(pokračuje Jan Bartošek)

8.
Vládní návrh zákona o digitální ekonomice a o změně některých souvisejících zákonů
/sněmovní tisk 776/ - druhé čtení

A z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček. Já vás prosím, pane ministře, abyste se ujal slova.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Lukáš Vlček: Pane předsedající, dámy a pánové, hezký večer. Dovolte tedy, abych krátce uvedl druhé čtení sněmovního tisku číslo 776, návrh zákona o digitální ekonomice a o změně některých souvisejících zákonů. Tento tisk reaguje na nutnost adaptace našeho právního řádu na evropská nařízení, a to konkrétně na nařízení číslo 2022/2065, o digitálních službách, a částečně i nařízení číslo 2022/868, o evropské správě dat s tím, že návrh zákona ruší dosavadní zákon číslo 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, který implementoval směrnici číslo 2000/31/ES, o elektronickém obchodu, a nařízení 2019/1150 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele on-line v režimu Platform to Business. Návrh přebírá implementaci těchto zařízení s minimálními zásahy pouze v těch částech, kde je to nutné pro naplnění evropských požadavků. S tím, že návrh upravuje strukturu dozorových orgánů. Kordinátorem digitálních služeb určuje Český telekomunikační úřad a dalším dozorovým orgánem Úřad na ochranu osobních údajů.

Aktuálně byl do systému nahrán jediný pozměňovací návrh, a to pana poslance Tesaříka, který doplňuje pravomoci Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Nově by byla tedy možnost vydávat takzvané příkazy dle nařízení o digitálních službách. A my s tímto návrhem, pokud hovořím za náš resort, souhlasíme. Tolik tedy za nějaký úvod. Jenom upozorňuji, že máme i zde určité prodlení v implementaci a nemá smysl připomínat negativní dopady s tím související. Tolik úvodní slovo, budu rád reagovat na dotazy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání hospodářskému výboru jako výboru garančnímu, usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 776/1 a 2 a já prosím, aby se ujal slova zpravodaj hospodářského výboru, poslanec Marek Novák, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hospodářský výbor se tomuto tisku věnoval na svém zasedání v listopadu roku 2024 a to 7. listopadu. A já vás nyní seznámím s usnesením hospodářského výboru. "Hospodářský výbor doporučuje Poslanecké sněmovně projednat a schválit sněmovní tisk 776, a to právě ve znění schváleného pozměňovacího návrhu, který se týká Státní zemědělské a potravinářské inspekce, která svým způsobem bude mít nově pravomoce právě v rámci zákona o digitální ekonomice. Za druhé zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s navrhovatelem a legislativním odborem kanceláře Sněmovny parlamentu provedl k návrhu zákona legislativně technické úpravy, které nemají dopad na věcný obsah navrhovaného zákona. Za třetí pověřuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu přednesl zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu. A za poslední pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedkyni Poslanecké sněmovny, což se stalo."

Toliko moje zpravodajská zpráva, a já se tímto s přednostním právem hlásím do obecné rozpravy.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Eviduji vaše přednostní právo a rovnou vám udělím slovo, prosím.

 

Poslanec Marek Novák: Opět děkuji za slovo, pane předsedající. Já se nyní budu věnovat nejenom tomu zákonu, který harmonizuje implementaci toho nařízení, které už je dnes platné. Jsme velmi často upozorňováni na to, že už jsme v prodlení a podobně, že nám hrozí sankce. To slýcháme velmi často a je to taková berlička. K tomu nemluvte, nepodávejte rozpor nebo dostaneme pokutu. Ale tady je potřeba se skutečně zastavit nad tím, o co jde, a mluvit nejenom o tom zákonu, který implementuje nařízení do našeho právního řádu, ale mluvit o tom nařízení jako takovém. Vlastně si troufám i říci, že v podstatě ten zákon z pohledu implementace ano, patří do gesce MPO, nicméně z pohledu dopadů toho nařízení jako takového v první řadě patří do gesce Ministerstva spravedlnosti.

Na jednu stranu, i když jsem rád, že jsme jako hnutí ANO vetovali projednání ve zkráceném režimu a schválení tohoto zákona v prvním čtení, tak na druhou stranu mě docela mrzí, že si někteří poslanci vůbec neuvědomují, o čem vlastně ten zákon jako takový je, protože ta vládní novela nám definuje už ty technikálie, kdo bude zodpovědný za dohled, jakým způsobem budou probíhat procesy a tak dál. Jsou to skutečně technikálie, proti kterým víceméně my tady ani nemusíme protestovat, protože ty technikálie jsou v pořádku. Ale když se vrátíme vlastně k jádru toho nařízení jako takového, tak zjistíme, že my se vlastně vůbec nebavíme o nějaké technické věci.

