(pokračuje Olga Richterová)

141.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 660/ - třetí čtení

Požádám... Již vidím, že své místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan ministr školství Mikuláš Bek. Dále poprosím pana zpravodaje garančního výboru, pana poslance Karla Raise, také již je na svém místě. Máme pozměňovací návrhy uvedené ve sněmovním tisku 660/3. Byl doručen dne 26. září 2024.

Dále ještě rekapituluji, usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 660/4.

Nyní je prostor pro pana ministra, pokud má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Prosím, pane ministře.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, návrh jsem zde v plénu již dvakrát představil a byl tu podrobně diskutován. Jen stručně tedy připomenu, že jeho hlavním cílem je reforma doktorského studia a jeho financování, zabývá se však i mnoha dalšími oblastmi vysokoškolského vzdělávání, a to například jeho internacionalizací či snižováním byrokracie. Obsahuje také ustanovení týkající se poskytovatelů zahraničního vzdělávání a soukromých vysokých škol. V neposlední řadě se zavádí nové skutkové podstaty přestupků a zpřísňují se sankce za neoprávněné užívání vysokoškolského titulu tak, aby bylo možné lépe postihovat nežádoucí jednání.

Návrh byl velmi podrobně projednáván jak garančním školským výborem, tak i podvýborem pro vědu a vysoké školy. Bylo doporučeno jeho přijetí ve znění některých pozměňovacích návrhů. Ve druhém čtení bylo těchto pozměňovacích návrhů načteno poměrně velké množství, přičemž také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy některé z nich podporuje. Mám zde na mysli zejména návrh, který vzešel přímo ze školského výboru a který přináší několik dílčích doplnění a vylepšení. Nebudu zde všechna rozebírat, ale rád bych zmínil alespoň to, že dochází k posílení bezpečnosti vysokých škol a jejich studentů. Výborový návrh totiž mimo jiné zobecňuje postupy v mimořádných situacích. Jsem ale připraven podpořit i některé další pozměňovací návrhy, které podali jednotliví poslanci a poslankyně či jejich skupiny.

Dámy a pánové, další pozměňovací návrhy lze rozdělit zhruba do tří skupin. Velkou skupinu tvoří v zásadě technické úpravy, o kterých teď hovořit úvodem nechci.

Druhá skupina návrhů se týká změn ve způsobu řízení vysokých škol. Dovolte mi, abych se tady vyjádřil v tuto chvíli obecně. Je nepochybně potřeba, aby české vysoké školy prošly reformou systému řízení. O tom podle mě dnes není pochyb, i intenzivní diskuse a práce na pozměňovacích návrzích indikuje, že jsme dospěli do stavu, kdy zákon nastavený koncem devadesátých let prostě nevyhovuje modernímu vysokému školství. Budu k některým návrhům zdrženlivý ne proto, že bych nesouhlasil s jejich základním směrem - ten je správný, spočívá v posilování role vnějších aktérů v řízení vysokých škol - jsem ale přesvědčen, že správná cesta takové změny vede přes promyšlení změn, které zahrnou nejenom změnu funkcí jednotlivých orgánů, ale také například jejich složení a také způsob vytváření. Jsem přesvědčený o tom, že posilovat roli správních rad je správné, ale - abychom se pohybovali v kontextu, který je v mezinárodním měřítku obvyklý - je potřeba, aby se pak také měnilo složení správních rad, které třeba v sousedním Německu typicky zahrnují i zástupce studentů a akademiků, byť jako menšinu členů. Proto některé návrhy nepodpořím, ale chtěl bych i opozici nabídnout společnou práci na věcném záměru zcela nového zákona o vysokých školách tak, aby - ať už bude po volbách tady jakákoliv vláda - byl připraven základ změny, která by skutečně modernizovala naše vysoké školství.

Další skupina návrhů se dotýká akreditačních procesů a vyvolala určitou debatu - a rovnou se k tomu vyjádřím. Poslední velká změna v systému zajišťování kvality českého vysokého školství byla zavedena novelou zákona o vysokých školách v roce 2016. Tehdy jsme přistoupili k významné proměně Akreditační komise, která dříve posuzovala programy vysokých škol, a zavedli samostatný Národní akreditační úřad, bohužel jako součást ministerstva. Je od roku 2016 jasné, že pro splnění mezinárodních standardů zajišťování kvality musí vzniknout samostatný právní subjekt - to je jedna z mála zcela striktních podmínek evropských standardů pro zajišťování kvality. Dokud nenaplníme tuto podmínku, nebude možné, aby česká akreditační agentura vstoupila do evropského registru, což má vážné další konsekvence, totiž například členství v evropské organizaci je podmínkou pro to, aby Česká republika mohla vyjednávat členství v mnohostranných smlouvách, které dnes v Evropské unii existují, o uznávání vysokoškolského studia. Dokud nebudeme členy takzvaného EQARu, což je zkratka pro tu organizaci, nemůžeme jednat například s Beneluxem a Pobaltím o přistoupení ke smlouvě, která už funguje a velmi zjednodušuje uznávání studia oběma směry. V roce 2016 jsme to věděli, věděli jsme, že to nastavujeme špatně, ale tehdy se nepodařilo prosadit myšlenku samostatného nového úřadu. Dnes má tato myšlenka podporu vládní koalice a je to nezbytný krok, který musíme udělat, abychom v budoucnu mohli být členy mezinárodního společenství pro zajišťování kvality.

Jistou debatu vzbuzuje také návrh, který se týká pozice vyšších odborných škol. Dovolte mi říct, že v České republice vyšší odborné školy jsou součástí terciárního vzdělávání, koneckonců je tak vykazujeme do všech mezinárodních statistik a přehledů. Vyšší odborné školy ovšem zůstaly takovou slepou kolejí českého vzdělávacího systému, nepodařilo se je dobře propojit s dalšími vyššími stupni vysokoškolského vzdělávání a dodnes je akreditace vyšších odborných škol svěřena separátnímu tělesu - Akreditační komisi, která je zřizována Ministerstvem školství. Podporuju návrh, který říká, že postupně budou převedeny - s přechodným obdobím - akreditační povinnosti na profesionálně budovanou agenturu, kterou je Národní akreditační úřad. Nemá smysl, aby ministerstvo budovalo dvě paralelní struktury akreditací na vysoké, profesionální úrovni splňující evropské standardy, proto je navrhováno převedení pravomocí pod Národní akreditační úřad. Obavy, které zaznívají, ať už v diskusích na podvýboru, výboru nebo ve veřejném prostoru, se podle mého soudu netýkají přímo této změny, ale spíš možných dalších kroků, které by mohly následovat. Zaznamenal jsem obavy z toho, že by tato změna mohla implikovat například změnu financování vyšších odborných škol. Nikdo na Ministerstvu školství o ničem takovém nepřemýšlí, vyšší odborné školy jsou zřizovány podle školského zákona, jsou specificky financovány, zřizovány - a na tom se nic nemění. Tato obava je zbytečná.

Stejně tak musím říct, že není odůvodněná obava některých soukromých vysokých škol z nové konkurence. V krátké době přijde do Sněmovny návrh novely školského zákona, která umožní vyšším odborným školám provozovat nejenom tříleté studijní programy, ale kratší, jedno-, dvouleté programy, po kterých volají zaměstnavatelé, Svaz průmyslu, ČEZ, výrobci čipů. To jsou programy, které by měly být orientovány na technické obory a dnes soukromé vysoké školy se pohybují většinou ve společenskovědním či ekonomickém spektru oborů, ale nepohybují se v technických profesích. My bychom v budoucnu rádi povzbudili rozvoj technicky zaměřených, kratších programů, které odpovídají velmi konkrétním požadavkům zaměstnavatelů, proto tento návrh podporuju.

Děkuji, že jste mě vyslechli při tomto poněkud obšírnějším úvodním slově, ale chtěl jsem rovnou se vyslovit k těm klíčovým otázkám, které nepochybně budou rezonovat i v té sněmovní diskusi. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu ministrovi a nyní otevírám rozpravu.

Táži se pana zpravodaje, zda v ní má úvodem rozpravy zájem vystoupit? Nevidím zájem.

Dám tedy slovo úvodním přihlášeným v řádné přihlášce, a sice panu poslanci Janu Berkimu a dále se připraví paní poslankyně Jana Berkovcová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych teď udělal dvě takové technické záležitosti, jednak na základě diskuse, která byla na podvýboru a výboru, jsme se s ostatními předkladateli domluvili, že stáhneme pozměňovací návrh, který je v proceduře označen pod písmenem I2, sněmovní dokument 4937, a druhý, který stáhneme, je označen v proceduře jako I4 a je to sněmovní dokument 4939.

Druhou věc, o kterou vás poprosím, chvilinku strpení, rád bych načetl návrhy na legislativně technické úpravy s tím, že jsem poprosil organizační, aby vám to již v pátek rozeslali do e-mailů, tak s dovolením to nebudu zdůvodňovat a ve zdůvodnění se odkážu na ten dokument, ale musím načíst samotnou textaci. "V pozměňovacím návrhu I6 se v textu bodu I6.3

a) v bodech 1, 2 a 3 datum 1. ledna 2026 nahrazuje ve všech případech datem 1. července 2025,

b) v bodě 3 datum 31. prosince 2028 nahrazuje datem 30. června 2028.

Bude-li přijat pozměňovací návrh I6, tak se v pozměňovacím návrhu I7 v textu bodu I7.2

a) v bodech 25 a 30 slova ‚Národní akreditační úřad pro vysoké školství‘ nahrazují slovy ‚Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání‘,

b) v bodech 26 a 27 slova ‚Národnímu akreditačnímu úřadu pro vysoké školství‘ nahrazují slovy ‚Národnímu akreditačnímu úřadu pro terciální vzdělávání‘,

c) v bodech 29 a 32 slova ‚vysoké školství‘ nahrazují ve všech případech slovy ‚terciární vzdělávání‘,

d) v bodě 30 slova ‚Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství‘ nahrazují slovy ‚Národním akreditačním úřadem pro terciární vzdělávání‘,

e) v bodě 31 slova ‚Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství‘ nahrazují slovy ‚Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání‘.

V pozměňovacím návrhu I7 se v textu dle bodu 1.7.1 v článku I nového bodu 278 v textu § 83d odst. 7 zákona o vysokých školách písmena f), g) a h) označují jako písmena e), f) a g) a slova ‚podle písmene f) až h)‘ se nahrazují slovy ‚podle písmene e) až g)‘.

Pokud nebude schválen pozměňovací návrh I3.1, tak se v pozměňovacím návrhu I6.2 z doplňovaného nového bodu 25 dosavadního článku IX z textu § 107 školského zákona vypouštějí slova ‚§ 78 odst. 11‘.

Pokud nebude schválen pozměňovací návrh I3.2, tak se v pozměňovacím návrhu I6.2 v doplňovaném novém bodu 26 dosavadního článku IX v textu § 107a odst. 3 školského zákona slova ‚§ 84 odst. 2 až 4‘ nahrazují slovy ‚§ 84 odst. 2 a 3‘."

Poslední: "V ustanovení vládního návrhu zákona o účinnosti zákona, tedy v dosavadním článku XIV, se nahrazují slova ‚dnem 1. ledna 2025‘ slovy ‚prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení‘."

Se zdůvodněním se opět odkazuji na dokument, který jste všichni obdrželi minulý týden do e-mailu. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a nyní se přihlásila přednostní práva, takže nejprve je přihlášen pan zpravodaj Karel Rais a poté pan předseda Jakub Michálek.

Ještě načtu omluvu pana poslance Zlínského, který ruší svou omluvu a již je přítomen.

Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení kolegové a kolegyně, já bych si dovolil (se) vyjádřit k třetímu čtení a k době mezi druhým a třetím čtení, co proběhlo. Jak jsem říkal minule, poslední změna vysokoškolského zákona proběhla před osmi lety a musíme některé části zákona aktualizovat. Úředníci Ministerstva školství se soustředí zejména na to, co je zajímá - pochopitelně - a to na vztah státních orgánů a zahraničních vzdělávacích firem, protože zejména malé soukromé zahraniční vysoké školy si v legislativně nedefinovaném prostředí v uvozovkách dělaly, co chtěly a co jim vyhovovalo. Tato část, to je část 14, poskytovatel zahraničního vzdělávání a tak dál, je velmi solidně zpracovaná. Uvedená úprava cílí na podporu internacionalizace.

Další pozitivum spatřuji v otázce financování doktorandů, která byla několikrát diskutovaná na výboru a jejímž výsledkem je přijatelný návrh akceptovaný jak opozicí, tak koalicí, jak o tom hovořil před chvílí pan ministr Bek. Očekává se snížení počtu přijímaných doktorských studentů z dnešních 4 000 asi na 3 000 studentů, kteří ovšem projdou kvalitnějším výběrem studujících a kterým bude poskytnuta kvalitnější péče. To jsou cenné plusy, které tento návrh novely zákona přináší.

Další dílčí cíl navrhovaných změn spočívá v procesu zvyšování přístupnosti vysokoškolského vzdělávání bez rozdílu. Na základě této legislativní změny budou vysoké školy mít povinnost zajišťovat přiměřená podpůrná opatření pro studium na vysoké škole, a to s ohledem na široký okruh zdravotních postižení. Je velice obtížné jejich výčet taxativně konkretizovat. V závislosti na konkrétním postižení studenta se může jednat například o zajištění bezbariérového přístupu, poskytnutí pomůcek, například čteček pro studenty se zrakovým postižením, úpravu formy zkoušení studenta a tak dál. To je další pozitivum.

Všechna jednání výboru i samostatné jednání u kulatého stolu, které jsme organizovali, byla spojena s mimořádným zájmem stakeholderů - jak rektorů, tak zástupců Rady vysokých škol, odborářů, zástupců studentů, zaměstnavatelů a ostatních zájmových skupin. To považuji také za pozitivní rys tohoto procesu přijímání novely vysokoškolského zákona.

