(pokračuje Karel Havlíček)

3.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 634/ - prvé čtení

Podotýkám, že tímto návrhem jsme se zabývali 19. dubna na 98. schůzi, kdy byla přerušena obecná rozprava. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr spravedlnosti - už vidím - pan Pavel Blažek a rovněž zpravodaj, pan poslanec Vladimír Balaš. Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se přihlásil v tuto chvíli pan poslanec Sadovský. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, pane předsedající. Já se omlouvám. Jenom, protože vím, že na minulém jednání byla přerušena paní poslankyně Válková, tak já samozřejmě nechám dokončit projev ji a pak budu pokračovat já.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Rozumím. Takže poprosím paní poslankyni Válkovou, poté pan poslanec Sadovský.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Děkuji i panu poslanci Sadovskému za jeho gentlemanskou přednost v tomto směru. Já tak můžu pokračovat ve svém přerušeném vystoupení.

Milé kolegyně a milí kolegové - a pane ministře, já jsem ho tenkrát přerušila, protože jste tady nebyl. A přece jenom jako významný kárný žalobce a navíc předkladatel tohoto tisku, tak si nedovedu představit, že by vás to nezajímalo, a já bych vás vlastně ochudila o možnost si vyslechnout i připomínky, které se k tisku vážou, takže jsem ráda, že nakonec i po dohodě tento bod byl přerušen.

Já vlastně jsem v úvodu toho řekla minimum, tak mi odpusťte, pokud to budete slyšet, někteří z vás, znovu, těch pár vět. Řekla bych, že to je novela, která zajímá zejména Ministerstvo spravedlnosti, soudce, státní zástupce, samozřejmě soudní exekutory a občany v případě, že buď mají pocit, který potom bude v průběhu kárného řízení potvrzen, anebo dokonce jsou si tím jisti, a také i v tomto případě se musejí spolehnout na výsledek kárného řízení, že jim byla způsobena škoda nesprávným úředním postupem, že došlo k porušení zákona o soudech a soudcích, že se soudce choval nevhodně. A je to něco, co je třeba prošetřit podle speciálního právního předpisu, kterým je zákon č. 7/2002, o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, pokud to není samozřejmě závažnější poklesek, delikt, který už by si vyžadoval projednání před soudem trestním. I to se může potom v průběhu toho řízení, budu tomu říkat zkráceně kárné řízení, prokázat a může to takhle skončit. Ale to je ten nejhorší možný případ.

Obecně, ta novela se připravovala dlouho. Vím o tom, že i v minulém volebním období jsme již započali ty práce na ní. Vždycky když jde o kárné řízení, kárný postih a kárné provinění a související sankce, tak neexistuje zcela jednotné pojetí a každý z těch účastníků má představu o tom odlišnou. Jinak ministr spravedlnosti - pamatuji si ty doby velmi dobře - který to musí částečně vyvažovat, aby se nežalovalo, respektive nezahajovalo trestní kárné řízení v naprosto bagatelních věcech, které nedosahují té závažnosti kárného provinění na jedné straně, na druhé straně se musí také dozvědět o tom, že vůbec se něco děje v tom smyslu, že je tady určité jednání, které rozhodně nepředstavuje pro soudcovský stav příkladné jednání a vzor a snižuje ve svém důsledku respekt veřejnosti vůči justici. Takže vyvažování těch zájmů a na druhé straně samozřejmě ten rozčilený občan a soudci, státní zástupci a soudní exekutoři, kteří pochopitelně jsou maximálně zainteresováni na tom, aby jim na jedné straně nikdo nesnižoval jejich autoritu a respekt veřejnosti na druhé straně. Takže tam funguje, a myslím, že o tom víme už dobře, i v rámci jiných profesí takový samočisticí mechanismus, kterým ti, kteří porušují - a o kterých se to ví - pravidla toho standardního chování tady třeba zakotvená u soudců v tom zákoně o soudech a soudcích, že musí být nezávislí odborně, morálně kompetentní a podobně, tak mají zájem na tom, aby byli podle toho zákona tedy stíháni, respektive aby bylo zahájeno kárné řízení. Na druhé straně logicky, a je to lidské a jistě to také všichni chápeme, nechtějí, aby za případné kárné provinění, které bude takto projednáno, byla uložena nějaká drakonická, nepřiměřená, exemplární sankce, která má sice ostatní odradit od podobného jednání, ale není potom s ohledem na svoji nepřiměřenost ani výchovná a ani pro tu veřejnost pochopitelná.