Já na úvod svého vystoupení můžu začít otázkou, co je svoboda. Buď je to prázdné slovo a nebo je to jedna z nejcennějších hodnot, které máme. Právě dnešní doba je zvláštní. Svobodu si ceníme, ale jakmile ji máme bránit, tak často ustoupíme ve jménu bezpečnosti, progresu nebo modernizace. No, a přesně toto riziko vidím právě v tomto návrhu zákona o digitální ekonomice. Já bych se tady hrozně rád bavil o digitální ekonomice. Vidíte, jmenuje se to Vládní návrh zákona o digitální ekonomice a já začínám svobodou slova. Není to divné? No není, protože to právě obsahuje nařízení, které tady harmonizujeme a je určitě potřeba dostat nařízení Evropské unie do českého práva.

Na druhou stranu tady musíme všechno akceptovat a říci si, jestli je to správně, není to správně? Já si myslím, že ta otázka určitě na půdu Parlamentu České republiky patří. Jestli se tady budeme bavit o omezování svobody slova, anebo jestli se tady bohapustě budeme bavit o procesu, jak tu svobodu slova omezit, kdo to bude kontrolovat, jak to bude kontrolovat a my budeme jenom přihlížet. To nechceme, protože podle mého názoru právě v rámci této harmonizace jde především o vynucené schválení omezení svobody projevu naším Parlamentem ze strany Evropské unie.

My, když jsme jako hnutí ANO vetovali právě ten návrh, aby byl v rámci prvního čtení projednán ve zkráceném režimu dle § 90, měli jsme tehdy pouze podezření, že se nám do našeho českého práva plíživě dostává cenzura. Po důkladném prozkoumání všech aspektů nařízení směrnice DSA jsme měli jasno a naše podezření se potvrdilo. Tento návrh, zdánlivě neškodný, přináší riziko takových omezení svobody slova, že by i Orwellovi padla brada. To už něco znamená, vzhledem k tomu, že v jeho představách nás sledoval Velký bratr, nikoliv wifi router. No, a proto také cítím potřebu vystoupit proti návrhu zákona o digitální ekonomice, který je momentálně předmětem naší debaty.

Nejde totiž jen o implementaci do českého práva. Jde obecně o akceptaci směrnice Evropské unie, se kterou mám osobně zásadní problém. Český Parlament by měl jednoznačně protestovat a usilovat o její zrušení, případně minimálně revizi. Tento návrh, ač na první pohled ambiciózní a zacílený na modernizaci našeho hospodářství, jednoznačně nese závažné riziko ohrožení jedné z nejcennějších hodnot, které máme, a to je svoboda slova. Právě svoboda slova je základním pilířem demokratické společnosti. Je to právo, které nám umožňuje vyjádřit své názory, nesouhlasit s vládními politikami a sdílet informace bez obav z cenzury či postihů. Bez ní nemůže demokracie existovat. Přesto právě tato svoboda je v navrhovaném zákoně vystavena vážné hrozbě.

Nařízení DSA obsahuje spoustu věcí. Je tam ochrana dětí, což je fajn, a fandím tomu. Je tam ochrana hospodářské politiky. Je tam ochrana konkurence. To jsou všechno aspekty, se kterými my můžeme souhlasit, ale objevil se tam další aspekt, který v mých očích právě ohrožuje svobodu slova, a to je hodnota, za kterou budu vždycky stát. Můžeme si dát na misky vah cokoliv, ale svoboda slova to vždy převáží.

Pojďme se blíže podívat na riziko cenzury v digitálním prostoru. Navrhovaný zákon obsahuje ustanovení, která dávají státním institucím a technologickým gigantům velmi rozsáhlé pravomoci v oblasti regulace obsahu na internetu. Slyšíte dobře, v oblasti regulace na internetu. Pod záminkou boje proti dezinformacím či závadnému obsahu má dojít k centralizaci kontroly nad tím, co můžeme a nemůžeme zveřejnit. Tato opatření jednoznačně vytvářejí prostor pro cenzuru a zneužití moci. Kdo bude rozhodovat o tom, co je dezinformace? Český telekomunikační úřad, který má na toto vymezeno cirka 17 pozic? Nemyslím si. Jak zajistíme, že tento nástroj, který chceme implementovat, nebude využíván k potlačení nepohodlných názorů?

Co je to vlastně ten Digital Services Act? Je to náplast na prasklinu, která může způsobit zemětřesení. Začněme srdcem tohoto problému. Digital Services Act je evropské nařízení, jehož cílem je takzvaně vyčistit internet od dezinformací, nenávistných projevů a dalších toxických obsahů.