Teď k minusům, předloženého návrhu, o němž máme rozhodovat. Za výrazné minus navrhované úpravy považuji snahu některých poslanců o přílepky k návrhu zákona, zejména o snahu změny pozice vyšších odborných škol v systému Ministerstva školství a pozice Národního akreditačního ústavu, volba a pravomoci vedení NAÚ. Tyto oblasti se diskutují téměř 30 let v rámci rezortu a někteří poslanci svůj návrh, který se týkal uvedených dvou oblastí, vložili do informačního systému parlamentu několik hodin před uzavřením druhého čtení bez možnosti diskuse ve výboru a se stakeholdery. Trochu mi to připomíná včerejší situaci, kdy v podstatě do diskuse o sousedských skupinách hlídání dětí byla snaha vložit přílepek na daň z příjmu, ale vraťme se k návrhu zákona. Při druhém čtení proběhla bouřlivá diskuse, ne-li hádka, a proto se k této problematice již nebudu jako zpravodaj více vyjadřovat. Tyto osobní aktivity několika jedinců poněkud poskvrnily celý věcný a odborný průběh projednávání novely.

V rámci jednání výboru a na základě výstupů z takzvaného kulatého stolu a jednání podvýboru vysokých škol došlo k úpravě předložené novely. Výbor předložil jeden společný komplexní pozměňovací návrh a asi 30 pozměňovacích návrhů jednotlivých poslanců jak koaličních, tak opozičních. Až na uvedené výjimky byly jednotlivé pozměňovací návrhy projednány a diskutovány se zástupci a reprezentací rektorů, pracovníků a studentů vysokých škol. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a nyní s přednostním právem pan předseda Jakub Michálek. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych doplnil odůvodnění ke svému pozměňovacímu návrhu, který naleznete v materiálech pod písmenem C. V části C2.1, je to pozměňovací návrh, který upravuje zpřístupňování závěrečných prací veřejnosti. Je to tedy úprava oproti dosavadnímu zákonu, kde se mluvilo o zveřejnění. Je to tedy terminologická diskuse, ale pojem zveřejnění je pojem, který je přesně upraven autorským zákonem a znamená okamžik, kdy se dílo stává veřejně přístupným, zatímco v tomto případě se bavíme v podstatě o kontinuálním šíření díla (ve) veřejnosti, a proto je vhodnější používat pojem zpřístupňování veřejnosti, tak jak je to v pozměňovacím návrhu, který jsem předložil ve spolupráci s Ministerstvem školství.

Chtěl jsem v této souvislosti osvětlit dva aspekty - aby to bylo úplně zřejmé - že návrh se týká zpřístupňování veřejnosti u děl, jejichž povaha to umožňuje. Samozřejmě pokud jsou jiné způsoby výkonu závěrečné práce, jejichž povaha to neumožňuje, tak tam z logiky věci zpřístupňování veřejnosti není možné. Jsou tam jiné způsoby a případně se zpřístupnění veřejnosti týká doprovodných záznamů o průběhu obhajoby a dalších dokumentů, které jsou tam zmíněny. Za druhé, při zpřístupňování samozřejmě je potřeba i v souladu s vnitřními předpisy školy a se zvláštním ustanovením zákona, které upravuje odklad zpřístupnění veřejnosti, zohlednit zvláštní zákony, které upravují různá práva k nehmotným statkům, a vyřešit případný konflikt mezi těmito dvěma právními předpisy.

Za druhé - a teď bych poprosil váženého pana zpravodaje, aby zpozorněl - stahuji pozměňovací návrh C2.2, který se týká problematiky reklamy na právním jednání, která je zakázána. To byl pozměňovací návrh, který měl řešit nežádoucí reklamu v oblasti toho, že některé společnosti nabízí služby psaní diplomových prací nebo nabízí naslouchátka na zkoušky ke státnicím. Tento pozměňovací návrh jsem se po dohodě s panem Berkim a s ministerstvem rozhodl stáhnout, a to z toho důvodu, že jde o změnu zákona, který zatím není otevřen, a dohodli jsme se, že budeme držet tuto právní úpravu v této novele zcela čistou.

Závěrem jsem chtěl poděkovat panu Berkimu a panu ministru Bekovi za spolupráci na přípravě pozměňovacích návrhů, které se týkají toho, aby studium skutečně probíhalo řádně a poctivě, čili abychom vyřešili nebo poskytli vysokým školám možnosti, jak řešit porušení podmínek u státních zkoušek, jak lépe a delší dobu mít možnost detekovat plagiáty a zajistit, že nebudou některé vysoké školy zveřejňovat práce způsobem, který je zcela netransparentní - že jsou pouze k nahlédnutí v knihovně - zatímco velká většina kvalitních českých vysokých škol už dneska zveřejňuje samozřejmě závěrečné práce ve svých repozitářích.

Souhlasím s tím, že do budoucna bude potřeba se zaměřit na širší reformu správy vysokých škol, na jejich vnitřní organizaci, aby byla flexibilnější, abychom se soustředili v první řadě na to, aby vysoké školy měly podmínky i pro špičkovou vědeckou, výzkumnou a vzdělávací činnost. To by mělo být hlavním cílem a teprve v druhé linii máme řešit organizaci, která tomu má být přizpůsobena. Domnívám se, že dnešní způsob organizačního uspořádání i na základě praxe v akademickém senátu není úplně přizpůsoben tomu, aby vysoké školy v České republice mohly vykonávat špičkovou činnost.

Těch aspektů je tam samozřejmě více. Jednou z důležitých změn, které bude schváleny i v tomto návrhu, jsou vratné studentské granty nebo studentské půjčky, což je institut, který pomůže části studentů, kteří mají při studiu hluboko do kapsy a mohlo by je to zbytečně omezovat, aby se skutečně mohli věnovat svému rozvoji a měli pak i lepší uplatnění na trhu práce. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. My se nyní vracíme do obecné řádné rozpravy k paní poslankyni Janě Berkovcové, která je nyní na řadě, a poté se připraví se svým vystoupením pan poslanec Vondrák. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych se ráda vyjádřila k pozměňovacím návrhům, které nebyly řádně prodiskutovány s reprezentacemi vysokých škol, tedy s Českou konferencí rektorů a s Radou vysokých škol, a ty k nim zaujaly negativní stanoviska, která si zde dovolím částečně přednést.

Prvním pozměňovacím návrhem, který vyvolal vlnu kritiky, je změna akreditace programu vyšších odborných škol na Národní akreditační úřad. Jedná se o věcně nesmyslné a legislativně vadné smíšení problematiky, která se upravuje jednak v zákoně o vysokých školách a ve školském zákoně. Vyšší odborné školy zůstávají jako součást systému škol podle školského zákona, ale zároveň jsou tedy z hlediska zákona součástí nedefinovaného systému terciárního vzdělávání, který akredituje a dozoruje úřad definovaný v zákonu o vysokých školách. Zdá se, že návrh směřuje k umělému rozšíření kapacity českého vysokého školství.

Odůvodnění návrhu uvádí pouze prosté konstatování, že navrhovanou úpravou se vyšší odborné školy dostanou do segmentu terciárního vzdělávání a cílem nové úpravy je sjednotit akreditační a hodnoticí postupy napříč terciárním školstvím. Není vůbec uveden důvod, proč by se měly sjednocovat postupy u vysokých škol a vyšších odborných škol. Jedná se ale o významnou změnu a zásadní krok z hlediska akreditací programů terciárního vzdělávání. Programy vyšších odborných škol jsou obecně v zahraničí součástí terciárního vzdělávání, nicméně je potřeba nejprve udělat analýzu toho, jaké nároky jsou kladeny na různé stupně terciárního vzdělávání, a tyto nároky potom přenést do akreditačního procesu. Je zde řada otázek. Budou se nově na vyšších odborných školách vztahovat stejné standardy pro akreditace jako na bakalářské studijní programy na vysokých školách? Návrh v podstatě ke standardům akreditací pro VOŠ mlčí. Budou se na ně vztahovat také standardy ESG, které jsou v jiném pozměňovacím návrhu vložené jako povinné? Pokud nebudou, tak na základě jakého ustanovení toto nyní v zákoně chybí a z jakého důvodu nebudou, když na vysoké školy se tyto standardy vztahují?

Vyšší odborné školy v České republice vznikly jako nástavba středních škol. Nejedná se o profesní bakalářské studium, byť je z hlediska mezinárodní klasifikace na stejné úrovni, ale spíše o profesní nástavbu. Podle údajů z rejstříku škol je v České republice aktuálně 168 vyšších odborných škol a z nich je 124 součástí středních škol. Mají jedno IČO, jedno vedení a jejich partnerem je z logiky věci Česká školní inspekce, nikoliv Národní akreditační úřad. Tyto subjekty by po schválení pozměňovacího návrhu byly pod dvojí kontrolou - ČŠI i NAÚ - což je mimo jiné nehospodárné, neefektivní a matoucí. Vyšší odborné školy a střední školy, které existují pod jedním IČO, dále sdílejí stejné prostory, administrativu, stejné učitele a nejsou na standardy NAÚ připravené.

K čemu bych se dále chtěla vyjádřit, to je další kontroverzní pozměňovací návrh, který měl jít svým zvláštním řádným legislativním procesem, nicméně je to řešeno opět pozměňovacím návrhem - a to ještě vloženým na poslední chvíli - a to je změna postavení akreditačního úřadu, a to včetně změny ustanovování jeho členů tak, aby splňoval podmínky ESG - to je jistě žádoucí, předložený návrh ovšem neprošel žádnou hlubší diskusí s orgány reprezentací a měl by být řešen samostatně až v příští novele zákona. Jsou tam rozpory s evropskými standardy, je tam rozpor se standardem nezávislost. Tam vůbec nedochází k odpolitizování jmenování předsedy NAÚ. Pro jmenování předsedy pozměňovací návrh stanovuje, že ministr není vázán pořadím nejvhodnějších kandidátů ve výběrovém řízení. Politický výběr ministra ze tří kandidátů má podle pozměňovacího návrhu stvrzovat vláda. Jmenování předsedy NAÚ tak nebude nepolitické a politický výběr předsedy bude bránit vstupu do ENQA a EQAR. Nedochází k odpolitizování v oblasti stanovování výše odměny předsedovi a členům Rady NAÚ. Pozměňovací návrh stanovuje, že výši odměny členů rady a přezkumné komise má stanovovat vláda, což je pokračování současného nežádoucího stavu.

Financování činnosti úřadu není nezávislé a nesplňuje evropské standardy. Financování úřadu zůstává výhradně součástí rozpočtové kapitoly MŠMT ve formě příspěvku na činnost. Pozměňovací návrh předpokládá, že úřad s předstihem sestaví na každý rozpočtový rok návrh svého rozpočtu nejméně v rozsahu celkových příjmů a celkových výdajů, na jehož základě mu ministerstvo poskytne příspěvek. Náklady na činnost úřadu však v praxi není možné závazně určit s ročním předstihem.

Pozměňovací návrh zákona ani neupravuje samotný akreditační proces. Počet současných akreditačních řízení v závislosti na počtu žádostí 300 až 400 řízení ročně neumožní, aby jednotlivá řízení byla vedena v rozsahu a kvalitě požadované evropskými standardy. Evropské standardy totiž předpokládají výběr kvalitních hodnotitelů a jejich proškolení pro účely každého řízení samostatně, vícedenní návštěvu na místě a rozsáhlou zprávu jako výstup z každého hodnocení. Nezbytným předpokladem pro sladění s evropskými standardy v této oblasti je redukce počtu posuzovaných žádostí.

Z hlediska českého právního systému se v podstatě jedná o nejasné a nefunkční postavení úřadu. Je zjevné, že se jedná o zjednodušený návrh předložené novely zákona o vysokých školách ze strany Ministerstva školství, kterou vysoké školy zásadně zkritizovaly a v podstatě celou jako nekoncepční ji odmítly. Odůvodnění pozměňovacího návrhu je zcela nedostatečné. Zaměřuje se na nezávislost NAÚ, ale v důvodové zprávě je pouze obecně uvedeno, že jde o naplnění ESG, ale není uvedena ambice, aby NAÚ vstoupil do mezinárodních struktur ENQA a EQAR, což by měl být hlavní cíl.

K třetímu pozměňovacímu návrhu, ke kterému mají vysoké školy výhrady, především tedy vysokoškolské ústavy, to je pozměňovací návrh, který mění nebo omezuje postavení... nebo vysokoškolské ústavy. Zmíním hlavní negativní dopady této navrhované změny v postaveních vysokoškolských ústavů.

Tím prvním je omezení získávání prestižních projektů. Tato navrhovaná změna jde proti zájmům České republiky, kdy se omezí možnost získávání financí ze zahraničních veřejných zdrojů: ESA, NASA, bilaterální granty ERC a jiné. Limit padesátiprocentního ročního rozpočtu vysokoškolského ústavu fakticky znamená pro víceleté projekty podstatné omezení. Vysokoškolské ústavy všech veřejných vysokých škol v České republice tak ztratí možnost být hlavním řešitelem velkých domácích či mezinárodních projektů. Jde o zcela opačný směr, než je rozvoj prakticky zaměřené vědy, výzkumu, inovací zajišťovaných vysokoškolskými ústavy.

Dalším negativním dopadem je omezení akreditovaných studijních programů. Pozměňovací návrh i s navrženým přechodným obdobím ohrožuje vzdělávání stávajících studentů veřejných vysokých škol v řádu tisícovek. Důležitou roli hrají akademické senáty univerzit, kde jsou zastoupeny i vysokoškolské ústavy. Argument, že studentům vysokoškolských ústavů nejsou garantována veškerá akademická práva, se nezakládá na skutečnosti. (Poslankyně Berkovcová se odmlčí pro diskusi u stolku zpravodajů.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Paní poslankyně, já vnímám, že byste asi chtěla požádat pana ministra, aby naslouchal vašemu vystoupení, což... (Poslankyně Berkovcová: Je to trošku rušivé. Děkuji.) ... je zcela v pořádku. Myslím, že už to nastalo. Prosím.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Profesně zaměřené doktorské programy na vysokoškolských ústavech jsou zcela v souladu s dlouhodobě deklarovanými potřebami státu, především se zaměřením na aplikovaný výzkum a inovace s přímou vazbou na český průmysl. Tento konkrétní pozměňovací návrh tak ve své podstatě omezuje potřebnou flexibilitu vysokoškolských ústavů ve vědě, výzkumu a inovacích a také vystavuje velkému riziku tisíce studentů, pro které vysokoškolské ústavy zajišťují výuku.

