(pokračuje Aleš Juchelka)

5.
Návrh poslanců a poslankyň Jana Berkiho, Matěje Ondřeje Havla, Niny Novákové, Olgy Richterové, Renáty Zajíčkové, Zdeňka Kettnera a Vladimíra Balaše na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 756/ - prvé čtení

Taktéž podle § 90. Upozorňuji tedy ještě jednou, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení.

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 756/1.

Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Jan Berki. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, novela, kterou jsme vám s kolegy a kolegyněmi si dovolili navrhnout, je relativně stručná. Obsahuje v podstatě dvě změny. Jednak deklaruje, že cílem je směřovat k dětským domovům, které se co nejvíce blíží rodinnému nebo komunitnímu uspořádání, čemuž má napomoci úprava, že nebude již nadále povinnost mít dětský domov se dvěma skupinami ve stejné budově nebo stejném areálu, což umožní zřizovatelům, pokud k tomu mají vhodné podmínky, aby ty skupiny měli v různých bytech na různých místech.

Jsem si velmi vědom toho, že tahle oblast by si zasloužila úpravu větší, byť nutno podotknout, že úplně hledat shodu tady na opatřeních není jednoduché. I děkuji - a pan zpravodaj to podle mě bude zmiňovat - o těch oblastech se mluví. Já jsem o tom rád. Taky jsem rád, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy si nechalo ve svém legislativním plánu prací: pracovat alespoň na malé novele, na zlepšeních, sbírání těch podnětů, které je potřeba upravit. Předpokládám, že pan zpravodaj je bude zmiňovat.

Doufám, že se nám podaří skutečně připravit ještě do konce volebního období alespoň právě seznam těch podnětů tak, aby příští Poslanecká sněmovna mohla takový návrh dostat a posunout právě tu oblast dál.

Zároveň chci využít i to, že chci poděkovat všem, kdo v této oblasti pracují, protože to rozhodně není jednoduchá věc, a zároveň občas také neoprávněně schytávají z různých stran kritiku, která ne vždycky je opodstatněná a občas plyne z toho, že úplně někteří nevědí, co se vlastně v té oblasti děje. Tak chci všem zaměstnancům, kteří se právě podílejí na práci v dětských domovech, poděkovat.

Ještě mi dovolte, abych stručně okomentoval... nebo se vyjádřil ke stanovisku vlády, která upozorňuje na to, že v tuto chvíli skutečně upravujeme pouze dětské domovy, nikoli dětské domovy se školou. Ten důvod je čistě praktický, protože u těch dětských domovů je takové ustanovení, nebo změna takového ustanovení jednodušeji proveditelná. Dále říká, že dostáváme do § 12 toho zákona řekněme deklaratorní usnesení, což je pravda, protože vnímáme, že tento krok je pouze jedním z kroků právě na cestě té transformace. Co se týká financí, tak tam přiznávám, že samozřejmě i ta praxe - to je právě proto, proč tu povinnost zřizovatelům nedáváme, ale umožňujeme - je, že můžou zvážit, jestli zajištění právě toho pedagogického personálu, které rozhodně bude zvýšené, co se týká finančních nákladů, tak bude v tom daném konkrétním případě vyváženo například tím, že dojde ke snížení nákladů na provoz a údržbu takového zařízení.

Jako poslední zmiňuji právě to, co již pan místopředseda říkal, dovolili jsme si navrhnout schválit tuto novelu již v prvním čtení podle § 90 odst. 2.

Jednak děkuji kolegům, kteří se podíleli na předložení tohoto návrhu, a také děkuji i kolegům z ANO, že byli vstřícní, a doufám, že stále platí, že toto vetovat nebudou. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Jan Richter. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Richter: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, před námi stojí, jak již zmiňoval zde předřečník, novela zákona, která si klade za cíl přiblížit péči poskytovanou v dětských domovech běžnému rodinnému životu a komunitě. Předkládá pan poslanec Jan Berki a další: STAN, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti, ODS a SPD.

Cílem návrhu je umožnit přibližování náhradní výchovné péče o ohrožené děti zajišťované dětskými domovy rodinnému životu a komunitě. Novela zejména ruší ustanovení o minimálním počtu dvou rodinných skupin v jedné budově, kvůli kterému se podle předkladatelů dostávají někteří zřizovatelé zajišťující péči o děti v samostatných skupinách, bytech a domech na hranu nynějšího zákona. Naopak by přibyla pasáž, podle níž se má péče v dětských domovech podobat v nejvyšší možné míře běžnému rodinnému životu a důraz se má klást na začlenění dětí do běžné společnosti. Pokud to podmínky umožňují, péče by se měla poskytovat v samostatných rodinných skupinách, bytech, bytových domech nebo rodinných domech v běžné zástavbě, jak uvádí novela. Zkušenosti z takových dětských domovů podle zdůvodnění ukazují, že se děti zklidní, mají více soukromí a bližší vztah s vychovateli a jsou samostatnější a zodpovědnější. Péče v bytech a v rodinných domech také poskytuje více možností k přípravě na samostatný život, stojí v důvodové zprávě. V takových komunitách žije podle loňských údajů 12 procent dětí v dětských domovech. Drtivá většina však vyrůstá v původních budovách zařízení se třemi až pěti skupinami, což představuje dvacet až třicet dětí.

Vláda k tomuto návrhu zákona zaujala souhlasné stanovisko. Návrh zákona odpovídá záměrům a trendům transformace pobytové péče o ohrožené děti. Vláda nicméně považuje za vhodné pro úplnost zmínit - a zmínil to zde i pan poslanec Berki, prostřednictvím pana předsedajícího - některé aspekty navrhované právní úpravy.

Za prvé, návrh zákona pomíjí právní úpravu dětského domova se školou, aniž by z odůvodnění byl zřejmý důvod tohoto přístupu, návrh zákona by tak mohl nedůvodně vytvořit nesoulad v pojetí poskytované péče v dětském domově a dětském domově se školou.

Za druhé, navrhované doplnění § 12 v zákoně č. 109/2002 Sb., na základě kterého má péče poskytovaná dětským domovem probíhat v běžných bytech nebo rodinných domech v běžné zástavbě, pokud je to možné, nemá normativní charakter, přičemž podle užívaných pravidel v přípravě právních předpisů by měl právní předpis obsahovat pouze ustanovení normativní povahy.

Za třetí, vláda poukazuje na některé nejasnosti, pokud jde o zhodnocení finančních dopadů návrhu zákona na státní a ostatní veřejné rozpočty. Lze sice přisvědčit k tvrzení překladatelů, že dojde k úspoře nákladů za obslužný personál v dětských domovech, je však otázkou, zda tato úspora pokryje zvýšené výdaje na pedagogické pracovníky, pokud by měl být jejich počet navýšen. Předkladatelé v rámci zhodnocení finančních dopadů návrhu zákona na státní a ostatní veřejné rozpočty také pominuli dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet za soukromé a církevní dětské domovy.

Já sám se k tomuto návrhu vyjádřím v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, vážený pane zpravodaji. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Klára Kocmanová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my za Piráty tento návrh zákona podporujeme. Ostatně kolegyně Olga Richterová je jeho spolupředkladatelkou, dnes je tedy ze zdravotních důvodů omluvena, proto ji při vystoupení zastoupím.

Pravda je taková, že naše země má obří problém s tisícovkami dětí odebíraných z rodin. Jejich počet stále stoupá a jejich vyhlídky se úplně nezlepšují. Jde o lidské ztráty a zároveň jde i o ekonomické ztráty. Takové nedokončené vzdělání a nenaplněný potenciál mladého člověka znamená ztrátu zhruba 13 milionů korun pro veřejné rozpočty. My tedy cíl návrhu podporujeme. Podporujeme to, aby děti v dětských domovech mohly žít v menších domácnostech, v normálních bytech, které jsou součástí instituce pouze organizačně. Ale reálný života běh je jako v běžné jiné rodině.