Tohle je tam psáno. Zní to jako dobrý nápad, že jo? Kdo by nechtěl bezpečnější on-line prostor? Já určitě ano. Ale jak říká ono známé, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Bezhlaví propagátoři DSA často tvrdí: je třeba bojovat proti fake news. Super. Cenzurou? Já říkám - ano, ale kdo určí, co je to fake news? Kdo to rozhodne, co je to ta pravda, anebo jaký je rozdíl mezi pravdou a názorem? Kdo to bude rozhodovat? A proč vlastně? A bude to stát? Nebo to bude korporace? Nebo to bude algoritmus, který vlastně nerozezná satirický příspěvek od výhrůžky? Co to vlastně bude? Co tam bude implementováno? Kdo rozhodne?

Stačí jeden špatně interpretovaný tweet a v on-line prostoru končíte. A bude jedno, jestli půjde o ironii nebo satiru. Jednoduše budete vyhodnoceni jako šiřitelé dezinformací a už si na sítích neškrtnete - na všech, ne na jedné, na všech. Tohle chceme? Nejhorší je, že v konečné fázi vlastně už vůbec nepůjde o to, kdo měl pravdu. Půjde o to, kdo bude v hledáčku takzvaných oznamovatelů. A to je síla. Znelíbíte se? Půjdou po vás, dostanou vás - jenom díky DSA. Pecka.

A jaká je vlastně motivace propagátorů Digital Services Act? V mých očích to bude nejspíš taková ta svatá trojice: bezpečnost, peníze a moc. Proč tolik lidí podporuje DSA? Není to jen touha po bezpečnějším internetu, velmi často právě za těmito úmysly stojí skrytá motivace. Můžeme si to rozhodit do takových třech, čtyřech pointů. První je bezpečnost jako zástěrka, protože mnozí politici, kteří se právě DSA zastávají, vám řeknou: jde o ochranu občanů. Pecka. Ale ve skutečnosti o žádnou ochranu nejde, jde o kontrolu. Jak lépe umlčet kritiky než tím, že jejich názory označíte za závadný obsah a nahlásíte na patřičné místo? Nic jednoduššího totiž nebude. Takhle je sejmete raz dva. V Rusku se tomu říká boj proti fake news, ale ve skutečnosti je to umlčování těch, kteří mají nepohodlný názor.

Další bod - korporátní zisk. Velké technologické společnosti DSA vítají a dokonce mu fandí. Pecka. A proč? Jednoduše, protože oni (ony?) mohou dovolit náklady na jeho implementaci, i když to nařízení říká, že větší společnosti budou mít větší povinnosti, tudíž větší náklady, ale ty menší budou mít ty náklady také. Malé firmy shoří. No a výsledek? Jaký bude výsledek na sítích? Jednoznačně - menší konkurence a větší zisky pro giganty, proto tomu velké firmy fandí a fandit budou a budou to tlačit a budou vám říkat, jak je to super. Zkuste si představit, že by Meta dostala každý měsíc dárek v hodnotě vyřazení pěti malých konkurentů. No jasně, že by jásala.

Další point - moc nad informacemi. Jakmile stát začne regulovat, co smíte a nesmíte říkat, no, tak má jednoznačně moc ovlivňovat veřejnou debatu jako takovou. A kde končí regulace, tak tam jistě všichni víte, co začíná: právě v tomto bodě začíná cenzura. A právě u nás ještě mnozí pamatují, co to je cenzura, protože ji zažili na vlastní kůži a bojí se jí, nechtějí zpátky. K čemu algoritmy? To jsou takoví ti novodobí soudci bez smyslu pro humor. Jedním z největších problémů Digital Services Actu je právě spoléhání na algoritmy, protože to množství příspěvků a množství komentářů není schopný člověk zachytit, musí fungovat algoritmy. A ty fungují už dnes. A ty algoritmy rozhodují o tom, co je a není přijatelné. Ale právě tyto algoritmy - možná zatím, ale stále - nerozumí kontextu.

Pamatujete si, jak například YouTube mazal historické dokumenty, protože obsahovaly nacistické symboly? Dokumenty, které měly vzdělávat o hrůzách historie, byly tehdy algoritmy označeny za závadný obsah. Pecka. A co teď humor? Co satira? Pokud napíšete na Facebook, že politik x je klaun, algoritmus vás může označit za šiřitele nenávisti. Pokud ale napíšete, že politik x je největší komediant v celé vládě, tak vás může systém vyhodnotit jako fanouška. A to si vezměte, že ten druhý případ je vlastně mnohem větší urážka. Ale to víme my, to neví algoritmus.

