(pokračuje Věra Kovářová)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 861/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Kolegyně, kolegové, já vás poprosím o ztišení. Pokud máte nějaké důležité rozhovory, prosím, přesuňte je do předsálí. Děkuji. Prosím, pane ministře.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Návrh změn trestních předpisů, který byl předložen v Poslanecké sněmovně k posouzení, reaguje na závazky z programového prohlášení vlády, které směřují k rozšiřování konceptu restorativní justice, k rozšiřování aplikace alternativních sankcí či k řešení otázek postihu za takzvanou bagatelní kriminalitu.

Návrh se ale neomezuje pouze na řešení otázek spjatých s touto problematikou nižší společenské škodlivosti, ale přichází se změnami týkajícími se závažnějších trestných činů. Přichází taky se zpřísněním trestní represe tam, kde se to s ohledem na celospolečenský vývoj jeví jako potřebné.

Smyslem návrhu je tak přispět k určité racionalizaci trestní politiky. V tomto obecném cíli, věřím, lze nalézt shodu napříč politickým spektrem. Názory na to, jakým způsobem lze tohoto cíle dosáhnout nebo se k němu alespoň přiblížit, jsou různé, což se ukázalo i v průběhu přípravy tohoto materiálu, který rozhodně nelze označit za jednoduchý.

Čekám proto, že nad jednotlivými návrhy, ze kterých se předložený návrh zákona skládá, proběhne jak ve výborech, tak pak i zde na plénu bohatá diskuse. Byl bych ale rád, aby se jednalo o diskusi věcnou, aby se podařilo trestní právo modernizovat a docílit toho, aby prostředky trestního práva byly užívány adekvátně a pouze v těch případech a v takové míře, ve které je to nezbytné.

Pokud bych měl zmínit hlavní změny, se kterými přicházíme, je třeba uvést, že návrh neobsahuje jedno stěžejní opatření, ale sestává se z řady dílčích změn, které ve svém komplexu pak mají potenciál dosáhnout sledovaného cíle. Tyto změny se týkají trestního práva hmotného i procesního, zasahují jak do obecné části trestního zákoníku, kde se zejména modifikují obecná pravidla pro ukládání peněžitého trestu a některých dalších druhů trestů, tak zasahuje i do jeho zvláštní části, kde se mění skutkové podstaty některých trestných činů nebo výše trestu za ně hrozících. Jedná se například o otázky trestání opakovaných krádeží věci bagatelní hodnoty, otázky postihu za samopěstování konopí a jeho držení pro vlastní potřebu, otázky postihu za nenávistné trestné činy a podobně.

Návrh obsahuje i změny v oblasti trestního práva procesního, neboť trestní řízení by mělo být pokud možno rychlé a efektivní a nemělo by být zbytečně prodlužováno a prodražováno, je-li zřejmé, že nelze prokázat rozhodné skutečnosti o vině. Zde je třeba upozornit například na zakotvení nového důvodu pro zastavení trestního řízení, neboť nelze akceptovat stav, kdy jsou před soud stavěny osoby v situaci, kdy lze předpokládat, že dojde ke zproštění obžaloby pro nedostatek důkazů, nebo na nové postupy v rámci trestního řízení vedeného proti právnickým osobám.

Jak jsem uvedl, podoba návrhu se formulovala poměrně dlouho, na řadě primárně nejen koaličních jednání, což ostatně svědčí o tom, že současná podoba trestního práva, jeho aplikace, není současnou politickou orientací vnímána jako optimální.

Debaty nad obsahem návrhu předložením zákona do připomínkového řízení neutichly, ostatně v rámci připomínkového řízení došlo k řadě poměrně výrazných změn. Čekám stejný průběh na půdě Poslanecké sněmovny. Ostatně asi již nyní mohu avizovat, že podle předběžné dohody s podvýborem ústavně-právního výboru pro problematiku domácího sexuálního násilí bude k tomuto tisku s největší pravděpodobností načtena úprava výpisu z Rejstříku trestů vydávaného pro práci s dětmi, která by měla omezit riziko opakovaného spáchání zejména sexuálních trestných činů na dětech.

Kromě této věcné řeči bych rád ještě uvedl, že jsem avizoval, že před prvním čtením projednám tento návrh s opozicí. To se stalo, konkrétně - jednalo se se zástupci hnutí ANO i hnutí SPD. Já bych chtěl poděkovat opozici za jednání velmi konstruktivní. Vznikly z toho určité dohody o způsobu projednávání tohoto návrhu zákona. Aby to bylo úplně jasné, nedostal jsem žádný bianko šek, ale bylo konstatováno, že návrhy, se kterými přicházím, jsou návrhy důležité.

Očekávám ještě některé další návrhy v průběhu schvalování ve Sněmovně ve druhém čtení. Současně chci říct, že jsem souhlasil s návrhem opozice na prodloužení lhůty na 90 dnů pro projednání před výborem. Souhlasil jsem s tím a beru to jako odbornou iniciativu, aby vznikla jakási neformální pracovní skupina mezi opozicí a koalicí, pokud se týče pozměňovacích návrhů, případně jakýchkoliv jiných záležitostí, které by se tohoto týkaly. Myslím si, že když bude dobrá vůle, tak těch 90 dnů neuškodí, aby ten zákon nebyl přijat. Počítali jsme to, mělo by to vyjít.

A já mám dnes ještě jeden bod, ten se týká - já úplně nemám rád tu zkratku, která existuje, ten takzvaný lex Anička - a tady zase musím říci, poděkovat opozici za spolupráci na tomto návrhu, a jen chci říci: ono když se chce a diskutuje, tak věřím tomu, že se dají udělat v této Sněmovně i dobré věci napříč politickým spektrem, a já velmi doufám, že trestní zákon a trestní řád toho snad se stanou příkladem, přestože v jiných věcech spolu nesouhlasíme nebo se přeme, ale tady to vidím nadějně. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Já vám děkuji, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, milí kolegové, jsme teď v takovém bodu, který je velmi důležitý a který - bych řekla zahájení reformy trestní politiky v České republice.

Chci v úvodu jako zpravodajka říci stručňounce tu chronologii. V době, která předcházela volebnímu období devátému, čili v osmém volebním období, jsem vytvořila první pracovní skupinu jako tenkrát zmocněnkyně vlády pro lidská práva k trestní politice, která připravila návrh, který my už jsme nebyli schopni dovést do konce. Ten návrh velmi konstruktivně byl předán při předávání vlády v prosinci 2021 s tím, že byl rozpracován, a byl to vlastně jediný bych řekla bod, který byl převzat, pokud jde o nejdůležitější koncepční změny, v té původní podobě a rozšířen částečně, a je i obsahem programového prohlášení této vlády. Čili tady došlo k určité výjimce - asi je to tím, že trestní právo by mělo být apolitické, jde o hrdla a statky a tam opravdu spravedlnost má zavázané oči a měří každému stejně.

Takže jsem ráda, že teď jako zpravodajka si dovolím jednu poznámku. Přesto, že došlo k těžko vysvětlitelnému posunu v předložení této reformy až v závěru tohoto volebního období, protože na každou velkou reformu potřebujeme rok, a teď máme prosinec, a vzhledem k tomu, že volební období legislativní bude končit v červnu příštího roku, opravdu je to na hraně času, a koalice si je velmi dobře vědoma toho, že potřebuje i podporu opoziční menšiny. Ale my tímto chceme demonstrovat, minimálně hnutí ANO, že je konstruktivní opozicí a že když se s ní hovoří, tak dovede být velmi vstřícná, věcná a rozhodně nebude dělat žádné přílepky k tomuto zákonu.

Takže jako zpravodajka: chronologie byla asi taková, že se na tom návrhu hodně dlouho pracovalo, tři roky. V první podobě byl předložen v dubnu tohoto roku, ale byl natolik kriticky posouzen různými připomínkovými místy, včetně i určitého neformálního projednání, jak jistě pan ministr Blažek potvrdí, mezi klíčovými poslanci ústavně-právního výboru, že se rozhodl, a asi to bylo velmi rozumné, přepracovat, a předložil ho tedy 19. 11. kdy byl rozeslán všem poslancům jako tisk 861. Návrh byl zaevidován, dostal číslo. Organizační výbor 20. listopadu svým usnesením číslo 328 určil jako zpravodajku tohoto tisku mne a navrhl, aby byl garanční výbor - nikoliv překvapivě - výbor ústavně-právní. Další projednávání bylo možné od 30. listopadu. Takže když si to spočítáte, dneska máte 19. prosince, tak po určitých - ano, opravdu musím potvrdit slova pana ministra - dynamických jednáních jsme nakonec řekli: Dobře, potřebujete ten čas získat v tom smyslu, že tady každý týden bude hrát roli, a s ohledem na to, že je tam řada neuralgických bodů, o kterých bude hovořit jistě nejenom opozice, ale i možná někteří koaliční poslanci, které - pokud chceme tuto veskrze smysluplnou reformu pustit do dalšího projednávání tak, aby měla šanci na to, aby do, já říkám s opatrností, aby do konce května, když jsem to počítala i s návratem, který zřejmě bude, protože Senát, když jde o trestní zákoník, si málokdy nechává ujít tu možnost, že by tam neudělal aspoň nějakou změnu - takže v tomto ohledu potřebujeme opravdu 90 dní, abychom těmi pozměňovacími návrhy i demonstrovali naši vstřícnost, protože víme, že Česká republika nejenom že trpí přeplněností věznic, ale trpí hlavně takovým tím rigidním zastaralým systémem trestání, které už v podstatě v Evropě nemá obdobu, alespoň tedy v té Evropě, kterou se rádi občas řídíme a citujeme ji, včetně čísel v přepočtu osob vězněných na 100 000 obyvatel, kde jsme na chvostě. Předběhly nás už země, které ani tady nebudu raději citovat, protože to si nechám do toho svého vystoupení.

Vrátím se jako zpravodajka k tomu, že jsme tedy prakticky po necelých třech nedělích od té doby, kdy bylo možné zařadit tento tisk, to zařadili. Byla k tomu svolána mimořádná schůze, my s tím souhlasíme, nesouhlasíme. Souhlasíme, proto jsem tady k tomu hovořila, s tou věcnou náplní. Víme, že to je nutné pro Českou republiku, a trošku překračujeme svůj vlastní stín, protože víme, že je tato reforma předložená pozdě. Přesto souhlasíme s tím, aby byla projednána takovým způsobem, aby bylo reálné, že nabude účinnosti k navrhovanému datu 1. ledna 2026.

To je za mě asi jako zpravodajku v současné době všechno. Jenom bych chtěla poděkovat také panu ministrovi, že na mikrofon řekl, že - v podstatě to řekl nepřímo, ale jasně, když souhlasil s těmi 90 dny, s třemi měsíci - že i on si uvědomuje - a s vytvořením té pracovní skupiny - že ještě třeba na to, abychom na tuhle reformu mohli být když ne hrdí, tak aspoň abychom mohli říci, že opravdu šlo o reformu trestní politiky, tak že ještě potřebujeme čas a že potřebuje spolupráci nejenom koaličních poslanců, ale i opozičních. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Jenom si tedy potřebuji - děkuju vám, paní zpravodajko - jenom si potřebuji ujasnit vystoupení s přednostním právem pana předsedy Jakuba Michálka. Ten se hlásí s přednostním právem do rozpravy, je to tak? Ano.

Takže pan ministr s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji. Já musím zareagovat na paní kolegyni Válkovou. Jak to uvést? Řeknu to asi tak: s paní kolegyni Válkovou se umíme i docela slušně přít, ale tady chci objektivně říci, že to, co po ní zůstalo, pokud jde o trestní právo, na Úřadu vlády, to znamená ty základní zásady trestní politiky, na kterých pracovala, převzala jak nová zmocněnkyně pro lidská práva, tak já jako ministr této vlády, neboť šlo o krok správným směrem, a ten materiál byl zpracován kvalitně, my ho vlastně doděláváme. Čili tady potvrzuji - a nemám rád takové to, že nikdy opozice nebo koalice neudělala něco dobře. Tohle bylo uděláno dobře.

Pokud jde o hlasy opozice, v trestním právu jsem o ně stál vždy. Tady je pravda, že nás ještě tlačí čas, ale samozřejmě má velký smysl, a stojím o každý opoziční hlas v této věci, abych se pokud možno dokázal domluvit s opozicí tak, aby tento návrh podpořila, podobně ostatně jako se to stalo při takzvané redefinici znásilnění. Ono to stojí nějaký čas, ty debaty, ale to je čas, který se setsakramentsky vyplatí. A dovolte mi, já už jsem tu nějakých - to ani nespočítám - jedenáct let, a moje přesvědčení, že kdybychom méně času trávili vzájemnými invektivami a více vzájemnými diskusemi, tak to tady vypadalo jinak, a já doufám, že se nám to podaří v trestním právu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které je s přednostním právem přihlášen pan předseda Jakub Michálek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí občané, já bych rád za klub Pirátů vyjádřil podporu tomuto návrhu zákona, protože to je zákon, který jsme iniciovali, když jsme byli ve vládě, a který se opírá o programové prohlášení, jehož části jsme prosadili. Konkrétně v programovém prohlášení je jasný závazek, že vláda se zaměří na problém nadužívání trestní represe u jednání s malou společenskou škodlivostí. Takže to je ten závazek v programovém prohlášení, který byl schválen.

Ale je trochu škoda, že se dostáváme k projednávání konkrétního návrhu zákona až ve třetím roce vládnutí. Samozřejmě v tom programovém prohlášení je řada dalších věcí, které se týkají trestní politiky, vězeňství, a to je závazek zasazovat se o rozšíření alternativních trestů, což tato novela také dělá, prevence a snižování recidivy. Odlehčíme tak věznicím a urychlíme návrat odsouzených do normálního života, což je věc, o které jsem mluvil už v své úvodní řeči k programu jednání. Některé věci nás tam sice ještě dlouhodobě trápí, třeba elektronický monitoring, který úzce souvisí s trestní politikou a který zatím není rozvinutý tak, jak bychom si představovali. Těch náramků u vězňů, respektive u odsouzených, je nějakých pár desítek, což tedy ve srovnání s jinými státy je výrazně méně.

Ale zpátky k tomuto návrhu, který považujeme za důležitý a užitečný. Když jsme měli s ústavně-právním výborem návštěvu věznice v Mírově, tak jsme se bavili samozřejmě i s příslušníky vězeňské správy a ptali jsme se jich, co bychom my jako politici měli dělat pro to, aby naše vězeňství lépe fungovalo, aby byly lepší předpoklady pro to, že když člověka propustí z vězení a stane se naším spoluobčanem a sousedem, tak co bychom měli dělat? No, podle příslušníků bychom se měli zasadit o to, aby věznice nebyly přeplněné, aby dokázaly pracovat individuálně s jednotlivými vězni tak, aby se skutečně podařilo dosáhnout nápravy, toho, že ten člověk je připraven na normální život, že má zajištěny základní předpoklady jako bydlení, práce, oddlužení, společenské vztahy a tak dále. Ale to samozřejmě není možné v situaci, kdy na jedné cele v mírovské věznici sedí i dvacet vězňů a kdy některé věznice jsou přeplněné na výrazně více než 100 procent jejich kapacity.

Takže to je podstatou této novely. Tato novela napravuje historickou chybu, která se tady stala při schvalování trestního zákoníku, že všichni chtěli vypadat tak, že jsou tvrdí na zločince, a vyjadřovali to tím, že tam psali výrazně vyšší trestní sazby v řadě případů, ačkoliv v západních státech máme jasnou evidenci, že množství let trestu odnětí svobody je v řadě případů výrazně nižší, že jsou nižší ty dolní hranice a tak dále. Takže pokud se podaří schválit tuto novelu, tak by to měl být předpoklad toho, že do vězení budeme posílat pouze lidi, kteří tam opravdu patří, a současně na dobu, kterou si zaslouží, ale ne výrazně déle. Já o tom budu mluvit později, ale když se podíváme na některé ty excesivní tresty, že člověk, který třikrát ukradne nějaké housky nebo něco v obchoďáku, kvůli sčítání trestu za dnešní právní úpravy může dostat až šest let odnětí svobody, a naopak člověk, který se třeba pokusil uplatit zastupitele v pražském zastupitelstvu, dostane jenom peněžitý trest, tak to je trošku disproporční, samozřejmě.

No, když mluvím o modernizaci vězeňství a trestní politiky, samozřejmě vycházíme z klíčového ukazatele, kterým je počet vězňů na 100 000 obyvatel, a my se současně pohybujeme v číslech, která jsou dvakrát horší než třeba Rakousko.

Ono se na jednu stranu říká, že to zvyšuje bezpečnost, že jsou ti kriminálníci zavření, ale to platí samozřejmě u těch nejpřísněji trestaných, kde to nemá smysl se snažit o nějaké alternativy, ale u drobné kriminality by daleko lepší bylo, kdyby se nám podařilo tyto lidi napravit a snížit recidivu prostřednictvím působení psychologů ve věznicích a dalších odborníků tak, aby se jim skutečně mohli věnovat, a tak, aby byl zajištěn i návazný systém, abychom měli více probačních domů, protože se podařilo otevřít probační dům v Písku.

Máme tady takzvanou otevřenou věznici v Jiřicích, připravuje se na základě programového prohlášení další otevřená věznice, ale stále, když se podíváte na ty počty, na těch 20 000 vězňů, tak to jsou opravdu drobečky - to jsou opravdu drobečky, co máme v otevřených věznicích, lidi, co mají náramky, lidi, kteří jsou v probačních domech. To jsou opravdu velmi malá čísla, a dokud to nezměníme, tak se obávám, že ta čísla recidivy budou poměrně vysoká, kolem 70 procent v celoživotní recidivě tam, kde bychom se měli snažit o snížení.

Samozřejmě, ten zákon obsahuje celou řadu pozitivních věcí, některé z nich už nastínil pan ministr. Máme tam problematiku konopí, kde bychom se jako Pirátská strana zasazovali o odstranění té zcela zbytečné represe. Já si zcela ještě velmi dobře pamatuju, že když jsem vstupoval do politiky, policie vydávala takové tiskové zprávy, jako že se jim podařilo chytit dívku s jointem. To jsou opravdu tedy počiny a doufám, že od té doby jsme se už posunuli, ale stále dostávám dodnes zprávy od lidí - a nejsou to jenom mladí lidé, jsou to i senioři - kteří třeba pěstují konopí kvůli tomu, aby si z toho mohli vyrobit mastičku, a opravdu nevidím žádný důvod, proč by náš stát měl takovéto lidi kriminalizovat, proč by je měl posílat do vězení a ukládat jim v řadě případů dlouhé a dlouhé tresty. Takže ta současná politika je zcela absurdní v oblasti konopí, protože ona umožňuje vypěstovat, respektive kriminalizaci až od pěti rostlin, do té doby je to přestupek, ale současně když člověk ty rostliny sklidí, tak se dostává zase okamžitě do režimu trestného činu. Já tedy nejsem žádný velký příznivec konopí, ale domnívám se, že kriminalizovat a zbytečně trestat tyto lidi, aby pak daňový poplatník musel platit 1 500 korun za den, že takovýto člověk sedí ve vězení místo toho, aby chodil do práce a platil odvody a daně do veřejných rozpočtů, tak to je vyloženě nerozum.

Já jsem se chtěl krátce věnovat, protože ono to tady úplně nezaznělo, té systémové úvaze, jak spolu souvisí jednotlivé fáze procesu, v rámci kterého my identifikujeme osobu, která je podezřelá, až k tomu, že ten člověk si prochází vězeňským systémem, případně potom vstupuje do nějakého procesu integrace - že ta čísla jsou důležitá pro základní představu o tom, kde potom můžou být účinné intervence. Když vycházím z dat, která jsem dostal od neziskové organizace Rubikon ohledně trestní politiky a vězeňství v České republice, jsou to data z roku 2019. To bylo v době, respektive kolem toho roku 2021 jsme začali řešit, jakým způsobem realizovat programové prohlášení, a tehdy byla dostupná data za rok 2019, tak jsme se samozřejmě ptali na to, jak vypadá v podstatě ten průtok systémem, protože pokud nebudeme dobře rozumět průtoku systémem, jestli nebudeme vědět, z jakého procenta se stávají vězni, lidé, kteří byli vyloženě odsouzeni k trestu odnětí svobody, z jakého procenta dochází k takzvaným přeměnám, to znamená, že jsou to lidé, kteří dostali třeba alternativní trest, který nevykonali a tak dále, tak podle toho samozřejmě nebudeme schopni dělat adekvátní opatření. Z dat Rubikon centra vyplývá, že v roce 2019 bylo nějakých 86 000 stíhaných osob, a že tedy z hlediska první fáze kriminality se více než celkem 30 procent populace stalo obětí trestného činu s tím, že ty škody za trestnou činnost dosahují 24 miliard korun. Nicméně systém trestní justice se orientuje na pachatele a jeho potrestání a nereaguje dostatečně na potřeby oběti. Proto i v této novele je otevřená otázka takzvané restorativní justice, která je zařazena právě jako další princip, který má být zohledněn v rámci trestního řízení - takže nemyslíme jenom na to, že je potřeba pachatele potrestat, ale že je žádoucí tam, kde to je možné, vhodné a na základě dobrovolnosti usilovat o to, aby se vztahy mezi obětí a pachatelem nějakým způsobem možná ne úplně napravily, ale aby měli možnost vyříkat si, co se stalo, jaký to mělo dopad, jak to zasáhlo tu oběť, aby to přispělo i k tomu, že po politické stránce ten pachatel se dozví, jaké následky měla jeho trestná činnost, takže to je zase pozitivní změna v tomto návrhu.

V další fázi rozhodování soudu se bavíme o nějakých 55 000 odsouzených osob, z nichž více než polovina jsou recidivisté. Čili to je potřeba tady podtrhnout, polovina z těch osob, které jsou odsouzeni, už si prošla vězeňským systémem, a z těchto 55 000 odsouzených osob dostalo 16 procent nepodmíněný trest odnětí svobody. To znamená, zase na to upozorňuju, že to je relativně malý počet lidí, kteří v tom dnešním systému dostávají nepodmíněný trest odnětí svobody. Naopak 28 procent - jsou to teda čísla z roku 2019, takže od té doby se některé věci zase posunuly, i řekl bych pozitivním směrem - 28 procent jsou alternativní tresty, z toho 11 procent obecně prospěšné práce, a tam tedy spolupůsobí Probační a mediační služba, a 14 procent jsou peněžité tresty. Od té doby se počet peněžitých trestů ještě o něco zvýšil, pokud si to pamatuju správně. Důležité u alternativních trestů je, že 30 procent přibližně z těch alternativních trestů, čili každý třetí pachatel, který dostal alternativní trest, je přeměněn na vězení. Dostane se nám ten člověk zase zpátky do vězeňského systému, takže když to počítáme, tak vlastně z alternativních trestů tam doteče plus minus autobus podobný počet lidí jako z nepodmíněných trestů odnětí svobody.

Poslední kategorie jsou podmíněné tresty odnětí svobody, které tvoří 56 procent z odsouzených osob, z toho přibližně 20 procent pod dohledem Probační a mediační služby. Vidíte, že takhle na ta data, když se díváme na rok 2019, ta Česká republika, české vězeňství, je země podmínek, takzvaných podmínek, většina odsouzených osob dostává podmíněný trest odnětí svobody, který má ale tu nevýhodu, že nemá okamžitý účinek ve sféře působnosti toho pachatele, že ho nepocítí, takže domnívám se, že s podmínkami se to v českém systému přehání. A proto je dobře, že v tom návrhu je tato situace řešena, že je možné tam mu to ukládat, ještě další tresty souběžně.

Teď samozřejmě je žádoucí po tom, co jsme si vysvětlili podíl podmíněných trestů, se podívat i na to, jak ty podmíněné tresty jsou přeměňovány, a z toho vyplývá, že nějakých 50 procent těch podmínek jsou přeměněny na tresty odnětí svobody. Čili zcela největší zásobárna toho, jak ty lidi protečou do toho, že se dostanou do vězení, tak jsou právě ty přeměněné podmíněné tresty, aspoň teda v roce 2019.

Od té doby se to trochu ještě vyvinulo, ale v zásadě to takhle sedí a odpovídá to i těm datům z té recidivy s tím, že zajímavé je, že v případě, kdy je vykonáván dohled Probační a mediační službou, počet trestů, počet osob, u kterých dochází k přeměně, je 30 procent, čili je tam relativně dobře vidět úspěšnost toho dohledu, byť samozřejmě aby z toho bylo možné činit nějaké sofistikovanější závěry, by bylo důležité mít kontrolní vzorek, který má stejné složení jako v případě standardních trestů s podmínkou, tak v případě, kdy je vykonáván dohled.

Tím se dostáváme do další fáze výkonu trestu ve vězení, kdy podle čísel z roku 2019 - protože jsem to chtěl zase ukázat jako systém, jak to funguje, jak se to prolíná, abychom měli srovnání - bylo 21 000 vězněných osob, druhý nejvyšší počet v Evropské unii. To je velmi smutná vizitka, že v České republice máme druhý největší počet vězňů - 203 vězňů na 100 000 obyvatel, data z roku 2019. Od té doby bohužel zůstáváme stále ve špičce u počtu vězněných osob.

Když se podíváme tedy na integraci po výstupu z vězení, což je ta řekněme poslední fáze, tak se bavíme o tom, že je 11 500 propuštěných osob za rok, z toho 8 500 po výkonu celého trestu, 3 000 podmíněně propuštěných ročně, z toho 64 procent pod dohledem probační mediační služby. Ta recidiva, o které už jsem mluvil, to znamená, kdy se ti lidé vrací zpátky, tak je to tak, že 70 procent osob spáchá znovu trestnou činnost a do vězení se vrátí. To je ta absolutní penologická recidiva. Je důležité, že v mezinárodních srovnáních se používají samozřejmě i jiná měřítka recidivy, třeba po dvou nebo třech letech. Každý stát má trošku jinou metodiku, ale ta data jsou v zásadě srovnatelná, tak je jenom potřeba nezaměňovat absolutní penologickou recidivu s recidivou, která je vztažena k určitému časovému období.

Pro nás by samozřejmě bylo žádoucí mít statistiky, které dokážou srovnávat přesně řekněme vymezený typ jednání a recidivu u pachatele, který si prošel různými typy intervencí tak, abychom viděli, jak třeba vězení pachatele opakovaných krádeží v určité době ve srovnatelném vzorku, jak si vedeme v procesu reintegrace tak, abychom dokázali vyhodnotit efekt jak Vězeňské služby, tak Probační a mediační služby.

Na co tu samozřejmě ještě narážíme, je, že tam není jasná odpovědnost za problematiku recidivy - možná poprosím pana ministra, aby vnímal teď - protože tam není jasná odpovědnost za kritérium recidivy, protože Vězeňská správa logicky říká: My jsme zodpovědní pouze za tu část, která se týká doby, kdy je pachatel u nás ve vězení. Probační a mediační služba zase říká: No, to se mělo řešit těch šest let předtím, když ten člověk byl ve vězení. Obě dvě ty složky jsou přetížené.

Všichni víme, že věznice jsou přeplněné a Probační a mediační služba tam má kolik? To je asi 200 lidí, s kterými musí probační úředník komunikovat a dohlížet na ně během měsíce, takže to bohužel sklouzává k formální práci, že si během pěti minut popovídají v kanceláři. To samozřejmě nemůže mít kýžený efekt. Proto je žádoucí se posouvat spíš směrem k tomu, že budeme mít například více probačních domů a že vymyslíme takový ekonomický model, aby to nemělo takový dopad na státní rozpočet, ale abychom zapojili i soukromé zdroje, abychom využili to, že ti lidé třeba pracují, abychom zvážili záležitosti, jako je dnešní podmíněné propuštění z vězení, abychom to třeba nahradili tím, že ta osoba bude mít nějaké stanovené podmínky pro pobyt v probačním domě. Předpokladem pro to je právě posílení infrastruktury, která dneska z hlediska probačních domů a mírnějších režimů věznic není ještě nastavena dostatečně.

Tohle byla tedy nezisková iniciativa, se kterou jsme spolupracovali. Oni doporučovali tehdy sedm bodů ke změně.

Za prvé, měřit dopad a rozhodovat na základě dat a analýz. To je věc, která se propsala i do programového prohlášení vlády, kde to můžeme najít s tím, že vláda se zavázala, že spustí analytické nástroje. Když jsem se naposledy ptal na Ministerstvu spravedlnosti, tak jsem byl informován, že se s tím počítá v dalších letech v rámci stanovení podmínek zakázek tak, abychom dokázali skutečně zjistit relevantní data na kontrolních vzorcích, jestli určitý typ intervence, ať už je to takzvaná otevřená věznice, nebo ať je to standardní (nesrozumitelné) věznice u srovnatelných vzorků odsouzených pachatelů trestné činnosti, tak jestli má, nebo nemá dopad na zlepšení v oblasti recidivy. Byla tady celá řada studií, třeba vyhodnocení věznice v Jiřicích, která ukázala, že po prvních letech skutečně tam docházelo k významnému poklesu recidivy, a pak možná se ukázalo, že ta data nejsou tak úplně příznivá, jak se očekávalo, ale domnívám se, že ten dopad je tam stále hmatatelný. Současně to vyhodnocení ale - vždycky zdůrazňuji - musí probíhat na kontrolním vzorku, protože jinak vývody z analýz jsou nesměrodatné.

Druhý bod, který byl navrhován z hlediska neziskového sektoru, bylo definovat vizi a ucelenou koncepci trestní politiky. To je věc, kterou je potřeba říct, že se úplně nepovedlo učinit. Máme tady připravovanou koncepci vězeňství, ale v oblasti trestní politiky zatím neexistuje žádný mechanismus, jak koordinovat práci vlády, státních zastupitelství a dalších orgánů, které se samozřejmě u těch institucí, které mají status do určité míry nezávislosti, třeba státních zastupitelství, nebo úplné nezávislosti, jako jsou soudy, a vedle toho potom těch orgánů, které se uplatňují v rámci vězeňství, čili zejména Vězeňské správy, Probační a mediační služby. Takže koncepce trestní politiky. Vznikly tady určité teze, které kvituji, ale nepropsalo se to v podstatě nikdy do uceleného nástroje, který by měl i legislativní oporu tak, aby byl respektován, jako je to v některých jiných státech západní Evropy. To si myslím, že je určité bolestivé místo našeho systému, že nikdo nesjednocuje koncepci trestní politiky. Koncepce se leckdy utváří až třeba skrze judikaturu, až třeba skrze judikaturu trestního kolegia Nejvyššího soudu, což se domnívám, že za trestní politiku by měla nést odpovědnost - čili na co se zaměřit v rámci trestání, jaký to má smysl a tak dále - vláda.

Třetí bod, který byl doporučován, byla racionalizace délky ukládaných trestů. O tom budu mluvit podrobněji později a už jsem to i trochu zmínil. My jsme se o to pokusili v minulém volebním období s paní profesorkou Válkovou, kdy jsme navrhli pozměňovací návrh, který přinesl určité zlepšení možnosti v případě, že soud posuzuje souběh několika trestných činů tak aby když odsuzuje znovu - to je určitý nešvar v české justici, že jsou tam ty podmínky a jak to trvá - tak samozřejmě ne vždycky lze reagovat na to, co už bylo odsouzeno, co bylo spácháno. Je to tam samozřejmě komplikovanější, museli bychom to odlišovat, do toho teď nechci zabíhat. Podstata věci ale je, že když člověk opakuje trestnou činnost, tak by bylo žádoucí, aby soudy mu mohly uložit trest, který není prostým součtem dílčích trestů, ale aby to mohly nějak racionálně zohlednit tak, jako to mohou udělat třeba u úhrnného nebo souhrnného trestu. Takže to jsme tam nějakým způsobem prosadili a byla to poměrně ještě ne úplně dotažená změna. Nebylo to tak ambiciózní, jak je to předkládáno právě v této novele. Takže to považuji i za velmi pozitivní krok, protože jedna z věcí, které nám plní věznice úplně nejvíce, jsou právě nepřiměřeně dlouhé, posčítané tresty.

To jsou tisíce lidí, kteří v podstatě zbytečně sedí ve vězeních, my za ně platíme 1 500 korun měsíčně, a jestli si myslíme, že takovýto opakovaně... nebo člověk, který spáchal více třeba krádeží, třeba tři krádeže po sobě, tak že když mu uložíme šestiletý trest místo třeba tříletého nebo dvouletého trestu, že dosáhneme nějaké zásadnější nápravy, ačkoliv on vlastně nastupuje do toho vězení až po tom, co spáchal veškerou tu trestnou činnost, že ten efekt toho trestu nastává až po tom, co to mohl nějak zohlednit v tom svém jednání, tak se domnívám, že pro to je evidence velmi, velmi chabá. Proto se diskutuje i v rámci Evropy o tom, aby bylo zase možné sledovat, jaký efekt mají třeba kratší tresty, které ten pachatel pocítí ihned. Zase to naráží na určité problémy v rámci Vězeňské správy, která za dnešní situace vlastně musí realizovat nástupní proces do vězení, který trvá nějakých 15 dnů, a u kratších trestů by úplně nedávalo smysl, kdyby byl nástupní proces, výstupní proces a mezitím by chybělo to jádro, během kterého může nastávat účinná práce s tím vězněm. To znamená, u nejkratších trestů se bavíme prostě o nějakých čtyřech měsících tak, aby to vůbec mělo z hlediska Vězeňské správy smysl, ale přesto se domnívám, že ty krátké tresty jsou užívány méně, než by bylo žádoucí. A věřím, že i tato novela tomu přispěje a že se vyhneme nešvaru ukládání opakovaných podmíněných trestů, kde třeba ten člověk dostává i čtvrtou podmínku v řadě, a samozřejmě z hlediska dopadu na bezpečnost občanů a opakování trestné činnosti tohle žádný efekt nemá.

Dalším bodem, který byl doporučován, je zajistit podmínky pro efektivní ukládání a vykonávání existujících alternativních trestů, což je taky záležitost, které se částečně věnuje předkládaná novela, protože se tam podařilo prosadit návrh, se kterým Piráti přišli už minulé volební období, a to upravit přepočet dnů alternativního trestu do trestu odnětí svobody, protože ten přepočet jsme měli nastaven jako jeden z nejpřísnějších v Evropě, takže to nedávalo opravdu úplně smysl a akorát nám to potom ve výsledku plnilo vězení. Takže to není věc, kterou bychom chtěli dělat.

A potom jsou tam další dva body, posílení a sjednocení systému přípravy na propuštění vězněných osob a jejich následné integrace do společnosti, o čemž už jsem mluvil. To se domnívám, že tato novela úplně ještě neadresuje. Nicméně to se z velké části bavíme o exekutivní politice vlády, o schopnosti zajistit dostatečné kapacity Probační a mediační služby, probační domy a tak dále, a to souvisí s celou ekonomikou vězeňství a trestní politiky, protože když jsem zpravodajoval poslední tři roky návrh rozpočtu Ministerstva spravedlnosti, tak ten nárůst peněz, které investujeme do této oblasti, byl velmi malý, až teprve v posledním roce došlo k razantnímu navýšení rozsahu investic. Čili toto samozřejmě, pokud musíme to nastavit tak, aby to byznysově dávalo smysl, abychom měli třeba více závodů, ve kterých může stát zaměstnávat vězně, a dokážeme ty státní podniky postavit tak, aby byly hned vedle věznice a aby současně ten vězeň byl povinen pracovat i ve státním podniku, nejenom ve státním zařízení, které je bezprostředně zanořeno do Vězeňské služby, ale i ve státním podniku nebo v nějakém spolupracujícím podniku, protože v rámci státního sektoru nejsme schopni v současné době efektivně u všech věznic zajistit, aby lidé, kteří dokonce chtějí pracovat, mohli pracovat. Samozřejmě někde tam narážíme i na problémy v oblasti toho, že tam není třeba prostorová kapacita, ale domnívám se, že kdybychom umožnili vstup soukromého sektoru ne do vězeňské části, ale do pracovní části, kdybychom to posílili a posílili povinnosti vězňů se tímto způsobem účastnit práce, splácet náklady a vytvářet si dostatečnou rezervu na to, aby potom mohli získat bydlení a další předpoklady zdárného rozvoje ve společnosti, tak to je ještě věc, na které musíme zapracovat.