Co se týká návrhu zákona nebo novely zákona jako celku, my jsme samozřejmě všichni vítali jako potřebnou novelu vysokoškolského zákona a v podstatě ze začátku to vypadalo, že projde celkem hladkým procesem a hladkým schválením, ale poté, co ve druhém čtení byla v tomto návrhu načtena celá řada pozměňovacích návrhů, většina z nich, těch nejkontroverznějších, byla načtena na poslední chvíli bez možnosti je včas projednat, docházíme k závěru - my, klub hnutí ANO - že pokud ty nejkontroverznější pozměňovací návrhy projdou, to jest návrh týkající se transformace NAÚ a návrh týkající se změny akreditace vyšších odborných škol, tak v tomto případě my jako hnutí ANO tento návrh zákona nepodpoříme. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní se s faktickou k průběhu rozpravy přihlásila paní poslankyně Ivana Mádlová, poté se může připravit pan poslanec Ivo Vondrák. Prosím, vaše dvě minuty s reakcí.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Musím říct, že ta novela je opravdu velmi překvapivá, protože začala dobře, byla zacílená na doktorandy, ovšem na konci... téměř na konci druhého čtení doznala obrovských změn díky panu kolegovi Berkimu. Musím říct, že mě překvapuje, že pan kolega tady tancuje pomalu čardáš a rozhazuje rukama, když moje kolegyně upozorňuje na to, že jeho dva pozměňovací zákony zásadním (Zdůrazněno.) způsobem mění vysokoškolský zákon. Tak to prostě je.

Vy jste byl přítomen i na kulatém stole, který se týkal transformace vyšších odborných škol a novely vysokoškolského zákona. Pokud vím, tak možná i působíte na vysoké škole... (Předsedající: Prosím, oslovujte mým prostřednictvím, paní poslankyně. Děkuji.) Děkuji. To znamená, že ty informace máte. Nezaznělo tady na naše dotazy, jak plánujete propojení vysokého školství a vyšších odborných škol? Budete postupovat tím způsobem, že bude uznáno celé vyšší odborné vzdělání a budou moci tito absolventi jít rovnou do magisterského stupně, jako je to třeba někde v zahraničí? Tam je celá řada otazníků, které zásadním způsobem mění vyšší odborné školství a vysoké školy. Já si myslím, že diskuse na transformaci vyššího odborného vzdělání je důležitá, to v každém případě, protože je neukotvená. Bude se to týkat všech profesí, které budou prostupné do vysokoškolského vzdělávání, nebo bude nějaká diskuse na tom, kterých profesí se to týká a podobně? To jsou velmi závažné otázky. Jak bude vypadat tvůrčí a vědecká činnost na vyšších odborných školách? Jaké budou nároky na učitele? To jste tady vůbec nezodpověděl. Pan ministr jenom říká, že to je technická záležitost, ale to přece nemůžete myslet vážně, že by se do zákona dávalo jen tak něco technického, kdyby se to někdy v budoucnu hodilo, takže doufáme, že aspoň ve třetím čtení dostaneme odpovědi na to, jak to s prostupností a transformací vyššího odborného vzdělávání myslíte.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a s faktickou zareaguje na průběh rozpravy pan poslanec Berki. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: S dovolením, paní místopředsedkyně, vaším prostřednictvím, odpovím, proč jsem tak rozhazoval rukama - protože některé věci v proslovu paní kolegyně Berkovcové prostě nebyly pravda. Já na ně budu reagovat ve svém příspěvku a zároveň říkám, že jsme tomu věnovali například podvýbor, který trval pět hodin, a na tyto otázky jsme tam odpovídali.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a nyní opět tato reakce vyvolala dvě faktické, a sice paní poslankyně Ivany Mádlové a poté paní poslankyně Jany Berkovcové. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo. Je samozřejmě dobře, že reagujete, to je samozřejmě v pořádku, protože diskuse tady musí proběhnout, ale nicméně to, co se týká prostupnosti vyššího odborného vzdělávání a její transformace, by mělo přeci zaznívat veřejně (Zdůrazněno.). Musí být veřejná diskuse s vysokými školami a s vyššími odbornými školami - a ne jenom na podvýboru. To opravdu zcela zásadním způsobem mění obě větve, byť je to na úrovni terciárního vzdělávání.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji také za dodržení času. Nyní paní poslankyně Jana Berkovcová, připraví se paní poslankyně Helena Válková. Prosím.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Já bych se jenom chtěla ohradit proti slovům pana poslance Berkiho, že některá moje slova nebyla pravdivá. Nedovolila bych si zde říct nic, co bych neměla ověřeno, a já jsem tady jasně řekla, že cituji ze stanovisek Rady vysokých škol a České konference rektorů. Potom tedy tvrdíte, že oni lžou, že jejich slova nejsou pravdivá?

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní paní poslankyně Helena Válková. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jsem se ptala před zahájením rozpravy v rámci třetího čtení pana poslance Berkiho právě a upozorňovala jsem na jeho kontroverzní návrhy, že to možná povede k tomu, že se - pokud nás nepřesvědčí, a jak vidím, to bude velmi obtížné - budeme muset zdržet. Přesto vítáme tu novelu vysokoškolského zákona, ale ne v té podobě, díky hlavně pozměňovacímu návrhu, který zařazuje - víceméně je to tam i v odůvodnění, pane poslanče, napsané - do úrovně kvality - byť ne úplně takhle napřímo - takzvaného terciárního vzdělávání - nebo bez toho takzvaného - i vyšší odborné školy, takže tam je přímo už otevřená cesta k tomu, co tady říkají moje dvě kolegyně předřečnice ve svých faktických, i tedy v tom vystoupení paní poslankyně Berkovcové to zaznělo, takže tomu nerozumím, hlavně když říkáte podvýbor. Vždyť podvýbor je neveřejný, tam ani nikdo nesmí přijít, takže jestli jste tam pět hodin, jestli to bylo na podvýboru, diskutovali, to je moc hezké, ale tam nepřijdou ani běžní poslanci, kteří nejsou členové podvýboru, ani se to většinou nedozví. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Pan poslanec Jan Berki.

 

Poslanec Jan Berki: Jen je možná zajímavé, že přišli, to znamená, viditelně dozvěděli. Ještě navíc platí pravidlo - a všichni to vědí - zatím jsme každému, kdo si o to požádal, vyhověli.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní se dostává na řádné vystoupení pana poslance Iva Vondráka, připraví se poté paní poslankyně Helena Válková. Prosím.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Dobré dopoledne, rectores magnifici, jsme tady vlastně teďka tři emeritní rektoři, dokonce kdyby tady byl pan premiér, tak byl i čtvrtý emeritní rektor, a myslím si, že jsme tady u tématu, které asi tíží nejen nás, emeritní rektory, ale myslím si, že i celou veřejnost, protože pravda je taková, že zákon, kterému byly položeny základy - zákon o vysokých školách - někdy po revoluci, v podstatě už přestává dlouho vyhovovat.

Můžeme to doložit na tom - a tady budu navazovat i na to, co říkal pan profesor Špičák během své diskuse - naše univerzity v žebříčcích, které tady jsou, pokud neklesají, tak stagnují a je to špatně. Mimochodem, poslední THE - Times Higher Education hovoří o tom, že máme mezi tisícovkou pouze tři univerzity: Karlovu univerzitu, Masarykovu a Českou zemědělskou univerzitu. Jenom prosím chci říct, že těch žebříčků je více, to znamená, někde jsou pozice lepší, někde jsou horší, ale ukazuje to na jednu věc: je třeba s tím zákonem něco dělat. Jsem rád, že tady zaznělo z úst pana ministra, že se musí nachystat věcný návrh nového vysokoškolského zákona, protože se dostáváme do situace, kdy nebudeme ve vysokém školství konkurenceschopní. Nechci říct, že bychom nedokázali učit, myslím si, že - já teďka třeba učím jenom cizince, což je dobrá zpráva, protože si za to studium platí, je to pro mě sice únavné, ale baví mě to - ale chtěl bych říct, že toto musíme změnit.

Trošku mě mrzí, že v tom zákonu se objevují věci, ale řekněme ty klíčové tam nejsou. Není to (to), co by změnilo systém řízení našich univerzit. Chápu, že k tomu musí být širší diskuse, ale neřeší se věci typu inbreeding, který začíná být v našich podmínkách skutečně dramatický. Naštěstí jsou tady špičková pracoviště, která přitáhnou cizince, ale řekněme si na rovinu, ona je spíš přitáhnou do výzkumné sféry, vědecké sféry. Myslím si, že tady máme takováto pracoviště v naší oblasti, která tomu pomohou.

Teďka se vrátím k jádru problému, jak univerzity vlastně chceme řídit. Víte, Wilhelm von Humboldt kdysi dávno řekl, že profesor není už učitelem, student není žákem, ale student je ten, který dělá pod vedením svého profesora výzkum. To znamená, to bylo první postavení stavebního kamene, že univerzita je o propojení vědy, výzkumu a výuky. Nejsem si úplně jistý, zdali to u nás takto funguje, spíš bych řekl, že ne, nicméně moderní definice univerzity k tomu přidává ještě třetí rozměr a to je společenská úloha univerzity. Když se na to podíváme z tohoto pohledu, tak bychom měli všechny tyto tři složky dát do nějaké rovnováhy, které budou potom univerzitu řídit.

Já tady nechci dávat za příklady třeba Dánsko, které šlo cestou, že změnili volbu rektora tím, že je výběrové řízení na rektora. Prosím vás, nechci tuto diskusi tady otevírat, protože skutečně k tomu potřebujeme kulatý stůl, potřebujeme se sejít všichni řekněme, kteří jsou zkušení, mají za sebou něco, ať už je to výuka, nebo rektorování na našich vysokých školách - já jsem byl deset let hostujícím profesorem na rakouské univerzitě, působil jsem ve Spojených státech - každý máme nějaké své zkušenosti, ale zkusme se skutečně přinutit k tomu, aby ten nový zákon vznikl. Tento zákon, který tady máme, to neřeší, neřeší klíčové otázky, o kterých jsem hovořil, a musíme hledat novou cestu.

Vznikly tady ústavy, vysokoškolské ústavy. Vznikly za miliardy z evropských peněz a mohu říct, že to byly nejlépe investované peníze do vysokých škol. Ústavy - ať už je to CEITEC, ať je to ELI, ať je to celá řada... CATRIN, nebo je to třeba IT4Innovations - tyhlety ústavy mají dneska obrovský vědecký výkon. Často tvoří možná i třetinu výkonu univerzit, ale bohužel lidé, kteří působí na těchto ústavech, často nemají právo, opakuji, nemají právo rozhodovat o své univerzitě. Nemohou být členy akademických senátů, protože členem akademického senátu může být pouze takzvaný akademický pracovník. To je ten, který tedy současně učí a současně dělá vědu a výzkum, takže kdybychom se dostali do paradoxní situace, že bychom získali na naše kvantové počítání pana Johna Hopfielda, což je nositel Nobelovy ceny za fyziku, který položil základy strojovému učení, tak v podstatě o své univerzitě nemůže rozhodovat, protože pokud by neučil, tak by v podstatě byl - a já to teďka řeknu - méněcenný. Je to diskriminace vůči těmto lidem a já jsem takto podal i pozměňovací návrh. Vnímal jsem to jako takovou řeknu snahu aspoň k tomu otevřít diskusi, ale zkusme se o tom pobavit, kdo musí být v akademickém senátu, podle čeho se budou vybírat rektoři, podle čeho se budou vybírat děkani, protože vlastně i já jsem to zažíval. V podstatě se dostáváte do situace v okamžiku, kdy se neshodnete se svým děkanem, že máte ostrov odporu, se kterým nelze spolupracovat na univerzitě.

Je tady třeba si říct, že musíme ty věci změnit, musíme je nastavit tak, aby to řízení tady bylo. Myslím si, že není náhodou to, že nejlepší univerzity na světě jsou ve Spojených státech a Velké Británii. Z Evropy skutečně se tam dostávají ETH Zürich a já nevím, které další, ale jsou skutečně ojedinělé. Nesmíme se spokojit s tím, že budeme průměrní nebo podprůměrní, takže prosím nechci teďka hovořit o tomto zákonu, o kterém jsem řekněme spíš byl kritický, ale zkusme fakt nastavit nějaké principy, abychom měli jistotu, že se konečně ten zákon změní. Musím říct, že jsem na vysoké škole od roku 1989 a v tom se celkem nic zásadního nezměnilo a stále se potýkáme se stejnými problémy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a toto vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Nejprve svou reakci přednese pan poslanec Julius Špičák a poté pan zpravodaj. Prosím pěkně.

 

Poslanec Julius Špičák: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já skutečně tuto situaci v tom výzkumu považuju za velmi špatnou a zákon, který tady projednáváme, to fakticky neřeší. Mě zcela fascinuje, když základní kritérium - ať už ty žebříčky jsou jakékoliv - je jasně dáno, že Karlova univerzita, kterou bereme za jakýsi symbol, ve skutečnosti ne, že jsou před ní na žebříčkách americké a britské univerzity, ale i mexické, brazilské, indonéské, takže ten zákon musí směřovat k něčemu naprosto konkrétnímu a jinak kroky, jak zákon naplnit, jsou nám - nám, několika akademikům - jsou nám v podstatě jasné, ale v tomto návrhu zákona tyto kroky se neobjevují, takže já vidím přínos tohoto zákona jako v zásadě zcela vágní. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci. Nyní se svou faktickou poznámkou na průběh rozpravy zareaguje pan zpravodaj. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Já mám několik nesourodých poznámek.

Jednak co se týká žebříčků, tam bych to nepřeceňoval, tam je pět kritérií - můžeme se o tom bavit, o jednotlivých kritériích - a ostatní dost důležité věci opomíjí, ale faktem je, že být 254. není žádné velké vítězství, když hrajete třeba tenis.