No a podívejme se vlastně na příklady z jiných zemí, jak podobné zákony fungují jinde. Když si vezmeme Francii - zákon proti fake news během volebních kampaní měl chránit demokracii. A místo toho jej politické strany prokazatelně začaly používat k umlčování svých oponentů. Myslím si, že to nechce nikdo z nás, kdo tu sedíme, ať jsme v koalici nebo v opozici, že takhle to prostě fungovat nemá. Německo - přísné zákony na odstraňování nenávistného obsahu vedly k tomu, že platformy začaly mazat i příspěvky, které byly zcela legální. Strach z pokut totiž vytvořil prostředí z autocenzury. Lidé se začali bát dávat své názory na sociální sítě. Tohle to způsobilo. To chceme? Chceme říkat lidem: radši mlčte, nebo vás na sociálních sítích umlčíme sami, a když vás neumlčíme, tak vás poženeme dál? No, to určitě nechceme. Nechci tady moc zmiňovat Rusko a Čínu, ale musím, protože tyto země jsou extrémní příklady, kde právě zákony o regulaci obsahu slouží jako nástroj k potlačení opozice. Kritizujete vládu, je to fake news. Protestujete, je to nenávistný obsah. A přesně tento model bychom tady stoprocentně nechtěli. Já si nemyslím, že nařízení DSA bylo psáno s tímto úmyslem, ale my se musíme poučit z toho, jak se tyto věci zneužívají.

A můžete mi tady stokrát tvrdit - vždyť se to ještě nestalo, vždyť se to ještě neimplementovalo. A já vám na druhou stranu řeknu - máte dům? A máte ho zabezpečený proti vloupání? A proč, když vás ještě nevykradli? Je to to samé. Otvíráme tady dveře něčemu, co může zásadně poškodit náš systém demokracie, co může zásadně omezit svobodu slova. Opravdu chceme dopadnout tak, že jediný nezávadný obsah na on-line platformách budou příspěvky o našich domácích mazlíčcích? Že vlastně to jediné se nebudeme bát dát na sítě, protože všichni víme, že pes štěká a kočka mňouká? Fakt? Že se budeme bát dát najevo svůj názor na cokoliv, aby nás náhodou někdo nepráskl jako dezinformátory? A co vy na to, kolegové, kteří si říkáte ti jediní opravdoví demokraté? Moc vás tady není. Vám je vážně jedno, co tam je? Mně to jedno prostě není a já fakt nevím, kam až chce tento Parlament zavést tu naši demokracii. My pokud se tomuto evropskému nařízení tady a teď v českém Parlamentu jasně nepostavíme, tak vám řeknu, kam směřujeme. Směřujeme do pekel.

Jak svoboda slova může doslova zmizet a jaké mohou být ty scénáře blízké budoucnosti? Co nás vlastně čeká, pokud přijmeme tento zákon? Můžu vám dát čtyři scénáře. Každý z těch bodů může fungovat sám, anebo můžou fungovat všechny dohromady, ale jsou to scénáře, ze kterých já mám obavu.

Za prvé - autocenzura. Lidé se začnou bát psát své názory. Začnou se bát, aby je někdo nenahlásil. Začnou se bát, aby nepřišli o svůj profil. Co když jejich příspěvek algoritmus špatně vyhodnotí? Co když je někdo nahlásí? Raději si to nechají pro sebe. Budou mlčet. A co to bude znamenat pro nás? My ztratíme jednoznačně tu pestrost názorů, ať jsou jakékoliv. Ale každý, každý občan České republiky má právo na názor. Každý.

Za další - jasný uniformní obsah. Proč? Ty malé platformy zmizí, protože nebudou schopny plnit náročné požadavky. A možná taky se stanou trnem v oku těch velkých, které po nich půjdou a budou hledat chyby v rámci tohoto nařízení. A zůstanou tu jen velké společnosti, které budou diktovat, co vidíme, a co ne.

Za další, za třetí - humor pod dohledem. Komici a satirici budou muset každý vtip konzultovat s právníkem. Satira totiž bude považována za příliš riskantní.

A v neposlední řadě - ztráta kritického myšlení. Pokud budeme chráněni před závadným obsahem, přestaneme totiž být sami schopni rozlišovat pravdu od lži. Už nás nic nebude nutit k tomu ověřovat si informace. Tohle je cíl Digital Service Act? Vyčistit nám hlavu a říct - teď jsme pro vás zajistili, že na sociálních sítích budou pouze ty správné, relevantní informace, a vy, milí občané, nemusíte přemýšlet nad tím, co tam je, a můžete tupě věřit všemu? Protože my to hlídáme? Tak přátelé, takhle ne, to je špatně. Tento zákon totiž nepovede jenom k umlčení médií, ale skutečně zasáhne každého z nás. Všechny lidi bez ohledu na profesi, bez ohledu na věk, všechny. Vytvoří totiž atmosféru strachu. Co když mě někdo nahlásí? Je můj názor správný? Můžu napsat svůj názor? Není to náhodou špatně? Neurazím někoho? Já nevím, tohle chceme? A znovu říkám, já ne.

