(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)

13.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, podepsaná v Praze dne 24. října 2024 /sněmovní tisk 844/ - prvé čtení

Předložený návrh uvede ministr zahraničních věcí Jan Lipavský, kterého teď prosím, aby se ujal slova.

Vás ostatní o ztišení.

Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vláda předkládá parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací prezidentem republiky Smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, která byla podepsána dne 24. října tohoto roku v Praze, a to za českou stranu předsedou vlády Petrem Fialou a za Svatý stolec kardinálem Pietrem Parolinem.

K obnově přímých jednání došlo na jaře 2023 na základě programového prohlášení vlády. V něm je stanoveno: "Budeme rozvíjet dialog se Svatým stolcem, podnikneme kroky ke sjednání nové smluvní úpravy vzájemných vztahů a zasadíme se o její ratifikaci." Svatý stolec má v současné době sjednánu obdobnou smlouvu s dalšími šestnácti členskými státy Evropské unie, mezi kterými jsou všechny čtyři sousední země České republiky, a celkem má sjednány smlouvy se šedesáti čtyřmi státy světa.

Ve smlouvě - k jejímu obsahu tedy - je upraveno například právo odmítnout vojenskou službu, jakož i právo odmítnout výkon lékařského zákroku z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání za podmínek stanovených zákonem, dále uznávání církevních sňatků, které jsou postaveny na roveň sňatkům civilním, jak odpovídá platnému právnímu právnímu řádu České republiky. Je zde zakotvena spolupráce státu a církve při ochraně a udržování kulturního dědictví, rovněž právo osob v zařízeních sociálních služeb, ve zdravotnických zařízeních, v Armádě České republiky, v bezpečnostních sborech, ve věznicích, vazebních věznicích a v dalších zařízeních obdobného charakteru přijímat duchovní a pastorační péči od duchovních a pastoračních pracovníků katolické církve. Tady bych si dovolil poznamenat, že jde o promítnutí aktuálního stavu tak, jak už to dneska řeší stávající právní řád České republiky. I nadále budou podle stávající praxe sjednávána vícestranná ujednání mezi orgány České republiky a církvemi a náboženskými společnostmi, což je ve smlouvě výslovně umožněno. Smlouva podporuje ekumenický a mezináboženský dialog. Smlouva je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných mezinárodních smluv, s mezinárodními obyčeji a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Smlouva má v České republice charakter takzvaně prezidentské smlouvy, podle čl. 49 písm. a) a e) Ústavy. Její sjednání a provádění si nevyžádá zvýšené požadavky na státní rozpočet. Na provádění smlouvy se budou podílet Ministerstvo vnitra, práce a sociálních věcí, zdravotnictví, kultury, obrany, spravedlnosti a samozřejmě i Ministerstvo zahraničních věcí. S tím, že sjednání smlouvy nebude vyžadovat žádné změny v českém právním řádu.

Já bych si pouze ještě doplnil, že v letech 2023 a 2024 proběhlo s druhou stranou několik kol expertních jednání, v rámci jednání bylo pečlivě dbáno, aby smlouva nepřekračovala meze platného právního řádu České republiky, takže si dovoluji tímto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací této smlouvy. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji vám, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom požádat ctěnou Poslaneckou sněmovnu, aby přikázala tento tisk zahraničnímu výboru, kam tento tisk patří. Takové je usnesení našeho výboru.

Myslím si, že pan ministr řekl všechno, co bylo potřeba. Jenom jsem chtěl říct, že tímto - pokud vyslovíme souhlas - se kvalifikujeme do opravdu... (Poslanec Salvetr z pléna: První ligy.) do první ligy. Tak, zaznělo to tady. Děkuju vám.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Také děkuji. Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu. Do ní je jako první přihlášený s přednostním právem pan předseda Michálek, následuje pan předseda Dufek a další přihlášení. (Hluk v sále.) Prosím pana předsedu, aby se ujal slova.

Vás ostatní o ztišení.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo, paní předsedkyně. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl avizovat, že moje vystoupení teď bude trošku delší, ale pokusím se vejít do časového limitu, který jsem si vytknul.

Předně chci začít tím, že se domnívám, že úvod, který jsme tady slyšeli - i s ohledem na to, kolik otázek ve veřejném prostoru vyvolává právě předložená smlouva s Vatikánem - tak byl zcela nedostatečný, stejně tak se nedomnívám, že postačí nějaké obecné konstatování, že se dostáváme schválením této smlouvy do první ligy. To je opravdu velmi naivní přístup. Pokud se chceme dostat do první ligy, musíme se primárně dívat na ekonomiku a pouhým schvalováním takovéto smlouvy s církevním subjektem se do první ligy určitě nedostaneme. (Poslanec Krejza hovoří z prostoru před řečnickým pultíkem.)

Tady slyším, že se tam dostaneme dokonce dvakrát, od ODS, tak přeju tedy hodně štěstí na cestě do první ligy a k německým platům.

Ale zpátky k té smlouvě. My se tady bavíme o záležitostech mezinárodní smlouvy s takzvaným Svatým stolcem. Já budu zjednodušeně používat slovo Vatikán, protože to je jednodušší označení, které všichni chápou. Označení Svatý stolec by jednak nemuselo být úplně srozumitelné pro všechny občany a jednak poněkud předjímá určité hodnocení, že je někdo nebo něco svatého. To bych nechal opravdu do církevních kruhů, tady na půdě Poslanecké sněmovny bychom se měli bavit na principech, že Česká republika je sekulární stát, proto budu mluvit o smlouvě s Vatikánem, byť chápu a uznávám, že tam je určitá terminologická nuance, že ta smlouva se neuzavírá s Vatikánem jakožto státním subjektem, ale uzavírá se s Římskou kurií, která je zvláštním subjektem mezinárodního práva jakožto náboženská organizace, takže tolik jenom k terminologii, abychom si rozuměli.

Já se nyní dostanu k výhradám, které k předložené smlouvě máme. První výhradou je, že ta smlouva byla projednávána netransparentně. Byla připravovaná v režimu, kdy před jejím podpisem neměla veřejnost možnost se seznámit s jejím obsahem. Neměla... neproběhla žádná veřejná diskuse o takto významném kroku, ačkoliv Poslanecká sněmovna už historicky jednou ratifikaci této smlouvy odmítla. Bohužel, tento... Vzhledem k tomu, co jsme nyní si přečetli v té smlouvě, tak se obávám, že ten postup, že smlouva nebyla zpřístupněna, zveřejněna tak, jak by bylo ve státě, který funguje transparentně, žádoucí, tak se promítl... nebo tak je výsledkem právě toho, že tam jsou ustanovení, která jsou problematická, a že se nepodařilo při vyjednávání uplatnit zájmy České republiky.

Oni samozřejmě... Můžete uvést, že spousta daleko horších věcí, které navrhovala protistrana, se do té smlouvy nepropsalo, ale my tady sedíme nad výsledným textem, u kterého v podstatě máme velmi malé možnosti, jakým způsobem k tomu přistupovat. Já teď úplně nevím přesně, jestli závěrečná ustanovení té smlouvy umožňují výhradu ve smyslu mezinárodního práva. Myslím si, že tam k tomu asi nic není uvedeno, takže bychom mohli možná vycházet, ale to je možná u mezinárodní smluv, to by možná zasloužilo určité vysvětlení, jestli vůbec je možné od toho jednoho problematického článku se odchýlit, protože my jako Piráti k tomu máme v zásadě dvě hlavní věci, které chceme říct.

Za prvé, je tam problematický článek, který upravuje zpovědní tajemství, ale stanoví ho v širším rozsahu, než je běžné v ostatních mezinárodních smlouvách tohoto charakteru, a stanoví ho v širším rozsahu, než je běžné v českém právním řádu. Ta druhá část je, že je nám tady opakovaně tvrzeno, že to je smlouva, která upravuje podmínky všech církví v České republice, a přitom, když se do ní začteme, tak přímo v té smlouvě vidíme, že v čl. 2, v čl. 5, v čl. 6, v čl. 9 se mluví výslovně o katolické církvi, nikoliv o všech církvích obecně. Totéž potom najdeme v čl. 11 a taky v čl. 12 a v čl. 13 se cituje Česká biskupská konference. Takže vidíme, že ta smlouva není napsaná tak, že by byla neutrální z hlediska náboženství, což by snad pak bylo ještě přijatelné, ale že ty články jsou dimenzovány konkrétně na jednu konkrétní církev - na katolickou církev - a to vyvolává samozřejmě řadu dalších otázek, protože... (Poznámka od stolku zpravodajů.)

Ne, stát je Vatikán, to si to pletete, stát je Vatikán. To právě je ta nuance, o které jsem mluvil, tohleto je Římská kurie, takže to je potřeba v tom mít jasno.

To, co je zásadní, samozřejmě je, jestli se tato smlouva kvalifikuje jako smlouva týkající se lidských práv, protože my tady máme nález Ústavního soudu, který říká, že smlouva upravující lidská práva má postavení na úrovni ústavního pořádku, a z toho vyplývá potom samozřejmě celá řada záležitostí z hlediska souladu s ústavou a tak dále a velmi významné postavení takové smlouvy, která se stejně jako třeba (Mezinárodní) pakt o občanských (a) politických právech jako další mezinárodní úmluvy... Pokud bychom dospěli k tomuto závěru, že se smlouva týká lidských práv, tak by potom se stala v podstatě podle té judikatury Ústavního soudu součástí ústavního pořádku a věci, které by v ní byly stanovené, tak by byly nezměnitelné, ale ta smlouva samozřejmě tak, jak je formulovaná, tak neobsahuje standardní ustanovení, která náš ústavní pořádek vyžaduje, protože když se podíváme konkrétně na čl. 4, tak ten stanoví, že "Česká republika uznává zpovědní tajemství", a nestanoví vůbec žádné limity, ačkoliv tedy v Listině základních práv a svobod máme označeno, že ta základní práva mohou být upravena pouze zákonem - tak to by asi se dalo říci i v případě mezinárodní smlouvy - ale musí tam být stanoveny právě meze základních práv. Současně v rámci toho vyjednávání se České republice nepodařilo prosadit změny, které navrhovala u čl. 2, aby čl. 2 byl rozšířen o záležitosti, které by upravily právě povinnost církve respektovat právní řád České republiky, a tudíž by šlo tedy i o odkaz, který by potom stanovil meze základních práv v souladu s naší právní úpravou, čili v tomto případě třeba trestním zákoníkem, který upravuje povinnost oznámit trestný čin, nebo dalšími ustanoveními trestního zákoníku, která upravují, v jakých případech je možné odepřít svědectví k tomu, aby se objasnil určitý trestný čin.

Ta druhá záležitost, která je problematická v čl. 4, je, že navrhovaná úprava se týká všech pastoračních pracovníků, kteří podle čl. 4 odst. 2 "mají právo obdobné zpovědnímu tajemství za podmínek stanovených zákonem". Tak tam máme... kdy to v podstatě znamená pozitivní závazek České republiky v případě schválení této smlouvy, že právo... že musíme mít právo obdobné zpovědnímu tajemství na všechny pastorační pracovníky, což je pojem, který zatím tedy v České republice nemáme, a je to pojem - jak budu později uvádět - (který) se odlišuje i od praxe, která je zavedena v některých jiných smlouvách a kterou mají například Němci, takže v tomto ohledu my máme výrazně širší vymezení, než je to v zahraničí.

To může způsobit velká rizika z pohledu toho, abychom dokázali efektivně postihovat kriminalitu, ke které dochází v rámci církve, což je tedy zejména ta kriminalita, která se týká zneužívání mladistvých. Je to bohužel celosvětový problém a církev k tomu měla dlouhodobě přístup tak, že se snažila ututlat všechny skandály, ke kterým docházelo, a ty státy, které to vyšetřovaly, tak samozřejmě dospěly k tomu, že se jedná o stovky tisíc lidí.

Já bych byl rád, až potom případně schválíte tuto smlouvu, aby ti, kteří schvalovali - nebo ti, kteří zůstali zbaběle doma, nepřišli na to jednání a neprojevili svůj názor a obavy - tak až potom začnou vypovídat oběti, že jejich... že trestná činnost, která na nich byla páchána, nebyla zdokumentovaná právě kvůli tomu, že všechny ty osoby v církvi - nejenom kněží, vůči kterým je vykonávána zpověď, ale i další osoby, které se účastní chodu církve, ti pastorační pracovníci v tomto širokém pohledu - takže trestná činnost nebyla vyšetřena a odsouzena v důsledku toho, že tyto osoby odmítly vypovídat tak, aby si nezkazily svoje postavení v rámci církve. Já bych byl rád, aby ti, kteří toto odhlasují, tak aby se potom podívali do očí těm obětem a řekli jim: Ano, takhle jsme to chtěli. Chtěli jsme to zpřísnit tak, aby se případy, jako je ten váš, případy, které v podstatě mají na lidi dlouhodobé traumatické dopady na celý život, tak aby se nikdy nevyšetřily.

Ostatně, v tomto ohledu se vyjadřovala i... Když se bavíme o tom... Já se vrátím zpátky k myšlence stanovení mezí v rámci čl. 4, který žádné meze nestanoví. V tom prvním případě to není stanoveno vůbec a v tom čl. 2 je pouze odkaz na "právo obdobné zpovědnímu tajemství za podmínek stanovený zákonem", takže se konstruuje nové právo, to právo obdobné zpovědnímu tajemství, ale tam je tedy odkaz na zákon, že to je... že to může být zákonem omezeno, ale současně to nesmí vyprázdnit obsah toho původního ustanovení tak, jak o tom hovoří Ústavní soud ve své judikatuře, čili Česká republika se tomu bude muset přizpůsobit a zavést pro pastorační pracovníky právo obdobné zpovědnímu tajemství a stanovit jeho meze za podmínek stanovených zákonem.

Tak tu absenci mezí kritizovala například paní profesorka Bílková na semináři, který k tomu byl. Byla to... To je samozřejmě velká odbornice v oblasti mezinárodního práva veřejného.

Domnívám se, že v této podobě jsme měli trvat na původních formulacích, které byly v rámci vyjednávání připravované smlouvy s Vatikánem.

Tímto způsobem bude velmi těžké třeba u toho zpovědního tajemství do budoucna hovořit o tom, na které trestné činy se má vztahovat ta povinnost překazit třeba páchání trestného činu, pokud se někdo doví o trestném činu, který ještě probíhá, nebo které se mají oznamovat v rámci toho, že se někdo dozví na základě práva obdobného zpovědnímu tajemství... tak v jakém případě se má vztahovat ta oznamovací povinnost. Takže tolik asi na úvod této záležitosti.

Já bych chtěl upozornit ještě, že v čl. 8... Protože může samozřejmě zaznít argument, že nebylo možné odlišit duchovní péči a pastorační péči, tak jsem chtěl upozornit, že to není pravda, protože přímo v čl. 8 se hovoří o "duchovní a pastorační péči od duchovních a pastoračních pracovníků katolické církve" a právě v čl. 4 odst. 2 se hovoří jenom o pastoračních pracovnících, kteří mají to "právo (obdobné) zpovědnímu tajemství", takže nějaké odlišení tam evidentně už v té přijaté úmluvě je.

Ta druhá záležitost tedy souvisí s tím, že zpovědní tajemství se tímto způsobem dostává... ne tak, jako ho máme formulované dneska v Listině (základních) práv a svobod, ale dostává se do specifického režimu těch mezinárodních smluv o lidských právech, které mají přednost nebo mohou mít přednost jako součást ústavního pořádku i před běžnými zákony, takže se povyšuje. Současně - já o tom budu mluvit později podrobněji - tak tady vzniká právě to riziko, že se posílí možnost krytí trestné činnosti, protože příklady ze zahraničí ukazují, že církve opakovaně kryly ty případy sexualizovaného násilí. To jsou stovky tisíc případů. Takže samozřejmě domnívám se, že Česká republika by se měla primárně snažit - a už to tady dneska zaznělo několikrát - o to, abychom více chránili oběti i toho sexualizovaného násilí a méně chránili predátory, ty, kteří překračují ty hranice, ty, kteří zneužívají a dělají lidem celoživotní následky. Bohužel v této podobě zpovědní tajemství je výrazně rozšířeno, výrazně posíleno a může to mít dopad právě na to takzvané ututlávání těch skandálů a zločinů, které se v rámci církve dějí.

No a samozřejmě tedy pokud schválíme tu smlouvu v této podobě, tak na úrovni zákonu ztratíme suverenitu. Ztratíme suverenitu schvalovat změny trestního zákoníka, abychom dokázali efektivně chránit oběti, a dostaneme se do situace, že mezinárodní smlouva bude mít aplikační přednost před českým zákonem.

Chci tedy říci, že ta předložená smlouva neobsahuje vůbec nic, co by bylo ve prospěch České republiky. Jsou to jenom závazky vůči katolické církvi, z nichž některé jsou formulovány tak, že jsou obecnější a mají dopad i na ostatní církve, ale současně je tam ustanovení - a museli jsme ustoupit z toho ve vyjednávání - které naopak zakládá vážné riziko, že bude to zpovědní tajemství rozšířeno i na všechny osoby, které působí v církvi, a ta církev se tak bude dostávat do privilegovaného postavení jakožto organizace, kde v podstatě nikdo nemusí hlásit trestnou činnost, protože se na ni bude vztahovat výjimka. Každý o sobě prohlásí, že to je pastorační pracovník a že má právo obdobné, jako je zpovědní tajemství, a že na tyto záležitosti nebude muset poukazovat.

Toto je zcela nevyjasněná situace. Myslím si, že je zcela zřetelné, jak to jak pan ministr, tak pan zpravodaj podcenili a vůbec se těmto problémům, které jsou veřejně známé, které jsou veřejně diskutované, v té své úvodní řeči nevěnovali, takže proto jsem na to musel upozornit ve svém úvodním vystoupení.

Současně já taky budu potom později mluvit o dotazech, ve kterých jsem žádal od Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva zahraničí, Úřadu vlády a Ministerstva vnitra, aby právě objasnily, jakým způsobem probíhalo to vyjednávání a jaké byly výchozí dokumenty, abychom si dokázali udělat srovnání mezi tím, co schválily třeba ostatní státy, a s tím, co schválila Česká republika. Na tyto dotazy bychom měli jako Poslanecká sněmovna, která má za úkol kontrolovat vládu, která tady tajně vyjednávala smlouvu s Vatikánem, jejíž znění zveřejnila až po podpisu této smlouvy, když už nebylo možné dělat žádné změny, čili postavili nás před hotovou situaci: berte smlouvu, která rozšiřuje možnosti ututlávání v církvi, nebo nechte být. Tak to je samozřejmě velmi nepříjemná situace, protože my jsme byli připraveni podpořit, aby Česká republika měla obdobnou smlouvu s Vatikánem jako jiné státy, ale teď se do ní dostalo nové ustanovení, které to kontaminuje a které má vážný negativní dopad na budoucí sekularitu České republiky, proto se domnívám, že bychom se měli podívat i podrobněji na ty připomínky, které zazněly v rámci připomínkového řízení a které byly taky v režimu, který nebyl veřejně přístupný, a samozřejmě tam byla kritizována i některá ustanovení a byly tam navrhovány doplňky, na které však Ministerstvo zahraničí nepřistoupilo a ponechalo tu smlouvu v podobě, ve které si ji vymínila katolická církev.

Připomínky Ministerstva spravedlnosti k návrhu na sjednání smlouvy se Svatým stolcem o některých právních otázkách jsou následující: V čl. 4 odst. 1 Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že "předložené ustanovení je formulované velice obecně. Ustanovení by optimálně mělo odkázat na podmínky stanovené ve vztahu ke zpovědnímu tajemství českým právním řádem. Relevantní v tomto ohledu jsou především § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2001 Sb., o církvích a náboženských společnostech, a § 367 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, z nichž zejména jednoznačně plyne, že podle českého práva nejsou součásti zpovědního tajemství informace týkající se budoucích jednání či nedokončených jednání, čili není dotčena povinnost překazit trestný čin. Odkaz na podmínky stanovené českým právním řádem je zásadní i s ohledem na to, že smlouva v předloženém znění neobsahuje ani obecné ustanovení, které by stanovilo, že ve své činnosti na území České republiky se katolická církev řídí právním řádem České republiky. To bylo v průběhu vyjednávání součástí jejího textu." To píše přímo Ministerstvo spravedlnosti, takže jestli někomu záleží na suverenitě, na tom, abychom měli možnost si schvalovat vlastní zákony a nebyli tímto způsobem... neměli tímto způsobem diktát, ať už z Bruselu, nebo z Vatikánu, tak teď je možnost to projevit v projednávání tohoto návrhu.

Dále Ministerstvo spravedlnosti ve svých připomínkách pokračuje: "Alternativním řešením by bylo čl. 4 odst. 1 doplnit v tom smyslu, že ‚tímto ustanovením není dotčena povinnost překazit trestný čin uložená českým právním řádem‘. Upozorňujeme rovněž, že z hlediska trestního práva odkazuje předkládací zpráva pouze na § 368 trestního zákoníku, jehož 3. odstavec stanoví, že ‚duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv jsou výslovně vyňati z povinnosti oznámit trestný čin, dozví-li se o jeho spáchání v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství‘."

"Jde o informace o již spáchaném trestném činu. Problematický je však vztah komentovaného ustanovení k § 367 trestního zákoníku, tedy k trestnému činu nepřekažení trestného činu, který předkládací zpráva opomíjí. Ve vztahu k předpisům civilního práva procesního a správního soudnictví dále požadujeme vyjasnit," píše Ministerstvo spravedlnosti, "zda je s čl. 4 odst. 1 souladná dosavadní úprava § 241 (124?) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění."

