(pokračuje Karel Havlíček)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 825/ - třetí čtení

Poprosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a zpravodaj garančního výboru, kterým byl rozpočtový výbor, pan poslanec Jan Kuchař.

Podotýkám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 825/2, který byl doručen 20. prosince předcházejícího roku, roku 2024, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 825/3.

Podotýkám, že zde mám dvě přednostní práva - jenom si je ověřuji, než se pustíme do rozpravy - a to je paní předsedkyně Schillerová. Táži se, jestli je zájem o vystoupení? Ano. Poté zde mám ještě pana předsedu Fialu. Ten mi potvrdil, že ano.

Nyní se tedy táži navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy? Ano, pane ministře. Jsme před otevřením rozpravy. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, veřejnosti, já si dovolím stručně uvést ještě i tento vládní návrh zákona, této novely, byť jsem ho komentoval v prvním, druhém čtení, tak ale myslím si, že ta rekapitulace i po vystoupeních těch, kteří vystupovali před schválením programu této mimořádné schůze, kteří ve svých přednostních právech se také vyjadřovali k této problematice, tak si dovolím znovu i pro veřejnost zrekapitulovat některé věci a uvést na pravou míru konkrétní fakta.

Vracím se znovu k tomu, že stanovování platů představitelů veřejné moci, státních zástupců a soudců bylo opakovaným tématem v minulosti. My jsme se snažili najít takový konsenzus napříč celým politickým spektrem, abychom jednou provždy nastavili jasný, předvídatelný, transparentní mechanismus... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosím o klid v sále, kolegyně, kolegové. Děkuji.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: To se podařilo na politické dohodě v roce 2015 za účasti všech představitelů - u toho jednacího stolu byl i jak předseda hnutí ANO Andrej Babiš, tehdejší ministr financí, tak i tehdejší předseda hnutí Úsvit Tomio Okamura - a našel se mechanismus, který říká: Nebudeme si stanovovat platy my, navážeme je na objektivní ekonomická fakta o tom, jak se vyvíjí platy a později souhrnně platy i mzdy v českém národním hospodářství. Takto se to začalo praktikovat, došlo tam ještě k určité úpravě v průběhu let a takto se vlastně vytvořil automatický mechanismus, který byl vždycky provázán dva roky zpětně s tím, jak se opravdu vyvíjí průměrná hrubá mzda v českém národním hospodářství, tedy jasný mechanismus: rostou-li platy lidem v této zemi, rostou se dvouletým zpožděním také i platy politiků, státních zástupců a soudců. Na to byl navázán koeficient v zákoně, který z této průměrné hodnoty - znovu říkám, dva roky zpětně - krát trojnásobek, vytvořil platovou základnu, ze které stanovenými koeficienty, z nichž nejvyšší koeficient byl pro soudce, druhý nejvyšší koeficient pro státní zástupce a až ten třetí koeficient byl pro představitele veřejné moci, se stanovovala ta konkrétní částka, ze které se potom vypočítával daný, konkrétní plat. To tady fungovalo a zákon to velmi dobře vlastně nastavil s tím, že v roce 2021, v roce 2022 došlo ke zmražení růstu platů s odůvodněním, které bylo tehdy popsáno - covidová doba, ekonomická, hospodářská situace. Následně v roce 2023 došlo k nárůstu, tam jsme se vrátili krátkodobě na ten takzvaný automat.

V roce 2024, respektive pro rok 2024, jsme ještě v rámci ozdravného daňového balíčku přistoupili k tomu, že jsme do toho tempa růstu zasáhli a ten koeficient byl upraven. Následně podáním k Ústavnímu soudu, nebudu popisovat celý ten příběh další, došlo k tomu výsledku, kdy nás Ústavního soudu ze zákona tu částku toho koeficientu vyjímá. My jako zákonodárci musíme tuto věc napravit, odůvodnit a vrátit to zpátky do stavu, aby bylo možné za lednovou výplatu, která bude vyplácena v únoru, stanovit ty platy, protože v tento okamžik vlastně tu platovou základnu nemáme podle dikce zákona jak určit. Proto tady dneska stojíme a v zásadě naším úkolem je podle mého názoru, tak jak ta politická dohoda byla uzavřena a jak roky dobře fungovala, vrátit se k tomu původnímu mechanismu, to znamená, ať je navázán růst platů těchto tří skupin na to, jak rostou či nerostou mzdy v národním hospodářství v České republice. Je to s tou záležitostí, která je vlastně dva roky zpětně, protože bavíme se nikoliv o nějaké predikci, ale bavíme se o uzavřených letech, kdy vidíme mezi těmi jednotlivými kalendářními roky, jaký ten nárůst byl, či nebyl. K tomu se logicky vracíme.

To znamená, volání některých představitelů, kteří tady vystupovali s těmi přednostními právy, že se musí dlouze rokovat a hledat nový mechanismus... Ten se hledat nemusí, ten vlastně najit byl.

Pak se tady vedou debaty o tom, jakým způsobem se vlastně vypořádat s tím, že když jsme zmrazili, tak logicky se zmražením přichází potom ten moment, když se to zmražení rozmrazí, tak vzniká ten skok, o kterém se tady v posledních měsících vedla opakovaně intenzivně debata. Na tuto diskusi jsem reagoval poslaneckým návrhem pozměňovacím, který je tady načten a který říká, v budoucnu od roku 2026 dál, kdy se vracíme na ten původní mechanismus, už nebude ale nikdy ten rozdíl po tom zmražení dohnán, bude tam maximální nárůst o 5 procent u představitelů veřejné moci. To znamená, i když poroste tempo růstu průměrné hrubé mzdy v této zemi rychleji než 5 procent u občanů této země, tak tento růst budou mít samozřejmě logicky tito lidé, budou ho mít soudci, budou ho mít státní zástupci, ale nebudeme ho mít my, představitelé veřejné moci.

Pak chci také podotknout, když tady někdy v té diskusi, tak jako se směšuje celé politické spektrum všech politiků, tak jenom je potřeba připomenout, že u komunální úrovně i u krajské úrovně normálně meziročně dochází k nárůstu odměn těchto politiků. To znamená, my se tady bavíme čistě o skupině poslanců, senátorů a případně členů vlády.

Já si myslím, že ta debata se teď snad daří konečně ji dostávat do nějaké racionální podoby těch návrhů, které tady jsou načteny.

Já jsem si dovolil načíst ještě návrh, který také upravuje i tu záležitost lidí, kteří kumulují politické funkce na úrovni poslanců, senátorů, krajských radních nebo komunálních radních, aby tady v této věci byl také nějaký logický pořádek. To znamená, aby ať už je ta funkce uvolněná, či neuvolněná, aby tam bylo maximum 40 procent odměny, pokud dochází ke kumulaci funkcí. Já osobně si myslím, že kumulace funkcí je v neprospěch správy těch daných úrovní. Ten člověk kumulaci dělá, nemůže tu práci dělat naplno. To je moje dlouhodobé přesvědčení především u těch opravdu pozic typu primátor, typu starosta, nicméně je to věc každého... rozhodnutí toho osobního člověka a samozřejmě i té dané rady a koaličních dohod, proto jsme tam dali těch 40 procent, protože nemůžeme omezovat ústavní právo kandidovat, být volen a vykonávat mandát.

Reaguju také na to, že tady... Když jsem toto představil v prvním čtení, v diskusi, tak vystoupila tehdy předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová a řekla, že tento návrh oni za ANO podpoří, tak uvidíme, jak se to promítne do hlasování, které budeme mít za chvíli.

Dovolím si ještě na závěr svého vystoupení uvést dvě věci, které tady zaznívaly... nevím, jestli záměrně, nebo spíše z neúplné znalosti. Když tady pan předseda Okamura mluvil o té valorizaci k 1. lednu 2025, tak chci upozornit na jednu podstatnou věc. Valorizace se nepočítá z uzavřeného kalendářního roku, bere se 12 měsíců od 1. července do 30. června následujícího roku, protože nařízením vlády se musí stanovit výše valorizace do konce září, tak my logicky nemáme možnost mít uzavřené druhé pololetí toho roku. To znamená dlouhodobě v minulosti, vždycky se bralo těchto 12 měsíců, to znamená vždycky druhé pololetí daného roku -toho předchozího - a první pololetí roku dalšího a následně z toho se v září uzavře poté, co máme nejaktuálnější data o růstu průměrné hrubé mzdy, podklad na základě kterého se stanoví do konce září vládním nařízením výše valorizace od 1. ledna 2025. To znamená, prosím znovu, nemůžeme porovnávat číslo uzavřené kalendářního roku inflace a její výše, ale musíme inflaci posuzovat za 12 měsíců, červenec až červen. Takto to bylo vždy. Ta čísla jsou jiná a mimo jiné to číslo je 1,7 (procenta). My jsme to zdůvodňovali, je to dohledatelné v tiskové zprávě Ministerstva práce a sociálních věcí, ta inflace za 12 měsíců, o kterých já tady mluvím, je 1,7 procenta, a je to ještě specifické tím, že se používá ten spotřební koš domácnosti důchodců. Český statistický úřad má dva spotřební koše a je to běžný spotřební koš domácností, k tomu také následnou výslednou informaci o inflaci dodává, a pak je to spotřební koš domácností důchodců. Ty dvě domácnosti mají o něco jiné, jinak rozložené položky v tom spotřebním koši. Jsou logicky položky, které v zásadě nezatěžují skoro vůbec rozpočty běžné domácnosti, domácnosti s malými dětmi a podobně, a naopak jsou zase položky, které zatěžují domácnosti důchodců, jsou to položky, které jsou třeba kupovány daleko četněji, mají vyšší váhu v tom spotřebním koši a pro valorizaci se používá inflace důchodcovská. Proto, když někdo argumentuje i na sociální síti a říká "podívejte se na výsledek inflace roku 2024", je to jiné, než je valorizace od 1. ledna 2025. Je to dáno těmito rozdílnostmi, které jsou logické, to období je historicky používáno vždycky takto, prostě nelze připravit valorizaci a dělat ji tak, aby v lednu dostávali lidé peníze, když teprve 10. ledna máme informace o uzavřeném posledním měsíci kalendářního roku. Tolik na vysvětlenou, proč se ty dvě hodnoty liší.

Poslední poznámka je ke zmíněným rozdílům v důchodech mezi ženami a muži. Tady chci podotknout to, že dochází postupně ke snižování tohoto rozdílu. Jednak k tomu výrazně přispělo zavedení výchovného, které především u žen, které mají jedno či dvě děti, ten rozdíl výrazně snížilo, to výchovné - výchovné bylo, je a bude trvale v důchodovém systému aplikováno - a důchodová reforma přispívá ještě dalším důležitým parametrem ke zmírnění tohoto rozdílu. V okamžiku, kdy u těchto žen oceníme také i tu dobu péče, protože nemalá část z nich pečovala nejenom o děti, ale pečovala i o osoby blízké, tak to také výrazně přispěje k snížení rozdílu. To znamená, ten rodinný vyměřovací základ tomu výrazně pomůže. Pak důchodová reforma má ještě možnost sdílet průměrné výdělky manželů tak, aby oni měli společný vyměřovací základ, to znamená opět krok, který pomůže ke snížení toho rozdílu, už byl schválen.

