Úterý 6. května 2025, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 878/ - druhé čtení
Projednávání tohoto bodu jsme přerušili opakovaně, naposledy na 136. schůzi dne 24. dubna v obecné rozpravě.
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr životního prostředí Petr Hladík a zpravodajka výboru pro životní prostředí, poslankyně Jana Krutáková.
Připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Dále byl tisk přikázán hospodářskému výboru a výboru pro bezpečnost. Usnesení výborů byla doručena jako sněmovní tisky 878/1 až 6.
Nyní budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Dne 24. 4. byl přerušen ve svém vystoupení s přednostním právem ministr životního prostředí Petr Hladík a dále eviduji jedenáct přihlášek.
Pane ministře, jednak prosím, abyste zaujal místo u stolku navrhovatele, paní zpravodajku u místa zpravodaje daného tisku. Ptám se, pane ministře, zda chcete pokračovat ve slovu s přednostním právem? (Ministr Hladík: Nechci.) Nechcete pokračovat, děkuji.
Nyní tedy vystoupí jako další řádně přihlášený pan poslanec Oldřich Černý. Přihlásí se pak pan poslanec Ondřej Babka.
Eviduji zde faktické poznámky, ale ty reagují na probíhající rozpravu. Pan ministr se slova zřekl, v tom případě tedy přistoupíme k faktickým poznámkám, protože se vracíme zpátky do rozpravy. Jsou zde tři faktické poznámky: jako první paní poslankyně Zuzana Ožanová, pan poslanec Ondřej Babka a paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, máte slovo. (Poslankyně Ožanová hovoří, mikrofon je však vypnutý.)
Omlouvám se. (Předsedající zapíná mikrofon.)
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Já jsem se znovu musela přihlásit k faktické poznámce, byť jsem byla přihlášena už minule. Jenom takhle že bychom se měli nad tím trošku zamyslet.
Pan ministr - já jsem si totiž zapisovala, o čem mluvil - reagoval docela drsně na kolegyni Pošarovou a říkal: Kdo nemá rád přírodu, nemá rád lidi. Mě by zajímalo, zda má pan ministr rád přírodu, když spojil dva návrhy zákonů, spojil ochranu přírody s Národním parkem Křivoklátsko. Pokud vím, tak ochrana přírody tady měla podporu napříč politickým spektrem, protože jsou tam dobré věci, které by přírodě pomohly, ale spojil něco s něčím - (to), co chtějí všichni, s tím, co chce málokdo - to je Národní park Křivoklátsko, takže já se ptám, má tedy i pan ministr rád lidi, když nemá rád přírodu a nechce jí pomoct, tím, že mermomocí prosazuje Národní park Křivoklátsko bez ohledu na to, že díky tomu se s prominutím zdržuje schválení tolik potřebných změn týkajících se ochrany přírody? Opravdu nevím.
Dále ve svém projevu uváděl, že už se nemáme vracet k peticím. Prosím vás, když petici podepíše víc než 10 000 lidí, je to málo na to, abychom se k ní nevraceli? Já si myslím, že ne. Domnívám se, že máme právo se k tomu vracet, také k tomu, že ti lidé Národní park Křivoklátsko nechtějí, takže o tom to bylo, co minule hovořil pan ministr Hladík, kdy se snažil zdiskreditovat kolegyni Pošarovou prohlášením "kdo nemá rád přírodu, nemá rád lidi" a říkal nám, ať nemluvíme o petici, kterou podepsalo přes 11 000 lidí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní je systém faktických přihlášek (poznámek?).
Pane ministře, chcete-li, přihlaste se s faktickou poznámkou, případně s přednostním právem.
Paní poslankyně Berenika Peštová s faktickou poznámkou, přihlásil se pan poslanec Ondřej Babka. Prosím.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem tedy na faktické minule byla hlášená jako první, tak teď jsem druhá, to nevadí.
V každém případě, pane ministře, to rčení "kdo nemá rád přírodu, nemá rád lidi", to je vaše nějaká lidovecká modifikace. To rčení je totiž "kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi", jo? To je za prvé. (Potlesk z lavic hnutí ANO 2011.)