Co se týká kulatého stolu, kulatý stůl byl, zájem o to byl enormní, řešili jsme tam problémy, které se týkaly skutečně systému řízení. Moje představa, velmi zjednodušená, je taková, že ten, kdo firmu řídí, ten za to taky zodpovídá, a není možné, aby zodpovědnost byla stoprocentně na generálním řediteli, čili na rektorovi, a rozhodovali jiní.

Co se týká vysokoškolských ústavů, za deset let existence si cestu ústavy našly. Řada lidí učí, má částečné úvazky na fakultách a mohou se takhle zúčastnit akademického života. Problém vidím jinde, a totiž v investicích, protože jestliže chceme sem dostat nové cizince, nové lidi, kteří mají zájem o ústavy, tak je potřeba tam mít špičkové, světové vybavení - a to chybí.

Nakonec bych řekl, že rektorů tady bylo víc, ještě tady byla... ještě tady je paní doktorka Válková, čili rektorů nebylo čtyři, ale pět, takže je tady asi přerektorováno, ale zajímavé je, že všichni máme víceméně stejný názor, že ten, kdo řídí, musí taky nést zodpovědnost, ale nemůže mít jenom tu zodpovědnost. Negativní případy, kdy lidi pomalu šli do tepláků, jsou uvedené... (Předsedající: Čas, prosím.) Taky je znám. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a právě paní poslankyně Helena Válková je nyní na řadě se svým vystoupením a my se vystřídáme v řízení schůze.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, já naváži, protože naprosto se ztotožňuji s tím, co tady řekl pan poslanec Vondrák, vaším prostřednictvím, a pan poslanec Rais, vaším prostřednictvím.

Jinak k té poznámce, ano, já jsem byla rektorkou tři roky, ale na soukromé vysoké škole, takže v tomhle směru se malinko odlišuji, ale rektor jako rektor v tom smyslu, že nese plnou odpovědnost, a právě proto také naváži na to, co tady řekl pan profesor Rais, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Holt tu odpovědnost ze sebe nesejmete a řešili jsme tam často velmi komplikované úkoly, hlavně v ekonomické oblasti i v rozhodování, jací studenti jsou pro nás akceptovatelní, obzvlášť na soukromé vysoké škole, právě z řad třeba studentů, kteří přicházeli ze zahraničí, jací nikoliv, a odpovědnost byla opět zase úplně jasná, a proto také jsem připodepsaná pod některými pozměňovacími návrhy, které přenášejí třeba některé pravomoci akademického senátu - tady ovšem veřejné - vysoké školy, například schvalovat rozpočet, střednědobé výhledy, finanční prostředky, jejich investice, výroční zprávy, které předkládá rektor, na správní radu veřejné vysoké školy. Možná technikálie, ale každý rektor... myslím si, že tyto změny by mohl uvítat.

Teď, protože jsem byla při zakládání vysoké školy, tedy konkrétně Fakulty právnické Západočeské univerzity v roce 1993, 1994, a učila jsem tam taky velmi dlouho, byla jsem vedoucí katedry, podílela jsem se na vedení fakulty, a kdyby nedošlo k nešťastnému případu zvanému kauza plzeňských práv, kde jsem sama musela označit toho, kdo zneužil důvěry a měl tam velký okruh pravomocí - nebudu teď jmenovat, všichni víme, o koho jde - a umožnil karlovarské škole, aby její absolventi skočili hned třeba do třetího ročníku nebo do čtvrtého ročníku a udělali takzvané rychlokvašky, rychlé studium na právnické fakultě, což tenkrát hrozilo dokonce odejmutí akreditace a ztratili jsme doktorský program, ztratili jsme samozřejmě Ph.D. Tam právě sehrál roli i akademický senát, který k našemu velkému překvapení v tajných volbách nám nedal za rok důvěru, takže jsme - řada z nás jako profesor Šámal, profesor Eliáš, já - jsme odešli, protože jsme pochopili, že nám nemůžou odpustit - jestli studenti, ale někteří kantoři také - to, že jsme plzeňská práva takhle pošpinili, ale nám nic jiného nezbývalo, protože tam se tomu musela udělat i v rámci celkové očisty dobrého jména vysokých škol nějaká přítrž, hranice stanovit. Promiňte mi tuto odbočku, ale ono to se vším souvisí.

Když jsem si četla tu novelu vysokoškolského zákona, tak jsem také stejně jako pan poslanec Vondrák postrádala koncepční změny, ale podobně jako on jsem dospěla k závěru, že to vyřešíme jedině novým zákonem. Tohleto nelze vyřešit... Pan ministr kýve hlavou, jsem ráda, ale předpokládala jsem to, protože tu problematiku samozřejmě velmi dobře zná. Takže budiž, chápu. V tomhle volebním období už nebude. Čím dříve vzniknou nějaké - napříč politickým spektrem - pracovní skupiny, tím lépe. Rozhodně na příští vládu tento úkol čeká.

Teď ještě poznámka, která možná nezmění vaše hlasování, ale já ji tady musím uvést. Nedovedu si představit, že by například německé vysoké školy - a znám vysoké školy v Heidelbergu, v Tübingen, v Mnichově - připustily, aby se jim do terciárního vzdělávání tímto způsobem v rámci pozměňovacího návrhu - myslím, že tlak by byl takový na poslance Bundestagu, že si to fakt nedovedu představit, jinde to nehodnotím, tam to tak neznám - že by se tam otevřela cesta, kterou otevřel pan poslanec Berki svým pozměňovacím návrhem, kterým víceméně umožňuje, aby se dostali do oblasti terciárního školství, byť samozřejmě způsobem, který může být označen jako rafinovaný, protože jde o sjednocení - v tom odůvodnění to také je - hlavním cílem pozměňovacího návrhu je sjednocení "akreditačních hodnoticích postupů napříč celým sektorem terciárního vzdělávání v České republice." - to není hloupě zdůvodněné - "Proto tímto navrhujeme převedení akreditace vzdělávacích programů vyšších odborných škol do působnosti Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství; v souvislosti s rozšířením jeho kompetencí se zároveň mění jeho název na ‚Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání‘". Já bych s tím i souhlasila za předpokladu, že by to byla jedna z komponent celého systému změn. Já si totiž myslím, že tohle přesně by se mělo řešit až v rámci nového vysokoškolského zákona, troufnu si říct, z mého pohledu jinak tedy trochu. My tady máme vyšší odborné školy, známe jejich úroveň, já jejich studenty stále - absolventy vyšších odborných škol v bakalářském studiu na Vysoké škole práva a podnikání, což teď spadá pod soukromou Panevropskou univerzitu - učím. Jsou na tom lépe, lépe nežli absolventi gymnázií většinou - nebo, ale těch máme málo, teď jdou opravdu rovnou na vysokou školu, veřejnou velmi často - nicméně ti, kteří tam jsou, tak jsou na tom lépe nežli z jiných středních škol, což je logické, ale zdaleka se do klasického terciárního vzdělávání tak, jak ho máme nyní nastavené, nevejdou.

Minimálně z hlediska úrovně vzdělávání je to lepší střední škola, nebo možná ani ne, specializovaná střední škola - jak kde, abych zase nekřivdila, protože některé vošky jsou opravdu velmi dobré - takže bych tady varovala před tímhle ne zcela systémovým a logickým zásahem.

Nemám problém se jak zdržet, tak zvednout ruku pro novelu. Ať mi to pan ministr nemá za zlé, nemyslím si, že ta novela je špatně připravená, je potřebná, ale tyhle pozměňovací návrhy, které jsme na klubu diskutovali, mně velmi vadí. Jinak nechávám spíš na panu profesorovi Raisovi, aby sám potom zdůvodnil, protože připravoval zejména ty pozměňovací návrhy, u kterých jsem připodepsaná, mám je tady, ale nebudu přeskakovat. Tohle je spíš takový obecný úvod. Ano, potřebujeme novelu. Ano, je tam řada věcí, se kterými souhlasíme. Ne, jsou tam pozměňovací návrhy, které tam nepatří a nebyly podle mého názoru dostatečně diskutovány.

Také jsem byla oslovena ne jednou soukromou vysokou školu, ale více, které samozřejmě mají obavy. Řeknu to otevřeně, říkají: Tak dobře, tak to potom za chvíli bude asi takové, že nabízíme bakalářský program, soukromá vysoká škola, máme a platíme si tam drahé profesory, docenty, Ph.D. a v podstatě ten rozdíl bude smazán. Vyšší odborná škola, vošky se dostávají... Otevřela se cesta a dostanou se postupně na naši úroveň - to je to, o čem tady moje kolegyně obě hovořily.

Nechci tento parciální problém z hlediska celého našeho vysokoškolského systému tady upřednostňovat jenom kvůli tomu, že učím na soukromé vysoké škole. Určitě ne. Mně jde zejména o to, abychom se v žebříčcích, ne oficiálních, ale v žebříčcích neformálních, podle kterých se rozhodují naši studenti. Učím strašně ráda, mám i seminář v trestní politice na právnické fakultě, tady na mé alma mater. Ráda tam učím a je to jedno, že tam učím téměř za nic, ale v podstatě jde o to, že nejlepší z těch, kteří by nás mohli reprezentovat - doktorandi - jsou placeni a jsou... mají respekt, jaký mají, čili jim nezbývá nic jiného než se nevěnovat svému oboru naplno a tato novela to napravuje, ten stav, alespoň částečně, takže to se mně zase na druhé straně velmi líbí a chtěla bych to tady pochválit.

Ještě poslední poznámka, podle čeho se rozhodují naši studenti? Rozhodují se podle možnosti uplatnění, rozhodují se podle toho, jestli... Čím dál tím víc vidím, že se mění generace studentů. Je úplně jiná - a to všichni vnímáme, kdo učíme - než byla před deseti lety. Daleko víc - možná že to můžeme nazvat rozmazleností, z pohledu někoho, kdo se narodil v padesátých letech, určitě, ale z pohledu dnešních to není rozmazlenost, trošku jim závidím, někdy dost - si rozhodují, nejenom kolik si vydělají, jakou budou mít prestiž, ale jestli je to bude bavit, jestli to bude jejich poslání, jestli do toho dají svoji životní energii, jestli se budou cítit v tom dobře, v té své profesi. Bohužel od řady talentovaných už dětí, teď už vnuků některých mých vrstevníků slyším: Důležité je, že jsme se naučili angličtinu, francouzštinu, němčinu, že půjdeme na vysoké školy do zahraničí. Když na to nemají, tak v Německu jsou stále bezplatné vysoké školy, a jak jsem říkala, taková vysoká škola v Tübingen - kde mimochodem učí dcera jedné mé kolegyně, také advokátky, učí v angličtině, protože předtím pracovala v Cambridgi - takže tito velmi dobře vybavení jazykově a talentovaní mladí lidé nám odcházejí - a tím jsem si celkem jistá - když nemají peníze, spíš na školy do Německa, když mají peníze, dostanou se tak i na školy, které je třeba financovat - a třeba v Americe, tedy pokud není člověk současně sportovcem, je to téměř neufinancovatelné.

Končím svůj projev tím, protože nechci zdržovat, že ta novela je velmi potřebná, že nás čeká velký úkol přijmout nový vysokoškolský zákon a že jsou tam právě některá čertova kopýtka, která mě trošku mrzí, protože to je úplně zbytečné. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji paní poslankyni. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Vondrák.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Už jen skutečně velmi krátce - ono to možná zůstalo skryto v překladu, když jsem hovořil - já si myslím, že tu novelu nutně potřebujeme, protože řeší problematiku našich doktorandů, která je dlouhodobě neřešená, takže prosím, abyste to vnímali při závěrečném hlasování, protože skutečně to je věc, která je podstatou novely zákona.

Já se tímto omlouvám, prostřednictvím předsedajícího, paní profesorce Válkové, že jsem nepoužil pojem emeritní rektorka - to se fakt nehodí u dam, emeritní, to si myslím, že je přívlastek, který tam nepatří. Děkuju.

To jsem jenom chtěl říct, takže prosím, já si myslím, že tady je třeba se vrátit k jádru problému, proč ten zákon projednáváme. Projednáváme ho především z důvodu řešení situace doktorandů na vysokých školách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím dalšího řádně přihlášeného a to je pan poslanec Igor Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já jsem tady v rámci druhého čtení prostřednictvím svého kolegy - bohužel jsem nemohl být přítomen - nahrál jeden z pozměňovacích návrhů. Vzhledem k tomu, že jsem tu nebyl, tak jsem se k němu nemohl vyjádřit, takže využívám třetího čtení, abych stručně tedy zdůvodnil, respektive trošku ho rozebral.

Je velice stručný, v podstatě obsahuje čtyři slova. V § 48 přijímání do doktorského studia, přidávám čtyři slova "ve stejném či příbuzném oboru". Je to velice stručné, ale myslím si, že je to poměrně zásadní věc, protože jsem zaznamenal v praxi, že se byť v jednotkách případů a byť velmi výjimečně, stává, že do doktorského studijního programu jsou přijímáni absolventi magisterského studijního programu, kteří vůbec nestudovali daný obor, do kterého se hlásí, respektive obor magisterského vzdělání je diametrálně vzdálen tomu, co mají studovat v doktorském studijním programu. Dokonce jsem zaznamenal jeden úplně extra absurdní případ, kdy člověk, který studoval humanitní vědy, získal titul magistra, byl následně přijat do technického oboru, který absolutně nesouvisel s tím, co předtím studoval, a dokonce ani s tím, čemu se v předchozí praxi věnoval, a nakonec získal titul Ph.D. Jsou to individuální, jak jsem říkal, případy, jednotky, nemyslím si, že by to byl nějaký systémový problém. Velice často potom samozřejmě, když se to někdo dozví a dostane se to i do médií, která to nechápou, cílí potom dotazy na rektora konkrétní vysoké školy a ptají se ho, jak je to vůbec možné? Rektorům se to velice těžko zdůvodňuje, odpovídá, protože nejsou zodpovědní za přijímací proces do doktorského studia, běží to na fakultách a v podstatě to padá na hlavu děkanům. Děkani často také se k tomu nějak úplně věcně nejsou schopni vyjádřit, protože jak jsem říkal, je to spíše individuální selhání konkrétních jedinců v rámci nějaké přijímací komise, a potom to vrhá velice špatné světlo na konkrétní univerzitu. Nechci být konkrétní, tady v tomhle případě. Mně jde o to, že pokud tam přidáme slova "ve stejném či příbuzném oboru", tak se nic nestane a vysoké školy budou přece jenom více vázány nějakými vnitřními předpisy k tomu, aby si tuhletu věc ohlídaly. To je všechno. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Vondrák.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Dámy a pánové, takto to nefunguje. Kdyby pan Igor Hendrych měl možnost působit v zahraničí na zahraničních univerzitách, tak by zjistil, že právě třístupňové vzdělávání bývá takové, že lidé studují různé obory a pak si je vzájemně propojují a dostudují si spousty věcí sami. To bych vnímal... Dokonce mám konkrétní příklad: můj vedoucí laboratoře Computer Science ve společnosti Texas Instruments měl magisterský titul v muzikologii, pane bývalý rektore, a Ph.D. měl v computer science - nijak mu to v tom nebránilo a myslím si, že naopak jeho disertační práce, kterou jsem si přečetl, na téma algeber výpočetních, to byla skutečně vysoká matematika, takže nevnímám v tomto problém.

