slovo. Kdyžtak mi zapněte čas, protože to je faktická, (Předsedající: Ano, už ho pouštím.) abychom bylo fér. Tak děkuji. To, že je potřeba se shodnout na spolupráci mezi samosprávnými celky, to všichni víme, to je potřeba, a rozhodně to VKI nevyřeší, tam musí být vůle. A VKI tohle nevyřeší. Takže tam, kde se chce spolupracovat, tam se spolupracuje.

Co se týče zajištění spolupráce a spolufinancování. Tak to lze v rámci stávajících platných norem. A zaznělo to mnohokrát, pane ministře, to asi nepopřete. Já si myslím, že to, co je základním problémem VKI, tak je, že chybí poptávka, výraznější poptávka po takovéto instituci. A objevuje se to poměrně často i v těch připomínkách. A co se týče Libereckého kraje, tak já jsem si tady našla ten rozpor jeden, který já považuju jenom za podtržení toho, co já jsem tady řekla. Liberecký kraj považuje za diskriminační vzhledem k regionu, že stát nebude mít možnost být jedním ze spoluzakladatelů VKI. Takže to já považuji z úst Libereckého kraje, kterým vy se tady oháníte, za poměrně zásadní připomínku.

A co se týče výběrového řízení, já bych to tady chtěla znovu zvednout a budu citovat tu připomínku. "Paragraf 3 odst. 2 písm. j) definuje pouze povinnost zřizovat listiny určit pravidla pro výběr kandidátů navrhovaných do funkce ředitele, nikoliv povinnost ze zákona vypsat otevřené veřejné výběrové řízení na post ředitele instituci." Já se shoduji s nimi v tom, že v rámci transparentnosti a významu kulturních institucí prostě má být tohle výběrové řízení otevřené, stejně jako je při výběru, co se týče příspěvkových organizací v jiných oborech. (Předsedající: Čas.) Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan ministr Baxa a připraví se pan poslanec Bělor. Prosím, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Já jenom chci opravdu kratičce reagovat na to, a to je důležité, aby to tady zaznělo, ohledně té poptávky po veřejné kulturní instituci. Jednou věcí jsou připomínky v připomínkovém řízení, ale podstatné je to, zda vyjadřují zájem o tuto instituci ti, kterých se to bezprostředně dotýká. Tak já jenom zmíním, že souhlas a vlastně vůli k tomu využití této instituce vyjádřily Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, kraj Vysočina, města Liberec, Brno, České Budějovice, Pardubice či Hradec Králové. Co místo, to jedna z významných kulturních institucí české kultury, ať už je to divadlo nebo symfonický orchestr.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Bělor. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Roman Bělor: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové. Já chci říct jenom takovou drobnou vzpomínku. Já když jsem se v létě roku 1992 stal členem vedení jedné významné české kulturní instituce, kdyby mi tehdy někdo řekl, že se otevře prostor pro modernizaci statutu příspěvkové organizace až za 34 let, tak bych ho považoval za psychicky vadného. A proto tady teď prožívám téměř jaksi historický okamžik, kdy konečně se nám dostala tato norma na přetřes, a kdy se otevírá obzor proto, abychom mohli transformovat příspěvkové organizace do nějakého modernějšího tvaru.

Byla tady vyjádřena obava z té dozorčí a správní rady. Dozorčí a správní rada nebude sloužit pouze jako jakýsi polštář před mocenskou zvůlí zřizovatele, ale bude to také sloužit jako odborné orgány, které často mohou suplovat neschopnost či nedostatečnou znalost problematiky právě toho zřizovatele. To se občas stává. A všichni dobře víme, že jak se rychle mění politické vedení těch zřizovatelů, tak právě ta dozorčí a správní rada se může postarat o jejich jistou stabilitu toho náhledu na ty instituce a chránit je před politickým konjukturalismem.

Jak tady byla vyslovena stížnost, která je do jisté míry možná oprávněná o tom, zda tato norma zajišťuje jaksi lepší financování kulturních institucí, to má dvě stránky. Já se domnívám, že ta možnost toho vícezdrojového financování je určitou pobídkou zejména pro kraje, pro hejtmanství, aby se více podílely na financování české kultury. Protože dneska, kromě Ministerstva kultury, leží vlastně ta zátěž financování kultury většinou na městech a obcích. Kromě toho chci ještě trošku si zašpičkovat politicky. Já si nevzpomínám, že by v době, kdy tady vládu mělo ANO a sociální demokracie, došlo k radikálnímu navýšení rozpočtu Ministerstva kultury v době evidentního hospodářského (nesrozumitelné) (Předsedající: Čas.) Tak se to nestalo.