Typicky se tam střídá skupinka celkem pěti vychovatelů a vychovatelek, kteří s dětmi jsou mnohem víc napojeni, než když ve větším domově mají za zády ostatní vychovatele a ředitele. Leckde to takhle funguje už roky, například v Plzni nebo v Pardubickém kraji, ale bohužel to zatím není plošná praxe napříč republikou. Přitom právě tohle dětem chybí, to znamená, co nejnormálnější život poté, co jim třeba bylo hodně ublíženo.

Právě o praxi z Pardubického kraje se zmiňuje i důvodová zpráva zákona, kde jsou pozitivní dopady přesunu péče do bytů na děti zevaluovány. Budu citovat, protože si myslím, že je důležité, abychom si to všichni poslechli: "Z evaluace přesunu dětských domovů do bytů v bytových a rodinných domech v běžné zástavbě vyplynulo, že péče probíhající v bytech či domcích v komunitě v dětských domovech v Pardubickém kraji je pozitivně hodnocena dětmi, které vyrůstají v deinstitucializovaných dětských domovech, i pracovníky zařízení. Z šetření mezi dvaceti osmi pedagogickými pracovníky ze tří dětských domovů (Odkašlání.) - pardon - působících v devíti skupinách se čtyřiceti jedna dětmi vyplynulo, že mezi klíčové změny, k nimž došlo po přestěhování do bytů, patří vyšší míra zklidnění dětí, více soukromí, větší samostatnost, zodpovědnost, důvěra, bližší vztah s vychovateli, větší stabilita, více možností k přípravě na samostatný život, třeba i možnost vyzkoušet si všechny domácí práce.

Klíčové změny, k nimž došlo po přestěhování z pohledu dětí, shrnuje evaluace následovně: je to lepší příprava na život, učíme se více samostatnosti a máme víc příležitostí k učení, máme více soukromí a pracovníci nás respektují, můžeme se na všem lépe dohodnout, je nás tu méně a máme tu víc prostoru pro každého, máme větší individuální podporu od pracovníků, máme hezčí vlastní pokoje, je tu víc klidu, jsou tu stálí vychovatelé a mají na nás více času, můžeme si vybrat, co budeme dělat, co budeme jíst."

"Mezi přínosy ze zkušeností z transformovaných zařízení z Pardubického kraje patří podle vyjádření ředitelů zařízení například následující: snížení předsudků a stigmatizace dětí ze zařízení, nedochází k porovnávání mezi dětmi napříč skupinami a všem negativním jevům s tím spojeným, včetně rozvoje rizikového chování, ve větším kolektivu je větší riziko, že se děti naučí nevhodné chování, například kouření, menší prostor pro šikanu mezi dětmi, lepší přijetí dětí se zdravotním postižením a rozvoj dětí s postižením, lepší podmínky pro udržování kontaktu s rodinou, pokud jsou děti spolu na jednom místě, nenavazují tolik vztahy se společností, v bytě se děti zklidní, větší soutěživost ve větší skupině dětí v původní budově, i mezi vychovateli a lepší podmínky pro udržování kontaktu s rodinou.

Podle pracovnice školského odboru Krajského úřadu Pardubického kraje zase máme tyto informace: Péče o děti v oddělených domácnostech vede k jejich postupnému osamostatňování, děti se vzájemně respektují a nově zažívají běžné sousedské vztahy. V přirozeném prostředí je dětem průběžně poskytována individuální péče a přirozenou cestou tak dochází k rozvoji kompetencí potřebných pro jejich samostatný život. Podpora vztahů a udržení jejich kontinuity, podpora zapojování dětí do aktivit skupiny a snižování jejich separace od ostatních dětí a lidí v blízkosti bydliště, dochází k přirozenému naplňování strategických materiálů. Obavy zaměstnanců zařízení ze změny spojené s řadou organizačních opatření a obavou ze ztráty zaměstnání se nepotvrdily. Pracovníkům byla v rámci rodinných skupin nabídnuta jiná činnost, například asistent pedagoga. Silnou stránkou procesu bylo vzdělávání a stáže komunitních domácností v České republice i v zahraničí. V současné době hodnotí zaměstnanci změnu pozitivně, vyhovuje jim stabilita i určitá míra samostatnosti i zodpovědnosti."

Já si myslím, že na základě této evaluace jasně vidíme, že to je dobrá praxe, že to je posun správným směrem a bude dobře, když se to zavede i v jiných zařízeních ústavní péče.

Ještě se krátce zastavím u toho, jak tristní stav současných tisícovek dětí odebíraných z rodin popisuje i zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu: "V porovnání let 2015 a 2023 klesl počet dětí v ústavní péči jen o 1093. Počet dětí u pěstounů se zvýšil na 12 973. Přemisťovat ohrožené děti z ústavní do pěstounské péče se daří jen pozvolna," shrnuje tato zpráva. Takže když to shrnu, proč je důležitá včasná pomoc dětem, které bez takové péče nejspíš nenaplní svůj potenciál? Víme, že na každém dítěti záleží, porodnost klesá, to znamená, rodí se čím dál méně, takže potenciál každého jednoho z těchto dětí může být přínosem.

Pro lepší vyhlídky dětí i budoucí prospěch celé společnosti může stačit podpora v hodnotě 50 000 korun ročně. Při nedostatečném vzdělání jsou pak ztráty pro veřejné rozpočty, zhruba 13 milionů korun za život. Odebrat dítě do dětského domova jsou naopak náklady i přes 50 000 korun měsíčně a tento počet v podílu na populaci stoupá. Jednoduše, čím později se oheň hasí, tím je to potom pro stát dražší. Když odložíme argumenty lidskostí, tak každá koruna investovaná do rozvoje dětí se v průměru vrátí čtyřnásobně a u těch s tím nejtěžším startem až devětkrát. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrý podvečer, dámy a pánové, vystřídali jsme se v řízení schůze a já vás zdravím.

Budeme pokračovat v obecné rozpravě. S přednostním právem se hlásí do rozpravy pan předseda Michálek, ale je tu jedna faktická poznámka. Je to faktická poznámka pana místopředsedy Juchelky, takže pan předseda ještě chvíli počká a pan Juchelka má dvě minuty. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já budu jenom reagovat v rychlosti na ten návrh i na všechny předřečníky. Ono to zní samozřejmě skvěle, jenom chci uvést některé věci na pravou míru. Přes těch 12 000 pěstounů máme v drtivé většině příbuzenských. Nejsou to pěstouni, kteří jsou na přechodnou dobu nebo dlouhodobí, naopak máme velký deficit u dlouhodobých pěstounů, kteří jsou klíčoví pro všechny ty, kteří se starají o tyto ohrožené děti.

Proti tomu zákonu de facto nic nemám, nicméně pozor na to, protože ono to zní všechno skvěle, nicméně to bude potřebovat velké finanční náklady. Řeknu proč. Když budete mít samozřejmě v tom bytě omezené počty dětí - a je to skvělé, spousta dětských domovů už se transformovala takto, x jsem jich navštívil - tak budete potřebovat více praček, ledniček, více obslužného personálu a náklady budou samozřejmě rapidně stoupat, tak se ptám, jak ty náklady budou samozřejmě hrazeny? Budete potřebovat více aut, protože každá rodinná buňka bude potřebovat taktéž - jako to má každá normální rodina - vozit děti do školy, ze školy, do kroužků a tak dále. Takže na to se chci skutečně zeptat, protože samozřejmě že ta praxe směřuje k tomu, co tady navrhujete v tomto zákonu, nicméně bude pokulhávat samozřejmě finančně a organizačně. To vám řekne každý ředitel dětského domova. I přesto, že si tady můžeme uzákonit cokoliv, tak nikdy nepřebijeme tím zákonem tu praxi. Vidíme to například u těch kojeneckých ústavů, dětských domovů do tří let, kdy ty pěstouny skutečně nemáme, ale už tam od 1. 1. nebudeme moci ty odebrané děti dávat. Uvidíme, jak to v praxi dopadne, nicméně budou pravděpodobně končit v nemocnicích nebo se budou prodlužovat jejich pobyty v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pak se znovu přihlásím. (Předsedající: Čas, pane poslanče.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Vaše faktická poznámka vyvolala další faktické poznámky, takže nyní vystoupí v pořadí paní poslankyně Nováková, připraví se paní poslankyně Knechtová. Prosím, vaše dvě minuty, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já se domnívám, že ti z vás, kteří tady mluví o tom, že to přinese větší finanční náklady, by si měli na druhou stranu položit to, že tato investice se mnohokrát, mnohonásobně společnosti vyplatí, protože budou vyrůstat děti, jejichž život se bude výrazně blížit běžnému životu všech ostatních dětí, a nenastane fáze, která je kritická pro mnoho dětí, kdy opouští takový ten řád dětského domova a najednou se mají osamostatnit a ty děti to neumějí. Ty děti, které budou vyrůstat běžně v běžné komunitě, mají větší šanci se to normálně naučit a lépe se zařadit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí paní poslankyně Knechtová, připraví se s faktickou poznámkou pan poslanec Michálek.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na své předřečníky, protože jsem z města, ve kterém máme dětský domov o kapacitě třicet dětí, a mám k tomu dva postřehy.