Já si myslím, že nemusíme... To je právě takové to klišé, které tady máme z minulosti - když jednou začnu jako stavební inženýr, tak musím udělat Ph.D. jako stavební inženýr, ale ta doba je taková, že vyžaduje flexibilitu, vyžaduje studium, samostudium, věnovat se tomu oboru a dostudovávat to, co jsem neměl možnost dostudovat v předcházejících oblastech - mimochodem i na našich univerzitách se liší znalosti magisterských studií téhož oboru - takže prosím, já bych to právě spíš tam nedával, protože to otevírá prostor tomu, co jsem říkal: propojovat obory, být flexibilní a být připraven na to, že v životě prostě můžu dělat úplně jiné věci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a s faktickou se hlásí ještě pan poslanec Hendrych.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Já si myslím, že to vůbec nebrání tomu, aby člověk v průběhu života studoval cokoliv. Akorát mi přijde skutečně absurdní... Znám jeden velice konkrétní případ, kdy člověk vystudoval humanitní obor, vůbec se nikdy nevěnoval oboru technickému a následně získal ten nejvyšší možný titul a stal se tím nejvyšším možným kvalifikovaným odborníkem - pomíjím docentury a profesury - v oboru, ke kterému neměl vůbec žádný vztah. Já to tady nechci rozebírat, nechci být konkrétní, vím, že to vzbudilo pozornost médií, a nepochopil to nikdo.

Pokud je to obor příbuzný technický - já tam taky neříkám stejném, já říkám příbuzném - pokud je to obor technický, někdo je stavební inženýr nebo strojní inženýr a potom se věnuje elektrotechnice a tak dál, tak to samozřejmě je v pořádku, ale opravdu si nemyslím, že případy, kdy někdo vystuduje humanitní vědy a následně se stane graduovaným technikem na nejvyšší možné úrovni, jsou žádoucí. To je můj názor.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Žádná další faktická v tuto chvíli není, tak bych poprosil dalšího řádně přihlášeného a to je pan poslanec Fridrich. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Fridrich: Děkuji za slovo. Hezké dopoledne všem, nebudu opakovat to, co už tu bylo řečeno, protože spousta problémů zmíněna byla. Faktem je, že tahleta diskuse by podle mě nenastala, pokud by se změna zákona týkala doktorandů, jak bylo původním záměrem, a nebylo k tomu v poslední hodině přičteno x pozměňovacích návrhů, které s tím nesouvisí. To mě vede k myšlence, jestli to není úspěšný model, který je v plánu používat i do budoucna, protože včera jsme byli svědkem toho, že zákon o sociálních službách byl také přerušen, protože se načetlo v poslední chvíli x pozměňovacích návrhů, na které nebyla možnost reakce.

Já se trošičku vrátím - už to tu bylo zmíněno - pár slovy k žebříčku vysokých škol. Já ho nepřeceňuji, ale jenom doplním to, že hodnoceno bylo 2 092 univerzit ze 115 zemí. Z Česka se dostalo do tohohle žebříčku 17 univerzit. Pouze 3 se dostaly, a to tu bylo zmíněno, do první tisícovky, ale pouze dalších 5 se dostalo mezi 1 500. To znamená, zbytek, těch 9, je až na chvostu hodnocení. Když se vrátím k programovému prohlášení vlády, tak to předpokládá posílení excelence vysokých škol a posílení pozice vysokoškolských ústavů. Vůbec teď nechci rozebírat, jestli je správné, nebo nesprávné zařadit VOŠ čili vyšší odborné vzdělání do terciární sféry, nebo ne, ale připadá mi, že bez nějaké diskuse je to zase rozmělnění špičky našich vysokých škol. Trend hodnocení vysokých škol, ať už se na něho díváme, jak chceme, je bohužel v průběhu let negativní, takže tam by se to určitě změnit mělo.

Když jsem tenhleten problém otevíral i na podvýboru, který tady kolega Berki zmiňoval, i na výboru, tak jsem dostal docela zajímavou odpověď od pana ministra: Musíme změnit zákon, aby nastala debata. Osobně si myslím, že tu jsme proto, abychom perfektně vydebatovali zákon, ten jsme dali, a ne abychom dali špatný zákon a potom nastávala debata. To tu v podstatě zmiňoval i kolega Vondrák, který řekl: Zkusme nastavit principy. Podle mě, když schválíme zákon, tak už je na nastavování principů pozdě a musíme udělat pouze další změnové řízení.

Použiji jenom jako příklad pro tenhleten vysokoškolský zákon pozměňovák o vyšších odborných školách. Bylo nám dodáno - všem členům školského výboru a samozřejmě měli jste možnost se s tím seznámit všichni - stanovisko čékáerky a Rady vysokých škol. Obě dvě instituce byly zásadně proti. Pak došlo k jednání mezi zástupcem Rady vysokých škol ve 12 hodin s panem ministrem a překvapivě stanovisko Rady vysokých škol bylo změněno. Musím říct, že bez toho, aby proběhlo zasedání Rady vysokých škol, to znamená, Rada vysokých škol ani nevěděla o tom, že její reprezentant na základě rozhovoru s panem ministrem stanovisko změnil, takže mě by velmi zajímala odpověď na to, co bylo tak pádným argumentem, že zástupce Rady vysokých škol bez konzultace s ostatními členy vedení a Rady vysokých škol tohleto stanovisko změnil?

To, jak je ten zákon připravován, o tom svědčí podle mě nejlépe tady desetiminutové načítání na začátku technicky legislativních úprav, protože už jsem tam na školském výboru komentoval to, že některé výrazy, jako Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání, jsou zákonem nedefinované pojmy, to se teď mění, je tam spousta jiných věcí, které se teď mění, takže z mého pohledu naprosto nepřipravené, nebylo to odladěné, nebyl na to čas. Neříkám, že je to špatně nebo že nemáme hledat cestu, jak z toho ven, ale to, co říkám, že si myslím, že tenhleten zákon měl proběhnout v té své původní verzi, to znamená dotknout se studentů doktorského studia - tam by nebyl nejmenší problém, prošlo by to - a neměl by se týkat změn u vošek, neměl by se týkat změn NAÚ a spousty jiných věcí. Už to bylo zmíněno i kolegyní Berkovcovou, dneska máme přes 160 nebo přesně 168 vošek, 124 z nich je součástí středních škol, mají jedno IČO, jedno vedení, takže tam dojde určitě ke spoustě legislativních problémů, co bude spadat pod koho, a taky bude to pod dvojí kontrolou, to znamená pod kontrolou České školní inspekce i Národního akreditačního ústavu, nového? Tohleto jsou naprosto neřešené problémy a já jsem na začátku taky byl pevně rozhodnut, že všechno tohleto podpořím, a dokonce jsem autorem jednoho pozměňovacího návrhu, který byl podpořen i na školském výboru - to je o nostrifikaci cizího vzdělávání - ale s přílepky, které se tam objevily, a s tím silovým protlačením zákona mám velký problém taky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. S faktickou se přihlásila paní poslankyně Ivana Mádlová.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěla vyzvat pana poslance Berkiho, jestli by nám mohl už konečně odpovědět na naše dotazy, které se týkají vyšších odborných škol a jejich začleňování do vysokých škol. Pan kolega mě doplnil, protože já své dotazy řeším faktickými poznámkami, nicméně těch otázek je opravdu celá řada. Vy jste pozměňovací návrh podal těsně před ukončením druhého čtení, čili nebyla možnost k tomu tady vyvolat nějakou diskusi a dozvědět se o vašem názoru a návrhu, jakým způsobem dál bude tedy probíhat transformace vyšších odborných škol do vysokoškolského vzdělávání. Skutečně to budí celou řadu otázek a vy jste skutečně z toho bohužel neproblematického vysokoškolského zákona - té novely - udělal strašnou bramboračku. Opravdu znovu vás vyzývám, pojďte nám představit vaši koncepci, která se týká transformace vyšších odborných škol. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. K rozpravě je přihlášen další řádně přihlášený, a to je pan zpravodaj Rais.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Já bych navázal na předřečníky, kolegu Fridricha a kolegyni Ivanu. V podstatě já to chápu tak, že se tady výrazně změnila politická kultura v celé téhle té místnosti, a to spíš zhoršila se ta politická kultura. A toto je odraz, to, co tady vidíme, to je odraz, v podstatě toho zhoršení, kdy není čas na diskuze kolem pozměňovacích návrhů, viz znovu opakuju včerejší extempore večerní ohledně daně z příjmů. Na jednu stranu je to úsměvné, na druhou stranu je to smůla, jak to tady funguje. Čili těch příkladů asi bychom našli celou řadu. Takže pak musí taky ta koalice pochopit, musí taky ta koalice chápat, že se nám ty přílepky nelíbí. A moc variant k řešení nemáme. Buď vyzvat, aby se to projednalo, anebo prostě hlasovat proti. Tak to jenom na úvod. Já jsem měl nachystáno úplně něco jiného.

Já bych chtěl trošku napadnout argumentaci koalice, že potřebujeme víc času před vlastním zákonem. Tak já bych na to asi odpověděl tak, že diskutujeme nad tím zákonem, už diskutujeme fakticky od začátku devadesátých let, čili víc, téměř 30 roků se kolem toho diskutuje a je to pořád z pohledu managementu o tom, kdo vlastně tu školu řídí a kdo za to nese zodpovědnost.

Proto jsem s kolegy v podstatě navrhl ty pozměňovací návrhy, které, jednoduše řečeno, jde o posílení role rektora jako generálního manažera univerzity a posílit úlohu jeho týmu v řízení školy. Dost často se tady argumentuje západními univerzitami. No, tak se tam jeďte podívat, jestli prostě tam je ten rektor nedotknutelný, to prostě je úplně jiná rovina. Nebo ti (nesrozumitelné), nebo ti kancléři a prorektoři. To je prostě úplně jiná rovina proti tomu rektorovi, proti rozhodovacím prostoru toho rektora tady.

Nedovedu si představit generálního ředitele nějakého velkého podniku a je jedno, jestli je státní, polostátní typu ČEZ, anebo jestli je to soukromý nějaký podnik pana Křetínského třeba mě teď náhodou napadlo, aby ten si nechal do toho, lidově řečeno, kecat. Prostě tam se řeší neshody velmi rychle. A to mě překvapuje, že to, o co jsme v podstatě jako představitelé akademické veřejnosti v minulé (?) bojovali, tak to té pravici víceméně servírujeme na stříbrném podnosu. A představitelé v uvozovkách dnešní pravice se tváří, jak kdybychom chtěli zničit či poškodit stávající univerzitní řízení. To je prostě úplně Absurdistán.

Takže co se týká konkrétně těch mých pozměňovacích návrhů, nebo mých, pardon, já jsem to samozřejmě, všechny jsou dělány dohromady v týmu vždycky s kolegy a hodně jsem diskutoval taky s rektory tady těch vysokých škol. Já bych mohl probrat všech asi 12 nebo kolik jsme tam dali, těch pozměňovacích návrhů, celkem jich je 30, aleč ne všechno dalo ANO, pochopitelně. Tak já bych se zastavil u toho, kde je snad šance, dost velká šance na to, aby to prošlo, protože stanovisko výboru bylo bez stanoviska, což znamená, že v podstatě nebylo negativní, a to je pozměňovací návrh 4407, kdy jde o přenesení pravomoci akademického senátu veřejné vysoké školy schvalovat rozpočet, střední výhled vysoké školy předložený rektorem, kontrolovat využívání finančních prostředků vysoké školy, jakož i schvalovat výroční zprávu o činnosti a výroční zprávu o hospodaření z akademického Senátu na správní radu veřejné školy.

To si myslím, že je to úplně to minimum, kdy není možný, aby rektor v podstatě mu bylo řečeno: A pojedeš podle tohoto rozvrhu ročního, který bude prostě finančního rozpisu, který stejně letos třeba poměrně hodně bude omezený. Byť samozřejmě pan ministr řekne, že jsme dostali pár miliard nahoru, ale už neříká, kolik miliard chybí za poslední dva, tři roky.

Takže toto bych byl docela rád, kdybychom k tomuto pozměňovacímu návrhu se vyjádřili pozitivně, byť pořád platí samozřejmě to, že pokud pan kolega Berki víceméně neodvolá ty pozměňovací návrhy, tak budeme mít problém s ním hlasovat kladně. Další návrh číslo 4537 je úprava rektora veřejné vysoké školy tak, aby se na jeho volbě podílela i správní rada. To je další kapitola, správní rada nese ze zákona zodpovědnost, ručí svým majetkem za průšvihy, které spáchá vysoká škola, a přitom o tom nemůže, v podstatě nemůže ovlivňovat ani výběr toho rektora. Čili to by bylo dobré, kdybychom zvětšili volební shromáždění tak, aby jak nejenom akademický senát, ale i správní rada rozhodovali o tom, kdo bude rektor. Takto bych mohl pokračovat přes všechny, přes všechny ty pozměňovací návrhy, co jsme tam dali.