Samozřejmě jedna z věcí, které by v této věci pomohly, je, kdyby souběžně byl schválen zákon o dostupném bydlení, protože jedna z věcí, o které by se měly starat obce a kraje, je i to, aby pachatelé trestné činnosti po tom, co odejdou z věznice, nezůstali jenom s igelitkou, ale aby dostali - nebo ne dostali, aby ideálně měli už nashromážděny prostředky získané prací, aby si mohli dovolit bydlení a případně aby jim někdo zajistil know-how, protože bohužel po propuštění z vězení často tito lidé nemají informace a nemají know-how, jak si sehnat bydlení, jak se zapojit zpátky do společnosti, a končívá to tak, že si najdou nějakou špatnou partu, která se o ně postará. Často je to propojené i s drogovou kriminalitou a potom samozřejmě ti lidé se dostanou do různých podroušení a do měsíce anebo do dvou měsíců už je máme zpátky v tom, že nám páchají zase trestnou činnost.

Sedmý bod se týká odstraňování nejpalčivějších strukturálních překážek, které brání úspěšné integraci trestaných osob. Tam zase se upozorňuje na související zákony, jako je vytvoření fungující záchytné sítě, která zamezí dalšímu sociálnímu propadu osob v nepříznivé sociální situaci včetně osob vycházejících z vězení, a zejména revize dávek v hmotné nouzi tak, aby fungovaly skutečně jako rychlá, efektivní a motivační pomoc. Nové nastavení aktivní politiky zaměstnanosti a důležité zákony, které tady projednáváme nebo které už jsme projednávali - zákon o sociálním podnikání, zákon o sociálním bydlení a řešení systémových bariér pro řešení předluženosti. To znamená, je skutečně potřeba, aby každý vězeň, který si projde naším vězeňským systémem, měl možnost požádat o oddlužení dluhů, které je možné oddlužit. Ne vždycky to jde, samozřejmě, a samozřejmě je nutné, aby pachatel trestné činnosti splácel škodu, kterou způsobil oběti té trestné činnosti, ale v případech, kdy jde třeba o úvěry, různé spotřební úvěry, je žádoucí, aby měl stejné podmínky, jako mají ostatní osoby. V této oblasti jsme učinili důležitý krok, schválili jsme novelu insolvenčního zákona, takže díky tomu se zkrátila doba pro oddlužení.

Z této iniciativy neziskových organizací jsme následně dali dohromady klíčové body, protože jsem apeloval na neziskové organizace, ať nevymýšlí nějaké radikální reformy trestního práva, ale ať se zaměříme skutečně na věci, které je možné v rámci stávající legislativy realizovat, a proto vyšel vlastně seznam konkrétních návrhů, které vypracovaly ty neziskové organizace, například Rubikon Centrum, Asociace organizací v oblasti vězeňství, a ty právě navazovaly na programové prohlášení vlády a některé z nich se promítly do předkládané novely. To byly zejména konkrétní kroky, aby do aktuálně otevřených koncepcí a připravovaných legislativních změn, zejména koncepce vězeňství, trestní řád a celková rekodifikace trestních předpisů, byly promítnuty hodnoty a principy uvedených dokumentů, a to Strategie restorativní justice pro Českou republiku a Teze trestní politiky přijaté Radou vlády pro lidská práva. Tedy navazuji na to, o čem mluvila paní profesorka Válková, což se skutečně podařilo.

Tady je potřeba nicméně říct, že v oblasti koncepce vězeňství dochází k paradoxnímu stavu, že koncepce vězeňství je připravována tak, že bude schválena v posledním roce fungování této vlády. To by bylo hezké, kdyby existovala naprostá shoda na koncepci a kdyby ta koncepce byla konkrétní, ale bohužel se domnívám, že mnohem efektivnější postup by byl, kdyby každá vláda schvalovala koncepce na začátku svého působení tak, aby se daly promítnout do praxe, a tak, aby se dalo vyhodnotit ještě samozřejmě před volbami ve volebním cyklu, jaký je reálný efekt na fungování vězeňství, jaký byl reálný efekt intervence na recidivu - aspoň u minimálního vzorku osob, které budou v daném roce propuštěny.

A druhá záležitost, která se týká tohoto bodu, je novela trestního řádu, kterou si sice vláda vytkla v programovém prohlášení, že připraví a předloží, a nicméně k tomu na základě nějakých diskusí ve výboru nedošlo, takže v oblasti trestního řádu tady máme relativně minimalistickou novelu, která výrazně nezjednodušuje některé záležitosti, které byly v trestním řádu kritizovány a které jsou už řešeny v návrhu nového trestního řádu, který je připraven na Ministerstvu spravedlnosti, ale v podstatě teď spadl pod stůl. Takže to je k prvnímu bodu.

K druhému bodu. Zaměříme se na problém nadužívání trestní represe u jednání s malou společenskou škodlivostí. Tam konkrétní opatření v legislativě se promítnout podařilo, to znamená omezit kumulaci několika trestů po sobě s tím, že 50 procent vězněných osob vykonává více trestů uložených nezávisle na sobě, racionalizovat délku trestu prostřednictvím změn v trestních sazbách, snížit trestní sazby za opakovaně páchané trestné činy, zejména opakovanou krádež, kde není stanovena nejnižší škoda. Trest vězení tedy může být uložen i za krádež v hodnotě například 100 korun - to asi všichni vidíme, že potom, když někdo ukradne 100 korun, my ho zavřeme do vězení na dva roky a pak každý den vězení platíme 1 500 korun za to, aby mohl být ve vězení, se jeví jako poměrně neefektivní opatření a je potřeba hledat takové metody postihu opakované drobné recidivy, aby to bylo i finančně efektivní pro státní rozpočet.

A samozřejmě tedy v rámci druhého bodu doporučují neziskové organizace, abychom dekriminalizovali vybrané trestné činy, které lze účinně řešit mimo systém trestní represe, jako je například trestný čin zanedbání povinné výživy, což je taky věc, která se promítla - a kterou považuji za pozitivní - do návrhu zákona.

Dále ve třetím bodě: zasazovat se o rozšíření alternativních trestů - to doporučení tam bylo zajistit dlouhodobě udržitelné fungování a rozvoj probačních programů pro mládež i dospělé PMS a neziskovými organizacemi - o tom jsem už mluvil, individuální posuzování potřeb a rizik obžalovaných v rámci trestního řízení včetně přikázání programu či omezení za účelem úspěšného zvládnutí trestu, například léčení závislosti, probační program pro zvládnutí agrese a tak dále. To se částečně děje, děje se to na úrovni toho, že jsou zřizovány programy v rámci jednotlivých věznic, ale to, co se nám ještě úplně nedaří, abychom dokázali potom spustit analytický systém, který dokáže vyhodnotit efektivitu takovýchto intervencí. Já jsem slyšel, když jsem třeba byl na návštěvě Spojených států amerických - soukromé - tak jsem slyšel z úřadu guvernéra informace o tom, že se jim podařilo získat jednoho bývalého odsouzeného, který byl propuštěn, a nakonec se z něho stal podnikatel a ten pán dokázal v rámci státu Nevada Spojených států amerických zřídit středisko, kterým si procházejí propuštěnci, a potom, co absolvují program v tomto středisku, který byl designován bývalým vězněm, který se napravil, tak recidiva takovýchto pachatelů je dramaticky a dramaticky nižší. To se domnívám, že takto vyhodnocené intervence - nikoliv bezbřehé rozdávání peněz neziskovým organizacím, ale skutečně vyhodnocování, vyhodnocované programy na základě kontrolních vzorků a relevantních dat - že to je cesta, která může přispět ke snižování recidivy a samozřejmě zvýšení bezpečnosti a snížení míry kriminality.

V rámci čtvrtého bodu: podpoříme rozšíření konceptu otevřených věznic, digitalizaci vybraných činností a tak dále s cílem zvýšit bezpečnost a ušetřit peníze daňových poplatníků za výkon trestu odnětí svobody a s tím spojený pobyt, jak se zavázala vláda ve svém programovém prohlášení. Neziskové organizace doporučovaly změnit zacházení s vězněnými osobami, aplikovat principy evropského hnutí RESCALED, tři principy diferenciace: individuální přístup z hlediska bezpečnosti, ale i potřeb odsouzených - o tom jsem mluvil, jaké to má předpoklady, že musíme nejprve snížit počet vězňů, abychom to mohli plně realizovat, a samozřejmě diferenciace už se částečně uplatňuje. Za druhé, integrace věznic v komunitě - tam narážíme na to, že když se snaží stát zřídit nové věznice, tak aby reflektoval zásadu, že v každém kraji by měla být věznice, aby pachatel z toho kraje byl ve věznici v daném kraji, aby za ním mohli dojíždět příbuzní, aby se nenarušily rodinné vazby, které jsou jedním z klíčových předpokladů nápravy a budoucího života. V této oblasti samozřejmě narážíme na to, že se nedaří získávat úplně tak, jak bychom si přáli, podporu místních, jako to bylo třeba u plánované věznice v Táboře, ačkoliv je obecně známo, že v oblasti věznic je kriminalita nejnižší, protože jak logicky nám sdělili příslušníci z generálního ředitelství, pokud někdo nedejbože uprchne z věznice, tak právě blízké okolí věznice není ta oblast, ve které by se logicky zdržoval, ten člověk se snaží okamžitě uprchnout - a to ještě, když se podíváme na české věznice, počet úniků je jeden z absolutně nejnižších v rámci celé Evropské unie. V této oblasti se domnívám, že vězeňská správa vykonává velmi dobrou službu za ty prostředky, které tam investujeme, a v podmínkách, které mají, protože počty uprchlých vězňů jsou skutečně naprosto minimální. Dále uvádí, že by se měly uplatňovat principy RESCALED u rekonstrukce a (ve) výstavbě nových věznic - to je palčivé téma, jaké stavět nové věznice, protože stávající zařízení jsou v některých oblastech nedostatečné, a zaměřit se zejména na nejzranitelnější skupiny vězněných osob, například mladistvé, mladé dospělé, a podporovat rozvoj využívání IT nástrojů při komunikaci vězněných osob s vnějším světem, legislativně ukotvit on-line komunikaci vězněných osob s rodinou jako standardního doplňku fyzických návštěv. To si myslím, že tam se už vykonal velký kus práce, protože i teď, když jsme byli se podívat v Mírově, tak tam byla počítačová učebna pomalu jako ve škole a vězni tam skutečně mají technologie k dispozici, pokud samozřejmě splní požadavky, které jsou na to kladené tak, aby udržovali tento kontakt s rodinou.

Dále tam máme pátý bod: spustíme analytické nástroje, které umožní měřit efektivitu z hlediska recidivy a nákladu - o tom jsem už mluvil, to je bod, který jsem prosadil do programového prohlášení vlády, který je důležitý, abychom vyhodnotili efektivitu utrácení veřejných peněz, a tam neziskové organizace doporučovaly jednorázovou analýzu dostupných dat a zdrojů, na základě toho vygenerovat sadu doporučení ke změně současného systému sběru a analýzy dat.

Tady se obávám, že se to úplně moc neposunulo, protože bez toho řekněme integrovaného prostředí provázaného napříč Vězeňskou službou a Probační a mediační službou, zastřešeného Ministerstvem spravedlnosti, které má zase data o náramcích a tak dále, tak řekněme, to analytické zázemí úplně hotové nebude, ale na Ministerstvu spravedlnosti, což je pozitivní, na tom začali pracovat, protože bylo zřízené analytické pracoviště právě, které má na starosti vyhodnocovat problematiku efektivity různých vězeňských intervencí a vůbec trestní politiky, takže k určitému posunu v této oblasti došlo.

Dále tady jsou navržená opatření stanovit systém klíčových indikátorů pro měření úspěšnosti a efektivity v jednotlivých fázích trestního řízení, výkonu trestu a intervencí k integraci a dalších souvisejících intervencí. To se domnívám, že je zcela klíčové, protože my sice víme, že na úrovni Ministerstva spravedlnosti například ukazatel recidivy je velmi důležitý a směrodatný, ale není zcela akceptován právě i třeba tou vězeňskou správou jako indikátor, za který by měli být činěni nějakým způsobem odpovědní. Tím, že tam není jednotné řízení mezi vězeňskou správou a Probační a mediační službou, že jsou to oddělené organizace, pak samozřejmě tam není jasná odpovědnost za to, kdo vlastně má odpovědnost za klíčový výsledek nápravného procesu, za recidivu. To je věc, na kterou bychom se měli zaměřit, a že by tam mělo být zavedeno nějaké jednotnější řízení - nechci říkat nutně sloučení těch organizací pod jednotné řízení, což je taky varianta, ale tak abychom měli konkrétní odpovědné osoby, které mají vliv na celý ten proces od A do Z a sledují jednotlivé fáze trestního řízení a výkonu trestu, abychom dokázali z toho, abychom pak měli odpovědnost za výsledky.

Dále zavést procesy a institucionální zakotvení pro systematické využití získaných poznatků při tvorbě politik a aplikační praxi jednotlivých aktérů, například fungování věznic PMS, rozdělování dotací nevládnímu sektoru, lépe uplatňovat získané poznatky. A už se blížím ke konci této části.

Za šesté podpořit systémovou podporu penitenciární a postpenitenciární mezirezortní spolupráce v oblasti bezpečného propuštění vězněných osob, čili zavést a zajistit podmínky pro implementaci minimálního standardu přípravy na propuštění, podmíněné propuštění i pevný výstup. To je to, o čem jsem mluvil, aby byly zajištěny základní předpoklady oddlužení, práce, bydlení, vztahy, schopnost poradit si v normálním životě po propuštění z výkonu trestu, aby ten člověk se nám co nejdříve vrátil do situace, kdy přispívá do státního rozpočtu, do ekonomiky, a nikoliv že jenom spotřebovává potom náklady v případě recidivy na opakované trestné řízení a věznění.

Posílit odpovědnost Ministerstva spravedlnosti v oblasti plánování, realizace a vyhodnocení kontinuální práce s osobami po VTOS a koordinaci s dalšími sektory, odpovědnost ze tří rezortů převést na jeden rezort. Takže to je ta problematika určitého rezortismu, který se promítá do toho, že gesce Ministerstva spravedlnosti pro celý ten proces není stanovena na jednom místě tak, abychom skutečně mohli vyvozovat tu odpovědnost. Samozřejmě jednotlivé rezorty v tom mají svoje důležité úlohy.

Často se třeba zapomíná na to, že je třeba důležitá působnost v oblasti školství, protože v řadě zahraničních států provedli větší revize kurikula, jejichž cílem bylo stanovit speciální postupy v případě, že se objevují první náznaky toho, že žák nebo dítě určitým způsobem porušuje pravidla ve škole, dochází tam k takovým těm jevům, které jsou velmi spolehlivým prediktorem další řekněme kriminální cesty, ať už jsou to záškoláctví, zneužívání omamných a psychotropních látek a další podobné jevy. Samozřejmě v těch státech zjistili, že když zavedou do kurikul opatření, jako je posílení některé, třeba emoční výchovy a podobných záležitostí, tak že to potom má vliv i na chování a na další chování těchto v uvozovkách problémových žáků v budoucnu a že to má vliv i na to, jak se takovíto lidé dostávají potom zase do věznic, v jaké míře nám páchají trestnou činnost, v jaké míře nám plní věznice.

To znamená, když se bavíme o politice proti kriminalitě, tak jenom upozorňuji na to, že to je záležitost, kde by měla být stanovena jasná gesce, třeba Ministerstva spravedlnosti, ale potom je tomu potřeba přizpůsobit celou tu cestu, počínaje opatřeními prevence v rámci škol a výchovy až po všechny další fáze, které má na starosti Ministerstvo vnitra, respektive jako gesční orgán činnosti policie, pak soudy, státní zastupitelství, věznice, PMS, které už jsou tedy v gesci Ministerstva spravedlnosti.

Dále se navrhuje zajistit šíření standardizovaných programů s prokazatelným dopadem a výstupních oddílů a zajistit jejich dostupnost pro minimálně 20 procent vězeňské populace, což je tedy o nějaké změně praxe v oblasti našich věznic, aby se dále šířily ty programy, které jsou osvědčené; zajistit finanční udržitelnost osvědčených programů neziskového sektoru, aktivně se zasadit o dostatek a vhodnost projektových výzev v rámci nového programového období ESF projektu OPZ+ bez požadavku na spoluúčast žadatele a navázat na dobrou praxi využití finančních prostředků z takzvaných švýcarských fondů. To znamená mít prostředí, které je udržitelné z hlediska plánování.

My tady se občas setkáváme s tím, že činnost neziskového sektoru je znevažována, ale toto je přesně oblast, kde si myslím, že je naopak velký prostor pro ocenění činnosti neziskového sektoru, protože práce s odsouzenými, práce s lidmi, kteří třeba mají problémy se závislostmi, kteří opakovaně páchají kriminalitu, kteří jsou někteří i poněkud nebezpeční nebo jsou tam rizika, není práce, kterou v plném rozsahu mohl vykonávat stát, a zapojení z řad neziskového sektoru je zcela vitální, akorát ho musíme provázat s tím, aby byla vyhodnocena účinnost těch intervencí v průběhu celého procesu.

Z dalších změn se zásadním dopadem na osoby ve výkonu trestu tedy bylo doporučováno zajistit funkční propojení zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody s odborným zacházením a přípravou na propuštění. My se třeba setkáváme s tím, že příslušníci navážou osobní kontakty s vězněm, ale vlastně po tom, co ten vězeň je propuštěn, už má zase jiný kontakt - probačního úředníka, a tam, kde došlo k navázání nějakého základního mezilidského kontaktu a důvěry během pobytu ve vězeňském zařízení s vychovatelem nebo jiným příslušníkem, tak vlastně tohleto už se nedá dál používat a ta kontinuita tam není zajištěna.

Zvýšit kvalitu a dostupnost právní pomoci pro oběti i pachatele trestných činů. To se bavíme hlavně o těch rozpočtových prostředcích.

Zvýšit dostupnost a kvalitu zdravotní péče pro vězněné osoby včetně zajištění dostupnosti zdravotnické dokumentace v době výstupu z výkonu trestu odnětí svobody. Tam teď probíhá zásadní změna v gesci rezortu Ministerstva spravedlnosti, že veškerá zdravotní péče je soustředěna v rámci příspěvkové organizace Ministerstva spravedlnosti tak, aby bylo skutečně zajištěno, že i ti vězni, za které by mělo být placeno zdravotní pojištění, tak potom ty výkony jsou vykázány v rámci standardního procesu a hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění jako u všech ostatních lidí a je zajištěna současně srovnatelnost výkonu zdravotní péče napříč celou vězeňskou správou, a že některé záležitosti, které jsou vymezeny právě lékařům, tak o nich rozhodují lékaři, a nikoliv třeba - není tam třeba podřízenost vůči řediteli věznice, jako byla v dosavadním organizačním uspořádání, takže i v této oblasti se něco děje.

 

Pokračovat v odstraňování systémových bariér pro řešení předluženosti, o tom už jsem mluvil podrobněji, a přijmout zákon o sociálním bydlení, zákon o sociálním podnikání a prosadit dlouhodobé financování neziskového sektoru s cílem umožnit efektivní plánování a vyhodnocování projektu udržitelnosti služeb, například financování na tři roky. To je důležitá změna, která by měla jít ruku v ruce s rozvojem systému analytického hodnocení právě těch intervencí v gesci Ministerstva spravedlnosti.

Takže v této části toho projevu jsem chtěl promluvit o genezi toho návrhu. Samozřejmě, ten návrh vznikal delší dobu, ale první návrhy, které jsme připravili, jsou z ledna 2023, a tam jsme navrhovali v dopisu, který jsem poslal panu ministru spravedlnosti a také ministrům financí, zdravotnictví, nejvyššímu státnímu zástupci, předsedům koaličních klubů, národnímu protidrogovému koordinátorovi, Národní ekonomické radě vlády, která také k tomu měla doporučení v rámci doporučení NERVu, pracovní skupině k trestní politice a koordinaci opatření ke snižování recidivy v ČR a Radě vlády pro lidská práva, tak jsme navrhli několik legislativních změn v trestání za účelem snížení počtu vězňů, což je právě vlastně gros novely, kterou teď projednáváme. Proto musím ocenit, že se podařilo v podstatě drtivou část toho, co jsme navrhovali v lednu 2023, přetvořit právě do této novely, že se to podařilo, byť s poměrně velkými průtahy, že jsme dřív skončili ve vládě, než jsme předložili tento návrh, takže ta výsledná podoba neodpovídá tomu, co my bychom odsouhlasili. Některé věci bychom tam viděli jinak, ale i tak jsem rád, že velkou část toho, co jsme měli společně domluveno, se dostalo do výsledného návrhu.

V naší iniciativě k tomuto návrhu jsme předložili sérii doporučení, protože tehdy v roce 2023, to jsme byli tedy už čtvrtá země s nejvyšším počtem vězňů, vězeňských populací v přepočtu na počet obyvatel. Těmi nejúspěšnějšími zeměmi v tomto negativním kritériu, tam patří Rusko a některé další východní státy v Evropě. V rámci toho jsme navrhli pět základních opatření, která by se měla promítnout do novely trestního zákoníku.

Za prvé to bylo zrušení speciálních skutkových podstat za recidivu, protože od roku 1989 se do trestního práva dostalo několik desítek recidivistních skutkových podstat, které ale nejsou opodstatněné, protože závažnost jednání je v podstatě stejná, ať je pachatel recidivista, či ne, a vedou často k nepřiměřeně dlouhým trestům. Příklad: zloděj je v podmínce, a pokud ukradne rohlík, dostává další trest v minimální trestní sazbě šest měsíců, který ale opět může být podmíněný. Přitom mnohem větší smysl by dávalo mu podmínku přeměnit a přidat adekvátně krátkou dobu krádeži rohlíku, čili dostal by podmínku a k tomu 10 dnů navíc. Místo toho dostane dvě podmínky, pak dostane třetí podmínku, pak dostane nepodmíněný trest, všechno se mu to přemění a za ty rohlíky jde potom do vězení na třeba šest let. A to ani nemluvím o situaci, kdy jsme tady měli zvláštní stav v důsledku pandemie, kdy se ty tresty ještě prodlužovaly.

Největším problémem v této oblasti je opakovaná krádež čili § 205, opakovaná distribuce drog - § 283 - a právě v těchto oblastech by bylo žádoucí odstranit tu recidivistní klauzuli tak, abychom se dostali v rámci základních skutkových podstat a jejich opakovaného uplatnění na tresty, kde potom se můžou uplatnit mechanismy snížení pod dolní hranici. Jenom tato jedna záležitost, která se promítla - částečně je potřeba říct - do předkládaného návrhu, tak by byl dopad snížení vězňů o cca tisíc osob. Takže si to vynásobte: 1 500 korun za den, takže to vychází 1,5 milionu za den, kolik bychom mohli ušetřit jenom na této drobné záležitosti, kdy se to historicky přehnalo s trestní represí.

Samostatným problémem je pak stanovení minimální škody u opakované krádeže a je k tomu velmi podrobně zpracována příloha Legal Data Hub od Jakuba Drápala z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde je pracoviště Legal Data Hub, a ta práce se jmenuje Speciální skutkové podstaty pro recidivisty: nepromyšlené a škodlivé. V rámci tohoto paperu si můžeme přečíst, že trestní zákoník obsahuje speciální vyšší trestní sazby pro recidivisty, které přispívají k jedné z největších vězeňských populací v Evropě, a že ty speciální trestní sazby jsou nevhodné, jelikož principem moderního trestního práva je trestat primárně za trestný čin, nikoliv za to, jaký život pachatel vedl. Byť je namístě recidivisty trestat o něco přísněji, stanovovat speciální trestní sazby pro recidivisty není ani spravedlivé, ani efektivní. I bez těchto sazeb zákon poskytuje dostatek možností k přísnějšímu trestání recidivistů.

Zrušením těchto speciálních trestních sazeb by soudy ročně uložily o 1 850 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně u čtyř nejčastějších skupin trestných činů, zejména krádeží. Stát by snížil vězeňskou populaci přibližně o desetinu a ročně by tím ušetřil zhruba 1 miliardu korun.

Zvláštním případem speciální úpravy pro recidivisty je opakovaná krádež, u které není třeba způsobit žádnou škodu, aby se stala trestným činem, v důsledku čehož jsou stíhána bagatelní jednání. Minimálně několik stovek lidí je ročně odsuzováno za krádeže se škodou do tisíce korun, přičemž se jedná o naprosté maličkosti typu krádeže několika housek. Nastavení minimální hranice u opakované krádeže, například 1 000 korun, by zamezilo přílišnému rozpínání trestní represe a ušetřilo by desítky milionů korun ročně.

Takže tolik nám doporučují vězni, kteří v rámci toho paperu provádí velmi podrobné srovnání včetně grafů, jaké tresty jsou ukládány, za jakých okolností, jak se přeměňují a tak dále. Všechno je tam velmi důkladně zmapováno na těch grafech, když se podíváte do těch studií, takže ta problematika nepromyšlených a škodlivých zvláštních skutkových podstat pro recidivisty je velmi dobře zmapována.

Tolik to byl první okruh těch záležitostí, které jsme navrhovali změnit v rámci té novely.

Druhý okruh se týkal omezení plného sčítání doby více trestů. Tam jsme opět připravovali návrh, který byl částečně schválen v minulém volebním období, ale nebyl dotažen úplně do konce. Současný trestní zákoník je postaven na zásadě aspirační, kdy výsledný trest není prostým matematickým součtem doby trestů za více trestných činů, ale je případně uložen o něco přísnější trest. Při kumulaci se všechny předchozí tresty sčítají a výsledkem jsou výrazně delší tresty při než při souběhu, kdy je sčítání zákonem redukováno. Porušuje to princip proporcionality - tresty jsou příliš dlouhé vzhledem k povaze trestné činnosti.

Příkladem je pachatel, který dostane za tři krádeže nejprve dva podmíněné tresty v době trvání dva a dva roky a pak dostane jeden tříletý trest nepodmíněně, takže se mu ostatní tresty přemění a má celkový trest z odnětí svobody v době sedm let - což už je výrazně nad horní hranicí trestného činu krádeže. V takovém případě to znamená, kdyby ty tři krádeže spáchal v jiném časovém okamžiku, dostane třeba tři roky, ale vzhledem k tomu, že to bylo nějak posunuto a že už tam třeba byly ty podmínky, tak se to zvyšuje na dvojnásobek, sedm let, což už v podstatě nemá žádný nápravný efekt, akorát to vede k tomu, že lidi spíš zahořknou a stanou se doživotními - připraví se na doživotní kriminální dráhu. V takovém případě by měl soud rozhodnout tak, že uloží podle aspirační zásady trest o něco vyšší, než přísluší za nejvážnější ze skutků. Nicméně aby toto zohlednil u předchozích trestů, musí být u nich zavedena možnost jít pod dolní hranici, tedy například změnit trest na dobu šest měsíců plus měsíců plus tři roky - tedy v celkové době trvání čtyř roků trestu odnětí svobody. To znamená, jak jsem uváděl předtím příklad, kdyby to bylo bezprostředně za sebou, tak by to vycházelo tři roky, tady byl jeden rok navíc, vychází to čtyři roky trestu odnětí svobody. Výsledný trest by byl tedy o tři roky kratší a skýtal by větší naději, že ho pachatel přijme jako spravedlivý a bude usilovat o svou nápravu. Takových pachatelů je opravdu velmi mnoho. Nadužívání trestů nám plní věznice a snižuje ochotu k návratu do normálního života. Řešením je potom umožnění ukládat tresty odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby v případě kumulace.

Návrh řešení byl připraven už před několika lety, my jsme ho posílali tehdy v příloze 3 Návrh změny trestního zákoníku, ve znění sněmovního tisku 624 a tisku 453, kde byly mnou navržené změny uvedeny. Tento návrh, který přispěje ke spravedlivějšímu ukládání trestu, je potom obsažen i v novele, kterou dnes projednáváme v prvním čtení.

Třetí okruh, který jsme navrhovali Ministerstvu spravedlnosti v lednu 2023, byla dekriminalizace placení výživného. Neplacené výživné může efektivněji vymáhat stát díky zavedení zálohovaného výživného Celní správou nebo exekučně. To znamená - samozřejmě je jasné, že výživné se platit musí a stát má zajistit, aby lidé, kteří mají platit výživné, aby pracovali a platili to výživné, a má k tomu Celní správu nebo exekutory. Ale pokud ty lidi uvězníme, sice pro některé to může - hrozba uvězněním může vést k tomu, že raději zaplatí, ale současně uvěznění neplatičů nevede k lepšímu splácení, protože řada z nich to dělá z trucu, a ve vězení tedy nepracuje. Samozřejmě to má obrovské finanční dopady na fungování státu. Není to v základní skutkové podstatě čin s vysokou společenskou závažností, aby se za to museli zavírat lidi do vězení, takže proto chci ocenit, že i do výsledného návrhu se tento náš návrh dostal ve velmi racionální podobě, že budou nadále postihovány případy z hlediska trestní represe, které mají vliv na to, že by bylo dítě vystaveno nouzi, ale že záležitosti běžného neplacení výživného budou postihovány efektivními prostředky správního práva a vymáhání rozhodnutí Celní správou nebo exekučně.

Mám tady opět jeden příklad. Příkladem jsou osobní animozity, kdy má jeden rodič dost prostředků a mohl by platit, ale kvůli osobní animozitě platit své bývalé ženě nechce. Ta se nyní domůže zálohového výživného od státu a stát ho vymáhá po povinném. V takovém případě by bylo daleko lepší ukládat peněžitý trest, nikoliv trest odnětí svobody, kdy pachatel nadále pracoval na svobodě, nezatěžoval systém náklady a odváděl daně. Čili my se potřebujeme dostat do situace, kdy ten člověk bude pracovat. Stát mu pohrozí tím, že dostane peněžitý trest a pak bude vymáhat samozřejmě tyto platby prostředky, které musí fungovat, jako jsou exekutoři nebo Celní správa. Čili proto jsme navrhovali i v rámci toho dopisu z ledna 2023 vymezit skutkovou podstatu pouze na závažnější případy, kdy je opravdu ohrožena výživa dítěte, a ty návrhy připravili zaměstnanci Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, takže i tato věc je obsažena v návrhu dnes projednávané novely.

Čtvrtý návrh, který jsme předkládali, se týká změny převodního mechanismu peněžitého trestu na trest odnětí svobody. Opět je to věc, která je propsána v návrhu novely a která je velmi prospěšná, už jsem ji trochu zmínil. V současné době se jedna denní sazba - cca jedna třetina až jednodenní příjem - rovná dvěma dnům vězení. Toto je naprosto nepřiměřené a v zahraničí je běžný poměr jedna ku jedné či opačný poměr dva ku jedné - čili dvě denní sazby rovná se jeden den uvěznění. Zjednodušeně řečeno to znamená, že ten, kdo nemá peníze, dostane peněžitý trest a neuhradí ho, chodí za nezaplacení jedné denní sazby na dva dny do vězení. Pokud vycházíme z toho - ekonomická úvaha - pokud vycházíme z toho, že denní příjem je například 800 korun, z toho jedna třetina činí 260 korun, člověk se tedy rozhoduje, zda zaplatí 260 korun, které vydělá cca za 3 hodiny, nebo jít do vězení na dva dny. Je zřejmé, že racionálně uvažující člověk, který nechce jít do vězení, dá přednost úhradě peněžitého trestu, a neplatiči nám pak plní vězení, což je nákladné, protože tresty odnětí (svobody) jsou ve výsledku příliš dlouhé. Nechceme přece, aby nám vězení plnili neplatiči, kdy nezaplacení cca 260 korun znamená dvoudenní trest odnětí svobody, jehož náklady z peněz daňových poplatníků jsou cca 2 800 korun - to bylo tehdy, v té době, dnes už je to vyšší, dnes to bude nějakých 3 200 korun. Takže to je absurdita zabudovaná v dnešním systému, že člověk, který byl odsouzen a nezaplatí 260 korun, tak potom nás ve výsledku stojí za den 3 200 korun. Čili musíme v tomto ohledu postupovat ekonomicky, aby to dávalo nějaký elementární smysl.

Řešení bylo připraveno v minulém volebním období, to je tedy návrh novely peněžitého trestu, upravený přepočet, který jsme poslali opět v příloze, který popisuje, jakým způsobem by se měl měnit ten přepočet - čili samozřejmě podle horní hranice trestní sazby, jestli převyšuje určitou dobu nebo nepřevyšuje, a i tento návrh se v nějaké podobě promítl do předkládaného návrhu zákona.

Nyní se dostávám k poslednímu bodu, který jsme navrhovali v dopise z ledna 2023, a to je snížení míry represe u vybraných trestných činů. Několik trestných činů má zcela nesystematicky vysoké trestní sazby. Příkladem je těžké ublížení na zdraví § 145 odst. 1 či závažnější případy distribuce drog § 283 odst. 3 a 4. Tyto by bylo namístě snížit.

Vedle toho dochází k nevhodné aplikaci ustanovení zákona proti šíření toxikomanie a o výrobě konopí či pěstování konopí pro osobní účely. Já tady připomenu nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterém se zastal Roberta Veverky, který vydával časopis Legalizace a byl za to postižen právě paragrafem o šíření toxikomanie a následně se ho Ústavní soud zastal, že to bylo nepřiměřené.

Takže to, na co jsme upozorňovali už v tom lednu 2023, a částečně je to promítnuto i  v předkládané novele, ale domnívám se, že bychom měli usilovat o to, aby ty možnosti zneužití represe v podobě třeba natáčení filmu, kde vystupuje někdo třeba s konopím a  podobně, nebo vydávání časopisu, takže jsou to věci, kde by skutečně měla být kvalifikovaná skutková podstata, teprve aby byly nastaveny hranice pro subsidiaritu trestní represe, a nikoliv že postihujeme jenom to, že někdo vydává v podstatě nezávadný časopis nebo že někdo natočí film, který ukazuje svět takový, jaký je, aniž by to bylo nějaké opravdu šíření toxikomanie v reálném slova smyslu, takže v těchto případech by měla být zvážena revize. To platí i pro případy, kdy je nakládáno s psychoaktivní látkou v rámci adiktologické intervence nebo jsou psychedelické substance používány pro terapeutické či léčebné účely.

Ostatně tady v rámci té novely máme otevřený i zákon o návykových látkách a v rámci toho by bylo dobré, abychom se soustředili skutečně na odstranění případů, kdy jsou ty substance používány na základě doporučení lékařů pro terapeutické či léčebné účely, protože studie nám dneska ukazují, že to smysl mít může.

Příkladem chybně nastavených dolních sazeb je kauza s ayahuascou, to je tedy ta droga z Jižní Ameriky, kdy za rituály s vysokým výnosem padly nebo můžou padnout tresty v sazbě 10 až 18 let. Soud v současné době nemůže jít pod dolní hranici, ačkoliv dané jednání je nepochybně méně závažné než například loupeže či znásilnění, kde je dolní hranice sazby výrazně nižší. Proto my jsme v lednu 2023 přišli s návrhem snížit dolní hranici a podložili jsme to velmi konkrétním srovnáním sazeb za typové trestné činy v oblasti nelegálních substancí, ze kterých vyplývá, že všechny státy na západ od nás mají dolní hranice trestních sazeb za tento typ kriminality výrazně nižší, aby mohl soud spravedlivě zohlednit škodlivost konkrétního jednání.

Jak se uvádí v zápise z pracovního setkání k tématu dekriminalizace drogové politiky v České republice, bod 3, příloha 6, Ministerstvo spravedlnosti mělo připravit revizi § 283 a 285 ve smyslu zmírnění trestní represe a zašle zástupcům Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí podklad k dalšímu jednání skupiny. Takže v této oblasti skutečně došlo ke snížení některých těch vychýlených, nepřiměřeně represivních dolních sazeb tak, abychom pro příště nemuseli nějaké v uvozovkách šamany, kteří prodávají rituál s ayahuascou, posílat na trest odnětí svobody 10 až 18 let, ale abychom to srovnali spravedlivě s tím, jaké jsou tresty za závažnější zločiny, jako jsou třeba loupeže nebo znásilnění, kde ty tresty jsou dneska výrazně kratší, a vznikla tam celková nepřiměřenost.

Tak to byl určitý podnět k tomu, jak tato novela vznikla. Ostatně se to opírají i o odborné materiály, které vytvořila Asociace organizací v oblasti vězeňství ve spolupráci s Frank Bold a českými prioritami. Já jsem jim vlastně dal podnět, aby se zabývali záležitostmi, které jsou uskutečnitelné v horizontu jednoho volebního období, takže oni dali dohromady materiál k tomu, jak snížit vězeňskou populaci jednoduchými změnami s velkým dopadem, které jsou uskutečnitelné do dvou let. Tam právě popisují ta rychlá řešení s horizontem do dvou let, která jsem tady už zmínil: zrušení speciálních sazeb za opakované trestné činy, omezení nevhodné kumulace trestů, zase jsou tam velmi podrobně - já to doporučuju, je to skvělý materiál s odborně zpracovanými daty, tabulkami, jak to vypadá s délkou ukládaných trestů a tak dále - a dílčí dekriminalizací trestného činu zanedbání povinné výživy.