Tolik jsem chtěl okomentovat jednak ten samotný návrh, některé pozměňovací návrhy a také i to, co zaznělo v rozpravě, protože to občas také je předmětem veřejné debaty, jak to bylo s těmi valorizacemi. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taky děkuji. Dobrý den, kolegyně, kolegové, my jsme se vystřídali při řízení schůze.

V tuto chvíli se nacházíme ve třetím čtení tady tohoto zákona před otevřením rozpravy. Děkuji panu ministrovi za jeho úvodní slovo.

V tuto chvíli otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Miloš Nový. Vážený pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miloš Nový: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, máme za sebou první a druhé čtení zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu.

Vím, že po druhém čtení, na kterém zazněla celá řada doplňujících pozměňovacích návrhů, proběhla v rámci jednotlivých poslaneckých klubů řada velmi intenzivních debat, na kterých byla diskutována mnohá pro a mnohá proti. V této souvislosti mi dovolte, abych vás ještě jednou požádal o podporu mého pozměňovacího návrhu, který do projednávané zákonné normy zavádí institut dluhové brzdy.

Jak už jsem uvedl ve svém předchozím projevu, zákon o platech v sobě nese značnou symboliku vztahu mezi politiky na jedné straně a veřejností na straně druhé. Z mnohaleté reakce české veřejnosti jednoznačně vyplývá, že naši občané velmi pozorně a citlivě vnímají veškeré změny týkající se zejména růstu platové základny politiků. Nalijme si čistého vína a přiznejme si, že česká veřejnost tyto změny hodnotí negativně bez ohledu na to, že vyplývají z (v) minulosti schváleného platového automatu.

Co je vlastně špatného na skutečnosti, že platy politiků by se měly přímo úměrně odvíjet od stavu české ekonomiky? Proč by v situaci, kdy rostou platy a mzdy v rámci celé ekonomiky, neměly odpovídajícím způsobem růst také platy politiků? Proti uplatnění takto definovaného mechanismu přece nemůže žádný racionálně uvažující občan protestovat. Jaké jsou tedy příčiny, proč česká veřejnost negativním způsobem vnímá platové změny?

Podle mého názoru jednou z příčin je časový posun mezi vývojem průměrných platů a mezd v národním hospodářství na jedné straně a platy politiků na straně druhé. Abych byl zcela konkrétní, chceme-li ve čtvrtém čtvrtletí roku 2024 nastavit platovou základnu pro rok 2025, musíme vyjít průměrných platů a mezd v roce 2023, protože ve zmíněném čtvrtém čtvrtletí 2024 vývoj průměrných platů a mezd za celý rok 2024 ještě neznáme. Proto platový automat vychází z průměrných platů a mezd v takzvaném předminulém období. Problém však pravidelně nastává v situaci, kdy v předminulém období průměrné platy a mzdy české veřejnosti vzrostou, což automaticky znamená, že o dva roky později by měly růst platy politiků, ale v aktuálním období začnou platy a mzdy veřejnosti, například z důvodu ochabnutí ekonomické aktivity, stagnovat. Jestliže do této situace stagnace platů a mezd přijde o dva roky opožděné zvýšení platů politiků, pak zcela logicky česká veřejnost reaguje negativně. Proč? Protože paměť lidská je krátká. To, co bylo před dvěma lety, tedy ekonomický růst a růst platů a mezd, veřejnost již nevnímá a platy politiků posuzuje podle své aktuální ekonomické situace.

Jednu z možností částečných řešení přináší pozměňovací návrh pana místopředsedy vlády Mariana Jurečky, který meziroční růst platů politiků limituje maximálně 5 procenty, a to i v případě, že platy a mzdy veřejnosti porostou nominálně mnohem rychleji.

Jiné řešení by spočívalo ve sledování vývoje platů a mezd veřejnosti nikoliv v předminulém období, ale v období minulém. V našem konkrétním případě by to znamenalo, že platová základna politiků pro rok 2025 by se odvíjela od vývoje platů a mezd veřejnosti v třetím, druhém a prvním čtvrtletí roku 2024 a ve čtvrtém čtvrtletí roku 2023. Tímto způsobem by se mnou zmiňovaný časový nesoulad výrazným způsobem snížil a platy politiků by více odpovídaly aktuální hospodářské situaci. Když jsme ale tuto variantu s mými kolegy zkoumali ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, pak na reálných číslech nám nárůst platů v roce 2026 vyšel ve výši více než 20 procent, což je pro českou veřejnost naprosto neakceptovatelné. Na vině je pochopitelně předchozí mnohaleté mrazení platů politiků, což ale veřejnost z důvodu mnou zmiňované krátké paměti nebere.

Znovu připomínám, že jiným důvodem, proč se česká veřejnost negativně staví k růstu platů politiků, je uměle pěstovaná závist a nenávist mezi politiky na jedné straně a veřejností na straně druhé. Ve svém předcházejícím projevu jsem uvedl, o jak nebezpečnou hru s veřejností se jedná, neboť převládne-li mezi veřejností pocit, že dobře placení vrcholní politici parazitují na úkor společnosti, pak práci politiků nebudou chtít vykonávat špičkoví odborníci. Zcela určitě pak výsledkem práce zákonodárců nebudou špičkové a kvalitní zákonné normy.

Z výše uvedených příčin je jasné, že české veřejnosti musí být nabídnuto řešení, které je ekonomicky správné, což přesně představuje návrat k platovému automatu, ale také řešení, které je současně veřejností akceptovatelné. Řešení, které kromě benefitů pro politiky přináší také symbolický bič v případě, kdy ekonomika nejde správným směrem, kdy vykazuje závažné hospodářské poruchy. Příkladem těchto poruch může být situace, kdy se daná ekonomika příliš zadlužuje, tedy kdy vykazuje významnou nerovnováhu mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů. Minule jsem hovořil o některých negativech deficitu veřejných financí ve smyslu silného inflačního impulzu, přenášení dluhů na budoucí generace, existence vytěsňovacího efektu a konečně nákladů na obsluhu státního dluhu. Z tohoto důvodu jsem navrhl, že v případě, kdy dojde k vyhlášení zadlužení vyššího než 50 procent hrubého domácího produktu, sníží se platová základna pro výpočet platů poslanců a senátorů parlamentu v následujícím roce o 20 procent. Přijetím tohoto pozměňovacího návrhu bychom za prvé české veřejnosti ukázali, že námi všemi artikulovaná rozpočtová odpovědnost není prázdným slovem, není prázdnou frází. Dokázali bychom, že jsme odpovědnými politiky, kteří v případě neúspěchu jsou ochotni za to, v tomto případě doslova, platit. Za druhé dodávám, že vůbec nepochybuji o tom, že institut dluhové brzdy by nás politiky donutil pod hrozbou citelné finanční sankce k zodpovědnému konání tak, že by případ aktivace dluhové brzdy vůbec nenastal. Zvrátili bychom tak vývoj státního dluhu, který z hodnoty 150 miliard korun v roce 1993 se zvýšil na 3 111 miliard (?) korun v roce 2023.

Vážení kolegové, z výše uvedených důvodů vás dnes prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. V tuto chvíli do obecné rozpravy je přihlášená s přednostním právem paní kolegyně Alena Schillerová - které se tímto omlouvám - a poté pan Radim Fiala. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych se na vás dnes obrátila nejen jako na poslance a členy vlády, ale také jako na profesionály ve svých občanských povoláních. Všichni přece nějaká máme nebo jsme je měli, a každý z nás by proto měl velmi dobře vědět, za jakých okolností se sluší a za jakých okolností nikoliv říct si o zvýšení platu. Vhodnými okolnostmi může být třeba výrazné zlepšení našeho výkonu, pokud jsme například zvládli náročné úkoly a výrazně přispěli k úspěchu organizace. Mohou to být ale také nové povinnosti, povýšení nebo srovnání s trhem, ze kterého jsme dovodili, že naší organizaci se i díky nám vede výrazně lépe než konkurenci. Správným okamžikem je také ten, kdy je firma v úspěšné finanční situaci. Sečteno a podtrženo, chce to buď správný čas, nebo silné argumenty, proč si přidání zasloužíme.

Poslanci vládní čtyřkoalice si ale dnes hodlají přiklepnout citelné zvýšení svých výplat i výplat svých ministrů a premiéra v situaci, která je úplně opačná. Vždyť jaké jsou výsledky Fialova kabinetu a do jaké kondice dostal po více než třech letech jím spravovanou Českou republiku? Výsledky hovoří jasně: vláda je neúspěšná. Vláda je neúspěšná a kvůli tomu se nedaří jí ani naší zemi. Nedaří se nám ve srovnání se zahraničím, nedaří se českým občanům, tuzemským firmám a rozhodně se nedaří nic z toho, co si vláda předsevzala jako svoje priority.

Podívejme se na HDP. Česku se nepodařilo nastartovat pocovidový růst, jsme téměř nejhorší v Evropě. Podle posledních statistických čísel vyrostla průměrná evropská země oproti období před covidem okolo 4 procent, ale třeba takové Chorvatsko dokonce 18 procent, Polsko 13 procent, Slovensko 6 (procent), zatímco Česká republika vedená kabinetem Petra Fialy o pouhé 1 procento.

Přicházíme tím o obrovské peníze, vždyť 1 procento HDP je skoro 20 miliard korun na příjmové straně ročně. Opravdu si poslanci vlády, která nás každý rok připravuje o vysoké desítky miliard, přicházejí říct o přidání 7 procent?

Podívejme se na reálné mzdy a kupní sílu. Inflace mezi roky 2021 a 2025 bude hodně přes 30 procent. Divili byste se, kolik je v Česku lidí, kteří za této vlády nedostali přidáno vůbec, ale naopak jim klesla čistá mzda kvůli nemocenské dani. Podle čísel samotného Ministerstva financí klesly reálné mzdy sedm let nazpátek, tedy do roku 2017. V kupní síle už nás předběhli nejen Poláci, ale také Chorvati, Estonci a Řekové a na záda nám dýchají Slováci.

Podívejme se na ceny energií, které jsou z ekonomického pohledu základem všeho. V přepočtu na kupní sílu máme nyní podle Eurostatu ceny elektřiny nejvyšší a v absolutních cenách čtvrté nejvyšší v Evropské unii. Důvodem je kolosální selhání a dlouhodobá nečinnost vlády v této oblasti a důsledkem je aktuální ztráta výkonnosti průmyslu i minimální hodnoty hospodářského růstu.