Dříve bylo z počtu třiceti dětí osmadvacet fyzicky, řeknu, duševně zdatných. Dnes je jich tam osmadvacet, které potřebují další nějakou následnou péči, takže ta rovnováha o tom se nám trošku v tom terénu proměňuje. To je první věc.

Druhá věc je, že ten problém nastává v okamžiku, kdy těm dětem je těch devatenáct, dvacet, dvacet jedna a víc let, protože tu investici, o které se tady bavíme, vůbec nezúročujeme. Kam ty děti potom odcházejí? Ptám se, jak vytvoří to, co naše vlastní děti mají mnohdy problém zvládnout ve třiceti? My tady těmhletěm dětem neposkytujeme potom další podporu a nějakou další vizi toho běžného života. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí pan poslanec Michálek s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já navážu na paní poslankyni Novákovou, se kterou musím souhlasit, a myslím si, že to je daleko... ty zájmy dítěte a jeho budoucího rozvoje jsou daleko významnější než argument s tím, že bude potřeba možná o něco víc praček, možná o něco víc aut, protože když se podíváme i na ty pěstounské rodiny, tak ony samozřejmě už mají pračku ve své domácnosti, nebudou muset kupovat nějakou pračku navíc, jenom budou prostě holt asi prát častěji, o něco častěji, než byli zvyklí. Stejně tak v případě aut. Možná tam, pokud je ten vyšší počet, tak bude potřeba nějaké auto navíc místo autobusu, který třeba se používá v domovech.

Ekonom James Heckman dostal Nobelovu cenu za výzkum, ve kterém se ukazuje, že každá koruna investovaná do rozvoje dětí se vrátí v průměru čtyřnásobně, u těch s nejtěžším startem dokonce i devětkrát. Existuje k tomu Heckmanova rovnice, která ukazuje, že čím dříve pomůžeme různě znevýhodněným dětem, tím vyšší je návratnost takové investice. U předškolních dětí se každá koruna dokonce devětkrát vrátí. Následně potom ještě ukázal vyšší návratnost, že vysoká kvalita těchto programů pro děti se znevýhodněním dokáže dosáhnout až o 13 procent vyšší návratnosti na té investici, což je výrazně více než nějakých 7 až 10 procent, která předtím byla uváděna pro ty předškolní programy u dětí mezi třemi a čtyřmi lety, takže takto vysokou návratnost nemá téměř nic jiného v rámci státní správy a v rámci možnosti naší České republiky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Přihlásila se k faktické poznámce paní poslankyně Kocmanová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo. Já zareaguji na mou předřečnici, na ten dotaz, kam s těmi dětmi, když vyrostou. Já jsem tady citovala... nebo respektive zmiňovala, že i tento návrh zákona je inspirován dobrou praxí Pardubického kraje, a myslím, že napříč celou republikou jsou takové projekty dobré praxe i právě v té otázce, kam ty děti jdou, když vyrostou.

Já jsem se například sama byla podívat na jeden brněnský projekt Symbios, kam chodí... nebo kde bydlí spolu se studenty vysokých škol právě ty děti, které vychází třeba z dětských domovů. To znamená, na té startovací čáře mají nějaké znevýhodnění, nemají rodinné zázemí, vstupují tam se sociálním handicapem, ale tím, že bydlí v nějakém spolubydlení, třeba právě s těmi studenty z běžných rodin, tak se od nich učí nějaké sociální dovednosti. Učí se od nich, jak nastartovat na začátku toho svého mladého života třeba kariéru nebo naopak začít chodit do školy. Měla jsem i zprávy, že to funguje dobře oboustranně, že i ti studenti vysokých škol se zase učí spoustu věcí potom od těch dětí z toho znevýhodněného prostředí, třeba si i víc potom váží toho svého rodinného zázemí, takže si myslím, že i v tomhle se můžeme inspirovat napříč celou republikou a že těch projektů dobré praxe bude určitě víc.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vystoupí paní poslankyně Hanzlíková s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady musím vystoupit, protože jsem z Pardubického kraje. Jsem ráda, že tady kolegyně, paní poslankyně Kocmanová, o Pardubickém kraji tak hodně hovořila, ale musím říct, že ono to přece jenom trvalo poměrně dlouhou dobu, protože Pardubický kraj se vlastně o transformaci dětských domovů usiloval od roku 2014. Opravdu tedy v tuto dobu už ty děti bydlí buďto v bytech, anebo v rodinných domech a to jim pomáhá skutečně k tomu, že je pro ně potom lepší a jednodušší ten vstup do samostatného života.

Jenom chci říct ještě jednu dobrou praxi, kterou tam v těch dětských domovech máme, a to je to, že tam funguje sociální práce, která předtím než dítě nebo mladý dospělý opustí dětský domov, tak mu pomáhá s tím si v podstatě připravit ty podmínky vstupu do samostatného života. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. To byla zatím poslední faktická poznámka. Ptám se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy? Byl tam přihlášen pan předseda Michálek s přednostním právem, tak jestli mě bude vnímat. (V pravé straně sálu se diskutuje o pořadí řečníků.) Pan zpravodaj se hlásil dřív než pan předseda Michálek.

 

Poslanec Jan Richter: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegyně, já se ve své zprávě vyjádřím krátce i za sebe k tomuto návrhu, k té novele zákona. Tento záměr je bezesporu ušlechtilý a odpovídá moderním trendům v oblasti náhradní péče, ale avšak, jak to už bývá, ďábel se nám tady skrývá a tkví v detailu. Po pečlivém prostudování tohoto návrhu jsem došel k závěru, že jeho nedostatky mohou sžít (?) potenciální přínosy.

Novela především řeší formální požadavky, jako je zrušení povinnosti minimálního počtu skupin v jedné budově, a stanovuje obecný cíl přiblížit péči rodinného prostředí. Ale je to dostatečné? Zkušenosti ukazují, že dětské domovy se nepotýkají s problémem počtu skupin v budově, ale spíše s komplikovanými procesy v oblasti soudních rozhodnutí, nedostatečnými zdroji na podporu psychologů a specialistů, zvýšenou agresivitou dětí, nedostatečnou ochranou pedagogických pracovníků nebo nepřiměřeným administrativním zatížením. Tento návrh tyto zásadní problémy neřeší a nevyužívá potenciál ke skutečné transformaci.

Navíc je nutné si uvědomit, že stávající zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, je ve své podobě starý již dvacet dva let a potřebuje hlubší změnu. Tento právní rámec v mnoha ohledech zůstává neaktuální a nereflektuje moderní požadavky na péči. (Hluk v sále.) Já bych poprosil...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Rozumím, pane poslanče.

Poprosím kolegy a kolegyně, ten hlouček tam u dveří taky, aby se rozpustil.

 

Poslanec Jan Richter: Ono to... Ono to možná tak nevypadá, ale já si myslím, že tady ta oblast v rámci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je dost důležitá a naší společností trošku opomíjená oblast, protože nám ty problémy tam narůstají. My se o tom tady bavíme, někde to řešíme, ale pořád v cíli nejsme, takže by bylo dobré, kdyby to kolegové slyšeli všichni.

Bez komplexní revize tohoto zákona budou jednotlivé novely, jako je tato, pouze dočasnými a neúplnými řešeními.