A chci tedy jenom říci, že také samozřejmě doufám, že rozpočet Ministerstva kultury v příštích letech bude navýšen, v tom budu určitě pana ministra (Předsedající: Čas, pane poslanče.) podporovat. A věřím, že se to podaří. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Prosím o dodržování času. Další faktická poznámka, paní poslankyně Pokorná Jermanová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Ano, já bych si teď výjimečně dovolila nereagovat na pana ministra, ale na pana kolegu Bělora, prostřednictvím vás, paní předsedající. Za těch, to už je víc než osm let, co je hnutí ANO v parlamentu a ve vládách, tak ani jednou, ani jednou nemělo ve své gesci Ministerstvo kultury.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A dostáváme zpátky do obecné rozpravy a na řadě je paní poslankyně Pokorná Jermanová. (Nechce vystoupit.) Tak nejste odmazaná, dobře. Takže pan poslanec Brož. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, jak už tady bylo řečeno, nachází se před námi návrh zákona o veřejné kulturní instituci, který má mít zásadní dopad na správu a fungování kulturního sektoru v naší zemi.

Přestože tento návrh může přinášet nějaké nové prvky do našeho právního řádu, stojím tady s vážnými výhradami a zcela se ztotožňuji s výhradami, které přednesla naše stínová ministryně kultury, paní Pokorná Jermanová a plně podporuji její návrhy. A s těmito vážnými výhradami já nemohu souhlasit s tímto návrhem.

Za prvé návrh zavádí nový typ právnické osoby ve veřejné správě, která má být alternativou příspěvkové organizaci, tedy veřejnou kulturní institucí, ovšem která má kombinovat prvky korporace a veřejnoprávní entity. Tento hybridní model může vést k velkým právním nejasnostem a komplikacím, a jak upozorňuje zejména Legislativní rada vlády, může vyžadovat dodatečné náklady včetně například vytvoření nového veřejného rejstříku. S tím se koneckonců v návrhu počítá a mluví se o něm. Nicméně žádné náklady s tímto spojené definovány nejsou. Výhrady Legislativně rady vlády, koneckonců v tom připomínkovém řízení jsou významným důvodem k mému nesouhlasu s tímto návrhem.

Další obavy vyvolává i způsob řízení a financování těchto institucí. Byť pan ministr se již k mnoha těm výhradám vyjadřoval v průběhu své řeči, tak ty výhrady tady stále jsou a pro mě úplně zodpovězeny určitě nejsou. V návrhu se zmiňuje to odpolitizování a zvýšení efektivity, ale ve skutečnosti zůstává moc nad financováním a řízením v rukou zakladatelů, státu nebo územních samosprávných celků, což může v praxi vlastně ztížit dosažení těchto cílů. Například i ta situace, o které pan ministr mluvil, že vlastně je výhodou, že tedy ztěžuje odvolání ředitele, pokud jsem tomu rozuměl, veřejné kulturní instituce, naopak je velice jednoduché někoho jmenovat. Mně to nedává úplně smysl - takže jmenovat někoho je velmi jednoduché, ale odvolat ho je pak velmi těžké.

Kritika se týká i komplexnosti a možné neefektivity systémů nabývání a správy majetku a na to zase poukazovala Legislativní rada vlády. A právě nabývání a správa majetku je jedna z největších výhrad, které nejen v těch připomínkových řízeních padly, ale padly v mnoha těch diskusích, kdy se o veřejné kulturní instituci hovoří.

Kromě těchhle těch strukturálních a administrativních otázek stojí za zmínku i široká škála nesouhlasných připomínek ze strany mnoha významných institucí a organizací, jež tady byly jmenovány, nebudu je jmenovat, ale například Jihočeský kraj vyjádřil obavy o nedostatečnou ochranu sbírek muzejní povahy a o možné negativní důsledky na paměťové instituce. Tento návrh zákona také čelí kritice za nedostatečné zohlednění potřeb a specifik soukromoprávních subjektů a neziskových organizací v kulturním sektoru, tedy v celém tom kulturním prostředí. Mnoho těch připomínek, které sice pan ministr říká, že byly projednány, ale nebyly uznány a vzaty v potaz, dal i například Svaz měst a obcí.