Ta atmosféra strachu už v České republice, v naší historii, a dokonce si troufám říct moderní historii, byla mockrát, až mockrát. My víme, že strach je velmi silná emoce, a tak se lidé budou bát vyjádřit svůj názor, aby nebyli označeni za šiřitele dezinformací. A už teď máme spoustu lidí, kteří říkají - raději to ani nebudu psát, co kdyby mě někdo nahlásil. A myslím si, že je tady mnoho z nás, kterým někdy nějaký fanoušek napsal - já vás nahlásím, protože jste dezinformátor. Aspoň mně se to stalo. A nevadí mi to, nestydím za to. Tak nesouhlasil, fajn, nahlásil, nic se nestalo, OK.

A teď zase znovu, co ten humor? Co ta satira? Jak zajistíme, že algoritmy rozeznají vtip od závadného obsahu? Můžu vás ujistit, že dnes to algoritmy prostě nedokážou. Algoritmy jsou suché a algoritmy si nedají dohromady tuhle souvislost.

No a nakonec, co vše vlastně bude muset řešit policie a soudy? Chceme ty absurdity i u nás? My máme jasně definované trestné činy. My máme v našem trestním řádu jasně definováno, co můžeme, a co nemůžeme. My máme jasně definováno, co je to poplašná zpráva, my máme jasně definováno, co je to šíření nenávisti. Konkrétně na tyto případy nepotřebujeme žádný Digital Services Act. Nepotřebujeme, protože náš právní řád to řeší i bez tohoto nařízení. Tak o co vlastně jde? Jde o boj za pravdu, a nebo o boj o moc?

Zákon o digitální ekonomice je prezentován jako nezbytný krok k ochraně společnosti před dezinformacemi. Super. A teď, co jsou to ty dezinformace? Kdo určí, co je pravda, a co ne? Budeme spoléhat na státní úřady, v tomto případě na Český telekomunikační úřad, nebo budeme spoléhat na technologické giganty - Meta? Nebo budeme spoléhat na ty algoritmy, že se to jednou naučí myslet za lidi a myslet lépe než lidi? Určitě to všichni chceme, aby za nás myslela umělá inteligence? Já tedy ne. Protože budování a schopnost obhájit si vlastní názor, to je to, co nás dělá člověkem, to je to, co nás dělá rozumným člověkem. Mít svůj názor, stát si za svým názorem a být schopný ho obhájit.

Na to přece nepotřebuju žádné nařízení a už vůbec ne nařízení DSA. Nemůžu spoléhat na algoritmy, které nerozeznají rozdíl mezi ironií a skutečnou výhrůžkou.

A teď do trošku vzdálenější historie, než je ta ze včerejška, protože zmíním Donalda Trumpa a jeho výrok. Fake News jsou nepřítelem lidu. A teď, ať už s tím souhlasíte nebo ne, tak tento výrok poukazuje právě na to, že pravda jako taková, a pravdu má svým způsobem každý, je skutečně často otázkou interpretace. Trump sám byl opakovaně umlčován na sociálních sítích, což vedlo k zásadní debatě o tom, zda technologické společnosti mají takovou moc. A nyní chceme dát podobnou moc do rukou státu či úřadu státu. To je cesta k tomu, abychom nejen umlčeli politické odpůrce, ale i běžné občany a nedej bože občany s vlastním názorem. Mám fakt pocit, že my tady občana s vlastním názorem vlastně ani nechceme. Ne, já ho tady chci a je mi jedno, jestli se mnou souhlasí nebo nesouhlasí. Má svůj názor, dokáže si ho obhájit, je rozumný a značka ideál - je slušný. Tato kombinace už v poslední době na sítích je docela vzácná, že jo.

A co Zuckerberg a regulace? Vlk hlídající stádo ovcí. Mark Zuckerberg, šéf Facebooku, v minulosti prohlásil, že podporuje rozumnou regulaci internetu. Ale co to vlastně znamená. Zuckerbergova firma již roky nastavuje pravidla, která rozhodují o tom, co můžeme vidět a sdílet, jen mu k tomu nikdo nemusel pomáhat, on to zvládl sám a jediná Jeho motivace vlastně byly peníze, ne vaše názory, které jste sdílely na sítích.