Další zásadní slabinou je povrchní zhodnocení finančních dopadů. Ačkoliv předkladatelé tvrdí, že dojde k úsporám nákladů za obsluhující personál, nebere se dostatečně v potaz potřeba navýšení počtu pedagogů, kteří budou s dětmi v rodinných skupinách pracovat. Stejně tak nejsou zahrnuty dopady na soukromá a církevní zařízení, která budou touto novelou ovlivněna. Tento přístup působí nezodpovědně a zanechává v rozpočtech zašedlá místa nejistoty. (Hluk v sále.) Vláda...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, pane poslanče...

Ještě jednou poprosím kolegyně, kolegy - tentokrát musím přiznat, že z pravé části politického spektra Sněmovny - aby se utišili, ten hlouček tam kolem lavic, aby se rozpustil a mohl pan zpravodaj pokračovat. Děkuju.

 

Poslanec Jan Richter: Děkuji. Vláda upozornila na fakt, že doplnění § 12 není normativní povahy. Má-li zákon něco stanovovat, musí to být jednoznačné a vymahatelné. Pokud ponecháme právní ustanovení v obecné rovině, hrozí riziko nejasných interpretací a nedostatečná aplikace v praxi.

Dále novela opomíjí specifikaci dětských domovů se školou. Tyto instituce plní zcela jiné účely a jejich zahrnutí do obdobné transformace by mělo být pečlivě zváženo. Současně hrozí vznik nesouladu mezi různými typy zařízení.

Tento návrh zákona je, řekněme, krokem správným směrem, ale je příliš malý a opatrný. Namísto kosmetických změn bychom měli opravdu přistoupit ke komplexní reformě zákona č. 109/2002 Sb., která by zahrnovala zvýšení podpory odborných pracovníků včetně psychologů a speciálních pedagogů, zefektivnění soudních procesů, které ovlivňují rozhodování o osudu dětí, nejasná pravidla nastavit, co je vše v zájmu dítěte, nedostatečná ochrana pedagogických pracovníků před zvýšenou agresivitou, jednoznačné a normativní definice, které nebudou vyvolávat nejasnosti v praxi, reálné zhodnocení finančních dopadů na státní i neveřejné subjekty, zhodnocení finančních dopadů, které jsem právě zmiňoval, a tak bych mohl pokračovat.

Z Ministerstva školství slyším již sedm let, jak jsou těsně před cílem připravované novely, jak je to již v mezirezortním připomínkovém řízení, ale dodneška jsem nic neviděl. Nikdo se nezabývá ani výzkumy k tomuto tématu z univerzit. Namísto toho se čas od času dozvídám pouze to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí má velký zájem, aby si to z MŠMT, tuto agendu, převzalo pod sebe, což je vnímáno pedagogickou veřejností velmi špatně a znejišťuje to tento segment vzdělávání, který je již tak vystaven výrazné zátěži, kterou přináší práce s dětmi s poruchou chování. Bohužel tyto neustálé snahy proces spíše komplikují a vytváří se bariéry mezi subjekty, které by naopak na změnách měly spolupracovat.

Ačkoliv se tento návrh nezabývá hlubšími problémy zákona č. 109 a jeho přínosy jsou spíše omezené, vítám jej jako důležitý signál ke změně, ale vyzývám, aby se naše snaha o komplexní reformu nezastavila pouze u toho kroku.

Závěrem mi ještě dovolte, abych v obecné rozpravě využil, že tady jsem, a přednostního práva jako zpravodaj a krátce zareagoval na předřečníky, kteří tady byli.

Nejprve k paní Kocmanové, prostřednictvím pana předsedajícího, pozorně jsem si poslechl, jak jste krásně interpretovala, co se v Pardubickém kraji děje, interpretovala jste krásně názory jiných, ale asi máte nulové zkušenosti z těchto zařízení. Já (jsem) tam pracoval třináct let. Víte, ono to funguje, ono to funguje léta, ty skupiny, ono nemůžeme říct, že jsme dneska objevili Ameriku, jak nám tady říkala kolegyně Nováková, prostřednictvím pana předsedajícího, ne neobjevili, ale dneska se máme zabývat opravdu tím, že děti jsou agresivnější, a myslím si, že ty skupiny to nevyřeší.

Závěrem tady mám ještě na pana Michálka, prostřednictvím pana předsedajícího, to jsem rád, že mluvíte o tom, že každá investovaná koruna do těchto dětí se nám mnohonásobně vrátí po návratu z dětských domovů. Proč jste nepodpořil naše návrhy na navýšení peněz do sportu, kde se každá koruna taky mnohonásobně vrátí na zdraví a zdravotním pojištění a dalších zdravotních věcech v našich zařízeních?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana místopředsedy Juchelky.

Než dorazí k pultíku, přečtu omluvy: paní poslankyně Babišová Andrea se omlouvá od 10.30 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Bělica Josef celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec Ondřej Benešík od 11 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Brabec Richard celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec Brož Lubomír od 15.30 do 17.30 z pracovních důvodů, paní poslankyně Fialová Eva od 16 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Havel Matěj Ondřej od 18.45 hodin z osobních důvodů, pan poslanec Helebrant Tomáš od 14.45 ze zdravotních důvodů, pan poslanec Heller Šimon od 14.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Kolovratník od 18.20 hodin do 20.30 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Kott Josef od 11.30 do 12, od 12 do 13.30 a do 9.15 (21.15?) ze zdravotních důvodů, paní místopředsedkyně Kovářová Věra od 17.45 hodin do 19 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Lacina od 15.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Letocha od 18 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Maříková Karla od 19 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Okleštěk Ladislav celý jednací den ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Pastuchová Jana od 14.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Ryba Drahoslav od 18.30 hodin z osobních důvodů, pan poslanec Svoboda Bohuslav celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec Svoboda Pavel od 13 hodin - rodinné důvody. (Pobavení v sále.)

Z členů vlády se omlouvá Kulhánek Petr od 17 hodin z pracovních důvodů, pan ministr Lipavský bere zpět svou omluvu od 11 hodin z pracovních důvodů, pan ministr Rakušan Vít od 18 hodin z pracovních důvodů, pan Vlček Lukáš od 15 hodin do 13 hodin (?) z pracovních důvodů a pan ministr Výborný Marek od 16.55 do 18.30 z pracovních důvodů.

Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc, vážený pane místopředsedo. Já jenom bych velmi žádal předkladatele, abychom neodpovídali na otázky předřečníků v závěrečném slovu, kde už se potom nebudeme moci vyjadřovat, protože to projednáváme v § 90.

Moc prosím za to, abychom tady alespoň částečně otevřeli, jak se to bude financovat, jestli z peněz Ministerstva práce a sociálních věcí, nebo jestli to přejde právě na některé zřizovatele u krajských úřadů a tak dále, protože tam skutečně... Když s nimi mluvím, tak co se týká transformace, nikdo se tomu nebrání, každý chce mít ty byty, každý chce mít ty domky, kraje do toho pumpují peníze dotační, nakupují se, rekonstruují se, ale je potřeba řešit ten provoz. A já říkám a ptám se, kdo tam nakoupí pračku, ledničku, vybaví kuchyň a koupí auto a jakým způsobem to bude potom personálně řešeno, když máte omezený počet těch lidí právě v tom dětském domově a budete jich potřebovat diametrálně více, aby zajistili tu péči 24/7 pro menší vzorek těch dětí? My proti tomu nic nemáme, proto to ani nebudeme nějakým způsobem vetovat, jenom říkám, abychom tady nedělali zákony, které potom nebudou moci prakticky se uskutečnit, a to je pro mě velmi důležité, protože nejvíce, na co naráží ti ředitelé, je, že jim nikdo nezafinancuje právě ty čtyři pračky navíc a tak dále a oni to nemají potom jak a z čeho financovat, nemluvě samozřejmě o autech a o tom speciálním týmu pedagogickém, který má zajišťovat právě tu péči o všechny tady tyto děti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní se dostává na řadu přednostní právo pana předsedy Michálka.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Já jenom upřesním, že jsem se hlásil z místa do rozpravy bez přednostního práva, takže vzhledem k tomu, že jsem poslední v rozpravě, tak můžu pokračovat dál, aniž bych využíval přednostní právo.