Já úplně na závěr jenom projedu takové ty nejhlavnější výtky, které ten návrh provázejí. Za prvé to, co jsem již říkal, právní komplexita a nejasnosti. Prostě nový typ právnické osoby, který kombinuje prvky veřejnoprávní a korporátní instituce. Potom je to finanční a administrativní zátěž. My nevíme, jaké budou ty další náklady. Tady také to padalo i v předchozích projevech. A naopak to neznamená více peněz pro kulturu. Potom je to ochrana kulturního dědictví, již jsem zmiňoval některé ty připomínky. Dále je to rovnost v přístupu a financování. Některé regiony a organizace kritizují návrh za to, že neumožňuje spoluzakládání veřejné kulturní instituce soukromými nebo neziskovými organizacemi, což může vést k nerovnosti přístupu k financování a podpoře.

Potom je to nedostatečná účast odborné veřejnosti. Je tam samozřejmě tady ta jedna třetina ve správní radě, ale co si budeme povídat, správní radu, dozorčí radu jmenuje zakladatel, stejně tak financuje, to znamená tam není záruka velké účasti odborné veřejnosti. Potom je to zachování stávajících právních norem, to taky tady padlo a je to jedna z těch největších výhrad, že několik připomínek naznačuje, že opravdu cíle návrhu by se možná daly dosáhnout s využitím stávajících právních forem právnických osob bez potřeby zavádění nového typu právnické osoby, která jak tady i padla a jak i zástupci vládnoucí koalice uznali, může být vhodné pouze pro určitý typ těch příspěvkových organizací.

No, a potom je to riziko finanční neudržitelnosti, které myslím, že tady nezaznělo. Protože paradoxně od toho, že negarantuje nějaký zvýšený příliv peněz do kultury, tak tady existují obavy, které prošly těmi diskusemi a připomínkovými řízeními, že nový systém financování může vést k finanční neudržitelnosti těchto institucí, a to zejména pokud nebudou zajištěny dostatečné zdroje z veřejných i soukromých fondů. To jsou tedy ty klíčové připomínky a pochybnosti. A kvůli nim já s tímto návrhem nesouhlasím v té současné podobě a vyzývám k jeho důkladné revizi s cílem zohlednit tyto výhrady. Je zásadní, aby zákon o veřejných kulturních institucích, o kterém se mluví již mnoho let, s tím plně souhlasím, tak aby takovýto zákon reflektoval potřeby všech zainteresovaných stran a přispíval ke skutečnému rozvoji naší kulturní společnosti a ochraně našeho kulturního dědictví. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. Mám zde jednu faktickou poznámku, paní poslankyně Levko. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jarmila Levko: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jenom jednu větu k té finanční neudržitelnosti. Ta právě hrozí teď, kdy se nemůže třeba společně s městem podílet na financování například těch velkých divadel stát. Takže naopak. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Bělor. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Roman Bělor: Ještě jednou děkuji za slovo. Já nemohu nereagovat na předcházející zmínku kolegyně Jermanové stran toho financování. Je pravda, že ANO nemělo ministra kultury, ale ANO mělo ministra financí a později premiéra, tak já si myslím, že i v těchto rolích může významný funkcionář státu ovlivňovat financování kultury. Asi to bude způsobeno třeba tím, že ministr financí a pozdější premiér, známý majitel svěřenských fondů Andrej Babiš, nenavštívil během osmi let svého funkcionaření ani jednou festival Pražské jaro. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Králíček. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážená paní předsedající, tak pane Bělore, prostřednictvím paní předsedající, když už se obouváte do pana Babiše, tak mi řekněte, kolik dal váš předseda na charitu oproti panu Babišovi, když ho tady pérujete od toho, kde se účastnil a neúčastnil? Tak se buď držte tématu nebo si zjistěte ty informace pořádně, než někoho urážíte. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou paní poslankyně Pokorná Jermanová.

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Já bych chtěla reagovat na svého kolegu, vaším prostřednictvím, paní předsedající. Pane poslanče Bělore, já si vás vážím, protože většinou, když spolu jednáme, tak je to bez emocí, a tenhleten výstřel směrem k Andreji Babišovi fakt byl úplně mimo cíl. A myslím si, že to je škoda.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. A jsme zpět v obecné rozpravě. A je přihlášen pan poslanec Babka. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Já se s dovolením vrátím k projednávanému návrhu, který si myslím, že a i z té debaty to nějakým způsobem vyplývá, že je to zákon, který by mohl nebo mohl by ovlivnit budoucnost kulturního života v naší zemi. Zákon, který, a už to tady bylo také řečeno, vzniká už nějakou dobu, ale do Poslanecké sněmovny nebo do mezirezortního řízení se dostal až letos, a důvod jeho vzniku je zřejmý. Je to proto, že chod příspěvkových organizací nespadá pod žádný konkrétní zákon a jejich fungování je jen stručně upravené v rozpočtových pravidlech. Bohužel místo toho, aby tento zákon řešil celou kulturní sféru, tak je, jak ho čteme, šitý pouze pro velká divadla, a v tom je zásadní problém této předložené novely.