Na jednu stranu ta diskuze byla velice mimořádně bohatá a jsem rád, že na řadě dílčích věcí jsme se shodli. Vypadalo to celou dobu, tak jak už tady říkal třeba kolega Fridrich, to vypadalo celou dobu velmi dobře, že se to posune sice o malý kousek dopředu, ale že se posune tady ten způsob řízení vysokých škol. Ale pak se do toho teda jak se říká lidově hodily vidle, prostě pak do toho spadly ty pozměňovací návrhy těsně před druhým čtením.

A zejména bych zdůraznil to, že prostě musíme brát do úvahy, co taky říkají stakeholdeři, tím myslím Českou konferenci rektorů a Radu vysokých škol. A ti jsou velmi ostře proti těmto pozměňovacím návrhům, ale ti nemají možnost, toto není kulatý stůl, nemají možnost se vyjádřit. Čili apeloval bych tady na toto, abychom, je tam řada věcí, prostě jeden, dva kroky dopředu, ale nechci říkat, kolik kroků zpátky, pokud budou, pokud budou přijaty ty dva pozměňovací návrhy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, máme zde zatím dvě faktické poznámky. Jako první paní poslankyně Válková, připraví se paní poslankyně Adámková.

 

Poslankyně Helena Válková: Já navážu na paní poslankyni Mádlovou, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, a na pana poslance Fridricha, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Něco mně tam zůstalo tak jako ještě nejasné, protože tady zazněla a vlastně i pan profesor Rais, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, naznačil, že jsou tady vyhraněně negativní stanoviska těch velmi důležitých těles akademických, když to řeknu takhle, konference rektorů a Rada vysokých škol. Jak to tedy vlastně je? Já tady tay stanoviska teď nemůžu ocitovat, což mě velmi mrzí, ale vím o tom, že ta Rada vysokých škol, jak už tady řekl pan poslanec Fridrich, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, tak tam zaujala celkem jasné to negativní stanovisko. Ona ho potom změnila. Můžu se, pane ministře, teda zeptat teď? Respektive můžu se zeptat? A přivítala bych vaši odpověď, jak to tedy bylo, proč ji změnili na neutrální? Jestli vysvětlili ten svůj posun mínění a jestli je to skutečně neutrální, nebo jestli setrvali na tom negativním stanovisku? To asi by bylo dost důležité a hovořím samozřejmě o tom pozměňovacím návrhu pana poslance Berkiho, který se týká těch vyšších odborných škol. Děkuji předem za odpověď. Pokud bude.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další faktická, paní poslankyně Adámková.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, páni ministři, já bych se také znovu vrátila ke svým předřečníkům a opravdu žádám o vysvětlení a ještě k tomu o větší diskusi na téma těch vyšších odborných škol a jejich transformace. Pro mladší kolegy musím říci, že ono to je jak červená niť, která se tak vine školstvím, občas tak, občas tak, a došlo tam opakovaně k poměrně velkému znevýhodnění studentů, kteří nastoupili na vysokou školu, mám teď na mysli několik konkrétních, ale nebudu je jmenovat, abych možná nedělala nějakou reklamu, nebo špatnou reklamu. V průběhu studia došlo k transformaci na vyšší odbornou školu z důvodu pravděpodobně odborných, je to různé, a tito lidé tedy končí potom s titulem diplomovaný specialista místo očekávaného bakaláře. Má to samozřejmě potom i dopad na jejich zařazení v práci, na jejich kompetence a další, takže je potřeba o této problematice významným způsobem hovořit, protože není možné snižovat odbornou úroveň vysokého školství v žádném případě. Na druhou stranu samozřejmě, je-li tam dobrý nápad, tak jsme ochotni o něm diskutovat, jenom zatím nám to úplně není v tom jasné. A musím říci, že ty snahy dát tam něco nového jsou opakované. Zatím tedy úplný úspěch jsme za ta léta neviděli a budu velmi ráda, pokud dostaneme podrobnější informace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a nyní pan ministr se přihlásil, můžete využít i faktickou, ale můžete i mluvit.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já si ty věcné argumenty nechám na své závěrečné slovo, ale chci jenom říci, že samozřejmě nejsem povolán komentovat rozhodovací procesy Rady vysokých škol, ani jejich vnitřní debatu, kterou vedly. Já jsem se opakovaně setkal s předsednictvem Rady vysokých škol i České konference rektorů k diskusi o těch dvou návrzích a snažil jsem se vysvětlit pozici ministerstva vůči vyšším odborným školám a Národnímu akreditačnímu úřadu. Pokud jde o vyšší odborné školy, tak myslím, že jádro té argumentace spočívá v tom, že ten poslanecký návrh neprovádí žádnou transformaci vyšších odborných škol. To není pravda. Ten prostě profesionalizuje způsob, kterým je posuzována jejich kvalita. Tečka. Nic víc nedělá. Že to otevírá do budoucna nějakou cestu k tomu, aby existovala vyšší důvěra mezi vysokými školami a vyššími odbornými školami, je fakt, to je určitě pozitivní, a jakákoliv spolupráce bude nepochybně probíhat jedině na smluvním základě, tak jako už dneska se to dělo třeba v případě Olomoucké univerzity a jedné té vošky. Ale ten návrh žádnou transformaci neprovádí a ta debata o tom je jistě namístě, proto jsem říkal, že možná i tenhle návrh odstartuje tu debatu, já si na tom trvám, ale rozhodně ji nepředjímá. Tenhle návrh profesionalizuje způsob posuzování kvality vyšších odborných škol. To je vše, nic víc, nic míň. Takže já předpokládám, že Rada vysokých škol prostě naslouchala některým argumentům, a proto dospěla ke stanovisku, které prezentovala, které je neutrální vůči těm návrhům.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Máme zde dvě faktické poznámky. Paní poslankyně Mádlová, poté se připraví pan poslanec Fridrich.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, pane ministře. Já musím říct, že je smutné tady poslouchat, že vlastně jste udělal krok A, prostřednictvím pana poslance Berkiho, který podal pozměňovací návrh, ale vlastně nevíte, jaký bude krok B, jaký bude krok C. Prostě to se uvidí do budoucna, jak to bude, ale přesto dáváme do toho zákona, že budou vyšší odborné školy akreditovány podle vysokoškolského zákona. Zní to tedy divně, a pokud jsem to špatně pochopila, tak děkuji za jiné vysvětlení. A samozřejmě jde o kvalitu, ale pak se tady nabízí otázka, jestli budou tedy jiné požadavky na ty vyšší odborné školy, když budou podle vysokoškolského zákona, jestli tam bude nějaký požadavek na publikační činnost nebo případně vědeckou činnost, což si nemyslím. Čili to je to, na co se ptáme, jakým způsobem budou začleněny vyšší odborné školy. Přece mi neříkejte, že vy to nevíte, že nemáte nějakou koncepci, nějaký plán, že jenom říkáte - jenom chceme tu kvalitu, ale jaký bude krok B a C, to se uvidí do budoucna.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji vám. Poprosím dalšího přihlášeno s faktickou, to je pan poslanec Fridrich, poté paní poslankyně Válková, a vidím, že se hlásí pan ministr s faktickou. Ano?

 

Poslanec Stanislav Fridrich: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl vyjádřit k tomu, že ta problematika byla konzultována s Radou vysokých škol a s čékáerkou, a z toho vzniklo neutrální stanovisko. Já tady mám materiál ze zasedání Rady vysokých škol, a, pane ministře, po vašem vystoupení a prezentaci Rada vysokých škol zaujala negativní stanovisko. Teprve po vašem setkání s jejím členem a předsedou to bylo změněno na stanovisko neutrální, ale mezi tím zasedání Rady vysokých škol neproběhlo, takže měl byste to říct tak, jak to je, a ne že na základě vašeho jednání s Radou vysokých škol bylo zaujato neutrální stanovisko. Tady je černé na bílém v jejích dokumentech, že to stanovisko je negativní. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Válková.

 

Poslankyně Helena Válková: Sluší se, pane ministře, vám poděkovat za odpověď, ať je jakákoliv. Já jsem ráda, že velmi věcně diskutujeme, ale paní poslankyně Mádlová má pravdu. Tohle, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, tohle mohl být úplně neproblémový zákon. Já tady tedy přečtu pár připomínek, které odezněly právě k tomu zmíněnému pozměňovacímu návrhu 49 42, ke kterému se přihlásil pan Berki, a posuďme tedy sami, a cituji teď z těch připomínek, které jsou písemně zachyceny a které vy máte, ale ostatní se s nimi nemohli seznámit. A když tak se přihlásím ještě potom znovu už do řádné rozpravy.

Takže první připomínka, úprava vyšších odborných škol nepatří do zákona o vysokých školách, má-li být jeden úřad pro vysoké školy i pro VOŠ, budu používat tuto zkratku, pak by měla tato úprava být v samostatném zákoně, nikoliv v zákoně o vysokých školách. Můžeme o tom diskutovat.

Další, nesystémově se mění název NAU na Národní akreditační úřad pro terciární vzdělávání, což je pojem zákonem nedefinovaný.

Za další, věcně nesmyslně a legislativně vadně se mísí problematika upravovaná v zákoně a ve školském zákoně, mimo jiné vošky zůstávají jako součást systému škol podle školského zákona, ale zároveň jsou tedy z hlediska zákona implicitně součástí nedefinovaného, jak jsme řekli předem, systému terciárního vzdělávání, který tedy akredituje, dozoruje úřad, který ale definovaný je.

Za další. § 105 odst. 4: MŠMT stanoví prováděcím právním předpisem obsah písemné žádosti o akreditaci vzdělávacího programu. Otazník: Znamená to, že VOŠ budou spadat jak pod MŠMT, tak pod přejmenovaný NAU? Paragraf (nesrozumitelné) 107: Některé odkazy na užití ZVŠ nedávají smysl, jiné jsou vytržené z kontextu. Například se odkazuje na § 78 odst. 11 VŠ, ale takový odstavec vůbec neexistuje. Není jasné, jak bude řešen společný (?) a tak dále.

Takže já si ještě vyberu pár těch připomínek, které zpracované v téhle systematické podobě jsem dostala před chvílí, protože já jsem vycházela jenom ze znění toho pozměňovacího návrhu. Nejsem členkou školského výboru, ale samozřejmě sleduju problematiku vysokých škol dlouhodobě. Tady vidím, že (Předsedající: Čas, prosím.) byly ty připomínky systematicky uspořádané. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosil bych pana ministra s faktickou a poté paní poslankyně Berkovcová.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem jednal společně s delegací České konference rektorů a Rady vysokých škol, ne s jedním členem, s předsedou, před jednáním toho podvýboru, kde byli přítomni další členové předsednictva. Jaký mandát měl pan předseda a členové předsednictva, je věcí debaty s Radou vysokých škol. Ta otázka nepatří mně.

Pokud jde o vyšší odborné školy, ten návrh, tak jak já ho čtu, neříká, že budou akreditovány podle vysokoškolského zákona. Ten návrh přesně říká to, že pravomoci Akreditační komise pro VOŠ převezme Národní akreditační úřad. Tečka. Neříká, že se tím pádem vztahují na vyšší odborné školy standardy kvality pro vysoké školy. Nadále platí to, že podmínky akreditace pro vyšší odborné školy stanovuje příslušná vyhláška Ministerstva školství.

Na tom stavu se nic nemění. Tímto návrhem tedy ty obavy nebo otázky vlastně nejsou namístě.

Přečtěme si ten text přesně. On říká, že ty pravomoci převezme jiné těleso, ale nemění se ty standardy. A rozhodně to nelze číst tak, že by se přijetím tohoto pozměňovacího návrhu na vyšší odborné školy měly vztahovat akreditační standardy pro vysoké školy, které jsou obsaženy ve vládním nařízení. Tak jenom tady prosím, jako čtěme velmi pečlivě ten text. Říká, že místo dvou orgánů bude jeden, ale zůstávají v platnosti stávající pravidla, stávající standardy. Na tom se v tuto chvíli opravdu nic nemění.

Samozřejmě vedeme debatu o budoucnosti vyšších odborných škol. Já jsem říkal ve svém úvodním slově, že ministerstvo pracuje na návrhu, který bude odeslán brzy do Sněmovny, který otevře možnost, pokud bude přijat, vyšším odborným školám provozovat kratší programy než tři roky - rok, dva, což jsou programy krátkého cyklu, které v našem vzdělávacím systému zcela chybí, které potřebujeme, potřebují je zaměstnavatelé. To podle mého přesvědčení má být jádrem činnosti vyšších odborných škol v budoucnu. A považoval bych za prospěšné, aby přitom se dařilo lépe nastavit tu propustnost potom pro absolventy těch kratších programů směrem k bakalářským programu na vysokých školách. Ale to musí být věcí smlouvy mezi těmi školami. Není to nic, co by mělo oktrojovat zákon nebo ministerstvo. Je to věc dobrovolné spolupráce.

To je představa, kterou mám, kterou vůbec nepopírám. Ale ta bude předmětem další debaty nad konkrétními buď zákony v případě tedy těch kratších cyklů, anebo dobrovolné diskuse mezi vysokými a vyššími odbornými školami. Takže znovu opakuji, to není transformace. Je to přenesení výkonné činnosti z jednoho orgánu na druhý tak, abychom zajistili profesionalitu. Protože budovat dvě tělesa, která budou profesionální, budou dostatečně věcně, profesně připravena na otázky posuzování kvality, nedává smysl. Podle mě je správné, abychom měli jedno těleso.

Název pro terciární vzdělávání podle mě je odkazem na zcela běžnou terminologii, která se objevuje jak v národním, tak v mezinárodním kontextu. Terciární vzdělávání je prostě kategorií, do které zařazujeme už léta vyšší odborné školy v reportování třeba vůči statistikám OECD. Ty stávající tříleté voškové programy reportujeme celá desetiletí jako součást terciárního vzdělávání. Není o tom pochyb. Nejsou to ale vysoké školy. Nemají být akreditovány podle standardů pro vysoké školy. Mají vlastní standardy.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosím paní poslankyni Berkovcovou.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Navážu na svoje předřečníky. My se tady můžeme handrkovat o tom, jestli Rada vysokých škol a Česká konference rektorů měly negativní stanovisko, a pak ho změnily na neutrální stanovisko.