Takže i ty právě organizace v oblasti vězeňství si to uvědomují, že toto jsou problémy, které předkládaná novela řeší. Vedle toho samozřejmě ty organizace upozorňují, že žádoucí je i  komplexní řešení s časovým horizontem tří a více let. K tomu je potřeba nicméně analýza problémů či jeho identifikace, nutnost dalších expertních debat, a  mělo by to začít tím, že politici stanoví určité cíle a zadají zpracování strategie trestní politiky a vytvoření multidisciplinární pracovní skupiny pod Ministerstvem spravedlnosti. Tam se domnívám, že máme ten určitý dluh, o kterém jsem mluvil, když jsem probíral trestní politiku.

Teď se dostanu trochu podrobněji právě k té předkládané novele, protože základním pojítkem předkládané novely je právě spravedlivější trestání pachatelů, které sníží recidivu, a samozřejmě následně se to promítne do větší bezpečnosti občanů, protože už zaznělo, že máme nejvyšší počet vězňů v civilizované Evropě a ti nás stojí 1 600 korun denně. My jsme šli do vlády s tím, abychom modernizovali Českou republiku, a proto jsme velmi intenzivně prosazovali tento důležitý návrh.

Já bych chtěl zrekapitulovat věci, které jsou v tomto návrhu obsaženy, a případně upozornit na některé výhody nebo úskalí, která jsou k tomu potřebná zmínit. V podstatě základní úvaha, která zatím je, tak je, abychom se přiblížili k Západu ve způsobu, jak nakládáme s našimi vězni a jakou máme trestní politiku. Úplný opak je Rusko, východ, kde mají největší počet vězňů na 100 000 obyvatel. Pro nás je zásadní, aby se ten propuštěnec vracel do společnosti, živil se poctivě a byl užitečný, protože v každém případě z toho člověka se stane spoluobčan nebo soused a samozřejmě, když jdeme po ulici nebo se naše děti pohybují cestou do školy mezi domem a školou, chceme, aby ulice byly bezpečné, ale aby všichni lidé, kteří přišli z výkonu trestu, měli co nejlepší podmínky pro to, aby se už tam nevraceli, byť to je samozřejmě primárně jejich zodpovědnost a jejich rozhodnutí, ale naším úkolem jako společnosti je vést je k tomu, aby se touto cestou už nevydávali.

Čili jakým způsobem můžeme těm odsouzeným pomoci? No, logicky tím, že už během pobytu ve vězení by si měli našetřit ze své práce peníze, aby se nestávalo, že je ten člověk propuštěn z vězení s igelitkou a zastavuje vás třeba na ulici, že nemá ani peníze na to, aby se dostal do místa svého bydliště, kde má zázemí, kde má rodinu a tak dále.

Takže těch dvanáct nejdůležitějších změn, které bych rád okomentoval, jsou spravedlivější tresty u lidí, kteří dneska zbytečně plní vězení, to jsou ty přeměny - a my bychom se měli postupně dostat k systému, kdy podmínka je ukládána maximálně jedna, jak bylo původně zamýšleno, a následuje už vězení, byť tedy třeba v kratší době - a vedle toho tam měníme přepočet, aby člověk, který je odsouzený a nevykonává alternativní trest, aby dostal takový trest odnětí svobody, který není nepřiměřeně dlouhý, protože motivace k tomu zaplatit se výrazně nezvyšuje. Ten efekt tam není tak výrazný. Ty tresty jsou nejdelší v Evropě a zbytečně nám plní vězení u lidí, kteří by už dávno měli být doma, u lidí, kteří by už dávno měli být v práci.

Druhá změna je posílení alternativních trestů, kdy se možnost ukládání peněžitých trestů za jakýkoliv trestný čin rozšiřuje tímto způsobem, i když to tam není výslovně uvedeno, takže tam, kde nebylo možné dosud uložit peněžitý trest, tak to bude do budoucna možné. Peněžité tresty se celkem osvědčují. I díky práci bývalého a současného nejvyššího státního zástupce jsou i státní zastupitelství vedena právě k tomu, aby více využívala možnosti peněžitých trestů, a roste procento případů, které jsou tímto způsobem vyřešeny, a pokud peněžité tresty jsou vymahatelné, je to samozřejmě logický způsob, který je žádoucí používat a uplatňovat.

Třetí důležitá změna v této oblasti je jednodušší narovnání. Usnadňují se podmínky pro narovnání, pokud s tím souhlasí poškozený i pachatel, který se ke svému činu dozná. To může být velká výhoda, protože není třeba procházet mnohaměsíčním řízením a soudní bitvou, ale pachatel může hned začít pracovat na tom, aby svou chybu napravil.

Následují změny, které jsou v předkládaném návrhu obsaženy, které jsou podle mého názoru užitečné pro to, abychom zajistili lepší ochranu občanů před novými hrozbami. My už jsme dříve schválili na základě spolupráce napříč poslaneckými kluby zákon, který zlepšuje ochranu před sexuálními predátory čili zavádí tu zásadu "ne je ne" a že v případě ztuhnutí nebo paralýzy to neznamená souhlas, tak, aby skutečně bylo možné postihovat všechny případy znásilnění tak, jak to veřejnost očekává, a je dobře, že se podařilo tuto záležitost dotáhnout do konce, a doufám, že platí to, co tady zaznělo, protože my jsme se už velmi dlouho snažili schválit dětský certifikát - i když Piráti byli v koalici, tak jsme přicházeli s tím, jak má ten dětský certifikát (vypadat?), proti tomu, aby se odsouzení delikventi, kteří se dopouštěli násilí a sexuálního zneužívání dětí, tak aby se nedostali do kontaktu s dětmi. Těch návrhů tam bylo předloženo několik, ale bylo to neustále odsouváno a odsouváno, a bohužel doteďka ten konkrétní návrh, který by efektivně zajistil ochranu v této oblasti, není. Takže pokud se bavíme o zneužívání v sexuální oblasti, tak to je určitě věc, kterou bychom měli dopracovat jako pozměňovací návrh. Současně vyzývám k tomu, abychom schválili a předložili takovou úpravu, která nebude nepřiměřeně zatěžovat vedoucí dětských táborů tak, aby dneska, když se musí zařizovat různé souhlasy od lékaře, tak aby nemuseli obíhat X různých institucí, ale dokázali si to vyřídit jednoduchým způsobem přes internet tak, aby to nebyla žádná zbytečná byrokracie navíc. Protože to je přesně, co ty mládežnické organizace řeší, že v situaci, kdy někdo třeba jako dobrovolník organizuje dětské tábory, tak ještě aby navíc měl další složitou byrokracii se zajišťováním papírů a z drtivé většiny jsou to zcela bezúhonní lidé, tak to samozřejmě musí být v nějaké rozumné proporci.

Pátá změna, která je velmi žádoucí a která je obsažena v předkládaném návrhu zákona, se týká rozšíření ochrany před falešnými pornografickými videi. Bohužel dneska, jak se rozvíjí technologie, jak se rozvíjí umělá inteligence, se našli lidé, kteří zneužívají tyto novodobé technologické prostředky na výrobu falešných pornovideí, a je potřeba na to reagovat a postihovat i případy výroby a šíření takovýchto videí. Je dobře, že v tom návrhu je obsaženo ustanovení, které zajistí, aby takováto produkce byla trestným činem.

Další bod, který je obsažen v návrhu zákona, je ochrana před lidmi, kteří pracují pro cizí moc. My už jsme se dotkli tohoto tématu při projednávání zákona lex Ukrajina, kde se diskutovala velmi palčivá problematika, že dnes naše tajné služby, ministerstvo zahraničí evidují celou řadu případů, kdy některé osoby vykonávají činnosti, které jsou namířeny proti České republice, ať už jsou to různé způsoby špionáže, ale využívají kličky a díry v zákoně, že si předávají ty informace mimo území České republiky tak, aby nebyla dána působnost, a v takovýchto situacích musí existovat efektivní způsob, jak postihnout špiony, agenty a různé zrádce, kteří tu dělají za peníze Ruska a dalších nepřátelských mocností škodlivé věci. Takže proto i ten nový paragraf, který je obsažen v návrhu trestního zákoníku, který umožní trestat případy osob pracujících pro cizí moc. Jsou to příklady, kde vykonává i neoprávněné sledování zpravodajskými prostředky někdo ve prospěch cizí moci tak, aby všichni občané měli jistotu, že třeba na ruském velvyslanectví ty satelity, co mají na střeše, nebudou zneužívány k tomu, aby napíchli cizí komunikaci přes BTS a zjišťovali, co si kdo volá. To je samozřejmě nepřijatelné a my musíme trvat na tom, aby byla zajištěna ochrana práva každého občana České republiky na zajištění důvěrné komunikace a telekomunikačního tajemství, a ne abychom se stávali právě terčem této systematické špionáže. Že ten návrh jsme diskutovali jak se zástupci Ministerstva vnitra, tak s panem ministrem a vychází i z doporučení, které nám třeba, které nám třeba dal britský velvyslanec, když jsme se bavili o tom, jakým způsobem Británie čelí právě tomu, že cizí mocnosti ingerují na jejím území, tak právě doporučoval nefixovat se v trestním právu na dezinformace, což bylo opakovaně zmiňováno jako jeden z možných přístupů, ale abychom se v rámci trestního práva soustředili na trestné způsoby působení cizí moci. Čili ukazuje to ten příklad, že se v některých oblastech snažíme omezit zbytečné postihování, zbytečnou represi, ale naopak tam, kde jsou díry trestního práva dneska zneužívány, tam se snažíme je zacelit a zajistit, že budou existovat efektivní postihy. Myslím si, že je ovšem důležité i říci, že základní problém zpřísněné represe a přeplněných věznic se stal hlavně tady v parlamentu, když byl schvalován poslední velký trestní zákoník pod vlivem populismu a iniciativ poslanců, kdy docházelo k neustálému navýšení hranic sazeb, dolní sazby, horní sazby, pro různé skutkové podstaty, a ve výsledku ale nikdo neuvedl v důvodové zprávě, jaké to bude mít zásadní efekty pro naplnění věznic. Protože to není jenom otázka nějakého subjektivního cítění ohledně spravedlnosti, délky trestu, ale bavíme se o tom, že ten poslední trestní zákoník podle analýz, které se zpracovávaly právě na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, naplnil pět nových věznic. Pět nových věznic bylo naplněno kvůli tomu, že zákonodárci schválili příliš přísnou trestní represi historicky. Proto je potřeba se teď zaměřit na to, abychom se vrátili zpátky na západní úroveň a ty případy drobnější kriminality řešili efektivnějšími způsoby. Abychom rozvíjeli systém náramku, abychom neměli 50 náramků, ale 5 000 náramků - stačí se podívat do Polska a do řady dalších zemí, abychom měli funkční alternativní tresty, peněžité tresty a tak dále.

Důležitá sedmá problematika v rámci tohoto návrhu zákona, o které bych rád podrobněji promluvil, jsou rozumnější pravidla pro konopí. Ta pravidla týkající se konopí konečně začnou respektovat zdravý selský rozum, přestanou být trestné některé nesmyslné případy týkající se konopí. Například když pěstuju několik rostlin konopí, abych vyráběl pro dědu konopnou mastičku, tak se dostávám do situace, kdy mi dneska hrozí dlouhý trest. Předkládaná novela to řeší částečně, ona to řeší ve vztahu k pěstování pro vlastní potřebu, kdy legalizuje množství pěti rostlin. V takovém případě pro vlastní potřebu už nebude pěstování kriminalizováno a do určitého počtu - myslím, že jsou tři rostliny - bude dokonce legální. Ale není tam řešena problematika osob blízkých, protože pokud například někdo má prarodiče, kteří trpí chorobami, u kterých konopí, konopné mastičky dobře zabírají, a pěstuje za tímto účelem několik rostlin, aby z toho tu konopnou mastičku vyrobil, tak se domnívám, že takový člověk, který pěstuje konopí pro osobu blízkou, by neměl být postihován několikaletým trestem odnětí svobody. Tady zase narážíme na obrovskou lobby různých představitelů protidrogové policie, kterým by to částečně samozřejmě zkomplikovalo činnost, protože už by nemohli řešit dívky s jointem, nemohli by řešit konopné mastičkáře, ale museli by něco začít dělat s dovážením kokainu přes krabice s banánem v Lidlu, anebo by museli řešit pervitinové varny, což je samozřejmě mnohem náročnější práce než chytat někoho s konopnou mastičkou, s kytkami na zahradě. Takže tady my se musíme přesunout opravdu k tomu, že policie a státní zastupitelství budou řešit případy, které jsou společensky nebezpečné z hlediska drog, a přestanou perzekuovat lidi, kteří vyrábějí například konopnou mastičku nebo kteří si rekreačně zakouří konopí. To je přece naprosto nehospodárné vynakládání veřejných prostředků, které nás stojí stovky milionů korun na zbytečné represi, které bychom mohli dát naopak do lepší zdravotní péče. Součástí toho je tedy úprava sazeb a podmínek u šíření toxikomanie, o které jsem taky mluvil. Ale zase to zůstává zbytečně represivní, kde pod vlivem policejních šéfů z protidrogového se zbytečně a zbytečně perzekuují lidi za drobné záležitosti místo toho, aby se policie a státní zastupitelství soustředily na ten skutečně organizovaný zločin, který je nebezpečný a který potom vede k tomu, že jsou ničeny kvůli drogám i lidské životy. Takže soustředit energii a kapacity na závažné případy a uvolnit ruce, protože ostatně i ti policisté, kteří to vyšetřují v jednotlivých případech, jsou často nešťastní z toho, že musí zasahovat v takovýchto případech, kde jim to zákon ukládá, ale ve skutečnosti společenská nebezpečnost je velmi diskutabilní.

Nicméně i tak tento návrh zákona je po dlouhé době největší pokrok k racionalitě a spravedlnosti trestání v oblasti návykových látek a jsem rád, že se podařilo dosáhnout nějaké shody s Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem vnitra a odbornou skupinou, která působila na Úřadu vlády, aby se ta úprava posunula.

Já jsem tady chtěl ještě zmínit nějaká fakta, abychom měli východisko pro další diskusi, zejména pokud jde o hranice trestních sazeb, které jsem už naznačil. Já tady mám k dispozici dvě srovnání trestních sazeb odnětí svobody u drogové kriminality ohledně konopí a dalších látek. To jedno zpracovala naše kolegyně stážistka, které srovnává trestní sazby odnětí svobody u konopí, a to druhé je z Úřadu vlády od útvaru koordinátora pro koordinaci drogové politiky. Z těchto srovnání celkem jasně vyplývá, že když se podíváme na západní země, v modelových scénářích tresty odnětí svobody za konopí a další podobnou činnost jsou výrazně nižší než sazby, které jsou uvedeny v trestním zákoníku v České republice.

Já jsem tady srovnával tři situace. Ta první je domácí pěstitel, který pěstuje patnáct rostlin konopí, ta druhá situace je prodejce, u kterého bylo zdokumentováno, že třikrát prodal 10 gramů konopí, a ta třetí situace je velká pěstírna s 500 rostlinami, abychom se podívali, jak reálně vypadají ty sazby. A tam se ukazuje, že sazby v našem východním prostoru - nebo Slovensko, Polsko, Česká republika - že ty sazby mají nastaveny výrazně represivněji než západní státy, které jsem tady vypočetl. Takže když se bavíme třeba o tom domácím pěstiteli, v České republice mu hrozí maximálně 6 měsíců odnětí svobody, na Slovensku maximálně 2 roky, v Polsku maximálně 3 roky - tam jsme benevolentnější, tam už jsme si ušli ten kus cesty - a třeba v Portugalsku je to pokuta nebo maximálně 1 rok, v Německu 5 let, v Nizozemsku maximálně 1 měsíc. Já bych řekl třeba to Nizozemsko, kde vlastně mají velmi specifickou doktrínu. Když jsme byli na návštěvě Nizozemska, tak jsme měli tu příležitost bavit se tam s pracovníky rady pro soudnictví, s ombudsmanem, s pracovníky Ministerstva spravedlnosti a bezpečnosti a tam samozřejmě mají nepříliš represivní politiku ve vztahu ke konopí, mají tam ty různé coffee shopy, a tam, aniž by změnili znění zákona, to zajistili tak, že státní zastupitelství takzvaně přimhuřují oko nad tímto druhem kriminality. To je právě ta záležitost, která se dá postihnout v rámci trestní politiky, která nemusí být natvrdo upravena v zákoně, na co se má policie soustředit, na co se mají státní zástupci soustředit, na co naopak ne. A to je to, co nám trochu chybí, aby trestní politika byla předvídána v zákoně, tak jako máme celou řadu dalších dokumentů, které vláda schvaluje a které třeba Poslanecká sněmovna bere na vědomí nebo může projednat, pokud je tady ten zájem. Tak se domnívám, že i ta trestní politika by měla být - protože státní zastupitelství je orgánem moci výkonné, je zařazeno pod vládou, má sice garance určité nezávislosti, ale současně to politické zadání by mělo vycházet z vůle volených představitelů. Takže to je popis případu domácích pěstitelů ve vztahu k Nizozemsku.

Potom v případě prodejců v České republice se pohybujeme 2 až 10 let, v Polsku je to třeba 6 měsíců až 8 let, takže tam vidíme, že to je benevolentnější, že to samozřejmě musí zapadat do toho systému trestního práva tak, aby to bylo srovnatelné třeba s tresty za vraždu, za ublížení na zdraví, za znásilnění, a v Německu se bavíme o 3 měsících až 5 letech. To znamená, třeba v sousedním Německu tresty v této oblasti jsou dvakrát kratší než v České republice. V Nizozemsku se opět bavíme o maximálně jednom měsíci ve vězení. Ostatně Nizozemsko je celkem dobře známé právě tím, že uplatňuje koncepci kratších trestů.

A teď ten slibovaný příklad pěstírny. V případě 500 rostlin v České republice máme 10 až 18 let, to je obrovsky dlouhá sazba, zatímco třeba v sousedním Polsku máme 2 až 12 let, zase výrazně kratší, o třetinu kratší sazby v Polsku než v České republice. Když Polsko pak dělá ty chytré kroky, tak se to potom promítá i do hospodářského růstu, protože nemusí platit lidi, kteří sedí dlouho ve vězení zbytečně, ale ti lidi pracují a přispívají k ekonomice. Ještě výrazně pokročilejší je to v Portugalsku, v Německu, v Nizozemsku, kde tam skutečně i takovýto druh rozsáhlé trestné činnosti v drogové oblasti má v podstatě stejné trestní sazby nebo podobné trestní sazby, jako jsou za ty základní skutkové podstaty, o kterých jsme se tady bavili - těžké ublížení na zdraví a podobně - ale nedochází tam k tomu excesu, který máme tady my v České republice, kdy člověka, který provozuje pěstírnu, můžeme poslat až na 18 let do vězení, zatímco člověka, který znásilňuje, pošleme na 3 roky do vězení, člověka, který vraždí, pošleme na 10 let do vězení a tak dále, takže to je prostě výrazný exces.

Když se podíváme na tu úpravu v Portugalsku, tam mají 4 až 12 let, v Německu mají minimálně 2 roky a v Nizozemsku mají maximálně 6 let, to znamená, ty tresty jsou třeba v západní Evropě několikrát kratší, pokud se bavíme o horních hranicích trestní sazby.

Mám tady i seznam devatenácti zdrojů, ze kterých jsou čerpány tyto poznatky, ale v rámci kolegiality vás ušetřím a budu pokračovat druhým srovnáním, které je z útvaru vládního koordinátora. Ty grafy, které zachycují srovnání zákonného rozpětí trestní sazby a trestu odnětí svobody v letech, očekávané rozpětí délky trestu trvání trestu odnětí svobody uloženého soudem, medián délky trvání očekávaných trestů odnětí svobody a očekávaný čas strávený výkonem trestu odnětí svobody u trestných činů souvisejících s nabídkou 1, respektive 10 kilogramů konopné pryskyřice, anebo 100 gramů, respektive 1 kilogramu amfetaminu a dalších látek, jsou zpracovány Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost EMCDDA. Z té tabulky, když si vezmu ty pro Čechy asi nejběžnější případy konopí, to vychází v případě konopné pryskyřice v Nizozemí 1 až 3 měsíce, respektive až 6 let, v Rakousku 3 až 18 měsíců až 5 let, v Německu 1 rok, 1 až 15 let, ve Francii 1 až 12 měsíců až 10 let. Takže srovnávám vždycky ty, očekávané doby, mediánové doby ukládaných trestů a ty horní hranice. V České republice naproti tomu vidíme, že očekávaná doba je 2,5 roku za 1 kilogram konopné pryskyřice a trestní rozpětí je 2 až 10 let. To znamená, ve srovnání s těmito vyspělými západními zeměmi Česká republika má více jak dvakrát nebo třikrát represivnější přístup v oblasti konopí a není proto žádný důvod, akorát je to prostě drahý rozmar, který tady podporuje hlavně to vedení protidrogových útvarů policie, ale myslím si, že celá řada těch pracovníků, policistů z terénu, když to vidí, jaké tresty jsou nakonec ukládány za násilnou trestnou činnost, že ti lidé odcházejí se stejným trestem jako někdo, kdo u sebe má konopí, tak si skutečně kladou otázku, jestli tohle je spravedlivý přístup.

Samozřejmě ta problematika je podobná i u pervitinu, který je tedy velký nešvar v rámci České republiky a Česká republika je tím pověstná. To si myslím, že je právě to místo, kam by se měla zaměřovat aktivita policejních složek a kde rozhodně ta aktivita není dostatečná, tak ale i v této oblasti, kdybychom se podívali na srovnání trestních sazeb, tak třeba v Nizozemsku se bavíme o 2 měsících v sazbě... až 2 měsících mediánu v sazbě až 8 let, v Rakousku 8 až 18 měsíců v sazbě až 5 let, v Německu 1,5 až 3 roky v sazbě 1 až 15 let, ve Francii 4 až 12 měsíců v sazbě až 10 let, v České republice jsou to 2 roky a sazba 1 až 5 let. To znamená, ty tresty jsou tady přísnější než v Evropě, a dokonce když se bavíme o těch 100 gramech pervitinu, je to méně přísné než v případě 1 kilogramu konopné pryskyřice.

Domnívám se, že my bychom se měli méně soustředit na to, abychom ukládali dlouhé tresty v této oblasti, ale více se soustředit na to, aby tam byla jasná vymahatelnost a aby tam byla ekonomická efektivita trestání v této oblasti.

Já jsem se chtěl věnovat ještě jednomu problému, který jsem spatřoval při přípravě trestního zákoníku, protože na začátku tam byl zájem, abychom schválili úpravu, která bude umožňovat v podstatě odsouzeným podvodníkům, aby se mohli jednoduše vykoupit, aby v podstatě měli právní nárok na to, se vykoupit z trestního řízení. To je úprava, která tam je promítnuta jenom ve velmi omezené podobě oproti tomu, o čem Ministerstvo spravedlnosti původně uvažovalo. Já bych řekl, že naštěstí že se podařilo vyslyšet naše apely, aby se tento způsob v podstatě privilegování pachatelů trestné činnosti, aby se tam zaváděl ten nárok na tento postup, kdy pachatel zaplatí 10 nebo 15 procent škody, kdy ta škoda samozřejmě nemusela ani vzniknout v případě, že to byl pokus, a v případě, že je prvotrestaný, tak že by mu rovnou vznikl nárok na to se vykoupit z trestního stíhání a zaplatit jenom nějakou částku, tak to se tam dostalo v podobě odklonu. A já se domnívám, že bychom se měli v další diskusi při projednání na výborech zaměřit i na to, jakým způsobem tedy ty odklony jsou nastaveny a jestli nám tam nehrozí disproporce v systému trestního práva, aby určitý typ pachatelů neměl zbytečně benevolentní zacházení, právě pokud se jedná o hospodářskou kriminalitu, a to z jednoduchého důvodu, že občané České republiky dlouhodobě hodnotí situaci v oblasti korupce a hospodářské kriminality jako jeden z největších problémů České republiky. Z těch šetření, které dělá STEM, to dlouhodobě vyskakovalo právě jako problém, který vidí nějakých - tuším, že to bylo 70 procent české společnosti jako závažný a domnívám se, že bychom se měli soustředit na to, aby i v těchto případech postih byl efektivní, byť souhlasím s tím, že nemusí nutně jít o vězení, protože to je pro státní kasu zbytečně zatěžující.

Rád bych ještě ocenil jednu důležitou věc, která se propsala a do návrhu trestního zákoníku, který projednáváme, a to je problematika zločinu z nenávisti. Jsem rád, že Ministerstvo spravedlnosti zohlednilo podněty, které už tady jsou dlouho, které reagují na různé násilné trestné činy v České republice i na Slovensku, které jsou motivovány různými předsudky vůči skupinám obyvatel, a právě tyto kvalifikované skutkové podstaty najdeme v návrhu napříč různými trestnými činy tak, aby byla zohledněna právě závažnost takového kvalifikovaného jednání.

Nyní ještě stručně pár poznámek k předkládanému návrhu zákona, už podrobněji. V novelizačním bodu 19 se navrhuje vložit § 74c a následující, který se týká zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži. Trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži je stanoven takovým způsobem, že spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v úplném nebo soudem stanoveném rozsahu uzavírat smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávání řízení nebo veřejných soutěží, ať už na svůj, nebo na cizí účet, včetně případů, kdy při těchto činnostech vystupuje jako poddodavatel. Při uzavírání smluv na plnění veřejných zakázek odsouzeným a za jeho účast v zadávacím řízení nebo veřejné soutěži se považuje i situace - to je důležité - kdy je odsouzený členem statutárního orgánu nebo skutečným majitelem právnické osoby, která uzavírá smlouvu na plnění veřejné zakázky nebo se účastní zadávacího řízení nebo veřejné soutěže. Takže trest zákazu plnění veřejných zakázek je koncipován tak, že zasáhne i právnické osoby, které jsou zanořené do toho odsouzeného. Současně je ale potřeba říct, že nezasáhne matky odsouzených entit, byť tam dochází k plnému ovládání. Tam se v podstatě dostáváme do situace, kdy matka bude nepostižitelná, protože by se muselo složitě dokazovat, jestli členové statutárního orgánu nebo zaměstnanci matky dali pokyn právě té řízené právnické osobě, aby se dopustila nějakého trestného činu, který třeba souvisí s veřejnými zakázkami, a ten zákaz na ně nedopadne.

Takže my jsme to viděli právě v několika případech, kdy ty velké, třeba stavební společnosti byly odsouzeny za korupci při zadávání stavebních zakázek a vyřešily to velmi jednoduchým způsobem, že prostě společnost - řeknu obecně M1 - která byla odsouzena, začala dělat hlavně soukromý byznys a aktivity, které se týkaly veřejných zakázek nebo veřejných soutěží. Tak se převedly do společnosti M2 a vůbec se v podstatě na tuto konsolidovanou entitu zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži neuplatnil. To považuji do určité míry za problematické. Otázka je, jak se tomu dá čelit v rámci legislativního textu zákona, jestli by se mělo posuzovat ovládání a tak dále i v případě mateřské entity.

S tím souvisí § 74e, kde se zavádí zákaz přijímání dotací a subvencí, který podle § 74e odst. 3 spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v úplném nebo soudem stanoveném rozsahu ucházet se o veškeré dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jiné veřejné podpory, jakož i takové dotace, subvence, návratné finanční výpomoci, příspěvky nebo jiné veřejné podpory přijímat. Čili tady bych se chtěl zeptat pana ministra spravedlnosti, jakou koncepci přijali při stanovení rozsahu zákazu přijímání dotací a subvencí ve vztahu právě k vlastnické struktuře společnosti, ve které vystupuje odsouzená entita. Tam vlastně odlišně od § 74c nemáme stanoveno, že by se trest uplatnil i na entity, ve kterých je tato osoba statutárním orgánem nebo skutečným majitelem. Samozřejmě tam přetrvává i problém, že uložený trest nezasáhne tu holdingovou strukturu, takže holdingová struktura může velmi jednoduše převést předmět subvence do podnikání jiné entity a tímto způsobem se trestu vyhnout. Takže se obávám, že takto koncipované tresty, byť byly nepochybně motivovány dobrou vůlí to rozšířit, jsou stále schvalovány jako velmi děravé a v praxi nebudou mít v podstatě žádný efekt na postihované právnické osoby, což považuji za poněkud problematické.

Ještě bych se rád vyjádřil ke koncepci § 285 - jestli máte před sebou projednávaný návrh zákona - kde se navrhuje úprava pěstování rostlin nebo houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jiné nakládání s nimi pro vlastní potřebu. Vychází z toho, že kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje, sklízí nebo zpracovává více než 5 rostlin z rodu konopí, nejde-li o rostlinu konopí obsahující nejvýše 1 procento látek ze skupiny tetrahydrokanabinolu, bude potrestán odnětím svobody až na 6 měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Pak tam máme kvalifikovanou podstatu, která počítá s tím, že stejně bude potrestán ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává omamnou látku konopí nebo jinou omamnou nebo psychotropní látku, získanou zpracováním rostliny konopí obsahující více než 1 procento látek ze skupiny tetrahydrokanabinolu.v Tam se domnívám, že bude v této definici... teď jsou tam kvalifikace na množství - v celkovém množství větším než 100 gramů ve svém obydlí nebo v celkovém množství větším než 5 gramů mimo své obydlí. Tam se objevuje určitý problém s tím, že u té zpracované entity se bude velmi těžko dokazovat, jestli byla zpracována z rostliny konopí, která měla podíl větší než 1 procento látek ze skupiny tetrahydrokanabinolu, anebo to byla rostlina, která měla menší procento, které je pod touto hranicí. Takže u toho výsledného zpracovaného produktu bude velmi těžké říct, z jaké rostliny pochází. Jestli to náhodou nebylo tak, že někdo pěstoval rostliny, které měly nižší procento látek ze skupiny tetrahydrokanabinolu, a teprve následně to bylo zpracováno do podoby extraktu, který by potom spadal do vymezené hranice.

V souvislosti s tím se navrhuje v části šesté změna zákona o návykových látkách, která v podstatě navazuje přestupkovou problematikou na to, co je vymezeno v trestním zákoníku v § 5 odst. 12, kde se stanoví, že povolení k zacházení se nevyžaduje k přechovávání omamné látky konopí nebo jiné návykové látky získané zpracováním rostliny konopí, obsahující více než 1 procento látek ze skupiny tetrahydrokanabinol, fyzickými osobami staršími 21 let pro vlastní potřebu, v množství nejvýše za a) 50 gramů ve svém domě, bytě nebo jiné prostoře sloužící k bydlení nebo příslušenství k nim náležejícímu, nebo 25 gramů mimo své obydlí.

K tomu budeme určitě navrhovat ještě nějaké další úpravy, protože se domníváme, že by tam neměla být zohledněna jenom vlastní potřeba. Ostatně ono, když někdo bydlí ve společné domácnosti, tak bude velmi těžko posouditelné, jestli je to pro potřebu toho či onoho člena domácnosti, protože obvykle ty rostliny tam obvykle nemají nálepku, kdo je vlastní nebo kdo to tam pěstuje.

Současně je zajímavé i stanovení hranice 21 let, které si zaslouží, domnívám se, samostatný komentář, protože to je vlastně nová hranice zletilosti pro specifický případ, která je v právním řádu velmi neobvyklá. Ona je vlastně stanovena snad u pasivního volebního práva - 21 naproti 18 rokům, které máme třeba u konzumace alkoholu, kouření a tak dále. Tady se domnívám, že to vůbec nemá obraz ve společnosti, protože jakkoliv můžeme vnímat konzumaci konopí lidmi, kterým je třeba 20 let, nebo jeho pěstování, jako nežádoucí aktivitu, ale tak si musíme uvědomit, že to jsou lidi, kteří třeba už od 15 let pracují, platí daně, jsou plnohodnotní občané, můžou uzavírat manželství, můžou chodit do hospody, můžou udělat cokoliv, ale tady se pro ně zavádí vlastně speciální skutková podstata, která je bude trestat, protože je tam zavedena nová hranice od 21 let. Takže to se domnívám, že je taková odchylka, ke které dochází od stávající legislativy.

Pak mě zaujala ještě jedna změna, u které bych poprosil o vysvětlení pana ministra, která je obsažena v části třinácté - Změna zákona o auditorech, podle které se doplňuje do § 50 zákona o auditorech ustanovení, které říká, že provádění kontroly, přípravy a zavedení souboru preventivních opatření zajišťujících dodržování právních předpisů a směřujících k předcházení trestné činnosti a nápravných opatření vedoucích k zamezení rizika opětovného spáchání stejné nebo podobné trestné činnosti auditorem podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim se nepovažuje za auditorskou činnost. Takže tam vlastně by bylo žádoucí vysvětlit, jakou povahu bude mít tato činnost poradenství nebo přípravy souboru preventivních opatření třeba proti korupci, které budou v rámci právnických osob, kdo to tam vlastně bude nastavovat, aby to byly osoby, které mají nějakou profesní odpovědnost, mají znalosti, které jsou k tomu potřeba, a ručí do nějaké míry aspoň svým jménem za výsledek toho, že ty mechanismy v rámci prevence korupce a dalších pletich hospodářské soutěže jsou nastaveny rozumně.

Já bych se teď už závěrem vyjádřil k legislativnímu procesu, protože to, co zde bylo navrženo, čili abychom projednávali trestní zákoník s prodlouženou lhůtou 90 dnů, já považuji za legislativní hazard, protože tři měsíce znamená, že pokud by se opravdu všechno skvěle dařilo, což jsem tady ještě ve Sněmovně nezažil, tak bychom se dostali k tomu zákonu nejdříve na konci března. Potom bychom ho tedy diskutovali ve druhém čtení, otázka, jak to zvládnou výbory, jak budou ty různé odborné semináře a tak dále, a potom bychom měli druhé čtení, potom třetí čtení, to vychází cca další měsíc. To už jsme v dubnu. Pak to půjde do Senátu, Senát se k tomu bude 30 dnů vyjadřovat, to už jsme v květnu, a Senát to může vrátit. My jsme se bavili i na poradě předsedů klubů, když jsme byli ještě v koalici, že to tak přibližně vychází, že Poslanecká sněmovna bude ještě tak akceschopná v květnu, a pokud se nám to prodlouží do června, pak už bude velké riziko, že v tom množství těch věcí, v těch předvolebních kampaních, které určitě budou využívány tady v rámci času v Poslanecké sněmovně, že bude velmi těžké prosadit libovolnou legislativu. Čili když už do toho dáváme takovéto obrovské množství úsilí, že to projednáváme tady v rámci Poslanecké sněmovny, že to chceme důkladně projednat, že k tomu chceme mít pracovní skupinu a tak dál, tak bych byl opravdu velmi nerad, aby to spadlo pod stůl, a to navržené prodloužení o 30 dnů na 90 dnů skutečně znamená i ve vztahu k tomu, že to předkládání trvalo tak strašně dlouho, že se to vleklo, že to muselo být předloženo po krajských volbách a tak dále, tak znamená, že ten zákon nemusíme v tomto volebním období vůbec dokončit. A to jsem ani nemluvil o úvahách, že se může tam vyskytnout nějaká problematická věc, kvůli které by nám to vracel pan prezident.

Takže já se domnívám, že by bylo, a to apeluji i z opozičních lavic, že by bylo žádoucí to ještě přehodnotit a naplánovat tak, aby se ten zákon skutečně nezpomaloval, protože to vidíme, jak to vypadá už dneska, kdy projednáváme na mimořádné schůzi X různých návrhů, takže už teď, rok před koncem volebního období, je tady v podstatě přepěchováno a ta situace se bude ještě zhoršovat. Proto apeluji tedy jak na pana ministra, tak na ostatní opoziční kluby, aby to ještě zvážily a našly termín, aby se to dalo projednávat tak, že by to riziko, že se dostaneme do nějaké časové tísně s tímto důležitým zákonem, bylo co nejmenší, protože by to byla velká škoda, kdyby se tato změna nestihla.