Jeho podpora regulaci totiž není altruistická. Jde o pokus zajistit, že jeho platformy budou mít nad konkurencí prostě monopol, je to obchodník. Cílem Marka Zuckerberga je prostě maximalizace zisku, to je naprosto v pořádku, to mu nemůžeme vyčítat. Jenže jakmile se státní regulace stane příliš přísnou, tak právě ty malé platformy, které se snaží konkurovat těm velkým, a v tomto případě dokonce i média, prostě nebudou schopné vyhovět, nebudou schopné konkurovat, budou dokonce díky nařízení DSA likvidovány, tak to je pecka. A přitom DSA vznikla proto, aby narovnala to tržní prostředí, aby dala možnost malým platformám růst, proto více reguluje velké platformy. Ale ten efekt, který přijde, ten je naprosto opačný. A co Zuckerberg? Ten už dneska couvá. Nejdříve tvrdil, že nereguloval, aby nám potom teda s odstupem času řekl, že regulace už bylo moc, tak si odpovězme, jak to vlastně v té Metě bylo. To vlastně nikdo neví, protože nikdo neví, Jak Meta regulovala, jak Meta omezovala nebo naopak pouštěla, nevíme to, protože do jejich algoritmu jednoduše nevidíme. A to je tečka.

A jaké je řešení? Já osobně neříkám, a ani si nemyslím, že internet nepotřebuje pravidla, potřebuje. Nenávistné projevy, podvody, těch vidíme často teď, ať už Daniel Beneš z ČEZu, ať už Andrej Babiš, zneužití k prodeji energií a podobně. Máme tam toho hodně. Prostě manipulace a podvody jsou reálné problémy sociálních sítí.

Ale místo plošných regulací, které ohrožují svobodu, se musíme zaměřit na zcela skutečné problémy a ty můžu shrnout tak nějak do třech - mediální gramotnost, transparentnost algoritmů a diverzita. Podpora mediální gramotnosti je nutná. Musíme dělat všechno pro to, aby se lidi učili rozeznávat pravdivé informace od nepravdivých, ne jim říkat, co je pravda a co není, ale nechat na nich, ať oni se rozhodnou, to je ten cíl. Nedělejme prosím z lidí tupce, kteří nemají právo na svůj názor, mají.

Za další zajistit právě tu transparentnost algoritmů. To je přece alfa a omega. Můžu si tady nařizovat, co chci, ale v rámci té regulace, dokud nevím, jak fungují algoritmy - Mety třeba - nemám šanci. Meta si se mnou prostě... Dobře, nechtěl jsem to tak úplně říct, prostě si ze mě udělá srandu, ok.

A my skutečně musíme tlačit na to, aby právě ty velké technologické společnosti vysvětlovaly, jak fungují jejich systémy, aby ty algoritmy, které používají, byly transparentní, abychom věděli, kdy a proč a co bylo zastaveno a v neposlední řadě podpořit tu diverzitu digitálního prostoru. Musíme podporovat ty malé hráče a jsme v České republice, nemáme tady moc velkých hráčů. Starejme se o ty naše malé hráče. Podpořme firmy, podpořme digitální pískoviště, ale ne prostřednictvím dotací, prosím, protože je pro ně podstatné, aby byl trh, na kterém podnikají, předvídatelný a jediné, v čem jim my jako stát můžeme pomoct, je jednoduchý vstup do odvětví. V tom jim pomůžeme, nesypejme do toho prachy, protože to nikdy k ničemu nebude. Co dodat na závěr? Svoboda je křehká. Víte milé kolegyně, milí kolegové, svoboda slova není samozřejmostí a možná už je to dlouho, co se zvonilo klíči, možná už je to dlouho, co byly demonstrace, možná už je to dlouho, co se v ulicích střílelo. Možná už je dlouho úplně všechno, co se v moderní historii této republiky stalo a mnozí z nás vlastně spoustu těch situací a těch stavů, kdy ta republika skutečně plakala, nezažila, ale všichni jsme tady od toho, abychom byli schopni vyhodnotit historii, abychom na základě toho, co historie jasně prokázala, nedovolili jakýmkoliv způsobem omezovat svobodu slova, omezovat demokracii. Jsme tady od toho, abychom tyto hodnoty chránili a ne, abychom si řekli, to přišlo z Unie, s tím nic neuděláme. Tak jako od toho tady vážně nejsme.

My jsme dneska slyšeli slib nového kolegy. A první, co jsem si u toho slibu řekl, bylo: přesně to jsem slíbil i já. A bylo by fajn, kdyby si každý jeden z vás, kteří tady sedíte, tohle uvědomili. Vy jste tady od toho, my jsme tady od toho, abychom právě demokratické hodnoty našeho státu bedlivě střežili, abychom ta vrátka nepustili - ani na jeden prstíček, ani na dva. My tady totiž nejsme budulínci Evropské unie. A nikdy nebudeme. My si do základních práv a svobod nesmíme nechat mluvit. Ať je důvod k pootevření dveří lištičce jakkoliv bohulibý, buďme vždycky na pozoru! Protože takhle ne.