Tady jde o to, že vy jste ty vysokoškolské reprezentace úplně obešli s těmi pozměňovacími návrhy. Oni si stěžují, že s nimi nebylo řádně jednáno. To, že se pan ministr s nimi sešel, pak byli přizváni na jednání podvýboru, to přece nestačí. Oni poukazují na to, že takto komplexní a systémové změny se mají řešit v samostatném řádném legislativním procesu, a ne narychlo pozměňovacími návrhy, které se pak už nedají ale změnit. Takže vy jste je obešli, vy jste se vyhnuli tomu řádnému legislativním procesu a oni neměli šanci se k tomu vyjádřit kromě nějakých připomínek. Děláte to vždycky!

Já se úplně děsím toho, až se otevře školský zákon a budeme řešit regionální školství, s čím vším přijdete a co tam všechno nalepíte - jaké hrůzy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Můžeme přejít k dalšímu řádně přihlášenému, a to je pan poslanec Lubomír Brož. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, bylo již řečeno k této novele hodně i od mých kolegů kritických připomínek. Já se ve svém vystoupení zaměřím na dva pozměňovací návrhy, které bych chtěl tímto podpořit.

Prvním z nich je pozměňovací návrh je Igora Hendrycha, ke kterému jsem se i přihlásil ve druhém čtení, když nebyl přítomen. Je to pozměňovací návrh, který se zaměřuje na zpřísnění podmínek pro přijetí ke studiu v doktorských programech. Již tady o něm dneska byla diskuse. Tenhleten návrh reaguje na potřebu zlepšit systém přijímání do těchto programů tak, aby byla zajištěna potřebná úroveň přípravy studentů a zvýšená pravděpodobnost úspěšného dokončení studia. Ten návrh vlastně konkrétně upřesňuje, že podmínkou přijetí ke studiu v doktorském programu je řádné ukončení magisterského programu ve stejném či příbuzném oboru. Tenhleten krok pomáhá podle pozměňovacího návrhu zajistit, aby uchazeči, kteří se chtějí hlásit do doktorských programů, měli již odpovídající odborné znalosti a dovednosti z daného oboru. Tím se předchází situacím, kdy by studenti mohli kvůli nedostatku specializovaného vzdělání zápasit s požadavky studia, anebo ho nedokončit.

Já si myslím, že tento návrh i tak, jak ho kolega Hendrich představoval, je opravdu důležitým krokem ke zvýšení kvality našeho vysokoškolského systému a k tomu, abychom byli schopni produkovat odborníky na nejvyšší úrovni, kteří budou připraveni přispívat k vědě a výzkumu i na mezinárodním poli. Tímto krokem také v neposlední řadě reagujeme na potřeby současného trhu práce, který potřebuje hluboké znalosti a specializaci.

Druhým pozměňovacím návrhem, který bych chtěl zmínit a podpořit, je pozměňovací návrh B2 Karla Raise a dalších. Jedná se o pozměňovací návrh, který se zabývá procesem transparentnosti a otevřenosti ve volbách rektora veřejné vysoké školy. Návrh zavádí takzvané volební shromáždění, které spojuje akademický senát a správní radu univerzity při volbě rektora. To posiluje nejen demokratické principy uvnitř akademické obce, ale také zvyšuje důvěru veřejnosti v tento proces. A to si myslím, že velmi důležitý faktor. Volební shromáždění má totiž zaručit, že na volbě rektora se budou aktivně podílet zástupci jak akademické obce, tak i správní rady, čímž se vytváří komplexní pohled na řízení univerzity a její rozvoj.

Každý kandidát na pozici rektora bude muset přesvědčit širší spektrum voličů o svých kvalitách a vizi pro budoucnost vysokých škol. Tento model také zajistí, že rektor bude mít silný mandát a širší podporu, což přispěje k lepšímu fungování této instituce. Navrhovaná úprava také kromě jiného stanoví jasné a jednoznačné podmínky pro jmenování a odvolání rektora, což představuje stabilitu vysokých škol a jejich řízení. Já tento krok považuji za velmi důležitý a možná klíčový pro zachování akademických hodnot a zejména transparentnosti.

Děkuji za podporu těchto pozměňovacích návrhů.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Další řádně přihlášený je pan poslanec Karel Haas. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já tu debatu určitě nijak neprodloužím a myslím, že to vystoupení bude naprosto konstruktivní. Trošku pak ulehčím té hlasovací proceduře. Přicházím s tím - a pak řeknu krátké odůvodnění - podle § 64 jednacího řádu se zpětvzetím pozměňovacího návrhu, který je evidován v informačním systému Sněmovny pod číslem 4958. Je to společný pozměňovací návrh můj a kolegyně Evy Decroix.

Teď stručné odůvodnění toho zpětvzetí. Je to pozměňovací návrh, který se týká postavení vysokoškolských ústavů. Dneska se už toho tématu kratince dotkl ctěný kolega Ivo Vondrák. My si pořád s kolegyní Evou Decroix myslíme, že jsme tím pozměňovacím návrhem to téma otevřeli. Dobře. Ale konstruktivně chápeme, že možná vyžadovalo větší projednání.

Já jsem po podání pozměňovacího návrhu osobně jednal s některými řediteli vysokoškolských ústavů, třeba s ředitelem Ústavu technické experimentální fyziky panem docentem Šteklem, měli jsme velmi dobrou debatu. To znamená, nevadí nám, že jsme tu veřejnou diskusi na téma postavení vysokoškolských ústavů otevřeli. Ale konstruktivně chápeme, že takovéto věci vyžadují v tom akademickém a vědeckém prostředí důkladnější projednání.

Proto jsme se rozhodli s kolegyní Evou Decroix tento pozměňovací návrh vzít zpět. Činím tak opravdu i po dohodě s ní. Děkuju mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Takže si poznamenávám, že ten pozměňovací návrh je vzat zpět. Poprosím pana zpravodaje, aby s tím počítal. Poprosím paní poslankyni Zajíčkovou.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dobré skoro poledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěla ve svém krátkém vystoupení připomenout kromě jiného, že touto novelou vysokoškolského zákona naplňujeme programové prohlášení vlády, ke kterému jsme se zavázali. Tím závazkem bylo, že budeme modernizovat náš vzdělávací systém a to v celé jeho šíři. To znamená od mateřských škol, předškolního vzdělávání, až po terciální, vysokoškolské a návazně celoživotní učení.

Náš vzdělávací systém totiž charakterizuje mnoho nefunkčních a různých přežitých procesů, pravidel, zvyklostí. Proto je potřeba ho modernizovat a přizpůsobit novým potřebám společnosti, novým technologiím a trendům. Z dat různých analýz a studií jednoznačně vyplývá velká neefektivita našeho vzdělávacího systému. Naše školství vyžaduje stále více a více peněz, naše školství dostává stále více a více peněz, ale bohužel tyto peníze velmi často spolkne zastaralý a drahý systém. Důvody jsou natolik vážné, že pokud nebudeme modernizovat náš vzdělávací systém, může se stát, že kvalita našeho vzdělávacího systému napříč všemi stupni bude velmi rychle rapidně klesat.

Chtěla bych připomenout, že v našem volebním období jsme již přijali mnoho užitečných změn. Přijali jsme novelu zákona o pedagogických pracovnících, která jednoznačně pomohla upevnit některé pedagogické pozice v našich sborovnách. Zafixovala se například výši platů učitelů, anebo v době, kdy je obrovský nedostatek pedagogů, učitelů, umožnila ředitelům přijímat i jiné vysokoškolsky vzdělané lidi bez kvalifikace, samozřejmě s podmínkou brzkého dokončení takové kvalifikace.

Dále jsme novelizovali školský zákon, především pasáž, která se týkala přijímacího řízení. Pustili jsme se do projektu digitalizace přijímacího řízení a přes nějaké počáteční peripetie jsme ho do zdárně dokončili. Dneska jednoznačně můžeme říci, že digitalizace přijímacího řízení je všemi aktéry vnímaná velmi pozitivně a vnesla do celého procesu přijímacího řízení daleko více klidu, předvídatelnosti, jednoznačnosti, větší komfort už jenom třeba tím, že studenti mají možnost podávat více přihlášek a podobně.

Kromě této novely školského zákona už teď chystáme další novelu školského zákona, která v sobě bude obsahovat zefektivnění procesů regionálního školství. Zároveň budeme přinášet další změny, které budou zasahovat do školského zákona. Tou podstatnou změnu, kterou, doufám, v tomto volebním období schválíme, je výrazné snížení odkladu. Na tom jsme v uplynulých měsících pracovali i s opozicí a dnes je tedy tento návrh připraven k tomu, aby byl již projednán zde ve Sněmovně.

Dále máme hlasovat dnes ve třetím čtení o novele vysokoškolského zákona, která přináší mnoho podstatných změn. Když jsem o těch změnách přemýšlela, tak jsem je vlastně rozřadila do takových tří skupin. Jsou to změny, které vstupují nebo ovlivňují spíš systém vysokoškolského vzdělávání, zjednodušují určité procesy nebo mění nastavení institucí, viz například zde již několikrát zmiňovaný Národní akreditační úřad nebo vyšší odborné školy.

Další změny míří do útrob samotných vysokých škol, do jejich procesů, do zkvalitňování těch procesů, například v uznávání výsledků zahraničního vzdělávání. Jsou to změny, které zasáhnou přijímací řízení a kritéria přijímacího řízení. Jsou to změny, které zasáhnou doktorandské studium, ale třeba jsou to změny, které se vztahují i k bezpečnosti na vysokých školách.

Třetí oblastí změn jsou změny, které ovlivní především studenty jako takové. To znamená, jsou to změny, které budou mít pozitivní vliv na studium jako takové. Ovlivní tedy konzumenty vysokoškolského vzdělávání. Tady mohu zmínit jako příklad výraznou pozitivní změnu finančních podmínek pro studenty doktorského studia, nebo se zavádí touto novelou například studentské úvěry, úlevy pro těhotné, nebo se ruší povinnost stanovit poplatky za cizojazyčné studium.

Jak už tady zaznělo, proběhlo mnoho hodin projednávání této novely. Navíc některé změny jsou diskutovány již řadu let a jednoznačně se z terénu ozývá volání po jejich realizaci. Já vlastně z politického hlediska rozumím rozčarování tady opozice nad tím, že přinášíme novelu vysokoškolského zákona a chtěla bych připomenout, že to byla právě současná opozice, která v minulých obdobích měla mnoho příležitostí přijít se změnami a Poslanecké sněmovně novelu vysokoškolského zákona předložit. To, jak víme, se bohužel nestalo. V minulém období žádná novela vysokoškolského zákona nebyla předložena, neprobíhaly ani diskuse, po kterých teď tady opoziční poslanci volají, a kritizují nás za to, že jsme to dostatečně nediskutovali. Nic takového se v minulém období také nekonalo. To i přesto, že se minulá vláda ve svém programovém prohlášení ke změnám zavázala.

Mohu citovat z programového prohlášení minulé vlády z roku 2018: "Při řízení a financování systému veřejného vysokého školství budeme klást větší důraz na kvalitu a výkon a budeme významněji zohledňovat celospolečenskou potřebnost některých profesí." Tak jak vidíte, z tohoto můžeme usoudit, že předchozí vláda také chtěla klást důraz nebo kladla důraz, nebo měla takové předsevzetí, že bude klást důraz, na kvalitu a výkon vysokých škol, ale bohužel legislativou pro to podmínky nepřipravila.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, touto novelou samozřejmě naše práce nekončí. Je zodpovědností nás všech, abychom reflektovali novou skutečnost, novou realitu a tu promítli do další a větší novely vysokoškolského zákona, kterou musíme v následujícím období společně připravit a uskutečnit, společně schválit. Děkuji a budu věřit, že všechny smysluplné pozměňovací návrhy a celý zákon dnes budou schváleny.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Další z řádně přihlášených je pan poslanec Jan Berki. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Pane předsedající, děkuji. Jenom na úvod si dovolím, vaším prostřednictvím, jedno vysvětlení. Neodpovídám ve faktických poznámkách, protože si dlouhodobě myslím, že k tomu neslouží faktické poznámky. Proto jsem si to nechával do svého vystoupení. Pokusím se odpovědět.

Druhá věc, za kterou se omlouvám - už jsem to říkal několikrát - jsem trošku impulsivní, možná to jsou ty moje maďarské geny. Proto tam občas tančím, a proto nechodím hned na mikrofon, protože vím, že bych občas říkal něco, co nechci tou formou potom říkat. Tak jenom na vysvětlení, proč tam tančím.

Teď se pokusím ve stručnosti... Já se s dovolením nebudu vracet k tomu projednávání a podobně, protože to by tam zase zanášelo emoce, kterým rozumím, ale pokusím se soustředit na věcnou stránku věci. U vyšších odborných škol - on to už částečně naznačil pan ministr - hlavní motiv je ten, že my již v současné době absolventy vyšších odborných škol v tom terciálním vzdělávání vykazujeme. Náš návrh nedělá v tuto chvíli v tom systému nic jiného, než že na straně státu mění toho, kdo kontroluje vstup a průběh v tom vzdělávání. Doteď to dělala Akreditační komise, která byla pod MŠMT, nyní to bude dělat úřad, který skutečně dohlíží na terciální vzdělávání. Stejně tak průběžnou kontrolu, kterou dělala Česká školní inspekce, bude dělat Národní akreditační úřad.

V tuto chvíli se ale nic nemění na způsobu financování. V tuto chvíli se nemění nic na tom, kdo vydává standardy. To je pořád v rukou ministerstva. Já vůbec neříkám, že se diskuze nepovede, ale v tuto chvíli bylo jedinou snahou skutečně ve chvíli, kdy to vykazujeme v terciálním vzdělávání, aby ten, kdo dohlíží na vstup a výstup podle pravidel, které ale bude stanovovat nadále ministerstvo, kontroloval úřad, který je k tomu určen.