Podívejme se, v jakém stavu je Ministerstvo financí vedené Zbyňkem Stanjurou. Jeho škodlivý daňový balíček a neuvážené škrty v energetické politice podřezaly hospodářský růst a ten proti předpokladům schváleného rozpočtu klesl z úředníky predikovaných 2,3 procenta na pouhé 1 procento. Jinými slovy, vláda nás proškrtila k propadu růstu o 56 procent, takže více než polovina možného růstu naší ekonomiky zmizela jako pára nad hrncem. Nominálně to je 104 miliard korun! Právě o tolik je náš hrubý domácí produkt nižší.

Doslova studenou sprchou pro vládu je pohled na inkasa klíčových daní: DPH, daně z příjmu právnických osob nebo sociálního pojistného. Tam všude dohromady oproti plánu zeje díra astronomických 35 miliard korun. Politika podpory šedé ekonomiky, fenoménu BUS, neboli bez účasti státu, a odevzdaného přístupu k řízení rezortu financí připravila Českou republiku jen v loňském roce o dvojnásobek rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.

Samostatnou kapitolou je pak explozivní nárůst provozních výdajů státu. Ty v roce 2024 narostly oproti roku 2021 o neobhajitelných 16 miliard korun a letos už se vláda odbrzdila úplně. Provozní výdaje bez platů ve srovnání s rozpočty za hnutí ANO vyskočí o neuvěřitelných 50 miliard korun, což dělá nárůst o 70 procent.

Ergo kladívko, Fialova vláda má takové výsledky, že by si místo zvýšení platů měla přijít říct o jejich snížení a spolu s ní i její poslanci, kteří bez uzardění pro všechny ty nesmysly v posledních třech letech zvedali ruce jako jeden muž.

Jasně proto říkám jednu věc: předložený návrh na zvýšení platů politiků o 7 procent hnutí ANO nepodpoří. Neexistuje v tuto chvíli žádný veřejný zájem na jakémkoliv růstu platů politiků. Veřejným zájmem naopak podle našeho přesvědčení je, aby platy politiků zůstaly za této situace zmrazeny přesně tak, jak navrhuje hnutí ANO. Platy proto zmrazme a o jejich zvýšení se pojďme bavit tehdy, až se naší ekonomice začne alespoň v základech dařit, až nám přestane hospodářsky utíkat zbytek světa i Evropy, až nebudeme mít desetinu národa v energetické chudobě a na sociální dávkách a až se nám přestane přezdívat nemocný muž Evropy, jinými slovy, až si to politici skutečně zaslouží. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Další, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je předseda pan Radim Fiala. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi pár slov ke zvyšování platů politiků. Nevím, jestli to víte, ale ti čeští politici patří v Evropě k těm lépe placeným.

Češi vstupovali do loňského i letošního roku s vidinou jistoty, že v nich odvedou do státní kasy stále více peněz a více peněz než v letech předchozích, a to kvůli tomu, že jim tato vláda postupně zvýšila, jak zaměstnancům, tak i živnostníkům, postupně, ale docela skokově všechny myslitelné a existující daně a povinné pojistné odvody. Dokonce mám pocit, že kdyby šlo nějaké daně ještě vymyslet, tak že by je ráda vymyslela. Mnozí lidé se proto oprávněně obávají chudoby a snížení životní úrovně, pokud je to už nepostihlo.

Politici tyto obavy dlouhodobě mít nemusí a to si, kolegové, uvědomme. Uvědomme si symbolickou hodnotu dopadu této skutečnosti na vnímání politické třídy a politiků ve veřejnosti. Já si myslím, že to je ta nejdůležitější věc, o které dnes mluvíme. Z mezinárodního srovnání dokonce vyplývá, že v Evropské unii patří čeští zákonodárci k těm významně lépe placeným. Plat politiků se vypočítává ze základny, kterou určuje zákon. Tato základna pro rok 2024 začíná na částce 94 775 korun a jednotlivé platy se potom zvyšují příslušnými koeficienty. Koeficienty se zvyšují v návaznosti na působení ve výborech, komisích nebo různými předsednickými funkcemi. Koeficient u předsedkyně Poslanecké sněmovny činí například 1,82. Výraznější navýšení je u členů vlády.

Nejsou to ale jediné peníze, které vrcholní politici každý měsíc inkasují. Další složkou jsou paušální náhrady spojené s výkonem funkce, například na reprezentaci, dopravu, na odborné práce a na administrativní práce. U premiéra například tato víceúčelová náhrada činí 35 000 korun měsíčně. Předsedové obou komor parlamentu mají nárok na tuto náhradu ve výši 55 000 korun měsíčně. Reálně nejde o nic jiného než o další součást platu.

Už dlouho neplatí, že oproti ostatním evropským kolegům jsou čeští politici nějací chudí příbuzní. Navíc u českých politiků na rozdíl od jiných státních úředníků nebo zaměstnanců neexistují žádné mechanismy sankcí za neplnění povinností. Politik vždy dostane plat v plné, stoprocentní výši.

V loňském roce španělská analytická společnost El Orden Mundial provedla srovnání platů předsedů vlád evropské sedmadvacítky. Vztaženo k průměrné mzdě v dané zemi byl plat českého premiéra osmý nejvyšší. Menší - a mnohdy výrazně - rozdíl mezi svým platem a průměrnou mzdou mají například premiéři Belgie, Francie, všech skandinávských zemí, Lucemburska nebo Itálie a Španělska.

Argumenty pro vysoké platy politiků jsou dlouhodobě stejné, například to, že vysoké platy mají zabránit braní úplatků, zvýšit odolnost politiků vůči lobbingu a podobně. Tento argument ovšem neobstojí, jak vidíme po celou dobu polistopadového vývoje. V poslední době můžu vzpomenout například kauzu Dozimetr, takže žádný plat nečestného politika neochrání před braním úplatků. Je to jenom o charakteru toho člověka.

Italský ekonomický magazín Money přinesl rozbor platu italské premiérky Giorgie Meloniové, která už jako poslankyně volala po snížení poslaneckých i ministerských platů a náhrad a po jejich navázání na růst či nerůst italské ekonomiky a nezaměstnanosti, což je mimochodem velmi podobný návrh řešení, který v dané věci prezentuje i naše hnutí SPD. Je to princip podobný tomu firemnímu: když se firmě daří, zisk je k rozdělení, zatímco když se nedaří, není žádný zisk, není co rozdělovat. Podle magazínu Money se Meloniová dobrovolně vzdala části náhrad, které čerpala jako poslankyně a její měsíční plat momentálně činí 6 700 eur měsíčně, což je asi 167 500 korun. Porovnejme to s platem našeho premiéra Petra Fialy.

Snížit si platy nebo náhrady není v Evropě ničím výjimečným, přistoupilo k tomu i například Švédsko, Dánsko anebo sousední Německo. Vždy se jednalo o reakci na silné volání ze společnosti. Je totiž absurdní, aby se zvedaly platy politiků, kdy všem ostatním mzdy a platy klesají.

Koneckonců ministr Rakušan - o něm teď chvíli budu hovořit - slíbil policistům už v září loňského roku zvýšení platu o 10 procent a nic se nestalo. No a tak ministr Rakušan prohlásil v rozhovoru pro Mladou frontu DNES toto: "Teď řeknu něco - a bude to možná nepopulární - já si myslím, že politici za svoji práci mají být zaplaceni. Politici, nejen v České republice, mají mít vysoké odměny." Tak pokud si podle pana ministra Rakušana politici vysoké platy zaslouží, tak si jistě vysoké důchody zaslouží i čeští důchodci. Proč tedy vláda, jejímž je pan ministr Rakušan členem, v tomto duchu nekoná a nekonala? Respektive proč ve věci důchodů postupovala opačně, a to několikrát?

Systémová chyba, na kterou doplácíme, spočívá v tom, že se u nás politika i státní správa staly v mnoha případech synonymem pro snadnou cestu ke zbohatnutí, takže začaly často docela... Do politiky vstoupily často docela zvláštní typy osobností. Něco podobného platí i pro soudce.

Sociolog Ivo Možný píše o své zkušenosti ze Spojených států amerických, kdy v malém městě na americkém středozápadě měl zajímavý rozhovor s okresním soudcem. Když se Ivo Možný dozvěděl, že má plat jen lehce nad úrovní středoškolského učitele, nedokázal skrýt překvapení a ptal se jej: Proč to proboha děláte? Příjmy v advokacii jsou snad větší. To ano, několikanásobně, ale já věřím ve službu veřejnosti, odpověděl onen soudce. Já si myslím, že bychom se nad tím měli zamyslet i my všichni.

Premiér Petr Fiala se s občany České republiky podělil o své myšlenky ohledně navýšení platů politiků loni v říjnu v rozhovoru pro Blesk. Sdělil mimo jiné, že je mu vysoký plat nepříjemný, ale nic s tím prý nemůže dělat.

Tak, pane premiére, teď je ta správná chvíle, kdy s tím můžeme všichni něco dělat, tak pojďte s námi do toho. Jo, pojďme na to.

Sdělil mimo jiné, že s tím prý nemůže nic dělat. To není pravda. Občané si takovéto mlžení nezaslouží. Premiér řekl třeba toto, cituji: "Já z toho žádnou radost nemám. A není to vůle vlády, ani to není moje vůle, aby rostly tímto způsobem platy ústavních činitelů." Dále vysvětloval, že zvýšení platů je důsledkem rozhodnutí Ústavního soudu, cituji: "To, co se teď děje, je důsledek rozhodnutí Ústavního soudu, který řekl: soudci to musí mít tak, jak to bylo, a na to jsou navázány platy státních zástupců, ústavních činitelů a všech dalších." Já tady říkám: není to pravda. Vyvrátilo to veřejně několik samotných ústavních soudců.

Tezi jak premiéra Fialy, tak i ministra financí Zbyňka Stanjury i předkladatele navýšení platů politiků ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, kteří to vidí stejně jako premiér, se postavil se svou argumentací ústavní právník Jan Kysela, cituji: "Ústavní soud rozhodně neříká, že musí o 14 procent vzrůst plat poslancům, senátorům nebo ministrům. Ústavní soud mluvil o tom, že je neústavní zmrazit platy soudců, nikoliv politiků. Těm se podle této logiky může plat klidně i snižovat, ale je jen na politicích, aby takovou úpravu legislativy připravili, předložili k hlasování do parlamentu. Jenže k tomu celé tři roky, kdy se k nynějšímu prudkému zvyšování jejich platů schylovalo, politici nepřistoupili. Platy politiků tedy nemusí být navázány na platy soudců, ani to neplatí obráceně. Parlament je legislativní suverén a pro platy politiků můžeme stanovit jakýkoliv mechanismus, na kterém bude většinová shoda. Se soudci to nijak nesouvisí, tím si jen lžeme do vlastní kapsy."

Já s panem Kyselou v této věci souhlasím, a proto hnutí SPD podalo do systému pozměňovací návrh na zamražení platů politiků, protože tím chceme získat čas, abychom tak, jak říká ústavní právník Jan Kysela, mohli udělat zákon, který nebude navázán na platy soudců a kde budou mít politici svůj vlastní koeficient, svůj vlastní valorizační mechanismus, který se bude zvedat, a mohou tam být i různá omezení, jak o tom mluví Giorgia Meloni v Itálii nebo i další odborníci, kteří říkají: Poroste ekonomika? OK. Budou se zvyšovat reálné mzdy občanů? No, super! Tak potom třeba stejným valorizačním systémem se mohou zvednout i platy politiků, anebo naopak se můžou snižovat, pokud nebude růst ekonomika a nebudou růst platy ve státní sféře.

Dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové, pojďme schválit zamražení platů. Nestrašme se tím, že až to zamražení platů skončí, že nám zase vyskočí skokově ty platy nahoru. Pojďme během toho času, na kdy zamrazíme ty platy, diskutovat o vlastním valorizačním mechanismu, který jednak zajistí to, že už nikdy nebudeme muset hlasovat o svých vlastních platech, za prvé, za druhé, že naše platy nebudou přímo navázány na platy soudců, a za třetí, že nám ty platy porostou podle toho, jak porostou i lidem. To znamená, jestli ten valorizační mechanismus bude navázán na průměrnou mzdu nebo průměrný plat nebo medián je už vcelku jedno, takže my v SPD budeme hlasovat pro náš návrh zamražení platu politiků a já vás prosím o jeho podporu. Děkuji. (Potlesk z řad hnutí SPD.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. V tuto chvíli vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Jako první je přihlášen pan poslanec Foldyna, hned po něm pan poslanec Marek Benda. Vážený pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Moc děkuji za slovo. Já bych chtěl mluvit ke svým kolegům tady. Zdá se, že jsme utrženi od reality, že kluby ODS, TOP 09, STAN a Piráti, kteří donedávna s nimi seděli na společném bidýlku, jsou utrženi od reality. Vy tady chcete přidávat platy politikům, nám. Máme málo, máte málo? Tak se zeptejte lidí, kolik berou.

Mně píše pán, že pracuje na čističce odpadních vod a po deseti letech práce má 25 000 čistého, že náklady na bydlení ho v okresním městě stojí 15 000 korun.

Nechcete se zamyslet nad tím, jak bychom daňově zvýhodnili poctivě pracující lidi, aby měli z čeho žít? Vidíte ten rozdíl mezi svými platy? Vidíte ty částky, o které si tady máme přidat? Nestydíte se? Nestydíte se... to, že v téhle zemi vymíráme, že nemáme žádné zásadní podpůrné programy na to, aby lidé rodili děti, aby měli chuť rodit děti, aby měli pocit jistoty, a vy si tady přidáváte prachy? Já se normálně stydím. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli se vracíme zpátky do obecné rozpravy. Pan poslanec Benda zrušil svou faktickou poznámku a na řadě je pan poslanec Patrik Nacher.

Než se dostaví, načtu omluvu: od 13 do 14 hodin se omlouvá z osobních důvodů pan poslanec Petr Gazdík.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Tak, dámy a pánové, já nemám nic... - ne, já jsem chtěl mluvit - tentokrát nemám nic napsané, nebudu tady číst žádný projev nebo příspěvek, spíše budu improvizovat a shrnu celou tu debatu k tomuhle tomuhle tomu tématu.

Já se o tomto tématu, to znamená novela zákona o platu představitelů státní moci... Dost často jsem k tomu pozván do televizních debat, kde vždycky proti mně stojí nebo sedí někdo z koalice a ty argumenty se v zásadě opakují, nicméně mi koaliční kolegové doposud nebyli schopni odpovědět na úplně banální otázku, která nás vlastně přivedla k tomu, proč to tady projednáváme 15. ledna. Ta otázka zní, když Ústavní soud o tomto rozhodl v květnu loňského roku, proč to vláda poslala do Sněmovny až v listopadu? To je úplně zásadní, základní věc. Můžeme si to teďka krásně tady rozebrat.

Za prvé - já si rovnou odpovím, protože tu odpověď jsem doposud nedostal - je to proto, protože v září byly krajské a senátní volby a vy jste nechtěli ten výsledek ohrozit debatou o citlivé věci týkající se platů politiků. Tomu rozumím, tomu rozumím politicky, nebudu říkat, že ne, ale tak by bylo dobré aspoň to říct. Dneska mě váš kolega poslanec Kučera v televizi sděloval, že to je proto, že my údajně obstruujeme, takže by se to sem nedostalo na řadu, což mně přijde jako argument velmi vtipný, protože i ta dnešní schůze, pokud vím, je mimořádná, takže stejně tak jste mohli tu mimořádnou schůzi svolat klidně třeba na ten červenec nebo srpen, mohli jsme tady být o prázdninách, voliči by nám zatleskali, že nemáme parlamentní prázdniny, ale že se tady scházíme, abychom tady hovořili a jednali o svých platech a mohli jsme to krásně stihnout. Takže to je ten první moment, který vám vyčítám, že to trvalo hrozně dlouho a potom je tlak na nás, abychom to urychlili, jestli budeme hlasovat dneska, nebo v pátek. Já jsem připraven hlasovat dneska, já s tím problém nemám, ale jestli nakonec budeme hlasovat v pátek, protože jsou tam ještě přihlášení další kolegové, tak jestli to bude ve středu, nebo v pátek, je jedno, ale jestli to tady bylo v listopadu, anebo to tady mohlo být klidně v červenci, to už je velký rozdíl, takže tohleto je jedna za mě zásadní poznámka, že vy vždycky ty věci necháte vyexpirovat, abych tak řekl, a potom to tady doháníte a v zásadě za každým vystoupením někoho z opozice už vidíte obstrukci. To už je trochu taková obsese.

Ta druhá poznámka je, že se mi nelíbí - a to také je vaše chyba, nezlobte se na mě, říkám to tady slušně, rázně a evidentně si to můžete ověřit - i ten způsob, jakým se to navrhuje a navrhovalo od začátku, kde jednak pokud jde o výši toho pohybu nahoru, tak pokud jde o to zdůvodnění. To je přece věc, kterou vy máte ve svých rukách a kterou jste od začátku... která se vám vymkla z těch rukou, protože vy jste na začátku přece argumentovali tím, že my si vlastně musíme tady zvyšovat ty platy a rozmrazovat to z toho důvodu, že to chce po nás Ústavní soud, ale to Ústavní soud po nás nechce, a dokonce vystoupili právníci i někteří ústavní soudci, kteří řekli, že oni mluvili jenom o těch svých platech, o platech soudců a státních zástupců. To znamená, že ten argument je nepravdivý, a tím pádem najednou kontaminujete celou tu debatu, že vymlouvajíce se na rozhodnutí Ústavního soudu něco musíme udělat, ale ono to není pravda.

To tady říkám jako člověk, který s tím nesouhlasí, s tím rozhodnutím Ústavního soudu. Tady obsahově nejsme ve sporu, protože já si myslím, že by vývoj platů ústavních činitelů měl být stejný, u politiků i u těch právních pozic soudců, státních zástupců. To je takový ten termín, který tady teďka se často používá, že všichni dýcháme ten stejný vzduch, jsme v stejném prostředí a podobně, to je pravda, takže já s tím rozhodnutím Ústavního soudu a s tím vymezováním státních zástupců a soudců úplně mimo tu společnost, že se jich nemá dotýkat ten vývoj, tak já s tím nesouhlasím, ale respektuju rozhodnutí Ústavního soudu.

To znamená, to je ten moment, který já vám vyčítám, že vy jste se na to falešně vymlouvali a pravda to nebyla.

Ten třetí moment je ta výše, že prostě to - i o čem dneska vlastně budeme hlasovat, pokud k tomu dojde - je... Vy to taháte jako králíci z klobouku. První návrh byl 14 procent, vy jste to dokonce měli už i od Ministerstva financí, tam to v rozpočtu už bylo připraveno. Potom ta zpětná vazba ze strany opozice, médií, veřejnosti, nevím, možná i vašich voličů, já nevím, vás přivedla k tomu, že to nebude 14, bude to 6,95 nebo kolik to je. Teď je tady pozměňovací návrh pana ministra, který to zastropovává na 5 procentech, to znamená, že to se soustavně mění, jinými slovy, nemůže platit argument, že to máte perfektně promyšlené, protože kdybyste to měli promyšlené, tak máte jeden návrh a neměníte ho každých čtrnáct dní na základě zpětné vazby a reakce zvenku.

Takže to jsou ty důvody, které mě vedou k tomu, že ten váš přístup v tomhletom se mi nelíbí. Podle mě jediný možný čistokrevný přístup by byl - a měl být - že byste vzali to rozhodnutí Ústavního soudu, udělali byste tady krátkou změnu, jenom to, co ten Ústavní soud po nás chce, ať už si o tom myslíme cokoliv - a tady myslím, že jsme ve shodě - udělali jenom tu změnu, která se týká soudců a státních zástupců, udělali bychom to tady rychle na mimořádné schůzi. Dnešní schůze je také mimořádná, klidně to mohlo být v létě, mohlo být už dávno hotovo a my jsme to vůbec nemuseli tady řešit dokonce v devadesátce. My jsme tady tím vůbec nemuseli procházet, abyste věděli, že v momentě, kdy vy to rozkošatíte a dáte tam najednou ty platy politiků, o kterých ale ten Ústavní soud nehovořil, tak že jste přece věděli z té zpětné vazby, že my na to budeme mít jiný názor, bude se to natahovat, bude kolem toho politikum. Je to politikum, vždycky to bylo. První zamrazení platů navrhl Miroslav Kalousek a vždycky to byla nějaká reakce na nějakou ekonomickou situaci v té zemi. To není nějaký objev hnutí ANO, jak by tady někdo mohl vyvolávat dojem.

Mně obecně vadí, že se bavíme o platech. Taky tady se budu opakovat, že bych to rád dal na nějakou veličinu. Já vždycky říkám, že by to mělo být spojeno s HDP, když roste, tak rostou platy politiků, když klesne, což se stalo, tak i dokonce klesají, mohou klesat platy politiků, to by mně přišlo fér, protože my tady tím svým rozhodováním - i třeba v daňové politice - nepřímo ovlivňujeme někdy - i přímo - růst HDP.

Často tady u toho padá slovo populismus. Já vám řeknu, co já považuju za populismus. Populismus u mě je, když někdo nemá konzistentní názory a mění je tak, aby mu to v té chvíli vyhovovalo a zalíbil se. V tomhletom já za populistické návrhy vidím návrhy od kolegů z Pirátské strany, kteří když byli ve vládě, tak to neřešili a nevadilo jim to, a když jsou v opozici, tak najednou tady začnou sledovat v zásadě, kdo má jaké náhrady, jak se to vypočítává, dokonce teďka i kdo jak tady parkuje, neparkuje.

To jsme řešili na Praze na zastupitelstvu a přineslo se to i do Poslanecké sněmovny, takže to je takový zvláštní přístup. Jinými slovy, populismus je to, že se někdo chce zalíbit a změní svůj postoj - někdy o sto osmdesát stupňů, někdy ho jenom poupraví - jenom proto, že se změnil jeho úhel pohledu z té pozice, která se mu změnila, že se z vládní strany stala strana opoziční.