Já jenom připomenu, § 124 (241?) občanského soudního řádu uvádí: "Dokazování je potřeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem a jiná zákonem stanovená nebo státem uznaná povinnost mlčenlivosti. V těchto případech lze provést výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost. Přiměřeně to platí i tam, kde se provádí důkaz jinak než výslechem."

Ministerstvo spravedlnosti dále pokračuje: "Toto ustanovení národního práva sice počítá s tím, že stát může i nad rámec zákona uznat povinnost mlčenlivosti a samotnému uznání zpovědního tajemství ze strany České republiky ve smyslu čl. 4 odst. 1 proto citované pravidlo podle našeho názoru nebrání, nicméně ustanovení občanského soudního řádu obsahuje ve své druhé větě výjimečné prolomení povinnosti mlčenlivosti během dokazování pro případy, kdy vyslýchaného zprostil ten, v jehož zájmu byla povinnost stanovena. S ohledem na obecnost a bezvýjimečnost navrhovaného znění čl. 4 odst. 1 si klademe otázku, zda bude takový postup v řízení před civilními a správními soudy možný bez dalšího i po případném podpisu smlouvy." To znamená, pochybnosti ze strany Ministerstva spravedlnosti jako orgánu, který má v gesci právě trestní řízení, trestní zákoník, jsou nejenom ve vztahu k ustanovením trestního zákoníku, ale i k ustanovením občanského soudního řádu. Ministerstvo dále píše, že: "požadujeme se s výše uvedeným vypořádat alespoň úpravou předkládací zprávy tak, aby ke čl. 4 odst. 1 zahrnovala odkaz i na § 367 trestního zákoníku a současně aby i do budoucna byla zachována možnost aplikace § 124 (241?) věty druhé občanského soudního řádu." S tím, že to je zásadní připomínka.

Nyní k čl. 4 odst. 2 - to znamená k pastoračním pracovníkům a k jejich právu obdobnému zpovědnímu tajemství za podmínek stanovených zvláštním zákonem - Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že: "vycházíme-li z předkládací zprávy, která obsahuje argumentaci, že formulace ‚za podmínek stanovených zákonem‘ v čl. 4 odst. 2 jednoznačně zaručuje, že se v případě pastoračních pracovníků bude vždy jednat pouze o duchovní ve smyslu § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, považujeme ustanovení čl. 4 odst. 2 za legislativně problematické. České právo nepřiznává právo obdobné zpovědnímu tajemství pastoračním pracovníkům." To je to, co jsem říkal, Ministerstvo spravedlnosti to tady potvrzuje a vypadá to, že pan Smolek uvedl pana ministra v omyl, když mu říkal, že všechno je v pohodě, ale realita je taková, že když se podíváme na stanovisko Ministerstva spravedlnosti, kde jsou experti na trestní zákoník, tak ti to problematizují. "Obsah tohoto pojmu navíc není vymezen ve smlouvě ani v českém právním řádu. Smlouva přitom rozlišuje mezi pastorační péčí a pastorační pracovníky na straně jedné a duchovní péčí a duchovními na straně druhé, například čl. 8 odst. 1" - který už jsem zde citoval - "tedy za pastorační pracovníky považuje jiné osoby než duchovní. Rozlišení mezi duchovními a pastoračními pracovníky je přitom zásadní, protože § 368 odst. 3 trestního zákoníku umožňuje prolomení oznamovací povinnosti pouze v případě duchovních. Rovněž § 7 písm. e) zákona o církvích a náboženských společnostech upravuje zachování povinnosti mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství." Za vhodnější by tedy Ministerstvo spravedlnosti považovalo následující formulaci: "‚Zákon stanoví, které osoby mají právo zpovědního tajemství a právo obdobné zpovědnímu tajemství.‘ Případně bychom doporučovali doplnit předkládací zprávu tak, aby v ní bylo uvedeno, že cílem ustanovení není rozšířit okruh osob, které mají právo obdobné zpovědnímu tajemství nad rámec daný současnou českou právní úpravou." Nicméně když se podíváme do toho, co ministerstvo říkalo, tak ten okruh těch osob, které mají toto právo obdobné, je v podstatě nulový, takže to je asi k tomu, jak je v současné podobě koncipován čl. 4 předkládané smlouvy.

Nyní bych se věnoval určitému tvrzení, že církev nikdy neměla snahu tutlat a nehlásit právě tyto zločiny, takže tady mám naopak dopis od České biskupské konference z 24. dubna 2024, který poslal generální sekretář České biskupské konference, pan Přibyl, což byl mimochodem jeden z vyjednavačů na straně Vatikánu. Připomínky, které jsou k návrhu zákona... trestního zákoníku a trestního řádu. V těchto připomínkách Česká biskupská konference uvádí, že politické hodnocení rozsáhlé novely trestního zákoníku a trestního řádu jí nepřísluší. Novela ovšem podle jejího názoru zasahuje do základního práva církví garantovaného ústavu a z něho vyplývajícího práva na zpovědní tajemství duchovních garantovaných ustanovením § 7 odst. 1 písm. e) zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů. Konkrétně uvádí připomínku: "Navrhujeme, aby byli duchovní vyňati z osobní působnosti trestného činu nepřekažení trestného činu ve smyslu ustanovení § 367 ve vztahu ke dvěma konkrétním trestným činům, a to sexuálnímu útoku, § 185a trestního zákoníku, a sexuálnímu nátlaku, § 186 trestního zákoníku." Čili tady to vidíme černé na bílém, jak se tedy Česká biskupská konference snažila změnit novelu trestního zákoníku tak, aby duchovní měli privilegované podmínky, aby nemuseli zajistit překažení trestného činu, čili toho, co se teprve má stát.

Dále pokračuje tedy generální sekretář České biskupské konference, pan Přibyl, následujícími slovy: "Výše uvedené rozšíření výčtu trestných činů nepřekažení trestného činu ve smyslu ustanovení § 367 trestního zákoníku je aktuálně projednávané Senátem v novele trestního zákoníku, sněmovní tisk 616, který novelizuje čin v čl. I bodu 9. Obě skutkové podstaty jsou dosti široké a ve spojení se zpovědním tajemstvím vyvolávají výrazné napětí a obavy. Trestní právo má být dostatečně určité..." a tak dále a tak dále. "To v případě výše uvedených skutkových podstat ve spojení se zpovědním tajemstvím není vůbec jednoduché k zodpovězení. Za určitou míru nejednoznačnosti mohou v budoucnu nést trestněprávní odpovědnost duchovní a to považujeme za nešťastné, proto pokud by rezort nepřistoupil na variantu vynětí osobní působnosti duchovních, navrhujeme aspoň zahrnout do výčtu kvalifikované skutkové podstaty výše uvedených trestných činů, které jsou jednoznačně definovatelné ve vztahu k překažení trestného činu duchovním uskutečnitelného."

Tato připomínka je zásadní, čili tady máme jasně černém na bílém, že byla snaha České biskupské konference zasadit se o to, aby duchovní vůbec nemuseli v případě, že vědí, že u někoho dojde k trestnému činu sexuálního útoku nebo sexuálního nátlaku, tak tyto trestné činy oznamovat. To je jenom k tomu, jak se říká, že nikdo se nesnaží o žádné zásadní změny.

Já bych se teď věnoval ještě krátce těm jednotlivým verzím, které máme před sebou a které ukazují, jakým způsobem docházelo k vyjednávání této mezinárodní smlouvy. Pan ministr o tom totiž mluvil pouze telegraficky, a proto jsme se nedostali k těm konkrétním ustanovením a k tomu, jakým způsobem byla následně ve vyjednávání modifikována.

Když se podíváme na verzi po jednání z 29. února 2024, tak tehdy dané ustanovení znělo v čl. 2: "Katolická církev má při své činnosti na území České republiky povinnost dbát právního řádu České republiky. Katolická církev je v České republice právnickou osobou v souladu s českým právním řádem." To znamená, všimněte si, že v průběhu toho vyjednávání byla vyškrtnuta povinnost dodržovat právní řád České republiky, ale zůstalo tam jenom to, že je právnickou osobou podle českého právního řádu (Odkašlání.) - pardon - budu pokračovat v té verzi z 29. února. Potom zase vidíme ustanovení čl. 4, jak se vyvíjel. Podle čl. 4 z toho 29. února "Česká republika uznává zpovědní tajemství. Podrobnosti stanoví zákon." Tam bohužel z té mezinárodní smlouvy v tom vyjednávání vypadla ta větička "Podrobnosti stanoví zákon." To znamená, že v této oblasti to zůstalo bez stanovení těch mezí, bez toho odvolání na zákon. Druhá část taky jednoznačně ukazuje, nakolik naši vyjednavači ustoupili katolické církvi v tom vyjednávání, protože čl. 4 odst. 2 v průběhu toho vyjednávání zněl, že "Česká republika rovněž zaručuje výkon práva obdobného zpovědnímu tajemství duchovními za podmínek stanovených zákonem", takže tam máme jasně uvedeno, že nejde o všechny pastorační pracovníky, jak je v tom širokém návrhu mezinárodní smlouvy, ale že se to týká pouze duchovních, tak jak jsou uvedeni v čl. 4 odst. 2, takže vidíme, že v průběhu toho vyjednávání došlo k razantnímu posunu tak, že se rozšířila razantně možnost zpovědního tajemství, takže to jde nad rámec toho, co Česká republika v tom vyjednávání prosazovala. To si myslím, že z té verze je zcela zřetelné.

Když jsem mluvil o nárocích katolické církve, které měla po českém státu - po našem sekulárním státu Česká republika - tak bych rád zmínil i (to), že v rámci vyjednávání katolická církev výrazně tlačila na to, aby se omezily třeba akademické svobody nebo aby se rozšířila možnost těch církevních škol, které jsou financovány ze státního rozpočtu, aby neučily to, co je napsáno v osnovách, ale stanovily si tu výuku podle zásad katolické církve. To je jenom ukázka toho, co bylo za tou celkovou snahou vyjednavačů ze strany Vatikánu, aby prosadili... - a samozřejmě jejich kolegů na území České republiky, kteří jim v tom sekundovali - co bylo cílem této mezinárodní smlouvy, a to mluvím o ustanovení, které se naštěstí do té mezinárodní smlouvy nedostalo, protože to byla věc, kterou se podařilo našim vyjednavačům zablokovat. Za to bych jim chtěl poděkovat, protože katolická církev tady navrhovala, abychom v této důležité mezinárodní smlouvě, o které jsem už říkal, že by měla postavení obdobné ústavnímu pořádku i podle judikatury Ústavního soudu, tak chtěla ustanovení, které by říkalo, že "katolická církev zřizuje a provozuje školy a školská zařízení, jež se stávají školami a školskými zařízeními ve smyslu právního řádu České republiky. Ředitele těchto škol a školských zařízení jmenuje a odvolává jejich zřizovatel. Školy a školská zařízení uvedená v odst. 1 jsou spravovány podle zásad katolické církve. Při vzdělávacím procesu uplatňují zásady náboženské snášenlivosti, ekumenismu a spolupráce." Je tam výslovně, v tom návrhu, který byl diskutován, tak bylo by mělo podle protistrany být uvedeno, že školy, které jsou financovány z peněz všech daňových poplatníků, tak jsou spravovány podle zásad katolické církve. Vyjednavači na české straně požadovali, aby tam bylo jasně stanoveno "za podmínek stanovených právním řádem České republiky", což je samozřejmě zásadní, protože se tady diskutovalo o tom, jestli bude tedy možné, aby ty školy zřizované katolickou církví měly odlišnou výuku od rámcových vzdělávacích plánů, které vydává Ministerstvo školství.

Nemám nic proti tomu, aby učily nad rámec rámcových vzdělávacích plánů náboženství, ostatně i já jsem v základní škole chodil na náboženství a vůbec v tom nevidím problém, ale domnívám se, že taková úprava na úrovni ústavního pořádku, která by umožňovala uplatnit ty zásady i... v podstatě že by to mělo aplikační přednost před zákonem a že školy by mohly vypustit některé součásti, které jsou učeny podle rámcových vzdělávacích plánů. To znamená, teď si můžeme ukázat tu plejádu záležitostí, o kterých se tady bavíme. To jsou ty sporné záležitosti. V České republice naštěstí je to tak maximálně sexuální výchova, ale v zahraničí jsou obskurní snahy omezovat biologii, obskurní snahy omezovat evoluční teorii a místo toho se učí kreacionismus a podobně. Tak to bychom opravdu byli neradi, aby se do našeho ústavního pořádku nebo do zákonů dostalo. Je dobře, že se podařilo v rámci vyjednávání prosadit vypuštění těchto ustanovení, kterými se katolická církev snažila získat možnost, aby se v těch školách, které zřizuje - ale které financuje stát - aby se učilo čistě podle těchto zásad. Ten drobný korektiv, který tam byl obsažen - "náboženská snášenlivost, ekumenismus a spolupráce" - by na tom vůbec nic nezměnil.

Já budu pokračovat, protože tady mám další verzi, která se projednávala, což je protinávrh Vatikánu ze 4. ledna 2024 s tím, že tedy se asi patrně navrhovalo vypustit ustanovení v názvu smlouvy, která původně zněla "Smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem o právních otázkách vztahů mezi katolickou církví a Českou republikou", tak tam byla vypuštěna ta část "mezi katolickou církví a Českou republikou". Dále se budu vyjadřovat k těm záležitostem, které se opět týkají těch článků. Tam je důležité, že v tomto protinávrhu od Vatikánu už nenajdeme žádná ustanovení, která by stanovila v podstatě povinnosti církví, tak jako to bylo v původním návrhu: řídit se zákony, a tudíž dbát na dodržování i třeba v oblasti toho zpovědního tajemství, povinnosti překazit trestný čin, povinnosti oznámit trestný čin a podobně.

Najdeme tady ustanovení čl. 3 v té podobě, v jaké je obsaženo v té současné smlouvě, čili to ustanovení v této podobě čl. 4, které bylo v čl. 3 z dokumentu, který pochází z ledna 2024, tak tam už je v podobě, že Česká republika čistě uznává zpovědní tajemství a nejsou tam obsaženy žádné meze nebo limity.

Přičemž považuji za důležité zmínit, že Ministerstvo zahraničí tam uplatnilo určité připomínky. Tady se uvádí v připomínkách, že Svatý stolec čili Vatikán "navrhuje rozdělení ustanovení do dvou samostatných odstavců, čímž by v případě samotného zpovědního tajemství vypadla podmínka ‚za podmínek stanovených právním řádem České republiky‘". Naši vyjednavači na to navazují: "Lze řešit třemi samostatnými větami, přičemž v prvních dvou větách by byly uvedeny záruky, to jest uznání zpovědního tajemství a záruka osob pověřených duchovní službou, a ve třetí větě by bylo stanoveno, že tato práva podle předchozích dvou vět lze provádět pouze za podmínek stanovených právním řádem." Čili tehdy ministerstvo ještě prosazovalo to, aby tam byly jasné zákonné záruky, aby nebyl neomezený rozsah u těch pastoračních pracovníků, protože v té verzi z ledna 2024 ještě máme, že ministerstvo trvá na tom, aby ta záruka byla pouze u osob pověřených duchovní službou. Současně tam uvádí, že u těch vět by mělo být výslovně stanoveno, že je "lze provádět pouze za podmínek stanovených právním řádem České republiky". Takže tolik k té verzi z ledna 2024. Dále tam jsou ustanovení čl. 3, že smluvní strany měly uzavřít dodatkovou smlouvu k této smlouvě projednávající otázky týkající se vzdělávání a uznávání akademických titulů, přičemž tam byl návrh to zcela vypustit - obě ustanovení z oblasti školství - a ponechat to na samostatnou smlouvu, což nakonec tímto způsobem dopadlo, což považuji za velmi žádoucí, takže domnívám se, že tím je jednoznačně ukázáno, jakým způsobem ministerstvo ustoupilo při vyjednávání ze svých pozic v rámci této mezinárodní smlouvy.

Já bych si dovolil tedy s ohledem na to, co tady zaznělo, navrhnout zamítnutí tohoto návrhu mezinárodní smlouvy, taky navrhnout další výbory - potom konkrétně se přihlásím v podrobné rozpravě - a navrhnout také prodloužení lhůty, aby byl dostatečný prostor tuto problematiku projednávat. Ostatně prodloužili jsme lhůtu už u trestního zákoníku, tak nevidím důvod, proč bychom tuto smlouvu, která je úzce provázána s trestním zákoníkem, nemohli projednat taky v delší lhůtě.

Chci zdůraznit, že nejsme proti církvi a víme, že různé církve hodně trpěly historicky, třeba za komunistů, a vážíme si lidí, kteří něco dělají pro druhé, i třeba v podobě péče o společenství víry, ale souhlasíme s lidmi, jako je například teolog Tomáš Petráček, který uvedl, že si klade otázku, na co po bezproblémových třiceti pěti letech potřebujeme smlouvu s Vatikánem. Já k tomu říkám, že bychom byli ochotni i přistoupit na tu smlouvu s Vatikánem - protože to je věc, kterou jsme odsouhlasili v programovém prohlášení vlády - kdyby tam nebylo to sporné ustanovení, které může mít velký dopad. To je jedna z těch věcí, které bude potřeba ještě v rámci toho budoucího projednávání probrat, jestli je možné vůči tomuto jednomu ustanovení uplatnit nějakou výhradu tak, aby se neuplatnilo, abychom ho třeba případně schválili a ratifikovali tu smlouvu bez tohoto problematického ustanovení.

Jak už jsem uvedl, z té smlouvy vypadla - když bych to rekapituloval - obecná ustanovení, že se katolická církev na území České republiky řídí právním řádem, čili tím jsme se vzdali části (Poslanec Bartoš donesl řečníkovi láhev s vodou.) - děkuji - suverenity a vypadlo z toho, že podrobnosti ohledně zpovědního tajemství stanoví zákon, čili z těchto věcí i z těch dokladů, které jsem tady přednesl v rámci vyjednávání, je zcela zřetelné, že tyto formulace byly vypuštěny, protože na nich nebyla shoda, ale současně tam zůstaly jiné související formulace, které jsou zjevně problematické. Je zcela legitimní interpretace, že u těch ustanovení, kde není výslovně uveden závazek řídit se českým právním řádem, takový závazek církev nemá a čili může uplatňovat to právo v plném rozsahu. Ostatně i Ministerstvo spravedlnosti ve svých připomínkách, které jsem tady uvedl, upozornilo na ty rozpory s trestním zákoníkem a s občanským soudním řádem. Výsledkem tohoto vypuštění je praktická neomezenost zpovědního tajemství, kterou naznačuje odst. 1 čl. 4 této smlouvy.

Samozřejmě to kritizují i odborníci, ti lidé, kteří mají jako dennodenní praxi, že řeší jako advokáti... že zastupují oběti právě toho sexualizovaného násilí ze strany těchto církevních hodnostářů. Například podle právníka Daniela Bartoně "bezpodmínečné uznání zpovědního tajemství je značně problematické, protože římskokatolické kanonické právo považuje zpovědní tajemství za absolutně neporušitelné, zatímco české právo zpovědní tajemství uznává pouze ve vztahu k situacím, kdy se zpovědník dozví o trestném činu spáchaném v minulosti." To je ten základní rozdíl.

Jaká právní úprava tedy platí dnes? Dnes "je zpovědník povinen překazit spáchání vybraných závažných trestných činů i za cenu porušení zpovědního tajemství, pokud se v průběhu zpovědi dozví, že penitent daný čin spáchá - například dlouhodobě týrá své dítě nebo obchoduje s lidmi - nebo má v úmyslu spáchat - například někoho zavraždit". Stejně tak české právo dnes "umožňuje zproštění mlčenlivosti osobou, v jejímž zájmu byla stanovena." Namísto toho ale nyní hrozí, že "tato česká pravidla by nebylo možné po ratifikaci smlouvy vynucovat v trestním ani civilním řízení, protože mezinárodní smlouva má aplikační přednost před českým zákonem". To tady mluvím o aplikační přednosti, tedy ve smyslu ústavy, ale ještě jsem předtím zmiňoval tu přednost nebo pozici v rámci právního řádu a ústavního pořádku, která vyplývá z judikatury Ústavního soudu, která ovšem tedy byla přijata ještě před přijetím novelizací čl. 10 a 10a Ústavy České republiky, ale nemyslím si, že by to mělo nějaký na to zásadní dopad. Jinými slovy, "takto široce pojaté zpovědní tajemství přispěje k dalšímu tutlání například sexuálního zneužívání, což je problém, který se bohužel i katolické církve týká, a to všude na světě."

Nyní bych se rád věnoval postupně argumentům, které vyznívají zdánlivě pro, postupně si je rozebral. Za prvé, zda vůbec potřebujeme takovou mezinárodní smlouvu. To si myslím, že je zásadní otázka, která tady vůbec nebyla zodpovězena ze strany pana ministra, jaké jsou reálné důvody, proč Česká republika potřebuje tuto mezinárodní smlouvu. Chápu, že to je v programovém prohlášení, ale myslím si, že poslanci by si zasloužili vysvětlení, proč je potřeba tuto mezinárodní smlouvu schvalovat a v čem to reálně pomůže českým občanům a naší společnosti, protože garanci práva vyznávat svoje náboženství a sdružovat se v církvi obsahuje už dneska ústavní pořádek, obsahuje Listina (základních) práv a svobod a ty mají v podstatě stejné postavení, jako je předkládaná smlouva.