Co se týká Národního akreditačního úřadu, tak tam bych zase, s dovolením, ten úplný úvod odkázal na plán, který schválilo ministerstvo již v roce 2021, které počítalo s tím, že zhruba v této době k osamostatnění dojde.

Co se týká nezávislosti, tak tam je potřeba říct - a říkal jsem to i na výboru, i na podvýboru - že ta nezávislost není vnímána jen na politické reprezentaci. Ten model je postaven teď na stakeholderech - mimochodem, ale za stakeholdery nejsou považovány pouze reprezentace vysokých škol, a to z toho důvodu - a to je ta druhá podmínka, té nezávislosti - že nemůže být celý systém postaven jen na tom, na koho má primárně dopadat, komu má nastavovat ta pravidla. Proto i v návrhu tak, jak je skládána rada akreditačního úřadu, tak tam sice výraznou, dokonce většinovou roli, hrají návrhy těch reprezentací, ale je tam pořád zanášen ještě pohled dalších stakeholderů, ať už je to tripartita, ať už je to sdružení krajů nebo ministerstvo.

Co se týká potom ustanovení předsedy, opět je to stejné. Hledali jsme princip, kterým by bylo vyváženo to, že na jedné straně z výběrového řízení nemůže vzejít někdo, koho by - já to teď nazvu jinak - jako ohodnotili převážně stakeholdeři, protože i tam výraznou většinu ve výběrové komisi mají stakeholdeři samotní. Ale zároveň - a opět říkám ten samý argument - není možné z mého pohledu, aby si jenom určovali, ti, kdo je budou posuzovat, oni sami, i když se jich vlastně týká ten samotný dopad. Proto tam je opět nějaká jako pro hledání vyváženosti, princip toho, že z navržených tří vybírá ministr.

Co se týká financování, o kterém ještě mluvila kolegyně Berkovcová, tak bych jí prostřednictvím, pane předsedající, vás odpověděl: ano, i na podvýboru byly diskutovány dva možné přístupy - buď to financujete ze státního rozpočtu, anebo některé země volí model, že vysoké školy za akreditační řízení platí akreditační agentuře. My jsme tuto změnu dělat nechtěli. To, co se ale událo, je, že už to právě není jen obyčejná položka kapitoly 333, ministerstvo, ale naopak nezávislost, co se týká financování, je tam výrazně větší.

Poslední doušku, kterou si dovolím. Ano, víme, že tímto návrhem nezajistíme zcela to, že splníme podmínky vstupu do EQARu, ale nikoli tím, podle našeho názoru, že by tento návrh byl v rozporu se standardy, ale proto, že vstup vyžaduje dvě změny: jednou je právě nezávislost úřadu - a my se domníváme i na základě zkušeností z jiných zemí, že tento návrh ji splňovat bude; druhá je ale procesní změna. A protože procesní změna je daleko náročnější - a tam připomínek z mezirezortu, respektive z připomínkového řízení, k druhé novele, která už nám zřejmě nedoputuje, bylo poměrně více, tak jsme se rozhodli, že do toho v tuto chvíli zasahovat nebudeme. Ale znovu připomínám, akční plán z roku 2021 počítal s osamostatněním NAÚ. My ho uvádíme v život, protože se domníváme, že když se podíváte do standardů, kde se posuzuje, jak dlouho ten úřad je nezávislý, tak se domnívám, že tento krok je důležitý. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče. Máme zde dvě faktické poznámky. Nejdříve pan Pavel Svoboda.

 

Poslanec Pavel Svoboda: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já budu velmi stručný. Vážený pane ministře, vážení kolegové, kolegyně, já bych si dovolil reagovat jenom na pana kolegu Honzu Berkiho. Stejně, jak jsem vnímal významné obavy z opozičních lavic, tak mám velký problém s tím, jakým způsobem se do systému nahrál a kdy Národní akreditační úřad. Na stranu druhou ctím tady nějaké dohody na úrovni vedení stran. A ať jsem úplně spravedlivý, podstatnou věc tady řekla paní kolegyně Renáta Zajíčková - tu bych rád podtrhl - pokud se za minulé volební období nestalo vůbec nic, tak holt to je potřeba jako vnímat.

Shrnuto, podtrženo: v tom zákoně je spousta dobrého, doktorská studia, doktorandi a tak dále, to je potřeba, aby bylo přijato. Na stranu druhou mám velké obavy z budoucnosti Národního akreditačního úřadu. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A poprosím paní poslankyni Mádlovou.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych teď reagovala ve faktické na pana kolegu Berkiho, vaším prostřednictvím. Ale vy pořád trváte na tom, zcela logicky, že se vlastně týká jenom o posuzování kvality akreditací oborů na vyšších odborných školách. Nicméně pokud je to jenom z hlediska posuzování kvality, tak je to k nějakému účelu, za nějakým účelem (zdůrazňuje) teď narychlo na konci druhého čtení dáváte takhle zásadní pozměňovací návrh, který se dotýká vysokého školství i vyššího odborného školství. Čili tam musíte mít nějaký závažný důvod, proč tam dáváte to, že obory vyššího odborného vzdělávání budou akreditovány podle vysokoškolského zákona.

Tady se nabízí tedy otázka, jestli opravdu máte pocit nebo víte, že určité procento vyšších odborných škol je nekvalitních, že musíme zvýšit kvalitu, a proto nastavujeme vyšší laťku, a proto budou akreditovány podle vysokoškolského zákona, jestli chcete nějakým způsobem tím pádem zvýšit kvalitu, aby byla potom lepší prostupnost na vysoké školy. Čili to jsou opravdu závažné otázky, o kterých bychom tady měli diskutovat, protože ten prostor nebyl - tím, že to bylo ke konci druhého čtení. A opravdu, pokud uvažujete do budoucna, že budou uznány vyšší odborné školy na úrovni bakalářského studia a bude třeba možno přestoupit rovnou do magisterského, jako je to někde v zahraničí, tak pak se ale vysoké školy oprávněně obávají toho, jestli nepřijdou o studenty v bakalářském studiu, jakých oborů se to týká a tak dále. To jsou velmi závažné otázky, na které ale tady odpovědi nepadly. Takže za mě jste z toho opravdu udělal hrůzostrašný zákon.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A poprosím dalšího s faktickou poznámku, a to je pan poslanec Berki.

 

Poslanec Jan Berki: Já jsem se domníval, že odpověděl. Tak to zkusím ještě jednou. Ten návrh počítá s tím, že jestliže tyto studenty vykazujeme v terciálním vzdělávání, tak to posuzuje úřad, který je k tomu určen - to je ad a). A co se týká zvýšení kvality, to má ale už v tuto chvíli stejně v rukou ministerstvo, protože to vydává standardy. Tudíž pokud se ministerstvo rozhodne, na tom ten zákon vůbec nic nemění. Pokud se ministerstvo rozhodne, tak ty standardy zvýší. Jediné, co se mění, je, který pracovní orgán to bude posuzovat.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Z faktických je to vše. Ne, tak teď ještě na poslední sekundu se přihlásila paní poslankyně Válková. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju. Mě napadla - a to bude opravdu taky hrozně krátká otázka - když sleduji diskusi a i z předsálí jsem to sledovala: proč se tato změna, která tady sama o sobě věcně zdržuje legislativní proces - a opodstatněně, protože máme řadu otázek a kritických výhrad - proč se to tam vůbec zařadilo? Mě by to fakt zajímalo, pane ministře - nebo pane poslanče Berki, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, proč to je důležité - nebo můžou promluvit i jistě další poslanci, kteří to spolupodepsali, že jste to do této novely dali. Je to něco, co chtějí vyšší odborné školy? Vy tvrdíte i v zprávě důvodové, že je to dáno tím, že vlastně sjednocujete systém a že to je systémová změna. No, tady je důkaz toho projednávání v průběhu legislativního procesu, že tomu tak není, že to řada z nás vnímá jako nesystémový prvek. A asi těžko nás, opoziční poslance, podezírat z toho, když v úvodu řekneme, že jinak podporujeme tu novelu zákona vysokých školách, že bychom tady naschvál obstruovali. Teď už je jasné, že to ani dneska neschválíme. Je 11.50, takže potřebnou novelu jste ohrozili svým pozměňovacím návrhem. Cui bono? - ptám se latinsky. V čí prospěch?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A nyní řádně přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Šimon Heller.

 

Poslanec Šimon Heller: Dobré poledne, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se na vás velmi krátce obrátil ve věci pozměňovacího návrhu, takzvané hlídačkovné. Jedná se o podporu studujících maminek, případně tatínků, kterou považuji za velice důležitou. Berte to tak, že tady dneska stojím ne jako poslanec, politik KDU-ČSL, ale primárně tady stojím jako otec čtyř dětí, který má tu zkušenost, když se nám narodila dvojčata na vysoké škole a prožívali jsme to rozhodnutí, jak pokračovat dál, jestli moje manželka bude pokračovat ve studiích, přeruší či ukončí studia.

Považuji za velmi důležité, abychom tento pozměňovací návrh v rámci stipendií, který bude vázán na rodičovský příspěvek, podpořili, protože jak tady sedíme, jezdíme různě do severských států se učit, jak se dělá rodinná politika, organizujeme konference, organizujeme kulaté stoly, ale dnes, jak tady budeme hlasovat, tak máme možnost podpořit jednu konkrétní věc, konkrétní pomoc maminkám a tatínkům, kteří jsou na vysokých školách. Odhlédnu od hodnotového aspektu, jenom v rámci ekonomického aspektu těch pár korun, které na to v rámci státního rozpočtu vydáme, bude znamenat, že české maminky, případně i tatínkové nebudou tlačeni k tomu, aby přerušovali vysokou školu, kdy víme, že po přerušení část se už nevrací na vysoké školy, nebudou tlačeni k tomu, aby ukončovali vysokou školu, což nepochybně pro český stát výhodné není, a případně nebudou tlačeni k tomu, aby ukončovali svá těhotenství, což pouze z ekonomického pohledu je také pro český stát nepochybně nevýhodné v rámci současné demografické křivky. Proto nemluvě o hodnotovém principu vás žádám, abyste tento návrh podpořili, protože se jedná o konkrétní podporu rodiny, který svým jedním hlasováním můžete dnes významně posunout. Možná pro vás malý krok, malé jedno zvednutí ruky, ale věřte, že pro spousty maminek a tatínků na vysokých školách je to velká věc. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Máme zde tři faktické poznámky. Nejprve paní poslankyně Věra Adámková, poté pan poslanec Rais.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já se ještě vrátím znovu k těm vyšším odborným školám a transformaci, ať tak, či chceme, nebo ne, na vysoké školy, a to proto, že v mých oborech, tedy zdravotnických oborech, je tady zásadní, zásadní rozdíl ve studijních oborech, v jejich náročnosti, v jejich profilu, v jejich celé koncepci. Může se vám to zdát jako úsměvné, ale je to velmi závažné, protože tady se potom jedná o kompetence těch absolventů. Opravdu jinou kompetenci má diplomovaný specialista, jinou bakalář. A pouhým převedením toho, že... Mě tedy neuspokojila ta odpověď, že to pak posoudí nějaký úřad. Úřad vždycky něco posoudí, s tím spory nejsou, ale nám by to opravdu mohlo ohrozit péči o nemocné. A tady potom končí legrace.

A to, co se zdá pouze jako definice, že nějaký úřad to posoudí a nějak to posoudí i při tom, že všichni se budou snažit posuzovat co nejlépe a tak dále, nikomu nepodsuzujeme nějakou pejorativní myšlenku, tak tady by opravdu mohlo dojít k velmi fatálním věcem, protože úplně jinou kompetenci má bakalář, který končí třeba zdravotnického záchranáře, jinou kompetenci má vyšší odborná škola s diplomovaným specialistou. Takže tady opravdu ta odpověď mě neuspokojila. Zdá se mi, že trošku vychází z oborů možná jiných, kde třeba takový rozdíl není zásadní, já samozřejmě to mohu i pochopit, ale pro zdravotnictví by to mohl být zásadní rozdíl, ale zrovna tak pro některé technické obory. A mám teď na mysli úplně konkrétní vysokou školu, která začala na severní Moravě před 20 lety. V průběhu dvou let se transformovala z nedostatku vyučujících na vyšší odbornou školu a opravdu to není dobře a není to dobře vysvětleno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Ještě zvládneme jednu faktickou. Prosím pana poslance Raise, poté budu muset 115. schůzi přerušit.

 

Poslanec Karel Rais: Já bych se chtěl vyjádřit k tomu hlídačkovnému. Samozřejmě si myslím, na základě dnešního jednání u poslanců ANO ze školského výboru, že je potřeba toto zvážit a skutečně se rozhodovat ne striktně, nýbrž brát do úvahy tu sociální situaci. To je jedna věc.

Na druhou stranu je potřeba se podívat, jaké fondy má k dispozici univerzita a rektor, a ten samozřejmě ve zvláštních případech může poskytnout jednorázové stipendium poměrně hodně velké, v řádu statisíce korun. Ale to je všecko dáno vnitřními pravidly, pravidly univerzit. Čili myslím si, že je potřeba také, aby se ty dívky, nebo prostě tady ta skupina lidí, která to prosazuje, tak aby se také obrátila jednotlivě i na konkrétní rektory, protože tam ten prostor evidentně v té sociální oblasti je, a vůbec to tak, jak jste říkal vy nakonec, nikoho nezatíží, protože ty peníze jsou určeny skutečně na sociální věci, na nic jiného. Takže to jenom takové jakési doplnění tohoto, ale jinak souhlasím s tím, co říkáte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a vzhledem k tomu, že je přesně 11.55, tak, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, já přerušuji 115. schůzi, a to do čtvrtka 31. října do 9 hodin.

Podotýkám, že 117. schůze bude zahájena přesně za čtyři minuty ve 12.00. Děkuji.

 

(Schůze přerušena v 11.56 hodin.)

Aktualizováno 12. 11. 2024 v 22:51.