Přitom kultura jako základní pilíř lidského dědictví má nezastupitelný vliv na formování nejen naší identity, našich hodnot a kolektivní paměti, ale její důležitost spočívá i v tom, že nám poskytuje možnost porozumět minulosti, interpretovat současnost či si vizualizovat budoucnost. Kultura je obecně zrcadlem naší společnosti a prostředkem, skrze kterých vyjadřujeme naše myšlenky, pocity a ideály. A proto - nejen proto bych byl rád, abychom v Poslanecké sněmovně schvalovali legislativu významnou, týkající se kultury, která není vypracována kvalitně (nekvalitně?). Kultura v České republice totiž zdaleka není jenom Národní divadlo v Praze či v Brně, ale veřejné kulturní instituce jsou místy setkávání, místa pro diskuse, pro inspirace a hlavně pro všechny vrstvy společnosti ve všech regionech České republiky. Poskytují tyto možnosti umělcům, tvůrcům, vzdělávání veřejnosti, stejně tak v jižních Čechách, tak na Valašsku, na Moravě či v Praze, stejně jako v Praze nebo Brně. A proto vytváření legislativy pouze pro konkrétní instituce tyto disproporce mezi regiony jenom prohloubí. Navrhovaná právní úprava by mohla mít potenciál otevřít nové možnosti pro rozvoj kulturního sektoru. Vytvoření nové právní formy by mohlo umožnit efektivnější využití zdrojů, posílení spolupráce mezi různými institucemi a diverzifikaci kulturních aktivit po celé zemi. Bohužel se nedomnívám, že pokud by novela prošla v současném znění, že by toto umožnila.

Složitost navrhované právní formy může omezit možnosti jeho reálného využití a přinést velké administrativní zátěže pro instituce, které by se chtěly podílet na poskytování veřejných kulturních služeb. Tato právní úprava se nebude hodit pro jakékoliv poskytování veřejných služeb. A odhaduji, že tuto novou právní formu v podobě veřejné kulturní instituce nevyužije tolik subjektů, jako si ministerstvo slibuje. Proč ale bychom tedy měli připravovat takovouto právní normu, když je šitá na míru velkým institucím, a proč vytváříme lex Národní divadlo? A už to tady bylo také zmíněno mými předřečníky, v připomínkovém řízení má tato právní úprava řadu problematických částí. Připomínky krajů, případně odborových svazů byly zmíněny.

Za mě je určitě třeba vyřešit prolínání kontrolní a řídící funkce dozorčí rady. Přestože zákon umožňuje bezplatný výkon funkce člena správní rady, tak si myslím, že je důvodné předpokládat, že i vzhledem k nemalé odpovědnosti členů těchto orgánů bude funkce člena správní rady a člena dozorčí rady honorována. A to samozřejmě k plánovanému odpolitizování těchto kulturních institucí nepovede.

To, co už tady bylo také zmíněno, tak návrh zákona zavádí pro VKI relativně komplikovaný režim nabývání majetku. Umožňuje veřejné kulturní instituci nabýt vlastní majetek, současně však dává veřejné kulturní instituci právo hospodařit se svěřeným majetkem. Návrh zavádí také kategorii chráněného majetku. Ten může nabývat vlastnosti chráněného majetku na základě jeho vnesení do této instituce a následném deklarování, že jde o chráněný majetek ve zřizovací listině. Tedy samotný majetkový režim veřejné kulturní instituce může být v konečném důsledku zbytečně komplikovaný a složitý.

To, co mi smysl nedává, je, z jakého důvodu by veřejná kulturní instituce nemohla být zpětně transformována na příspěvkovou organizaci, pokud by se forma nového zřízení v daném případě, v jednom konkrétním daném případě třeba neosvědčila, tak zpětná transformace na příspěvkovou organizaci není možná.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, kulturní život není jenom příjemným přídavkem v našem životě, ale je základním prvkem naší české identity. A je naší povinností i nás jako zákonodárců zachovat a posilovat kulturu, kulturní sféru pro budoucí generace. A proto, pane ministře, pojďme ještě pečlivěji a uvážlivěji posoudit tento návrh zákona, pojďme se snažit, aby byl zdokonalen do takové míry, jestli to tedy vůbec jde, aby se týkal do budoucna co největšího množství veřejných kulturních institucí, a tím pádem jeho uvedení do praxe bylo co nejsnazší. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Mám zde faktickou poznámku pana poslance Svobody. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Pavel Svoboda: Vážená paní předsedající, pánové ministři, dámy a pánové, dovolte mi jenom stručnou poznámku. Samozřejmě ten zákon není dokonalý. Jsme lidé a lidé píšou zákony, takže z definice prostě je to tak. Naprosto vnímám obavy jak opozice, tak odborových organizací a dalších. A jsme nesporně připraveni s panem ministrem a s členy výboru a podvýboru diskutovat tuhle normu do detailu. Myslím, že tady ta diskuse už byla vyčerpávající.