Výsledek. Já se teď po tomhle renesančním úvodu dostanu konečně k tomu výsledku, který máme před sebou v podobě sněmovního tisku 634. Ten výsledek - nebudu dlouho napínat vaši pozornost - si myslím, že nedopadl tak špatně. Že jsou tam sice určitá místa, na která bych ráda upozornila, nicméně je vidět, že Ministerstvo spravedlnosti připravilo novelu, která ten cíl, který zatím zřejmě byl, alespoň pokud vím, tak vždycky jsme chtěli, aby šlo o transparentní normu, transparentní řízení, možnost, aby ti, kteří dostanou uloženou nějakou kárnou sankci, a nemusí to být zrovna ta nejpřísnější, aby měli možnost se odvolat, aby to řízení bylo optimálně dvouinstanční. Já jsem zastánkyní dvouinstančního řízení, takže jsem ráda, že je tam toto řízení nově zakotveno. Takže v tomto ohledu to vítám. Na druhé straně jsou tam některá zatím podle mě ne zcela domyšlená ustanovení, která narušují jednotnou systematiku toho zákona. Potom si musíme klást otázku, jestli skutečně ten smysl, to znamená na jedné straně udělat transparentní to kárné řízení, na druhé straně i zpřísnit v některých případech dosud buď vágně formulovanou praxi, kdy i veřejnost volala po tom, aby byl důraznější postih těch často soudců, stále těch samých, kteří nedodržovali pravidla stanovená v našich zákonech, konkrétně v zákoně o soudech a soudcích.

Takže pokud bych se dostala ke konkrétní charakteristice, kterou jistě pan zpravodaj ještě bude ve svém vystoupení zmiňovat, tak se zaměřím nejdříve na ta pozitiva, která vítám. Jedním jsem začala - dvouinstančnost, čili jinými slovy řečeno, znovuzavedení řádného opravného prostředku odvolání. Což si myslím, že je něco, co přivítá většina i těch, proti kterým bude zahájeno kárné řízení, kdy se prvoinstančně dostává možnosti vrchním soudům, aby projednaly, posoudily, kárnou odpovědnost příslušného soudce, současně se tomu soudci dává možnost se odvolat.

Jak všichni víme, zatím tomu tak nebylo, protože to bylo jednoinstanční řízení, proti kterému nebylo možné podat odvolání a zvládal ho - viděla jsem to, slyšela jsem to i znovu, opakovaně - velmi dobře Nejvyšší správní soud, protože Vrchní soud v Praze pořádal minulý týden ve čtvrtek seminář, kulatý stůl k téhle problematice, a tam snad jsem neslyšela ani jednou námitku v tom smyslu, že by to Nejvyšší správní soud nezvládal. Nicméně samozřejmě tam byl takový, řekla bych, podtón, že pochopitelně je systematičtější, logičtější, a nikdo proti tomu nijak nebrojil, zavedení toho dvouinstančního řízení. Čili to je taková první věc, o které si myslím, že je kladná.