Mě tedy mrzí, že s námi nemůže být přítomná kolegyně Olga Richterová, protože ta se dlouhodobě věnovala právě problematice ústavní péče a zasadila se o to, abychom přijali reformu těch kojeneckých ústavů, a určitě by se velmi ráda zapojila do dnešní diskuse, kde se nám v jednom dni podařilo projednat už pět zákonů, což si myslím, že na standardní tempo Poslanecké sněmovny je vysoce nadprůměrné.

Teď tady projednáváme návrh, který je poměrně minimalistický - je to taková opravdu mikronovela - a domnívám se, že bychom se neměli věnovat jako Poslanecká sněmovna jenom těmto kosmetickým změnám, ale že bychom se měli skutečně věnovat i příčinám, které potom vedou k tomu, že některé ty děti se nedostanou... některé ty děti nemají šanci na lepší budoucí život, protože skutečně Česká republika má velký problém s tím, že tisíce dětí pochází právě z odebíraných rodin a ten počet stále stoupá a jejich vyhlídky se nezlepšují. Přináší to samozřejmě lidské i ekonomické ztráty, nedokončení vzdělání a nenaplněný potenciál mladého člověka, který znamená ztrátu zhruba 13 milionů korun pro veřejné rozpočty v průběhu samozřejmě celého toho života.

Za velkou část těchto problémů může právě to, že ty rodiny, ze kterých pocházejí ty děti, nemají dostatečné podmínky pro život, nemají přístup třeba k dostupnému bydlení, jako je to v zákoně, který by měla projednávat Poslanecká sněmovna, ale který je opakovaně odkládán. Už tady čekáme na zákon o podpoře bydlení tři měsíce po tom, co byla schválena lhůta v Poslanecké sněmovně, takže nejde tam jenom o Ivana Bartoše a jeho návrh zákona o dostupném bydlení, který aktuálně má na starosti Petr Kulhánek, ale podílela se na něm spousta odborníků... 1,2... Mohl by pomoci 1,2 milionu lidí a z toho, když se podíváme na ta čísla, tak nějakých 60 000 dětí je dneska v bytové nouzi a my bychom dokázali skutečně ušetřit, kdybychom se postarali i o tu problematiku bydlení, protože to se propisuje do celé řady dalších oblastí.

Dneska, když se bavíme o dětech v domovech, v dětských domovech, tak ta čísla skutečně nejsou uspokojivá podle těch článků, které jsou i ve veřejném prostoru, tak ta situace je taková, že 70 procent těch dětí, v uvozovkách absolventů těchto dětských domovů, končí na ulici nebo na drogách, viz například článek "Z děcáku na ulici. Mladí ze zlaté klece nebývají připraveni na reálný život" Šárky Kabátové na Seznam Zprávách, kde se popisuje přesně to, co se dneska děje, to znamená: "Dva ze tří dospívajících po odchodu z dětského domova končí na ulici nebo na drogách. Některým se nicméně daří vyhnout se šikmé ploše, třebaže bojují stejně intenzivně, například z důvodu ztráty zaměstnání nebo vlivem současné krize. Odchod z dětského domova do dospělého světa plného strastí znamená zpravidla ztrátu jediné jistoty a hledání vlastního místa ve společnosti. Těm, kteří vyrůstají v prostředí, kde mámu a tátu nahrazuje jenom profesionální teta, často chybí představa, kudy dál. Vše za hranicemi jejich bezpečného pokoje platí za velkou neznámou." Teď jsou tam citace. "‚Máma nás opustila, když jsme byli ještě malí, a pak s námi přestala úplně komunikovat. Ani dneska se nevídáme,‘ vypráví šestadvacetiletý mladík Zdeněk, který se živí jako kuchař v Ústeckém kraji. Rád by se stal učitelem hudby. Dosud se jeho život nesl ve znamení toho, že vzal první práci, ke které se dostal. Scházela mu prý větší ambice. To nejhorší, s čím se musel v dospělém životě potýkat, byl právě odchod z dětského domova - jako by se místo bezpečné zóny ocitl uprostřed bojiště." Čili my tady opravdu řešíme maličký zlomeček toho, co by bylo žádoucí v této oblasti, na co by bylo žádoucí se soustředit."

"‚Bál jsem se, jak zvládnu odchod z místa, kde mám všechno, od stravy přes vyžehlené oblečení až po zaplacený internet.‘ Narazil tak na často kritizovaný princip v souvislosti s dětskými domovy, jenž spočívá v existenci jakési zlaté klece, tedy materiálního zajištění, které se hodně vzdaluje tomu, co jednou děti vycházející z domova bez rodičů v jejich životě čeká. Značkové tenisky ani drahé telefony přitom nejsou v životě dospělého člověka samozřejmostí." Mimochodem, je to úplně nebo velmi podobný problém, se kterým se potýkáme právě při integraci v oblasti vězňů odsouzených, o kterém jsme mluvili v předchozích tiscích.

"Mladí s tímto osudem často končí na šikmé ploše. Podle statistik se dostává až 70 procent mladých po odchodu z dětských domovů na ulici nebo začnou užívat drogy. Každoročně opouští dětský domov tisícovka mladých lidí, kteří dokončili školu, ale nevědí co dál a jak se v životě zařídit. Najít si zaměstnání je pro ně totiž mnohdy obtížné. Vstup do samostatného života se jim nicméně snaží ulehčit různé neziskové organizace, které si uvědomují, že musí převzít nelehký úkol, když se státu začleňování mladíků z ústavů příliš nedaří. Neexistuje totiž ucelená koncepce přípravy na odchod z dětského domova. Příprava dětí na reálnou situaci je dlouhodobým problémem české společnosti. Nedaří se navíc ani snižování počtu dětí umisťovaných do ústavní výchovy." Řešíme tady jeden malý zlomeček z problému, který má daleko významnější aspekty, které vůbec tímto návrhem nejsou řešeny.

"Jednou z doprovázejících organizací, která mladým nabízí pomocnou ruku, je například neziskovka Your Chance. ‚Většinou trvá rok, než se ti naši mlaďoši, jak jim říkáme, zařadí do života. Chvilku zabere, než se najdou. Většina z nich studovala obor kuchař-číšník, ale mnohým se taková práce dělat nechce, ale pak ji nakonec vezmou, protože si uvědomí, že vydělávat se musí,‘ říká koordinátor organizace působící v Ústeckém kraji. Podle něj je často velkou překážkou pro úspěšný start do života po děcáku velké ego mladíků, kteří si myslí, že všechno zvládnou levou zadní. Často tomu tak není, ale mnoho z nich zažije nepříjemné pády na dno.

Život na vlastních nohou přinesl mnoho strastí..." - tady popisují další příklad Zdeňka - "který se o svůj příběh podělil veřejně. Poslední přišla nedávno. Přišel o práci v lázních, v nichž se živil milovaným vařením. Zahraniční hosté kvůli koronavirové epidemii nepřijížděli, a tak si od svého šéfa vyslechl, co nikdo v počátku epidemie nechtěl slyšet. Do týdne si nicméně našel jinou práci. Oblíbené piano na nějakou dobu zůstalo v pozadí, stejně jako možnost naplno rozvíjet své umělecké nadání. Postarat se o sebe byl úkol číslo jedna."

Takže tady je popisované postavy z různých příběhů, které ukazují v těch statistikách potom ve výsledku na to, že integrace v těchto oblastech úplně neprobíhá tak, jak by měla fungovat. Proto je žádoucí, abychom se opravdu snažili maximum těch dětí dostat do přirozených podmínek, byť chápu, že to je někdy velmi těžké. Chápu, že často třeba není ani takový zájem o to ze strany pěstounů, aby přijali tuto zodpovědnost navíc.

Jsem rád, že naše kolegyně Olga Richterová podepsala návrh, aby děti v dětských domovech mohly žít v menších domácnostech, v normálních bytech, které jsou součástí té instituce pouze organizačně - čili bavíme se o tom návrhu, sněmovní tisk 756 - ale reálný běh života je jako v jiné rodině - v těchto institucích - takže typicky se tam střídá skupina celkem pěti vychovatelů a vychovatelek, kteří s dětmi jsou mnohem víc propojeni, než když ve větším domově mají za zády ostatní vychovatele a ředitele.