Za druhé, vy jste tady říkal ohledně toho, že se divíte, proč my tady bojujeme za obce a městečka malá, co jsou v té oblasti, protože nás tam vlastně stejně nevolí. No, vidíte to, oni nás nevolí a my přesto, aniž bychom měli to triko, jaké máte vy -SPOLU - za ně bojujeme. To je druhá věc.
Třetí věc, když jste tady říkal o těch obcích, že jich nebylo tolik, tak těch obcí, které s tím nesouhlasí, je 29 a tu petici podepsalo 13 000 lidí z 16 000 lidí, což není málo, takže jenom takové doupřesnění do vašeho projevu a je škoda, že vás přerušili. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další s faktickou poznámkou pan poslanec Ondřej Babka, poté pan poslanec Tomáš Helebrant, pan poslanec Vladimír Balaš, všechno faktické poznámky. Prosím.
Poslanec Ondřej Babka: Hezký den. Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já bych chtěl asi krátce shrnout to, co vlastně se tady v rámci projednávání tohoto tisku 878 odehrává už nějaký ten den. Vy se pod záminkou vyhlášení toho jednoho nového národního parku, tedy konkrétně Křivoklátska, se vláda nebo koalice nebo koaliční poslanci - já doufám, že se dneska dozvíme, jak to tedy je - tak se snažíte přepsat celý systém ochrany přírody v České republice. To je systém, který jsme i jako hnutí ANO v minulých letech nastavili tak, aby fungoval, aby chránil to nejcennější, aby respektoval obce a zároveň aby se opíral o vědecká data, a ne o politické nálady.
Co dneska tedy vidíme? Desítky pozměňovacích návrhů u tohoto zákona, které chtějí třeba zpochybnit platné dokumenty, které chtějí omezit pravomoci odborných orgánů, které chtějí rozbít bezzásahová území, podřídit ochranu přírody územním plánům, a dokonce povolit zásahy i v pralesních zónách, kvůli tomu, abyste protlačili jeden národní park, nový národní park, který ale přitom místní lidé ve velké většině nechtějí, které se vám prostě nepodařilo přesvědčit.
Připomínám, že v době, kdy byl ministrem životního prostředí Richard Brabec, jsme nic takového nepotřebovali. Ochrana přírody fungovala, správy národních parků měly a mají důvěru, obce měly svůj hlas a přitom jsme dokázali zachovat nějakou rovnováhu mezi zájmem veřejnosti, mezi zájmem přírody i regiony. To, co předkládáte dnes jako koaliční pozměňovací návrhy, to není žádná reforma. To je rozvrat systému, který doteď fungoval a který jsme zde nastavili. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji i za dodržení času. Jako další pan poslanec Tomáš Helebrant, připraví se pan poslanec Miloslav Janulík, pan poslanec Jan Bureš. Prosím, máte slovo.
Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, já bych měl dotaz tady na pana ministra, respektive dva konkrétní dotazy. Minule jste tady v projevu argumentoval, že podle studie se v dotčeném území nachází 51 procent původního ekosystému. Já bych se chtěl zeptat, protože ta čísla se objevují pokaždé jiná, já bych se chtěl zeptat, z jaké studie jste čerpal a kde je možné tady do této studie nahlídnout? Tohleto by mě zajímalo, protože ta čísla mám úplně jiná.
Pak by mě zajímalo... Pokud se vyhlásí národní park, tak v národním parku smí cyklisté jezdit jenom po vyznačených cyklostezkách, nyní v CHKO můžou jezdit po všech lesních cestách, což by znamenalo - vyhlášením národního parku - že by pro cyklisty nebylo přístupných několik set kilometrů lesních cest, tak chci se zeptat, jestli s tímhletím počítáte, případně jak by se to ošetřilo. Podobné to bude i s vodáky, kteří... Národním parkem protéká Berounka, část taky je v národním parku. Chtěl bych se zeptat, jestli to bude nějak omezené, jako je to třeba na Šumavě, kde můžou tím národním parkem proplouvat jenom s členem národního parku. Bude to nějak omezené nebo tak? Chtěl bych se tady na ty konkrétní věci zeptat. Děkuju, pane ministře. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Miloslav Janulík, připraví se pan poslanec Jan Bureš, faktické poznámky. Prosím.