Dovolím si poslední poznámku, která mě napadla. Je to taková spíš provokativní věc. Já jsem tak přemýšlel, často když se scházím s lidmi teďka, tak oni se mě ptají na plat politiků a podobně, co s tím, tak všichni se shodneme na tom navázat to na nějaký automat, ale pak všichni víme, že navážeme to na automat, pak bude nějaká krize ekonomická a pak jsme všichni víceméně tou situací nuceni stejně to zmrazit a zamrazit, a takhle to točíme posledních dvanáct let nerozdílnou rukou koalice, opozice, napříč. Já jsem měl takový provokativní nápad, já vím, že to je i nerealizovatelné, ale mě tak napadlo a získalo to u občanů velkou pozornost, že bychom platy tady měli - pane ministře, taková novátorská záležitost provokativní - že bychom platy tady měli navázané podle toho... Každý jiný plat by měl podle toho, jaký byl jeho příjem v jeho posledním zaměstnání nebo v byznyse. To znamená, to je také odpověď na to, tady někdo to říkal z předřečníků, že tím, že se bavíme o platech, tak do politiky nechtějí chodit úspěšní lidé. To podtrhuju a potvrzuju, protože když někdo mimo politiku si vydělá víc, pak jde do politiky, vydělá si míň, byť to pro někoho může být neuvěřitelné, protože tady někteří... Zase je potřeba říct, občané mají pocit, že tady lítají statisíce, ale ono to takhle není, ale... si v politice vydělá míň, tak si vydělá míň násobně a ještě dostává za to vynadáno. No tak proč by do politiky lezl? Takže to by mohl být takový zajímavý přístup. Samozřejmě by to naráželo na to, že za stejnou práci bychom měli dostávat všichni stejný plat a tady by to bylo odvozeno od toho, co si kdo vydělal předtím, než do politiky vstoupil, ale byl by to takový zajímavý lakmusový papírek, jestli by to třeba byla motivace pro ty - s nějakým limitem samozřejmě a tak, s nějakou hranicí, s nějakým stropem - ale bylo by to zajímavé, taková zajímavá sociální sonda, jací lidé s jakým příjmem chodí do politiky, jestli si v politice přilepší, nebo pohorší. Tohle mě tak napadlo, vím, že to asi nemá šanci, tohleto, se vůbec realizovat, ale když už se tady bavíme o tom... Ono moc jiných originálních způsobů... prostě na ně nepřijdete, protože jestli opravdu chcete, aby do politiky šli lidi, kteří jsou v oborech uznáváni a mají něco za sebou, a zároveň budou pod drobnohledem konkurence politické, médií, novinářů, občanů, voličů a podobně, tak je to složité. Zároveň zase je potřeba politiky a lidi, co tady odvádí práci dobře, dobře zaplatit, takže tady my se pohybujeme mezi mlýnskými kameny.

Ale základní princip - a to je moje poslední věta - je, že podle mě tohleto vláda podcenila, dala sem věc, u které věděla, že je kontroverzní, dala to pozdě, odůvodňovala to způsobem, který byl nepravdivý, měnila návrhy a to všechno dohromady dává výsledek a pachuť, kterou to má. Já vám děkuju za pozornost. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli vaše vystoupení, pane poslanče, vyvolalo jednu faktickou poznámku, a to pana poslance Vomáčky. Prosím, měřím vám vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, dámy a pánové, já jsem chtěl poděkovat, prostřednictvím předsedajícího, kolegovi Nacherovi za to, že poprvé od 9 hodin nazval přesně tu novelu zákona, kterou tady projednáváme. Do této doby jsme neustále jenom slyšeli: platy politiků, platy politiků, ale právě v této novele zákonu o platu představitelů státní moci jsou například státní zástupci, jestli se nepletu, těch je zhruba 1 300, jsou tam soudci a další stovky zaměstnanců - nejsem chodící kalkulačka, jsem zootechnik - a od rána se bavíme o 281, svým způsobem, politicích, takže říkám, nejsem kalkulačka chodící, ale vychází mi, že se bavíme o zhruba 6 procentech právě představitelů státní moci.

Nyní trošku odlehčím tuto diskusi. Je naprosto jasné, že tady jsou přívrženci nebo poslanci, kteří budou hlasovat pro, a budou tady poslanci, kteří budou hlasovat proti. Pakliže nebudeme pokrytci, tak ti, kteří budou hlasovat proti, by se platu nějakým způsobem - a jedno, jakým způsobem - měli zříct. Nebo si to nechají od jiných poslanců schválit a pokrytecky budou mít vyšší platy, strčí si je do kapsy a řeknou si: Oni za nás udělali špinavou práci? Je to otázka do pléna. Pakliže vy odpůrci - nebo my odpůrci, samozřejmě je to věc každého, jak budeme hlasovat - peníze na své účty dostanete, ty peníze si vezmete, nebo se jich nějakým způsobem zřeknete? Pakliže se jich nezřeknete, tak je to pokrytectví. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli další faktická poznámka, kterou má pan zpravodaj tohoto tisku, Jan Kuchař. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Kuchař: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já nebudu moc dlouhý, budu reagovat na většinu předřečníků před sebou.

U paní Schillerové, vaším prostřednictvím, zaznělo, že jak na to mají nahlížet ti, kteří vykonávají občanské povolání, a že my všichni jsme ho měli nebo ho máme. Tady bych se trošku zastavil, protože my projednáváme novelu o platu představitelů státní moci, což... Kolega řekl, že teď momentálně se bavíme o poslancích a senátorech, zhruba o 6 procentech, ale v těch 6 procentech zůstala i ta občanská povolání, takže celkem by mě zajímalo, jakým způsobem se vypořádáme s řediteli třeba krajských společností, jak se vypořádáme s řediteli státem založených společností, kteří mezi námi sedí, jestli náhodou to taky není kumulace, když se odsud vracím jako ředitel nemocnice nebo ředitel divadla, ředitel školy, ať se vracím ze Senátu nebo odsud, jestli náhodou se nemáme bavit i o tomhle, protože my tady teď momentálně šikanujeme jenom politiky, že starosta jde zároveň dělat krajského radního, ale vůbec se nebavíme o tom, že ten starosta je ředitelem třeba státního podniku a stát ho platí a my nekrátíme vůbec nic.

Možná by tady mělo zaznít i taky, jakým způsobem tedy budeme říkat, kolik poslanců tady má tři úvazky nebo čtyři úvazky i víc úvazků. Pokud by se to sečetlo, tak se bavíme úplně o jiných penězích, než tady pořád všichni omíláme a načítáme na mikrofon, kolik tady bere politik, takže pojďme se nad tím zamyslet, jestli náhodou tady mezi námi nesedí mimo politické nějaké sběratele funkcí i sběratelé jiných zaměstnání mimo tuto politickou funkci.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji panu poslanci. V tuto chvíli se vracíme zpátky do obecné rozpravy, kde je přihlášen pan poslanec Jan Hrnčíř. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, nejdříve mi dovolte, abych se omluvil za to, že jsem se smál výrokům pana premiéra Petra Fialy, když lidem sliboval platy jako v Německu. Naivně jsem si totiž myslel, že mluví o platech a mzdách pro občany České republiky. On měl ovšem zjevně na mysli svůj plat a platy pro své kolegy z vlády, kteří se očividně i se svým čtvrtmilionem měsíčně cítí nedocenění. Zjevně mají pocit, že si za to, jak spravují Českou republiku, zaslouží více. Tak se na to pojďme podívat.

Na úvod si dovolím malou odbočku. Ve staré Číně lékaři byli odměňováni podle toho, zda dokázali udržet své pacienty ve zdraví a životní pohodě. Chodili do domácností, sledovali zvyky jim svěřených osob, doporučovali vhodné byliny, jídla, cviky a tak dále a za to dostávali zaplaceno vždy, když se lidem dobře dařilo. Běda však, když někdo z jejich pacientů onemocněl, odměna se snížila a oni byli tím motivováni k tomu, aby nemocného co nejdříve uzdravili a vše dali co nejrychleji do pořádku.

Domnívám se, že tento přístup odměňování je správný a spravedlivý. V soukromém sektoru se koneckonců takto přistupuje k odměnám manažerů a vedoucích pracovníků stále. Pokud se podniku dobře daří, dostává vedení odměny, pokud se daří hůře, odměny klesají, pokud vyloženě špatně, jsou manažeři vyhozeni a na jejich místa nastupují jiní. Logické, správné a spravedlivé.

Pojďme se touto optikou podívat i na vedení této země, tedy vládu, a spravedlivě posoudit, jak si vede. Daří se občanům České republiky dobře? Roste jejich životní úroveň? Zvedají se reálné mzdy? Jak je dostupné bydlení? Co podnikatelské prostředí? Jak se mají drobní a střední podnikatelé? Jaké vláda vytváří prostředí, případně pobídky pro velké firmy, aby je tak přilákala na český trh? Klesá nezaměstnanost? Klesá celkové zadlužení České republiky? Jaká je absolutní výše státního dluhu? Jaké konkrétní kroky vláda činí pro to, aby byly výsledky co nejlepší? Plní předvolební sliby? Stmeluje společnost? Jaká vládne nálada? Co říkají samotní občané? Mají se lépe? V minulém roce jeden z politiků z vládní koalice prohlásil, že si vyšší platy zaslouží. Souhlasil bych, kdyby byly odpovědi na tyto otázky z větší části kladné nebo pozitivní. Já však tu pozitivitu marně hledám. Jediné, co mě napadá, je pochvala pro pana premiéra za to, že zjistil, že jsou potraviny v Německu levnější, a natočil o tom zajímavou reportáž, ale to je bohužel asi tak všechno.

Vaši voliči vám dali důvěru na základě vašeho volebního programu. Na základě předvolebních slibů jste se stali manažery této země. Pojďme se tedy na ně postupně podívat a ohodnoťme, na kolik jste byli v jejich plnění úspěšní a jestli si zasloužíte navýšení platů, o které se dnes tolik derete.

Slibovali jste zdravé veřejné finance. Jaká je realita? Státní dluh již vysoko přesáhl 3 biliony korun a neustále roste. Sestavujete nesprávné a nedůvěryhodné rozpočty, kde schováváte výdaje a naopak nadhodnocujete příjmy takovým způsobem, že už ani vaše poradní orgány takové rozpočty nedoporučují ke schválení. Abyste zakryli vlastní neschopnost, vytvořili jste takzvaný konsolidační balíček, který měl díry v rozpočtu lepit odíráním občanů, ale ani tak jste nedokázali veřejné finance konsolidovat.

Hned na to navážu dalším slibem, kdy jste se zaručili, že nebudete zvyšovat daně. Jaká je realita? Zvýšili jste téměř všechny existující daně, daní z příjmů počínaje a daní z nemovitosti konče.