A závěrem trochu nečekaně bych rád ocenil i to, jakým způsobem se k tomuto důležitému návrhu zákona postavily další opoziční kluby včetně paní profesorky Válkové, která je zpravodajka - že to není zákon, který by byl torpédován, že to není zákon, který by se stával terčem nějaké plytké politické debaty, že se mu chceme důkladně věnovat a že to není věc, která by byla zneužívána nějakým nevhodným politickým způsobem, protože je to odborná otázka, je tam celá řada odborných otázek. Můžeme se podívat na historické zkušenosti s dosavadní efektivitou trestání. Je to okamžik, který můžeme využít k tomu, abychom vyhodnotili dříve schválenou úpravu trestního zákoníku a učinili taková opatření, aby byla zmenšena míra represe.

Takže já vám v tento okamžik děkuji za pozornost, budu se těšit na další debatu a opravdu bych si přál, abychom mohli maximum těch politických názorů probrat tady na plénu Poslanecké sněmovny a nedocházelo k prodloužení doby projednávání ve výborech a potenciálně zhavarování ukončení projednávání v tomto volebním období. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, vážená paní zpravodajko, my jsme se vystřídali v řízení schůze, přeji vám všem dobrý den. Nacházíme se v obecné rozpravě a v tuto chvíli vystoupení pana předsedy Michálka vyvolalo tři faktické poznámky, nejdříve pan kolega Hendrych. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy a pánové, vážený pane ministře, chci reagovat na pana Michálka ve dvou věcech, byť mám tady projev, na čtvrtém místě jsem, a budu reagovat šířeji, ale spíše budu mít svůj vlastní nějaký pohled na tuhletu záležitost.

Ale abych nezapomněl, tak jsem chtěl reagovat na to, když hovořil pan poslanec Michálek ohledně zaměstnávání odsouzených, že by se mělo zlepšit, respektive umožnit vstup soukromého kapitálu do věznic. Tomu jsem úplně neporozuměl, protože - nebo soukromých firem, tedy v tom smyslu, aby mohly zaměstnávat odsouzené - protože tahleta věc tady funguje už v podstatě dlouhá desetiletí. Vězeňská služba pravidelně spolupracuje v tom smyslu zaměstnávání se soukromými subjekty. Dokonce dneska už je to trošku rozděleno, že zaměstnávání ve vnitřním provozu, v té vnitřní režii, má pod sebou oddělení zaměstnávání vězněných osob, a vztah s těmi soukromými subjekty, ve kterých ti odsouzení rovněž pracují, se realizují přes takzvaná střediska hospodářské činnosti ve Vězeňské službě a není to nic neobvyklého, ve vězeňských objektech stojí už někdy od šedesátých, sedmdesátých let výrobní haly, které se využívají, a těmi soukromými subjekty. Jediný rozdíl je v tom, že ty soukromé subjekty nebo práce u soukromých subjektů musí být proměněna souhlasem odsouzeného. S tím asi nic neuděláme, protože v podstatě již úmluva z roku 1932, ke které se stále jako Česká republika hlásíme, zapovídá v podstatě bez souhlasu konkrétního odsouzeného, aby pro soukromý subjekt pracoval, protože pouze obec, stát a kraj jsou garanty toho, že nebude docházet k nějakému zneužívání nebo nelidskému zacházení při pracovním procesu.

Takže to je tolik reakce a na tu druhou už nemám bohužel čas, nechám si to na projev. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. S další faktickou poznámkou vystoupí paní kolegyně Zuzana Ožanová, připraví se Aleš Dufek, poté Jakub Michálek s faktickými poznámkami.

Jenom, než dám paní poslankyni slovo, tak tady pan ministr Výborný bude hlasovat během dnešního celého dne s náhradní kartou číslo 42.

Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, já jsem poslouchala projev kolegy Michálka - byl zajímavý, ne se vším souhlasím, ale víte co? Já jsem ráda, že ho mohl přednést, to je to nejpodstatnější. Nicméně kdyby bylo schváleno jím navrhované usnesení na omezení řečnické doby, tak by ho přednést nemohl, takže je dobré si na toto vzpomenout. Je dobré, že mohl říct všechno, bylo to přesně k věci, ale kdyby bylo, kolego Michálku, prostřednictvím předsedajícího, schváleno vaše usnesení ohledně omezení řečnické doby, tak byste nyní v této délce nemohl svůj projev, přestože byl výhradně k věci, přednést. Je dobré myslet na to, co budete dělat v budoucnu, až budete podobná usnesení zase navrhovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. Další s faktickou poznámkou je pan předseda Dufek tady. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já bych přece jenom vyzval k nějakému zrychlení projednávání tohoto bodu, protože když budou všechny strany takhle politicky exhibovat, jak se o to zasadily, tak se moc daleko neposuneme. Cením si pana ministra, který novelu trestního zákoníku pojal tak, že komunikoval se všemi. To znamená, já si myslím, že ten návrh je dobrý a nemá cenu, aby tady každý vystupoval na tři hodiny, a to nějakým způsobem takhle odůvodňoval, jak on se o to zasloužil, protože bychom dnes už nic neudělali.

Takže z toho důvodu si dovolím tady podat procedurální návrh, abychom podle § 59 jednacího řádu k tomuto bodu omezili řečnickou dobu na 10 minut, aby v podstatě každý poslanec, který k tomu chce vystoupit, mohl vystoupit pouze dvakrát. Odkazuji na § 59 odst. 1, (§) 59 odst. 2 jednacího řádu.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: To znamená, že tento procedurální návrh navrhujete na jedenkrát 10 minut omezit řečnickou dobu?

 

Poslanec Aleš Dufek: S tím, že zároveň upozorňuji na druhý odstavec, že samozřejmě ne...

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ne, tomu rozumím, ale jedenkrát 10 minut?

 

Poslanec Aleš Dufek: Jedenkrát 10 minut, přesně tak. (Nesouhlas z pléna.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Dvakrát. Já jsem vám nerozuměl, právě proto jsem se chtěl ubezpečit.

Zavolal jsem své kolegyně a kolegy z předsálí a budeme bezprostředně hlasovat o tomto procedurálním návrhu, to znamená, zkrácení řečnické doby na jedenkrát 10 minut.

Ale ještě vás nejdříve všechny podle žádosti odhlásím a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. (Ministr Výborný z prostoru u stolku zapisovatelů: Dvakrát.)

Dvakrát 10 minut, ano. Dvakrát 10 minut, a až se ustálí počet přihlášených, začnu s hlasováním.

 

Takže omezení řečnické doby na dvakrát 10 minut.

Zahájil jsem hlasování a táži se vás, kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 4, přihlášeno bylo 117 poslanců, pro 65, proti 49. Tento návrh byl přijat.

 

Tudíž v tuto chvíli máme u tohoto tisku v rozpravě obecné zkrácení řečnické doby na dvakrát 10 minut.

Nicméně pokračujeme dále faktickými poznámkami, kde v tuto chvíli je přihlášen pan předseda klubu Pirátů Jakub Michálek se svými dvěma minutami. Vážený pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych začal reakcí na paní váženou kolegyni Ožanovou. V našem návrhu autonomního usnesení bylo obsaženo, že každý řečník s přednostním právem může vystoupit třikrát jednu hodinu v rámci projednávání svého bodu, čili pokud se nepletu, do tří hodin jsem se vešel, a vystoupil jsem tedy v souladu s autonomním usnesením tak, jak jsme ho předložili. To jsou tedy fakta.

A k problematice zaměstnávání v rámci věznic. To se domnívám, že je velmi důležitá diskuse, která by tu měla proběhnout. Já se domnívám, že když se podíváme na současná čísla, a rozhovory s pracovníky Vězeňské služby mi v tom dávají zapravdu, tak že rezerva na zaměstnávání, o kterou bychom se měli snažit, je ještě tak 8 až 10 procent. Samozřejmě že probíhá zaměstnávání na základě souhlasu odsouzeného i v rámci soukromého sektoru, ale to je právě ten problém, protože my nejsme (schopni) v rámci státních institucí, státních podniků, obcí, ministerstev a tak dále vytvořit dostatečně efektivní závody, které by dokázaly ve složitých podmínkách věznice - tam jsou složité prostorové podmínky - zajistit, že i lidi, kteří by pracovat chtěli, by práci mohli dostat. A to skutečně tak je.

Někteří lidé samozřejmě nejsou způsobilí k tomu, aby pracovali, ale i dneska jsou v rámci vězeňského systému ti, kteří by pracovat mohli, ale nepracují, protože pro to nemají dostatečné předpoklady, práce tam pro ně není. A to je věc, na kterou jsem chtěl, aby se Ministerstvo spravedlnosti zaměřilo. Děkuji za vysvětlení.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji za dodržení času.

V tuto chvíli s faktickou poznámkou pan kolega Hendrych je přihlášen. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Jenom krátce. Děkuji panu Michálkovi, vaším prostřednictvím, za vysvětlení, jak to vlastně myslel, nicméně to by chtělo opravdu možná si k tomu sednout a trošku hlouběji si to vysvětlit, jak to vlastně myslel nebo jak si to představuje v konkrétní rovině.

Já bych ještě dodal k tomu jednu důležitou věc, že zaměstnanost vězňů by mohla být vyšší, kdyby zaměstnavatelé měli větší důvěru v odsouzené. Velice často se naráží na to, že z hlediska problematických osobnostních vlastností, které odsouzení mají, k nim zaměstnavatelé nemají důvěru, a tohle je třeba nějakým způsobem řešit, zlomit a přesvědčit je k tomu, že pracovní síla zase tak problematická třeba není, byť tedy někteří mají opravdu i špatné zkušenosti se zaměstnáváním odsouzených, ale je to velmi individuální, a určitě bych to nechtěl tady paušalizovat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli s faktickou poznámkou pan kolega Jakub Michálek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, souhlasím s tím, že toto je problematika, která by si zasloužila širší diskuse. Mrzí mě, že tedy diskusní prostor na to je snížený, protože kdybychom tady za jeden jednací den vyřešili problematiku trestního zákoníku a vyšší zaměstnanosti vězňů, tak by to byl pravděpodobně nejproduktivnější den v historii této Sněmovny. To je velmi důležitá problematika, která by mohla mít přínos i pro státní rozpočet.

Samozřejmě my bychom potřebovali jednak posílit to, aby státní podniky zajišťovaly takový odbyt, takovou práci v místě věznic, protože to jsou střežené objekty a jsou tam složité různé eskorty a podobně, aby státní podniky se do toho zapojily. Dneska tam vlastně probíhá někdy veřejnoprávní, někdy soukromá výroba, tedy se souhlasem vězňů. My jsme se byli podívat třeba v Jiřicích nebo v Měříně - pardon, už také v Jiřicích - a tam skutečně výroba probíhá. Ale pořád si stěžují i příslušníci Vězeňské služby, i vedení Vězeňské služby, že jim třeba nedovolí velmi specifické parametry objektů, aby tam posílili pracovní kapacitu, a že to všechno musí být ve státní režii. To znamená, že to vyžaduje investice ze státního rozpočtu na začátku, kde teď nás velmi tlačí státní rozpočet - a investiční rozpočet je dlouhodobě ve vězeňství poddimenzovaný - a nevidím vlastně důvod, proč bychom museli dávat stále větší investice do této oblasti, když třeba soukromý sektor by to dokázal zvládnout ne tu část vězeňství, ale ty práce, kdyby tam byl zajištěn i nějaký dohled ze strany státu, že nedochází ke zneužívání vězňů. (Předsedající: Čas.) Tak to si myslím, že by byla správná cesta.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy poprosím o vystoupení pana poslance Bartoše, který je další přihlášený do rozpravy. Stahuje? Stahuje svoje přihlášení. Nyní tedy paní poslankyně Válková, která... (Poslanec Bartoš reaguje z místa, že faktickou ne, že půjde až klasicky do rozpravy.)

Ne, ne, to byla standardní obecná rozprava. Tak paní poslankyně posečká, bude další vystupující. Ale to jsme si neporozuměli s panem poslancem.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Omlouvám se za zmatek, já jsem se hlásil s faktickou poznámkou předtím, než bylo hlasování procedurálního zkrácení té doby, a to samozřejmě bych se musel přihlásit znovu. Takže ano, jsem přihlášen do rozpravy. Přeji všem dobré, přesně dobré poledne.

Chtěl bych taktéž vystoupit k té specifické problematice, která se týká otázky konopí a souvisejících trestů. Pamatuji si, a když se podívám hodně do historie České republiky, tak často právě v problematice týkající se racionálního přístupu k návykovým látkám, ale i k otázce konopí byla Česká republika evropským a v některých případech i světovým průkopníkem. Jsem velmi rád, že došlo historicky k významnému posunu v otázkách léčebného konopí a vlastně i v období této vlády se opět dostupnost konopí, možnost předepisovat léčebné konopí posouvá. Zda dostatečně, to si úplně nemyslím. Myslím si, že tam je poměrně velký prostor k tomu, jak poskytovat ono léčebné konopí, ale základ máme a specifičtí pacienti - a znovu zdůrazňuji slovo pacienti - pokud mají léčebné konopí předepsáno, tak se ho nějakým způsobem mohou domoci.

Co ovšem zůstává problematické, jsou dvě oblasti. Je to to konopí a pěstování pro vlastní potřebu, tedy věc, kterou se snažíme řešit nebo se snaží řešit i trestní zákoník, a pak je to samotná otázka legálního trhu. Když se podíváme do zahraničí, a není to jenom model Colorada, ale i na sousední státy, jako je třeba Německo, je vidět, že od represivní politiky se výrazněji ustupuje a dochází k jakési smysluplné regulaci, která se týká nejen možnosti vypěstovat si rostliny doma pro nějakou osobní potřebu nebo pro potřebu osoby blízké, ale zároveň naskakuje i ten legalizační model, který mimo jiné má významný ekonomický dopad potom ve smyslu zisku pro státní pokladnu, tedy výběrem daní, protože legální konopí jako takové je regulované, snižuje se podíl černého trhu na užívání konopí a zároveň pod velmi přísnými pravidly se samozřejmě z tohoto vybírají daně tak jako z jiných věcí, jako je třeba alkohol nebo tabák.

My, když jsme vstupovali před více než třemi roky do vlády, tak jsme se ve vládním prohlášení snažili prosadit smysluplnou regulaci konopí v České republice, a jít tedy až cestou legalizace konopí podle daných pravidel. Řešili bychom tím tedy nejenom to, že velká část občanů konopí dostupné nemá. Poměrně velká část občanů, je to zhruba milion lidí v České republice, jim hrozí kriminalizace právě kvůli tomu, že si konopí pěstují nebo si nějaké věci vyrobené z konopí opatřují, tudíž se setkávají s těmi lidmi, co pěstují, a zároveň i tu otázku samozřejmě daňového příjmu. Když se připravoval konsolidační balíček, připravoval ho ministr Stanjura, samozřejmě přínos z legalizace konopí by nebyl zanedbatelný i pro Českou republiku. Ostatně když se bavíme, kolik miliard třeba chybí na učitele nebo na dostavbu v rámci regionálního školství, modernizace učeben, tak je to právě zhruba takovýto objem financí, který by se skutečně v rozpočtu hodil. Nu což.

Máme zde léčivé konopí, máme zde model legalizace, který připravil odborný tým kolem Jindřicha Vobořila, akorát některým stranám vládní koalice, které spíše pracují s nějakými dogmaty, se tento model nelíbil, a tudíž princip legalizace se prostě zastavil a v tomto směru se nepokračuje. Já jsem proto uvítal, a myslím si, že ten návrh novely trestního zákoníku je připraven s jasným záměrem snížit řekněme drastičnost různých trestů v různých oblastech, ulehčit českému soudnictví, ale i vězeňství tak, jak zde zaznělo od kolegy Michálka, a zároveň se tedy zaměřit na tu část, která mně jako Pirátovi přijde velmi důležitá. To je ta část, která se týká zpracování, vypěstování a užívání konopí pro osobní potřebu nebo osoby blízké, tedy ta část, která není komerční povahy, neměly by se tedy na ní projevovat významně i komerční zájmy, jak to známe třeba z oblasti už pak legalizace konopí, kdy samozřejmě to je zajímavý trh a segment třeba pro firmy, které v tuto chvíli vyrábějí tabákové výrobky. Ale za mě je důležité, aby člověk, který chce, který může, aby si konopí mohl vypěstovat, mohl ho sklidit, neriskoval žádné stíhání, ať už ve formě přestupku, či následné kriminalizace, a zároveň aby toto konopí mohl vypěstovat pro někoho, pokud tento na něj vlastně tuto možnost deleguje.

Proč tohleto říkám? Já se k tomu vrátím ještě záhy. Lidé, kteří žijí na vesnici, asi tento problém by necítili - mají nějakou zahrádku, často se baví o tom, tři konopné kytky na kompostu nebo na hnoji, jak se říká. Samozřejmě lidé, kteří žijí ve městech, také budou mít jakousi možnost pěstování těch květin, případně v nějakém prostředí domácího pěstování, ale je nemalá skupina lidí, která tuto možnost ve městě nemá nebo tuto možnost neovládá.

Já si myslím, že je potřeba na to se koukat globálně. Já jsem na začátku zmínil ten zhruba jeden milion lidí, a když se podíváte na mezinárodní monitoring, tak se hovoří zhruba o 800 000 lidí, kteří alespoň jednou za rok využívají nebo užívají nějakým způsobem konopí, nejčastěji tedy formou mastí, tinktur. Tedy to nejsou ti klasičtí, jak se možná slangově říká, huliči nebo uživatelé konopí, kteří si zapálí jointa, ale v naprosté většině jsou to lidé, kteří užívají konopí pro nějakou samoléčbu, samopéči, byť to mohou být tedy i lidé, u kterých hovoříme o užití rekreačním. To ovšem toto číslo nezahrnuje. Faktický problém je, že tito lidé si to konopí beztrestně v tuto chvíli vypěstovat nemohou. Úpravou tohoto zákona bychom asi měli mířit na to, aby si ho vypěstovat nebo nějakým způsobem opatřit mohli. Proč? Protože těchto 800 000 lidí, z nichž velká část jsou i senioři, v danou chvíli buďto sami porušují stávající zákon, nebo se musí obrátit na někoho, kdo ho porušuje, buďto tedy na nějakou osobu blízkou, ať už to je vnuk, nebo nějaký příbuzný, nebo někdo, kdo to konopí pro ně vypěstuje, tu mast jim vyrobí, anebo tedy v horší míře shánět si toto konopí na černém trhu.

Myslím si tedy, že vypěstovat tři rostliny konopí nebo pět rostlin konopí je adekvátní. Ale pokud se podíváme na návrh zákona, tam stanovené limity, a my jsme toto ještě na vládě mnohokrát rozporovali, jsou naprosto absurdní. Pokud my říkáme: Můžeš si vypěstovat tři rostliny konopí, ale můžeš mít doma 50 g, to je v té nižší klasifikaci, tak je to zhruba, já už jsem to použil jednou, jako kdybyste chovali doma tři slepice, ale ty by mohly snést maximálně jedno vejce, jinak byste dostali pokutu, a v případě většího množství vám hrozí kriminalizace.

Z vlády zaznívá, že přistupuje ke kompromisu či k jakémusi racionálnímu řešení. Já jsem uvedl ten velmi banální příklad s tou slepičkou a vajíčkem, ale mně toto řešení minimálně tak, jak přišlo do Sněmovny, připadá pokrytecké. Ten návrh totiž dál občany staví do situace, kdy mají na výběr mezi úlevou od bolesti - ať už máte nějaké kožní problémy, problémy kloubů, máte nějaké tenze, tak je to skutečně konopná mast, která vám pomáhá ulevit od bolesti - a rizikem kriminalizace.

Pokud by to bylo tak, jak je navrženo v tuto chvíli ve vládním návrhu, skutečně pro těch 800 000 lidí to konopí fakticky zůstává dál stejně nedostupné, a to včetně i seniorů a těch, kteří konopí potřebují pro zdravotní účely, protože legálně si ho koupit nemohou. Léčebné konopí má specifika, komu a kým může být předepsáno. My bychom tedy chtěli, aby ten návrh byl upraven tak, aby si skutečně mohl ten člověk to konopí legálně pěstovat, sklidit a užít.

 

Jak tedy ale zařídí, aby mu ta kytka nevyrostla moc, čímž by se jasně to legální pěstování šmahem stalo ilegálním, to si úplně nedokážu představit. Já si myslím, že to není úplně řešení, které je vhodné pro rok 2024, a že musí dojít k zásadní změně právě zde v průběhu projednávání návrhu toho zákona a úpravě právě toho sklizeného množství.

Je to vlastně takový ukázkový příklad legislativy, který se tváří jako řešení, a pro člověka, který třeba to konopí nepotřebuje anebo ho ta problematika nezajímá, tak se mu může zdát, že ano - my se tady snažíme ulevit těmto lidem, nekriminalizovat běžné lidi za společensky ne nebezpečnou, ale z pohledu třeba jejich zdraví prospěšnou věc - ale ve finále to fungovat takto nemůže. Nad 50 gramů automaticky porušujete zákon, tudíž tohle omezení, jak je nastaveno, nemá žádnou logiku a naopak to může dát lidem, kteří se v tom nevyznají, nějaký falešný pocit legality, a pro ty, kteří vědí, o co jde, vlastně je to takový trochu výsměch, pokud to konopí potřebují pro samopéči nebo jako prevenci.

Já vím, že silný tlak na to omezení byl od některých vládních stran, ale zejména od Ministerstva vnitra z logiky věci, a to zde zaznělo od kolegy Michálka, represivní politika je takovou doménou tohoto rezortu. Já si myslím, že bychom měli stíhat skutečné zločince a nekriminalizovat lidi, kterým potom hrozí skutečně drakonické tresty - a nechci to bagatelizovat - ale prostě za to, že měli konopí na zahrádce.

My proto budeme navrhovat některé úpravy. První z nich, a ta je logická: chceme narovnat nelogický rozdíl mezi tím, kolik rostlin konopí si může člověk vypěstovat, a množstvím usušeného konopí, které může vlastnit. Prostě umožnit samopěstitelům, aby mohli sklidit to, co si zasadí. V tuto chvíli to není vyhovující a chceme toto měnit.

Zároveň bychom chtěli také upravit věci, které se týkají možnosti delegace toho pěstování. Já jsem zmínil - jak se říká, sytý hladovému nevěří - ty případy právě toho, kdy ten člověk nemá možnost, například senioři žijící ve městech, si to konopí někde vypěstovat, nezvládne poměrně složité domácí pěstování, tak aby skutečně bylo zde i řešení pro tyto - ať už jsou to takzvané konopné kluby, na které lze delegovat možnost pěstování konopí, nebo to je osoba blízká, nebo je to nějaká osoba, na kterou tuto věc můžete delegovat. Ta definice osoby blízké je poměrně široká, ale zde zaznělo i od mého kolegy Jakuba Michálka, a myslím si, že to je nejčastější takzvaný use case nebo případ, kdy skutečně mladší lidé, nemusí to být zrovna vnuk a babička, vnučka a babička a dědeček, ale je to, je to syn pro své rodiče, kdy skutečně v tomto směru by zde neměly být limity, nemělo by to být rozhodně vázáno pouze na jednu osobu, toho jednoho pěstitele.

V původním návrhu, který vlastně připravil s naší spoluprací Jindřich Vobořil, tam tyto možnosti byly, řešily se ať už takzvané konopné kluby, tedy možnost delegovat na nějakou entitu, která je regulována, právě možnost vypěstovat určité množství gramů právě pro tuto potřebu. Řešili jsme i tedy otázku, pokud toto by v tom návrhu nebylo, jít ještě dále a umožnit tedy i ten řekněme komerční regulovaný prodej. Ale vracíme se na půdorys novely trestního zákoníku, pracujme tedy s tím, co zde postihnout jde. To je tedy otázka toho, zda lze, či nelze, a já jsem přesvědčen, že správně by mělo být, že lze, tuto možnost také delegovat podle nějakého schématu.

Co si myslím, že je také podstatné v této věci, je otázka paragrafu šíření toxikomanie. My jsme se nakonec snažili najít nějaké kompromisní řešení, ale pokud sledujete i mediální prostor, a zrovna i myslím, že předevčírem nebo kdy byl vysílán pořad České televize Fokus Václava Moravce, kde vystupoval i jeden zástupce Ústavního soudu, tak v minulém týdnu se podařil vlastně důležitý průlom, který pracuje i s tímto šikanózním paragrafem.

Dlouholetý propagátor racionální politiky v oblasti konopí Robert Veverka, čirou náhodou tedy člen Pirátské strany - takže já se často ptám, jak vůbec vznikl ten případ, kdy on, který vydává časopis Legalizace.cz, který roky vycházel v České republice, věnuje se tematice samoléčby, konopí, právní pomoci, a rozhodně se nejedná o nějakého propagátora nezdravého způsobu života - byl na základě oznámení a vybraných článků z magazínu označen za toho, kdo zákon porušuje. Následně neuspěl v několika soudech, byla mu udělena pokuta, magazín samozřejmě v tuto chvíli nevychází, ale u Ústavního soudu tedy Robert Veverka dosáhl na to řešení, kde i Ústavní soud konstatoval, že byly porušeny principy svobody slova, a konečně v této věci - porušení svobody slova - skutečně v této věci je nějaký rozsudek.

Ten paragraf tak, jak je navržen, je poměrně gumový. Jeho výklad je evidentně užíván velmi selektivně. Jestli si pamatujete, a je to již mnoho let, kdy se řešilo, zda píseň - myslím, že kapely Švihadlo, pokud se nemýlím - Konopný list, zda se jedná o propagaci toxikomanie nebo užívání drog, či zda je to umělecké dílo. Jestli v České republice něco chybí - a možná i debata nejen o konopí potvrzuje to, že v České republice něco chybí - tak je to faktická osvěta v této oblasti, informování o problematice konopí, o zdravotních rizicích, o způsobu pěstování, o možnosti třeba používání právě pro samoléčbu, neboť ti lidé potom k tomu přistupují neinformovaně, mohou si způsobit třeba s jinými látkami nějaké potíže, a pokud někdo aktivně informuje a informuje v podobném periodiku o tom, jakým způsobem funguje například samoléčba, rozhodně se nejedná o propagaci toxikomanie.

V tom návrhu pracujeme s tím, že se toto má třeba hodnotit směrem k nezletilým, tedy k dětem. I přesto by se toto dalo řešit i třeba jiným způsobem, například paragraf ohrožování výchovy dítěte, ale myslím si, že i tato oblast by zasloužila naši pozornost, a jsem rád, že Ústavní soud případ Roberta Veverky a magazínu Legalizace vyhodnotil, jak vyhodnotil, neboť toto rozhodně, ačkoliv to pokrývá tento paragraf, nebyl ten příklad, na co byl tento paragraf míněn.

Já bych možná, a už se mi krátí čas mého vystoupení, ještě jednou upozornil - my jsme navrhli a budeme navrhovat několik pozměňovacích návrhů, které se týkají této legislativy. Já jsem se nyní soustředil zejména na oblast vlastně narovnání smysluplné regulace, které se Piráti dlouhodobě věnují, a věřím, že Sněmovna nechce schválit zákon, který je z povahy řešení této problematiky pokrytecký, který pracuje s tím: Zasadíš, ale nesklidíš. My jsme toto měli už dříve v momentě, kdy někdo pěstoval to konopí technické, a Česká republika stále častěji má více slunných dní, i když to někdy nevypadá, a překročil tu limitující hranici, tak z člověka, který byl pěstitel technického konopí, se náhle stal velký producent narkotik. A já bych skutečně nechtěl, aby když chceme tedy lidem, a to je meritum toho zákona, říci: Dobře, občane České republiky starší 18 let, samozřejmě by mělo být správně, když si chceš vypěstovat konopí pro vlastní potřebu nebo pro někoho, tak skutečně můžeš, abychom z těchto lidí nedělali kriminálníky. A zejména na tuto část, která se týká skutečně občanských svobod, která se týká skutečně toho nebyznysového, tedy regulovaného trhu, se zaměřit tak, aby byla funkční, stala se nějakým dobrým základem, a já věřím, že bychom se měli tedy postupně posunout i v otázce legalizace, k čemuž ovšem novela trestního zákoníku jako taková není úplně nejlepší nosič, ale pojďme zde dosáhnout maxima možného.

Věřím, že Sněmovna by toto měla podpořit, a doufám, že v debatě právě o této části nebudeme pracovat s nějakými předsudky, dogmaty, ale budeme pracovat s realitou, s daty a s doporučeními, která do této oblasti míří nejen na území České republiky, ale zabývá se jí prakticky celý svět. A Česká republika, která byla vždycky vnímána jako země, která se této problematice věnuje, rozumí jí a nejde tím odezdikezdismem, ale má i příklady pozitivní regulace, která pomáhá společnosti, abychom si toto i v mezinárodním kontextu udrželi.

Já vám děkuji a předám slovo dalšímu vystupujícímu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: To předám já, a je to pan poslanec Michálek s faktickou poznámkou, který chce reagovat na vaše vystoupení, a následuje pan ministr Blažek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Budu reagovat na tu část, o které mluvil Ivan Bartoš - ohledně konopí, kriminalizace konopí a tak dále - protože je potřeba si to říct v souvislostech, protože v tomhle zákoně chybí jedna základní věc, a to je regulovaný komerční trh s konopím, který se rozhodli zavést třeba sousední Němci, a v tom zákoně, jak je předložen, to není. A mně se úplně nelíbí, že tady ze strany lidovců dostáváme kázání o tom, že bychom k tomu neměli vystupovat, že měli bychom vystupovat výrazně... že to tady zdržujeme, a přitom to byli právě lidovci, kteří nejvíc zdržovali všechny diskuse, které se týkaly konopí, a byli jediní, kteří v koalici vetovali to, aby se schválila nějaká rozumná úprava, aby bylo konopí za velmi regulovaných podmínek dostupné, aby z toho neměl peníze černý trh. Dnes z toho vydělávají různé tyhle - ten černý byznys, pěstírny na tom vydělávají obrovské peníze, a samozřejmě, kdyby to bylo zregulováno, zdaněno spotřební daní a dépéháčkem, tak jsme mohli vybrat 2 až 4 miliardy korun do veřejných rozpočtů - do zdravotnictví. Takže to tady bylo bohužel odkládáno, zdržováno a zase nám ujel vlak oproti třeba Němcům, a čeští zemědělci potom, kteří mohli mít nové příležitosti, mít z toho příjmy a třeba to exportovat do Německa, tak samozřejmě teď to bude úplně naopak, naopak tady se to bude konzumovat a my budeme platit do Německa, kam si to budou lidi částečně i třeba jezdit kupovat, takže to je podle mě úplně pomýlená úprava. A jestli chceme, aby nám to ekonomicky fungovalo, tak to máme podle toho řešit. Dneska už jsou takové systémy, které dokážou sledovat každou vyprodukovanou rostlinu a každý vyprodukovaný gram v rámci celého toho systému.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan ministr Blažek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Zareaguju asi citátem z Bohumila Hrabala, který kdysi napsal asi toto: Politika je prostor možného, umění je prostor nemožného. My jsme v Poslanecké sněmovně, nikoliv v ateliéru, to znamená, že v podstatě otázka konopí musí být v mezích toho, na co se zde najde nějaká většina 101 poslanců. To, co udělala vláda, bylo absolutní maximum možného pro to, aby ten návrh vůbec prošel vládou - a tím neříkám, že ten návrh je ideální, jako ostatně žádný návrh není ideální jako lidské dílo. Potíž je v tom - a to je taková moje výzva k Pirátské straně, aby místo tiskových konferencí a plamenných projevů obcházeli ostatní kluby a snažili se je přesvědčit, aby pro to byli. A já vám říkám dopředu sám za sebe jako starý šedivý vlk, že jsem v téhle věci velmi liberální a myslím, že s ODS by nemusel být v některých věcech problém, ale upozorňuji vás dopředu, že z mnoha ostatních stran - zdaleka nejen KDU-ČSL, která tady byla jmenována - je už s tím, jak to je uvedeno teď v tom vládním návrhu, velký problém, a koneckonců se to od jednoho hnutí dozvíme už dnes. Vím, že ani hnutí ANO není v této věci zatím úplně jednotné, mluvili jsme o tom až dnes, a opravdu, snažte se přemlouvat ty ostatní, aby pro to byli. Tady už nepostačují - nejsme ve vládě - při vší úctě, sám k sobě, ministr Blažek, který to nějak oběhne, zařídí. Budete pro to potřebovat - a já říkám, že jsem k tomu z velké části nakloněn - ostatní kluby ve Sněmovně, a pozor, i v Senátu, a myslím, že ta většina pro to v tuto chvilku není v téhle Sněmovně, aby se to množství zvyšovalo. A nemluvím o sobě, já vás vyzývám: Jednejte a méně slov. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Bartoš chce reagovat faktickou poznámkou.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Musím zareagovat na pana ministra. My jsme v téhle Sněmovně druhé volební období, tedy sedm let. Návrh na legalizaci, kroky, které k ní budou vést, a racionální přístup ke konopí tady ve Sněmovně se snažíme dojednat ještě z dob, kdy byl Andrej Babiš premiérem České republiky, takže si myslím, že ta problematika není tady ve Sněmovně nikomu neznámá. Myslím si, že - a teď ať si každý sáhne do svědomí, já konopí neužívám žádným způsobem - masti používám, ano, musím se přiznat, mám seboreu, tak se mažu, pomáhá to. Bojím se říct doporučuji, protože víte, jak to měl Robert Veverka - takže si myslím, že pokud chceme dělat dobré zákony, racionální zákony, tak ten poziční boj - a je to poziční boj, protože správné je to samozřejmě povolit a nemyslím si, že to je otázka víry, že to je otázka nějakého přesvědčení anebo že by se Piráti soustředili pouze na to, aby někde plamenně hovořili na konferencích - myslím si, že z řad našich členů jsme tady v tomto směru i v otázce léčebného konopí z minulých dob odpracovali poměrně velké množství práce.

A já si myslím, že když někdo - a také to nikomu nevyčítám - třeba holduje alkoholu, připadá mu to normální a zároveň plamenně vystupuje proti otázce konopí, proti otázce rekreačního užívání konopí, tak je to pokrytecký přístup - přitom alkohol je výrazně škodlivější lidskému organismu. Měli bychom skutečně dělat dobré zákony, racionální zákony, a pokud je nějaký smysl zákona něco umožnit, tak to umožněme, což kombinace tří rostlin a 50 gramů - fakticky je to plácnutí do vody, protože člověk to prostě nemůže dělat. Rostlina dává podle odborníků až 300 gramů v jedné sklizni, což asi jednoduchým počtem i matematik nepolitik zhodnotí.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan ministr Blažek chce reagovat s faktickou poznámkou? Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Takhle, Ivane, vaším prostřednictvím, já jsem neřekl, že ta věc je neznámá, netvrdil jsem, že jste to tady nikdy neříkali. Já mluvím o přesvědčování ostatních, ať je to prostě akce. Ano, i za součinnosti Pirátské strany, která v tu době už ve vládě nebyla, se podařilo přesvědčit vládní většinu k tomu, aby prošlo to, co prošlo. Já říkám jedinou věc: chcete-li tam nějaké jiné množství, začněte ty ostatní přesvědčovat, že to je správná myšlenka, místo tiskových konferencí a plamenných projevů - a na tom trvám. Ale neříkám, že to je věc neznámá a tak dál. Ale opravdu, na větě - kterou trošku poupravím - klasika: demokracie, diskuse. Když něco chci, musím ty ostatní přesvědčit. Ani váš klub, ani klub ODS nemá ani čtvrtinu poslanců tady, jsou ta čísla menší, potřebujeme ty ostatní, musíme je přesvědčit a to je jediné, k čemu vás vyzývám, abyste v této věci - podle mě, možná, nechci být nespravedlivý - se snažili být aktivnější kromě těch projevů. Nic víc neříkám a třeba se nám teď řeknu to podaří, protože já si dokážu představit, že by se to mohlo změnit, ale nesmí se stát, že na otázce konopí spadne stavba jako celek, a to reálně hrozí, pokud ty návrhy budou nerozumné a vzbouří neklid ve 140 dalších poslancích, a to se může stát. A to je všechno.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Michálek, následuje pan poslanec Bartoš s faktickými poznámkami. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji, vážená paní předsedkyně, a děkuji panu ministrovi za doporučení. Tak já začnu okamžitě s přesvědčováním našich kolegů, třeba z SPD, Strany přímé demokracie. Když se podíváme na to, co si občané myslí o přímé demokracii, tak podle průzkumů, který máme k dispozici, velká většina občanů si myslí, že by se zákony týkající se konopí měly změnit, je to nějakých 62 procent podle průzkumu, který mám k dispozici, a současně třeba podpora pro to, aby si mohl nemocný člověk pěstovat konopí pro medicínské účely, je zcela dramatická. Takže domnívám se, že bránit tady z nějakých konzervativních postojů legislativu proti konopí, si myslím, že úplně není žádoucí. Naopak třeba z průzkumů vidíme, že - a my jsme si dělali průzkumy třeba i na jiné poslanecké kluby - takže z průzkumů vidíme, že i třeba konzervativnější strany, jako jsou lidovci, tak že 73 procent voličů zvažujících lidovce rozhodně souhlasí nebo spíše souhlasí se svobodou pěstování konopí pro vlastní potřebu, 71 (procent) voličů zvažujících volbu lidovců rozhodně souhlasí nebo spíše souhlasí se zřízením regulovaného konopného trhu. Takže když se podíváme takhle na voliče třeba, kteří jsou konzervativně naladění, tak oni mají zájem, aby se posunula legislativa v oblasti konopí.