"Teolog a akademický kaplan Tomáš Petráček má u připravované úmluvy otázek ještě víc. ‚I nad jejím smyslem a potřebou. Obecně podobné mezinárodní smlouvy mezi Svatým stolcem a Českou republikou patří do modelu fungování církví, který historicky už definitivně končí. Na co potřebujeme tento typ smlouvy, když jsme bez ní fungovali celkem bez problémů třicet pět let?‘" Samozřejmě se můžeme podívat na historické smlouvy, třeba německý konkordát, který byl uzavřen v roce 1933, čili v době, kdy v podstatě nastupoval fašismus, tak tehdy se dá chápat, že církev hledala nějakou lepší ochranu právě před těmi mocenskými zásahy ze strany různých států tak, aby si dokázala zachovat svoji existenci nebo svůj vliv, ale ta situace českého konkordátu je úplně jiná.

Druhý argument je, že už dnes je zpovědní tajemství součástí zákona. "‚Zatímco české právo v současnosti pracuje s tím, že zpovědní tajemství má nějaké limity, především ve vztahu k tomu, když se zpovědník dozví o připravovaném nebo probíhajícím trestném činu, který bude ještě pokračovat. Tady v těchto situacích má i kněz, stejně jako třeba advokát povinnost tuto činnost překazit,‘ upozorňuje právník Daniel Bartoň v debatě Vertikály." Toto je, jak už jsem uvedl, pokud bude zavedena bezlimitní mlčenlivost v případě duchovních, případně nové právo obdobné zpovědnímu tajemství u pastoračních pracovníků, velmi problematické a patrně se to nejspíš změní i v důsledku této dohody. Kdyby tam ta změna být neměla, tak nerozumím tomu, proč jsme se o to v takové míře zasazovali v rámci vyjednávání. To znamená, dotkne se to zejména těch probíhajících a chystaných trestných činů.

Další bod se týká toho, že ta předkládaná smlouva je údajně výsledkem ekumenické inkluze a širšího kontextu církví. Je potřeba říci, že ano, že jde o smlouvu, která se má vztahovat v České republice na registrované církve, ovšem s tím dodatkem, o kterém jsem mluvil. To znamená, bavíme se o některých ustanoveních, která se týkají pouze katolické církve. Není jasné, na základě čeho budou ta ustanovení vztažena i na další církve. Pak jsou tam ustanovení, která se týkají obecně zpovědního tajemství, takže není proto jasné, k čemu je reálně potřeba to rozšíření zpovědního tajemství na potenciálně velmi širokou skupinu pastoračních pracovníků. Proč nepostačovalo... Já budu později citovat i německou právní úpravu, ten německý konkordát, kde to mají jinak. Mají to tam přesně tak, jak to navrhují Piráti.

Já si pomalu připadám jako déjà vu, když jsme rozporovali smlouvu mezi Prahou a Pekingem, kde nám tam taky vklínili formulaci, kterou vůbec nikdo nepotřeboval, kde se Praha distancovala od Tibetu a Tchaj-wanu.

Takže tady máme zase taky kontaminující ustanovení, které působí tyto negativní dopady. Proč nepostačuje ponechání ochrany pouze pro duchovní, kteří dle základních dokumentů církví zahrnují kromě pastoračních pracovníků také skupinu nemocničních, vězeňských a armádních kaplanů?

Dále je tu problematika mlčenlivosti ve spojitosti zpovědním tajemstvím, že dochází k rozšíření mlčenlivosti na probíhající a budoucí trestné činy. Jak uvádí Daniel Bartoň, tedy právník, který řeší ty případy zneužívání a případy, ve kterých je uplatňováno zpovědní tajemství: "Pokud by úmluva byla v této podobě ratifikována, řekl bych, že by mohl být současný stav ohrožený, kdy katoličtí kněží a samozřejmě duchovní ostatních církví mají povinnost překazit závažnou trestnou činnost." Čili jak už jsem říkal, římskokatolické kanonické právo považuje zpovědní tajemství za absolutně neporušitelné, zatímco české právo zpovědní tajemství uznává pouze ve vztahu k situacím, kdy se zpovědník dozví o trestném činu spáchaném v minulosti. Jaká právní úprava platí dnes? Dneska je ta povinnost překazit. O tom už jsem mluvil.

Údajná pozitiva: možnost právního základu pro duchovní služby v armádě, nemocnicích, vězeních a sociálních službách. Už dneska si určují církve samy, kdo je duchovní, a to je důsledek postupné odluky církve od státu a financování duchovních. Není proto jasné, k čemu je reálně potřeba rozšíření zpovědního tajemství na potenciálně velmi širokou skupinu pastoračních pracovníků. Je pak na církvích, jak si vymezí svého duchovního, ale měl by to být skutečně člověk, který se věnuje té duchovní službě. Nemělo by to být nepřiměřeně rozšiřováno na osoby, které třeba vykonávají funkce pomocného personálu, ale současně se podílí i nějakým drobným způsobem právě na pastorační službě. Takže to je problém toho čl. 4 odst. 2 o tom, že pastorační pracovníci mají právo obdobné zpovědnímu tajemství.

Jedna potíž taky tkví v tom, že neexistuje jasná definice pastoračního pracovníka v rámci právního řádu České republiky. Vedle nemocničních a vězeňských či armádních kaplanů a kaplanek existuje široká škála pracovníků, ba i dobrovolníků v církvi, na které by se zpovědní tajemství nově mohlo vztahovat. Rozšíří se tedy skupina lidí, kteří se budou moci odvolávat na zpovědní tajemství, a to i v případech možného zneužívání dětí a mladistvých. Tato situace přitom mohla mít snadné řešení. Z hlediska českého práva bylo možné používat jen koncept duchovních, tak jak je vymezen v základních dokumentech církví. Zahrnuje totiž i kaplany a je jednoznačně vymezen. Jenže tomu zřejmě v zahraničí, předpokládám u našich partnerů, se kterými byla ta smlouva vyjednávána, úplně nerozuměli, jak lze usuzovat z vyjádření z průběhu kulatého stolu dne 12. 11. 2024, protože podle kanonického práva jsou duchovními pouze ti, co přijali svěcení. Je to jeden z důsledků toho, jak široce české církve vykládají pojem duchovních, například za účelem získávání finančních prostředků na platy duchovních od státu nebo vynětí z jurisdikce českých soudů v souvislosti s ukončováním poměru duchovních. Toto by ale mělo být vysvětleno právě našimi vyjednavači, jak to bylo koncipováno v průběhu vyjednávání. Takže ten široký výklad pojmu duchovní, který církve uplatňují doposud, se najednou nehodil a je potřeba, aby se to vysvětlilo, abychom dosáhli porozumění tomu, proč třeba v tom Německu to mají jinak.

Dále bych rád navázal popisem těch rizik, která uvedl advokát Daniel Bartoň, která vidí pro oběti, církve a společnost. Je to tedy sepsáno v článku ze 3. 12. 2024. Pan Bartoň tam uvedl rekapitulaci, že "český premiér Petr Fiala a státní sekretář Vatikánu kardinál Pietro Parolin podepsali 24. října 2024 smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem, která vyžaduje souhlas obou komor parlamentu. Ti, kteří se o vyjednávání smlouvy zasadili, vnímají její přínos ve vnesení větší míry právní jistoty do vztahu mezi státem, církvemi a věřícími. To může platit například pro kaplanskou službu v nemocnicích, věznicích nebo armádě."

"Zároveň však smlouva vnáší značnou nejistotu a riziko beztrestnosti do situací, kdy se církve, duchovní a pastorační pracovníci setkávají s protiprávní činností, popřípadě kdy ji přímo páchají.

Předkládací zpráva pro parlament uvádí, že formulace tohoto článku odráží současný stav a nemá za cíl rozšířit okruh osob, kterým svědčí právo obdobné zpovědnímu tajemství. Pokud by tato proklamace měla být pravdivá, tak by formulace textu smlouvy musela být odlišná." Tak jak už jsem to tady popisoval. V první řadě podle pana Bartoně "je třeba si všimnout, že zatímco ve 2. odstavci 4. článku mají pastorační pracovníci právo obdobné zpovědnímu tajemství zaručeno jen za podmínek stanovených zákonem, tak v 1. odstavci zmínka o omezení zákonem chybí." To úplně potvrzuje to, co jsem říkal ve své úvodní části. "Podle standardních interpretačních pravidel to znamená, že Česká republika uznává zpovědní tajemství v rozsahu, v jakém se mu obecně rozumí, tedy bez ohledu na to, jak ho omezují české právní předpisy. Pro tento závěr svědčí i skutečnost, že návrh smlouvy ve své jedné verzi obsahoval obecný závazek katolické církve dbát při své činnosti na území České republiky českého právního řádu a u zpovědního tajemství odkazoval na podrobnější provedení zákonem. Z vypuštění těchto závazků je zřejmé, že katolická církev nebyla ochotna tyto závazky přijmout. Bezpodmínečné uznání zpovědního tajemství je značně problematické, protože římskokatolické kanonické právo považuje zpovědní tajemství za absolutně neporušitelné, zatímco české právo" to má jinak. Na to už jsem tady upozornil.

"Pokud jde o pastorační pracovníky, současné české trestní právo na ochranu jejich mlčenlivosti výslovně nepamatuje. Výjimka z povinnosti oznámit spáchání trestného činu se vztahuje pouze na duchovní registrovaných církví a náboženských společností. Které osoby se považují za duchovní, vyplývá ze základního dokumentu každé církve. Například římskokatolická církev pro účely českého práva za duchovní považuje i osoby pověřené biskupem k výkonu určité duchovenské služby, jako jsou pastorační asistenti nebo katecheté. Obdobně mezi duchovní zahrnuje pastorační pracovníky i základní dokument Českobratrské církve evangelické.

Vzhledem k tomu, že smlouva na řadě míst rozlišuje mezi duchovními a pastoračními pracovníky, respektive duchovní a pastorační péčí, nabízí se otázka, proč čl. 4 garantuje právo obdobné zpovědnímu tajemství pastoračním pracovníkům a nikoliv duchovním. V návaznosti na smlouvu s Vatikánem by se mohla římskokatolická církev dožadovat toho, aby český zákonodárce právně specifikoval rozsah mlčenlivosti všech pastoračních pracovníků, pokud by někteří z nich nebyli považováni za duchovní. Tím by mohlo oproti současnému stavu dojít k rozšíření okruhu osob, na které se ochrana důvěrnosti vztahuje." Takže to jsou přesně ta rizika, na která jsme upozorňovali a která jsou tedy potvrzována i panem Bartoněm, který je advokátem v Praze a odborným asistentem na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy a dlouhodobě se zabývá otázkami náboženské svobody a mezináboženského dialogu z časopisu Getsemany.

"Rizika související s právě popsanými a interpretačními problémy by bylo možné odmítnout jako bezvýznamná, pokud bychom věděli, že jich církve a náboženské společnosti nebudou zneužívat způsobem škodlivým pro českou společnost. Z rozhovorů s řadou církevních představitelů vím, že by je takový způsob zneužití ani nenapadl nebo by ho odmítli jako neslučitelný s učením jejich církve. Z praxe," píše pan advokát, "však zároveň vím, že obzvláště v římskokatolické církvi je řada osob, které se snaží minimalizovat rozsah spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Opakovaně se setkávám s tím, že kněží odmítají vypovídat s odkazem na zpovědní tajemství, i když se relevantní informace dozvěděli mimo zpověď nebo když je kajícník zpovědního tajemství zprostil. Obdobně odmítají církevní orgány žádosti policie o vydání dokumentů například z vnitrocírkevních kanonických řízení. Argumentují proto mimo jiné papežským tajemstvím a tajemstvím obdobným zpovědnímu, které podle nich nezahrnuje jen úzce pojímané zpovědní tajemství, ale vztahuje se i na tajemství ohledně vnitrocírkevních šetření." Takže tímto způsobem se to dostává do velmi extenzivní roviny, kdy katolická církev uplatňuje svoje postavení jako privilegované. Zatímco všechny ostatní instituce musí spolupracovat s policií, s orgány činnými v trestním řízení, tak v případě katolické církve se snaží právě i v případech, na které se to zpovědní tajemství nevztahuje, vykládat právo obdobné zpovědnímu tajemství extenzivně tak, aby bylo možné se vyhnout prokazování a dokládání dokumentů, které se týkají třeba trestního řízení. To považuji za zcela nepřijatelné. Myslím si, že práva všech institucí by v tomto ohledu, pokud nejde skutečně o to zpovědní tajemství vůči duchovnímu, měla být stejná. Tam je to specifická situace, která vyplývá z našeho ústavního pořádku.

"Ve světle těchto skutečností považuji za pravděpodobné, že případná ratifikace smlouvy se Svatým stolcem by byla dalším argumentem pro nespolupráci s orgány činnými v trestním řízení. Tím by došlo k dalšímu ztížení přístupu ke spravedlnosti pro oběti zneužívání ze strany duchovních. Rozšíření pro policii obtížně přístupné sféry by mělo dopady i na možnosti vyšetřování majetkové nebo hospodářské trestné činnosti páchané představiteli církví k újmě církví samotných. Jestliže zástupci církve a státu nebyli ochotni nebo schopni vyjednat takový text smlouvy, který by nepředstavoval reálné riziko zneužití k újmě zranitelných osob a církevních společenství, tak považuji za lepší, aby smlouva nebyla v současné podobě ratifikována." To je tedy od autora, který působí i na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Kdybych to měl shrnout, ta rizika popsaná v sedmi bodech: za prvé, ta smlouva byla jednostranně výhodná pro Vatikán, znesnadňuje České republice možnost upravit postavení církví jen změnou zákonů, nejasně definuje a potenciálně i rozšiřuje zpovědní tajemství i u trestných činů, obecně obsahuje nejasná ustanovení a potenciálně zakládá nyní neznámé povinnosti pro Českou republiku nad rámec současných zákonů a vláda současně nedostatečně komunikuje, že práva založená smlouvou s Vatikánem se automaticky přiznají i jiným církvím registrovaným v České republice. To jsou vyjádření pana Smolka, který na jednu stranu říká, že budou automaticky přiznána ta práva katolické církve i jiným církvím, ale v této mezinárodní smlouvě pro to není v článcích, které jsem citoval, žádná opora.

Nyní podrobněji k těm argumentům. Vláda tvrdí, že smlouva neobsahuje nic nad rámec zákonné úpravy. To není podle některých výkladů pravda a budu se tomu podrobněji věnovat níže. I kdyby to byla pravda, tak proč je tedy potřeba smlouvu přijímat? Jediným efektem bude to, že Česká republika si nebude moct otázky postavení církví včetně zpovědního tajemství upravit tak, jak uzná sama za vhodné, čili dojde k tomu omezení suverenity. Ale budeme muset vždy dělat jenom to, co nám povolí tato smlouva, která má přednost před zákony. Ta smlouva současně neobsahuje žádné nové výhody pro Českou republiku, což uvádí ostatně i vláda. Zástupci církve argumentují například tím, že výhoda pro Českou republiku je v tom, že věřící lidé budou moci přijímat duchovní služby v nemocnicích. To ale mohou už dneska, jak dobře víme. Buď tedy smlouva nepřináší nic nového, a tedy ani žádné nové výhody pro Českou republiku, a pak není důvod na straně České republiky ji přijímat, nebo něco nového přináší, a pak je třeba, aby to vláda otevřeně řekla, pojmenovala a měli jsme možnost posoudit, zda to je, či není ve prospěch České republiky či jenom církve.

Jak citují tedy, největší zpravodajský server v České republice, Novinky.cz, ta "smlouva zabetonuje český právní řád v otázkách, které zmiňuje, protože ty nepůjdou v budoucnu jen tak změnit".

Dále uvádí pan profesor doktor Filip Křepelka, vedoucí katedry mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, v podcastu Bez filtru: "Opravdu symbolicky, tohle je antiistanbulská úmluva. Pokud by to náhodou protlačil premiér Fiala, tak ho to bude stát premiérské křeslo." No, nevím proč (to) říká pan Křepelka, uvidíme. "Vedle spousty jiných bodů, které jsou asi důležité, tohle už bude jen taková kapička." Na dotaz... na otázku reportérky, jaké otázky je třeba si položit, odpovídá Filip Křepelka: "V podstatě ke každému článku - (co) to znamená, do čeho se promítá v českém právním řádu. To budou všechno věci, které budou předmětem podle mě velmi ostrého boje."

Paní profesorka doktorka Veronika Bílková, vedoucí katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, uvedla na kulatém stole pořádaném v Poslanecké sněmovně následující, já už už jsem to naznačil: "V tom předchozím kole, kdy se ta smlouva diskutovala, tak jedna z výhrad, která padla, byla, že je ta smlouva jednostranná, že zavazuje reálně jen jednu stranu a nevytváří žádné závazky na druhé straně. Z toho, co vy jste tady zatím říkali, tak se zdá, že ta výhrada stále platí." Tolik tedy významná znalkyně mezinárodního práva veřejného, paní profesorka Bílková.

K rozšiřování zpovědního tajemství, tam jsou problematické dva aspekty. Za prvé, neomezuje zpovědní tajemství na to, co ho už dnes definuje zákon, čímž ho potenciálně rozšiřuje. Čl. 4 odst. 1, jak už jsem říkal, stanoví to zpovědní tajemství bez dalších specifikací. Není tam ten dovětek za podmínek stanovených zákonem, který je uveden v celé řadě dalších míst té mezinárodní smlouvy. Citoval jsem i tady Ministerstvo spravedlnosti, které k tomu dalo své výhrady a jasně řeklo, že byla vypuštěna ustanovení, která se týkala toho, že katolická církev se ve své činnosti musí řídit právním řádem České republiky, což bylo v rámci vyjednávání vypuštěno. Taky jsem mluvil o problematice pastoračních pracovníků a dále smlouva nezakládá práva jen římskokatolické církvi, ale bylo zcela nejasně vysvětleno, jestli je zakládá i pro ostatní registrované církve, mezi kterými by patrně neměla existovat diskriminace. Považuju za problematické i to, že ta smlouva vlastně podle judikatury Ústavního soudu, pokud upravuje základní lidská práva, tak se stane součástí ústavního pořádku, ale náš ústavní pořádek přeci jednoznačně říká, že církve musí být odděleny od státu a že stát se neváže na žádnou konkrétní církev, proto také v našem ústavním pořádku žádnou konkrétní církev nikde nenajdeme, zatímco když bude schváleno toto rozšíření ústavního pořádku, tak budeme mít v podstatě pramen práva, který bude privilegovat jednu určitou konkrétní církev, což považuji tedy za porušení toho ústavního pravidla ohledně sekulárního charakteru České republiky.

Proto by bylo ostatně žádoucí, aby Poslanecká sněmovna využila té své možnosti, kterou jí dává právní řád České republiky, a předložila tuto smlouvu k projednání Ústavnímu soudu, aby se posoudily ty otázky jednak rozsahu zpovědního tajemství, souladu té úpravy, kde ústavní zákony nám říkají, že existují možnosti omezit zpovědní tajemství zákonem, zatímco tato mezinárodní smlouva nám takovéto omezení nepředpokládá, a taky aby se posoudila otázka toho, že jakmile se stane ta smlouva součástí ústavního pořádku České republiky v tom širokém pojetí podle judikatury Ústavního soudu, zda nepůjde o porušení zásady toho, že se Česká republika neváže na konkrétní církve a konkrétní vyznání, ale zachovává si svůj sekulární charakter.

Je také možné, že kvůli tomu, jak je smlouva obecná, tak to otevírá dveře dalším, dnes třeba neznámým nárokům. Například čl. 7 odst. 2 uvádí, že "Česká republika a katolická církev spolupracují při ochraně a udržování společného kulturního dědictví". Co znamená "spolupracují při udržování"? Bude chtít církev v budoucnu finanční spolupráci na majetek, který vlastní, ale který je zároveň kulturním dědictvím, od státu nad rámec toho, co je dnes dohodnuto v církevních restitucích? To si myslím, že je zcela legitimní otázka. Určitě bychom byli neradi, aby následně tento článek byl vykládán jako další paušální nárok katolické církve na peníze ze státního rozpočtu po tom, co už byl schválen zákon o církevních restitucích. To znamená, zavádí se tady zase privilegované ustanovení ve prospěch jedné konkrétní církve na tom, že se stát tedy zavazuje spolupracovat s církví na udržování společného kulturního dědictví.

K těm dalším problematickým bodům, které byly uvedeny v rámci projednávání, není pravda, že jsme jedna z posledních zemí v Evropě, která obdobnou smlouvu nemá. Takto obecnou smlouvu má jen patnáct zemí v Evropě, konkrétně Albánie, Andora, Rakousko, Bosna a Hercegovina, Estonsko, Německo, Itálie, Lotyšsko, Monako, Černá Hora, Polsko, Portugalsko, San Marino, Slovensko a Slovinsko. Ten seznam vychází z webu papežské univerzity.

Poslanecká sněmovna zatím nenašla čas na projednání ratifikace Úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, kterou Česká republika podepsala už v roce 2016. Mě by tedy zajímalo, proč vládní koalice upřednostňuje tuto smlouvu, která Česku nic nepřináší a v nejhorším případě zhoršuje ochranu obětí sexuálních trestných činů, proč raději tedy neprojednáváme úmluvu, která byla vyjednána daleko dříve a která by stanovila mezinárodně mnohem šířeji uznávaný standard prevence a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Je škoda, že toto bylo odmítnuto, a doufám, že se k tomu Poslanecká sněmovna a Senát v budoucnu ještě vrátí. Případná ratifikace smlouvy s Vatikánem bude s tímto krokem veřejností pravděpodobně spojována. Místo toho, abychom se zastávali obětí domácího násilí nebo násilí na ženách, tak tady schvalujeme smlouvu, která má problematická ustanovení, která můžou sloužit i k zakrývání a komplikování vyšetřování v těch skandálech, které se týkají zneužívání dětí.