Bohužel se nám to úplně nedaří z hlediska systému transformace ústavní péče, na což upozorňuje velmi čerstvá zpráva od Nejvyššího kontrolního úřadu, která je z 16. prosince 2022 (2024?), která popisuje transformaci systému péče o ohrožené děti. Počet dětí se podle Nejvyššího kontrolního úřadu v ústavech zásadně nesnížil a pěstounská péče roste jen velmi pozvolna. NKÚ tam uvádí, že "ani po šestnácti letech a vynaložení stovek milionů korun Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem zdravotnictví nedokončily transformaci systému péče o ohrožené děti, se kterou začaly již v roce 2009. Přestože rozsah pěstounské péče postupně roste, počet dětí v ústavní péči se zásadně nesnížil. Nedošlo ke sjednocení systému péče pod jeden rezort a nebyly vytvořeny všechny potřebné standardy kvality náhradní rodinné i ústavní péče." To je několik dnů stará zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, která vychází z kontrolní akce číslo 23/11 ze 16. prosince 2022 (2024?). "Nebyl přijat ani mnoho let plánovaný zákon o ochraně dětí. MPSV také pro pracovníky sociálně-právní ochrany nezajistilo zákonem požadovaný informační systém, což jim znesnadňuje práci a zatěžuje je nadbytečnou administrativou." To ukázala právě tato kontrola. Nejvyšší kontrolní úřad tedy potom pokračuje a bylo by dobré tady slyšet vysvětlení, proč nejsou řešeny tyto systémové problémy a proč se zaměřujeme pouze na jeden izolovaný, byť důležitý... důležitou drobnou změnu.

NKÚ pokračuje, že "za uplynulých dvanáct let bylo prostřednictvím projektů EU poskytnuto na podporu transformace systému péče o ohrožené děti celkem 701 milionů korun. Projekty MPSV za 498 milionů korun nepřinesly významný posun ve snižování počtu dětí v ústavech ani v podpoře náhradní rodinné péče a v projektech za 202 milionů korun, které realizovali především poskytovatelé sociálních služeb, vytvářeli příjemci dotací opakovaně obdobné, vzájemně přenositelné analýzy a metodiky, navíc v období, kdy MPSV tvořilo vlastní celorepublikově využitelné materiály. Účelnost takto vynaložených peněžních prostředků tím byla významně snížena."

Pokračuje tam podrobné srovnání, že "v porovnání let 2015 a 2023 klesl počet dětí v ústavní péči..." Už tady citovala - výsledná čísla, ale nikoliv stavy - kolegyně Kocmanová. Počet dětí v tomto časovém rozmezí klesl v ústavní péči "z 8 434 na 7 341. Počet dětí u pěstounů se zvýšil o 2 050, z 10 923 na 12 973. Přemisťovat ohrožené děti z ústavní do pěstounské péče se daří tedy jen velmi zpozvolna. Na pěstounskou péči, provoz ústavů, na agendu sociálně-právní ochrany dětí vynaložily rezorty v průběhu uvedených let ze státního rozpočtu celkem 86,75 miliardy korun. Celkové roční výdaje se v průběhu tohoto období zvýšily o 61 procent."

Kontrola tedy ukázala, jak říká Nejvyšší kontrolní úřad, že "v sociálně-právní ochraně dětí chybí jednotné směřování. Od roku 2015 se problematiky dotýkalo minimálně třicet dva strategických a koncepčních dokumentů, které ale i podle vyhodnocení MPSV nebyly vzájemně koordinovány, a do doby ukončení kontroly NKÚ v srpnu 2024 neexistovala nová právní úprava, která by to řešila. Neshody mezi kontrolovanými ministerstvy zapříčinily, že se nepodařilo sjednotit služby pro ohrožené děti pod jeden rezort."

Dále pokračuje Nejvyšší kontrolní úřad, že podle něj "Ministerstvo práce a sociálních věcí už dvanáct let neplní zákonnou povinnost spravovat informační systém, který by pracovníkům sociálněprávní ochrany dětí poskytl potřebné údaje například o žadatelích o osvojení či o dětech v evidenci. Systém dodnes Ministerstvo práce a sociálních věcí nezajistilo. Na jeho přípravu přitom od roku 2018 vynaložilo 2,1 milionu korun. Od roku 2023 začal rezort vyvíjet jiný způsob evidence formou sdílených tabulek v Excelu. Za toto provizorní řešení, které ale také nenaplňuje zákon, plánuje MPSV do konce roku 2025 vynaložit dalších 6,4 milionu korun. Orgány sociálně-právní ochrany dětí řeší podle zjištění NKÚ chybějící elektronizaci agendy nákupem vlastních informačních systémů, na jejichž pořízení od komerčních dodavatelů vynaložily veřejné prostředky, které však nepodléhají kontrolní působnosti NKÚ.

V důsledku nečinnosti MPSV (jsou) tak pracovníci sociálně-právní ochrany dětí zatíženi nadbytečnou administrativou a nedisponují potřebnými informacemi, které by jim usnadnily práci a zrychlily například umisťování dětí do pěstounských rodin.

"To potvrzují i některé odpovědi z dotazníkového šetření, které NKÚ v souvislosti s kontrolou provedl u celkem 671 respondentů, z nichž 515 se zabývalo umisťováním dětí do náhradní rodinné péče. Respondenti například uvedli: ‚Přes časovou náročnost zpracování administrativy se k poradenské či preventivní činnosti téměř nedostanu. Stále vedeme rejstříky papírovou formou, což je při počtu rodin v našem městě velmi zatěžující. Pořád čekáme na (od) MPSV na jednotný program, informační systém, který dle zákona z roku 2013 musíme využívat, ale stále není.‘ Kromě jiného chybí i aktuální a ověřitelná data o volné kapacitě v ústavech, takže sociální pracovníci hledají vhodné zařízení telefonicky: ‚Nemáme žádné hromadné info o možné volné kapacitě, prostě obvoláváme zařízení a zjišťujeme naplněnost,‘ uvedl další z respondentů." Podrobná statistická data o ústavní a pěstounské péči v letech 2015 až 2023 má NKÚ na svých webových stránkách.

Takže z toho se celkem jasně ukazuje, že ty problémy jsou daleko širší, než je materie, která je upravená v předložené novele, která je minimalistická a tím, že je předložená v rámci toho § 90, tak nebude možné ji rozšířit a současně s tím, že v důsledku mimořádné schůze jsou zrušeny interpelace, tak ani není možné na ty případné nedostatky... na ně upozorňovat v rámci vystoupení vůči zodpovědným ministrům, ačkoliv by tato materie samozřejmě měla být řešena v předloženém návrhu zákona.

Já jsem se chtěl ještě vrátit krátce k tomu, proč je důležité se zabývat právě tou podporou bydlení, která je základním předpokladem pro to, aby děti do těch ústavů nechodily, protože zákon o dostupném bydlení by pomohl násobně více než tyto drobné úpravy. Je skutečně chyba, že ten zákon je opakovaně, dlouhodobě odkládán, zvlášť v situaci, kdy rekordním způsobem rostou nájmy a kdy nedostupnost bydlení je považována za jeden z nejvýznamnějších problémů.

Když se podíváme na to, jaká by to byla i velká úspora, že hlavní problém rodiny se čtyřmi dětmi je, že když jsou chudí, tak při zaokrouhleném nákladu 50 000 korun na dítě v dětském domově, který klidně může být i vyšší, tak jsme za měsíc na 200 000 a za rok na 200krát 12, čili 2,4 milionu korun. Za deset let pobytu je to tedy více než 25 milionů korun, o kterém se bavíme, proto dává ekonomicky smysl řešit bydlení, které je právě tím primárním problémem. Ostatně na to ukazují i hodnocení dopadů regulace, ve kterém se uvádí velmi podrobně, že snížení dlouhodobé bytové nouze o nejméně 30 procent za deset let namísto postupného růstu je cíl, který by měl být dosažen v rámci indikátoru počtu domácností v dlouhodobé bytové nouzi, a vypočítávají se tam právě ty klíčové cíle, které je možné... kterými by bylo možné ovlivnit počet dětí, které se na základě nedostupnosti bydlení dostávají právě do ústavní péče.