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju za slovo, pane předsedající. No, já jsem z druhého konce republiky - stejný modus operandi, u nás chcete taky vyhlásit nad lužními lesy CHKO - a já jsem tam samozřejmě vyrostl a jako kluk jsem si tam hrál. Vůbec nevidím ty důvody, které najednou teď po x desítkách let vedou tady k tomu.
Ale co vám můžu říct, kolegové, tak u nás si lidi šeptají, že to je prostě byznys. Ten byznys bude spočívat v tom, že se nejprve vytěží nepůvodní dřeviny. To bude jeden velký byznys. Druhý byznys bude ten, že se tam budou za evropské prachy vysazovat původní dřeviny.
U nás je to naprostý nesmysl, protože krajinu stovky let zdělával rod Lichtenštejnů a vytvořil tam to, co tam vytvořil, pak tam byla železná opona, ale my jsme jako lidi místní tam odjakživa měli naprosto volný přístup, nikdo tam ničemu neubližoval a ani neubližuje a jsme zvyklí tam nějakým normálním způsobem fungovat a žít. V momentě, kdy se vyhlásí nějaké CHKO, tak to místo prostě přestane být k žití.
Otázka zní tedy... Jak to říkala kolegyně, kdo nemá rád zvířata... My chceme chránit přírodu, ale my taky chceme nějak žít. Nebudete chránit přírodu za cenu toho, že nás všecky vyženete nebo že prostě tam budeme za plotem a nebudeme moct ani do lesa, do kterého jsme celý život chodili, vstoupit pod záminkami jakýmisi, že si prostě pořídíte studie. Takových studií vám vytvořím, kolik chcete, a nemá to žádnou reálnou hodnotu.
Ale říkám, ten modus operandi mně připadá úplně stejný. Tady na Křivoklátsku vám nijak nevadí skládky odpadů a že tam hoří plasty. Prostě to nikomu nevadí, ale budete vyhlašovat něco, proti čemu všichni jsou, tak budete... Kdo nás tedy volí? Tak snad ti občani, tak musíme poslouchat jejich vůli, a jestli tam 16 000 lidí nebo všecky dotčené obce jsou proti, tak vy to budete lámat přes koleno? U nás je to to stejné. Nikdo to tam nechceme a vy prostě na sílu si to prosadíte tak, jak v diktatuře. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jako další s přednostním právem pan poslanec Jan Bureš, paní poslankyně Marie Pošarová, pan poslanec David Pražák, faktické poznámky. Prosím.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já si neodpustím pár reakcí.
Kolega Babka tady mluvil o tom, že chceme rozbít bezzásahová území, tak bych se ho chtěl zeptat, kde sebral ten pojem bezzásahové území, protože nikde v žádných předpisech žádný takový pojem není. Každý ředitel národního parku si ho vykládá po svém. Někdo ty stromy vytěží a odveze je pryč, třeba do Německa nebo do Rakouska, aniž by tam vysadil jediný původní druh, jediný původní stromeček. Někdo jiný se k tomu zase chová lépe, někdo jiný tam skutečně ty stromy vysadí, někdo jiný je zase pokácí nebo nechá je popadat, oni pak shoří - holt to se třeba stane v tom Českém Švýcarsku, tisíc hektarů tam shoří - každý z ředitelů si tento pojem bezzásahovosti vykládá po svém, tak by mě zajímalo, kde pan kolega Babka sebral tenhleten pojem bezzásahovost a co si pod ním, pane kolego Babko, prostřednictvím pana místopředsedy, představujete?