Ta situace se tady změnila. Podívejte se, jak se to legalizovalo v Americe, jak se to legalizovalo v Kanadě, jak se legalizovalo v Německu (Předsedající: Čas.) a v dalších státech.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Bartoš s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Ivan Bartoš: To bude v tomto kole moje poslední faktická poznámka. Já bych si v první řadě dovolil reagovat na pana ministra Blažka. Je to zkušený politik, ale tohleto, co jste zde řekl, je alibismus. Tak máte vládu, máte stojedničku, máte premiéra, ale když to neprojde ve zvýšení, tak za to můžou Piráti, protože málo přesvědčovali své koaliční partnery. (Poslanec Blažek mimo mikrofon: To jsem neřekl.) Já to vím, ale takto bylo zarámováno. Ale já věřím tomu, kdo se politice věnuje, tak chápe, že vláda je od toho, že má většinu ve Sněmovně, a pro vládní návrhy potom ti poslanci by toto měli zajišťovat, byť samozřejmě každý poslanec vždy hlasuje v souladu se svým vědomím a svědomím a není zde žádná povinnost pro vládou schválené a koaličně domluvené zákony hlasovat. Jak jsme si všimli historicky, ta dohoda je řekněme velmi nefunkční, protože těch 50 gramů je prostě hloupost.

A jenom bych navázal na Jakuba Michálka směrem ke kolegům z SPD v rámci toho přesvědčování a použil bych tedy citaci pana předsedy Tomia Okamury z knihy Umění žít. Doufám, že to za tu minutu stihnu. Je to písmeno L, Legalizace měkkých drog, kdy pan Okamura říká: "Jsem pro racionální pohled na jakékoliv drogy. To, co udělal z drog ničivý fenomén 20. století, byla kriminalizace." Poskočím, abych se vešel do časového limitu. Hovoří o tom, že zakázané drogy jsou výhodný kšeft. Je to dobré pro mafii, dealery, ale taky pro politiky, je to superlíbivé téma. Bohužel, všichni odborníci vám jako jeden muž potvrdí, že drogový populismus stojí gigantické peníze, spoustu mrtvých a výsledek je nula. Proto jsou pro dekriminalizaci drog nejen lékaři, ale také světoví ekonomové, kromě jiných třeba Milton Friedman. A pak pan Okamura říká: "Pro kriminalizaci jsou ti, kdo z problémů žijí; policie, politici a mafie." Tak jsem zahájil ono přesvědčování, budeme v něm asi tedy tři měsíce, jak jsem pochopil (Předsedající: Čas.), pokračovat.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Maříková chce reagovat. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Pane poslanče Bartoši, prostřednictvím paní předsedkyně, je mi jasné, že chcete obstruovat prostřednictvím faktických poznámek. Nicméně k tomu, co jste tady řekl v téhle části o našem předsedovi, tak jen hlupák nemění názory. Nikdo nemá konstantní názory třeba po dobu třiceti let, prostě se vyvíjí a názor může změnit podle toho, jak se vyvíjí i společnost.

Co se týká té vaší legalizace, byla jsem to dokonce já, kdo navrhoval u vašeho zákona návrh na zamítnutí, a já si za ním stojím, protože vzpomeňme si, jak byl děravý. Vy jste v něm nenavrhovali, aby se k němu nedostali ti nejzranitelnější a nebyly nakonec drogy zneužity. A uvědomme si, prosím vás, kam se společnost vyvíjí. Dnešní lidé nechtějí pracovat, máme čím dál více závislých na drogách, a my tady v tuto dobu budeme hovořit ještě o legalizaci marihuany? Vždyť my máme marihuanu k dispozici pro lékařské účely. To není žádná pravda, co tady tvrdíte.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Michálek s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju, vážená paní předsedkyně. Já samozřejmě chápu, že SPD má štíplé voliče: část voličů by si přála restriktivnější postoj proti drogám, část voličů naopak by si přála, aby se to uvolnilo, takže SPD tady asi zatím nevystoupila s nějakým názorem, byť tedy zazněla tady slova pana Okamury a údajně tedy změnil názor. Já nevím, jak to je, ale polovina voličů SPD normálně podporuje to, aby si mohli lidi doma vyrobit mastičku nějakou, když jsou třeba nemocní, z konopí, aby si to mohli vypěstovat. Není s tím žádný problém. A vy tím, že vystupujete proti tomuto návrhu zákona, tak tady vlastně to bude mít dopad i na ty lidi, kteří by vás volili a které to zasáhne, kteří zbytečně budou tímto způsobem perzekvovaní, vystaví se trestnímu stíhání. Tak já nevím, čemu to pomůže, že naši policajti místo toho, aby rozvraceli pervitinové herny na Ústecku, místo toho budou chytat nějakou holku s jointem nebo budou navštěvovat nějakou zahradu, kde je pět kytek konopí? Vždyť to přece nikomu nepomůže, akorát policajti budou dělat úplně zbytečnou práci a zbytečně budeme vyhazovat peníze daňových poplatníků.

Takže já si myslím, že jestli chceme něco dělat s problémy v oblasti závislostí, tak se zaměřme na to, abychom postihovali skutečně ty organizované skupiny, abychom měli preventivní programy, abychom dokázali řešit situaci, že třeba na Smíchově nebo kolem Hlavního nádraží jsou takové různé skupinky, které jsou skoro až nebezpečné a jsou velmi nepříjemné pro okolní obyvatele. To jsou případy, které máme řešit a kam máme investovat peníze, aby se omezily bezpečnostní a zdravotní hrozby, ale neřešit prostě mastičky a jointy.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Čas. Teď jsem se přihlásila s faktickou poznámkou, takže pan místopředseda mě vystřídá.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Hezký den všem a zapínám už časomíru, takže prosím.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo, děkuji také za rychlé vystřídání. Chci reagovat, prostřednictvím vás, pane místopředsedo, na všechny předřečníky a probíhající debatu. Trošku podezírám, že se tady vlastně úplně nejedná o trestní zákoník a to, co v něm je napsáno, ale spíš o to, co máme na pořadu schůze až jako předposlední bod, tedy smlouvu mezi Českou republikou a Vatikánem.

Ale když se dostaneme zpátky k téhle věci a skutečně nebudeme odbíhat od ní, je to přesně, jak říkal pan ministr Blažek: jsou tady témata, která zkrátka jsou napříč politickým spektrem různě vnímaná, a v každém klubu se najde někdo, kdo chce třeba větší míru benevolence vůči drogám, a někdo, kdo ne. My jako TOP 09 jsme v rámci těch jednání, a to směrem ke kolegům Pirátům - moc dobře si to pamatují určitě - byli ti, kteří jsme zastávali, abychom skutečně šli cestou ještě větší míry legalizace, než jaká se umožňuje doposud. A tady to říkám zcela otevřeně, kdyby bylo čistě na nás, tak změny, které chcete vy, vážení kolegové z Pirátské strany, chceme i my. Na druhou stranu, to se prostě nepodařilo dohodnout, teď to tady nedokonáme na plénu a všichni to moc dobře víme.

To přesvědčování, o kterém tady byla řeč, nemá probíhat tady od mikrofonu, kdy nás tady ještě navíc zasedá a v tuto chvíli je přítomno skutečně jenom pár. A stejně tak, jako jsme například u otázky zrovnoprávnění stejnopohlavních svazků zkrátka to odpracovali tady v kuloárech, tak tady si to prosím taky takto odpracujme a nezdržujme právě proto, že nechceme, aby se dostalo na něco jiného. Je to falešné.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a s faktickou se hlásí pan předseda Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Já jsem reagoval na to, k čemu nás vyzval pan ministr, který nás vyzval k tomu, abychom přesvědčovali SPD, takže jsme uvedli argumenty, které se týkají voličů SPD, abychom si ujasnili stanoviska jednotlivých politických stran k tomuto tématu. To si myslím, že je přece zcela legitimní, abychom probírali toto téma.

A když tady máme zákon, který zkrátka jde polovičatou cestou oproti tomu, co se děje ve světě, a když tam přetrvávají absurdity, tak přemýšlejte se mnou. Já jsem si tady našel článek na iROZHLASu, kde se uvádí, že člověk bude mít legálně tři rostliny, ale z nich může sklidit maximálně 50 gramů konopí. No, tak to je skoro rébus, jak to udělat a jak zajistit, že pokud každá ta rostlina vyprodukuje 300 gramů konopí, to mám dohromady 900 gramů konopí, ale sklidit můžu jenom 50, tak co mám dělat s těma zbylými 850 gramy konopí? A jakým způsobem bude zajištěno v takovémto případě, jestli se bude dělat nějaké certifikované ničení té úrody, nebo jak to prostě udělat tak, aniž by to muselo být - to se bude někde jako veřejně pálit, nebo jak má vlastně takový člověk postupovat?

Jak tady o tom mluvil Ivan Bartoš, ta úvaha, jak je nastavená, nedává smysl, a samozřejmě ostatní předsedové klubu to vědí, protože my jsme měli shodu, když jsme to vyjednávali, že z toho, co se vypěstuje, tak pak musí existovat možnost to nějakým způsobem buď legálně uchovávat, anebo to legálně zničit, nebo se to bude odevzdávat na policii - jak se bude dopravovat na tu policii, jak se pozná, že to je oprávněná doprava (Předsedající: Čas.) a tak dále, to jsou ty věcné problémy.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vaše další dvě minuty vypršely. Pan poslanec Haas s faktickou poznámkou, následuje paní poslankyně Lesenská. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Vážená paní předsedkyně, já si dovolím zareagovat opravdu až na poslední vystoupení kolegy Jakuba Michálka, vaším prostřednictvím. Pane kolego, pan ministr Blažek vás nevyzýval k tomu, abyste odsud od pultíku přesvědčoval SPD, nic takového pan ministr Blažek neřekl. Pan ministr Blažek velmi kulantně vedenými slovy vás vedl k tomu, abyste se stali skutečně dospělou politickou stranou, abyste namísto exhibic tady od pultíku, abyste namísto bujarých tiskových konferencí, abyste místo krásných virálních videí na sociální sítě, a to říkám zase s plnou úctou k vašemu marketingu, se snažili být dospělou politickou stranou, která odpracuje tu těžší část politického řemesla, to znamená tu práci v kuloárech, ty desítky nebo stovky hodin, kdy se jednotlivé politické subjekty, každý z nich reprezentuje nějaký jiný směr, tady ve Sněmovně sejdou a snaží se ty jednotlivé politické body, které leckdy jsou mezi námi věcně střetové - to je zcela v pořádku v demokratickém světě - odpracovat. Pouze k tomu vás pan ministr Blažek věcnými, klidnými a slušnými slovy vyzýval, a to se zjevně úplně nesetkalo u vás s ohlasem, a možná tam došlo k nějakému nepochopení z vaší strany. Čili on vás nevyzval k tomu, abyste tady dál od pultíku exhiboval, a určitě vás nevyzýval k tomu, abyste přesvědčoval SPD tady veřejně. Děkuju mnohokrát.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní chce reagovat s faktickou poznámkou paní poslankyně Lesenská a následuje pan předseda Michálek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo. Velmi děkuji svému ctěnému kolegovi panu Haasovi, vaším prostřednictvím, protože mně vzal půlku mého vystoupení. Pan ministr, vážený pane kolego Michálku, prostřednictvím paní předsedkyně, opravdu SPD nejmenoval. Že jste si nás vzal do vaší papuly, je váš problém. Starejte se o vaše voliče, a ne o naše. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Michálek bude reagovat na průběh rozpravy s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Tak bavme se o tématu. Bavme se, jaká jsou ta stanoviska politických klubů, politických stran, třeba k tomu konopí, vždyť od toho tady jsme. To je věcné jednání Sněmovny, kterému se máme věnovat, a ne tomu, jak se navzájem přesvědčujeme, a tak dále. Samozřejmě že součástí naší politické práce je, abychom tady přiměli i ty strany, které se bojí vystoupit k tomu konopí a bojí se říct svůj názor, jestli budou pro postihování vlastních voličů a vlastních příznivců a nějakou drakonickou represivní politiku, tak aby to tady vysvětlili, a myslím si, že to je fér, aby měli tu příležitost. Samozřejmě, když jsme byli v koalici, tak jsme na jednání předsedů stran, předsedů poslaneckých klubů mnohokrát a mnohokrát seděli a bojovali za to, aby se tento renonc napravil. Karel Haas to nemůže vidět, protože tam nebyl přítomen mezi předsedy klubu a předsedy stran, ale skutečně k tomu bylo mnoho a mnoho jednání, kdy jsme velmi vytrvale se snažili vysvětlit, jaké jsou důležité prvky této novely. A proto taky to, co šlo do připomínkového řízení, je trošku jiné než to, co bylo nakonec schváleno vládou, ve které my jsme neseděli, protože my jsme měli dohodu mezi předsedy poslaneckých klubů, která byla ambicióznější právě třeba v té problematice toho, aby dávalo smysl, jak to má vypadat s tou sklizní, protože ta úprava je postavená nekoncepčně, nedává smysl a nikdo tady vlastně nevystoupil a neobhájil - jak můžu donutit, jak říkal Ivan Bartoš, ty tři slepice, aby snesly jenom jedno vajíčko za den? Jak můžu donutit teda ty tři kytky, aby z toho bylo možné sklidit jenom 50 gramů? Takže to se bude muset, každý den se bude muset přeměřovat to konopí, jestli náhodou ty kytky nevyrostly víc, a když by dorostly hmoty 50 gramů, tak se budou - a ještě ta sušina, že jo, je od toho oddělená, zkrátka to není úplně jednoduché. (Předsedající: Čas.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Válková, v obecné rozpravě přihlášená, se dostává ke slovu. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, paní předsedkyně. Už jsem ani nevěřila, že se dostanu k tomu slovu, a musela jsem se ovládat, abych se taky nepřihlásila k faktické poznámce. Z původního mého plánu, měla jsem to na hodinu a půl, jsem to zredukovala potom na půl hodiny po dohodě, tak teď to bude tedy dvakrát 10 minut, ale uvidíme, jak to vyjde. V každém případě nepřekročím čas, a to mě když tak paní předsedkyně včas upozorní, za což předem děkuji.

Už tady opakovaně zazněly některé věci, a obzvlášť od pana poslance Michálka, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, tady byl proveden zevrubný rozbor navrhované změny, koncepční novely, reformy, já se neobávám teď už říct trestní politiky v podobě novely trestního zákoníku, trestního řádu a souvisejících právních předpisů - nebudu opakovat, mám málo času. Čili já se zaměřím v tom svém vystoupení jenom na ty podstatné body, které řeknu bodově, a potom na z mého pohledu ty neuralgické body. Tady dokonce navážu v některém směru nebo v určitém směru a smyslu slova na to, co tady před chvílí zaznělo z té strany pravé od pana poslance Michálka, vaším prostřednictvím, a budu jeho přesvědčovat o tom, že je tedy ohrožená, a to jsem zvědavá na tu reakci, jestli bude stejná, zase pro změnu neurčitou skutkovou podstatou - gumovou skutkovou podstatou, chcete-li, aby to bylo srozumitelnější - kterou včera jsme schválili jako přílepek k zákonu lex Ukrajina II - činnost ve prospěch cizí moci, když to takhle vyjádřím, § 318a, tak o tom, že to nás ohrožuje mnohem více.

Tedy ty věci, které on tam v svém projevu vytkl a zdůraznil, že naši občané by měli mít právo na to, aby věděli, co je trestné, aby si mohli zkontrolovat v rámci drogových deliktů, jestli už se dopouští přestupku nebo trestného činu, zda vůbec tedy dekriminalizovat současnou drogovou trestněprávní úpravu a proč je hloupost to neudělat teď, a že to, co se navrhuje velmi málo. Tak já zase naopak budu apelovat na něj, protože v tom svém úvodním projevu se o tom zmínil, aby si vzal do hledáčku i z toho pohledu pirátského to, co jsme včera schválili, a to, co stále máme možnost změnit v rámci - a doufám, že to změníme, svými konkrétními pozměňovacími návrhy - ohledně skutkové podstaty činnosti ve prospěch cizí moci.

A teď se vrátím tedy k tomu svému projevu. Čili o čem je trestní zákoník v té nové podobě? O čem by mohl být, přesněji řečeno? Jde za prvé o daleko racionálnější využívání prostředků trestního práva, čili se tam promítá zásada subsidiarity trestní represe ultima ratio. Dovolte mně pro srozumitelnost to říkat nikoliv ryze čistě právnickými pojmy. Umožňuje se, aby se nahradil dosud univerzální trest odnětí svobody podobně univerzálním, byť s výjimkami, peněžitým trestem. Tam, kde to půjde, ho bude možné uložit samostatně až na dvě výjimky - je to hlava třetí, jsou to sexuální trestné činy - trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, přesněji řečeno - a zvlášť závažné zločiny, čili jsou to ty, které jsou horní hranicí aspoň 10 let ohroženy. Takže tam nepůjde uložit jenom peněžitý trest. To byla ta původní varianta, kterou jsme na jaře všichni posuzovali jako příliš odvážný skok do neznáma, který by opravdu nemusel dopadnout dobře, takže toto lze vítat.

Druhým bodem, který si myslím, že stojí tady za zmínku a který možná by unikl pozornosti, je zakotvení nové základní zásady trestního řízení, která zdůrazňuje, že již v přípravném řízení má být dbáno na to, aby byly využívány restorativní postupy. Tady osobně se domnívám, že bychom měli daleko více než dosud vtáhnout do toho trestního procesu oběť, respektive poškozeného trestným činem. Ta přesná textace zní - je to novela paragrafu 2, což jsou zásady, principy trestního procesu - kde v odstavci 16 se říká: "Orgány činné v trestním řízení dbají v průběhu celého řízení na to, aby byly ve vhodných případech vytvářeny podmínky pro dobrovolnou a aktivní účast poškozeného a obviněného při řešení následků trestného činu a napravení vztahů zasažených trestným činem." Čili tohle si myslím, že je taková velmi důležitá změna, a možná by zapadla. Čili je to princip, který bychom měli promítnout do všech stadií trestního řízení.

Další důležitá změna - a tady si myslím, že by měli zajásat všichni státní zástupci, protože získávají obrovskou pravomoc, kterou věřím, že nebudou zneužívat - kdy se rozšiřují důvody umožňující zastavit trestní stíhání v situaci, kdy po obstarání všech dostupných důkazů výsledky vyšetřování v dostatečné míře neodůvodňují úspěch ve věci, neodůvodňují postavení obviněného před trestní soud, a je to takové: nelze očekávat: že by se potom v průběhu toho vlastního projednání v hlavním líčení podařilo prokázat vinu toho obviněného ze spáchání skutku, a v takovém případě budou mít mnohem větší - nemůžu jít do detailu teď, ale upozorním na to samozřejmě ještě opakovaně v rámci druhého čtení, že tento princip bychom měli určitě potvrdit, podpořit, a myslím si, že je to velmi správně. Je tady i možnost odložit, zastavit trestní stíhání právnické osoby, která je takzvanou prázdnou schránkou, to je právnickou osobou bez majetku, jež fakticky nevyvíjí žádnou činnost, nebo je tady možnost podmíněně upustit od trestního stíhání takové právnické osoby, když jednou z podmínek pro tento postup je náhrada škody. Čili to jsou věci, kdy si myslím, že tady státní zástupci nám mohou pomoci řekněme k tomu, abychom neměli zbytečně dlouhé, často i advokáty velmi umně protahované trestní procesy, kdy za deset let se konstatuje, že se nepodařilo prokázat vinu, a my platíme miliony jako odškodnění těm, kteří potom odcházejí se zprošťujícím rozsudkem. Takže to je důležitá změna. I kvůli těmto změnám jsme se rozhodli to podpořit.

Pak jsou tady změny, které určitě vítáme, a jednou z těchto změn je nová skutková podstata zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření, paragraf 191a, kde dochází také k rozšíření postihu za jednání spáchaná z nenávistných pohnutek, to je na základě příslušnosti k sociální skupině, věku, pohlaví, sexuální orientaci, zdravotnímu postižení anebo pro jeho skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob, což dochází tedy v řadě skutkových podstat. Někdy jsem si kladla až otázku, jestli je to nutné to tam u všech takto prezentovat. Já to vítám, ale u těch, kde je to vhodné. Tam, kde se mi zdálo, že je to už velmi násilné a až nadužívání tohoto postihu v kvalifikovaných skutkových podstatách, ještě to bude vyžadovat důkladnější revize, abychom neudělali jenom Ctrl+C, Ctrl+V. Ono je to nejjednodušší, ale potom v té aplikační praxi to může vést opět k nespravedlivě přísnému postihu u některých trestných činů. To si myslím, že by bylo zbytečné, ale podívejme se na to v té pracovní skupině.

Pak je tady ten neurologický (neuralgický?) bod, ke kterému jsem se chtěla také vyjádřit, ale nebudu se k němu vyjadřovat, že tady máme dvě strany, jedna, která to bude dokonce navrhovat, jak jsem slyšela, pro mě překvapivě SPD. Pro ni je to tak důležité, že i tyto pozitivní prospěšné změny je ochotná obětovat na oltář toho zřejmě - ale nebudu za ně mluvit, a omlouvám se, jestli jsem to špatně pochopila - že by prošla liberalizace drogových trestných činů, a druhá strana pirátská, která nás přesvědčuje tady a přesvědčovat bude i v budoucnu a v minulosti to také činila, to potvrzuji, že jsme zaostalým státem oproti jiným evropským státům a že už bychom s tím měli něco udělat, a proto tedy zvedají teď svůj hlas. Obě strany podle mého názoru mají legitimní požadavky a ve Sněmovně, protože reprezentujeme české občany, se ukáže při hlasování, která z těch stran měla pravdu.

A myslím si, dívám se na čas, jsem zhruba v polovině, že relativně málo pozornosti se věnovalo i možnostem, které například navrhovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Já jsem to tam nenašla. Je to trestný čin, který bych nazvala jako zaměstnávání nebo neoprávněné zaměstnávání, nový trestný čin neoprávněného zaměstnávání. To se může jmenovat i jinak a byla by to zvláštní skutková podstata, která by vlastně postihovala to, co podle názoru Ministerstva práce a sociálních věcí má vysokou míru společenské škodlivosti a co představuje nelegální zaměstnávání obecně, protože víme, že jde o sofistikovanou organizovanou činnost, že ohrožuje fungování pracovního trhu, zasahuje do všech sociálních, ekonomických, právních zájmů zaměstnanců, musím zdůraznit. Takže je to jedna z možností, které - a já ji dávám jako příklad - je třeba zvážit a využít, anebo ve své většině najít argumenty, proč ji nevyužít. Myslím si, že opravdu je to vysoce společensky škodlivé.

Tak a teď přejdu k tomu, co bohužel se domnívám, že nějak vypadlo nebo bylo opomenuto. Rozhodně si nemyslím, že recidivní krádež, jak je v paragrafu 205 nyní nově navrhována, nám odstraní problém s přeplněnými věznicemi těmi, kteří jsou za takové drobnější až bagatelní trestné činy postihováni. Naopak se vracíme k té úpravě před tím, než byl přijat v roce 2009 s účinností od 1. ledna 2010 trestní zákoník, a myslím, že tady do toho budeme ještě muset určitě zasáhnout - takže malé zklamání, jestli mi dovolíte tento výraz.

Pak také u toho zanedbání, u trestného činu zanedbání povinné výživy, kde se navrhuje, že pro futuro bude ten postih omezen jen na případy, kdy se nebude plnit vyživovací povinnost takovým způsobem, s takovými dopady, že vyživovaná osoba bude vystavena nebezpečí nouze, tak to znamená fakticky jednak tím, že dochází ke snížení ještě navíc té horní hranice 3 let na 1 rok, že se za to nebude moct uložit nepodmíněný trest. Dobře, nicméně samozřejmě jde o dekriminalizaci. Fakticky se to bude těžko prokazovat, kdo byl vystaven nebezpečí nouze. A také o tom nebudu mluvit nejenom kvůli nedostatku času, ale i kvůli tomu, že Táňa Malá, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, moje kolegyně poslankyně, bude o tom jistě hovořit více.

A pak se zastavím u neoprávněné činnosti pro cizí moc neboli činnost pro cizí moc, jednou je to nazýváno v lex Ukrajina neoprávněná činnost, tady je činnost pro cizí moc, paragraf 318a. No, já jsem zvedla hlas už včera dosti silně, a bylo to stejně k ničemu. Já si myslím, že to skončí určitě u Ústavního soudu. Nebo takto: myslím si, že je tady vysoká pravděpodobnost, že to skončí u Ústavního soudu, pokud bychom to neopravili. Je to skutečně vágní skutková podstata a nejsou tam definovány ty pojmy natolik konkrétně, že se vůbec nedivím, že i třeba Lukáš Trojan, známý renomovaný advokát, nebo Český helsinský výbor nebo další lidé, kteří se v této oblasti základních lidských práv a svobod pohybují, říkají: My nezpochybňujeme potřebu vyjít vstříc a zamezit tomu, aby tady působili zahraniční agenti a získávali naše třeba i spoluobčany ke spolupráci. Ale takhle, prosím, ne, takhle nám ohrožujete dokonce i svobodu projevu.

 

Nemám čas se tím zabývat do hloubky, ale určitě si vezmu dostatek času, abych k tomu hovořila na ústavně-právním výboru a v rámci druhého čtení, že tady opravdu tím, co jsme udělali včera, jsme překročili takový ten Rubikon toho, co je v demokratickém právním státě ještě možné v oblasti trestního práva. Takže to, opravdu prosím, vezměme všichni v úvahu a věnujme tomu dostatečnou pozornost. A já věřím tomu, řeknu trochu provokativně, že pan ministr spravedlnosti jednou nám rád poděkuje za to, že jsme to opravili, a že tedy nebyl popotahován tím, že bude muset vypovídat před Ústavním soudem, jak to tedy myslel a proč si myslel, že tím naše právo na svobodu třeba v projevu slova neohrozí. Takže to bychom měli tu kritickou připomínku.

A potom mně tam velmi, velmi chybí - ale já tady už mám i připravený pozměňovací návrh a čekám na první čtení, takže vidíte, že jsem i subjektivně zainteresovaná, aby dneska první čtení dobře dopadlo, protože už do toho bylo vloženo hodně práce - a je to prosím pozměňovací návrh, který předložím a bude se týkat § 88 trestního zákoníku, kde tedy půjde o zásadní systémovou změnu, protože jsme tak nějak zapomněli na to, že ty věznice jsou také prázdnější v zahraničí proto, že sice ukládají třeba v Německu přísné tresty, ale nikdy téměř je nevykonají do konce. Oni po půlce nebo po třetině nebo po čtvrtině propouští. U nás je to nechci říct pravým opakem, ale to podmíněné propuštění je velmi nejednotné. Existuje vězeňská turistika, máme na to výzkumy, statistiky - všichni se snaží dostat, a já to teď neřeknu, ty dvě věznice, protože by se tam všichni snažili dostat ještě více, kde je až 58procentní, nebo blíží se to k 60 procentům, pravděpodobnost, že za stejnou trestnou činnost bude ten dotyčný po půlce propuštěný, a jinde 15 až 20 procent? Tak to teda nesvědčí zrovna o spravedlivosti a právním státě, takže ta moje zásadní systémová změna bude spočívat v tom, že navrhnu zavést fikci prokázání polepšení, které bude postavené na objektivních kritériích založených na plnění programu zacházení, která bude následně doplněna i diskreční pravomocí soudu při posuzování předpokladů vedení řádného života. Ale mění se ta priorita z toho, jestli se podařilo napravit těmi výchovnými programy, když už jsme ho draze zavřeli za peníze daňových poplatníků, toho odsouzeného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo se ho nepodařilo, pak ho tam necháme. A v případě, že se ho podařilo, tak nebudeme znovu hloubkově a řekla bych detailisticky a samozřejmě pohodlně pro soudce, protože ti udělají potom to Ctrl+C, Ctrl+V, protože pochopitelně nejjednodušší je ze spisu vzít trestní minulost, to znamená pitvání se v tom, co udělal před pěti, deseti, dvaceti lety, takže ta priorita bude na něčem jiném. Předpokládám, že by to i zvýšilo motivaci odsouzených k aktivní nápravě, snížení zátěže soudů a dlouhodobé snížení vězeňské populace. To také vypadlo, byť o tom byla diskuse, a v tomhle směru jsem trošku kritičtější. Ale pak jsem si řekla, že čekat zase znovu na další novou právní úpravu znamená minimálně tři až čtyři roky. Proto už ten pozměňovací návrh ve spolupráci právě s Českým helsinským výborem jsme připravili. Myslím té věcné, to legislativní jsem zařídila já, ale to věcné je tak půl napůl, takže potud, a protože už mám asi poslední, paní předsedkyně, mám už jenom čtyřicet... (Předsedající: Je to tak.) Je to tak? Takže jdu k závěru.

Doporučuji v prvním čtení přijmout tento návrh s tím, že opravdu také si myslím, že když se budeme hodně snažit, tak těch 90 dní nám vychází, pane Michálku, pane poslanče, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, že v květnu bychom to mohli mít i s navrácením ze Senátu. Myslím si, že nám to vrátí koncem května schválené. Musíme ale pracovat a k tomu potřebujeme potřebný čas, čili těch 90 dní. Těch doplnění, oprav, případně vypuštění - já nemyslím teď tu činnost ve prospěch cizího státu, tu jsem slíbila, že opravíme, tak ji opravíme (Předsedající: Čas.) - ale jsou tam jiné. Já vím, děkuji za upozornění a konec.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. S faktickými poznámkami chtějí reagovat nejdříve pan poslanec Michálek, pak následuje pan ministr Blažek. Máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já myslím, že to je velká škoda, že jsme neměli možnost si poslechnout ten zajímavý projev paní poslankyně Válkové. Jako tradičně jsme tady vždycky v těchto záležitostech dostali velmi podrobnou informaci, a že tedy je to omezení dvakrát 10 minut, ale tak doufám, že v rámci poslaneckého klubu ANO využijí možnosti pověřit pověřeného řečníka, protože každý klub může pověřit řečníka, který je pověřen přednesení stanoviska poslaneckého klubu, a v takovém případě potom ten limit se neuplatní a určitě bude možné potom ještě důkladněji diskutovat ta témata, na která se ještě nedostalo.

Budu reagovat na několik věcí, které paní zpravodajka zmínila, například ta záležitost činnosti ve prospěch cizí moci. Vlastně možná překvapím, ale já se domnívám, že z hlediska právní jistoty by bylo žádoucí dané ustanovení schválit ještě jednou v rámci tohoto návrhu zákona, případně s určitými modifikacemi, ale možná klidně i v té původní podobě, aby byla jistota, že legislativní proces v průběhu předchozího návrhu byl řádný a že nedojde k tomu, že Ústavní soud nám tuto část shodí kvůli takzvanému přílepku.

Potom paní poslankyně mluvila i o restorativní justici, kterou jsem taky zmiňoval v rámci svého projevu, která je doplňována mezi základní zásady, a to je jedna z věcí, které jsme slyšeli od neziskových organizací jak předtím v radě pro oblasti trestní politiky, tak nyní v tomto volebním období, kde si přáli, aby to tam bylo výslovně zmíněno, protože se právě v této oblasti velmi angažují. A pokud jde o problematiku časového limitu, k té se možná vyjádřím v příští faktické poznámce.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní s faktickou poznámkou bude reagovat pan ministr Blažek.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já jenom kolegiálně tady k poslancům za hnutí ANO, kteří se na mě tak škodolibě usmívali, když paní kolegyně Válková říkala ty návrhy - vy nevíte to, co vím já. My jsme měli jednání před prvním čtením, já o těch návrzích vím už delší dobu a ten záměr jsme vlastně odsouhlasili, čili to není jako něco navíc, naopak to probíhá přesně, jak to má probíhat. To znamená, mluvili jsme o tom a mluvit ještě budeme. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Michálek s faktickou. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju, paní předsedkyně. Ještě navážu na ty úvahy paní poslankyně Válkové ohledně toho, jak bude schvalován v harmonogramu tento zákon s tím, že se očekává, že na konci května by mohl přijít ze Senátu. Chci ještě upozornit na to, že vratky ze Senátu taky mají svoji proceduru, že není možné využívat na jejich projednání třeba ty mimořádné schůze - to znamená, vratka musí být zařazena na program řádné schůze Poslanecké sněmovny a to samozřejmě vyvolává další komplikace, protože jsme už teď v červnu, a zazněly tady i ze strany důležitých představitelů klubů rizika, že právě v červnu Poslanecká sněmovna už téměř jednat nebude nebo budeme řešit pouze velmi napěchovanou předvolební bramboračku. To znamená, pokud se dostaneme v červnu teprve k tomuto návrhu, ten návrh bude muset být zařazen na program řádné schůze, bude muset být teda ve třetím čtení projednán pouze ve středu nebo v pátek. A jak nám ukazovalo ostatně schvalování zákonů v tomto týdnu, třeba ta středa proběhla, schválení zákona proběhlo jenom díky tomu, že byl zařazen pevný čas hlasování, a nedostali jsme se na důležité zákony, které byly připraveny ve třetím čtení, nedostali jsme se na projednání zákona o elektronických komunikacích, nedostali jsme se na dětské skupiny, na které čekají rodiče s dětmi. Takže představa, že potom v červnu, čili v podstatě poslední měsíc před prázdninami, budeme tady horko těžko schvalovat trestní zákoník, je poměrně nerealistická.

 

Proto jsem vás ostatně vyzval k tomu, abyste ještě zvážili záměr prodloužit dobu pro projednání zákona mezi prvním a druhým čtením. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se tedy vracíme do rozpravy. Paní poslankyně Malá a následuje pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, dovolte mi, abych i já se vyjádřila k návrhu novely trestního zákoníku. Jsem přesvědčena o tom - a už to začalo - že nás čeká intenzivní debata, ale věřím, že dojdeme nějakým způsobem formou rozumné diskuse ke zlepšení předkládaného návrhu.

Na začátek bych velmi ráda uvedla, že respektuji a vnímám snahu Ministerstva spravedlnosti upravit novelu trestního zákoníku směrem k přísnějšímu postihování a  potírání násilné trestné činnosti oproti ekonomickým trestným činům a také se více zaměřit na alternativní tresty a peněžité tresty. Jsem připravena a věřím, že už, jak bylo zmíněno, konečně dotáhneme do konce jednu z priorit, kterou jsme si stanovili jako podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí, a to je dětský certifikát. Hodnotím a moc děkuji za to, že jste to tady na začátku svého projevu, pane ministře, zmínil. Stejně bych chtěla poděkovat všem napříč politickým spektrem, že jsme na tomto tématu skutečně pracovali a to téma jsme debatovali. Věřím, že ho v této novele dotáhneme do konce. Věřím skutečně v konstruktivní debatu.

Nicméně ačkoliv rozumím potřebě Ministerstva spravedlnosti řešit problém s přeplněností věznic - řešil to tady jak kolega Michálek, tak paní profesorka Válková, i vy, pane ministře - tak ačkoliv naprosto souhlasím s tím, že vězení má zbavovat osobní svobody, nikoliv lidské důstojnosti, nejsem si úplně jistá, jestli jsme se ve 100 procentech návrhu novely trestního zákoníku vydali úplně správným směrem, kupříkladu u § 196, kterému se tady budu věnovat a který se týká právě úpravy skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy. O tom jsem už, pane ministře, shodou okolností s vámi hovořila i v průběhu přípravy novely trestního zákoníku po tom, co jste ho předkládali na vládu, a říkala jsem, že s dekriminalizací výživného v žádném případě nebudu souhlasit. Tomu se budu věnovat tedy i v tomto projevu.