Také samozřejmě v případech, kdy dochází k určité nejednotnosti v rozhodování, tak obzvlášť v kárných věcech je třeba být velice bedlivý a sjednocovat judikaturu. To se podařilo také vyřešit tím, že se navrhuje zřídit takzvaný sjednocovací kárný senát, který má být složen z šesti členů: z předsedy senátu, zástupce předsedy senátu, čtyř soudců, tři z Nejvyššího soudu, tři z Nejvyššího správního soudu. Čili vlastně ti, kteří budou v té druhé instanci rozhodovat, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Zase nepůjdu do detailu, to asi přenechám spíše našemu kolegovi, panu poslanci profesoru Balašovi, vaším prostřednictvím, který je zpravodajem tohoto tisku. Osobně si myslím, že tím eliminujeme, nebo minimálně minimalizujeme, snížíme riziko nejednotného rozhodování v těchto velmi citlivých věcech.

Co také vítám, že se výslovně stanoví, že stát může požadovat regresní úhradu i v případech, kdy dosud nelze hovořit o zjištění viny v kárném nebo v trestním řízení, a dokonce to je svázáno i s udělením písemné výtky. Takže tady určitě ke zpřísnění došlo a myslím si, že to jsou věci, které už dlouho odborná i laická veřejnost požadovala. V této souvislosti si myslím, že by stálo i za zvážení ještě, zda nezakotvit výslovně to, že nebude v rámci kárného řízení platit, když už máme dvouinstanční řízení, princip zákazu reformace in peius. Jinými slovy řečeno, že odvolací soud - obzvlášť když byl tak chválen Nejvyšší správní soud, teď i Nejvyšší soud, a nemám důvod pochybovat o tom, že by byl horší - tak že by mohly v určitých případech, kdy to uznají za vhodné, i zpřísnit tu uloženou sankci, kterou uložil ten prvoinstanční soud, čili Vrchní soud v Praze nebo Vrchní soud v Olomouci.

Je na našem zvážení, jak se k tomu postavíme, ale to by bylo takové elegantní a jasné. Jednak jasná důvěra v ty odvolací soudy, a současně by to i vedlo v některých zvlášť závažných případech porušení, kdy ale to vrchní soudy nerozhodly tak, jak Nejvyšší správní soud a Nejvyšší soud by to považovaly za vhodné i vzhledem k určitému respektu veřejnosti k justici, k závažnosti, intenzitě toho porušení, které by bylo prokázáno, tak by mohlo dojít i k tomu, že by tu sankci zpřísnily. Tady naopak tam zatím existuje princip, že když byl zproštěn za skutek prvoinstančním, to znamená vrchním soudem, tak ho nemůže uznat vinným ten odvolací soud. Takže tady to dávám na zvážení ještě a na zamyšlení, jestli by tato cesta nebyla také možná.

To, co mě samozřejmě, když jsem si opakovaně ten nikoliv jednoduchý tisk četla, zaujalo, ale současně i trošku zarazilo, to byl § 5h odst. 2 písm. a), a také na tom semináři to několikrát zaznělo, kdy jde o takové zvláštní nesystémové řešení, kdy ten § 5h pojednává o kárných senátech vrchních soudů, a když už jim věříme a svěřili jsme jim ty pravomoci kárného řízení, tak dost dobře nechápu, proč v tom odst. 2 písm. a) je členem toho kárného senátu vrchního soudu - upozorňuju vrchního soudu, kromě tedy toho soudce příslušného vrchního soudu - dalšími členy kárného senátu z řad soudců jsou i soudci - soudce Nejvyššího soudu a soudce Nejvyššího správního soudu, takže v podstatě tam máme takovou pomyslnou kontrolu z toho odvolacího soudu. Já vím, že to není kontrola, také to tam bylo několikrát argumentačně na tom semináři vyvraceno, ale na mě to působí nesystémově. A když jsem si to asi třikrát přečetla a pak jsem ještě slyšela argumenty, které zazněly na tom semináři, tak si také myslím, že tady je namístě, abychom dali důvěru tomu kárnému senátu vrchních soudů a abychom tam do něj nezačleňovali nesystémově soudce Nejvyššího soudu a soudce Nejvyššího správního soudu. Ten kárný senát jedná ve složení předsedy senátu, tří soudců, tří přísedících, pokud se bude jednat o kárné provinění soudců. Takže si myslím, že tam není nutné, abychom v rámci těch soudců, kteří tam budou zasedat, ještě začleňovali soudce Nejvyššího soudu a soudce Nejvyššího správního soudu. Tak to je jedna připomínka, kterou bych tady chtěla zmínit.