Pan kolega Babka taky tady mluvil o tom, že za pana ministra Brabce měli ředitelé národních parků důvěru obcí, jestli jsem tedy dobře poslouchal. Tam byl takový chvilku šum. Kdyby měli důvěru obcí, tak tady dneska nemáme dopis od obcí, které jsou v národních parcích, které právě se vůči tomu, jakým způsobem fungují správy národních parků, vymezují.
Pan kolega Janulík, ten mi mluvil ve své podstatě dost z duše. On říkal o tom, že to je byznys. Já si nemyslím, že to je byznys. No, možná zčásti to byznys je. Vytěžit nepůvodní stromy, to je přece to, co chtějí ti ředitelé národních parků, vytěžit nepůvodní a vysadit původní. No, bohužel se nám to na té Šumavě nestává. Na Šumavě se vytěží ty nepůvodní - ty smrkové monokultury - a už se tam nic nového nesází. Místo toho, aby se na tomhletom nějakým způsobem pracovalo, tak se zlikvidovaly školky, které tam fungovaly po dlouhá léta a za velké peníze (Předsedající: Čas.) se dělaly. Díky.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Nyní paní poslankyně Marie Pošarová s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec David Pražák. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Já budu reagovat ještě na poslední slova pana ministra Hladíka, prostřednictvím vás, předsedajícího.
Když jste řekl, že "jakých 29 obcí", tak to byl právě Svazek obcí Křivoklátska, o kterém jsem mluvila, že to sdružuje tedy 29 místních obcí. Nemluvila jsem o dotčených obcích, co se týče, já nevím, katastrálního území nebo to, takže abyste to věděl přesně. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec David Pražák s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec David Pražák: Dobré dopoledne, pane ministře, pane předsedající, paní zpravodajko.
No, pane ministře, já bych se chtěl zeptat, jakým způsobem - nebo spíš z pozice předsedy podvýboru pro lesní hospodářství - jakým způsobem bude mít vliv vyhlášení Národního parku Křivoklátsko na hospodaření státního podniku Lesy České republiky v tomto území? Chybí mi tady opět pan ministr zemědělství, škoda, že tady teďka není. Mě by fakt zajímalo, kde ten výpadek tam budeme kompenzovat.
Dneska tam funguje lesní závod Křivoklát, který dokáže fungovat samostatně. Spravuje nějakých 13 870 hektarů státního lesního majetku a k tomu ještě dělá přes tisíc hektarů odborné správy pro obce a drobné vlastníky. Funguje víceméně s ročními tržbami 110 milionů korun. Tak mě by zajímalo, pokud by byl vyhlášen národní park, kde ty peníze tento lesní závod získá jinde, když nebude moct těžit tak, jak tam těžil doteďka, a provádět tu hospodářskou činnost, protože vlastně ta činnost lesní správy v tuto chvíli je samofinancovatelná absolutně, kromě nějakých 6 milionů, které vlastně musí... mají omezení výše kvůli ochraně přírody a krajiny. Tak by mě zajímalo, jakým způsobem to máte vymyšlené, protože oni dneska fungují v nějakém režimu, mají tam nějaké zaměstnance, kteří jsou rozděleni do svých oborů, do svého území, a prostě to funguje. Vy chcete rozbít něco, co prostě funguje a co ani ty samosprávy, jak jsme slyšeli, vlastně nechtějí. Tak by mě zajímal ten vliv Národního parku Křivoklátsko na fungování lesního závodu Křivoklát v tomto území. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Vzhledem k tomu, že žádné další faktické poznámky nejsou přihlášeny, tak poprosím pana ministra s přednostním právem o vystoupení. Prosím.
Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, krásné dobré dopoledne. Já se pokusím reagovat na paní poslankyně a pány poslance, své předřečníky, a odpovědět ty věci tak, jak byly položeny.
Co se týká... Tady ta není... Novela je postavená na třech oblastech. Je to běžné, že u novely není jenom jedna problematika, ale jsou tam tři problematiky. Je to otázka národního parku a změn principu rad národních parků a posílení práva obcí, druhá je takzvaná druhová ochrana - není to ochrana přírody, ale druhová ochrana - kdy se mění ten princip z ochrany jednotlivce na ochranu biotopu jako takového, a třetí je ochrana stromů a stromořadí v intravilánech měst a obcí.