Další výhrada, kterou jsem zde už taky naznačil, je utajený způsob vyjednávání a ty velmi široké požadavky, původní požadavky církve. Ta smlouva byla zveřejněna až po jejím podpisu vládou, a co přesně premiér podepsal, bylo až do samotného podpisu tajné. Konečnou verzi totiž vidělo jenom pár úředníků a ministři. Veřejnost se se smlouvou seznámí až po podpisu, i když už ji schválila vláda. Tady se dovídáme, že jde o běžnou praxi v případě mezinárodních smluv, ale já opravdu si myslím, že když se vyjednávaly ty důležité mezinárodní smlouvy, tak jsme byli informováni a dostávali jsme ty informace a měli jsme možnost se k tomu vyjadřovat - když se třeba vyjednávala mezinárodní smlouva ACTA - a že tato smlouva je velmi nestandardní v té podobě, že se k ní vlastně vůbec nikdo nemohl vyjádřit před tím, než byla dojednána. Prostě byla dojednána k tomu, aby se tady zabetonovaly věci, které chce současná reprezentace a které by se jí nepodařilo prosadit do naší ústavy, tak je oklikou narvala do té smlouvy s Vatikánem.

Církev chtěla původně ve smlouvě mnohem více privilegií a výjimek. Například výhradu svědomí pro blíže neurčené jiné úkony, nebo aby se výuka na českých univerzitách placených z českého rozpočtu, specificky teologických fakultách, řídila církevním právem, a aby k němu... (Kýchnutí v sále.) - na zdraví - a aby k němu... - pozdrav pánbůh pro lidovce - aby bylo k němu potřeba pověření katolické církve. Další požadavek zněl, aby byla výuka katolického náboženství poskytována ve školách všech stupňů v České republice a obsah a metodika výuky musela odpovídat doktríně a zásadám katolické církve. Už jsem tedy tady zmínil konkrétní záležitosti právě z těch materiálů, jak byly původně připravovány.

Já teď nechci rekapitulovat ty příklady ze zahraničních států, které mají... které ukazují právě na to, jakým způsobem docházelo ke zneužívání toho zpovědního tajemství v rámci církve v jiných státech, a předpokládám, že tomu se budou věnovat i kolegové, ale chci se věnovat problematice, jakým způsobem to mají upravené některé další významné země v rámci Evropské unie, které k této záležitosti přijaly různá ujednání. Když se podíváme například na Francii, což je velmi důležitá země, tak v rámci toho byla úmluva... ten konkordát mezi Francií a Vatikánem vypovězen, protože Francie dospěla k závěru, že je sekulární zemí a že takovouto smlouvu nepotřebuje. Nebo když se podíváme na velmi blízké Německo, tak Německo má v čl. 9 toho konkordátu - který se uzavíral... protože samozřejmě to je historická smlouva z roku 1933, nástup fašismu, tak je to pochopitelné - v čl. 9 má ustanovení... to, o čem se bavíme, to srovnání s naším čl. 4 s jejich čl. 9. Ustanovení zní, že "duchovní nemohou být od soudních úřadů a jiných úřadů... nemůžou (být) vyžadovány zprávy o skutečnostech, které jim byly svěřeny při péči o duši a spadají tak pod povinnost zachovávat v rámci péče o duši uloženou mlčenlivost". Je tady tedy i ten název Seelsorgerliche Verschwiegenheit. Takže když se jasně podíváme na to srovnání s německou úpravou, která byla podepsána dříve, tak vidíme, že česká úmluva má daleko širší vymezení těch právě pastoračních pracovníků - nikoliv duchovních - než nalezneme v českém návrhu.

Já bych se chtěl tady jenom ještě krátce dotknout některých případů, které mě mrzí, že tady musíme procházet, ale těch případů je zkrátka hodně a plní i média. Já jsem si dneska otevřel nejsledovanější portál Novinky.cz. V rámci aktivity organizace Pod svícnem, ve které působí i kolegyně Bára Urbanová, vyšel právě článek, ve kterém je probírán případ, který se velmi zkomplikoval právě kvůli, že docházelo k ututlávání v rámci církve a že to nikoho nezajímalo. Mě mrzí, že kolegyně Urbanová tady teď není přítomna a že to nemůže sama vysvětlit, protože by to udělala určitě mnohem erudovaněji než já, ale samozřejmě ty příběhy jsou velmi tklivé a smutné: "Příběh Adama: Vzbudil jsem se a farář mi ležel v rozkroku. Policii zajímalo, jestli jsem gay. Adam si prožité trauma ponese celý život. Vše odstartoval farní ples před zhruba třemi lety. Toho se zúčastnil, když mu bylo sedmnáct let. U piva farář Adamovi později nabídl tykání. Hranice se postupně smazávaly, až jednoho večera překročil duchovní veškeré hranice. Adamovi systém nikdy nepomohl, nestačila ani lékařská správa a výpovědi dalších lidí. Farář oproti zneužitým žije v poklidu v ústraní. Celý příběh vypráví Adam v sérii Pod svícnem církve. ‚Pan farář mě vždycky na konci setkání silně objal. To objetí trvalo zhruba minutu, bylo mi to nepříjemné. Nicméně jsem to toleroval. Mám takovou povahu, bral jsem to tak, že mu tím můžu pomoci. Bral jsem to jako dobrý skutek vůči němu,‘ vypráví Adam hned na úvod rozhovoru. Zpětně se na tyto momenty dívá jinak. Během pandemie covidu se setkávání omezila a věřící sledovali mše svaté spíše skrze televizní obrazovky. Objetí mu tak přišlo vzácné a nevinné. Situace eskalovala v červnu roku 2021, farář, jehož identitu Novinky znají, ale na přání Adama se ji rozhodli zatím nezveřejnit, právě slavil narozeniny. Adamovi bylo v té době devatenáct let, zkušenost s alkoholem za sebou neměl prakticky žádnou. Na oslavě si ale dal pár piv a opil se. Poprvé a naposled, jak říká. Skončil nahý vedle faráře, podstatnou část večera si nepamatuje. Zpětně si vzpomněl na to, že když se během noci probudil, uvědomil si, kde a s kým je. ‚Viděl jsem pana faráře, jak mi leží v rozkroku,‘ vzpomíná. ‚Probudil jsem se, dvě minuty jsem tam ležel zády od něho. Přemýšlel jsem, co udělám, byl jsem nahý, zmatený. Nevěděl jsem, co mám dělat. Rozhodl jsem se, že okamžitě odejdu z fary. Hledal jsem oblečení, s tím mi pomáhal i farář. Dělal, že to je normální,‘ vypráví Adam. Odešel domů, nevěděl, jak se má chovat. Hlavou mu prolétly i myšlenky na sebevraždu. Pomohla mu kamarádka, které se rozhodl zavolat. Právě ona ho přiměla, aby vše nahlásil na policii. Svěřil se nakonec i rodičům, zejména Adamův otec chtěl situaci řešit impulzivně, nakonec však Adam spoléhal na pomoc policie. ‚Citlivost ze strany policistů tam úplně nebyla. Nejhorší otázka, která asi byla důležitá pro ně, ale pro mně nebyla příjemná, směřovala na moji sexuální orientaci.‘ Taková informace je přitom pro policii nepodstatná. Po výslechu následovalo vyšetření u lékařky, jehož výsledkem bylo podezření na sexuální napadení. ‚Konečník mě bolel. I díky tomu jsem věděl, že to jsem si nemohl způsobit sám,‘ dodává. Minimálně devět dalších obětí stejného faráře. Několik dalších dní bojoval Adam s trýznivým pocitem. Sám na sebe se nemohl podívat do zrcadla. Po zhruba týdnu od události opustil farář na popud Adama kněžskou službu. Rozběhlo se policejní i církevní vyšetřování. Loni se Adam zúčastnil setkání pro oběti sexuálního zneužívání, kde se potkal s mužem s obdobnými zkušenostmi. ‚Zjistil jsem, že obětí tohoto faráře je minimálně devět. Pan farář měl přímo kategorii mladých mužů, kteří jsou hubení a je jim více než osmnáct let. To byla jeho cílová skupina. Tím, že jsme byli plnoletí, tak to právně nebylo tolik závažné jako u dětí,‘ vysvětluje. Dodnes Adam vnímá nečinnost církve jako zásadní pochybení. ‚Největší problém, který doteď bohužel nemůžu nechat bez povšimnutí, je to, že biskupství na to patřičně nereagovalo.‘" Bodejť by ne! Posílali naopak dopisy na Ministerstvo spravedlnosti, aby si rozšířili ty svoje kompetence. "‚V podstatě farnosti nepomohli. Nebyla tam žádná ochrana, ani pro mě. Od nového faráře jsem čekal zastání. Byla to spíš duchovní forma zneužívání, on často opakoval, že se za mě modlí, ale už tam nebyly skutky,‘ míní s odstupem. Ačkoliv ve spise jsou výpovědi dalších lidí a existuje lékařská zpráva, policie případ odložila pro nedostatek důkazů. Farář zůstal nepotrestaný a v dnešní době podniká v překladatelství."

Těchto příběhů - bychom tady mohli pokračovat - (je) celá řada. Je evidentní, že se církev v České republice dostatečně nevypořádala s tímto nešvarem, že nezavedla systémové pojistky a že v té předkládané úmluvě místo toho, abychom naopak stanovili jasná pravidla a pojistky toho, že se tyto záležitosti nebudou opakovat, abychom se zastali českých zneužitých občanů, tak Ministerstvo zahraničí ustoupilo a schválilo takové formulace, které ty oběti neochrání, a naopak bude velmi těžké prokázat tyto systémové případy, které se opakují a opakují, ale ze strany církve jsou následně řešeny jenom tím, že ten farář je přeložen na jiné místo, někdy třeba i v zahraničí, a může dál pokračovat ve své dosavadní praxi.

Já bych ještě chtěl probrat to, jakým způsobem jsme interpelovali ministerstva v jejich zákonné působnosti právě v souvislosti s projednávanou vatikánskou smlouvou. Ostatně dneska jsme měli projednávat interpelace a kvůli tomu se na tyto záležitosti ani nemůžeme dostat, takže myslím si, že vzhledem k tomu, že se týkají právě té smlouvy s katolickou církví - s Vatikánem.

Jsou ostatně nazvány právě interpelace ministra - když začnu na Ministerstvu vnitra - ve věci smlouvy s katolickou církví a rizika zakrývání zneužívání dětí v církvích, tak tam jsem požádal pana ministra Rakušana, aby nám uvedl plné znění připomínek a další zaznamenané komunikace včetně e-mailové komunikace Ministerstva vnitra a jeho rezortních organizací, čili policie a podobně, které má v držení, které se týkají dojednávání ustanovení smlouvy s katolickou církví, sněmovní tisk 844, a to ustanovení upravujících mlčenlivost. Také jsem v bodě 2 uvedl, že Ministerstvo vnitra je gesčním orgánem pro oblast archivnictví, a dovolil jsem si požádat o vyjádření, jaké konkrétní kroky plánuje ministerstvo učinit v souvislosti se zneužíváním dětí ze strany pracovníků v církvi. V zahraničí došlo k mapování případů sexuálních útoků proti dětem přes církevní spisy, čímž bylo stanoveno orientační množství případů, kterých se to týká. V České republice nejsou takové případy zmapovány. Bylo by žádoucí to umožnit v legislativě a stanovit instituci, která je za to zodpovědná. To z toho důvodu, že Ministerstvo vnitra má v gesci nejenom policii a tu oblast odhalování trestných činů, ale i problematiku archivnictví, čili zajišťování toho, že v rámci archivu soukromých institucí dochází k adekvátnímu výběru archiválií a následné možnosti badatelů se těm archiváliím věnovat.

Dále jsem se obrátil dne 4. 12. 2024 písemnou interpelací na ministra zahraničí ve věci smlouvy s katolickou církví a rizika zakrývání zneužívání dětí v církvích. Tam jsem si dovolil opět požádat o plnou dokumentaci a zaznamenanou komunikaci včetně analytických materiálů, srovnání zápisů a komunikace e-mailové, interní a poskytnuté jinými osobami a případně zvukových záznamů, pokud jsou v držení Ministerstva zahraničí, které se týkají dojednávání ustanovení smlouvy s katolickou církví, Svatým stolcem, sněmovní tisk 844, a to ustanovení upravujících mlčenlivost, dnešní čl. 4, a podobná předchozí ustanovení v průběhu vyjednávání. Za druhé jsem požádal, aby pan ministr uvedl přehled mezinárodních smluv států Evropské unie obdobných smlouvě v bodě 1 s uvedením znění ustanovení upravujícího mlčenlivost, to jest zahraniční ekvivalent k čl. 4 návrhu smlouvy s katolickou církví. My jsme tady citovali některé ty úpravy, tak jak to mají například Němci, kde se ukazuje, že Češi to mají méně výhodné a více to podporuje to ututlávání v rámci církve. V rámci třetího bodu jsem požádal o uvedení všech osob, které se podílely na vyjednávání, a jejich role, a to včetně úředníků, členů zákonodárných sborů, členů exekutivy a externích subjektů zasílajících podněty nebo účastnících se jednání, pokud jde o ustanovení uvedená v bodě 1 žádosti, a o chronologický přehled dílčích jednání o záležitosti uvedené v bodě 1, osobních jednání, komunikace on-line, e-mailů, videokonferencí a podobně. Domnívám se, že ten přehled, který tady zazněl k tomu, jak vůbec bylo vyjednáno toto patřičné ustanovení ohledně mlčenlivosti, tak byl zcela nedostatečný a vůbec jsme z toho neměli možnost pochopit, proč to dopadlo takovým způsobem, jako to dopadlo.

Poslední moje interpelace v této věci se týká Ministerstva spravedlnosti, na které jsem se opět obrátil interpelací ze 4. 12. 2024. Interpelace na ministra spravedlnosti ve věci smlouvy s katolickou církví a rizika zakrývání zneužívání dětí v církvích. Tam jsem si dovolil požádat o plné znění připomínek a další zaznamenané komunikace, včetně e-mailové, Ministerstva spravedlnosti a dalších rezortních organizací, které má ministerstvo v držení a které se týkají dojednávání ustanovení té smlouvy s Vatikánem, a to ustanovení upravujících mlčenlivost, dnešní čl. 4, a podobná předchozí ustanovení v průběhu vyjednávání. Já už jsem tady citoval některé prameny právě, které jsme obdrželi z Ministerstva spravedlnosti, ale zdaleka to nebyla veškerá komunikace v těchto záležitostech a bylo by žádoucí, abychom ty informace o genezi této smlouvy měli k dispozici. Za druhé jsem požádal o srovnání zpovědního tajemství podle současné právní úpravy ČR a podle mezinárodní smlouvy uvedené v bodě 1, v čem se liší a překrývají z pohledu subjektů práv či rozsahu, to jest, zda by byla všechna ustanovení našeho právního řádu plně vymahatelná i v případě ratifikace smlouvy. Já jsem ostatně ohledně tohoto tématu dneska mluvil i s panem ministrem spravedlnosti a apeloval jsem na něj, aby v rámci projednávání tohoto důležitého tisku vystoupil právě a obhájil, jakým způsobem probíhala ta příprava a výkon působnosti Ministerstva spravedlnosti v této záležitosti, protože ministerstvo k tomu mělo poměrně kritické, zásadní připomínky, a je těžko pochopitelné, jak to, že se do výsledného textu té mezinárodní smlouvy nepropsaly a naopak převážily ty zájmy na změnu, které byly ze strany Vatikánu.

Takže tolik moje úvodní vystoupení a já věřím, že se dostaneme v podrobnějším rozsahu k těm problematickým otázkám, které jsem tady nastínil, a případně že bude tedy zcela jednoznačně vyvráceno, že nebude možné... že nebude docházet k rozšíření osobního rozsahu té mezinárodní smlouvy tak, aby to mělo dopad i na další osoby a tak, aby se zkomplikovala právě možnost vyšetřování a efektivního postihování v případě zejména sexuálních útoků v rámci církevních organizací. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky. S první vystoupí pan poslanec Vondráček.

Než tak učiní, načtu ještě omluvy: Omlouvá se pan předseda Okamura, omlouvá se pan předseda Radim Fiala a je to omluva z pracovních důvodů od 22 hodin do konce jednacího dne, omlouvá se ještě pan poslanec Kohajda od 19.10 hodin z pracovních důvodů, paní místopředsedkyně Kovářová od 19 hodin do 22 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Krutáková Jana od 20 hodin do 22 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Metnar Lubomír od 20.30 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Nacher Patrik od 21.15 hodin z osobních důvodů, paní poslankyně Oulehlová Renata od 21.30 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Richter Jan od 21.30 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Špičák Julius od 20 hodin ze zdravotních důvodů a paní poslankyně Zajíčková Renáta celý jednací den ze zdravotních důvodů. Pan poslanec Kohajda bere svou omluvou zpátky.

Tak a teď je tady faktická poznámka pana poslance Vondráčka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já se přiznám, že jsem se k té faktické poznámce přihlásil v okamžiku, kdy kolega Michálek říkal, že bude říkat Vatikán, i když myslí Svatý stolec, pro zjednodušení, a on se potom sám opravil a řekl, že to není to stejné. Já bych jenom požádal v rámci nějaké korektnosti debaty, protože opravdu je v tom velký rozdíl, jestli Římská kurie, Apoštolský stolec, Svatý stolec, můžeme říkat "apoštolský", jestli vám vadí "svatý", nebo můžeme říkat Římská kurie, ale asi není vhodné zaměňovat ty pojmy, jestliže se chceme bavit nějakým způsobem pregnantně. Vy jste právník a my se bavíme o právním dokumentu. Takže to jenom z mé strany. Za to děkuju.

Za druhé si neodpustím ironickou poznámku. Vy kritizujete, že tato smlouva byla projednávána v utajeném režimu a bez seznámení veřejnosti a netransparentně, a já si prostě nemůžu odpustit, vzpomeňme si, když se tady probírala smlouva o obranné spolupráci se Spojenými státy a bylo to přesně v opačném gardu. Tenkrát jste to hájili a všecko bylo v pořádku. Je to ta ironie, je to ten humor, který v sobě ta historie skrývá, tak zkusme se na to dívat trošku s nadhledem. My jsme namítali to samé minule, vy teď. My jsme nevěděli tenkrát o té obranné smlouvě vůbec nic, dokonce jsme museli podepsat... odevzdat mobily, když jsme se na to šli, vybraní zástupci, podívat na Ministerstvo obrany, a tady je to v podstatě něco relativně obdobného. Když já to tedy nevnímám stejně, tak zkuste respektovat, že to vnímají lidi různě.

Já nemám čas v té dvouminutové faktické poznámce říct zbytek, co jsem si tady poznačil. Snad jenom opravdu ideální bude ponechat ty právní otázky do druhého čtení, abychom se tím mohli zabývat. Já jsem na to připraven. Já beru, že to je celospolečenské téma a... (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Dobře, děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. S další faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Nováková Nina, připraví se pan poslanec Horák. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, nevím, jak dalece jste poslouchali vystoupení pana poslance, vaším prostřednictvím. Já musím konstatovat kromě toho, že tedy se držel zásady, že opakování je matka moudrosti, tak vždycky, když jsem čekala, že řekne něco nového, tak opakoval pořád to samé. To, co z toho bylo patrné, že vůbec nerozumí - ale já mu to nevytýkám - tomu, co to je zpovědní tajemství, protože ona musí prostě proběhnout svátost uzdravující... jeden z typů svátosti uzdravující a to je tedy ta zpověď a ta má nějaké atributy. Naprosto nepochopitelné je, jak souvisí zpovědní tajemství s utajováním zločinů, násilí jednotlivých třeba kněží, což já ani nepopírám, ale tam mají přece konat orgány činné v trestním řízení a absolutně to nesouvisí se zpovědním tajemstvím.

Na závěr mi... Celé to vystoupení bylo takové, řekla bych, kubistické, protože na jednu stranu - z různých pohledů to bylo viděno - na jednu stranu říkal pan poslanec, vaším prostřednictvím, že nic neví o tom projednávání, a na druhou stranu za dvě minuty potom sděloval detaily jednotlivých fází. Takže buďto nevím, nebo znám detaily.

Na závěr bych chtěla říct, dámy a pánové, já jsem tady byla poprvé ve volebním období od roku 2013 do roku 2017. To, co jsem dnes slyšela z jednoho nejmenšího poslaneckého klubu, tak to mi připomnělo, když tady vystupoval pan poslanec Grebeníček a paní poslankyně Semelová. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Horák, připraví se pan poslanec Michálek. Prosím.

 

Poslanec Jiří Horák: Pěkný dobrý večer, dámy a pánové. Mě překvapily některé - nebo překvapily - mě překvapily některé ty fabulace, které zazněly, například jenom třeba ta, že je ohrožení, že katolická církev někde chce vyučovat kreacionismus. To by mě zajímalo, kde se tak děje. Ale to mě utvrdilo v tom, že se jedná spíše než o faktické věci o nějakou nesnášenlivost, nějaké projevy christianofobie.

To dokazuje, co mi poslal jeden kolega z instagramu Pirátské strany. Tam je taková karikatura biskupa v mitře a tu jsme tady mohli naposledy vidět někdy v padesátých letech možná. Tak to se mi opravdu vybavily ty propagandistické plakáty z té doby. A je to zajímavé zvlášť od strany, která, bych řekl, se dá zařadit k takovému tomu progresivnímu křídlu v západní Evropě, které permanentně zdůrazňuje nějaký politicky korektní přístup ke všem skupinám, menšinám, náboženským skupinám, akorát jedinou vyloučenou skupinou z tohoto je církev katolická, Evropa a evropská civilizace. Mě by jenom zajímalo, jestli takovou karikaturu by třeba Piráti udělali o nějakém muslimovi s turbanem. Bylo by to v pořádku? Nebo jenom katoličtí kněží můžou být karikováni a vysmíváni? Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S další faktickou vystoupí pan poslanec Michálek, připraví se pan poslanec Benešík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Tak já jsem to zjednodušení použil - abych navázal na pana kolegu Vondráčka, proč mluvíme o Vatikánu...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vás ještě přeruším a nastavím vám pak čas, pane poslanče, ale poprosím kolegy a kolegyně, aby se ztišili, aby vám umožnili vystoupit. Děkuju pěkně.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Takže navázal jsem na pana kolegu Vondráčka, používám to kvůli zjednodušování tak, aby normální člověk, volič, který se neorientuje ve vnitřní organizaci katolické církve, porozuměl vůbec tomu, o čem se tady bavíme, takže myslím si, že to je zcela logické a že to je v pořádku.