Co se týká nového znění § 196, ten má znít tak, že kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po delší dobu než čtyři měsíce a vydá tak oprávněnou osobu nebezpečí nouze, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Ten návrh usiluje o zásadní změnu tak, že vlastně trestní odpovědnost za neplacení výživného by se vztahovala pouze na případy, kdy je oprávněná osoba - tedy zpravidla to bývá nezletilé dítě nebo nezaopatřené dítě - vystavena stavu nouze. S tím návrhem rozhodně nemohu souhlasit, protože podle mého názoru přináší skutečně řadu rizik nespravedlnosti, které není na místě ignorovat.

Na začátek je určitě také potřeba uvést, že podle důvodové zprávy čistě za neplacení výživného je vězněno zhruba kolem 700 osob, což určitě není číslo, které by nám pomohlo vyprázdnit zaplněné věznice. Nicméně morální hazard, ke kterému může přispět, je podle mě obrovský. Zásadní a základní problém podle mého názoru je ten, že znění § 196 trestního zákoníku odráží jakýsi základní morální princip, a to je vlastně povinnost rodiče zajistit svému dítěti odpovídající výživu. Pakliže neplatí, nezajistí výživu, může být trestně stíhán. Trestní odpovědnost je podle mého stanovena nejenom proto, aby byly chráněny děti, ale také proto, aby byla respektována povinnost rodičů přispívat na jejich potřeby. Dekriminalizace neplacení výživného, pokud není prokázán stav nouze, tento princip oslabuje a ten krok by podle mého názoru znamenal, že odpovědnost za výživu dětí bude relativní a bude závislá na konkrétních podmínkách, a ne na zásadní povinnosti, kterou musí rodič vždycky plnit.

Navrhovaná změna by jednoznačně vytvořila nespravedlivou situaci zejména vůči pečujícím rodičům. Ti, kteří se snaží zajistit dítěti odpovídající péči a chrání jej před nouzí, by paradoxně ztratili možnost účinné právní obrany. Pokud rodič dítěte přestane platit výživné, ale pečující rodič vynaloží veškeré své prostředky na to, aby se dítě do stavu nouze nedostalo, tak by případné trestní oznámení bylo odkládáno. To považuji za nespravedlivé a absolutně demotivující. Tím pádem místo ochrany odpovědných rodičů by novela paradoxně trestala ty, kteří se snaží. Ti rodiče by vlastně nesli nejenom ekonomickou, ale i psychologickou zátěž způsobenou nezodpovědností druhého rodiče.

Pak další problém, který vyplývá z té změny, by byly praktické problémy kolem definice nouze. Jak by byla definována, co by byly její základní znaky, jak dlouho by ta nouze musela trvat nebo co to je hrozící nouze a tak dále? To si myslím, že v tomto směru bychom museli vést určitě ještě dlouho debatu. Psychologické dopady na dítě v okamžiku, kdy rodič neplatí výživné, tady asi nemusím ani rozebírat. Zpráva, kterou bychom vyslali společnosti, by podle mého názoru nebyla úplně pozitivní, kdybychom přijali tezi, že skutečně neplacení výživného není jakýsi základní morální princip a povinnost, kterou lze vymáhat i trestním právem.

Jsem přesvědčena o tom, že než budeme dekriminalizovat neplacení výživného, tak bychom měli nejprve přistoupit k tomu, aby stát uměl efektivně vymáhat výživné, aby náročnost vymáhání výživného nebyla na těch oprávněných, aby byla administrativně jednodušší. Ano, máme tady zálohové výživné, ale samozřejmě není jednoduché se zálohového výživného nějakým způsobem dobrat. Můj názor je, že by se měly častěji odebírat za neplacení výživného řidičské průkazy a měli bychom nastavit i další sankce. V zahraničí se například používá zákaz vycestování do zahraničí a tak dále. Myslím si, že bychom debatu určitě ještě měli otevřít.

To je z těch zásadních věcí - protože mi běží hezky čas, koukám - asi to nejdůležitější. Budu velmi ráda, pokud tu debatu otevřeme na ústavně-právním výboru, pokud, pane ministře, budete nakloněn tomu, tuhletu věc diskutovat.

Nebudu tady už debatovat o problematice legalizace konopí, to téma už tady zvedli Piráti. Hovořili o tom i další předřečníci a debata určitě bude intenzivní. Sama se přiznám, že v tom úplně stoprocentně jasno ještě nemám a názor se bude vyvíjet v průběhu, předpokládám, velmi intenzivních diskusí, které nás v následujících měsících budou čekat.

Ještě jednou jenom shrnu. Chtěla bych poprosit, abychom opravdu otevřeli debatu k tomu § 196. Myslím si, že závěrem by mělo zaznít snad jen to, že zodpovědní rodiče nesmí být trestáni za to, že o své děti pečují a nedopustí, aby byly ohroženy nouzí, a měli by mít podle mého názoru stejné nástroje k vymáhání výživného jako ti ostatní. Děkuji za pozornost.

 

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Přibyla nám tady faktická poznámka, a to pana předsedy Michálka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl reagovat na tu problematiku výživného, protože to je záležitost, u které se samozřejmě všichni shodneme, že je důležitá a že bychom měli zajistit, aby výživné bylo vymahatelné. Zazněly tady i některé nástroje, které by k tomu měly sloužit, vedle standardních exekucí, třeba potenciálně nějaké další oprávnění znemožnit cestování do zahraničí. Já si myslím, že ta debata je velmi žádoucí, protože je pravda, že někde může dekriminalizace neplacení výživného v určité části vysílat negativní zprávu. Ale přesto si myslím, že výrazně převažuje zájem společnosti na tom, aby ti lidi nebyli zavíráni do vězení, aby pracovali a platili, a že bychom měli nastavit ten exekuční systém takovým způsobem, aby když někdo má majetek, aby se k tomu majetku exekutoři dostali, protože to je to, co způsobuje v praxi ty problémy, že i lidé, kteří majetek mají a v podstatě ho nějakým způsobem skrývají nebo odklánějí, tak ti exekutoři se k tomu majetku leckdy nedostanou. Takže to je asi širší otázka na Ministerstvo spravedlnosti, aby se věnovali této problematice.

A druhá záležitost, na kterou jsem chtěl reagovat, se týká toho dětského certifikátu, protože ten patrně, jak jsem to pochopil, bude předkládán jako pozměňovací návrh. Tak jsem se chtěl zeptat paní kolegyně Malé, jestli už mají teze tohoto pozměňovacího návrhu, protože to bylo opakovaně diskutováno i v rámci koalice, i v rámci opozice, jestli by nás mohla krátce seznámit jako předsedkyně podvýboru s tím, jakým směrem se ten dětský certifikát bude ubírat. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času, ale prosím o oslovování prostřednictvím, a paní poslankyně Malá bude reagovat. Následuje pan ministr Blažek, faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Co se týká dětského certifikátu, určitě odpoví pan ministr. Ty teze jsou známy, budeme tam ještě diskutovat o některých parametrech, ale já ho nechám.

Já jsem chtěla reagovat na jinou věc, a to je zanedbání povinné výživy a neplacení výživného. Já myslím, že je potřeba, aby tady zaznělo, a to jsem neřekla, že velmi často jediným instrumentem a nástrojem - a to hovořím z praxe - pro oprávněné, tedy často matky samoživitelky, je skutečně to, že ten povinný rodič je si vědom toho, že v okamžiku, kdy nebude platit výživné, ta žena půjde a podá na něj trestní oznámení. Je to skutečně... i proto je tak málo vězněných osob a odsouzených za neplacení výživného, protože prostě bohužel je to tak, ale je to jediný efektivní bič v současné době na řadu neplatičů. Souhlasím s tím, že vězení v tomto případě je velmi přísný trest a není to efektivní, na druhou stranu, dokud nebudeme umět výživné efektivně vymáhat, nemyslím si, že by postih, respektive hrozba trestu odnětí svobody za neplacení výživného měla být vyňata a že bychom měli na toto rezignovat.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan ministr Blažek, následuje pan předseda Michálek.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji, jenom stručná reakce. Ty teze byly představeny na tiskové konferenci za účasti i vaší kolegyně Kláry Kocmanové někdy snad v září, já už nevím, kdy to bylo - teze, na kterých jsme se shodli, a už je to napsané, ten pozměňovací návrh. Já to rozešlu všem zástupcům těch stran, které byly, ještě do konce týdne. Už to mám v mailu asi týden, já jsem si to ještě nestihl přečíst, což je dáno tím, že neustále zasedáme v Poslanecké sněmovně, což je v pořádku, ale já to rozešlu určitě. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan místopředseda, předseda Michálek, pardon. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Vážená, paní předsedkyně, určitě děkuju za to, že dostaneme ty konkrétní teze, protože - nebo konkrétní návrh zákona - protože my jsme ty teze několikrát viděli, několikrát byly představeny, několikrát se o nich diskutovalo, ale nikdy jsem z toho neměl pocit, že to bude úplně takhle konečné, a samozřejmě se chceme podívat na to, jestli se to a jak se to promítá do toho legislativního textu, a chceme se zaměřit na to, jakou to bude mít administrativní náročnost i pro vedoucí oddílů a táborů, aby to skutečně nevytvářelo nějakou zbytečnou zátěž.

A k tomu neplacení výživného. Chci říct ještě - a omlouvám se za to, že jsem neoslovoval váženou paní kolegyni prostřednictvím předsedající - tak podle mě je ještě důležité vzít v potaz to, že nám tady opravdu chybí systém efektivního domácího vězení, protože to je instrument, který by se dal používat. A my tady máme celkem asi, pokud se nepletu, pan ministr mě když tak opraví, tak těch náramků je padesát! Takže deset let nám to tady nějak funguje, museli jsme vyhodit tu izraelskou firmu, která to nedodávala, která skončila s těmi dodávkami, a místo toho máme tedy nového dodavatele, který už by měl být solidnější, ale pořád jsme na úrovni padesát náramků za celou Českou republiku. A pak, když se podíváte do Francie, do Polska, tak tam těch náramků tam mají tisíce, tisíce náramků pro ty vězně.

A pak, pokud bude hrozba na pachatele neplacení výživného, že třeba si nebude moct dojít do hospody, ale bude opravdu muset chodit mezi prací a domovem a bude monitorován, tak to mně přijde ještě vlastně radikálnější a efektivnější krok, než když budeme zabavovat rybářské lístky a já nevím jaké další vstupenky nebo možnosti cestovat do zahraničí, když bude fungovat domácí vězení.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Hendrych a zdráhám se říci, že pak bude následovat paní poslankyně Lesenská, ale je další přihlášenou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové, já bych to možná dneska vzal, ten svůj projev, jako trošku nechci říct oklikou, ale s důležitým kontextem k tomu, co tady probíráme.

Já bych chtěl podotknout, že jsem velice rád, že se tady touhle normou zabýváme, protože v podstatě existují jakési tři zásadní faktory, které nám říkají, proč vlastně máme v České republice enormní počet vězňů. Proč máme vysokou recidivu, velmi vysokou recidivu, to už tady říkali někteří mí předřečníci. Proč máme v podstatě permanentně naplněné kapacitní stavy věznic, které jsou někdy na nějaké hraně v současné době, a nezřídka se dostávají i za tu hranu, a jeden z těch faktorů, proč vlastně těch vězňů máme tolik a proč ty problémy tady máme, tak o tom zrovna jednáme. Pokud je trestní zákon příliš restriktivní, z logiky věci přibývá těch, kteří vlastně v tom vězení nakonec v tom nepodmíněném trestu odnětí svobody pobývají. To je fakt.

Ovšem tak trošku zapomínáme, a myslím si, že bychom se tomu měli věnovat, následně tedy i na ty další faktory, které tuhletu věc způsobují, a ten druhý faktor je, jestli opravdu víme, co vlastně se v tom vězení samotném děje, do jaké míry je výkon trestu efektivní, jestli opravdu efektivně fungují programy zacházení, jestli má Vězeňská služba dostatečný počet odborného personálu na to, aby mohla zajišťovat svoji funkci, která vychází ze zákona.

Já si troufnu říct, že o tuhletu oblast se dlouhodobě zajímám, a vychází to v podstatě z toho, že jsem i ve Vězeňské službě svého času dlouho pracoval. Jsem pamětník a troufnu si říct taky, vím, jak to probíhalo někde začátkem devadesátých let, kontinuálně až do dnešních dní, a musím říct, že Vězeňská služba v tomhle udělala velký kus práce, co se týká programů zacházení, a ty programy zacházení jsou strašně důležité proto, protože ti lidé, skutečně musíme se pokusit v tom vězení využít čas k tomu, abychom změnili jejich chování, jejich žebříček hodnot tak, aby v podstatě v zájmu společnosti již po výkonu trestu tu trestnou činnost nepáchali a vedli život běžného občana. To je, si myslím, velmi důležitý úkol a to tady zatím nepadlo.

A já si troufnu říct, že Vězeňská služba se snaží, ty programy dneska jsou stanovovány na míru odsouzeným, jsou dle mého názoru určovány jednotlivým odsouzeným velmi profesionálně. Existuje na to dokonce již delší dobu, troufnu si říct, že už nějakých dvacet let, dokonce i počítačový program SARPO, prediktivní nástroj na hodnocení rizik a kriminogenních potřeb ve Vězeňské službě, který pomáhá odborným zaměstnancům v tom, jak zacházet s konkrétními odsouzenými.

Nicméně sama Vězeňská služba přiznává, že velkým problémem je nedostatečný počet zaměstnanců, odborných zaměstnanců, což jsou v první linii vychovatelé, ale pak jsou to sociální pracovníci, speciální pedagogové a psychologové, že je jich nedostatek, a takovým jakoby nenápadným způsobem se v podstatě tabulkové počty navíc ještě škrtají v (jednotlivých) letech, jo, takže jednak jich je málo z podstaty a jednak ještě nenápadně dochází k tomu, že ubývají, když se škrtají místa ve státní správě obecně.

A k tomu přibyl ještě další problém, a to je ten, že v současné době vzhledem k tomu, že odborní zaměstnanci jsou v nejnižší nebo v nejméně honorované tabulce odměňování pro zaměstnance veřejné správy, v tabulce číslo 1, tak v podstatě o tu práci přestává být dlouhodobě zájem. Třeba byli jsme teďka nedávno s mojí ctěnou paní kolegyní, poslankyní Helenou Válkovou, jsme byli ve věznici Pankrác a tam jsme zjistili, že skutečně třeba sehnat psychologa pro ně dneska z volného trhu práce je obrovský problém. A nejenom tedy psychologa, oni tam mají podstav u příslušníků ve služebním poměru, tuším minus 200 z 500, a kdyby k nim nejezdily posily z jiných věznic České republiky, v podstatě by ta věznice asi ani nemohla fungovat - ale to odbíhám a to je trošku jiná problematika.

V zásadě jde o to, že skutečně musíme se zamyslet nad tím, jestli neposílit právě tuhletu složku, jo? Ti lidé tam jsou tabulkově přiřazeni nebo dáni a systemizováni takhle, abych to řekl lépe, ale je jich málo a měli bychom na Ministerstvu spravedlnosti zamyslet (se) nad tím - a já si troufnu říct, že klidně by se jejich počet mohl i zdvojnásobit, možná i ztrojnásobit tak, aby se mohla práce s odsouzenými dělat opravdu individuálně, a tím pádem efektivně.

A potom tedy ještě třetí faktor, o kterém chci hovořit, který velice souvisí tady s naší snahou ulevit věznicím v rámci novelizace trestního zákoníku, a to je, co se děje po výkonu trestu samotném, co se děje po něm, a tady si troufnu říct, že situace je možná tristní, protože jestliže Vězeňská služba udělala za 35 let znatelný pokrok v zacházení s odsouzenými, tak tady je situace v podstatě pořád stejná a jednotliví aktéři institucionální podpory sociální inkluze lidí po výkonu trestu spolu spolupracují velmi problematicky a nekoncepčně.

Já jsem se dozvěděl teď, není to tak dávno, je to možná nějakých čtrnáct dnů, měsíc necelý, že na Ministerstvu práce a sociálních věcí aktuálně má vzniknout nějaký projekt, který se přesně tady tomu, o čem teďka hovořím, má věnovat. Má směřovat k tomu, aby se analyzovaly příčiny nefunkčnosti postpenitenciární sociální péče, řekněme, dneska se říká také právě sociální inkluze lidí po výkonu trestu, o tom, že jednotliví aktéři institucionální podpory spolu nespolupracují nebo spolupracují problematicky, a měl by vzniknout nějaký projekt, ze kterého by měly tedy vzniknout nějaké konkrétní výstupy, konkrétně v podobě nějakých konkrétních doporučení a snad i snahy o to, mezirezortně tu problematiku sjednotit, protože ona se týká jak Ministerstva spravedlnosti, které má v gesci Vězeňskou službu České republiky a Probační a mediační službu, tak se to týká právě Ministerstva práce a sociálních věcí, pod které v uvozovkách spadají v rámci přenesené působnosti sociální kurátoři, které jsme nedávno pozměňovacím návrhem v podstatě definovali v zákoně o sociálních službách, a já třeba sám za sebe bych vítal, aby při další novelizaci zákon o sociálních službách bychom jim uložili v podstatě povinnost, aby museli před koncem výkonu trestu pravidelně navštěvovat, povinně navštěvovat v podstatě všechny odsouzené a aby se navázala právě kontinuita programů zacházení se sociální pomocí, se sociální inkluzí po výkonu trestu odnětí svobody. Ta povinnost tu není, dělají to někteří dobrovolně, podle mých informací je to tak možná ve třetině případů, v dalších dvou třetinách případů v rámci celé České republiky k tomu nedochází a pak velice často dochází k tomu, že odsouzený, když vyjde ven, v podstatě kontinuita v přechodu do běžného občanského života se ztrácí, tak právě v prvních třech dnech, týdnech - o tom píše penologická literatura už několik desítek let - sklouzne na scestí a stane se v podstatě opět to, že spáchá trestný čin a nakonec skončí ve vězení.

Těch problémů ale v rámci postpenitenciární péče je daleko víc, troufnu si říct, možná... (Otáčí se k předsedajícímu.)

Paní předsedkyně, já se omlouvám, mám první desetiminutovku, nebo druhou - první, že? Pane předsedo tedy, pardon. Mám první desetiminutovku zatím, nebo druhou? (Předsedající: Ano, první desetiminutovku.) Ano, tak můžu zvolnit trošku, dobře, děkuju. A omlouvám se za to oslovení, nevšiml jsem se, že jste se vystřídali.

Těch problémů je více. Můžu říct třeba to, že se nezřídka stává, že když přijde člověk po výkonu trestu požádat o dávky pomoci v hmotné nouzi, pokud nemá prostředky, což nezřídka nemá, a žádá a přijde na Úřad práce požádat o příspěvek na živobytí, případně mimořádnou okamžitou pomoc - to je ta takzvaná tisícovka, která ale může být několikanásobně vyšší, anebo doplatek na bydlení - tak mu velice často - a to jsou moje vlastní zjištění, když jsem se tady tohle problematikou opravdu zabýval detailně - tak často trvá celý měsíc na to, než je mu ta dávka vyplacena; 30 dnů, protože úřady práce jsou správním orgánem, správním úřadem, a v podstatě mají nějakou lhůtu, a pokud jsou zrovna v konkrétním místě úřady práce na nepojistných dávkách takzvaných zatíženy enormně, tak vyřizují v podstatě univerzální dávky až v mezních termínech, které jim zákon říká. Jenomže v případě lidí po výkonu trestu s různými riziky, které si s sebou nesou, kriminogenního chování a tak dále, je to velice citlivá věc, k opětovnému sklouznutí k trestné činnosti je každý den v podstatě problém. A jestliže mají první dávku dostat až po 30 dnech, tak velice často právě to je ten faktor a to je ten důvod, proč vlastně znovu sklouznou na šikmé ploše v uvozovkách, jak se říká, a znovu se dostanou do vězení.

Ale nechám si některá fakta, která se tady toho týkají, ještě na druhé nebo na třetí čtení, je na to ještě relativně dost času, ale chtěl jsem říct, že skutečně je třeba udělat tenhle krok, ale potom se zabývat i kroky dalšími, a to je, co se děje ve vězení a co se děje po vězení.

A tady ještě jedna poznámka. Já jsem tady interpeloval pana ministra spravedlnosti ve věci podfinancování Probační a mediační služby, dokonce jsem tady dával - a ne poprvé, dokonce už v roce 2023 - svůj pozměňovací návrh, který měl v podstatě řešit problém související s Probační a mediační službou, že jich je pořád stejný, konstantní počet, něco přes 500, tuším, nějakých 538, a neustále jim přibývají nové a nové případy. Statistiky jsou takové, že zhruba na jednoho zaměstnance Probační a mediační služby je 95 až 100 případů ročně, což samo Ministerstvo spravedlnosti - byl jsem na několika jednáních - ústy náměstků přiznává, že je to počet opravdu enormní a že tohle opravdu není dobře. Když jsem podával pozměňovací návrh, aby se počet úředníků a asistentů Probační a mediační služby zvýšil, tak nebyl vyslyšen, a mě by zajímalo, jak vůbec Ministerstvo spravedlnosti právě v kontextu tady téhle novely trestního zákoníku uvažuje, protože na jedné straně chceme snížit počet odsouzených, chceme více alternativních trestů, a zároveň prostě vůbec nevíme, kdo vlastně bude na alternativní tresty dohlížet. A pokud chcete, aby to fungovalo tak, jak dosud, a navyšovat stávajícím úředníkům Probační a mediační služby ještě další případy, tak se obávám, že tahle služba bude velice brzy kolabovat.

V téhle problematice je řada bílých míst - jak jsem říkal, něco si nechám na druhé nebo na třetí čtení - ale na jednu věc bych chtěl upozornit. Alternativní tresty, konkrétně obecně prospěšné práce, se tady používají už hodně dlouho a pamatuji si, že když byla tady amnestie v roce 2013, tak kromě lidí, kromě zhruba 6 500 lidí, kteří byli amnestováni z nepodmíněného výkonu trestu, mimo jiné bylo amnestováno nějakých 12 000 zhruba lidí, kteří měli uloženy obecně prospěšné práce - na ně se ta amnestie taky vztahovala. A podle informací, které mám rád - a rád bych si je právě zpřesnil v dohledné době, protože si myslím, že to je dost důležité v kontextu toho, co tady projednáváme - odešlo v podstatě několik tisíc lidí, a já to teďka momentálně nevím přesně, byli v podstatě na hraně toho, že měli nastoupit do vězení, protože neplnili podmínky obecně prospěšných prací.

Probační a mediační služba, která měla nad výkonem alternativního trestu dohled, v podstatě již zpracovávala pro příslušný soud dokument, že by mělo dojít k přeměně alternativního trestu z důvodu jeho neplnění na nepodmíněný výkon trestu odnětí svobody. Několik tisíc lidí... Nechci teďka tady střílet od pasu, kolik to je přesně, nechám si to ověřit přímo na Probační a mediační službě pro příště, ale pamatuji si, že už tehdy mě to šokovalo, a my v podstatě dodneška vůbec nevíme, proč to tak je. My nevíme, proč takový enormní počet lidí v podstatě tu šanci, kterou dostanou prostřednictvím alternativního trestu, nevyužívají, nevyužijí. Padlo tady, že v dnešní době je to věc, která se týká zhruba tří tisíc - já si myslím, že o něco vyššího počtu - lidí, kteří v podstatě tu šanci nevyužijí. Ale i s tímhletím faktem bychom měli pracovat a měla by se tahleta oblast skutečně nějakým způsobem probádat.

Já si myslím, že skutečně máme informace z Probační a mediační služby, nějaké dílčí, něco z neziskových organizací, něco od akademiků, ale v podstatě pořád to má povahu nějakých kvalitativních studií, které se nedají zobecňovat, protože těch respondentů, kteří nám k tomu něco řeknou, je strašně málo. Chtělo by to opravdu nějakou buď ideálně vyčerpávající studii, ale vím, že to je asi složité, ale nějakou reprezentativní, kvantitativní studii, která by nám na spoustu otázek v téhleté oblasti dala odpověď, abychom podle toho mohli v podstatě nastavit nějaký systém efektivní pomoci tak, aby to fungovalo nejenom na začátku, kdy vlastně těch lidí do vězení budeme posílat méně, ale i pro ty, kteří nakonec vězením projdou, aby začali žít běžný život běžného občana bez toho, že by páchali další trestnou činnost.

To je pro mě pro dnešek všechno. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. V tuto chvíli vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku pana předsedy Jakuba Michálka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Navážu na předřečníka pana poslance Hendrycha. My jsme v programovém prohlášení měli větičku, která se týká právě těch analytických nástrojů, která by měla pomoci právě poskytnout řekněme vědeckou základnu, na základě které bude možné činit nějaké sofistikovanější úvahy.

Jak to funguje dneska? Já jsem se o tom bavil s kolegou Drápalem, který zpracovává velmi dobré studie v oblasti trestní politiky, a často to probíhá tak, že výzkumníci, kteří vyhodnocují efektivitu různých intervencí, si musejí vyžádat podklady z ministerstva nebo z jiných podob nebo ze soudů, a samozřejmě tam se musejí anonymizovat rozsudky, takže to zabere velký čas a vznikne s tím velký korpus dat, se kterým oni potom pracují, analyzují ho a z toho můžou dělat nějaké závěry. Ale současně tam chybí řekněme komplexní a propojený informační systém v průběhu jak u soudu, tak možná ještě dříve, aby bylo možné identifikovat nějaké sociálně patologické případy, ale v tom průběhu celým tím životním cyklem páchání kriminality až po nápravu přes Probační a mediační službu. Tyto systémy se teprve nyní připravují.

Samozřejmě můžu potvrdit to, co tady zaznělo. I moje zkušenost je taková, že je řada případů... Nám třeba se stalo, že nám ukradl nějaký pachatel kola. Měli jsme zájem zjistit, co se potom dělo s těmi koly, A zjistili jsme, ten hoch tedy byl nějaký kleptoman, který rád vykrádal auta, a nakonec skončil v Pražských službách, tam pracoval jeden měsíc a pak si řekl, že to je málo peněz, a vrátil se zpátky na kriminální dráhu. Takže takovýmto způsobem to v řadě případů bohužel vzniká - že jsou nízké platy.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Tak čas, děkuji. V tuto chvíli máme dalšího přihlášeného do obecné rozpravy, a to je paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Vašich prvních 10 minut, prosím.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, projednáváme návrh zákona předloženého vládou, panem ministrem spravedlnosti. Mělo by se jednat o zásadní reformu našeho trestního systému, která má reagovat nejen na problémy přeplněných věznic a pomoci našemu soudnictví. Musím však konstatovat, že některé navrhované změny považujeme nejen za problematické, ale v některých případech dokonce za vysoce nebezpečné pro naši společnost a pro bezpečnost našich občanů.

Zákon na straně jedné se snaží o snižování trestní represe a ukládání peněžních a alternativních trestů. Určitě to je krok správným směrem. Větší využití peněžitého trestu a méně četné ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody nebo jejich ukládání v nižší výměře bude mít zcela určitě pozitivní vliv, neboť u osob, u kterých k účelu trestu může dojít při jejich setrvání na svobodě, nebude docházet k vytržení z jejich sociálního prostředí. Lehce diskutabilním se může jevit způsob provedení, dohled nad výkonem alternativních trestů tak, aby nedocházelo k jejich zneužití a obcházení. Tyto postupy budou klást vyšší nároky na soudce, kdy budou muset zdůvodnit uložení konkrétního trestu na straně jedné, na straně druhé nutnost dohledu Mediační a probační službou nebo nějakým jiným subjektem. Tady chci právě tak nějak připomenout, že Mediační a probační služba a jejich početní stav a finanční zajištění úplně požadavku dohledu nad alternativními tresty neodpovídá.

Recidivní krádeže a hospodářská kriminalita: konstatování, že snaha omezovat kriminalitu či recidivu pachatelů nemůže být realizována pouze cestou trestní represe, je správné, neboť trestná činnost je podmíněna řadou sociálních, ekonomických a jiných faktorů. Dokonce i kriminologické výzkumy poukazují na to, že aplikace výrazně represivních přístupů a sankcí založených na odstrašení může mít dokonce kontraproduktivní účinky. To koneckonců konstatuje důvodová zpráva.

Navrhuje se snížení míry trestního postihu za opakovanou krádež, kdy dojde jak ke snížení dolní, tak horní hranice trestní sazby. Tady si dovolím spíš konstatování než otázky. Jak se dotkne postižených snížení trestů trestného činu zanedbání povinné výživy? Skutečně bude pachatel ochotnější svůj dluh splatit? S navrhovaným omezením postihu recidivního jednání pak souvisí i obdobné omezení u dalších majetkových trestných činů, zpronevěry, podvodů, provozování nepoctivých her a sázek.

Nesouhlasíme se snížením trestního postihu u samozásobitelů konopí a podobných měkkých drog a se snížením postihu za nedovolenou výrobu a jiné nakládání s drogami pro jiného. Navrhovatel konstatuje, že vzhledem ke změně společenského nazírání na škodlivost užívání marihuany k rekreačním účelům dospělými osobami se zároveň navrhuje i posunout samotnou hranici mezi trestným činem a přestupkem a část takového samopěstování zcela legalizovat. Je to snad salámová metoda, jak dosáhnout úplné legalizace těchto takzvaně měkkých drog? A schválně užívám pojem měkkých drog, protože v návrhu se nemluví jenom o konopí.

Argumentace o takzvaných měkkých drogách je pro nás nepřijatelná. Budu tedy prezentovat naprosto opačný názor, než který tady představili Piráti, jejich útoky vůči nám mě v tom jenom utvrzují, a budu tady tento diskutabilní záměr prezentovat názorem klubu, kdy klub jako takový změnil tento týden názor a chce navrhnout a budeme navrhovat, tedy tím pádem já teď momentálně budu navrhovat zamítnutí zákona v prvním čtení.

Další část, kterou vidíme jako problematickou, je nová skutková podstata trestného činu, kterou je činnost pro cizí moc. Protože v návrhu jsou použity pojmy bez konkrétní definice, je pro nás naprosto zásadní a klíčové, aby tyto skutkové podstaty byly jednoznačně, jasně a srozumitelně definovány. Bez jasných a srozumitelných definic hrozí, že tyto nové trestné činy se můžou stát nástrojem pro šikanu a zneužívání.

 

Bude na základě navrženého zákona stíhána současná vláda za činnost pro cizí moc? Co mě k tomuto dotazu vede? Je ekonomická destrukce našeho hospodářství a ekonomiky díky zavádění striktních a mnohdy naprosto nesmyslných podmínek Green Dealu opravdu činností pro náš stát a naše občany? Čí zájmy svými postupy naše vláda chrání? Nebo bych mohla být postihována já, kdybych tyto dotazy položila někde jinde než tady ve Sněmovně?

Tato část navrhovaného zákona byla navíc schválena ve třetím čtení jako přílepek u zákona lex Ukrajina VII. Jaký tedy bude legislativní postup? Nicméně potvrzuji, že jednání s panem ministrem byla vstřícná a konstruktivní jak z pozice ministerstva a jeho, tak naší, a předpokládám, že další průběh projednávání tohoto návrhu se ponese ve stejném duchu i přes náš současný zamítavý postoj.

Vítáme zakotvení nové skutkové podstaty trestného činu, konkrétně zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření. V ústavněprávní rovině se problematika nekonsenzuální deep fake pornografie dotýká práva na soukromí, na informační sebeurčení a důstojnost jednotlivce. Je třeba si uvědomit dopady, které může mít především zveřejnění takového falešného pornografického materiálu primárně na takto zneužitou osobu jako takovou, ale i na její postavení v rodině, ve společnosti nebo v zaměstnání.

Kladně vnímám i rozšíření okruhu předsudečných pohnutek a zakotvení této pohnutky jako kvalifikační okolnosti u některých trestných činů, kde je dnes takováto pohnutka pouze okolností obecně přitěžující. Dojde tedy ke zvýšení trestněprávní ochrany marginalizovaných skupin.

Velmi kladně hodnotíme posílení restorativních prvků v rámci trestního řízení. Restorativní justice se orientuje na nápravu způsobené újmy, zohlednění potřeb osob dotčených trestným činem, přijetí opravdové odpovědnosti pachatelem a ozdravení společenských vztahů zasažených trestným činem. Cílem trestního procesu tak není jen potrestání pachatele trestného činu, ale i působení na něj, aby přijal odpovědnost za svůj trestný čin, aby pokud možno nahradil způsobenou škodu nebo újmu, vydal bezdůvodné obohacení či jinak odčinil škodlivé následky spáchaného činu a aby došlo k nápravě narušených mezilidských vztahů. Orientací jak na pachatele, tak na oběť napomáhá jak reintegraci pachatelů, tak i k zotavení oběti. Dovolila jsem si citovat důvodovou zprávu a dávám jí zcela za pravdu.

Na závěr bych tedy chtěla připomenout, že v rámci svého vystoupení jsem navrhla zamítnutí zákona v prvním čtení, a nebýt vystoupení pana Michálka, možná bychom si to jako klub i rozmysleli. Je škoda, že návrh zákona byl do Sněmovny podán takzvaně na poslední chvíli. Čas na diskusi mohl být delší, aby mohly být vyjasněny a upraveny všechny diskutabilní části. Nicméně předpokládám, že o to intenzivněji budou probíhat následná jednání i s naší podporou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji, paní poslankyně. Takže návrh na zamítnutí, ten budeme hlasovat po ukončení obecné rozpravy. Máme zaznamenáno.

V tuto chvíli tady naskočily dvě faktické poznámky. Nejdřív poprosím pana předsedu pirátského klubu Jakuba Michálka o jeho dvě minuty, poté pan ministr Pavel Blažek. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Já budu reagovat na vystoupení paní kolegyně Lesenské ohledně toho, že by někdo mohl být obviněn z činnosti pro cizí moc. V tom návrhu, jak je to obsaženo v § 318, jsou skutečně uvedeny určité předpoklady toho v té skutkové podstatě, a to úmysl ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky, takže domnívám se, že v případech, které tady zazněly, zjevně by se na to ustanovení § 318 o činnosti pro cizí moc vůbec neuplatnilo.

A samozřejmě každý poslanecký klub má možnost pověřit svého řečníka s přednostním právem tak, aby vystoupil k projednávanému bodu, a nevztahují se na něj potom časové limity, takže i SPD, pokud by se k tomu chtělo - protože tady bylo kritizováno, že je málo času - se k tomu vyjádřit, samozřejmě může pověřit řečníka, který vystoupí s přednostním právem, a ten vystupuje bez limitu.

Vzhledem k tomu, že jsem tedy zjišťoval a vidím to, že paní zpravodajka a další kolegové, pan ministr tady musí být přítomni po celou dobu a neměli žádnou možnost přestávky na oběd, která je standardní součástí projednávání návrhů zákonů, ale teď to z nějakého důvodu bylo svoláno bez přestávky na oběd, a myslím si, že je dobré, abychom se občerstvili, abychom mohli v té debatě pokračovat, protože tady budou ještě další vystoupení kolegů, tak bych požádal o přestávku na poradu našeho poslaneckého klubu v délce 45 minut. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji a v tuto chvíli vyhlašuji přestávku do 14.40 hodin na poradu... (Reakce poslance Michálka.) Ne, vy jste říkal 45 minut, ale je 13.55, takže do 14.40. Vyhlašuji přestávku právě na jednání a poradu pirátského poslaneckého klubu. Přerušuji tímto jednání do 14.40.

 

(Jednání přerušeno v 13.56 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.40 hodin.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Je 14.40. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, vážená paní zpravodajko, dobrý den.