Slibovali jste podporu rodin s dětmi. Jaká je nynější situace? Sebrali jste jim školkovné a další slevy na dani. Zoufalým rodičům radíte, že má děti hlídat babička nebo dědeček, aby mohli rodiče honem rychle utíkat zpátky do práce a vydělávat, a zároveň navyšujete věk odchodu do důchodu, takže nejen rodiče, ale i prarodiče musí být v práci. Děti se tak podle vaší logiky zřejmě budou hlídat samy.

Slibovali jste dostupné bydlení a to si dovolím citovat titulek asi týden starého článku z reportáže televize Nova, který zní "Nájmy v Česku letos prudce zdraží. Na vlastní bydlení lidé nemají peníze". Tady již není co dodat.

Slibovali jste podporu zemědělství a venkova. Realita je opět opačná. Vedete si tak špatně, že se na to již část zemědělců nemohla dívat a přijela protestovat do Prahy. A vy? Místo dialogu a přiznání chyb jste je ještě urazili a onálepkovali.

Slibovali jste digitalizaci stavebního řízení a chytrý stát. Skutečnost? Zcela zpackaná digitalizace, která nás všechny stojí miliardy a kterou jste ani po potupném vyhazovu Ivana Bartoše z vlády nedokázali dát dohromady, ochromené stavební úřady, dlouhé měsíce se táhnoucí stavební řízení a navázané průtahy a finanční ztráty.

Slibovali jste důchodovou reformu. Místo reformy ovšem důchodci dostali méně peněz, pozdější odchod do důchodu a praktické znemožnění odchodu do předčasného důchodu těm, kteří to již v práci kvůli vysokému věku nebudou zvládat.

Slibovali jste podporu podnikání, namísto toho jste zvedli daň z příjmů pro právnické osoby, živnostníkům jste drakonicky navýšili povinné zálohy na sociální a zdravotní pojištění a velké firmy jste odradili zavedením takzvané windfall tax.

Slibovali jste ochranu svobody slova. Realita? Pronásledování všech, kteří mají opačný názor, urážení, nálepkování a dehonestování voličů vaší opozice, a nyní dokonce snaha kriminalizovat předsedu našeho hnutí. Za co? Že si dovolil ukázat nemilou realitu odehrávající se na západ od našich hranic.

Tak bych mohl pokračovat stále dále, ale myslím, že pro vykreslení vaší bezradnosti, neschopnosti a totálního diletantství to stačí. Naslibovali jste krásné věci, nesplnili z toho nic a ještě máte tu odvahu drze tvrdit lidem, jak báječně se mají, jen si toho jaksi nevšimli. Reálné mzdy klesají, životní úroveň klesá, ekonomika neroste tak, jak by měla, živnostníci končí živnosti, nezaměstnanost roste a lidé toho mají právem dost. Vás už mají dost. Opravdu si myslíte, že nyní je ten pravý čas si zvednout platy, že si to zasloužíte, že je správné všem zvednout daně, odrbat je a okrást a pak si z těchto peněz přidat do vlastní peněženky? To se nestydíte? Víte vůbec, že si většina lidí myslí, že si ještě rychle chcete urvat co nejvíc předtím, než vás občané ve volbách vyženou ze Strakovky? Zajímá vás to vůbec?

Odpověď na navyšování platů politiků je tedy jasné ne! Proto nemohu jinak než podpořit zmrazení platů politiků. Jiná možnost v tuto chvíli není férová, lidská ani etická. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Jan Volný je přihlášen s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče,

vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Volný: Já vám děkuju, pane předsedající. Kolegové a kolegyně, já bych chtěl reagovat na pana předsedu Michálka, který tady tradičně jako Kašpárek vystoupil a mluvil o něčem, o čem vůbec nic nevěděl a kde nebyl, takže jenom pro vysvětlení...

Když jsme hovořili na rozpočtovém výboru o pozměňovacím návrhu F1, tak jsme všichni sborem ukazovali, že to je přílepek a že tam jsou problémy v určitých vazbách na ty platy. I paní náměstkyně ministra nám řekla, že o tom ví a že pan ministr bude načítat legislativně technické usnesení k tomu, aby tento problém napravil, a já jsem na to za klub ANO řekl: Pokud pan ministr Jurečka nebo někdo z jeho lidí načte toto legislativně technické usnesení a bude odhlasované, pak budeme na plénu hlasovat pro tento pozměňovací návrh, ne však dnes, dnes se zdržíme.

Tak jenom pro upřesnění, aby tady pan Michálek příště nevykládal věci, o kterých vůbec nic neví. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli se vracíme zpátky do obecné rozpravy. Radek Koten je dalším přihlášeným poslancem v obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážení páni ministři, dámy a pánové, víte, já jsem byl... nebo celý svůj profesní život jsem zasvětil podnikání a tam byla přímá souvislost mezi tím, kolik jsem si jako podnikatel vydělal, a tím tedy, co jsem za to musel odvést za práci. Když se podívám, jakou práci jste odvedli tady vy, co se týká tedy vládnutí v České republice, tak bohužel z tohoto pohledu si myslím, že by nebylo ani na čistou vodu a suchý chléb.

Když se podíváme na schodek, který se za poslední čtyři roky zvedl o více než 1 bilion korun - to je opravdu obrovská částka - tak samozřejmě ty schodky se neustále zvyšují a bohužel s tím se i zvyšuje obsluha toho státního dluhu. Lidé si to mohou představit tak, že úroky z té dlužné částky českého státu už se dnes pohybují v řádu 100 miliard korun, když tedy ještě před začátkem vašeho vládnutí se ta částka pohybovala někde mezi 28 a 32 miliardami.

Myslím si, že ty úspěchy, které jste předvedli... Já bych se tady vrátil k jedné velmi zranitelné skupině lidí, což jsou tedy důchodci v České republice samozřejmě. Těm jste tedy napořád a napořád zkrátili jejich důchody o tisíc korun měsíčně. Samozřejmě, dělá to 12 000 za rok a za tu dobu, kdy jste to tedy prosadili tady na sílu, tak už ti důchodci přišli o více než 24 000 korun.

Další takovou vaší cílovkou, tak to jsou mladé rodiny, které by za normálních okolností, pokud by tady byla nějaká podpora, tak by měly pravděpodobně děti, ale bohužel porodnost se za této vlády dramaticky snížila a vy to řešíte... Místo toho, abyste podpořili ty rodiny, mladé rodiny, aby měly děti, aby měly zajištěno například nějaké odpovídající bydlení nebo startovní byty takzvané, tak bohužel za vaší vlády se tedy nestalo nic v tomto smyslu. Samozřejmě, podpořili jste obrovským způsobem lidi, kteří sem přišli z Ukrajiny, protože pro ty ubytovací kapacity se našly, nicméně pro české mladé lidi se bohužel v tomto smyslu nestalo nic.

Co se týká české ekonomiky, tak ekonomika skutečně se nerozjíždí, ale spíše naopak strádá. Máme nejnižší růst hrubého domácího produktu v podstatě ze všech zemí sedmadvacítky, ze států Evropské unie, kdy tedy se sotva pohybujeme na hranici 1 procenta, dokonce v určité chvíli jsme měli i pokles hrubého domácího produktu, kdy tedy téměř 3,5 jsme byli v záporných číslech, to znamená, neměli jsme růst, ale pokles. Je to poměrně dost.

Protože letošní Vánoce jsem byl poněkud indisponován zdravotně, tak jsem sledoval všechny pohádky, které běžely v televizi, a vaše vláda mi poměrně silně připomíná jednu pohádku, které jsem přišel nyní na chuť, protože... Jmenovalo se to Tajemství staré bambitky a tam byli takoví ti rádcové Ferenc a Lorenc. Okrádali to království a vymýšleli nové a nové daně. Já si myslím, že to inspirovalo i vedení Evropské unie, protože tam byla daň z komína, daň z přidané hlíny, daň z trakaře. Když se podíváme na vaše předvolební sliby, tak tam mimo jiné bylo, že nebudete zvyšovat tedy žádné daně a už vůbec ne tedy daň z nemovitostí, ale jak se ukázalo, tak jste v podstatě zvýšili všechny daně úplně všem. Co se týká vašich slibů, tak na to pasuje nějaké další přísloví české: "sliby chyby". Jsou to tedy "sliby chyby" této vlády, vaší vlády.

Právě v této situaci mě poměrně překvapuje, že jste přistoupili k tomu, že si chcete zvyšovat vlastní platy, a to ještě o takovou částku, když lidé, kteří chodí denně do práce - jak náš Jarda Foldyna říká: Ráno vstávají, aby šli do Kolbenky, i když ta už tady taky není - ale ti lidé v podstatě za svoji práci dostávají reálně daleko méně peněz, nemyslím v tom součtu, ta částka může být třeba i vyšší, ale co se týká reálných mezd, to znamená, co si za ty svoje platy koupí, tak si toho koupí o třetinu méně, než jste vy přišli k těm svým vládním postům.

Takže co k tomu dodat, jediná možnost je momentálně ty platy zamrazit, než se tedy udělá nějaká novela, která skutečně bude reflektovat na to, jakým způsobem rostou platy všem ostatním zaměstnancům, ať to je státní, nebo soukromá sféra, a jak se daří české ekonomice, protože v tom vašem případě byste naopak museli ještě vracet, ne že si budete zvedat platy, ale že budete ještě vracet peníze, protože jste za ně skutečně předvedli výkon, za který by se skutečně nemusel stydět žádný rekordman, co se týká olympiády, ale spíše ten, co je někde úplně na chvostu pelotonu. Myslím si, že jediná možnost je ty platy zamrazit a počkat, až tady bude nějaká jiná politická konstelace a až bude možnost ty platy svázat právě s výkonem české ekonomiky a hlavně tím, jak země bude vedená, nikoliv tak, jak je vedená k úpadku. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. Pokračujeme v obecné rozpravě, v tuto chvíli paní poslankyní Karlou Maříkovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a vážení kolegové, také bych se chtěla vyjádřit k otázce navyšování platů politiků. V současné době, kdy naše společnost čelí mnoha výzvám a problémům, se domnívám, že je zcela nevhodné a neetické uvažovat o tom, že si navýšíme platy, zejména s ohledem na současnou ekonomickou situaci a nálady ve společnosti.

Nejdříve bych se chtěla zaměřit na ekonomickou realitu, ve které žijí naši občané. V posledních letech jsme byli svědky růstu inflace, zvyšování cen energií, potravin a dalších základních potřeb. Mnoho rodin se potýká s rostoucími životními náklady a snaží se najít způsob, jak udržet svůj životní standard. Když si představíme, že velká část našich spoluobčanů musí každý měsíc přemýšlet, jak vyjít s penězi, uvědomíme si, jak je nevhodné, abychom my jako zástupci si zvyšovali své vlastní platy.

Je důležité si uvědomit, že naše role je především služba veřejnosti. Jsme tu proto, abychom hájili zájmy občanů a pracovali pro jejich blaho. Jaký signál bychom vyslali, pokud bychom v této době, kdy se mnozí z nich potýkají s finančními obtížemi, rozhodli sami sobě přidat? Takový krok bude vnímán jako necitlivý a absolutně odtržený od reality, což prohloubí nedůvěru vůči politickým institucím a nám jako jejich představitelům.