Pokud tady pan kolega Vondráček srovnával tuto smlouvu s Vatikánem se smlouvou se Spojenými státy, tak upozorňuju na to, že v případě spolupráce (se) Spojenými státy jsme všechny poslanecké kluby dostaly jasnou nabídku se jít na Ministerstvo obrany k paní ministryni Černochové podívat na znění té smlouvy. Takže ta smlouva byla připravována tak, že Poslanecká sněmovna měla prostřednictvím svých zástupců... Ano, bylo to v nějakém režimu, protože to byl utajovaný dokument, tak se musely odevzdat mobily, nedalo se to fotit a tak dále, ale měli jsme k této smlouvě přístup jakožto poslanecké kluby. Bohužel v tomto případě k té definitivní verzi, která byla připravena a která obsahuje ty problematické klauzule, tak jsme přístup neměli. V tom spočívá ten základní, jednoduchý rozdíl, co je možné považovat za zcela netransparentní a co je relativně pod kontrolou tady nás poslanců.

K těm dalším vystoupením se vyjádřím v další faktické poznámce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času a s další faktickou poznámkou se přihlásil pan předseda Bartoš.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já bych, prostřednictvím vaším, chtěl zareagovat tamhle na koutek strany KDU-ČSL. Já jsem věřící, jsem protestant a nikdy by mě nenapadlo, že bych svoji víru používal jako palici na někoho jiného. Když tady slyším nějaké přirovnání ke komunismu... Já tedy když občas kouknu ven, když třeba jsou nějaká projednávání důležitých legislativ, tak tady vidím pochodovat ultrakonzervativní katolíky v České republice, kteří nám tvrdí, jakým způsobem my máme žít... lidé, kteří nevěří třeba v Ježíše Krista, mají žít. My tady od rána posloucháme, že jestli se budeme k tomuto vyjadřovat, tak bude odvolána z místopředsednického postu Olga Richterová. Tohle musím naprosto odmítnout! Co to je za chování? Tady je smlouva, která má nějaké dopady na většinovou společnost, která nemá s katolickou církví vůbec nic společného. Ty přesahy zasahují do života většinové společnosti, ať už jsou to otázky třeba majetkové, které tady byly zmiňovány ve spolupráci s uchováváním památek, které má katolická církev. Já tedy nevím, jestli někdo tady někoho má obviňovat z nějaké kristofobie.

Jakub Michálek hovořil velmi korektně k těm tématům té smlouvy, i když dlouze, které tady diskutujeme, kde jsou reálné obavy o zneužití této smlouvy, která je nadřazená českému právu. Je to i názor právníků.

Prosím vás, odpusťte si tady ty urážky nebo přirovnávání Jakuba Michálka, jehož předkové trpěli pod komunistickým režimem, nebo čemukoliv, kdo s vámi nesouhlasí, k nějakému režimu, který je totalitní. Naopak chování velké části ultrakonzervativní části církví je totalitní, je to diktatura běžným lidem.

Když tady vidím, jak tady chodí lidi s balonkama mrtvých embryí, tak je mi špatně, a to jsem věřící, křesťan, byl jsem v Ekumenické radě církví a studoval jsem bohosloveckou fakultu. Mě tohleto uráží tedy slyšet toto od bratrů a sester, když se bavíme o ekumeně a náboženském smíření. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Michálek. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Tak teď budu navazovat na ty další faktické poznámky. (Poznámka z pléna.)

Jsou nějaké rady tady?

K paní kolegyni Novákové, u toho zpovědního tajemství je potřeba rozlišovat... Vy jste mluvila o tom, že se to zakládá svátostí, tak to je pohled právě jedné z těch církví, ale my tady projednáváme mezinárodní dokument, který bude mít platnost z hlediska právního řádu České republiky, takže je to obecný právní pojem, který musí dopadat na všechny církve, kterých se to týká, protože ostatně to bylo i zdůvodňováno ze strany ministerstva, že ta mezinárodní úmluva bude zakládat právě to zpovědní tajemství a jeho ochranu pro všechny církve a každá ta církev má nastaveno jinak, jak se zakládá to zpovědní tajemství a tak dále, takže není možná úplná generalizace na všechny církve, které tady máme.

Určitě odmítám to, že můj postoj by byl nějaký antikristianismus, já tady prosazuju sekularismus. To je prosím princip, který je zabudován do naší ústavy, do naší Listiny (základních) práv a svobod. Já ostatně mám ke křesťanství docela blízko. Nejsem etablován v žádné podobné církvi, ale domnívám se, že tyto záležitosti vyznání a víry by měly být ponechány separátně od fungování státu a neměly by být povyšovány na ústavní úroveň.

Pokud vás trápí, jestli se někdo může, nebo nemůže vysmívat jiným náboženským... postavám jiných náboženství, tak my jsme se vždycky zastávali svobody projevu, a to včetně toho, když docházelo k napadání třeba francouzských žurnalistů za to, že publikovali obrázky s Mohamedem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní se vracíme do rozpravy. S přednostním právem se hlásí pan předseda Dufek.

 

Poslanec Aleš Dufek: Dámy a pánové, po nějakých čtrnácti hodinách jednání jsem se dostal ke slovu. Jsem fyzicky poměrně vyčerpaný, na druhou stranu emočně to se mnou moc nehlo, protože to, co dneska předvedla Pirátská strana, mě vlastně nijak neposunulo nebo nezměnilo můj názor, který na Pirátskou stranu historicky mám. Takže to jenom prostě na začátek.

Zcela logicky se cítím uražený. Rozhodně si nemyslím, že projev pana předsedy poslaneckého klubu Pirátů byl korektní, že nebyl... nepoužíval podpásovky. To se ale nedá nic dělat. Z takového toho neutrálního hlediska zcela vnímám, že jejich postoj vůči církvi, zejména katolické, je neutrálně nepřátelský. To znamená, tady z tohoto nepřátelského postoje pak samozřejmě můžeme se brát (ptát?), jestli je to racionální nepřátelský postoj, nebo iracionální nepřátelský postoj podložený silnými emocemi. To, co můj předřečník poslanec Horák předvedl dneska z instagramu Pirátů, hovoří o tom, že ten postoj je iracionálně nepřátelský. No a pokud samozřejmě postoj je iracionálně nepřátelský, tak je zbytečná jakákoliv racionální diskuse, takže můj projev bude velmi krátký.

Já se přiznám, že jestli jsem na něco odborník, tak jsem odborník na trestní právo. Já jsem poslouchal tu diskusi sedmihodinovou ohledně trestního práva a nebyla valné úrovně. Věřte tomu, že vím, o čem mluvím, ale nechtěl jsem se do toho nějakým způsobem ponořovat. Popis trestněprávní problematiky byl velmi hrubý, to znamená, nikde nepadla nějaká slova o nějaké trestněprávní judikatuře, o tom, že trestní právo je živý organismus, nic. Bylo to velmi, velmi ubohé. Věřte mi, že velmi ubohé bylo i to vystoupení téměř dvouhodinové tady k té potenciální ratifikaci smlouvy a pak nemá cenu se zase prostě zabývat detaily. Buď mi věříte, nebo mi nevěříte, že to bylo ubohé.

Z toho důvodu se osobně domnívám - a má pravdu kolega předřečník - že nejlepší řešení je posunout tuto věc do výborů, ať se to tam rozebere, tady tyto odborné věci, protože nemáme samozřejmě jakékoliv možnosti všechno prostě posoudit, tady ty detaily, které byly popisovány. Když to řeknu, já jsem zcela upřímně prvních dvacet minut se snažil vytvářet nějakou oponenturu projevu pana předsedy poslaneckého klubu Pirátů, ale prostě to nešlo, nešlo! Připomíná mi to nějaké 50stránkové, 80stránkové podání nějaké mizerné advokátní kanceláře do soudního procesu, které v podstatě člověk není schopný rozklíčovat a trvá mu to až několik dní, když pak zjistí, že vlastně v tom podání není vůbec nic. To znamená, že já se osobně domnívám a slibuji, že si nechám vyjet stenografický záznam vystoupení pana Michálka, navrhnu, abychom projednávání této smlouvy posunuli do ústavně-právního výboru, kde se tím můžeme třeba i zabývat. Věřte tomu, že tam pak na ty detaily můžeme reagovat, ale teď na to fakt reagovat nejde, protože polopravda je horší věc než zjevná lež.

Abych zamezil tady protahování tady toho nedůstojného projednávání této věci, dovolím si podat jeden procedurální návrh, už jsem ho dneska jednou podával, to znamená, aby podle § 59 jednacího řádu naší Poslanecké sněmovny jsme omezili řečnickou dobu k této věci na deset minut na jednoho vystupujícího a v podstatě abychom se zároveň usnesli, že v té věci může poslanec vystoupit pouze dvakrát. Jinak asi ten gordický uzel nedokončíme a nerozetneme.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, zaznamenal jsem váš procedurální návrh, o kterém bychom měli hlasovat bezprostředně. Já jsem gongem přivolal kolegy z předsálí.

Slyším žádost o odhlášení, takže vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili znovu.

Mezitím načtu omluvy: Omlouvá se paní poslankyně Bláhová od 23 hodin ze zdravotních důvodů do konce jednacího dne, pan ministr Kupka ruší svoji omluvu a je přítomen a stejně tak stahuje omluvu pan poslanec Havel, dále se omlouvá paní poslankyně Opltová Michaela (na) celý jednací den ze zdravotních důvodů.

 

Počet poslanců se ustálil. Zopakuju, že budeme hlasovat procedurální návrh, který přednesl pan předseda Dufek, a sice podle § 59 navrhl omezení řečnické doby na deset minut a vystoupení maximálně dvě na poslance či poslankyni.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový procedurální návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 24 bylo přihlášeno 102 poslanců, pro hlasovalo 67, (proti 16). Návrh byl přijat.

 

Tím jsme se vypořádali s procedurálním návrhem a budeme pokračovat s přednostními právy. Další přihlášený s přednostním právem je pan poslanec Vondráček, který vystupuje se stanoviskem klubu.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já jsem byl požádán, abych nějakým stručným způsobem přednesl stanovisko poslaneckého klubu hnutí ANO. Není potřeba, abych byl limitován těmi deseti minutami. Já bych se určitě vešel. Jde spíš o to pořadí.

Já myslím, že to bude podobné jako manželství pro všechny, že si tady každý stoupne a napřed řekne, jak to má. Tak prosím vás, já nejsem katolík, já nejsem ani křtěný, já si myslím, že jsem stoprocentně neutrální v této věci a jsem také... mám blízký vztah k církvi, jak řekl pan kolega Michálek, ale asi z jiné strany než on, jsem tak pochopil.

Nicméně cítím se povolán v této věci říct několik slov za poslanecký klub hnutí ANO. My se primárně snažíme o racionální projednání tohoto tisku, abychom k němu přistupovali bez emocí, abychom přistupovali k té smlouvě jako k něčemu, o co se Česká republika v podstatě pokouší od roku 1989 spíše s většími neúspěchy než s úspěchy. Považujeme ten samotný dokument za neutrální a výsledky jednání považujeme za neutrální v tom smyslu, že se maximálně respektovala česká právní úprava. Jestliže jsou nějaké námitky a jestliže je tady nějaká celospolečenská debata, ke které já mám veliký respekt, a rozhodně si nezaslouží ochranu jakékoliv sexualizované násilí, a víte, že v minulosti náš klub v tomto byl velmi aktivní, tak bych chtěl ale na druhou stranu říct, že to není debata o této smlouvě. To je jiná debata, to je debata o české právní úpravě, nikoliv o tom, co se dnes bude projednávat.

Pan předseda Michálek tady uváděl, že ta smlouva není neutrální vůči církvím. Ale prosím vás, to je smlouva se Svatým stolcem, ta nebude nikdy neutrální, to prostě nejde. Při vší úctě, ačkoliv je katolická církev něco jiného, ačkoliv Vatikán je něco jiného, tak Apoštolský stolec zkrátka má snad nějakou souvislost s katolickou církví a nikdy to nebude neutrální. Ale nám jde o to, že tady je určitý princip parity a že tady je určitý princip, na kterém stojí tato smlouva, a to je ochrana náboženského... nebo nástroj ochrany práv vyplývajících ze svobody náboženského vyznání. Beneficienty této smlouvy mají být především věřící lidé.

Říkám to ze své pozice a možná se to někomu nebude líbit, ale jestliže se dnes v České republice hlásí ke katolické církvi řekněme 12 procent obyvatelstva, tak je to v podstatě menšina. Pirátská strana vždy proslula tím, že hájila zájmy všech menšin, co tady jsme v Poslanecké sněmovně zatím měli, tak mě překvapuje její strohý přístup k této myšlence.

Já jsem si taky ze začátku dělal poznámky při vystoupení pana předsedy Michálka a pak jsem to vzdal ze stejných důvodů jako pan předseda Dufek, že jsem nebyl schopen reagovat na opakující se, stejná tvrzení.

Ideální považujeme jako klub hnutí ANO ponechat tu debatu o právních otázkách do druhého čtení. My jsme všichni připraveni se tím zabývat, chápeme, že to je celospolečenské téma důležité.

My jsme nehlasovali pro omezení řečnické doby. Já nevím, jestli je ideální to řešit kolik dní před Vánocemi... ve 23.23. Mně to přijde taky až nedůstojné. Rozhodla se pro to koalice, dobře.

Jestliže to tedy dneska máme nějakým způsobem odhlasovat, tak ještě mám jednu přímluvu, že jako moravský konzervativec, patriot a představitel (nesrozumitelné?) národního konzervatismu říkám, že národ není definován jenom jazykem, ale taky nějakou historií. Tuto smlouvu stejnou má šestnáct členských zemí Evropské unie, jestli se nepletu, ale hlavně to mají všechny okolní sousední země. Asi není důvod, aby stejnou smlouvu měla Velká Británie, oni mají svoji státní církev. Asi není většího důvodu, aby to měly země, které mají silnou protestantskou tradici, řekněme ty luteránské země, ale my se hlásíme k nějaké tradici. I já, nekřtěnec, uznávám, že je to pro nás to zásadní v nějakém společenském vývoji. Říkám znova: Definuje nás společná historie, definuje nás společný jazyk, definuje nás jako národ spousta věcí a tahleta smlouva je možná k debatě o čl. 4 - a na tu jsme připraveni - ale obecně, principiálně bychom se snad měli přihlásit k tomu, co jsme, a mají to všechny sousední země.

Tak z tohoto pohledu musím říct, že při debatě v poslaneckém klubu hnutí ANO jsme řekli, že nebudeme na nikoho naléhat. Máme tam i rozdílné názory, máme tam i členy, kteří nesouhlasí s tím textem a mají připomínky, které se blíží třeba Pirátské straně, ale většinově jsme se rozhodli, že ten dokument podpoříme.

V naprosto drtivé většině říkáme: Pojďme se o tom bavit seriózně. O tom se ale nemůžeme bavit seriózně, dvakrát 10 minut, 23.25, pět dnů před Vánocemi. Takže i vzhledem k nějaké únavě materiálu bych prosil, aby každý vystoupil, aby rozhodla hlasující většina - což ode mě zas tak často neuslyšíte v tomto volebním období - a těším se na společnou debatu. Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Michálek, připraví se pan poslanec Havránek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jakub Michálek: Já jsem se hlásil už k tomu předchozímu vystoupení s reakcí na Aleše Dufka, tak pokud dovolíte, tak bych na to reagoval i v tomto vystoupení. Nám určitě nejde o nějaké nepřátelství. Jediná věc, o kterou žádáme, je, abychom se věcně zabývali těmi riziky, která vyplývají z připraveného čl. 4 a z toho, že se nepovedlo v tom vyjednávání vyjednat, aby tam byly záruky, aby docházelo k tomu, že ty církve budou - katolická církev v tomhle konkrétním případě - respektovat právní řád České republiky.

Taky jsme upozorňovali na to, proč Němci mají smlouvu, která je v tomto ohledu výhodnější, a proč my jsme tuto smlouvu vyjednat nebyli schopni.

To, co jsme tady slyšeli dneska, že nikdo - ani z vlády, ani z opozice, která to podporuje - nebyl schopen vystoupit a odpovědět na tyto zcela konkrétní dotazy. Patrně si to tedy nechávají do závěrečného slova. Zatím tady nikdo nevystoupil, nevysvětlil a přitom je to zcela relevantní, racionální diskuse, která se opírá o právní stanoviska.

Opravdu nechci, aby potom jsme tady něco zmotali, abychom se nechali ujistit, že všechno je v pořádku, a pak nám soudy řekly: To, co jste schválili, znamená určité privilegované postavení církví, má to dopad i do trestního řízení a má to dopad na ty oběti. Já bych se těm lidem, těm desetitisícům, možná statisícům lidí, nedokázal podívat do tváře, že jsem to tady přešel jenom tím, že jsme vycházeli z nějakého ujištění v rámci vyjednávání a neprosadili jsme to, co mají třeba v sousedním Německu, takže pokud se tady zaklínáte sousedním Německem, ano, my jsme chtěli konkordát jako mají v sousedním Německu, kde to ustanovení prostě není vztažené k pastoračním pracovníkům, ale jenom k duchovním.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Faktickou poznámkou by měl vystoupit Jirka Havránek, ale ten tu není. Paní předsedkyně Schillerová se hlásí s faktickou poznámkou. Prosím, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, pane předsedo Michálku, prostřednictvím pana místopředsedy, pojďme se o tom bavit. Pojďme se o tom bavit, jsme oba členové ústavně-právního výboru. To jsou legitimní otázky. Ani vy jste neobhájil to, co tvrdíte, ani od vás jsem neslyšela žádné argumenty.

My jsme na klubu... Samozřejmě máme velký klub - největší parlamentní - a protože jsou členové tohoto klubu, kteří měli pochybnosti a měli otázky - možná jiné než vy, ale zase z jiného úhlu - jsme požádali vrchního ředitele Ministerstva zahraničních věcí, pana doktora Smolka, aby navštívil náš klub, protože on - pokud se nemýlím, pane ministře - sjednával tu smlouvu a je to kompetentní úředník apolitický, který je tam už za x ministrů. Tam tyto otázky naprosto věcné na základě skutkových ustanovení této smlouvy byly našimi poslanci kladeny a on na ně naprosto kvalifikovaně, se znalostí věci, což - promiňte - prostřednictvím pana místopředsedy, ve vašem případě jsem příliš z těch vašich slov neseznala.

Tak to pojďme posunout do druhého čtení. Ústavně-právní výbor o tom bude bezesporu jednat, můžeme to navrhnout. Nechce pan předseda, dobře, ale já si myslím, že by to bylo záhodno, abychom se o tom bavili. Když ne, tak se budeme bavit na zahraničním výboru. Dívám se na pana poslance, já tam ráda přijdu. Pozvěte tam pana vrchního ředitele - on sjednával tu smlouvu, byl u toho, zná tu smlouvu jako svoje boty - a tam mu klaďme tyto otázky a věřte, že budeme dostávat odpovědi tak, jak jsme je dostávali my na klubu. (Předsedající: Čas.) Děkuju. (Potlesk z lavic hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Kocmanová. Prosím.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo. V reakci na paní předsedkyni Schillerovou, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem s panem Smolkou taky mluvila už před několika měsíci a byla jsem ujišťována o věcech, které potom následně popřel tady na kulatém stole, který se odehrál na začátku prosince. Byla jsem ujištěna o tom, že ta smlouva nebude stát nad českým právním řádem a potom tady na kulatém stole pan Smolka, který tam byl přítomný, naopak zase říkal, že tato smlouva bude stát nad českým právním řádem.

Podle ústavy je tato smlouva mezinárodní a jako prezidentský typ smlouvy prostě stojí nad českým právním řádem. My jsme opravdu znepokojení z těch informací, které se k nám dostávají, z těch věcí, které tady přednesl Jakub Michálek. Pokud se dostanu na své vystoupení v obecné rozpravě, tak přednesu ještě nějaké další. Nemyslím si, že bychom znovu mohli být ubezpečeni, zvlášť po tom, co některé informace, které jsme už dostali v minulosti, byly v rozporu s tím, co potom zaznívalo tady přímo v Poslanecké sněmovně.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Kettner, připraví se paní předsedkyně Schillerová. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. To pirátské pokrytectví, to je prostě neuvěřitelné. Na půdě Evropského parlamentu vaši zástupci - teď nyní jeden zástupce - naprosto bezostyšně hlasují pro zbavení se veškerého národního práva. Předáváte veškerou zodpovědnost na Evropskou unii a teď najednou vám to vadí? Tak buďte konzistentní! Buďto vám to vadí, buďto jste národně zaměření, nebo to chcete předat Evropské unii. Vyberte si! (Potlesk z lavic hnutí SPD.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Schillerová vystoupí s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Paní poslankyně Kocmanová, prostřednictvím pana místopředsedy, víte, těžko se mi na tohle reaguje, chci se chovat velmi slušně a zdvořile vůči vám. Ono co říkáte tím, že říkáte "nad českým právem"? Myslela jste, že to je norma vyšší právní síly, že bude součástí našeho právního řádu? Měla jste na mysli to, že součástí Listiny (základních) práv a svobod je ochrana náboženských svobod? O tom jste asi mluvila a o tom bezesporu mluvil pan vrchní ředitel jako expert, odborník a právník především. Nic ve zlém. Chovám se velmi s veškerou úctou, vůbec se nechci nad vás nějak povyšovat, ale prosím, bavme se tedy potom s těmi experty, s těmi lidmi, co tomu rozumí, kteří určitě neříkají to, co jste tady řekla. Tomu nevěřím, protože jsem ho tam poslouchala přes hodinu. Mluvil naprosto kvalifikovaně.