Pak samozřejmě to, co tam také zaznělo, a úplně chápu a jsem na straně těch, kteří mají s tím problém, a to nejenom jako tradiční, trochu konzervativní, jak jinak, právník, ale i z hlediska možného otevření této otázky vůbec - jde o rozhodování o zpřístupnění protokolu o hlasování a rozhodnutí soudu. Jde o to, že se poprvé otevírá možnost požádat v rámci prošetřování toho potenciálního kárného provinění obálku s protokolem o hlasování, aby se zjistilo, jestli ten příslušný soudce, o kterého jde, hlasoval tak či onak. Slyšela jsem hlasy pro, které říkají, tak nemáme kabinetní justici, já se za svoje rozhodnutí nestydím, u mě by mohli otevírat někteří soudci, říkali, hned ty protokoly, ale slyšela jsem výrazně více hlasů, které upozorňovaly na to, že bude fungovat určitá sebecenzura, že třeba ti soudci nebudou rozhodovat tak úplně volně a svobodně. Přísedící - jichž se to netýká, upozorňuji - se budou obávat, že při současném úniku informací by mohlo i uniknout jejich jméno. V současné době teď uvažujeme tedy mimochodem tedy ten tisk, který nám přináší velkou změnu, pokud bychom ji schválili, o zrušení přísedících na prvostupňových soudech v pracovních sporech a trestních sporech. Já doufám, že k tomu nedojde, aspoň ne v tom rozsahu, v jakém Ministerstvo spravedlnosti navrhuje.

Nicméně to nic nemění na té problematice, že to je tak jako po otevření Pandořiny skříňky. A já prostě si myslím, že by bylo lepší to z té novely vypustit. To znamená, jak v souvisejícím zákoně o soudech a soudcích, tak v zákoně řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů vypustit tuto možnost. Tuším, že to je § 17c, ale nebudu to teď hledat. Je to v každém případě věc, která by nás měla nutit k zamyšlení. A je to řízení ještě o zpřístupnění protokolu o hlasování, takže § 17c a § 25c, takže je to v tomto zákoně. Protokol o hlasování, tak to se omlouvám, je to všechno v této novele a je to § 17c. Protokol o hlasování o rozhodnutí soudu může sloužit za důkaz, pokud byl protokol pořízen o hlasování kárně obviněného a pokud kárný soud před zahájením kárného řízení, čili před zahájením nebo v jeho průběhu - čili může to být i v průběhu - rozhodl o zpřístupnění protokolu o hlasování. Kárný soud rozhodne v kárném řízení o zpřístupnění protokolu o hlasování, dospěl-li k závěru, že zpřístupnění může přispět k objasnění rozhodných skutečností a může-li protokol o hlasování sloužit za důkaz, tak kárný soud, kárně obviněný, jeho obhájce a navrhovatel smí protokol otevřít, nahlédnout do něj, činit z něj výpisy a opisy a není v kárném řízení nutno zachovat mlčenlivost o obsahu porady, na které došlo k hlasování o rozhodnutí soudu. No to je logické. Když se to bude potom v tom kárném řízení projednávat, tak logicky tady musí být v zákoně prolomena povinnost mlčenlivosti. A ta tady v tom ustanovení § 17c odst. 3 písm. b) prolomena je. A ten, kdo protokol otevřel, jej po nahlédnutí opět zalepí a otevření potvrdí svým podpisem.

A mohla bych pokračovat dál, což je v tom § 25c, to je už to vlastní řízení o zpřístupnění protokolu o hlasování, které je podrobně tam upraveno, jsou to tedy tři paragrafy. Tím vás nebudu zatěžovat, je to procesní ustanovení, nebo ta tři procesní ustanovení, která samozřejmě korespondují tomu, co jsem před chviličkou přečetla.