Jednoduše, pokud tento zákon přijmeme, tak riskujeme, že ztratíme právě to, co z nás dělá demokratickou společnost. A hlavně ztratíme poslední střípky důvěry našich občanů v náš stát. A všichni víte, chodíte mezi lidi, jak vnímají naše zřízení, jak vnímají občané, co se v tomto státě děje. Prosím vás, ukažme jim, že jsme tady pro ně. Jak řekl Benjamin Franklin, ti, kdo se vzdávají svobody ve jménu bezpečnosti, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost. Moc vás prosím, zamyslete se nad tím, co tento zákon přinese a zda jsme ochotni platit tak vysokou cenu, zda se chceme vzdát takto důležité hodnoty.

Já teď trošku odbočím. Mně je dneska vlastně strašně líto pana ministra průmyslu a obchodu, protože díky tomu, že tento návrh zákona byl vyhodnocen, jako že se bude harmonizovat a spadne pod úřad, který spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, tak se řeší v rámci gesce Ministra průmyslu a obchodu, který vlastně tady musí poslouchat projevy o svobodě slova. A docela bych i chápal, že ho to v uvozovkách nudí. Protože tohle je tak zásadní věc, že se jí v první řadě mělo věnovat Ministerstvo spravedlnosti, že ji měl projednávat výbor, který se tomuto tématu věnuje. Místo toho my na výboru pro hospodářskou politiku řešíme, že Český telekomunikační úřad bude kontrolovat svobodu slova. To je pecka, že? Je to taková krásná zkratka. Český telekomunikační úřad bude řešit stížnosti na nelegální obsah, šíření dezinformací. Pravda. Lež. Bezva. Prosím vás, dejme tomu stopku a pojďme to do té unie vrátit. Vím, že to není jednoduché.

Ale máme tady vládu České republiky, která nás právě na půdě parlamentu zastupuje. Máme tady naše europoslance, kteří už nyní toto téma otvírají znovu. Ale my musíme být jednotní a v rámci České republiky táhnout za jeden provaz bez ohledu na opozici a koalici. My musíme bojovat za hodnoty, které jsou pro občany České republiky. A tyto hodnoty nesmíme dát Evropské unii jako takové. Ty hodnoty jsou naše. Těch se držme.

Ze všech důvodů, které jsem tady zmínil, ale prosím vás, kolegové, hlavně za zachování svobody slova, pojďme se tomu postavit, jednoznačně odsoudit nařízení DSA a vyzvat či požádat vládu k jednání s Evropou, k jednání za ochranu hodnot občanů České republiky, k jednání takovému, které bude směřovat minimálně k pozastavení a k přezkumu tohoto nařízení, prostě k revizi. Jak jsem řekl v úvodu, jsou tam věci, se kterými souhlasím. Ochrana dětí například. Jsou tam. Ale znovu, nechceme přece dát do rukou kohokoliv svobodu slova. Protože svoboda slova je naše! Svoboda slova patří každému občanu České republiky. A my nemáme právo mu ji brát. My máme povinnost jeho svobodu slova hájit. To je náš úkol.

Já za tím účelem v podrobné rozpravě načtu i návrh usnesení, o kterém následně budeme ve třetím čtení hlasovat. Ale já vás, kolegyně, kolegové, vážně prosím, zamyslete se nad tím, co jsem vám tady dneska řekl. A možná ještě někteří mí kolegové řeknou, chceme skutečně otvírat ta vrátka? Chceme skutečně rozhodovat o tom, že vložíme někomu právo rozhodovat o tom, co je pravda a co pravda není? Co je dobrý názor, co je špatný názor? Co je informace, co je dezinformace? Znovu říkám, to není naše právo. Není.

Vzhledem k tomu, že v posledních dnech skutečně vyplouvají na povrch další a další pochybnosti právě o nařízení DSA, které máme tímto návrhem zákona harmonizovat do našeho systému, navrhuji vrácení tohoto zákona k přepracování a dále také navrhuji přerušení projednávání tohoto bodu do 21. května 2025, aby byl dostatek času zahájit jednání o revizi tohoto nařízení na půdě Evropské unie. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, mám tomu rozumět tak, že navrhujete procedurální návrh v tuhletu chvíli na přerušení? (Ano.) Hlásí se ještě pan poslanec. Jenom si to ujasním. Vrácení návrhu byl váš první návrh a druhý byl přerušení do 21. května? (Ano.) Zaznamenal jsem to dobře. Bezvadné. Hlásí se pan poslanec Haas.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. V kontextu procedurálního návrhu pana kolegy Nováka bych rád přednesl procedurální protinávrh, a to na přerušení tohoto bodu do času 20.12 dnešního dne. Děkuju vám mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: 20.12 dnešní den. Pan poslanec.

 

Poslanec Jan Kuchař: Dobrý večer. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych poprosil o přerušení tohoto bodu do 20 hodin 20 minut. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano. Tak prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Letocha: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně, abych přednesl svůj protinávrh. Navrhuji, abychom tento bod přerušili do dnešního dne dvacáté hodiny třicáté minuty. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Kolega Munzar se hlásil.