Navíc navyšování platů politiků by mělo být vždy výsledkem pečlivě zváženého a transparentního procesu. Mělo by být založeno na objektivních kritériích a reflektovat skutečnou ekonomickou situaci naší země. V době, kdy by se vláda měla snažit stabilizovat ekonomiku a podporovat růst, chtějí rozhodovat o svých vlastních odměnách. Na závěr by chtěla říci, že naše rozhodnutí by mělo vždy vycházet z principu služby veřejnosti a zájmu celé společnosti. Neměli bychom zapomínat, proč jsme byli zvoleni a komu sloužíme. V době, kdy je potřeba ukázat občanům, že jsme s nimi a že rozumíme jejich problémům, bychom měli přistupovat k otázce platů politiků s maximální obezřetností a odpovědností.

Děkuji vám za pozornost a doufám, že při rozhodování této záležitosti budeme mít na paměti především zájmy našich občanů.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. V tuto chvíli v obecné rozpravě bude pokračovat paní poslankyně Iveta Štefanová, ale ta v tuto chvíli není přítomná. Zdeněk Kettner je dalším, kdo je přihlášen do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové, nebudu nijak dlouhý, protože všechny logické argumenty tady již několikrát zazněly. Bylo by to opakování stejného. Já jsem prostě překvapen. Byl jsem zde svědkem několika ohýbání jednacího řádu, zahrávání si na hraně s ústavností a vrcholem pak bylo, když jsem se dozvěděl, že Sněmovna je takzvaný suverén. Z toho jsem vydedukoval, že když se Sněmovna rozhodne, může si odsouhlasit, co chce. Takhle to tady zaznělo od řečnického pultíku. Je zajímavé, že v této konkrétní věci, co se týká zvyšování platů, tak najednou se neodvoláváme na suveréna Sněmovnu. Najednou prostě to nejde. Já se ptám a nerozumím tomu, proč by to tedy nešlo, když jsme takový suverén? Platí taková základní poučka: kde je vůle, je i cesta. Z mého pohledu tady ta vůle prostě není. Kdyby byla, tak bychom se tou jinou cestou vydali.

Je opravdu tragické, když zavírají se podniky, životní náklady geometrickou řadou rostou, příjmy obyvatelstva klesají, příklady, co tady byly, kdy zaměstnanec má 25 000 čistého, a více jak dvě třetiny jeho platu jdou jenom na to, aby mohl bydlet, a co to ostatní? Co ošacení, co jídlo, potraviny, léky, pokud člověk má zdravotní problémy?

Opravdu za mě je to výsměch všem občanům České republiky, pokud suverén Sněmovna není schopná udělat to gesto vůči občanům a pokud se nedaří občanům, že s nimi, jak se říká lidově, budeme držet basu. Je to velká ostuda a opravdu je mi z toho smutno.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji panu poslanci. V tuto chvíli je na řadě pan poslanec Jan Síla. Prosím, pane kolego, mikrofon je váš.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Paní ministryně, dámy a pánové, dnes společně řešíme téma, které je nejen aktuální, ale i nesmírně důležité pro náš demokratický systém, a tím jsou platy nejen politiků, ale jak už tady bylo řečeno, asi 6 procent představitelů státní moci. Já se zaměřím na záležitost nebo platy politiků, kteří byli zvoleni lidmi, abychom je zastupovali.

Odměny by měly reflektovat nejen naši odpovědnost, ale také hodnoty naší společnosti, pojďme se proto společně podívat, jaké jsou argumenty pro to, aby platy politiků byly transparentní, ale hlavně spravedlivé. Než začneme diskutovat o etice, morálce a spravedlnosti platu, je dobré si nejprve ujasnit, jak se platy politiků určují. V mnoha zemích existují specifické zákony a nařízení, které stanovují základní platy pro různé politické funkce. Tyto platy se často odvíjí od průměrného platu občanů, inflace a hlavně možností státního rozpočtu.

Teoreticky, když se podíváme, jak by to mělo fungovat, ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že bychom měli platy politiků snižovat, existují i argumenty, které vyzývají k jejich zvýšení. Je to motivace a konkurence. Politika by měla přitahovat talentované a vzdělané jednotlivce. Vyšší platy mohou přitáhnout odborníky, kteří by jinak zvolili kariéru v soukromém sektoru. Potom je to taky odpovědnost a náročnost práce, kterou všichni vykonáváme. Politici se potýkají s obrovským tlakem. Jejich rozhodnutí ovlivňuje životy milionů lidí, což si zaslouží adekvátní kompenzaci. Transparentnost a etika je další faktor. Transparentní a spravedlivé odměňování může snížit riziko korupce. Když politici dostávají férové platy, snižuje se pravděpodobnost, že budou hledat doplňkové příjmy.

Na druhé straně existují ale velmi silné argumenty pro to, abychom platy politiků udrželi na rozumné úrovni. Veřejné zdroje a rozpočet je jeden z nich. Každý výdaj ze státního rozpočtu musíme obhájit. Snižující se příjmy rodin s dětmi nebo samoživitelek, rostoucí výdaje na energie, sociální služby a zdravotnictví kladou výrazný důraz na potřebu šetřit. Vysoké platy politiků vyvolávají také negativní ohlasy a dojem, že si politici žijí nad poměry. To vede k pocitům frustrace mezi občany, kteří čelí každodenním ekonomickým problémům. Politici by měli být vzorem pro ostatní. Postoj, který říká, že bychom měli sdílet a budovat solidárně společnost, by měl být vyjádřen v odměnách.

Mnoho zemí má různé přístupy (k) odměňování politiků. V Německu se platy poslanců pravidelně revidují podle inflace a průměrného platu občanů. Ve Švédsku je odměna pro politiky nastavena tak, aby byla transparentní, což přispívá k vysoké míře důvěry společnosti. Na druhou stranu v některých zemích, jako je třeba Venezuela, byly platy politiků v minulosti obrovské, avšak kvůli ekonomickým problémům a korupci vedly pouze k potížím a ztrátě důvěry veřejnosti.

Nalezení správné rovnováhy mezi spravedlivými platy politiků a odpovědností vůči veřejným financím je klíčové. Úplná transparentnost ve stanovování a vyplácení platů politiků je nutná. Občané mají právo vědět, kolik jejich zástupci vydělávají a na jakém základě jsou jejich platy určovány. Místo fixních platů by měly být platy politiků pravidelně revidovány, aby odrážely ekonomické podmínky a životní náklady celé společnosti. Část platu by možná mohla být věnována na podporu sociálních různých programů, což by nejen pomohlo obyvatelstvu, ale také by vytvářelo symbolickou hodnotu jejich odměn.

Dámy a pánové, diskuse o platech politiků není pouze jen otázkou čísel. Je to otázka etiky, důvěry našich obyvatel. Je nezbytné, abychom našli rovnováhu, která bude reflektovat spravedlnost, odpovědnost a transparentnost. Politici by měli být odměňováni spravedlivě, ale zároveň musí mít na paměti, že jsou zde pro občany, společně budovat systém, který stanoví průhledná a férová pravidla pro všechny. Musíme zajistit také hlavně důvěru, kterou naše společnost potřebuje obnovit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taky děkuji, pane poslanče. V tuto chvíli Vladimír Zlínský je další, kdo se přihlásil do rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, rád bych se také vyjádřil k této problematice. Fakt je ten, jak tady už někteří mí předřečníci řekli, že už tady bylo mnoho řečeno, takže můj projev bude obecnější a bude se týkat tématu, které tady nebylo zmíněno.

Já jsem si tady přinesl knihu, která se jmenuje Sedm zákonů. Je to kniha od pana profesora Miroslava Bárty, což je známý egyptolog, který se zabývá koncepcí kolapsu civilizací. Možná si říkáte, jakým způsobem to souvisí - kolaps civilizací - se zvyšováním platů, a myslíte si, že jsem úplně zešílel, ale nicméně si myslím, že tam souvislost je, protože jeden ze základních pilířů fungování jakékoliv společnosti je takzvaná společenská smlouva. To znamená, je to smlouva mezi elitami a zbytkovou společností, kde ta zbytková společnost nebo obyvatelstvo nějakým způsobem akceptuje, že elita řídí danou společnost a že samozřejmě má z toho jakési výhody, protože ten poměr je samozřejmě asymetrický, protože elita má přístup jednak k financím, jednak k informacím a k řízení té společnosti, takže je třeba vždycky zajistit to, aby ta společenská smlouva byla vyvážená a aby se hlavně v době, kdy nastane kritická situace nebo se zhorší celospolečenská situace nebo situace bezpečnostní v okolí, tak aby ty elity akceptovaly tuto situaci, to znamená, i na ty svoje, jak bych to řekl, výhody nebo prebendy, prostě na základě té situace, která se odehrává, tak to prostě akceptovaly a ty prebendy upravily té situaci, která je.

Samozřejmě celou tu knížku nebudu číst, to bych asi nebyl pochválen, nicméně vy víte, že já se vždycky snažím aspoň trochu tady poučit jednak občany, jednak i poslance, takže abyste věděli, co to vlastně takový ten kolaps společnosti je a co se za tím skrývá, tak já tady budu citovat z té knihy, takže: "Kolapsy jsou obecně nepředpověditelné a neočekávané." Tím se myslí to, že možná všichni cítíme, že něco je ve vzduchu, něco je špatně, ale nikdo z nás neví, kdy se něco stane. To je myšleno tady touto myšlenkou. "V době těsně před kolapsem musí dojít k náhlému poklesu výnosů v ekonomickém smyslu."

Tak se obávám, jestli přece jenom se nám tohle trošku nenaplňuje. Doufejme, že ne. "Během kolapsu dochází k náhlé a významné ztrátě komplexity." to si myslím, že komplexita zatím ještě je vysoká, že roste, že to se nenaplňuje. "Během kolapsu zanikají stávající zásadní struktury nezbytné pro řídící činnost daného systému." To se taky neděje. "Během kolapsu dochází k decentralizaci, despecializaci, poklesu míry organizovanosti a sociální nivelizaci společnosti, civilizace obvykle dospívají do kritického stavu kvůli své vnitřní dynamice, ale na iniciaci, spuštění, vlastního kolapsu se často podílí vnitřní nebo vnější impulz." To je takzvaný trigger, spouštěč. Tak samozřejmě je tady obava, co bude tím triggerem, to taky nikdo neví, tak nechci říkat, že to bude tady zvýšení platů politiků. "Proces kolapsu není lineární, evoluční, děje se skokově." O tom už jsem hovořil, že je to nečekávaná situace, která přijde náhle. "Během procesu kolapsu může také dojít k zásadní ztrátě či proměně etnicity na daném území, vymizení původního duchovního substrátu, propadu vzdělanosti." Tak to se obávám, že hlavně na západ od našich hranic něco takového se může začít odehrávat. "To, že nastává kolaps, si lidé obvykle neuvědomí až v jeho konečné fázi, kdy už je na všechno zpravidla pozdě."