Já s tím mám problém. Slyším i ty argumenty z druhé strany. Dovedu si představit, že s tím budeme žít. Budu doufat, že nedojde ke zneužití, ale stále ještě chci vést debaty i s Ministerstvem spravedlnosti, jestli je to opravdu conditio sine qua non řádného kárného řízení. A jestli tedy převáží ty klady nad těmi zápory, si teď v rámci prvního čtení opravdu nejsem tím jistá.

A pak tady mám ještě připomínku, já ji znovu řeknu, i když jsem slyšela argumenty proti na tom kulatém stolu. Jako ministryně spravedlnosti to vidím možná trošku zkresleně, ale mně ta subjektivní lhůta, to prodloužení na 9 měsíců, byť jsem slyšela od zkušených soudců z krajských soudů, z vrchních soudů, že jim to bude stačit, to prodloužení na 9 měsíců, někdo dokonce říkal, abych byla spravedlivá, že stačí i těch 6 měsíců, já jsem měla představu, že by to bylo nejlepší 12 měsíců. Že od okamžiku, kdy se dozvím o nějakém jednání, které nasvědčuje tomu, že by bylo vhodné zahájit kárné řízení, potřebuji si k tomu vyžádat ještě spisový materiál. Nevím, jestli... Šest měsíců bylo podle mě jednoznačně málo a myslím, že těch 12 měsíců by bylo úplně standardní, a těch 9 měsíců mi připadá jako kočkopes, jako nějaký podivný kompromis. Možná se mýlím, ale devíti měsícům prostě nerozumím. Takže tu subjektivní lhůtu bych doporučovala ještě také zvážit a prodloužit.

Skončím tedy svoje připomínky tím, že pokud by se tedy skutečně podařilo odstranit tyto rozpory a možná i zvážit opravdu to vyloučení toho zákazu reformace in peius, tak bychom měli normu, která je spravedlivá, přísná, systémová, transparentní, a já bych asi mohla závidět panu ministru spravedlnosti, že se mu podařilo dotáhnout to, o co my jsme se pokoušeli a co justice by možná uvítala, byť někteří by možná to zpřísnění považovali za příliš razantní.

Rozhodně tedy pozměňovací návrhy... pokud najdu nějakou odezvu i v rámci koaličních stran, abych zase zbytečně nedělala návrh, který tady budu hájit, a pak vy zvednete svých 108 hlasů a bude to všechno zbytečné. Je to profesionální norma, je to norma, která se týká ostře sledované skupiny soudců, státních zástupců a soudních exekutorů a řeší situace, kdy oni buď selhali, nebo se domníváme, že selhali, to je přesnější, a nastavuje jasná pravidla, jak se s tím vypořádat, jaké sankce uložit a jaké mají oni opravné nyní prostředky brojit proti podle jejich názoru třeba nespravedlivému rozhodnutí a nespravedlivě uložené sankci. Čili já to vítám a doporučím, aby se samozřejmě tím zabýval, to bude asi zpravodaj, ústavněprávní výbor ten to i musí posoudit. Přes to asi nejede vlak.

Za mě nyní v té první fázi, možná vystoupím ještě v rámci faktických připomínek, a to jsem, pane ministře, chtěla, abyste tyhle zásadní připomínky právě slyšel a slyšel i to, že na jedné straně to vítám a na druhé straně doplňuji něco, nebo snažím se odstranit nejasnosti a odstranit ty nesystémové prvky, které tuto normu zbytečně zatěžují. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji paní poslankyni. Přeji všem dobrý večer, vystřídali jsme se při řízení schůze. Než předám slovo dalšímu přihlášenému, tak načtu omluvy, které v mezičase dorazily. Omlouvá se pan poslanec Kamal Farhan od 19.15 hodin z pracovních důvodů, Radim Fiala od 19 hodin ze zdravotních důvodů, Michael Kohajda od 17.20 hodin do 19.10 hodin z pracovních důvodů, Ondřej Kolář od 19 hodin do 19.30 hodin z pracovních důvodů, Jan Síla od 20 hodin ze zdravotních důvodů. Z členů vlády pan ministr Marek Výborný od 19.45 hodin do 21 hodin bez udání důvodu. To by byly omluvy, co v mezičase dorazily.