Pokračujeme v projednávání sněmovního tisku 861, což je trestní řád, a v tuto chvíli pokračujeme v obecné rozpravě, která je otevřená, a pokračujeme po přestávce faktickými poznámkami. Jako první má faktickou poznámku pan ministr Blažek, po něm paní poslankyně Helena Válková a poté pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobré odpoledne. Děkuji za slovo. Chci pouze reagovat na paní kolegyni Lesenskou, ale spíše to bude reakce na postoj klubu SPD k tomuto zákonu. Ono se může stát, že nějaká skupina lidí neschválí to, co vyjednali vyjednavači, to se stává, to se nám stalo. Ten problém je akorát v tom, že z celé řeči paní kolegyně vyplynulo, že klub vlastně nemá nějaké zásadní připomínky proti směřování tohoto zákona, až na jednu zásadní věc, a to je otázka konopí. A pro mě vznikal - a současně klub říká, že by se rád zúčastnil dalších jednání o tomto zákonu. Já tedy mám takovou výzvu ke klubu SPD, pokud by to mělo být tak, že zůstane setrvalý názor, bude-li tam něco s konopím, že vlastně klub bude proti, tak takováhle společná jednání vlastně ztrácejí smysl, to se vlastně nedá jinak říci. Takže obracím se na klub, jestli by to stanovisko třeba ještě nepřehodnotil, protože kvůli jednomu aspektu navrhovat rovnou zamítnutí zákona je právo klubu, ale mě to jakýmsi selským rozumem nedává úplně smysl, byť chápu, že klub SPD chce, aby se vědělo, že s touto otázkou zásadně nesouhlasí. Ale je to věc, která je možná mediálně zajímavá, ale z věcí, které se navrhují, není nejpodstatnější v těch návrzích, a s těmi ostatními jste v zásadě souhlasili jak na tom jednání, tak i v dnešním vašem vystoupení.

Takže on je ještě čas. Já to nevidím pro budoucnost vyjednávání jako nejrozumnější setrvat na tom návrhu na zamítnutí, že pak je otázka, jestli ta další komunikace - ne že bych ji nechtěl - ale jestli má smysl pro obě strany tím trávit čas? Tak zní ta otázka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji za dodržení času. Poprosím paní zpravodajku Helenu Válkovou, která je v tuto chvíli přihlášena s faktickou poznámkou taktéž. Vážená paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, vážený pane místopředsedo, za udělení dvou minut a já bych jenom chtěla se zhostit toho úkolu, který by mohl být pozapomenut, a to navrhnout, aby se prodloužila lhůta k projednání ve výborech, čili lhůta mezi prvním a druhým čtením, o dalších 30 dní, čili dohromady by to bylo 90 dní. Hovořil o tom souhlasně - nebo vstřícně - i pan ministr Blažek. To je první procesní návrh, a můžu tedy v té faktické poznámce pokračovat asi zřejmě.

Já bych ráda reagovala jenom na vystoupení pana poslance Michálka, kde se nás snažil přesvědčit - a mimochodem, já malinko odbočím, to je něco podobného, já ho asi nepřesvědčím o tom, že je napsaná špatně ta činnost pro cizí moc, jako zase vás, milá paní poslankyně Lesenská, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, nepřesvědčí o tom, že by mělo dojít k deliberalizaci drogových deliktů nebo trestných činů, takže já tady v tomhle jsem i jako bývalá ministryně spravedlnosti zvyklá dělat kompromisy, a pokud jde o podstatu zákona, tak se snažit, aby prošel. Ale já chci v § 318a říci, že tam je problematické zejména to ustanovení "odnětím svobody na jeden rok až pět let bude potrestán ten, kdo na území České republiky pro cizí moc sleduje jiného zpravodajskými prostředky". A já už mám jenom 25 vteřin, takže poprosím, aby mně Piráti, respektive poslanci za Pirátskou stranu, řekli, kde najdu zpravodajské prostředky definované, a budu spokojenější.

Pokud jde o cizí moc, tak tam se také dovolím zastavit, protože pokud jde o cizí moc, tak v tomto kontextu toho písmenka b - a už mi došel čas. Tak nemůžu pokra... (Předsedající: Přesně tak. Už vám došel čas.) Tak jenom stačí zpravodajské prostředky.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: S další faktickou poznámkou, klidně.

Pan poslanec Jakub Michálek a poté pan poslanec Radim Fiala jsou přihlášeni s dalšími faktickými poznámkami. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chci souhlasit s tím, co říkal pan ministr, že by bylo dobré, aby u jednacího stolu byli kolegové ze všech poslaneckých klubů, tak by bylo dobré zvážit ten návrh na zamítnutí, abychom mohli věcně řešit výhrady, které tam jsou.

Já nejsem expert na legislativu zpravodajských služeb, byť tedy jsem v jedné z těch komisí, které to kontrolují, a tak si to doplním. Můžeme se podívat na to, jestli to je, nebo není definováno, a to jsou přesně věci, které jsou připraveny pro druhé čtení a dají se v druhém čtení návrhu zákona projednávat.

Ale teď jsem se díval na kalendář a mně skutečně přijde, že by bylo žádoucí, abychom neprodlužovali tu lhůtu mezi prvním a druhým čtením na 90 dnů, protože pokud by se - tímto způsobem se můžeme skutečně dostat až do toho května nebo června. Bude nám hrozit, že ten zákon zhavaruje kvůli nějakým předvolebním tahanicím, a vzhledem k tomu, že jsem nicméně zaznamenal a respektuji potřebu vytvořit důkladný časový prostor, tak si dovoluji vznést protinávrh k návrhu paní poslankyně Válkové: prodloužit to projednávání mezi prvním a druhým čtením a dávám návrh, aby se to prodloužilo o 15 dnů, čili ne 90 dnů, ale 75 dnů. Pak by to podle kalendáře vycházelo tak, že bychom stihli projednat druhé čtení ještě před prázdninami s poměrně velkou rezervou i v případě, že by to Senát vrátil.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, mám zaznamenáno, a v tuto chvíli s faktickou poznámkou pan poslanec Radim Fiala. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Já se sem jdu hrdě přihlásit k tomu, že jsme tady v příkrém rozporu s Piráty ve věci konopí, ve věci marihuany. Já mám pocit, že to je taková nesmiřitelná věc, kdy hnutí SPD s Piráty nikdy v této věci nebude souhlasit. My jsme proti jakémukoliv pokusu salámové metody o legalizaci drog, protože marihuana podle mého názoru otvírá bránu do světa drog hlavně mladým lidem.

A já vám řeknu jeden příklad od mého kamaráda, který dlouho let - a koneckonců pan ministr ho zná - byl ředitelem Gymnázia Jiřího Wolkera, a ten říká: Divili byste se, na gymnázium nám přicházejí mladé talentované děti, mají samé jedničky, a potom, co začnou kouřit marihuanu, mají problém odmaturovat. A to je pohled praktika, člověka, který to vidí na vlastní oči, a to, jak to s těmi mladými lidmi dopadá potom, když odejdou z gymnázia, to samozřejmě už nevíme, ale myslím, že to nebude nic pěkného. Takže my jako konzervativní hnutí nikdy tady s tou legalizací konopí, ani marihuany, ani jiných měkkých drog nemůžeme a nebudeme souhlasit.

A já tady musím říct, že je to naše jediná výtka vůči tomu trestnímu zákoníku. Moc rádi s panem ministrem spolupracujeme, ten zákoník jde správnou cestou a my rádi budeme participovat na dalších věcech, které se trestního zákoníku budou týkat, pane ministře.

 

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. My v tuto chvíli máme dva návrhy ohledně prodloužení lhůt a ty budeme hlasovat až po ukončení obecné rozpravy, úplně stejně jako další návrhy.

S faktickou poznámkou je dále tady přihlášen pan předseda Marek Benda. Prosím, vážený pane předsedo.

 

Poslanec Marek Benda: Dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, tak se nám to tak nějak trochu zaseklo. Když mi neškodí jedna opozice, škodí mi lepší opozice. (Pobavení v sále.) Já jsem ochoten to respektovat, ale protože mám dobrou vůli, abychom věci, které jsme dnes navrhli, dodělali, navrhuji jménem všech koaličních klubů, abychom dnes jednali a meritorně hlasovali o zákonech i mezinárodních smlouvách i po 19. a 21. hodině. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji a je to procedurální návrh, o kterém dávám hlasovat. Všechny vás v tuto chvíli odhlašuji, zároveň přivolám kolegy z předsálí. Až se počet ustálí, zahájíme hlasování.

 

Hlasujeme, že budeme po 19. hodině i po 21. hodině jednat jako Poslanecká sněmovna.

V tuto chvíli jsem zahájil hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, přihlášeno bylo 118 poslankyň a poslanců, pro 71, proti 32. Tento návrh byl přijat.

 

Konstatuji tedy, že Poslanecká sněmovna bude během dnešního dne jednat i po 19. i po 21. hodině.

V tuto chvíli se nicméně vracíme zpátky do obecné rozpravy, kde s faktickou poznámkou je přihlášen pan předseda Jakub Michálek a  o něm pan poslanec Ivan Bartoš. Tak, vážený pane předsedo, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych reagoval na pana předsedu klubu SPD Radima Fialu, který tady mluvil o problematice konopí a v některém případě i zneužívání konopí ze strany mládeže.

Já myslím, že je potřeba připomenout, že z hlediska konopí je velmi důležité, jaký stupeň vývoje mozku ten konzument má, protože pokud konopí kouří děti, tak to není správně a má to dopad na jejich hlavu, na jejich mozek, na vývoj mozku. Některé studie na to ukazují, některé ukazují zase, že to není tak vážné, některé ukazují, že tam vliv není, ale já bych to bral opatrněji, ty vlivy tam být můžou. Ale to, o čem se teď bavíme, to připomínám, je novela zákoníku, která se týká pěstování od 21 let, čili jestli je tady příklad z oblasti gymnázií, tak je to příklad, který je zcela nepřípadný, protože na gymnáziích studují daleko mladší občané České republiky, ti nabývají zletilosti v 18 letech a ta právní úprava na ně vůbec nedopadne. Takže to jenom proto, abychom si zrekapitulovali, o čem se bavíme. (Hluk v jednacím sále přetrvává.)

My se domníváme v Pirátské straně, že děti by neměly konzumovat žádný typ drog, naopak že by stát měl přijmout ještě přísnější opatření, než má dnes, k tomu, aby existovala reklama na různé návykové látky, počínaje alkoholem až přes ty zaplněné ulice různými propagacemi konopí. Ale v tomto případě se bavíme o 21 letech.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. Jinak vás požádám, vážené kolegyně, vážení kolegové, o klid v sále, abychom mohli doprojednat tedy tento tisk.

S faktickou poznámkou v tuto chvíli je přihlášen pan poslanec Ivan Bartoš a poté se vracíme zpátky do obecné rozpravy, kde je přihlášena jeho kolegyně, paní poslankyně Klára Kocmanová. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího chtěl reagovat na pana poslance Radima Fialu, a to asi ve dvou až třech důležitých oblastech. Vezmu to rychle.

Já už jsem tady citoval vyjádření pana předsedy SPD Tomia Okamury ještě z doby, kdy tedy předsedal straně Úsvit, předpokládám z knihy Umění vládnout. Dozvěděl jsem se, že tedy od té doby změnil názor, ale myslím si, že tam ty fenomény řekněme represivní politiky vůči konopí a jiným látkám popsal dost přesně, tedy že podporují nelegální trh, že se na tom nakapsovávají politici, mafiáni a další. Proč to říkám? Je to velmi důležité s ohledem na to, co vy jste zde zmínil, a reagoval na to i Jakub Michálek. Pirátská strana ve svých návrzích vždy pracuje s plnoletostí či s jinou věkovou hranicí jako tím zlomovým bodem. Tak jako některé věci můžeme v České republice dělat od patnácti, alkohol se může konzumovat od osmnácti let, i když nejlepší by bylo, kdyby lidé nezačali alkohol konzumovat vůbec, tak takto se pracuje i s tou hranicí. Prokazatelný efekt racionální regulace konopí naopak vede k potlačení černého trhu, k omezení dostupnosti a možnosti prodeje výrobků tohoto typu nezletilým, takže naopak smysluplná regulace vede k potlačení černého trhu.

A možná poslední věc. Mně strašně vadí, když se vždycky bavíme o těch vstupních drogách. Vstupní drogy jsou samozřejmě podle jejich dostupnosti a nejčastějšími vstupními drogami je alkohol, nikotin a kofein. Marihuana, která je často zmiňovaná, je zmiňovaná proto, že to je první látka, o které se přemýšlí jako o droze, přitom o alkoholu takto nesmýšlíme, a není tedy vstupní drogou. Mě uráží ty příběhy, kdy ten člověk začal chlastat, pak začal být závislý na drogách, pak si něco udělal, skončil ve vězení, ale důvodem toho byla marihuana. To je podle mě nepravdivé. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Podívejte se na statistiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji a máme tady další faktickou poznámku. Můj ctěný kolega Patrik Nacher bude mít teď dvě minuty na faktickou poznámku. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. No, chtěl bych se právě vyjádřit k tomu konopí. Já jsem naopak na rozdíl od kolegů z SPD rád, že to tam je, a to z toho důvodu, že my tady už roky voláme po tom, aby se začalo dekriminalizovat samopěstování konopí pro léčebné účely. Vy víte, že jsem tady k tomu opakovaně vystupoval i v minulém volebním období. Prostě není možné, dámy a pánové, kolegové z SPD, není možné, aby někdo doma pěstoval tři, čtyři rostlinky a dostal víc než za znásilnění, a to je prostě tady realita. Takže já jsem rád, že to tam je.

A právě to druhé a třetí čtení, zejména druhé, pokud jde o pozměňovací návrhy, je od toho, aby se to zpřesnilo. Na základě porady se zpravodajkou, ctěnou Helenou Válkovou, jsme tady rozebírali ten § 285: "Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje, sklízí nebo zpracovává více než pět rostlin z rodu konopí, nejde-li o rostlinu konopí obsahující nejvýše 1 procento látek ze skupiny tetrahydrokanabinolu, bude potrestán odnětím svobody" a tak dále a tak dále. To jsou všechno věci, které právě pojďme v tom druhém čtení projednat, upřesnit. Já bych byl v tomto benevolentnější.

Otázka je, jak se to bude měřit, kdo to bude měřit, to si přesně říká o to zpřesnění. Ale určitě to tam být musí, protože prostě není možné kriminalizovat lidi, často i seniory, kteří si to doma pěstují třeba kvůli roztroušené skleróze nebo z jiných důvodů, aby jim hrozilo odnětí svobody. To prostě pojďme tohleto opustit a pojďme se o tom bavit, o těch limitech, v druhém čtení, prosím pěkně. Doufám, že vám chodí ty maily taky od těch lidí, a pojďme odlišit samopěstitele od uživatelů tvrdých drog. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuju. Nyní s faktickou poznámkou pan kolega Jakub Michálek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl poděkovat, prostřednictvím pana předsedajícího, svému kolegovi Patriku Nacherovi za rozumnou řeč. To tady pojmenoval podle mě zcela přesně, že se máme soustředit na tvrdou kriminalitu s drogami, s varnami, s pervitinem, a neřešit ty dívky s jointem a kytky na zahradě.

A proto ale je dobré, aby tady zaznělo, když tady byl pan předseda klubu SPD Fiala, který tady řekl, že má úplně opačnou politiku než Piráti, tak bych rád od něj slyšel, jak to tedy je, jestli SPD chce postihovat dospělé lidi za to, že si vypěstují na svém záhonku kytku konopí, a jestli takovéhle lidi by měly řešit české přestupkové úřady, případně česká policie, protože my máme ty poznatky jiné z terénu, že dokonce i lidi, kteří volí SPD, ve velké části případů jsou pro to, aby se změnila regulace konopí a aby se senioři a další nepostihovali za to, že budou mít mastičky.

Ona tady kolegyně Maříková předtím mluvila - prostřednictvím - mluvila o dostupnosti léčebného konopí. Ale když se podíváte na ta čísla a srovnáte to s tím, kolik lidí využívá to konopí v praxi, ty mastičky, a kolik je to na základě lékařského předpisu, a to, že to dodává jenom jedna firma, která na to má speciální monopol, tak samozřejmě tam je obrovská disproporce a léčebné konopí a možnost vypěstovat si konopí za účelem léčení tady v České republice není. A to je přesně věc, která by se měla řešit v rámci diskuse, v rámci druhého čtení, abychom ji tam dopracovali. Takže případně budu mluvit později ještě.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, a protože není žádná další faktická, můžeme přejít k řádně přihlášené paní poslankyni do obecné rozpravy a tou je paní Klára Kocmanová. Máte slovo. Jenom podotýkám, jedeme 10 minut.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, možná některé z vás překvapím, nebudu teď vystupovat primárně ke konopí, ale jako předsedkyně komise pro kontrolu použití odposlechů se budu věnovat zejména tedy použití nebo problematice těch odposlechů.

Zarámuju na začátek, že ten, kdo byl odposloucháván, má právo se to zpětně dozvědět, protože se jedná o obrovský zásah do soukromí, a proto má právo žádat o přezkum zákonnosti takového odposlechu. A proto mají policisté, státní zástupci či předsedové senátů soudů prvního stupně ze zákona informační povinnost odposlouchávaného o tom zpravit. Jenomže my v praxi mnohdy vidíme a nevíme, jestli k informování opravdu došlo. Jednak je to dáno tou mnohostí subjektů, to znamená policie, státní zástupci, soud, a také není vždy možné zpětně ověřit, zda byla tato informační povinnost splněna, a také se orgány činné v trestním řízení opětovně neinformovaly, zda již nepominuly důvody pro to, aby tu informační povinnost mohly splnit. Odposlouchávaný má tedy právo na ten přezkum zákonnosti odposlechu, ale pokud se nedozví, že byl odposloucháván, tak té možnosti přezkumu nemůže využít, a to je taková Hlava XXII.

Takže jako předsedkyně stálé komise pro kontrolu použití odposlechů jsem se opakovaně s tímto problémem neplnění té informační povinnosti setkávala a na stálé komisi jsme tuto otázku v uplynulých letech opakovaně řešili, a já chci poděkovat všem svým kolegům a kolegyni z komise, že jsme se jednoznačně shodli na tom, že je potřeba v tomhle trestní řád upřesnit, aby k plnění informační povinnosti skutečně docházelo.

O to víc si vážím toho, že se tenhle problém informování o odposleších bezvýsledně snažilo vyřešit již několik mých předchůdců, to znamená předsedů této komise, a na půdě Poslanecké sněmovny k tomu proběhlo i několik seminářů. Proto jsem již na začátku volebního období žádala pana ministra, abychom se ve spolupráci tomuhle problému věnovali, a moc děkuju za to, že jsme opakovaně tuhle otázku na jednání stálé komise se zástupci ministerstva mohli řešit. Následně jsem, tuším na jaře minulého roku, vyzvala Ministerstvo spravedlnosti k sepsání konkrétního řešení. Jsem moc ráda, že to všechno vedlo k úpravě zákona, o kterém se tady dneska bavíme, protože součástí úpravy trestního zákoníku je také úprava trestního řádu, kde je právě tato otázka měněna.

Věřím tomu, že (jelikož) v rámci této novely upravujeme tuhle povinnost, tak tím dojde k posílení práv a svobod lidí, kteří odposloucháváni byli. Ta náprava jednoduše spočívá ve zpřesnění, kdo, v jaké fázi a dokdy musí tuhle informaci dotčené osobě poskytnout. Když to shrnu, pro každý jeden z těch orgánů, který jsem jmenovala předtím, to znamená policie, soud nebo státní zástupci, se upřesňuje konkrétní moment, kdy to plní, a zároveň končí jakási dvojkolejnost, která tam byla předtím, ke které mohlo docházet u plnění informační povinnosti u obžalovaných, kteří se o tom zároveň dozvěděli z trestního spisu.

Zároveň jsem hodně ráda, že v tom návrhu je také nově povinnost průběžně zkoumat právě to, jestli nepominul důvod pro neposlání té informace, a pokud ano, pak je třeba o odposlechu informovat neprodleně, neuplyne-li mezitím tedy lhůta 10 let.

Potud velké poděkování a chvála panu ministrovi a ministerstvu za zapracování mých podnětů a podnětů celé stálé komise.

Teď mám ještě ale některé otázky k tomuto tématu, které bych ráda přednesla, a není mi jasné, proč jsou řešeny zrovna tímto způsobem.

Za prvé, kromě zpřesnění těch lhůt se žádným způsobem nezměnil termín podání informace, to znamená, je stále stejný - po pravomocném ukončení celé věci. My jsme za komisi mezi našimi návrhy ministerstvu navrhovali, aby ta informační povinnost byla splněna ihned po podání obžaloby, respektive na konci přípravného řízení, protože - dám modelový příklad - pokud jste například ve skupině odposlouchávaných, ale nejste sám přímo obžalovaný, o odposlechu byste se pravděpodobně dozvěděl od svého známého obžalovaného, který přístup do spisu má, vás by ale žádný orgán o tom neinformoval. To znamená, vy o tom budete vědět, že se to dělo, nemáte ale oficiální informaci od orgánů činných v trestním řízením, a to znamená, že potom nemáte možnost soudního přezkumu, a takové soudní řízení se může táhnout klidně až deset let, dokud nebude pravomocně ukončeno, a tím pádem není možné tu informační povinnost splnit. Takže moje první otázka zní, jestli by tohle ještě nemělo být upraveno.

A druhá otázka, ta se týká zpětné kontroly, protože stálá komise může kontrolovat, zda byla informační povinnost splněna zejména u policie. Problém ale je, když to u policie nekončí, případ jde dál, a u těch dalších orgánů, tedy u soudů, státních zástupců, už ta zpětná kontrola neprobíhá nebo neprobíhá úplně ideálně, takže jakým způsobem bude zajištěno, aby šlo zpětně kontrolovat, zda byla informační povinnost splněna i u těchto orgánů. Ten problém by šel v podstatě velmi snadno vyřešit nějakou evidencí, i když chápu, že takové řešení je nákladné a hodně, hodně citlivé z hlediska ochrany těchto údajů, ale Je pravda, že zatím jsem ani ze strany ministerstva neslyšela žádný jiný návrh řešení, takže bych byla ráda, abychom se k tomu v průběhu projednávání ještě dostali.

Když to shrnu, jsem velmi ráda, že se díky iniciativě stálé komise daří změna, že je to posun k lepšímu, který má za cíl chránit práva lidí, ale přesto si myslím, že tam jsou některé nedostatky, které bychom ještě mohli řešit, a my se tím určitě budeme zabývat i na jednání stálé komise pro odposlechy. Je pravděpodobné, že do druhého čtení přinesu nějaké pozměňovací návrhy k tomuto tématu.

A zbyl mi ještě čas, tak se ještě zmíním o otázce konopí, která tady byla už tak diskutována. Mám potřebu říct, že my jsme dlouhá léta, nebo respektive lidé v České republice, dlouhá léta čelili represivnímu přístupu v otázce pěstování konopí a místo řešení to vytváří opravdu jenom další problémy, vytváří to trestání lidí, kteří nikomu neubližují, kteří si opravdu sami pěstují konopí pro sebe, třeba i ze zdravotních důvodů. Já jsem nikdy nerozuměla tomu, proč by měl být trestán někdo jenom proto, že si pěstuje pár rostlin konopí, proč by měl být trestán někdo, například seniorka, která chce ze zdravotních důvodů používat nějakou konopnou mastičku. Ty zákazy zejména v tom pěstování - doposud se i ukazuje, že jsou nejenom neúčinné, ale ještě vytvářejí prostor pro černý trh. Kriminalizují nevinné lidi a zbytečně zatěžují stát na dalších nákladech.

A já možná ještě v reakci na to, co tady padalo v těch faktických poznámkách předtím - myslím, že to zmiňovala kolegyně Maříková, prostřednictvím pana předsedajícího - že máme stále více lidí na návykových látkách. Ano, máme. Tyto látky jsou už dnes zakázané, a je to zejména tím, že málo investujeme do prevence. My i v rámci novely rozpočtu jsme navrhovali jednak za Piráty, jednak tu byla i koaliční iniciativa, posílit právě programy prevence a redukce řekněme návykového chování. Bohužel tam ty prostředky stále nejsou. Budu velmi sledovat po Novém roce, protože vím, že ministr Stanjura slíbil, že tam ty prostředky dodá, ale je to prostě otázka spíše investice do prevence a do práce s těmi lidmi, kteří se do situací, kdy jsou závislí na nějakých návykových látkách, dostanou - je potřeba s nimi pracovat. To, že nějakou látku budeme udržovat mimo zákon, nebo respektive bude zakázaná, znamená, že se prostě bude prodávat dál na černém trhu, a my to vidíme u konopí neustále. Lidi, kteří si pěstují, potom prodávají vlastně i na černém trhu a vystavují represi nejenom sebe, ale i lidi, kteří by to chtěli používat právě třeba na nějakou tu konopnou mastičku nebo konopný olejíček, který používá dnes už spousta lidí.

Takže tolik za mě, budu ráda, když pan ministr zareaguje na otázky k odposlechům, které jsem měla. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Mám zde faktickou poznámku pana ministra.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Chci paní kolegyni poděkovat. Na odposlechy mám vždy slechy, ono se to i rýmuje. Ty podněty jsou zajímavé. Já teď nechci odpovídat, nechci debatu zdržovat, ale určitě jsem připraven k tomu vést debatu, neboť jedna z nejodpornějších věcí, která se může dít při zneužívání moci, je to, že někdo odposlouchává a někdo odposloucháván být má, a pak už je to horší, když ty odposlechy unikají do nějakých sdělovacích prostředků a podobně, což je moje dávné podezření, a myslím, že důvodné u některých složek, že to vlastně dělají i organizovaně. To znamená, dochází nám k tomu, že si orgány činné v trestním řízení nejsou jisty tím, že dokáží, že je někdo vinen nějakou trestnou činností, tak, aby si řekly: My ho potrestáme jinak, tak to předávají stále stejným spřáteleným médiím a děje se to vlastně celých třicet let, nejenom odposlechy, ale bohužel někdy i různé listiny z těch spisů, které veřejné být nemají.

Vzpomněl jsem si teď ve své hlavě na nedávné rozhodnutí Krajského soudu v Brně, konkrétně paní soudkyně Řepkové, která dnes již je ústavní soudkyní, kdy kdo jiný než VSZ Olomouc - ta soudkyně řekla, že nesmyslně, draze odposlouchával měsíce milenky různých obviněných a podobně, a to je právě z těch důvodů, které jsem říkal. To znamená, odposlechy je potřeba sledovat, hlídat a já zadávám na ministerstvu jednu věc, a ta je taky cenná. V kolika případech soudy zamítly návrh na povolení odposlechů? Já mám totiž někdy obavu, že to je mašinerie. A jestli ti soudci mají něco číst, co mají ty služby, je to přesně toto, a neříkám, že to je všude, ale v některých krajích mám obavu, že to je takové - přinese to prostě státní zástupce či policie, rovnou se to oštempluje a jede se, nikdo to moc nesleduje a to je samozřejmě katastrofa. Tady je to ovšem, pokud to tak bude, že ta čísla budou málem totožná, tak je to selhání soudů. Já jsem přesvědčený o tom, že soudy jsou o to, aby X těch návrhů zamítaly už z principu, ne že oštemplují všechno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan předseda Michálek s faktickou.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci ujistit pana ministra, že nás určitě nezdržuje, že je naopak velmi důležité, abychom se věnovali problematice odposlechu, a je skvělé, že máme možnost diskutovat o trestním zákoníku takhle do hloubky a vést erudovanou debatu. Taky jsem chtěl poděkovat kolegům v komisi pro odposlechy, že zpracovali v čele s Klárou Kocmanovou tuto úpravu, na které se pracovalo už delší dobu. Já si pamatuju, že v minulém volebním období s předsedou komise, a to tím takzvaným velkým uchem Tomášem Vymazalem, jsme apelovali právě na státní zástupce, aby přišli s návrhem, kdy a v jakém okamžiku má být evidována ta skutečnost, že dané řízení skončilo, a tedy že nastal okamžik, kdy mají být poskytnuty informace osobě, která byla tímto způsobem odposlouchávána, aby mohla uplatnit svoje právo a obrátit se na Nejvyšší soud s žádostí o přezkum toho odposlechu. Ale zaujalo mě to, co tady zaznělo ze strany pana ministra, že některé osoby v rámci orgánů činných v trestním řízení - já jsem přesvědčen, že velká většina našich orgánů činných v trestním řízení postupuje korektně a v tom velmi komplikovaném systému, který jsme jim vytvořili, se maximálně snaží o to, aby naplňovaly svoji práci - zajímalo by mě tedy, v jakých případech se zjistilo, že někteří lidé ze státních zastupitelství nebo z policie předávali tyto inkriminované materiály s cílem dehonestovat nějaké osoby, aniž by probíhalo trestní řízení, protože to je poměrně vážná záležitost, a já souhlasím s tou pozicí, kterou bychom měli držet, že ty úniky by neměly být tímto způsobem zneužívány.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Díky. Poprosím v tuto chvíli, protože už žádnou faktickou nevidím, pana poslance Milana Wenzla. Pouštím 10 minut. Máte slovo.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, poslouchám celou dobu a nestačím se divit, protože zde slyším, že obhájce odsouzených je většinou tady pan předseda Pirátů, pan Michálek.

Co to je spravedlivější trest? Co to znamená? Nerozumím tomu. Trestný čin má být spravedlivější? Trestný čin má být posuzován vždy jako trestný čin, o tom má rozhodovat soud, a ne poslanci (Otáčí se na ministra Blažka.), že, pane ministře? (Ministr Blažek přikyvuje.) To, že když vězeň vyjde z vězení jenom s igelitkou a nemá kde bydlet, tak mu třeba obec musí poskytnout bydlení, aby se začlenil do společnosti? To je součást dostupného bydlení? Ale kdo myslí na ty oběti, na kterých byly spáchány trestné činy, které se vůbec kvůli zdravotním důvodům a trvalým následkům nemůžou vrátit do zaměstnání, nemají na zaplacení nájmu a musí se vystěhovat, protože nemají finanční prostředky ani na živobytí, protože odsouzený jim neplatil a ani platit nebude? Na ty se nemyslí. Chybí mi zde v této novele vymahatelnost (odškodnění?) Pro oběti trestného činu, které nařídil soud.

Já mám vlastní zkušenost se spravedlivějším trestem, činem za pokus o vraždu na mou dceru. Děvče, které vyrůstalo ve slušné rodině, studovalo jako premiantka třídy na česko-americkém gymnáziu, se stalo součástí trestného činu. Ona byla obětí, kdy její spolužáci, dva, přímo spolužáci ze třídy, kdy v poledne (spolu?) obědvali a večer už ji vraždili. Musím vám to říct, abyste věděli vlastně, o co jde. Ten chlapec - budu mu říkat chlapec, student, který se zapletl s mojí dcerou - řekl svojí přítelkyni, že se s ní zapletl, a ona mu řekla, že ji musí zabít, že ji musí odstranit. Nebudete tomu věřit, ale tři měsíce se připravovali na vraždu. Tři měsíce! Na internetu si hledali, jak a kam bodnout nožem, co si obléct, jak se (nesrozumitelné), aby je psi nenašli, tak si kupovali u Vietnamců větší oblečení, větší boty. Byli domluveni na tom, že když ten student ji bude zabíjet, jeho přítelkyně bude na jiné Praze vybírat jeho platební kartou hotovost, aby nebylo možné zjistit, že on, který vlastně ten čin prováděl, tam byl. Takže ona mu v podstatě dělala alibi.

A dcera, která tančila od tří let - výborná tanečnice, tančila v divadle - večer vystoupila po tréninku z autobusu, šla domů a tam ji čekal její spolužák. Chtěl si s ní pohovořit o tom, co se přihodilo mezi ním a tou jeho přítelkyní. Ona nechtěla si s ním povídat a řekla, že jde domů, že už je devět hodin večer a že potřebuje odejít, že už má hlad. Jak se otočila, on vytáhl svůj bajonet, který měl v batohu, a říznul ji do krku. Štěstí bylo, že ona dokázala tou hlavou otočit, tak jí neproříznul hrdlo. Vzápětí ji zezadu začal bodat, upadla na zem a zasadil jí 63 bodnořezných ran. Zní to hrozně. Zní to hrozně, protože tohleto se dělo sto metrů od našeho domu. Naštěstí z paneláku vykoukl jeden pán, který slyšel křik, myslel si, že někdo na silnici mlátí psa, a křičel na něho z balkonu: Ty hajzle jeden, pusť toho psa! Tady ten dotyčný se polekal a začal utíkat. V té chvíli viděli, že to není pes, ale že to je člověk na zemi. Naštěstí jeho manželka pracovala ve zdravotnictví, tak okamžitě přiběhli s osuškami, obalili ji a volali okamžitě záchranku. Záchranka ji odvezla do nemocnice, hned ji uvedli do umělého spánku a my jsme nevěděli, co se děje.

Manželka mě pořád pobízela, ať se jdu podívat, že dcera ještě nepřišla domů, jestli se někde nezasekla nebo se něco nestalo. Tak jsem tvrdil, já říkám: Asi je s děvčaty někde a povídají si. Ale po půlhodině mně to nedalo, tak jsem taky vyšel. Vyjel jsem z garáže autem a chtěl jsem se podívat na trénink. Po silnici ke mně šli dva policajti a mávali na mě rukou, abych zastavil. Tak jsem zastavil a ptali se mě, jestli jsem neslyšel náhodou nějaký křik anebo neviděl někoho, kdo utíká. Já říkám, že nikoho jsem neviděl, že vyjíždím z domu a jdu hledat svoji dceru, a oni mně říkají: A jak se jmenuje? Tak já jsem řekl její jméno a policajti už měli její občanský průkaz v ruce. A říkají mi: Vystupte, potřebujeme s vámi mluvit. Když jsem vystoupil, tak už jsem viděl v povzdálí blikat policejní světla, rozsvíceno, protože to bylo sto metrů od našeho domu, tak jsem to viděl, a požádali mě, jestli bych nešel identifikovat její oblečení, které zůstalo ležet na zemi. Když jsem tam přišel, viděl jsem velkou kaluž krve. Měla tam své věci rozházené, svůj batůžek, svoje boty, a na dotaz policie, kdy jsem se ptal, jestli žije, tak mi bylo řečeno, že nevědí.

Odvezli ji do nemocnice a my jsme nevěděli, co je s ní. Mezitím policie, musím říct, že opravdu odvedla kus dobré práce. Zjišťovala, kdo to mohl být. Nejdřív samozřejmě že přišli k nám a vyptávali se, jestli dcera s někým nechodila, jestli neměla nějaké nepřátele nebo něco, a my jsme řekli, že ne, že v žádném případě. A syn si vzpomněl, že dcera mluvila o nějakém klukovi, s kterým chodí do třídy, a že ho má někde na Facebooku mezi přáteli. Tak policie si našla podle toho Facebooku jeho jméno a zjišťovali, kde je. Přijeli do jeho bydliště a ptali se rodičů, jestli je doma. Rodiče tvrdili, že doma není, že je u své přítelkyně. Zjistili, kde to je, tak jeli za ní.

Mezitím tenhleten student běžel na nádraží a z nádraží telefonoval té své přítelkyni, že moji dceru už zabil, že už je dokonáno. Sedl na vlak a jel za ní, jel k ní domů. Když přijel k ní domů, na zahradě sundal své oblečení, sundal boty a podpálili to. Už měli připravený i benzin, na všechno byli připraveni. Tak jsem říkal: tři měsíce se připravovali na tuhle tu vraždu. Přišli domů, jeho přítelkyně mu omyla bajonet, schovala ho do skříně mezi ponožky, začali večeřet a bavili se o tom, jak to probíhalo. Všechno to, co říkám, je přímo z protokolu, z jeho výpovědi, nic si nevymýšlím. Policie přijela a ptala se její maminky, jestli je dcera doma, že ano - a i ten přítel že tam je a že nikam neodešel, že tam byl celou dobu. Ale mezitím policie zjistila, že jeho telefon, zjistili to přes operátora, že v té době on se tady v tom místě pohyboval. Tak se pro něho vrátili, a samozřejmě on se hned sesypal a přiznal, tak ho odvezli.

Velice špatně se mi o tom povídá, ale když slyším, že by měly být spravedlivější tresty, tak opravdu jsem to musel tady říct. Pokus o vraždu je vždy považován za téměř stejně závažný jako samotná vražda, protože pachatel jednal s úmyslem usmrtit oběť, ale jeho čin nebyl dokonán. Sazby za pokus o vraždu jsou tedy od 10 do 18 let odnětí svobody, pokud nedošlo k přitěžujícím okolnostem, například mimořádná brutalita. Tak může být trestní sazba opět zvýšená až na 20 let a výjimečný trest. A já si myslím, že 63 bodnořezných ran, to opravdu je brutální čin. Ti spolužáci, vrazi, kteří plánovali tuhle vraždu, byli odsouzeni, ten spolužák dostal čtyři roky a spolužačka tři roky, protože byli všichni ještě neplnoletí, za tři měsíce jim mělo být osmnáct, tak byli souzeni jako mladiství. Byli propuštěni za dobré chování na půlku. Měli zaplatit oběti trestného činu větší částku bolestného. Neplatili, a byli přitom v podmínce propuštěni. Neměli by jít zpátky do vězení, pokud nesplnili podmínky soudu? Měli. Exekutor u dotyčných nic nezabavil, protože nic nemají, protože byli studenti. Tatínek, když synáčka propustili z vězení, tak ho zaměstnal ve své firmě nelegálně. Exekutor mu taky nemá co vzít. A teď si představte, že ten chlapec si udělá řidičský průkaz, jezdí autem od tatínka, chodí se bavit do společnosti a moje dcera, která má trvalé následky, má problém se začlenit do společnosti. Tak jaké spravedlivější tresty, pane předsedo?