Ty indikátory tady číst nebudu, ale bylo by skutečně žádoucí, abychom se systematicky zaměřili na řešení bytové nouze, především na snižování škod, takzvaný harm reduction, která s sebou bytová nouze přináší, protože jak pro postižené domácnosti, tak společnosti jako celek jsou potom na tom bity. Ačkoliv existenci těchto nákladů jako společnost vnímáme a odráží se v po mnoho let přítomné debatě o potřebnosti sociálního bydlení, nepanuje shoda na jejich velikosti a na tom, jaké náklady bytové nouze by měly být při rozhodování o podpoře bydlení brány v potaz. Pokud se chceme dívat jen na úzký výsek nákladů té bytové nouze, která nám potom produkuje děti do ústavů, který je ale...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pane kolego, já vás přeruším. Mám informaci, že nejdete s přednostním právem. Pokud nejdete s přednostním právem, tak byste měl mluvit k tématu. Máme ještě dneska spousty bodů. Já tomu rozumím, ale případně si vezměte slovo s přednostním právem, potom můžete hovořit k čemukoliv, ale pokud nejdete s přednostním právem, hovořte prosím k tématu. Děkuju.

 

Poslanec Jakub Michálek: Jistě, já se snažím hovořit k tématu, proč se dostávají děti do ústavní péče. Prosím...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já se snažím to pochopit, přemýšlím nad tím, ale úplně se mi to nepospojovalo. Ale možná přemýšlím špatně.

 

Poslanec Jakub Michálek: Tak já vám to vysvětlím znovu tedy, jestli je to potřeba. To znamená, děti se dostávají do ústavní péče z velkého - a my tady řešíme zákon o ústavní péči - ano, dostávají se - řešíme tady zákon o výkonu (?) ústavní výchovy, novelu - ano a dostávají se do této situace v důsledku toho, že nemáme řešené dostupné bydlení.

Samozřejmě, pokud tady kritizuji, že se novela zaměřuje v režimu § 90 na problém... na jeden z mnoha dílčích problémů, ale současně (Poznámky z pléna.) příslušné ministerstvo neřeší daleko důležitější příčiny a současně taky navzdory tomu, že vláda získala shodu na zákonu, který má pomáhat právě těmto rodinám, kde jsou ty děti, které potom končí v ústavech, byla na tom koaliční dohoda a doteďka ten zákon není projednán, tak se domnívám, že ta souvislost mezi tím je celkem zřetelná.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Takhle, já tomu rozumím, to za chvíli můžeme skončit u tendru na Temelín (Pobavení v sále.), tímhletím přechodovým můstkem, ale prosím, držte se tématu, případně si vezměte slovo s přednostním právem, potom můžete hovořit samozřejmě ke všemu.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za upozornění. Opravdu věřím, že nedostupnost bydlení má daleko větší efekt na to, že nám končí děti v ústavní péči než tendr na Temelín. Věřím, že to pochopí i moji kolegové v Poslanecké sněmovně, ale vnímám vaše upozornění a budu směřovat už k závěru svého projevu.

Já jsem tady chtěl ještě uvést vyjádření od zmocněnkyně Kláry Laurenčíkové právě k ústavní výchově. Ta uvedla ve svém veřejně přístupném vyjádření, že... Cituji: "Když přemýšlím o dětech v ústavní výchově, stále mi vyvstává jedna otázka: proč čekáme, až se problém rozhoří na maximum, místo abychom zasáhli včas? Systém péče o ohrožené děti v České republice se desítky let nachází ve vážné krizi. V sérii článků Český rozhlas je plasticky a pravdivě zachycena tvrdá realita, současný model nepomáhá dětem ani jejich rodinám. Chybí včasná odborná pomoc, která by zachytila problém tam, kde vzniká, tedy často už v rodině. Místo prevence a včasné reakce na krizi schematicky a neúčelně kompenzujeme až následky. To vše za cenu, která je neúnosná jak lidsky, tak finančně."

A už to je opravdu jenom dva odstavce. "Děkuji serveru iRozhlas za to, že dává prostor k popisu situace v celé její složitosti. Každý z těchto příběhů ukazuje, že děti s těžkými traumaty potřebují jiný přístup, než jaký jim dnes dokážeme nabídnout. Důležité je včas rozpoznat signály problémů, které mohou děti ohrozit. Právě k tomu může pomoci další seriál iRozhlas.cz Volání o pomoc, který upozorňuje na klíčové signály depresí, úzkostí, šikany, fyzického týrání, poruch příjmu potravy a dokonce i rizika sebevražedných myšlenek..." A tak dále.

Čili proto vládní zmocněnkyně k té ústavní výchově doporučuje posílit systém odborné pomoci, péče o děti přímo v rodinách, kde vznikají ty problémy, a (je) nutné "zavést specializované služby, které dětem zvládnou poskytnout individualizovanou péči odpovídající jejich potřebám, a rodiny musí mít možnost získat podporu v těch krizových situací, prostřednictvím podpory bydlení, služeb psychosociální podpory, rodinné asistence či sdílené pěstounské péče."

Takže tady jenom jsem chtěl vyzvat, aby se vláda v souvislosti s tím, když se zabývá těmito vládními návrhy, nezaměřovala jenom na jeden izolovaný problém, ale řešila systémově i ty příčiny, kvůli kterým se děti dostávají do ústavní péče, a související problematiku, kdy ty děti potřebují... a rodiny potřebují zvláštní podporu, která s tím souvisí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a máme zde dvě faktické poznámky.

Jenom bych chtěl skutečně upozornit všechny, že budu velmi důrazný, ať se faktické poznámky týkají vždycky vystoupení toho, kdo vystoupil předtím, ať je to z levé, nebo z pravé strany. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já budu reagovat se svou faktickou poznámkou na pana Michálka, vaším prostřednictvím. Bydlení není ten hlavní problém, ale tady tento návrh zákona, který my podporujeme, vůbec se netýká toho, co tady říkáte. Pěstounská péče. Pokud tady někdo hovoří o pěstounské péči, tak kolik z nás tady je pěstounů? Já sám pěstounem jsem. S mojí manželkou jsme prošli celou přípravou a vím samozřejmě, o čem hovořím. Někteří, kteří tady jsou a hovoří o tom tak strašně skvěle, tak vůbec neví, o co jde.

Samozřejmě, že máme krizi, ale ne krizi sociálně-právní ochrany dětí. Tu krizi naopak velmi, bych řekl, důsledně řeší právě tím, že se stávají v některých rodinách dětmi ohroženými. My máme krizi rodin, máme krizi toho, že otcovství a mateřství není pro mnoho lidí prioritou. Máme jich 50 procent, těch manželství, která se rozpadají, tím pádem tady máme ohrožené děti a pěstouni nejsou, protože ta druhá polovina má problémy sama se sebou.

Vůbec neříkáme, co to znamená být rodičem, co to znamená rodičovství, co to znamená bezpodmínečná láska k dětem. Toto nám úplně vypadlo ze všech programů, ať už sociálních, nebo vzdělanostních ve školách.

Co se týká pěstounů, my jsme v minulém volebním období mým návrhem zákona - společně s kolegy - navýšili odměnu pěstounů. Stejně jich máme nedostatek. Navýšili jsme to tak, že jsme valorizovali pěstounskou odměnu na minimální mzdu, respektive na minimum ohledně živobytí a existenční minimum. Taktéž jsme se s tím nesetkali. Bohužel není to otázka, bych řekl, ani tak politická, je to otázka celospolečenská a tu nevyřešíme nějakými systémovými věcmi v rámci sociálně-právní ochrany dětí nebo dětských domovů, ale v tom, jak se chovají rodiny, jak se chovají ke svým dětem a co to znamená skutečně tím rodičem být.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím s faktickou poznámkou paní poslankyni Oulehlovou.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane Michálku, prostřednictvím pana místopředsedy, jste neskutečný teoretik, ale neskutečný! Vy tady hovoříte pořád plamenně o tom, že děti nemají domov, protože nejsou byty. To není vůbec pravda. V drtivé většině jsou děti odebírány z rodin, které byty mají, ale ty rodiny jsou nefunkční, většinou jsou to drogově závislí rodiče, kteří jsou schopni... co jsou schopni udělat vlastním dětem, ani mluvit o tom nechci. Ale, pane Michálku, prostřednictvím pana místopředsedy, jestli chcete těm dětem opravdu pomoct, tak se o to nestarejte, protože (S důrazem.) vy tomu jenom ubližujete. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Richter.