Takže přesuňme to - tady trošku takové už dneska nedůstojné skoro před půlnocí, hovory - přesuňme to na půdu odbornou, expertní toho výboru a bavme se o tom prosím tam. Tam budeme moci být všichni nebo kdo bude chtít, kdo tam patří a kdo bude chtít. Určitě to bude vyznívat jinak, než vy jste to tady uvedla, při vší úctě. (Potlesk z lavic hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Michálek s faktickou poznámkou, připraví se pan předseda Bartoš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Já jsem zatím nezaznamenal, že by se zahraniční výbor specializoval právě na rozsah ústavně garantovaných práv a na souvislost s právním pořádkem, takže doufám, že projde i návrh, aby se tím případně zabýval ústavně-právní výbor.

Ale já musím říct, že jsem velmi překvapen, že tady to vypadá skoro jako nějaká skrytá dohoda, že se všichni kromě Pirátů domluvili, že se nebudou vůbec vyjadřovat dneska a že nebudou vůbec komentovat věcně ty záležitosti čl. 4.

My jsme tady slyšeli od vlády: to pan Smolek. Slyšeli jsme tady od dosavadní opozice, ANO: to pan Smolek, zeptejte se pana Smolka. Všichni se odkazují na úředníka na Ministerstvu zahraničí, který to vyjednával, ale věcné argumenty z žádné strany k čl. 4 a k tomu, jakým způsobem bude v praktických kauzách aplikován, jsme tady skutečně... ty tady skutečně nezazněly - abychom slyšeli zdůvodnění, jak se bude postupovat a jestli to povede k rozšíření zpovědního tajemství tak, jak ho dneska máme definováno, jestli to bude vyžadovat i nějaké pozitivní závazky. Takže opravdu jsem překvapen tím, že ANO a SPD se k této záležitosti vůbec nevyjádřily a že svým chováním v podstatě pomáhají koalici k tomu, aby ta smlouva s Vatikánem byla schválena, dokonce aniž by probíhala reálná, věcná diskuse.

Říkat "nechte si to na výbor"... Ti, kteří tady nejvíc vystupují k tomu, aby se ty záležitosti projednávaly, ke každému zákonu velmi podrobně argumentují - třeba paní poslankyně Ožanová - věnujou se tomu velmi detailně, tak teď v situaci, kdy se projednává zásadní zákon s potenciálním dopadem na desetitisíce lidí, možná statisíce lidí, tak není ani jedno věcné vystoupení na to téma (Předsedající: Čas.) a na ty argumenty, které jsme přednesli.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan předseda Bartoš, připraví se pan poslanec Balaš.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuju za slovo. Jenom krátce, doufám, že taky někdy ještě třeba později se dostane na mé vystoupení. Já bych byl taky radši, aby tento bod byl zařazen dříve v pořadu dnešního dne schůze, třeba po těch prvních dvou, třech bodech, které jsem vnímal jako důležité. Mohli jsme ho projednávat dříve a ne v této hodině. Nevím proč předpoklad byl takový, že se o tom bude jednat v noci.

Já bych jenom navázal na kolegu Michálka. Tak když tady někdo vystupoval pro, zejména pan ministr, tak to bylo všechno v pořádku, a jakmile někdo položí otázku, která je proti, nebo uvede nějaký příklad, tak je tady buďto obviněn z toho, že je laik, že nemá dostatečné právní vzdělání, že nepoužil dobrý příklad, správné slovo...

Já jsem v té své reakci - ale to se možná omlouvám - trošku zvednul hlas, ale pokud jsem si všiml, tak Jakub Michálek tady - jednak pro pana poslance Dufka, prostřednictvím pana předsedajícího - citoval velmi konkrétně názory právníků, lidí, kteří se zabývají církevním právem. Vy jste pak řekl, že jste tady neslyšel vůbec nic konkrétního, tak proto to možná Jakub Michálek několikrát opakoval, včetně těch citací.

V každý moment, kdy my se ptáme po věcné podstatě té věci, tak tady někdo vystoupí a buďto nějakého Piráta... Já chápu, že Piráti můžou za vaše problémy v životech, už to tak bývá. Je nás... Jsme tady jenom tři, ale vždycky to je nějaká dehonestační věc, nadávání do komunistů a podobné věci směrem k Jakubu Michálkovi nebo líbeznými slovy paní poslankyně Schillerové, prostřednictvím pana předsedajícího, ke Kláře Kocmanové. Já jsem si tedy nevšiml, že demokracie by byla o dehonestaci řečníka, který vystupuje konkrétně, ten hlas nezvedá. Já jsem to trochu porušil, protože mně tady z toho fakt není dobře, jakým způsobem jednáme o takto důležitém dokumentu. Nechť žije ekumena.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí pan poslanec Balaš, připraví se pan poslanec Kettner.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedající. Já jsem několikrát kritizoval naše ctěné kolegy z ANO, že v prvním čtení řeší něco, co by se mělo řešit na výborech. Tady to je úplně to samé.

Jenom na dokreslení nebo na dovysvětlení, ta smlouva skutečně bude mít aplikační přednost, ne že bude nad naším právem, ale bude aplikována v případě, že bude upravovat něco jinak než náš zákon, třeba o církvích nebo trestní zákon. Hypoteticky zcela. Ale nemůžeme k tomu přistupovat tak, že někdo bude záměrně porušovat veškerá lidská práva. Navíc i když bude mít aplikační přednost ta smlouva, tak tady je nějaký obecný mezinárodněprávní rámec, který chrání lidská práva, a ten bude zavazovat jak Českou republiku, tak Svatý stolec bez ohledu na to, jestli budeme aplikovat tu smlouvu, nebo ne. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Pan poslanec Kettner, připraví se pan poslanec Michálek. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. No, já se k tomu ještě vyjádřím následujícím způsobem. Padlo tady zase SPD, že nějakým způsobem bude hlasovat nebo nebude hlasovat. I v rámci SPD máme věřící lidi, máme nevěřící, máme lidi, kteří jsou, když to řeknu, vědecky zaměření, a i v tomhletom směru máme volné hlasování, to znamená, že ani tady (to) není jednoznačné, ale obviňovat z nějakého postoje, to je prostě přes čáru.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další praktická (faktická?) poznámka, pan poslanec Michálek, prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Já si myslím, že primárně bychom měli oddělovat svoji vlastní víru a vyznání od fungování státu. To je asi první zásada, která by byla žádoucí, která odpovídá našemu ústavnímu pořádku.

Chtěl jsem poděkovat panu kolegovi Balašovi, že zde vystoupil a potvrdil i to, co jsme říkali, že ta smlouva bude mít aplikační přednost. Já jsem pak tady ještě zmínil tu judikaturu Ústavního soudu ke smlouvám, které se týkají lidských práv.

Ale považoval bych za žádoucí, abychom tady v rámci té rozpravy slyšeli i ty postoje od poslaneckých klubů, což tady vlastně nezaznělo. Zaznělo, že tedy klub SPD bude mít volné hlasování, ale třeba od STANu jsme neslyšeli žádnou reakci na to, jaký bude dopad té schvalované úpravy mezinárodní smlouvy právě na problematiku sexuálního zneužívání a rozkrývání tohoto typu trestné činnosti. Přitom STAN se velmi vehementně vymezuje právě proti tomuto druhu kriminality. Kolegyně Barbora Urbanová je v tom velmi aktivní při prezentaci v médiích a teď tady bohužel není přítomná, ale žádný z dalších kolegů STANu tady nevystoupil k těmto rizikům, která jsou zcela zřetelně pojmenována v čl. 4 ve srovnání se zahraniční právní úpravou a v tom, jak se k této záležitosti vyjádřili právníci, kteří se této problematice věnují. Ten jasný postoj, když se má rozhodovat, mi tu chybí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Kettner vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Balaš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Já bych se ještě vrátil k té první otázce toho zpovědního tajemství. My už dneska v legislativě máme, že člověk může odmítnout vypovídat z důvodu příbuzenských vztahů a tak dále. Proč je to problém? Přiznejte si to. My tady máme snahu prosadit v rámci RVP LGBT propagandu v rámci běžných státních škol. Ty církevní školy tímhletím souhlasem, kdybychom to odsouhlasili, tak církevní školy by z toho byly vyňaty a ony by nemusely tuto propagandu propagovat nadále, čili tady rodič by měl na výběr. Buďto to dám do státní školy, kde ta propaganda bude, nebo to dám do církevní školy, kde bude to dítě vychováno konzervativním způsobem. Vy jdete... Vám jde o to, aby rodič to právo volby neměl, aby to dítě bylo tím progresivním způsobem vychováváno. To je celé, přiznejte si to. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Balaš s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Michálek.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu Michálkovi. Ten odst. 2 čl. 4 té smlouvy, který mluví o pastoračních pracovnících, tak je ale tam v tom ustanovení odkazováno na náš právní řád, na naše zákony a je to zákon o církvích a trestní zákoník, takže tam si myslím, že bych se toho vůbec nebál. Navíc skutečně nemůžeme přistupovat k té smlouvě tak, že někdo bude masivně porušovat nějaká základní lidská práva. Navíc mám takový pocit, že na koho to dopadne, jsou skutečně římští katolíci primárně a je to jejich volba v zásadě, takže si nemyslím, že bychom jim neměli neumožnit, aby se vyzpovídali, a samozřejmě s tím, že jsou si vědomi toho, že existuje nějaké zpovědní tajemství.

Navíc kdybychom opravdu byli... chtěli tedy zabránit tomu, aby se zneužívalo té smlouvy, tak je dobře si uvědomit, že podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu je poměrně jednoduché odstoupit od smlouvy a samotná smlouva stanoví půlroční výpovědní lhůtu. Kdybychom to udělali z těch důvodů, které naznačujete, tak si myslím, že by to byl velký reputační problém pro Svatý stolec a ten by nic takového asi neriskoval, takže bych se toho opravdu prakticky nebál. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Michálek, připraví se pan poslanec Dufek. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za možnost navázat na své předřečníky. Musím říci, že děti leckdy nemají tu možnost volby, jestli v některých nábožensky založených rodinách budou nebo nebudou uplatňovat to náboženství, ale do značné míry se musí řídit tím, k čemu je vedou rodiče, a právě i ty děti chceme tím naším opatřením chránit.

Když jsem se tady bavil o zpovědním tajemství, tak jsem upozorňoval na to, že v čl. 1 je zpovědní tajemství uznáno bez dalšího a v čl. 2 dochází k rozšíření nad rámec stávající právní úpravy - mimo to zpovědní tajemství v odst. 2, mimo to zpovědní tajemství - na právo obdobné zpovědnímu tajemství a tam jsou ta omezení stanovená zákonem, takže tolik k té právní úpravě, kde spatřujeme ty problematické záležitosti.

Pokud můžu reagovat ještě na tu faktickou poznámku, která byla předtím, tak je potřeba si připomenout, že právě škol v té původní podobě, jak to bylo v rámci vyjednávání připraveno, tak těch se to v takovémto rozsahu netýká, že by bylo možné, aby katolická církev ve školách, které platí daňoví poplatníci České republiky, přepsala to, co určují rámcové vzdělávací plány, které jsou vyhlášeny institucemi, které k tomu mají demokratickou legitimitu, takže zkrátka nebude možné, aby ty záležitosti byly vypuštěny. To není o žádné propagandě něčí, to je o tom, co určuje Ministerstvo školství s ohledem na vědecké poznatky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další vystoupí pan poslanec Berki a připraví se pan poslanec Balaš. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Jen chci, prostřednictvím vás, pana kolegu Kettnera upozornit, že v návrhu RVP žádná LGBT propaganda není.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Balaš s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Já bych jenom chtěl, vaším prostřednictvím, říct panu Michálkovi, že stát neplatí katolické církvi, ale platí na dítě, které chodí do školy, a v tomhletom ohledu by si všechny děti měly být rovny. Platí stejně tak soukromým školám a ty katolické školy mají vlastně podobný status, takže v tom bych taky neviděl problém. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní se vracíme do rozpravy. S přednostním právem je přihlášen pan ministr Lipavský.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Já bych si dovolil (se) vyjádřit k některým spíše faktickým, konkrétním věcem, které tady v průběhu debaty zaznívaly, abych je za předkladatele vyjasnil, případně upřesnil.

Co se týče pojmu, jaký je rozdíl mezi Svatým stolcem a Vatikánem, myslím, že bychom měli v té debatě důsledně rozlišovat mezi těmito dvěma pojmy, protože Svatý stolec je zvláštní mezinárodněprávní subjekt zastupující katolickou církev, kdežto Vatikán je naproti tomu suverénní stát a Česká republika tu smlouvu uzavírá tedy s tím mezinárodněprávním subjektem zastupujícím katolickou církev, nikoliv s Vatikánem. Mohlo by to tedy vést naopak ke zmatení, pokud bychom tyto pojmy v debatě nepoužívali přesně.

Hodně tady zaznívaly výtky nebo dotazy nebo bylo zmiňováno, jakým způsobem je ta mezinárodní smlouva dojednávána. V principu a z logiky věci toho, jak se vyjednávají mezinárodní smlouvy, tak ty musí být vyjednávány v důvěrném režimu. Je to jednání dvou nebo více stran a samozřejmě výsledkem je vždy do určité míry kompromis.

Probíhají jednání, kde se diskutuje o různých návrzích textu, zaznívají tam různé pozice, a pokud by nebyla elementární důvěra obou stran k té druhé straně, že ten proces bude důvěrný, tak aby třeba ta druhá strana mohla dělat nějaké ústupky, tak bychom se v tom mezinárodním vyjednávání opravdu vůbec nikam nikdy nedostali, proto si myslím, že je zcela logické, běžné a standardní, že ta mezinárodní smlouva byla takto dojednávána, ale zároveň - a taky to tady zaznělo - pokud někdo projevil zájem a chtěl se seznámit, v jakém stavu to jednání je, tak samozřejmě Ministerstvo zahraničních věcí pod mým vedením k tomu bylo vstřícné.

To jméno tady několikrát už padlo. Pan vrchní ředitel Smolek byl hlavním vyjednavačem a pro něj bylo klíčové, že v roce již 2014 byla schválena nová směrnice pro expertní jednání o smlouvě mezi Českou republikou a Svatým stolcem, a tedy potom na politický pokyn, který vycházel z vlády a z programového prohlášení vlády, ta jednání nabrala na intenzitě a prostě se to dotáhlo do stavu, ve kterém to nyní vláda předložila Parlamentu České republiky. Teď je čas na tu otevřenou politickou debatu samozřejmě, na kterou jsme připraveni.

Co se týče toho, jestli ta smlouva je, nebo není lidskoprávní, já si myslím, že klíčové je, že je tam ten čl. 1, který je vlastně kopií čl. 9 Evropské úmluvy o lidských právech (o ochraně lidských práv?), a potom se tam využívá čl. 15 a 16 Listiny základních práv a svobod České republiky. Jasně, to je součást našeho právního řádu, ale klíčové je, že k tomu nyní přistoupí i Svatý stolec a že uzná, že to jsou principy, kterými se má řídit. Já si myslím, že to je výhodné a je to výhodné pro všechny občany České republiky, že tedy Svatý stolec se k tomuto formou mezinárodní smlouvy jasně přihlásí.

Tady dost často zaznívá, kdo co z toho bude mít. Já si myslím, že těch věcí... Vlastně to obsahuje ten popis... Ta smlouva je velice krátká, asi nejlepší by bylo, aby si ji každý, pokud ho zajímá, co ta smlouva obsahuje, přečetl, protože to jsou dvě, tři stránky a tam těch závazků z hlediska státu se můžeme dočíst ve dvou paragrafech. Zbytek je právě to, co můžou občané - pokud mají zájem, aby nějakým způsobem vstupovali s církví do kontaktu - tak to, co pro ně církev může udělat. Myslím si, že tím i reaguji částečně na to, jestli ta smlouva je nebo není vyvážená, a myslím si, že opravdu klíčové jsou ty úvodní paragrafy preambule té smlouvy, kde se prostě uznává charakter českého státu, že se uznává svoboda volby a ty opravdu nejdůležitější principy, na kterých stojí naše společnost. To je také ten důvod, proč ostatní církve v České republice přivítaly, že tento návrh byl sjednán v této podobě, a asi kdyby ony v tom neviděly i přínos pro ně samotné, tak by to bezpochyby nepodpořily.

Jinak samozřejmě platí, že... Ještě zazněl dotaz, proč to bylo sjednáváno, proč takový tlak. Svatý stolec byl celou dobu a celou řadou politických reprezentací - nejenom naší vládou - pravidelně, řekněme, ujišťován nebo bylo naznačováno, že ta smlouva bude sjednána - a koneckonců to zaznělo - ta směrnice pro vyjednávání je z roku 2014, to znamená deset let v tomto státě napříč všemi vládami platila instrukce pro Ministerstvo zahraničních věcí, v jakém rámci může být ta smlouva sjednávána.

Já bych ještě si dovolil zmínit pár informací asi k tomu nejcitlivějšímu tématu, které tady pravidelně zaznívá, objevilo se to i v debatách v Senátu a je to předmětem nejčastější kritiky. To je otázka těch pastoračních pracovníků. Já tedy předem deklaruji, že nejsem právník, nemám právnické vzdělání, takže tady si myslím, že musíme... Samozřejmě třeba ta debata v ústavně-právním výboru nebo na nějakém semináři je asi to nejlepší, co může v této otázce proběhnout, ale ty klíčové věci samozřejmě si zde říci můžeme a myslím si, že se dají vysvětlit poměrně jednoduše.

I v projevu pana předsedy Michálka zaznělo, že to, co je duchovní nebo pastorační pracovník, ve svém důsledku vychází z vnitřního práva a z vnitřních dokumentů v tomto případě římskokatolické církve, tedy kdo je duchovní, si vlastně církev sama stanovuje. Zároveň máme v České republice v právním řádu - a je to trestní zákoník, především § 368, o právu obdobném zpovědnímu tajemství, stejně tak v zákoně o církvích, čl. 7 odst. 1 písm. e) - vlastně několik desítek let jsou ukotveny principy toho, co podléhá tomu zpovědnímu tajemství a co v žádném případě nepodléhá. Koneckonců to samé zaznělo, to zde platí pro rodinné příslušníky nebo pro advokáty. To znamená, právní řád, ale i navazující judikatura se s tím bohatě vyrovnává a myslím si, že je poměrně dobře tím pádem i vysvětleno, že ta smlouva tak, jak v těch dvou článcích to zachycuje, za prvé uznává existenci zpovědního tajemství jako takového, zároveň říká, že to je... že smlouva... že platí právo České republiky v těchto případech, které ho dále detailně upravuje. Tím se asi zajišťuje to, že nedochází k nějakému dalšímu rozšiřování, ale myslím si, že je samozřejmě legitimní o tom vést další debatu.

Zaznělo... Ještě bych se chtěl vyjádřit k tomu, jestli mohlo zaznít, že ta smlouva nebude mít tu právní sílu mezinárodní smlouvy v rámci právního řádu. To určitě nikdy z Ministerstva zahraničních věcí ani od vrchního ředitele pana Smolka nemohlo zaznít. To, co mohlo zaznít, je to, co říkáme pořád při tom vyjednávání. To, co říkáme jak během toho vyjednávání a i teďka během tohoto předkládání. V rámci jednání bylo pečlivě dbáno, aby smlouva nepřekračovala meze platného právního řádu České republiky, a na tom si tedy trvám, že opravdu nepřekračuje a vychází z toho stávajícího stavu. Naopak kdybych si mohl klást otázku, jestli třeba to ve skutečnosti není o tom, že některé z těch jiných věcí, které jsou obsahem té smlouvy, by mohly být v budoucnosti nějakým způsobem problematizovány, tak můžeme se na to dívat ve skutečnosti i z druhé strany. Takže samozřejmě smlouva je po schválení, protože je to smlouva prezidentského charakteru, bude součástí právního řádu a v případě, že dojde k určitému rozporu, tak se bude používat ta smlouva oproti tomu zákonu, ale ta smlouva je natolik obecná, že si vlastně neumím představit, co by ten zákon musel říkat, aby se dostala do rozporu.

Já si dovolím ještě zmínit poslední věc. Bylo zde zmíněno školství, nicméně otázka školství vůbec není touto smlouvou upravována, takže si myslím, že byť ta debata může být zajímavá, tak nevnímám, že by měla jakýkoliv vztah k této předkládané mezinárodní smlouvě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Vaše vystoupení vyvolalo některé faktické poznámky. První pan poslanec Balaš, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedající. Mám jenom pár poznámek. Pan Michálek se ptal, jestli máme stanovisko STANu. My žádné nemáme samozřejmě.

To, co si myslím, že je důležité, je, abychom to opravdu mohli diskutovat na výborech. Budu velmi rád, když to odborně budeme moct diskutovat nejenom na zahraničním výboru, ale také na ústavně-právním výboru, protože tam to nepochybně patří.

Jenom bych chtěl trošku nesouhlasit se svou kolegyní profesorkou Bílkovou, která měla prohlásit, že ta smlouva je nevyvážená. Ono... Ze své povahy smlouva upravuje postavení katolické církve ve smluvním státu, takže ono zdánlivě se může jevit jako jednostranná, ale to je podstata té smlouvy. Jsou všechny takto postaveny, takže to není nic mimořádného a nemyslím si, že by v tomhletom byl tedy jakýkoli problém.