 

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Ano, děkuji, pane předsedající, za slovo. Já bych navrhoval kompromis mezi návrhy, které tady padají. Kromě teda původního návrhu pana poslance Nováka, a navrhuju přerušení tohoto bodu do 20.25 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Do 20.25 hodin. Ano, já jsem zaznamenal návrh na odhlášení, tak vás všechny odhlásím a poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili opětovně.

Tak ještě vydržte, pane kolego, já si tady jenom poznamenám všechny časy. Tak prosím, další.

 

Poslanec Josef Flek: Dobrý večer. Děkuji, pane místopředsedo. Já se omlouvám, že jsem trošku zadýchaný, ono mám to dál z kanceláře. Já bych dal protinávrh k tomu, co tady zaznělo, a to přerušení do 20.38. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Tak a to jsou pravděpodobně... ještě pan poslanec Zuna.

 

Poslanec Michal Zuna: Já děkuju za slovo. Vím, že těch protinávrhů je dost, nicméně... (V sále je hluk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já jen poprosím kolegyně, kolegy, aby se ztišili, protože neslyším vás, pane poslanče, co říkáte, tak poprosím kolegyně, kolegy, aby... ne, vážně, kolegové, kolegyně, neslyšel jsem ani teď slovo kolegy, který chce přednést svůj návrh, tak vás prosím, abyste se utišili, abychom mohli pokračovat.

 

Poslanec Michal Zuna: Já děkuju, pane místopředsedo. Můj protinávrh je na přerušení tohoto bodu do 20.28. 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: 20.28. Paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji, pane předsedo, za slovo. Já si myslím, že byste, pánové, kolegové, mohli svoje protinávrhy stáhnout. Už jste to stačili doběhnout, takže bychom mohli hlasovat jenom o tom jednom, který tady byl, a bylo by to v pohodě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A paní poslankyně, vy jste přednesla nějaký protinávrh? (Reakce z lavic.) To není návrh, který v tuhletu chvíli podle jednacího řádu měl zaznít, takže poprosím ve chvíli, kdy se budete hlásit, ať podáte rovněž hlasovatelný návrh. Pan předseda Cogan.

 

Poslanec Josef Cogan: Je vidět, že tady jako dochází k zjevné obstrukci vlastně toho jednání tohoto bodu. Já si dovolím navrhnout prostý návrh, a to jenom jakoby pozměňovací návrh toho, který tady byl řečen, a to naprosté přerušení.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Na co?

 

Poslanec Josef Cogan: Naprosté přerušení. (Předsedající: Prosté?) No, jenom přerušení. To znamená bez určení času.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan místopředseda Bartošek.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, kolegyně, kolegyně, ale jestliže je návrh na přerušení, vždy se musí říct dokdy, to znamená limitovat to buď časem, datumem, nebo není možné pouze přerušit. Ten návrh považuji za nehlasovatelný.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane místopředsedo. Mně to také se přiznám, že slovo prosté přerušení jsem zaznamenal... (Poslanec Cogan: Můj pozměňovací návrh je...)

Pane poslanče, nechte mě domluvit, já jsem zaznamenal tu poprvé, nicméně jestli byste mohl teda upřesnit nějaký termín, do kterého přerušujete.

 

Poslanec Josef Cogan: Já si dovolím navrhnout na přerušení do úterý 28. 1. do 14 hodin.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano. Tak to už je lepší než prosté přerušení. A ptám se, zda je ještě nějaký návrh na prosté nebo neprosté přerušení? Není tomu tak.

 

Tak začneme hlasovat a první začneme hlasovat návrh pana poslance, respektive takhle začneme hlasovat první protinávrhy, čili první bude protinávrh pana poslance Cogana. Slyšel jsem klepat kartičkou, ale přiznám se, že už jsem vás jednou odhlásil, tak to udělám ještě jednou, pokud máte chuť se znovu odhlásit a přihlásit, tak tak učiňte. Počkáme, než se ustálí počet poslanců.

Tak kolegyně, kolegové, začneme tedy od konce. První budeme hlasovat protinávrh pana předsedy Cogana, který navrhuje přerušení do úterý 28. 1. do 14 hodin.

Já zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 51, bylo přihlášeno 146 poslanců, pro hlasovalo 139. Čili jestli tomu dobře rozumím, přerušili jsme tento bod do úterý 28. 1. do 14 hodin. Tak uspěl první návrh pana předsedy Cogana, takže já přerušuju projednávání tohoto bodu.

 

Budeme pokračovat tedy dalším bodem našeho programu, to je

Aktualizováno 22. 1. 2025 v 12:36.