Dovolte mi už jenom stručně podpořit tady kolegu Romana Bělora, vaším prostřednictvím. Nemám ambici tady jmenovat žádné kolegy, žádné bývalé ministry nebo premiéry nebo prezidenty, ale jenom bych se omezil na stručné konstatování, že mám obrovskou radost, že v čele našeho státu je premiér a prezident, který důstojně reprezentuje tuhle zemi například na zahajovacích koncertech, ať České filharmonie, nebo Národního divadla, a to v Roce české hudby. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Další faktická poznámka - pan poslanec Babka. Pan poslanec stahuje. Tím jsme vyčerpali všechny elektronické přihlášky. Já se zeptám, zda se někdo nehlásí do obecné rozpravy z místa? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu tedy končím.

Postupně jsem gongovala na kolegy, ale ještě jednou zagonguji a mezitím načtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Metnar od 12 hodin ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Němečková Crkvenjaš Zdenka od 12 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Tomio Okamura od 11.30 do 14 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Síla od 11.30 z pracovních důvodů, pan ministr Blažek celý jednací den z pracovních důvodů, pan ministr Výborný od 12.30 do 13. Ale pan ministr je zde. (Ministr Výborný reaguje.) Takže ruší omluvu. Výborně.

Nyní tedy přistoupíme k hlasování. (Ministr Baxa gestikuluje.) Závěrečná slova? Je zájem? Ano, prosím. Pan ministr se hlásí o závěrečné slovo. Prosím.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Paní místopředsedkyně, děkuju. Závěrečné slovo - myslím, že už jsem to ve svém velkém vystoupení shrnul.

Ale já bych chtěl načíst návrh na to zkrácení lhůty, to znamená, navrhuji, abychom podle § 91 odst. 2 zkrátili dobu projednání ve výborech mezi prvním a druhým čtením o 20 dnů na 40 dnů. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Protože padl návrh na vrácení, jako první budeme... (O slovo se hlásí poslankyně Pokorná Jermanová.)

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Paní předsedající, já bych vás chtěla požádat, abyste otevřela podrobnou rozpravu, abych mohla načíst ty svoje návrhy na hlasování. Já jsem ale ve svém projevu načetla návrhy, tak nevím, jestli tam máte.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ano, mám tady všechny poznamenány, které jste načetli, i pana ministra, nemusel je načítat znovu. Všechno je již poznamenáno z těch prvních řečí, co jste měli v obecné rozpravě. (Poslankyně Pokorná Jermanová: Děkuji.) Není za co.

 

Takže jako první padl návrh na vrácení předkladateli nebo navrhovateli k dopracování. Vzhledem k tomu, že už jsem dostatečně gongovala, myslím, že počet poslanců v sále je dostačující.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 168, přihlášeno 155 poslankyň a poslanců, pro 62, proti 78. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nevidím.

 

Přistoupíme tedy k hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garančnímu?

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 169, přihlášeno 155 poslankyň a poslanců, pro 139, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako garančnímu výboru. Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru k projednání? Vidím, že se hlásí paní poslankyně Pokorná Jermanová. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Vzhledem k tomu, že navrhovaný zákon se týká i kompetence samosprávných celků, tak navrhuji, aby se ho ujal výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

 

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Má někdo návrh na další výbory? Vnímám zájem o odhlášení, všechny vás odhlašuji a prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.

 

Padl návrh na další přikázání výboru a to výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 170, přihlášeno 138 poslankyň a poslanců, pro 61, proti 36. Návrh nebyl přijat.

 

V obecné rozpravě padl návrh na zkrácení lhůty pro projednání mezi prvním a druhým čtením o 20 dnů na 40 dnů z úst pana ministra Baxy.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 171, přihlášeno 139 poslankyň a poslanců, pro 78, proti 60. Návrh byl přijat.

 

Tím pádem je nehlasovatelný druhý návrh, který byl o prodloužení o 20 dnů.

Tím jsme vyčerpali tento bod, který tímto uzavírám.

 

Dostáváme se k bodu

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 15:01.