Opravdu si myslím, že bychom už mohli nechat tu diskusi na odborná fóra. Mám takový pocit, že tam budeme mít velký prostor pro to, abychom probrali i další detaily, které jistě mohou být důležité, včetně otázek, kdo to je pastorační pracovník, jak je to koncipováno, kdo to určuje a tak dále, ale skutečně si myslím, že v této fázi diskuse... že to je nepatřičné až. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní předsedkyně Pekarová.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vyšlo to přesně na půlnoc. Vážené kolegyně, vážení kolegové, teď budu mluvit ke kolegům z Pirátské strany. Já vás chci požádat, jménem pana předsedajícího, pane předsedo Michálku, abychom si tady toto už ušetřili. Jsme tady od 9 hodin ráno. I v zájmu zaměstnanců Poslanecké sněmovny, myslím si, že je nedůstojné, jakou debatu tady teď vedeme, a myslím si, že bychom si ji měli nechat na výbory. Máte-li konkrétní výhrady, jak jste je tady přednesli - zcela legitimně - v pořádku, řešme to tam, kam to patří, tam, kde to patří. Je adventní čas. Chápu, pro vás je to důležité téma, nicméně skutečně si nemyslím, že by přítomní tři poslanci za jednu stranu tady měli trápit zbytek Poslanecké sněmovny a všechny ostatní, kteří tady jsou, a taky si nemyslím, že to tomu tématu jakkoliv prospělo, proto vás ještě jednou žádám, abyste zvážili, jestli je nutné i nadále pokračovat v tady tomto nedůstojném vystupování. Myslím si, že veškeré vaše výhrady byly vyvráceny, že nikdo nemůže očekávat, že tato smlouva pokryje jakékoliv nelegální chování. To opravdu pokrývají zákony České republiky a ta smlouva na tom nic nezmění. Moc dobře to víte, tak prosím nepokračujte tady v tomto stylu. Děkuji vám, pokud to vyslyšíte. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přeji pěkné po půlnoci.

Budeme pokračovat v projednávání. Jsou zde další dvě faktické poznámky, první vystoupí pan poslanec Tomáš Kohoutek, potom pan poslanec Jakub Michálek. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý večer, vážený pane místopředsedo, děkuji za udělení slova. V tomto adventním čase mám radost, že se konečně naše Sněmovna sbližuje v názorech. Navážu na moji ctěnou kolegyni, paní předsedkyni Markétu Pekarovou Adamovou, a chci říct jedno. Hlasování o této smlouvě řadím do kategorie hlasování kapitoly takzvaných - jak říká můj ctěný kolega Marek Benda - kulturních válek, hlasování, stejně jako bylo hlasování o právech pro LGBT komunitu, právech pro stejnopohlavní páry.

Já si myslím, že v této Sněmovně jsme všichni už definitivně rozhodnutí, jak budeme rozhodovat. Máme... Většina poslaneckých klubů máme všichni volné hlasování, protože toto je o našem nějakém vnitřním postoji, vnitřním názoru. Já za sebe říkám, že já tuto smlouvu, byť jsem ateista - samozřejmě v něco věřím - ale podpořím ji z jednoho prostého důvodu: protože prostě západní civilizace vyrostla na židovsko-křesťanských myšlenkách a hodnotách a podle mého názoru bohužel západní civilizace je v úpadku. Jestli můžu alespoň tímto symbolickým gestem, že budu hlasovat pro tuto smlouvu, podpořit existenci a nadále fungování židovsko-křesťanské západní civilizace, tak jenom pro toto - byť symbolické - gesto tuto smlouvu podpořím. Jsem přesvědčen o tom, že všichni, nebo naprostá většina poslanců v této Poslanecké sněmovně už teď mají jednoznačně jasno, jak budou hlasovat. Troufám si tvrdit: obstrukce ze strany Pirátské strany jsou nadbytečné, protože ničemu tím nepomůžeme a je úplně jedno, jestli budeme hlasovat ve čtvrt na jednu nebo ve tři ráno. Prostě všichni, co tady jsme, tak tady vydržíme a já tady klidně vydržím do pěti do rána jenom proto, abych zvedl ruku pro toto symbolické gesto. Myslím si, že je opravdu zbytečné, abychom se tady dál trápili. v čase adventu, v čase křesťanských svátků. Pojďme hlasovat a pojďme se vyjádřit tak, jak máme dle ústavy, tedy (Předsedající: Čas.) dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, prostě tím, že zmáčkneme to tlačítko buď ano, nebo ne. Děkuju. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Jakuba Michálka. (Pobavení v sále.) Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Doufám, že tento postoj bude uplatňován i při projednávání dalších tisků, ke kterým se pro změnu vyjadřuje hnutí ANO.

My jsme bohužel museli čekat až do půlnoci, abychom tady slyšeli věcné vyjádření k těm výhradám od ministra zahraničí, které má tu smlouvu v gesci, a teď teprve o půlnoci došlo k tomu, že se dostáváme na věcné odpovědi na dotazy a připomínky, které tady zazněly. To je přeci to, o čem měla probíhat ta rozprava, a nebýt těch našich vystoupení, tak se k tomu patrně vůbec nedohodneme a na základě nějakých tajných kuloárních dohod nevystoupí vůbec nikdo ani z koalice, ani z ANO, ani z SPD, protože tam byl... Já připomenu, že tam byl přihlášen jeden řečník z SPD v seznamu řečníků, který nakonec nevystoupil vůbec. Takže teprve teď jsme... My jsme nesvolali tuto schůzi na 20. 12. - to svolala koalice, do toho adventu - a ani jsme neurčovali její program - ten určovala taky koalice - ani jsme taky nikomu nediktovali, jak má vypadat úvodní slovo nebo zdůvodnění, taky jsme nepožadovali po koalici, aby utajovala znění té smlouvy.

My se už pomalu blížíme k tomu, abychom si vysvětlili, o čem ta smlouva vůbec je a jak budou aplikována ta ustanovení, protože pan ministr Lipavský... Já mu za to děkuju, že vystoupil a objasnil to. Já si myslím, že nás o něco posunul, ale pořád nemáme úplně jasno v tom, aby jasně zaznělo, že nad rámec právního řádu nebudou rozšiřovány jakékoliv parametry u tajemství obdobného zpovědnímu tajemství u pastoračních pracovníků a kdo to vůbec ti pastorační pracovníci jsou, jestli jsou to úplně všichni, které stanoví církev ve svých vnitřních předpisech.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Následují další tři faktické poznámky. Nejprve pan ministr Marian Jurečka, který není v sále... Je v sále, omlouvám se, pane ministře. Připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, dobré ráno, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem tady poslouchal zhruba poslední čtyři hodiny kolegu Michálka. Jsem ho poslouchal, tak jsem si říkal, že vždycky je to tak, že poslanec v Poslanecké sněmovně se podívá, jaký tisk projednáváme, ten tisk si otevře, přečte si ho a přečte si také celou předkládací zprávu. Pokud to normální poslanec udělá, tak na ty věci, které tady byly zmiňovány, v té předkládací zprávě také najde odpovědi. To je všechno, co jsem chtěl říct.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Marek Benda, připraví se pan poslanec Hayato Okamura. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, víte, že patřím k těm, kteří se snaží nehrotit atmosféru v této Sněmovně, ale k panu kolegovi Michálkovi, prostřednictvím pana předsedajícího... Předvést tak neuvěřitelné pokrytectví, jako jste předvedl teď, že pan ministr vystoupil až o půlnoci, když jste ho celý den držel, aby vystoupit nemohl, když tady k zákonu, kterým se upravují některé drobnosti týkající se dětských domovů, přednášíte projev, ve kterém vás musí pan předsedající upozorňovat na to, že nemáte v tu chvíli přednostní právo, že jste si ho sám nevzal a že nemáte mluvit o dostupném bydlení... Prostě od rána nás tady obstruujete všechny a teď se divíte, že jsme se k tomu dostali až k půlnoci? To fakt nemůžete myslet vážně. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Hayato Okamura, pak pan poslanec Jakub Michálek, všechno faktické poznámky.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, přítomné kolegyně, kolegové, hodina už nepříjemně pokročila, ale chci říct, že diskuse o této složité materii, která je dost vzdálená řadě z nás v sekulárním Česku, je určitě v pořádku.

Chci jenom připomenout - trošku podobně jako pan ministr Jan Lipavský - v jakém rámci nebo na jakém základě se ta smlouva pohybuje. Stačí číst hned z počáteční části toho textu: "Česká republika a Svatý stolec vědomi si závazku katolické církve prosazovat obecné dobro, zejména chránit duchovní, lidské a kulturní hodnoty, vedeny obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva a zvláště těmi, které se týkají dodržování lidských práv a základních svobod, zdůrazňujíce závazek katolické církve při podpoře a rozvoji ekumenického a mezináboženského dialogu, odvolávajíce se Česká republika na svůj ústavní pořádek a právní řád, Svatý stolec na dokumenty Druhého vatikánského koncilu." Chci jenom připomenout pro ty, kteří třeba ty pojmy zase až tak blízce neznají, že ekumenismus znamená přátelské, otevřené, tolerantní setkávání se lidí různých křesťanských tradic mezi katolíky, evangelíky, pravoslavnými, mezináboženský dialog znamená podobný otevřený postoj vůči židům, buddhistům a dalším a Druhý vatikánský koncil, který se odehrál přibližně před šedesáti lety, to byla právě myšlenka, aby Kristovo poselství vstoupilo do dialogu (Předsedající: Čas.) se současnými lidmi, takže je to o toleranci lidskosti (Předsedající: Čas.), otevřenosti, o hodnotách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní už nemáme přihlášené žádné další faktické poznámky, v tom případě budeme pokračovat v obecné rozpravě. Jako další vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Klára Kocmanová.

Ještě pro pořádek: Od půlnoci ruším svoji omluvu. Já jsem přítomen. (Se smíchem.) (Smích v sále. Poznámky z pléna.)

Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ta smlouva - já si myslím, že to je logické, byť na první pohled může vypadat jako symbolický akt - vzbuzuje mnoho otazníků, mnoho kritických ohlasů, které my za Piráty ignorovat nemůžeme. Jsou tam dvě věci, které považujeme za stěžejní.

Za prvé, ta smlouva se zdá být jednostranně výhodná pro Svatý stolec a za druhé to zpovědní tajemství je v návrhu smlouvy definováno velmi vágně. Já bych v tomhle bodě ráda přerušila svou řeč, respektive dala prostor těm, kteří bohužel prošli nějakou negativní zkušeností osobně a v souvislosti s projednáváním tohoto tisku nám všem zaslali otevřený dopis, který máte ve svých e-mailových schránkách. Já ho teď s jejich svolením přečtu: "Otevřený dopis obětí sexuálního zneužívání v katolické církvi představitelům státu. Vážený pane prezidente, vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážené poslankyně a poslanci, senátorky a senátoři, obracíme se na vás jako přeživší sexuálního zneužívání v katolické církvi ve věci takzvané vatikánské smlouvy. Tato smlouva, kterou uzavřela vláda České republiky, obsahuje mimo jiné ustanovení, dle kterého pastorační pracovníci mají mít právo obdobné zpovědnímu tajemství. Pastoračním pracovníkem přitom může být kdokoliv, koho tak představitelé církve označí. Vzhledem k bolestné zkušenosti, kterou jsme si prošli, a vzhledem ke zkušenostem s tutláním a popíráním případů zneužívání v katolické církvi vás naléhavě žádáme: zastavte projednávání takovéto smlouvy. Již v samotné preambuli Ústavy České republiky se píše, že jsme jako občané odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů. Bohužel v katolické církvi je lidská důstojnost a svoboda obětí zneužívání dodnes pošlapávána. Věřte, že někteří z nás sbírali mnoho let odvahu, než dokázali o své traumatické zkušenosti promluvit. Známe řadu dalších obětí zneužívání v církvi, které se nám svěřily, ale které o svých bolestných zážitcích nechtějí vypovídat před policií, nebo dokonce veřejně. Celosvětově se podle statistik zneužívání dopouští cca 4 až 7 procent katolických kněží. V České republice církev dosud tají archivy biskupství a řádů, ale číslo bude pravděpodobně totožné. Jen dominikánský řád v České republice, který má pouhých čtyřicet členů a jehož vlivným členem je kardinál Dominik Duka, udává, že mezi sebou našel šest pachatelů. Prohlašujeme na základě své zkušenosti, že katolická církev dosud nepřistupuje k problematice sexuálního zneužívání transparentně. Sami jsme v prostředí církve byli svědky bagatelizace, lhostejnosti, někdy i vyhrožování, když jsme chtěli svoji situaci řešit. Světlých výjimek je mezi zodpovědnými představiteli jen menšina.

Když letos v únoru odstoupila maďarská prezidentka Katalin Novák, protože dala milost člověku kryjícímu násilí na dětech, vyzvali jsme představitele katolické církve v České republice formou otevřené petice k následujícímu: za prvé, aby biskupové, kteří nezabránili sexuálním predátorům z řad kněží v jejich působení, ač o něm měli informace, přijali osobní zodpovědnost a rezignovali; za druhé, aby církev v naší zemi umožnila bez dalšího otálení nezávislé instituci, například mezinárodní organizaci zabývající se ochranou lidských práv odkrýt archivy biskupství, řádových a mnišských společenství, přes korektní zmapování případů. O těchto svých požadavcích jsme informovali českou biskupskou konferenci prostřednictvím jejího sekretariátu i apoštolského nuncia v České republice, pana Judea Thaddeuse Okola. Ze strany České biskupské konference jsme žádnou reakci neobdrželi, ze strany pana nuncia jsme dostali pár milých slov, kterými nás odkázal na Českou biskupskou konferenci. Nevíme, jak reagoval na žádost o zprostředkování těchto informací papeži Františkovi. V katolické církvi se nám tedy dostalo jen málo pochopení. Opakovaně vyzýváme představitele katolické církve České republiky v čele s arcibiskupem Janem Graubnerem, aby se k problematice zneužívání postavil čelem. Samotného arcibiskupa Graubnera, který prokazatelně věděl o zneužívání ministrantů knězem, ale situaci řešil jen jeho překládáním z farnosti do farnosti, kde pak tento kněz zneužíval další a další mladistvé, jsme vyzvali k přijetí odpovědnosti a k odstoupení, bohužel bez jakékoliv jeho reakce či sebereflexe.

Vážený pane prezidente a vážení politici, jste naši volení zástupci a jste povinni ctít ústavu a zákony České republiky. Při vyjednávání smlouvy jste ustoupili Vatikánu, tak jako žádná jiná země. Již ve stávajícím systému se církev může účinně skrývat za zpovědní tajemství. Uzavřením smlouvy pomůžete ochráncům v katolické církvi, aby využívali a zneužívali zpovědní a pastorační tajemství jako praktickou překážku pro vyšetřování sexuálního zneužívání dětí v církvi. Je to veřejně vyslovená omerta mezi státem a církví. Ani dnes si policie nedovolí vyšetřovat na biskupstvích a krčí rameny, když jim kněží říkají, že nemohou vypovídat kvůli zpovědnímu tajemství. Nyní tímto tajemstvím chtějí chránit pracovníky církve, tedy kohokoliv, na koho církev ukáže. Zamlčování, zneužívání poškozuje nejen oběti, ale celou společnost. Zkušenosti ze Slovenska mluví jasně. Církevní představitelé se vymlouvají na vatikánské smlouvy a odmítají spolupracovat s policií. Prakticky je v České republice na rozdíl od zemí na západ od nás nemožné, aby se spravedlnosti domohly oběti starších případů zneužívání v katolické církvi, dosáhnout objektivního a nezávislého vyšetřování, které by odhalilo skutečný rozsah problému zneužívání v katolické církvi - církev v České republice totiž vytrvale odmítá zmapovat rozsah celé problematiky a odborníky pustit do svých archivů - dosáhnout spravedlivého odškodnění obětí, jejichž život byl nenávratně poznamenán a jejichž životní příležitosti byly mnohdy právě díky zneužívání výrazně poškozeny."

"Církev v České republice dlouho bojovala za církevní restituce. Argumentovala, že bezpráví musí být odčiněno. Volení představitelé restituce církvi přiznali, včetně poměrně velkorysých majetkových náhrad. Proč nyní netrváte na tom, aby podobně spravedlivě a velkoryse církev přistoupila vůči obětem? Považujeme za spravedlivé a zcela nezbytné, aby předtím než (podepíšete?) jakoukoliv smlouvu s Vatikánem, kterou pak už nebude možné ze strany českého státu jednostranně revidovat, byla práva obětí naplněna a aby byly vyslyšeny naše požadavky. Zároveň trváme na tom, že jakékoliv rozšiřování zpovědního tajemství na další osoby, které si církev libovolně určí, z církve udělá privilegovanou organizaci, která bude moci účinně zneužívání skrývat. To je v příkrém rozporu s oprávněnými zájmy obětí, ale také v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle něj jsou lidé svobodní a rovní ve své důstojnosti i v právech, základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Uzavřením této smlouvy nejenže pošlapáváte právo obětí na spravedlnost, ale také riskujete, že Česká republika bude vnímána jako stát, který toleruje zneužívání dětí a brání nezávislému vyšetřování. To může mít negativní dopady na naši mezinárodní reputaci a přilákat další pachatele zneužívání.

Děkujeme vám za zvážení našeho názoru. Přejeme vám i sobě, aby při hlasování o dané smlouvě převážila moudrost, smysl pro spravedlnost a zdravý rozum nad posilováním ochrany těch, kteří ubližují obětem i celé společnosti. V případě vašeho zájmu jsme ochotni se s vámi setkat na půdě Poslanecké sněmovny i Senátu a sdílet své zkušenosti. S pozdravem přeživší zneužívání v katolické církvi."

Já si ještě dovolím shrnout hlavní problematické momenty. Myslím si, že na ně na všechny nebylo ještě reagováno. Za prvé, smlouva rozšiřuje zpovědní tajemství, a tím zhoršuje postavení obětí trestných činů. Za druhé, stát ztratí možnost upravit si vztah s církvemi sám, jak uzná za vhodné. Za třetí, smlouva je široká a nejasná, církve mohou požadovat nová privilegia. Za čtvrté, jednostranně výhodné jen pro Vatikán, Česká republika ze smlouvy nic nemá, má z ní jenom závazky. Za páté, uzavírá ji Vatikán, ale všechny výhody z ní mají i všechny ostatní církve. Za šesté, obdobná smlouva není v Evropě standard a trend uzavírání těchto smluv je spíš opačný.

Ještě se pozastavím znovu u toho zpovědního tajemství, protože to je naše největší obava, a jak jsme slyšeli, i největší obava také přeživších zneužívání. Musím říct, že považuji za nepřijatelné, aby rozšíření zpovědního tajemství mělo přednost před ochranou obětí. Dneska v českém právu existuje jasné pravidlo, že i duchovní, kteří jsou vázáni zpovědním tajemstvím, tak mají povinnost překazit páchání závažné trestné činnosti. Pokud by ale došlo k přijetí téhle smlouvy, tak kněží by například nemuseli překazit probíhající trestnou činnost, o které by se sami při zpovědi dozvěděli. To je nepřijatelné. Mimochodem - a zmiňoval to už ve své řeči kolega Jakub Michálek - to v připomínkovém řízení kritizovalo i Ministerstvo spravedlnosti, které se dokonce odkazovalo na to, že při vyjednávání smlouvy byl ten odkaz na podmínky stanovené českým právním řádem součástí textu, ale ve finále v té verzi, kterou tady máme dnes, tam už není, takže ani připomínka Ministerstva spravedlnosti tady nebyla vypořádána. To rozhodně nutí k zamyšlení a moc to nezvyšuje důvěryhodnost té smlouvy. Ta praktická neomezenost zpovědního tajemství by mohla vést k bránění vyšetřování závažných trestných činů. Teď v českém právním řádu aktuálně platí...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vypršel vám čas, paní poslankyně. Já vám dám druhých deset minut tedy. (Poslankyně Kocmanová: Děkuji.) Prosím.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Teď v českém řádu aktuálně platí, že zpovědníci musí předejít spáchání trestných činů i za cenu porušení zpovědního tajemství. To znamená v situacích, kdy se v průběhu zpovědi dozví, že nějaká daná osoba například dlouhodobě týrá své dítě, tak musí tuhle skutečnost oznámit a být nápomocný. Tu druhou obavu vyvolává rozšíření zpovědního tajemství na pastorační pracovníky, to znamená velmi širokou skupinu lidí. Pojem pastorační pracovník je velmi vágní, takže se to může týkat široké skupiny lidí a hrozí, že to vytvoří nějaký prostor pro zneužívání téhle výjimky, zase například při vyšetřování trestné činnosti.

To rozšíření na pastorační pracovníky není teď nikde v českém právu stanoveno, kdo přesně to je, a církev tvrdí, že již dnes jsou pastorační pracovníci považováni za duchovní, ale přitom Vatikán pojem duchovní nezná. To je problém, který si může... může být vlastně vyřešen interně. České právo používá pouze pojem duchovní, a proto i ta smlouva by měla používat stejný jazyk, jinak právě zakládá riziko rozšiřování zpovědního tajemství. Já dám konkrétní příklad: Třeba účetní, která na faře jakkoliv pracuje s lidmi, se dozví o tom, že někdo spáchal trestný čin, třeba sexuální útok nebo třeba podplácení, a podle této smlouvy to nově nebude muset nahlásit policii nebo státnímu zástupci. Já vím, že pan ministr se k tomu vyjadřoval, ale musím říct, že mě moc neuklidnil, protože ten problém právě kritizovalo Ministerstvo spravedlnosti, v textu smlouvy to vyřešeno nebylo. Já přečtu tu připomínku Ministerstva spravedlnosti: "České právo nepřiznává právo obdobné zpovědnímu tajemství pastoračním pracovníkům. Obsah tohoto pojmu navíc není vymezen ve smlouvě ani v českém právním řádu. Smlouva přitom rozlišuje mezi pastorační péčí a pastoračními pracovníky na jedné straně a duchovní péčí a duchovními na straně druhé, tedy za pastorační pracovníky považuje jiné osoby než duchovní."