Teďka bych tady zmínil krátce ještě, jaké jsou důvody kolapsu těch složitých společností, což je zajímavé, to je... se vztahuje k tomu našemu tématu. Jednak je to "vyčerpání a zánik zdrojů nezbytných pro život a z velké části neobnovitelných, přechod na nový zdroj energie" - jako třeba z dřeva na uhlí, ale v našem případě spíš z uhlí na obnovitelné zdroje, hlavně mám na mysli větrnou energii nebo energii z větrných zdrojů a solárních - "jiné složité společnosti, to znamená, může ten kolaps způsobit střetnutí s technologicky rozvinutější společností nebo útok zvenčí." Ale co je důležité, tak hlavně: "třídní konflikty, sociální rozpory, špatné řízení ze strany elity nebo její špatné chování."

Já bych tady chtěl zmínit projev pana premiéra, který ve svém vánočním projevu zmínil, že největším ohrožením pro naši společnost jsou prodavači strachu. Abych se pravdu přiznal, tak tady, když čtu z té odborné publikace, tak žádné prodavače strachu nevidím, spíš tady vidím tedy špatné řízení ze strany elit. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já vás přeruším a poprosím kolegyně a kolegy, aby se v obou částech našeho jednacího sálu utišili a vy jste mohl pokračovat ve svém přednesu.

Děkuju, kolegyně, kolegové, za uklidnění.

Pane poslanče, můžete pokračovat.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Já bych ještě na závěr přečetl, abyste věděli, co je to ta společenská smlouva, správnou definici, přesnou. "Společenská smlouva znamená schopnost společnosti jako celku se zabývat zájmy jednotlivých členů a skupin, dbát na rovnost příležitostí a dodržování našich povinností, uvědomění si našich práv. Stejně tak funkční společenská smlouva znamená, že ve společnosti se udržuje vysoká hladina spravedlnosti vymahatelná v reálném čase. Tato smlouva je nutně asymetrická, protože na jedné straně stojí elity společnosti, které jsou v převaze, pokud jde o majetek a vliv, a na druhé straně stojí mnohem početnější vrstva většinové populace. Společenská smlouva se vyvíjí v čase a právě nyní jsme svědky tektonických pohybů světa na rozhraní, které charakterizuje nápadný nedostatek pozitivního leadershipu, krize identity i legitimity elit, stejně jako množící se signály, že dosavadní koncept společenské smlouvy se stává stále méně funkčním. Budeme muset pracně hledat její nový obsah a ten naplnit." Toto napsal ve své knize pan profesor Miroslav Bárta, současný senátor zvolený za STAN. Fakt je ten, že to napsal v době, kdy ještě nebyl senátorem. Tím jsem to chtěl propojit, tady ta dvě témata, a varovat před tím, abychom nezpůsobili to, že spustíme ten trigger a dojde k něčemu, co nemůžeme předvídat. Neříkám, že to bude tato situace, ale varuji před tím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan vicepremiér Jurečka. (Ministr Jurečka nereaguje.) Pane vicepremiére, vaše faktická poznámka.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Omlouvám se. Děkuji. Já jsem chtěl poprosit vzhledem k tomu, že ta rozprava tady běží i s těmi přednostní právy prakticky od 9 hodin - máme poslední tři přihlášené, chápu to a vnímám to v posledních desítkách minut, že to je vlastně určitá obstrukce ze strany poslankyň a poslanců hnutí SPD - i s ohledem na pátek, na poslední rozloučení s naším kolegou Milanem Ferancem, na který určitě plánují jít nejenom poslanci poslaneckého klubu ANO, ale i z jiných politických klubů, tak jestli by nebylo na zvážení, jestliže máme ještě teď 13.35 do 14 hodin - klidně i, když se na tom všichni dohodneme, lze to přetáhnout ve shodě přes 14. hodinu - tak dokončit třetí čtení dnes. Mně přijde fakt zbytečné tady v pátek pokračovat v této mimořádné schůzi a 200 poslankyň a poslanců i s ohledem na to, co jsem zmiňoval, se snažit tady v pátek mít. Je to můj jenom apel, jestli se někdo rozhodl obstruovat, je to jeho rozhodnutí, ale mně to úplně fakt logiku nedává vzhledem k tomu, že ta debata tady proběhla, všechna jasná stanoviska, ta politická i věcná, byla sdělena. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Vnímám to jako váš apel, nepřednesl jste žádný procedurální návrh. Je to asi v tuhletu chvíli na poradu předsedů klubů, jestli jsou schopni k něčemu takovému dospět. Pokud ano, tak stačí, abychom si to pak nějakým způsobem sdělili a zachovali se podle toho.

Nicméně nyní vystoupí v pořadí pan poslanec Sládeček.

 

Poslanec Karel Sládeček: Vážené kolegyně, kolegové, dnes bych se rád zamyslel nad otázkou, která rezonuje ve společnosti, a sice zmrazení platů politiků. Tento krok považuji za logický a nezbytný v době, kdy čelíme ekonomickým výzvám, které dopadají na každého občana naší země. Průměrný člověk se potýká s rostoucími životními náklady, inflací a nejistotou ohledně své finanční budoucnosti, je proto naším morálním závazkem ukázat, že chápeme tyto obavy a jsme ochotni sdílet břímě s lidmi, kterým sloužíme.

Zmrazení platů politiků je jasným signálem, že si uvědomujeme svou odpovědnost a jsme připraveni postavit potřeby občanů nad vlastní pohodlí. Tento krok nejen přispěje k větší důvěře veřejnosti v politiku, ale také posílí solidaritu mezi námi a těmi, kteří nás zvolili. Nejde jen o symbolický čin, jde o skutečný závazek k odpovědnosti a spravedlnosti. Děkuji vám za pozornost a doufám, že společně podpoříme tento smysluplný návrh.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Štefanová. Pardon, s přednostním právem se hlásil pan vicepremiér Jurečka, ano, omlouvám se. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já jsem ještě chtěl využít, i teď v obecné rozpravě... bych načetl podle § 95 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny legislativně technické úpravy, protože k těm pozměňovacím návrhům, které jsem navrhl při... omezení kumulace funkcí, které by se týkalo i té kombinace komunální úroveň a krajská úroveň. Tam někde u těch, kteří jsou neuvolnění, docházelo i ke snížení té jejich odměny a už to bylo projednáno jednotlivými zastupitelstvy, tak abychom nedostávali tyto lidi do situace, že v případě by museli znovu v průběhu roku 2025 jít s tím na jednání zastupitelstva, upravovat tu výši, protože někteří to mají snížené i pod ten stávající možný maximální limit, tak jsem považoval při zvážení všech těch okolností vlastně za fér, abychom pro rok 2025 ponechali stávající pravidla a od 1. 1. 2026 aby u této varianty došlo k úpravě, takže si to dovolím načíst tedy úplně přesně.

To znamená, aby ta část, která upravuje účinnost vládního návrhu zákona - původně označená jako část třetí sněmovního tisku 825/0 - se v případě schválení pozměňovacího návrhu vedeného pod číslem sněmovního dokumentu 5765, označeného ve sněmovním tisku 825/2 jako F1, nebo v případě schválení pozměňovacího návrhu vedeného pod číslem sněmovního dokumentu 5764, označeného ve sněmovním tisku 825/2 jako F2 upraví tak, že se na konci textu příslušného článku doplní slova ": ‚s výjimkou ustanovení části třetí až páté, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2026‘". K tomu patří to odůvodnění, které jsem říkal v úvodu. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane vicepremiére. V tuhle chvíli přijde na řadu kolegyně, paní poslankyně Štefanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. I já se tu připojím ke svým kolegům předřečníkům, těm, kteří tedy s tímto návrhem nesouhlasí. Jsem přesvědčena o tom, že navyšování platů politiků v tuto chvíli o tu navrhovanou procentuální výši je prostě špatně. Zamrazení těchto platů, a to na celé příští volební období, tak jak navrhuje pozměňovací návrh pana předsedy Okamury, je v podstatě jediné, co máme, nebo co musíme, v podstatě jediné, co můžeme správně s touto situací udělat.

Rozhodně v této situaci, kdy stav státních financí je takový, jaký je, kdy roste státní dluh a nejsou peníze na platy zaměstnanců, těch potřebných zaměstnanců a lidí, jako jsou policisté, hasiči, zdravotníci a tak dál, nejsou peníze na důchody, nejsou peníze v podstatě na nic, tak za této situace si navyšovat sami sobě - navyšovat platy pro politiky - je naprostý nesmysl.

Co naopak je potřeba udělat, je oddělit ty platy politiků od těch ostatních, oddělit je zvlášť a zavést nějaký rozumný valorizační mechanismus, který bude odrážet se například od průměrné mzdy nebo od nějakého jiného parametru, který bude odrážet skutečný stav financí nebo finanční situace lidí v České republice tak, aby si politici dále o svých platech sami prostě nerozhodovali. Je to možné změnit zákonem a na to právě těch několik let zamražení platů by se mělo využít, a proto by i celá Sněmovna měla ten pozměňovací návrh na zamražení platů na celé příští volební období podpořit a nepřipustit v tuto chvíli nesmyslné navyšování vlastních platů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Fiala, takže mu dávám slovo. Pane předsedo, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji vám za slovo. Kolegyně, kolegové, my nemáme zájem tu Sněmovnu nějak obstruovat, protože víme, že je potřeba ten zákon dotáhnout do konce, aby soudci a někteří další ústavní činitelé měli jasno, kolik budou brát od začátku letošního roku, nicméně ten tlak na zvýšení platů politiků je z této Sněmovny zřejmý a pravděpodobně koalice udělá všechno pro to, aby to protlačila. Za nás, za hnutí SPD, mohu říct, že my s tím zásadně nesouhlasíme, a proto si dovoluji vás požádat o přestávku na poradu poslaneckého klubu hnutí SPD v délce 20 minut, abychom se poradili o další strategii. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To znamená, v tomhle případě bychom přesáhli 14. hodinu, protože bude v tu chvíli 14.04 hodin. Jestli tomu dobře rozumím, tak v tuhletu chvíli musím naše jednání přerušit a budeme pokračovat pravděpodobně v pátek. (Probíhá domluva o poradě předsedů klubů.)

Takže ještě se vrátíme... Ve 14.03 se tedy nějakým způsobem vrátíme do Poslanecké, sem do sálu. Na tuhletu chvíli vyhlašuju přestávku na základě požadavku klubu SPD a po poradě uvidíme, jakým způsobem tu schůzi povedeme dál.

(Jednání přerušeno v 13.45 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.03 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 14.03 hodin, končí tedy přestávka klubu hnutí SPD.

Já vám chci oznámit, že na základě dohody předsedů klubů, respektive klubů v naší Poslanecké sněmovně, přerušuji tuto schůzi, a to do pátku do 9 hodin, kdy budeme v bodu pokračovat, takže vám přeji hezký zbytek dne.

(Jednání skončilo v 14.04 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 22. 1. 2025 v 12:21.