Pane poslanče, ujměte se slova. Prosím.

Poslanec Kamal Farhan: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, obecně lze koncepci a systematiku novely vnímat jako snahu o nápravu nevyhovujícího stavu, kdy v kárném řízení soudců, státních zástupců a exekutorů absentovala možnost dostatečného přezkumu rozhodnutí kárného soudu na podkladě řádného opravného prostředku, neboť jsou vedena v jednom stupni, takzvaném jednoinstančním. Tato právní úprava je značně diskriminující směrem ke kárně obviněným, kteří tak mají možnost domáhat se nápravy rozhodnutí kárného soudu pouze podanou ústavní stížností či formou mimořádného opravného prostředku, obnovou řízení. A to všechno v situaci, kdy kárné řízení je vnímáno jako řízení trestní, což rezonuje vlastně i v dalších částech navrhované právní úpravy, ať ve formě zakotvení dohody o vině a kárném opatření, či prohlášení viny, tak například odkazy na přiměřené použití trestního řádu v rámci kárného řízení.

Samozřejmě nelze přitom odhlédnout, že v trestním řízení má právo řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně, rozsudku, obviněný vždy, ať odsuzujícího, tak zprošťujícího, s výjimkou podle § 226 písm. a) trestního řádu, kdy je zproštěn z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, podle nějž byl stíhán, což je samozřejmě nejpříznivější forma vyřízení trestní věci pro obžalovaného, tedy i při projednávání bagatelní trestné činnosti, zatímco soudce, který je odvolán z funkce v rámci kárného řízení, tuto možnost samozřejmě nemá. Naproti tomu v rámci předpokládané novely dochází k nepřiměřenému posilování exekutivní moci vůči státnímu zastupitelství a soudům, přičemž Ministerstvo spravedlnosti se materiálně posouvá do role orgánu výkonu dohledu nad státním zastupitelstvím.

V rámci kárného řízení by bylo vhodné, aby v případě, že kárný senát Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dospěje při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v řízení podle tohoto zákona v rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí sjednocujícímu kárnému senátu. Při postoupení svůj odlišný právní názor náležitě odůvodní. V kontextu významu a charakteru této agendy by se měla zveřejňovat rozhodnutí sjednocujícího kárného senátu jak ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, tak ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to z důvodu kontinuity a praktičnosti vyhledávání těchto rozhodnutí.