Ještě zmíním jednu věc - a je to i trochu v reakci na ctěného kolegu Balaše, prostřednictvím pana předsedajícího - když tady ve faktických probíhala ta výměna, zda se to bude, nebo nebude uplatňovat na všechny církve, tak podle zástupce Ministerstva zahraničních věcí, který to říkal na kulatém stole tady v této Sněmovně, tak všechno, co je v té smlouvě uvedeno, budou moci požadovat i ostatní církve registrované v České republice. Těch registrovaných církví je kolem čtyřiceti čtyř a smlouva je napsaná na míru Římskokatolické církvi, takže jak se bude uplatňovat na úplně jiné církve s úplně jinou strukturou, není jasné. Jiné názory naopak tvrdí, že ta práva a povinnosti z této smlouvy se automaticky nevztáhnou na jiné církve. Za mě je to tedy otázka další, která úplně nepřikládá důvěryhodnosti té smlouvy a ani to, že jsme opakovaně tady byli odkázáni na to, ať to projednáme se zástupci Ministerstva zahraničních věcí, tak i tahle věc dokládá, že není tedy jisté, jak to s tou smlouvou vlastně je, co platí a co neplatí. Já z toho důvodu si dovoluji dát návrh na zamítnutí této smlouvy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Je to druhý návrh na zamítnutí, o kterém potom dám hlasovat. První dal pan poslanec Michálek. (Ministr Lipavský se hlásí.)

Já jsem zaregistroval, pane ministře, vaši přihlášku, ale já zde eviduji čtyři faktické poznámky. Poté dostanete přednostní právo, za předpokladu, že nechcete faktickou poznámku.

Nyní tedy v pořadí pan poslanec Vladimír Balaš, Hayato Okamura, Tomáš Kohoutek, Ivan Bartoš - faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedající. Samozřejmě soucítím se všemi oběťmi sexuálního násilí a zneužívání, ale když se podíváte do té smlouvy, tak tam nenajdete nic, co by zvyšovalo nebo zakládalo jakékoliv riziko sexuálního zneužívání, a už vůbec tam není napsáno nic o tom, že by ti, kteří se toho dopouštějí, tak byli vyňati z pravomoci našich orgánů bez ohledu na to, jestli to je kněz, pastorační pracovník nebo kdokoli. Opravdu nevím, jak jste na to přišla. Pokud jde o dokazování, tak jsou samozřejmě jiné důkazní prostředky než výslech a zproštění jak advokátního, tak zpovědního tajemství. Já si myslím, že to s tím opravdu vůbec nesouvisí, a do jisté míry si myslím, že to je trošku manipulace.

Pokud jde o to, jestli mohou ostatní církve nárokovat stejné postavení, tak sice si velmi vážím pana doktora Smolka, on je opravdu odborník, ale tady s ním nesouhlasím, protože tady žádný most favored nations clause neexistuje. To platí mezi... To platí pro příslušníky třetích států, třeba v investičním právu nebo v nějakých jiných případech, ale tady určitě ne, tady si myslím, že sice mohou nárokovat ty ostatní církve stejné zacházení, ale nemají na to nárok právní ani podle mezinárodního práva, ani podle práva vnitrostátního. V zásadě ale to, co je... jaké mají postavení, je samozřejmě napsáno v zákoně o církvích a tam je vlastně to, co do jisté míry opakuje tady ten návrh smlouvy, který projednáváme. My opravdu jednáme o tom, jaký bude status quo.

Pokud jde o pastorační pracovníky, tak ti opravdu jsou v režimu českého práva. Je tam odkaz. Pro ně speciálně je odkaz na zákon. Ty zákony... To je zákon o církvích a je to trestní zákoník, mimo jiné, takže tady opravdu z tohoto hlediska nehrozí nic (Předsedající: Čas.) mimořádného. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Hayato Okamura, připraví se pan poslanec Tomáš Kohoutek. Prosím.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, jenom chci poznamenat zase pro tu poměrně velkou část českých občanek a občanů, kteří nejsou spjati úzce s žádnou z církví, že ta skutečnost, realita sexuálního zneužití, že se už řadu let v katolické církvi velmi, velmi otevřeně řeší a že je pevnou součástí jednání, vystupování, řekněme, určité politiky současného papeže Františka. Není to tak, že by bylo politikou to, že se tyto věci tutlají, že se zastírají, že by se papež odmítal setkat s oběťmi a podobně. Opak je pravdou. Jsou to těžké osudy, velmi těžké příběhy, nemají jednoduché řešení, když k něčemu takovému dojde, jakési zranění, stopa zůstává na celý život, ale chci zdůraznit v tomto kontextu, že skutečně je tady v naší šťastné současnosti velká otevřenost v těchto věcech.

Chci říct jenom kolegyni, se kterou jinak nesouhlasím, protože jsem pro přijetí smlouvy, že setkávat se s těmito lidmi, oběťmi, a naslouchat jim, že to je úplně v pořádku, je to lidské. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Tomáš Kohoutek, připraví se pan poslanec Ivan Bartoš. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuju, pane místopředsedo. Já musím reagovat na situaci, která se tady neustále dle mého názoru zaměňuje, a to je zpovědní tajemství a povinnost vypovídat či svědčit o tom, že jsem byl svědkem spáchání nějakého trestného činu. Tady se zaměňuje to, že když přijde někdo ke zpovědi a řekne "já jsem něco v minulosti provedl", tak samozřejmě kněz nebo farář má povinnost mlčenlivosti, ale je to stejné, jako když přijde k advokátovi nebo ke mně jako k notáři a dozvím se nějaké skutečnosti, tak mám povinnost mlčenlivosti. Ale to, že je nějaký církevní hodnostář - promiňte mi ten výraz - dobytek a někoho zneužije a někdo z jeho okolí se to doví, tak to přece není povinnost zpovědního tajemství nebo pastoračního tajemství, takže tady neustále melete hrušky s jablky. Zpovědní tajemství je o tom, že mi někdo něco řekl, že někdo něco spáchal, ne že jsem byl něčeho svědkem. To, že tady poukazujete na to, že se v církvi děly nebo dějí nebo bohužel možná v budoucnu budou dít nějaké nepravosti, tak tomu nezabrání žádná smlouva, ať bude přijata, nebo nebude přijata, ale to je úplně něco jiného než povinnost zpovědního tajemství. My tady jenom deklarujeme to, že chceme jako civilizovaná katolická... nebo země postavená na židovsko-křesťanských hodnotách uznávat zpovědní tajemství, které je tady uznáváno po stovky let. Nic se tím nemění a neměňte (nezaměňujte?), prosím vás, povinnost svědčit a povinnost vypovídat o tom, že mi někdo něco řekl. Děkuju. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Ivan Bartoš, poté pan poslanec Vít Vomáčka, faktické poznámky.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuju za slovo. Já bych to chtěl nějak akcelerovat a vidím, že už se přihlásil i pan ministr Lipavský, že by chtěl reagovat asi na sérii těch otázek.

Já si myslím, že to je naprosto bazální otázka. Kdyby tady zaznělo "ne, takto to není", tak je to podle mě super. Stávající právní úprava říká - já tedy... V husitské církvi moc na zpověď tímto způsobem nedáme, ale tak pokud se kněz dozví při zpovědi něco, co se stalo v minulosti - tak je to teď ukotveno - tak má zpovědní tajemství, má mlčenlivost. Podle toho, jak se vykládá ta část té smlouvy, tak se říká... a i advokát, pokud se toto doví. Pokud je to ovšem nějaká věc, která se právě děje, nebo člověk se ji chystá... a svěří se to pastoračnímu pracovníkovi, tak má povinnost mu v tomto zabránit. Základní obava je, jestli tato smlouva... jestli tak, jak je tato smlouva koncipovaná, se neříká, že tuto povinnost nemá. Vždyť to je ten jediný... Doba minulá, svěřím se tedy s nějakým hříchem, anebo potom věc probíhající nebo plánovaná a jestli tam je ta povinnost učinit kroky, aby se toto nestalo. Vždyť to tady furt takhle točíme dokola, v rámci zpovědního tajemství, jestli toto, kde to tam není blíže vydefinováno, nepřepisuje v tom výkladu nebo nebude používáno ve výkladu jako přednostní, když potom by se zjišťovalo, že tedy zda toto někdo věděl, nebo nevěděl, jestli tato povinnost tam je. Mně přijde, že toto... ta základní otázka, byť ji tady balíme do různých výkladů mlčenlivosti a tak, je to jenom jediná otázka: nerozšiřuje-li se princip mlčenlivosti u zpovědi do daleko širšího spektra, než je tomu v současné právní úpravě?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pan poslanec Jakub Michálek s faktickou poznámkou, prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já si myslím, že i ta diskuse tady ukazuje, že výklad pojmu pastorační pracovník tak, aby byl aplikovatelný napříč všemi církvemi, je poměrně nejasný, a proto se tady na to logicky ptáme, co tím bylo míněno, aby předtím než to Česká republika ratifikuje prostřednictvím pana prezidenta, tak aby to bylo jednoznačně vymezeno, protože my máme v navržené smlouvě, kterou předložila vláda, ustanovení čl. 14, které taky říká, že sporná otázka týkající se výkladu bude řešena jednáním mezi smluvními stranami diplomatickou cestou. To znamená, budou to nakonec diplomati Svatého stolce a Ministerstva zahraničí, kteří se budou nějak asi dohadovat o tom, když bude sporný výklad pastoračního pracovníka a když církev začne uplatňovat nějaká další práva, že by tedy i nějaké osoby, nějací třeba pracovníci v údržbě v rámci církve, kteří současně vykonávají nějakou pomocnou práci při obřadech a přichází do nějakého styku s věřícími, tak aby tyto další osoby, které jdou nad rámec duchovních, kteří už jsou dneska upraveni v zákoně o církvích a registrovaných náboženských společnostech, tak aby bylo skutečně jasné, čím se liší, abychom se nedostali do situace, kdy tady vznikne nějaká další množina, která bude disponovat nad rámec současné právní úpravy zpovědním tajemstvím. To je to, co jsme chtěli právě, aby bylo jednoznačně zodpovězeno, aby bylo jasné, že ta smlouva nezakládá nové právo dalším osobám, právo obdobné zpovědnímu tajemství. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Paní poslankyně Klára Kocmanová, faktická poznámka, prosím.

 

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo. Ona ta skepse a nedůvěra, zvlášť k zpovědnímu tajemství, co se týče překažení trestných činů, vychází i z nějaké zkušenosti nedávné, kdy jsme v rámci nápravy definice znásilnění, pro kterou tu nakonec hlasovali všichni v Poslanecké sněmovně, tak v rámci připomínkového řízení Česká biskupská konference poslala připomínku, ve které žádala, aby církev byla vyňata z povinnosti překažení trestného činu, především u sexuálních trestných činů, takže já si myslím, že logické, že se na ty věci doptáváme, protože je tady ta nedávná zkušenost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Jan Lipavský: Děkuji. Já to zkusím velice stručně vysvětlit. Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Bavíme se tedy o čl. 4, který má dva odstavce: "Za prvé, Česká republika uznává zpovědní tajemství. Za druhé, pastorační pracovníci mají právo obdobné zpovědnímu tajemství za podmínek stanovených zákonem." A jaký je ten zákon? Za prvé, když se podíváme na jiné mezinárodní smlouvy, které jsou tohoto charakteru - Slovensko, Chorvatsko či Litva - tak smlouva nestanoví například, že zpovědní tajemství je nedotknutelné, což si myslím, že je dobře dojednáno, a zároveň tedy v českém právu bližší podmínky výkonu zpovědního tajemství stanoví § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, paragraf... což je tedy neoznámení trestného činu, § 124 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, to je ochrana tajemství, utajovaných skutečností a povinnosti mlčenlivosti, a § 7 zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. A samozřejmě jsou to české soudy, které případně vykládají celou věc. Paragraf, čl. 4 odst. 2 smlouvy, upravuje právo obdobné zpovědnímu tajemství a to je právě upraveno tím vnitrostátním právním řádem, protože je to "za podmínek stanovených zákonem". Pokud to zákon dneska nějak stanovuje, tak to mezinárodní smlouva nemůže rozšířit - a nerozšiřuje. To je ta logika, kterou pokud někdo nechce pochopit, tak může o tom asi mluvit, ale to je logika, která samozřejmě je naprosto jasná. To je ten důvod, proč je možno tvrdit, že se rozhodně nerozšiřují ty skupiny.

Ten důvod, proč je použit termín pastorační pracovník za podmínek... proč pastorační pracovníci mají právo obdobné zpovědnímu tajemství za podmínek stanovených zákonem, proč byl použit termín pastorační pracovník, byť jej české právo jako takové nezná, je, protože to je tedy osoba duchovně doprovázející a je to nejbližší pojem, který je znám oběma právním řádům, i protistrany. My si to musíme tedy dovodit tou blízkostí.

Pokud mám být stručný a logický, tak už to nedokážu dále rozvíjet, opakovat to dále nechci a myslím si, že výslovný odkaz na podmínky stanovené zákonem v odst. 2 toho článku zaručuje, že se v případě pastoračních pracovníků bude vždy jednat pouze o duchovní ve smyslu § 368 trestního zákoníku, a tedy že dotčené právo bude svědčit těm pastoračním pracovníkům, kteří budou označeni za duchovní ve smyslu uvedeného ustanovení vnitrostátního práva. Tam už jsme se bavili o tom, že to je vlastně vnitřní právo církví, a takhle s tím pracují i judikatury českých soudů, včetně Ústavního soudu, ale to si myslím, že už je třeba debata na ústavně-právní výbor nebo na seminář, kde se to dá zmínit.

Dovolím si tedy ještě jednu věc. Opakovaně zde zaznívají připomínky Ministerstva spravedlnosti k textu smlouvy. Jsou to dvě připomínky k článku, k oběma odstavcům. Chtěl bych říct, že obě tyto připomínky byly vypořádány. To znamená, asi není úplně důvod, aby zde zaznívaly. Děkuju za slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další v pořadí (je) pan poslanec Jakub Michálek, je to přihláška řádná v rámci obecné rozpravy. Potom eviduji z místa přihlášku pana poslance Ivana Bartoše. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem moc rád za slova pana ministra, byť tedy jako právník stále mám určité pochybnosti, ale jsem rád, že tady jasně zaznělo, pokud to mohu zrekapitulovat, že ustanovení čl. 4 odst. 1 se vykládá tak, že zpovědní tajemství tak - a to je potom tedy úmysl těch, kteří vyjednali a předkládají tu mezinárodní smlouvu - že se týká stávajících duchovních a že žádným způsobem nelimituje ustanovení, která zákonodárce přijal, která případně v budoucnu bude přijímat ve věci toho, kdy je duchovní povinen oznámit... nebo kdy nemusí oznámit třeba trestný čin, ke kterému má teprve dojít v budoucnu, a kdy ho má překazit. To je první věc, kterou jsem tady zavnímal.

Druhá věc, pan ministr jasně uvedl, že pastorační pracovníci, kteří jsou uvedeni v čl. 4 odst. 2, tak bude stejná množina osob v případě českého právního řádu, jako jsou ti duchovní, na které se v podstatě vztahuje už předchozí ustanovení, ale přeci jenom zákon o církvích a registrovaných společnostech hovoří o tom, že duchovní - některý typ duchovních - nemají zpovědní tajemství, ale právě to právo obdobné zpovědnímu tajemství, protože to záleží na tom, jak to každá individuální církev vykládá.

Stejně tak tady jasně zaznělo, že i navzdory čl. 14, který uvádí, že případné sporné otázky týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy budou řešeny jednáním mezi smluvními stranami diplomatickou cestou, tak to nijak neomezuje soudy, které budou v těchto záležitostech rozhodovat, a ty soudy budou vykládat pojmy autonomně, v souladu s právním řádem České republiky, aniž by v konkrétních věcech musely čekat na to, než se třeba v dané záležitosti shodne... proběhne shoda ohledně sporné otázky týkající se výkladu této smlouvy.

To jsou důležité věci, které my možná úplně nejsme přesvědčeni, že takhle z toho jednoznačně vyplývají, ale tím, že to bylo i díky rozpravě a vystoupení pana ministra objasněno, tak to považuji za důležitý závěr při této rozpravě v prvním čtení v rámci Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Pan poslanec Bartoš ruší svoji přihlášku, dobře.

Tedy jestli se nikdo další nehlásí, tak končím obecnou rozpravu.

Jenom pro pořádek, než dám hlasovat, tak zde mám dva návrhy na zamítnutí, tedy dám hlasovat nejprve o zamítnutí.

Poté tady mám návrh na prodloužení lhůty. Chci se zeptat, zda někdo položil návrh na prodloužení lhůty na projednání a o kolik dnů? Omlouvám se, ale potřebuji to upřesnit, protože ten návrh nemám v detailu, abych dal přesně hlasovat. Prosím, pane předsedo, upřesněte návrh.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Navrhuju, abychom stejně jako v případě trestního zákoníku prodloužili lhůtu o 30 dnů tak, abychom mohli synchronizovat případně tuto mezinárodní smlouvu s úpravou v trestním zákoníku a aby diskuse o otázkách, které se překrývají mezi trestním zákoníkem a čl. 4 této smlouvy, mohla probíhat paralelně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, navrhnout můžete o 20 dnů. V případě, že chcete navrhnout o 30 dnů, musí to být v souhlasu s navrhovatelem.

Já se ptám navrhovatele, zda souhlasí, abych dal hlasovat o 30... Není zde souhlas.

V tom případě máte maximálně možnost dát hlasovat o 20 dnech prodloužení. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Takže beru na vědomí vyjádření vlády, která si nepřeje takto dlouhé prodloužení, jako schválila u trestního zákoníku. Navrhuji, aby byla lhůta prodloužena o 20 dnů.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: O 20 dnů, děkuji.

Nejprve vás odhlásím, eviduji žádost o vaše opětovné přihlášení. Počkám, až se počet poslankyň a poslanců v sále ustálí.

Já tedy jenom zopakuji, o čem dám hlasovat. Nejprve návrh o zamítnutí, poté, neprojde-li, tak dám hlasovat lhůtu o prodloužení jednání. Následně se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.

Počet poslankyň a poslanců v sále se ustálil, jsme usnášeníschopní.

 

Já tedy nejprve dám hlasovat návrh o zamítnutí tohoto tisku.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zamítnutí tohoto tisku? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. (Hluk v sále.) Já vás poprosím o ztišení, aby bylo dobře rozumět. (Kdo je proti?)

Je to hlasování s pořadovým číslem 25, přihlášeno je 105 poslankyň a poslanců, pro 5, proti 88. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní tedy se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Ptám se, zda máte návrh i na jiné výbory k projednání? (Poslanec Dufek se hlásí o slovo.) (Poznámky z pléna.) Prosím? (Poznámky z pléna: Garanční.) Toto je smlouva, tady se nebavíme o garančním výboru, ale zde se bavíme o tom, že organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Já se ptám, zda máte návrh ještě na jiné výbory? (Poslanec Dufek hovoří mimo mikrofon.) Prosím na mikrofon, aby to bylo zaznamenáno na stenozáznam.

 

Poslanec Aleš Dufek: Možná počtvrté říkám, abychom to tedy navrhli k projednání ústavně-právnímu výboru.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji za upřesnění. Ptal jsem se z toho důvodu, že jsem to neměl poznamenáno, tak aby v tom byl pořádek.

Ještě je zde nějaký návrh na jiný výbor? (Poslankyně Ochodnická se hlásí o slovo. Hluk v sále přetrvává.)

Kolegové, kolegyně, já vás poprosím o ztišení, protože potřebuju slyšet, o čem pak dám hlasovat.

Prosím, paní kolegyně.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Pane místopředsedo, já bych ještě ráda navrhla výbor zdravotní a sociální, protože se to týká pracovníků v obou těchto oblastech. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, děkuji. Je zde ještě nějaký jiný návrh? Nevidím.

 

Tedy budeme hlasovat v pořadí.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání zahraničnímu výboru? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 26, přihlášeno je 107 poslankyň a poslanců, pro 107, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Dále.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání ústavně-právnímu výboru? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 27, přihlášeno je 107 poslankyň a poslanců, pro 103, proti 1. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

(Dále.)

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání zdravotnímu výboru (výboru pro zdravotnictví)? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 28, přihlášeno je 107 poslankyň a poslanců, pro 18, proti 13. S návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

(Dále.)

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přikázání sociálnímu výboru (výboru pro sociální politiku)? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 29, přihlášeno je 107 poslankyň a poslanců, pro 20, proti 10. S návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru a ústavně-právnímu výboru.

 

Jako poslední dám hlasovat o návrhu o prodloužení lhůty.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro prodloužení lhůty o 20 dnů, tedy na 80 dnů k projednání? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování s pořadovým číslem 30, přihlášeno je 107 poslankyň a poslanců, pro 6, proti 60. Konstatuji, že s návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

My jsme hlasovali o všech návrzích, které zazněly. Končím projednávání tohoto tisku.

Dle dohody otevírám poslední návrh dnešního jednání a to je

Aktualizováno 22. 1. 2025 v 12:36.