Myslím si, že zde opravdu chybí v tomhletom návrhu zákona, v novele to, že by měli opravdu své dluhy, když tomu říkám dluhy, platit, a pokud nezaplatí, tak by neměli být propuštěni. Nevím, jak je to možné, anebo když tak by neměli být propuštěni na tu půlku, ale propustit někoho za slušné chování, vraha za slušné chování... Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Výjimečně jsem nechal přes limit 10 minut. A poprosím dalšího řádně přihlášeného, a to je pan předseda Michálek.

Pardon... (Poslankyně Válková reaguje mimo mikrofon.) Dokonce ono to bylo dvakrát 10 minut, já jsem vycházel z těch prvních deseti minut, takže jsem nevěděl, že pojedete dvakrát, ale nechali jsme to tak jako tak, takže poprosím pana předsedu.

Takže vycházím... Není to faktická, je to řádně přihlášený vlastně pan předseda do rozpravy, tak prosím, máte slovo. Pouštím 10 minut.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, samozřejmě je velmi náročné mluvit po tom, co jsme zde vyslechli tento děsivý příběh, při kterém běhá mráz po zádech, a chtěl jsem poděkovat panu poslanci Wenzlovi za odvahu, že to s námi tady sdílel, protože přece jenom ty peripetie, které jsou kolem každého z těchto případů, a jak to dopadá na oběti i na jejich příbuzné, jsou často neuvěřitelné. A já si myslím, že jsme ve shodě v tom, že spravedlivější tresty znamená více postihovat násilnou kriminalitu a více postihovat věci, jako jsou vraždy a znásilnění, já jsem to zmiňoval i v tom svém úvodním projevu, a méně postihovat věci, které mají menší společenskou závažnost. To je přesně to, o čem jsem mluvil, když jsem srovnával současné trestní sazby u vražd, u těžkého ublížení na zdraví, u znásilnění a srovnával jsem to s trestními sazbami, které jsou za pěstování vysokého počtu rostlin konopí, které jsou výrazně, ale výrazně přísnější, což považuji přesně za nespravedlivé.

V tom případě, o kterém jste mluvil vy, tam došlo k tomu, že se navíc ještě uplatnila pravidla, která vyplývají ze zákona upravujícího mladistvé, ale o tom by určitě promluvila daleko erudovaněji paní profesorka Válková. Pokud se nepletu, ona se o to velmi zasadila, o tento zákon, a možná že snad i za jejího působení byl schválen, to si přesně nepamatuju, ale vím, že se mu velmi podrobně věnovala.

A když to zkombinujeme s těmi pravidly pro podmíněné propuštění, které vedou k tomu, že spousta těchto osob se dostává na svobodu předčasně, a ještě navíc s tím, že nám úplně přesně nefunguje vymahatelnost exekucí tak, jak bychom si představovali, protože tady máme spoustu lidí, kteří jsou v exekucích, a všichni víme, že nějaký majetek mají, něčím disponují, ale současně to skrývají, vyhýbají se tomu, využívají rodinné příslušníky, přepisují účty, jsou součástí nelegálního zaměstnávání a tak dále, tak to je kombinace, která je vskutku velmi nežádoucí.

Za nás za Piráty říkám, že my jsme se snažili o spravedlivé trestání tak, aby právě doba trvání trestu byla úměrná závažnosti toho trestného činu, aby přísněji byly trestány věci, ve kterých jde o život, ve kterých jde o rozsáhlý majetek, a méně byly trestány kratší dobou záležitosti, které jsou nechci říct ideologické, ale kde ta společenská škodlivost není tak vysoká, jako bylo právě příklad pěstování konopí, o kterém jsem mluvil, nebo série drobných krádeží v obchodě, která zkrátka je zcela nesrovnatelná s trestními případy, jako tady zazněly. My jako zákonodárci máme v gesci nastavovat výměru trestní sazby, dolní sazbu, horní sazbu. To je ta věc, kterou můžeme změnit, a k té jsem se vyjadřoval, nikoliv k tomu, jak to aplikují jednotliví soudci. Naopak Pirátská strana se dlouhodobě zastává obětí, ať už jde třeba o to, když jsme vystupovali proti amnestii Václava Klause, která kdysi způsobila přerušení celé řady trestních řízení, ve kterých šlo o velmi vysoké stovky milionů korun, kde ty oběti přišly často o veškerý majetek. Samozřejmě člověk, který prochází touto situací, tak to má obrovský dopad do jeho rodinného života, nebo jako je příklad vatikánské smlouvy, kterou budeme projednávat dnes, která - taky se domníváme, že bude mít negativní dopad právě na vyšetřování zneužívání v rámci církevních organizací, na to, aby se tyto trestné činy ututlávaly, místo toho, aby se objektivně vyšetřovaly. Takže pokud najdeme v rámci druhého čtení shodu na tom, jak posílit práva obětí, jak se zaměřit na záležitosti, jako je kombinace mladistvých, podmínečného propuštění a tak dále, v případě násilné kriminality, tak já bych to určitě uvítal a považoval bych to za žádoucí.

Já jsem tedy měl původně připraven projev na jiné téma, takže zde jsem reagoval na to, co zaznělo, protože bych byl nerad, abychom si to nějakým špatným způsobem uložili, co znamená spravedlivější trestání - že to naopak směřuje k tomu, aby byly přísněji trestány trestné činy, které jsou závažné, a současně samozřejmě s tím jde ruku v ruce, aby se kapacity policie uvolnily právě na ty závažnější trestné činy, aby nemusely řešit drobnosti, aby nemusely takzvaně vykazovat počet čárek, ve kterých je jedno, jestli je něco závažná kriminalita, nebo jestli je to společensky nepříliš závažná trestná činnost, a tam samozřejmě musí být priorita kladená na to, aby policie a státní zastupitelství kladli na první místo právě tu nejzávažnější trestní činnost, a je dobře, že v takových případech zvládá policie rychle reagovat a měla by k tomu mít veškeré podmínky.

Takže já teď na to navážu tím, o čem jsem chtěl mluvit, a to je, jaké další prvky bychom ještě rádi uplatnili právě v následujícím legislativním procesu, protože nás čeká druhé čtení návrhu zákona, do kterého bude zasedat pracovní skupina napříč poslaneckými kluby. V rámci toho já bych rád otevřel několik témat, která považuji za palčivá a ke kterým nebyla dosud věnována dostatečná pozornost.

Za prvé, je to problematika zprůchodnění prohlídek advokátních prostor. Já jsem si vyžádal informace z Vrchního státního zastupitelství, kde jsou systémové zádrhele, kde dochází ke zpožděním a průtahům v rámci závažných kauz, zejména hospodářské trestné činnosti, které vyšetřuje Vrchní státní zastupitelství, protože Vrchní státní zastupitelství vyšetřuje až od určité hranice. To jsou trestní kauzy, které jsou se škodou stovek milionů korun, a tam opakovaně docházelo k tomu, že Česká republika má nastaven jeden z nejrigidnějších procesů prohlídek advokátních prostor. Ono to má samozřejmě dobrý důvod, protože advokáti, kteří dostávají důvěrné informace, na které se vztahuje mlčenlivost, by neměli být terčem nějaké policejní šikany, protože zastupují obviněné. Tam je právo na zastupování a od obviněných by neměly plynout informace k orgánům činným v trestním řízení, protože ti mají právo nevypovídat.

Mluvím ale o případu, kdy advokátní kanceláře - je to, musím říct, maličký počet advokátních kanceláří, drtivá většina advokátů jsou slušní a poctiví - ale skutečně trestná činnost některých advokátních kanceláří, respektive trestná činnost, do které jsou zapojeny tím, že to administrují, představuje několik případů se škodou za stovky milionů korun. Ony v podstatě zneužívají ochranu, kterou stát dává kvůli ochraně mlčenlivosti advokátů k tomu, aby se za ní schovávaly jiné věci, které se zastupováním obviněného nemají nic společného, ale přímo vyřizují administrativu, která se týká trestné činnosti.

Čili domnívám se, že při plném respektu k právu na spravedlivý proces a mlčenlivosti obhájce potřebujeme funkční prohlídky v advokátních kancelářích v rámci trestního řízení, protože dneska to prakticky funguje tak, že Česká advokátní komora pošle svého zástupce na místo, ten to ale nemůže sledovat dostatečně podrobně.

Já bych poprosil tedy o druhé vystoupení, abych to řekl vcelku, o nastavení času.

Čili tedy Česká advokátní komora tam pošle svého zástupce a ten zkrátka s tím nemůže být na místě seznámen do takové míry, aby byl schopen rozhodnout, která listina se týká výkonu advokacie a která se netýká výkonu advokacie. Proto to jde na soud a na soudu se to tedy zabalí do pytle. Pak u toho musí být přítomen znalec a v případě, že soud sezná, že ty listiny je možné použít v trestním řízení, tak je to zase záležitost, ve které se lze odvolat k dalšímu soudu, takže tam se v podstatě řetězí tři různé soudy: jeden soud, který nařizuje prohlídku, druhý soud, který posuzuje ty listiny, a třetí soud, který provádí přezkum. To je úprava, která je poměrně rigidní, zdlouhavá a která nemá obdoby jinde ve zbytku Evropy. Drtivá část států to má nastaveno racionálněji. Čili v této věci je potřeba - a Ministerstvo spravedlnosti se o to zasadilo - nalezení nějaké dohody, třeba podle fungujících zahraničních případů, mezi Advokátní komorou a státními zástupci.

Za druhé, jeden konkrétní příklad, který jsem dostal zase od orgánů činných v trestním řízení. Je to problematika hromadných prohlídek, kde zůstává iracionální plánování domovních prohlídek, když policie dělá více domovních prohlídek současně po zahájení trestního stíhání ve věci, kde je větší počet pachatelů. Takže pokud je například v určité věci čtyřicet pachatelů a každý z nich má advokáta, tak v dnešním provedení je nezbytné posílat při provedení domovních prohlídek předem pozvánku všem advokátům a obviněným. Tady zase je žádoucí, aby to při takhle složitém zátahu současně zůstávalo racionální a současně zůstala zachována řekněme kontrola toho, že nedochází k nějakému zneužití na místě moci ze strany policie nebo orgánů činných v trestním řízení. Takže by bylo dobré nastavit efektivnější systém, protože ti policisté, kteří takto bojují s organizovaným zločinem, jinak nemůžou efektivně provádět zátahy, které musí být zase synchronizovány tak, aby jeden nemohl upozornit dalšího pachatele. Současná úprava v této věci je nedostatečná.

Takže to je další věc, ve které bych poprosil o nějakou součinnost v rámci pracovní skupiny, paní zpravodajku i pana ministra, na kterou bychom se mohli zaměřit, abychom některé věci, které třeba byly promyšleny v rámci trestního řádu - a ministerstvo jejich problematiku už má zpracovanou - zahrnuli do výsledného návrhu zákona, který teď projednáváme v Poslanecké sněmovně, protože širší novela trestního řádu se pravděpodobně nestihne.

Další opatření, které bych rád navrhl v rámci druhého čtení, je možnost nahlížení do spisů Finanční správy, které podléhají zveřejnění, aby orgány činné v trestním řízení - policie, státní zástupci a soudy - měly možnost se seznamovat při vyšetřování s materiály Finanční správy, u kterých byla povinnost je zveřejnit podle účetních předpisů, protože každý podnikatel má povinnost, pokud má právnickou osobu a splňuje předpoklady stanovené zákonem, umístit účetní závěrku, případně účetní závěrku ověřenou auditorem, na systém Justice do obchodního rejstříku.

Dokonce když pachatel dělá organizovanou hospodářskou kriminalitu, třeba podvody, a poruší tuto povinnost založit účetní výkazy do sbírky listin na soudě, ale pošle je v rámci daňového řízení Finančnímu úřadu, tak orgány činné v trestním řízení se v polovině případů nedostanou k informacím, které leží na Finanční správě, ačkoliv jde o údaje, které by měly viset na internetu. Musíme se tudíž spoléhat na to, že soud bude opakovaně vyzývat k tomu, aby znovu dodal ty podklady na soud, zatímco - a na to čekají potom orgány činné v trestním řízení místo toho, aby si standardně zašly na Finanční správu a ty údaje, které můžou dokazovat to, že z hlediska nějakých finančních stavů už bylo určité trestní jednání podvodem - tak ty tímto způsobem nedostanou.

Takže to je určitě důležitá věc, která by se měla promítnout do toho návrhu. Na to mě upozornili státní zástupci, že jim to skutečně komplikuje vyšetřování hospodářské kriminality. Jak už jsem říkal, hospodářská kriminalita je vnímána občany jako jeden z největších problémů v České republice.

Čtvrtý návrh, kterému bych se rád věnoval v rámci pozměňovacích návrhů a diskuse v pracovní skupině, je problematika osoby blízké v případě pěstování konopí, protože tak, jak je dnes nastaven návrh zákona, jak nám tady leží, se týká pouze pěstování pro vlastní potřebu. Ale v situaci, kdy někdo bude trestně stíhán za to, že docházelo k pěstování třeba v jeho domácnosti, je velmi těžké rozlišit, nebo by se to muselo prokazovat, jestli to bylo pro vlastní potřebu, aby se na něj uplatnila privilegovaná skutková podstata, která se týká tedy pouze pachatelů, kteří to pěstují pro vlastní potřebu, aby nespadl do přísnějších sazeb, které jsou pro obecné pěstování. Myslím si, že v těchto případech nedává úplně smysl, abychom se nějak zabývali v rámci dokazování tím, jestli to bylo pro vlastní potřebu, nebo pro potřebu jiných osob v domácnosti nebo osob blízkých. V takové situaci se domnívám, že bychom k tomu měli přistupovat víceméně stejně. To jsou návrhy, které bych uplatnil.

Naopak z dalších návrhů, které jsem navrhoval, jsem rád, že se do toho zákona dostalo trestání špionů, což byl dlouhodobý problém. Na ministerstvu například v zahraničí, nebo naše tajné služby měly poznatky, že některé osoby se dopouští jednání, které je velmi těžko postižitelné podle stávajícího trestního zákoníku, to i s ohledem na to, že třeba není možné přesně zajistit určitou podobu důkazů v případě předávání hotovosti mimo území České republiky, protože na to tam buď nemá kompetenci zasahovat Policie České republiky, pokud k tomu jednání dochází v zahraničí. Tajné služby zase nemají důkazy, které by byly uplatnitelné.

Ostatně kdybychom se bavili o těch tajných službách a použitelnosti jejich důkazů, tak je to asi záležitost na samostatnou debatu, protože tam je taky prostor pro to, abychom nastavili sofistikovanější způsob přezkumu, jak dochází k použití informací tajných služeb v jednání před soudem jakožto důkazů, abychom měli nějakou možnost současně ty důkazy využít, současně je využít ve spravedlivém procesu, kde jsou rovné zbraně, ale současně aby nedocházelo  třeba kvůli nezkušenosti soudců, kteří nemají zajeté nakládání s utajovanými informacemi, k tomu, že ty informace třeba uniknou nebo budou prozrazeny v rámci rozsudku, který bude vyhlašován veřejně, informace o způsobech, jak se využívá zpravodajská technika tak, aby byla činnost těch služeb paralyzována. Takže to je určitě záležitost, která si zaslouží další diskusi.

A další dvě věci - a tím už se blížím k závěru, protože se mi blíží časový limit - to jsou věci, které už zase ministerstvo zahrnulo do svého návrhu. To je ochrana před předsudečným násilím, v rámci které tam vidíme několik ustanovení, kam to bylo zakomponováno. O dětském certifikátu už jsme tady diskusi vedli, takže si dovolím nevyužít celý čas, který tady mám v rámci časového limitu, a skončit předčasně.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a máme zde dvě faktické poznámky. Nejprve paní poslankyně Helena Válková, poté pan předseda Dufek.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem chtěla jenom poznamenat ještě ve vztahu k problematice poškozených obětí trestných činů. V následujícím tisku, který budeme teď projednávat, je to návrh novely zákona o soudech a soudcích, tahle problematika právě je obsažená a mělo by se postavení obětí a poškozených zlepšit. Myslím si, že tady bude i prostor v rámci projednávaného sněmovního tisku 861 se tím hlouběji zabývat. Jsem jednoznačně pro a určitě budeme nějaké pozměňovací návrhy moci v tomto ohledu uplatnit. To je poznámka číslo 1.

Poznámka číslo 2 k těm mladistvým. Oni tak z 85 procent se dopouští bagatelní trestné činnosti. Pak je tam latentní trestná činnost v té virtuální realitě, která se někdy podaří, někdy nepodaří odhalit, a pak je tam taková ta závažná násilná trestná činnost, kde má k dispozici ten soudce 5 až 10 let u zvlášť závažných zločinů. A jak můj milý pan kolega poslanec Wenzl tady, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, zmínil, nebyla využita. To je už individuální posouzení konkrétního soudce, to není chyba zákona, ten tu přísnější možnost umožňuje. To, že ji ten soudce nevyužil, je už jiná věc, a o tom se také budeme bavit v následujícím tisku, který kromě jiného zavádí i takový trošičku kontroverzní, z mého hlediska nicméně velmi vítaný institut povinného školení soudců, protože si myslíme, že i soudci by se měli školit, když jsou specializovaní například v oblasti násilné trestné činnosti, sexuální trestné činnosti.

A chtěla jsem ještě i do mikrofonu panu poslanci Wenzlovi, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, poděkovat za to, že nás na tuto problematiku ještě jednou důrazně upozornil. Děkujeme.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem rád, že paní poslankyně Válková vystoupila k problematice mladistvých, protože vždycky, když připravujeme úpravu, která stanoví dopad na délku trestu, a odvíjí se od procentuální doby, o kterou má být zkrácena, například že někdo má být předčasně propuštěn z výkonu trestu nebo případně že u mladistvých se ukládají kratší tresty, tak bychom měli myslet na to, že může dojít ke kombinaci těchto dvou efektů a že když se podíváme na ten výsledek, na tu výslednou dobu, kterou někdo stráví ve vězení za velmi závažnou kriminalitu, ať už jsou to vraždy, nebo znásilnění, které tady byly citovány, tak efekt souhrnu pak může být skutečně takový, že se dostáváme na dobu dvou nebo tří let, kdy to ve výsledku, zejména pokud jde o případy, kdy stáří pachatele se blíží 18 letům, pak už se to jeví jako disproporční. Proto já jsem upozornil na to, že by bylo žádoucí se i v rámci jednání pracovní skupiny zaměřit na souběh těchto dvou institutů, protože i v některých případech v důsledku podmíněného propuštění dochází k tomu, že ty celkové tresty jsou potom disproporčně krátké, když to srovnáme s jinými případy, které třeba jsou výsledkem sčítání trestů. Takže věřím, že se k tomu budeme věnovat v další diskusi v pracovní skupině, kterou svolá pan ministr spravedlnosti.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím do obecné rozpravy, aby vystoupil řádně přihlášený pan předseda Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Předpokládám, že nebude zapotřebí, abych vystoupil dvakrát v rozsahu 10 minut, ale kdyby náhodou kousíček zbýval, prosím, berte na vědomí, že se hlásím když tak i na tu druhou část.

V úvodu: dnes máme 19. prosince, máme před sebou Vánoce. Předpokládá se, že velká debata proběhne na semináři, který uspořádá pod záštitou ústavně-právního výboru paní poslankyně Helena Válková, a to máte 25 dní pryč z té lhůty. Já si myslím, že namístě je opravdu to prodloužení o 30 na 90 dnů, protože hned v úvodu fakticky ztrácíte téměř měsíc. Z tohoto důvodu se přimlouvám za ten návrh 90 dnů, nikoliv 75, jak tady navrhla Pirátská strana, už jen z toho prostého důvodu, že nás čekají vánoční svátky, a jsem přesvědčený, že se v mezidobí nic nestane.

Za druhé chci vystoupit v tom smyslu, že hnutí ANO po vnitřní debatě bude spolupracovat na novele trestního zákoníku, protože považujeme jeho přijetí za velký, i když ne úplný krok směrem k moderní trestní politice státu, a to České republiky, a krok do 21. století. Máme připomínky, máme náměty, ale budeme spolupracovat, budeme se účastnit té pracovní skupiny, a předpokládám, že ve výsledku se zpět do toho návrhu vrátí některé věci, které se tak trošku ztratily cestou během projednávání s jednotlivými skupinami v rámci justice, v rámci projednávání na rezortu a zřejmě také v rámci projednání v rámci koalice.

To je z mé strany všechno obecného. Já potom jenom chci vystoupit k jedné jediné věci, a totiž, že mi pořád nedá spát ten trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc. Asi bych toho nechal, ale opět tu vystoupil pan předseda Michálek a opět tady nějaké věci říkal, na které musím reagovat. Podívejte se, ten nový trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc, který si vládní koalice prosadila formou přílepku k lex Ukrajina VII, skutečně podle mnoha nezávislých expertů, odborníků omezuje nebo může omezit svobodu slova a může se samozřejmě týkat i projevů na sociálních sítích. Vyplývá to z důvodové zprávy k projednání vládní novely trestního zákona, který shodnou úpravu obsahuje a který nyní projednáváme. Výhrady proti novému trestnému činu přitom vyslovil i Nejvyšší soud.

 

Pozice hnutí ANO je v tuto chvíli taková, že my nesouhlasíme se zavedením skutkové podstaty do právního řádu České republiky, a doufáme v nějakou debatu v rámci tohoto návrhu. Nicméně byla by škoda, aby díky tady této části padly pod stůl hodiny a hodiny vyjednávání a dobré vůle všech zúčastněných odborníků, a zřejmě tedy kromě toho pozměňovacího návrhu, který já určitě podám, aby se skutková podstata škrtla okamžitě, jakmile nabyde účinnosti tento návrh. Tak zřejmě bude součástí debaty i nějaká úprava textu a nějaké kompromisní řešení, aby se odstranily aspoň nejmarkantnější nedostatky té právní úpravy, na které tady už taky upozorňovalo několik mých předřečníků, zejména paní poslankyně Válková. Já prostě nesouhlasím s technikou přílepkové mánie, nesouhlasím s tím, že to tak nepočkalo, že jsme to museli přijmout v rámci lex Ukrajina VII, naprosto byl obejit vlastně ústavně-právní výbor a my jsme se v podstatě až shodou okolností vůbec dozvídali, že nějaký takový návrh je na bezpečnostním výboru podáván.

Znovu zopakuji, že v rámci připomínkového řízení se proti takovémuto pojetí a formulaci nového trestného činu vymezil i Nejvyšší soud, který uvádí, že zařazení nového trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc patrně diktuje současná společensko-politická situace. To je otázka, jestli opravdu má trestní zákoník reagovat dynamicky na okamžité společensko-politické situace. Toto ustanovení se nám ovšem jeví jako velmi problematické a s ohledem na jeho obsahové vymezení užívající poměrně abstraktních a neurčitých pojmů, pod nimiž si každý může představovat něco jiného, uvádí Nejvyšší soud. Ponechání omezení trestnosti obecně vymezeného činu na aplikační praxi je podle Nejvyššího soudu v rozporu se zásadou "žádný trest bez zákona". Jinak řečeno, může docházet ke zneužívání tohoto ustanovení, respektive k jeho širokému výkladu, minimálně ve fázi přípravného řízení orgány činnými v trestním řízení, než se ustálí rozhodovací praxe soudů, a to může trvat roky.

To je problematické z hned několika důvodů. Předně, v důvodové zprávě k ministerskému návrhu se uvádí, že tento nový trestný čin omezuje i základní Ústavou a Listinou zaručená práva, jakými jsou svoboda slova a svoboda projevu. (Hluk v sále.) "Návrh může představovat dílčí omezení svobody projevu zaručené čl. 17 Listiny, a to pokud jde o vyzrazení cizí moci informací způsobilých ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu a bezpečnost České republiky, anebo obranu a bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně (jejichž?) zájmů se Česká republika zavázala," uvádí se v důvodové zprávě k návrhu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosil bych, jestli bychom se mohli ztišit v sále. Ještě jednou prosím všechny. Děkuji.

 

Poslanec Radek Vondráček: Předkladatelé také upozorňují, že nový trestný čin, u něhož bude trestná již příprava, by neměl být namířen jen na klasickou zpravodajskou činnost, ale má postihovat i šíření dezinformací. "Navrhovaná skutková podstata se však neomezuje pouze na zpravodajskou činnost ve prospěch cizí moci, ale zahrnuje i jiné formy spolupráce konané ve výše uvedeném úmyslu, jako jsou různá přípravná jednání, například budování agenturní sítě pro cizí moc, mapování rozhodovacích procesů ve veřejné správě, na která mohou navazovat například aktivity směřující k ovlivňování rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci nebo k ovlivňování veřejnosti prostřednictvím sdělení majících charakter poplašných zpráv, násilná trestná činnost a tak dále," uvádí se v důvodové zprávě. Jinými slovy se zde může postihovat i sběr veřejně dostupných informací a šíření dezinformací.

Upozorňuji na to, že zvolený prezident Spojených států Donald Trump jasně ve svém projevu uvedl, že udělá všechno, aby zakázal boj s dezinformacemi, aby odstavil od zdrojů univerzity a neziskové organizace, které se nějakým způsobem podílely na boji proti dezinformacím a byly zneužívány v politickém boji v rámci prezidentských voleb, a nejen v rámci prezidentských voleb. Boj proti dezinformacím podle nového amerického prezidenta bude zakázán a bude postihován, a my tady jdeme opačným směrem, my naopak dáváme tajným službám nové nástroje, aby mohly působit v rámci nějakých postupů, u kterých nevíme, jak budou vypadat, nevíme, jak to uchopí státní zastupitelství. V každém případě varování Nejvyššího soudu před abstraktností a neurčitostí vymezení nového trestného činu a ponechání jeho vymezení na aplikační praxi je o to závažnější, že pro jeho odhalování mohou orgány činné v trestním řízení například požádat soud o nasazení operativních prostředků včetně odposlechů.

Já už nebudu dále argumentovat Nejvyšším soudem, ale já si myslím, že stojí za to si přečíst tady text, který dnes vyšel v Mladé frontě DNES a jehož autorem je pan docent Koudelka, který upozorňuje na to, že již máme širokou skupinu politických trestných činů - vlastizrada, rozvracení republiky, sabotáž a další - ale to zřejmě dnes nestačí. Budete-li příště sbírat třeba veřejné výroky premiéra Fialy a informace o skutečnosti, že nebude zvyšovat daně, ale zvýšil je, že je dobrý hospodář, ale přitom je odpovědný za velkou inflaci a rozpočtové schodky, že budou německé platy, avšak dnes vláda nedá ani peníze na slušné platy pro školní kuchařky, i když kupuje nejdražší stíhačky, a tyto informace probere s cizincem, nebo je nedejbože pošlete do zahraničí, tyto veřejně dostupné informace, aby i tam mohli zhodnotit důvěryhodnost českého premiéra, už vás můžou za něco takového zavřít, protože ze zahraničí, ze zahraniční tiskové agentury se vyklube na cizí vládu napojená organizace, a tedy co? - cizí moc.

Trestná je i samotná příprava, jak už jsem uváděl. Již sběr zpráv bude trestný, dojdou-li tajní k závěru, že zesměšnění premiéra Fialy je útok na ústavní funkci, tedy ústavní zřízení. Trestná bude i činnost našich občanů v jiných státech, které nic takového netrestají - ale až se vrátíte, tak si vás u nás naše orgány činné v trestním řízení podají.

Protože tajné služby dobře vědí, že jde o zatažení trestního práva do politiky, proto schovaly tuto změnu do zákona o úpravě práv ukrajinských utečenců lex Ukrajina. Jeho smyslem nebyla kriminalizace politiky, a tak ho neprojednával ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny. Tajné služby chtěly tento výbor obejít - a jak píše pan docent, vědí, že jde o návrh odpovídající gottwaldovskému pojetí trestního práva. Je to stejné, jako kdyby BIS chtěla prosadit změnu rozpočtu v zákoně o zoologických zahradách, protože jej nebude projednávat rozpočtový výbor.

Návrh byl včera ve Sněmovně přijat výlučně hlasy vládní koalice. Ministerstvo spravedlnosti netají, že jde o nápad tajných služeb. Rozšiřování trestní represe za politické jednání je proti demokracii a svobodě, zvláště rozšiřuje-li státní zastupitelství represi již dnes. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a s faktickou poznámkou se přihlásil pan předseda Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem překvapen, že jako argument se tady uvádí, že pan prezident Trump v Americe začne v lednu bojovat proti těm, kteří se snaží bojovat proti dezinformacím. Tak já nevím - mně přijde, že slovo dezinformace je celkem jasné, je to jasná technika, která je zneužívána v mezinárodní hybridní válce.

My jsme terčem řady různých dezinformací, včetně z Ruska, a ten trestný čin se týká těch osob, které v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení a tak dále vykonávají na území České republiky činnost pro cizí moc. To prostě se týká těch různých agentů, kteří ale mají za cíl poškodit ústavní zřízení, nikoliv že řeknou osobně něco o premiérovi nebo o členech vlády. To je přece úplně něco jiného.

A pokud se bavíme o tom, že byl schválen ten návrh jako přílepek v nějakém minulém zákoně, který už byl projednán, tak s tímto zákonem to nemá nic společného, a opravdu si myslím, že to ustanovení § 318a si můžeme vysvětlit a že v něm není nic, co by vadilo v rámci ústavního pořádku.

Já jsem chtěl závěrem poděkovat kolegům z hnutí ANO, že se postavili k návrhu novely trestního zákoníku konstruktivně. Vážím si toho a věřím, že spolupráce napříč spektrem v této oblasti bude pokračovat i do budoucna, třeba na koncepci vězeňství, která se teď připravuje a částečně se promítne i do působení příští vlády. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a vzhledem k tomu, že zde není žádná další faktická poznámka, ani nikoho nevidím, kdo by se hlásil do rozpravy, končím obecnou rozpravu.

Pane ministře, máte zájem o závěrečné slovo?

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo, za podrobnou rozpravu. Já bych jenom rád zopakoval, že podržím dnes své slovo, které jsem dal při jednání s opozicí, to znamená, budu souhlasit jako zástupce navrhovatele s prodloužením lhůty na 90 dní, to bych tady rád zopakoval.

Potvrzuji, že nějakým způsobem - ještě si musím rozmyslet úplně přesně, jak já to udělám - vytvoříme s opozicí a s koalicí samozřejmě nějakou pracovní skupinu pro pokud možno nalezení shody nad pozměňovacími návrhy, a v zásadě bych chtěl poděkovat i opozici, nakonec zejména, je mi to líto, hnutí ANO, které dnes nebude bránit tomu, aby ten zákon postoupil do druhého čtení. Hnutí SPD to udělalo tak na polovinu, ale třeba se domluvíme v průběhu nějakým způsobem více, ale on to pan kolega Radim Fiala, právě ten postoj vlastně vysvětlil způsobem, který je pochopitelný, byť se mně líbí méně než postoj, který mělo hnutí SPD třebas před týdnem.

Takže já vám děkuji za pozornost a snad ty další body už budou kratší, ale jak tak pozoruji Pirátskou stranu, tak tomu nevěřím moc, ale uvidíme.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a táži se paní zpravodajky, jestli má zájem vystoupit? Ano.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Tak já ani nemůžu nevystoupit, když vystoupil pan ministr, ale také už nebudu mít dlouhý projev. Oceňuji tedy tu vstřícnost na jedné straně, na druhé straně to neznamená ještě, že projde reforma trestní politiky formou novely trestního zákoníku a trestního řádu v té podobě, v jaké je teď předložena. To jsme si tady řekli.

Budeme mít pracovní skupinu. Ty zájmy jsou protichůdné někdy, viz liberalizace drogové trestné činnosti na straně jedné, činnost pro cizí moc na straně druhé, neplnění vyživovací povinnosti na straně třetí. Těch věcí bude určitě více, a pokud budeme konstruktivní, tak se dohodneme. Když konstruktivní nebudeme, tak je to škoda a ta reforma může spadnout pod stůl, a to bychom tedy nechtěli, když už jsme tomu věnovali tolik času jak před tímto projednáváním, tak dneska.

Takže já také chci poděkovat jako zpravodajka za ten klidný věcný průběh a myslím si, že jsme udělali důstojný začátek zahájení reformy trestní politiky. 14. ledna mezi druhou hodinou a 17.30 bude ve Sněmovní 1 v čísle dveří 205 veliký seminář, kterého se zúčastní představitelé těch orgánů, kteří budou potom tu reformu aplikovat v praxi. Opravdu přijede reprezentativní zastoupení Nejvyššího státního zastupitelství, Nejvyššího soudu, vrchních státních zastupitelství, představitelek některých krajských soudů, samozřejmě že představitelé ČAKu, České advokátní komory, významné advokátní kanceláře, jejich trestní zástupci, a jsem ráda, že tam bude i - teď jsem chtěla říct sám, ale je to tak - ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Já to budu moderovat. Určitě budu spravedlivá ke všem, kteří budou vystupovat.

Takže v závěru máme ještě, a říkáme to zcela objektivně a nestranně, možnost slyšet také ty, kteří potom výsledky naší práce budou aplikovat. 14. ledna ve 14 hodin, dobře se to pamatuje, v čísle dveří 205, Sněmovní 1. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Mezitím jsem přivolal všechny poslankyně a poslance do jednacího sálu, takže jenom shrnu to, že v tuto chvíli budeme hlasovat nejprve návrh na zamítnutí. Je to návrh paní poslankyně Lesenské. Poté se budeme zabývat případně návrhy na přikázání výborům k projednání a poté zde ještě máme hlasování stran prodloužení.

Takže ještě prosím momentík, pan vicepremiér si vymění kartu.

Mezitím vidím zájem o odhlášení. Poprosím, abyste se přihlásili.

Takže pan vicepremiér bude hlasovat s kartou  45, pan vicepremiér Rakušan.

 

Zahajuji hlasování o zamítnutí předloženého návrhu. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 6, přihlášeno 137, pro bylo 14, proti 122. Zamítnuto.

 

Můžeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání a nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně-právnímu výboru jakožto výboru garančnímu. Má někdo jiný návrh přikázat to jakožto jinému výboru garančnímu? Nemá, v tom případě...

Pardon, pan kolega Navrátil. Ano, prosím.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Pane místopředsedo, velice se omlouvám, že ještě dneska zdržuji při tomto jediném tisku, který jsme zatím stihli projednat, ale na sjetině mám jako jediný z KDU-ČSL pro zamítnutí, hlasoval jsem proti. Nezpochybňuji hlasování, pouze pro stenozáznam. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, děkuji. Takže jenom opakuji, že v tuhle chvíli budeme hlasovat přikázání garančnímu výboru jakožto ústavně-právnímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, přihlášeno bylo 137, pro bylo 137, nikdo proti. Přijato.

 

Konstatuji tedy, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru - jakožto garančnímu výboru - ústavně-právnímu.

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh žádnému dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru? Nemá.

V tom případě můžeme hlasovat návrhy na prodloužení lhůty. Máme zde dva, paní poslankyně Válková o 30 dnů na 90 a pan předseda Michálek o 15 dnů.

 

Čili já zahajuji hlasování o 15 dnů a poté půjdeme, protože to byl jako protinávrh, na hlasování paní poslankyně Válkové.

Takže zahajuji hlasování o prodloužení o 15 dnů. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 8, 137 přihlášeno, pro byli 3, proti 51. Tento návrh byl zamítnut.

 

A nyní tedy můžeme hlasovat ještě prodloužení o 30 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 9, 137 přihlášených, (pro) 132, proti 4. Přijato.

 

Konstatuji tedy, že jsme prodloužili na 90 dnů, a já děkuji všem za spolupráci.

Můžeme přistoupit k bodu

Aktualizováno 22. 1. 2025 v 12:36.