Zároveň je třeba položit si otázku, zda úprava postupu při výkonu soudnictví spočívající v působení ve sjednocujícím kárném senátu a jeho činnosti by neměla být legislativně zakotvena ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti, neboť tím nemůže dojít k případnému nesouladu v úpravě jednacího řádu Nejvyššího soudu a jednacího řádu Nejvyššího správního soudu. Nebyla shledána ani existence zvláštních důvodů, které by převážily pro existenci jednacích řádů jak Nejvyššího soudu, tak Nejvyššího správního soudu. Zároveň by plně postačovalo namísto detailního popisu procesu schválení dohody o vině a kárném opatření odkázat se na subsidiární užití trestního řádu s ponecháním specifik, která v trestním řádu se neobjevují, stejně jako rozsah, způsob uhrazení regresní úhrady podle zákona upravujícího odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Na základě i tohoto, co jsem vlastně zde zdůvodnil, tak samozřejmě se pokusím připravit a dohodnout se na podání pozměňovacích návrhů v druhém čtení. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A vnímám ještě z místa přihlášeného pana předsedu Michálka. Prosím.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu opravdu velmi stručný. Mám tři body. Za prvé, domnívám se, že délka toho promlčení nebo prekluze by měla být nastavena tak, aby se to v praxi ministerstva a dalších kárných žalobců podařilo opravdu dotáhnout do konce. Za druhé, domnívám se, že by měl existovat pokud možno jeden orgán, který to bude řešit aspoň s odvoláním, a ne aby si posílalo několik senátů různé písemnosti. Myslím si, že Nejvyšší správní soud se celkem osvědčil a bylo by dobré v této praxi pokračovat tak, aby se to u něj sjednocovalo. A za třetí, měli bychom dbát na to, aby v případech, kdy došlo opravdu k porušení povinnosti, byly uplatněny adekvátním způsobem, tak jak to zákon stanoví, regresy, což je ale věc spíše naplňování toho zákona, a legislativa může přispět vytvořením předpokladů pro to, aby nedošlo k žádnému promlčení nároku státu. Takže to jsou tři věci, na které bych se ještě v průběhu dalšího projednávání rád zaměřil. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. S faktickou poznámkou mám přihlášenu paní poslankyni Válkovou. Prosím.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Možná jsem tomu nerozuměla, nevím jestli tedy kolega, pan poslanec Michálek, vaším prostřednictvím, paní předsedající, je, protože ty regresy tam jsou zakotvené, tedy alespoň já jsem je tam našla v té novele v dostatečném rozsahu. A pokud jde o tu prekluzi, tak bylo by možné to nějakým způsobem upřesnit? Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vnímám pana ministra. Prosím.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den, nebo spíš večer. Já mám takovou prosbu. První čtení každého návrhu zákona slouží k tomu, abychom si řekli, jestli se Sněmovna chce zabývat tím zákonem. A pak je druhé čtení, třetí čtení, abychom řešili konkrétní věci, které tam jsou. Vzhledem k tomu, jaký je čas a co nás čeká ještě, já bych si dovolil navrhnout odložit podrobné debaty do výboru a všude jinde, protože teď si myslím, že při prvním čtení - můžeme to dělat, ale ono to sem v zásadě systémově nepatří, proto jsou ta čtení tři a ne jenom jedno. Takže jestli byste dovolili, já bych tohle navrhoval, abychom postupně spěli k tomu. Myslím, že ze všech projevů i z opozice zaznělo, že ten zákon potřebný je. Já nejsem blázen, abych říkal, že jsem přišel s nějakým dokonalým dílem, protože jsem také člověk, koalice také tvoří lidé a tak dál, a od toho jsou potom výbory a druhé čtení, abychom to případně zkvalitňovali. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Už tady nevnímám žádné přihlášené do této debaty, takže obecnou rozpravu končím. Pro pořádek se táži, zda je zájem o závěrečná slova? Nevnímám zájem o závěrečná slova. A jelikož nepadl hlasovatelný návrh k vrácení nebo zamítnutí, tak se budeme nyní zabývat návrhem na přikázání k projednání výborům. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. A já se táži, zda někdo navrhuje přikázání jinému výboru jako garančnímu? Není tomu tak.

Takže přistoupíme k hlasování, a sice - kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu výboru?

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 11 bylo přihlášeno 128 hlasujících, pro 101, proti 0. Konstatuji, že tento návrh tedy byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako garančnímu.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh k dalšímu výboru, takže se táži, zda má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru k projednání? Nevidím. Takže konstatuji, že jsme přikázali garančnímu výboru, a končím nyní projednávání tohoto bodu, končím první čtení tohoto tisku. Děkuji panu zpravodaji, děkuji panu ministrovi.

Ještě sdělení týkající se omluv. Omlouvá se pan poslanec Jan Kubík od 20 hodin z pracovních důvodů. A z členů vlády premiér Petr Fiala do 19.35 hodin z pracovních důvodů a pan ministr Marek Výborný od 19.45 hodin do 21 hodin z pracovních důvodů. Tolik omluvy.

Otevírám bod číslo

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:32.