 

Poslanec Jan Richter: Děkuju, pane předsedající. Já bych taky v krátkosti vaším prostřednictvím zareagoval na pana Michálka, protože ač jsem přemýšlel nad tím a držel jsem se, tak mě to opravdu hodně nastolicovalo, protože vy, pane Michálku, opravdu nevíte, o čem hovoříte, a ty vaše teoretické věci, které jste tady interpretoval jako papoušek - skvělé, ale já vám nabízím jednu praktickou věc, (Hlasitě.) dvacet let to bude, dvacet let každý rok 24. prosince v 18 hodin večeřím v dětském domově jednom se všemi dětmi, co tam zůstaly. Pojeďte se mnou, ať vidíte, jak to vypadá v praxi, ne z nějakých pouček!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pan předseda Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo, vážený pane místopředsedo. Věřím, že se podaří zklidnit tuhle diskusi, protože jsme se bavili věcně a zase se tady dostáváme do zbytečných osobních útoků ze strany ANO.

Já jsem na tuto problematiku... Neříkám, že jsem na tuto problematiku expert, to v žádném případě, ale této problematice se u nás věnuje kolegyně Olga Richterová, která je dneska řádně omluvena z důvodu nemoci. Já vám garantuju, že kolegyně Richterová je velmi dobře obeznámena s celou touto problematikou a že navštěvuje všechna tato zařízení, baví se s lidmi, kteří tam pracují, baví se s těmi, kterých se to týká, a domnívám se, že není vůbec žádný důvod, abychom se tady navzájem znevažovali tímto způsobem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. (Poslanec Kubíček se hlásí do rozpravy.) S faktickou, anebo s přednostním?

Nevím, jak jste se, pane Berki, hlásil. (Poslanec Berki od stolku zpravodajů: Řádně do diskuse.) Prosím? (Poslanec Berki: Řádně do diskuse.) Řádně do diskuse. Tak prosím, pan poslanec Berki, řádně do diskuse.

Ale mezitím jsem ještě viděl, že se nám s faktickou přihlásil pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážený pane poslanče Michálku, prostřednictvím pana předsedajícího, teď jsem měl na telefonu svou šestadvacetiletou dceru, která pracuje na OSPODu, a mám vám vyřídit, ať o těchto věcech nemluvíte, a jestliže máte tak skvělou poslankyni paní Richterovou, tak ať tady vystupuje k tomuto tématu ona, která je odborně zdatná. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan... S faktickou ještě se nám mezitím přihlásil pan poslanec Bartoš.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já jenom pro pana poslance Kubíčka, prostřednictvím pana předsedajícího, Jakub Michálek tady jasně řekl: Olga Richterová by dozajista mohla vystupovat, Olga Richterová je nemocná, je řádně omluvena, proto tady není - ne, že by to téma pro ni nebylo důležité nebo ji nezajímalo nebo by někde byla nakupovat. Jenom to tady Jakub Michálek řekl, tak nevím, k čemu byla ta poznámka. Ano, kdyby Olga Richterová tady byla, vystupuje k tomuto tématu zcela určitě erudovaněji než lidé z našeho klubu, pro které toto téma není okrajové, ale nejsou na něj odborníci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Berki.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Já už jsem se trošku bál, že z tohohle se nevymotáme. Děkuju všem, že už na to nebudou reagovat.

Já jsem chtěl vyslyšet kolegu Juchelku. (Rozhlíží se po sále.) Teď ho nevidím... (Poslankyně Schillerová z lavice: On asi musel...) Jo, rozumím. Já s dovolením ale odpovím na otázky tak, aby to nebylo v závěrečném slovu, aby případná možnost reagovat byla.

Podstata toho návrhu je, že nedáváme povinnost, my dáváme možnost. To znamená, skutečně je na zřizovateli, aby si zvážil konkrétní podmínky, které má v daném místě, a to včetně toho, jestli například úspora z provozu bude dostatečně velká na to, aby to vyvážilo, řekněme, náklady, které budou třeba s pedagogickým personálem, proto tam ta povinnost není, proto je tam v tomto smyslu pouze možnost.

Zároveň s tím přicházíme v době, kdy je možné získat prostředky na nákup nemovitostí tak, aby právě tam nedocházelo k omezení, tomu, že musí vybírat třeba dva byty; v jednom domě.

Zároveň si uvědomuju velmi, že celý systém změnu potřebuje, že se musíme do budoucna například také bavit o tom, kolik dětí je v jedné skupině. Jenom mě trošku mrzí... Skutečně si uvědomuju, že jsme chtěli udělat malý krok, opatrný krok. V tom bezesporu souhlasím, že ten krok není úplně dostatečný, tak jenom pevně doufám, že ho ale v brzkém čase taky, ten krok, uděláme.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vzhledem k tomu, že nevidím nikoho dalšího do rozpravy obecné, tak ji končím.

Táži se vás, jestli máte zájem o závěrečné slovo? (Poslanec Berki gestikuluje, že ano.) Děkuji.

 

Poslanec Jan Berki: Já jenom stručně si dovolím ještě reagovat na dvě věci. Bylo by vždycky hezké, kdybychom žili v ideálním světě, ale nežijeme v něm. Já si uvědomuju, že by bylo úplně supr, kdyby nemuselo docházet k odebírání dětí z rodin, ale bohužel takové situace máme. Samozřejmě, že nemáme rezignovat na to, hledat cesty, jak tomu předcházet.

Zároveň si uvědomuju, že nemáme dost pěstounů a že není úplně jednoduché takovou věc vykonávat, protože - jak už to správně kolegyně zmiňovaly - jsou to také situace, kdy se jedná třeba o velké sourozenecké skupiny a není jednoduché, aby si pěstounská rodina vzala celou sourozeneckou skupinu, a na druhou stranu nechcete rozdělovat sourozenecké skupiny za každou cenu. Zároveň skutečně některé děti, které zůstávají v dětských domovech, mají tak specifické potřeby nebo tak specifickou situaci, že není úplně jednoduché zajistit jejich náhradní výchovnou péči.

Tak chci ještě tady - a myslím, že jménem všech, kteří tu dneska vystupovali - poděkovat těm, kteří se skutečně snaží dát těmto dětem šanci na dobrý život.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pane zpravodaji, máte zájem ještě vystoupit? Nikoliv.

V tom případě budeme rozhodovat podle § 90 odst. 5 o pokračování projednání tohoto návrhu. Přednesu návrh usnesení. Mezitím jsem už přivolal kolegyně a kolegy.

 

"Poslanecká sněmovna souhlasí s pokračováním jednání o sněmovním tisku 756 tak, aby s ním mohl být vysloven souhlas již v prvém čtení." Dívám se, že tady už kolegové a kolegyně dorazili, takže se můžeme pustit do hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 14, přihlášeno 126, pro bylo 111, proti nikdo. Přijato.

 

Návrh usnesení tedy byl schválen.

V tom případě tedy zahajuji podrobnou rozpravu - ještě počkám, až nám to naskočí - do které se nikdo nehlásí. V tom případě tedy končím podrobnou rozpravu.

Máte zájem ještě o vystoupení, pane poslanče? Nemáme.

 

V tom případě mohu přednést návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem poslanců a poslankyň Jana Berkiho, Matěje Ondřeje Havla, Niny Novákové, Olgy Richterové, Renáty Zajíčkové, Zdeňka Kettnera a Vladimíra Balaše na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 756."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 15, přihlášeno 126, pro bylo 115, proti nebyl nikdo. Přijato.

 

Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas a tímto projednávání končí. Děkuji za spolupráci.

Můžeme přejít k dalšímu bodu číslo

Aktualizováno 22. 1. 2025 v 12:36.