Druhou záležitost... Já nechci rozporovat ty petice. Ona je petice pro, je petice proti. V těch obcích, opravdu 16 obcích, v jejichž katastrech národní park bude, ani jedno zastavěné sídlo, tak je 16 000 obyvatel, ale určitě se - omlouvám se, prostřednictvím pana předsedajícího - nedá tvrdit, že těch 13 000 je z těch 16 000 z těch 16 obcí.
Potom bych rád reagoval na pana poslance Babku, prostřednictvím pana předsedajícího. No, ten systém, tak jak máme dneska nastavenou správu národních parků, je nastavený od dob pana ministra Brabce. To byla takzvaná novela národních parků nebo novela stočtrnáctky, která se věnovala národním parkům. Od té doby velká parková novela funguje a my ji nějakým způsobem ani neboříme, ani nerušíme. Chci znovu zdůraznit, že jak ve vládním návrhu, tak v pozměňovacích návrzích, které jsou koaličně předloženy, tak nic takového není.
Co se týká krátké reakce, prostřednictvím pana předsedajícího, na pana poslance Helebranta, ten materiál o mapování biotopů je veřejně dostupný na stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny. Mapují se tak všechny biotopy v České republice a to Křivoklátsko - tak jak o těch 51 procentech původních nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, jak jsem o nich hovořil - tak tam najdete.
Co se týká cyklotras a cyklistických stezek, tak ty budou dělány opatřením obecné povahy. Schvaluje to rada národního parku nebo projednává to rada národního parku. Již obcím a samosprávám... S nimi je detailně ten systém cyklostezek a stezek pro cyklisty projednáván.
Co se týká krátké reakce, prostřednictvím pana předsedajícího, na pana poslance Janulíka, já chci zdůraznit, že u CHKO se nemění vlastnická, respektive struktura správy. To znamená, CHKO zůstává správa a majetkové hospodaření, i když se jedná o lesy v majetku České republiky, na Lesích České republiky. Tam se prostě nemění ta správa směrem na Ministerstvo životního prostředí.
Prostřednictvím pana předsedajícího, reakce na pana poslance Pražáka, jednoznačně dneska Lesní správa Křivoklát zaměstnává některé zaměstnance. Nově vzniklý národní park samozřejmě umožní přejití těchto zaměstnanců pod národní park jako takový. Dál tam samozřejmě lesní hospodaření bude pokračovat tak, jak je navrženo již v těch dokumentech, které bude budoucí rada národního parku schvalovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Mám zde dvě faktické poznámky, první pan poslanec David Pražák, potom pan poslanec Tomáš Helebrant a další. Prosím.
Poslanec David Pražák: Děkuju, pane předsedající.
Pane ministře, mě zajímá, kde vezme lesní závod Křivoklát těch 110 milionů korun, které tam dneska mají, zisk z toho hospodaření, který jim tam prostě bude chybět. Chci slyšet, že to nikomu asi vadit nebude nebo kde je prostě vezme na svůj provoz? To, že tam budou přesunuti i zaměstnanci nějakým způsobem, tomu rozumím, ale kde vezme... Když nebude moct klasicky hospodařit, kde vezme ten zisk nebo ty tržby 110 milionů korun, který tam dneska normálně má? To podle mě nezaznělo a je potřeba to slyšet. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Tomáš Helebrant, a připraví se pan poslanec Ondřej Babka. Prosím.
Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo. Děkuju za odpovědi, pane ministře, nicméně u těch cyklostezek bude se to řešit opatřením obecné povahy, ale určitě dojde k nějaké redukci. Jestli máte nějakou predikci, k jakému dojde omezení, protože v CHKO můžou cyklisté jezdit po všech lesních cestách. Předpokládám, že tím opatřením obecné povahy nebudou v tom zahrnuty všechny lesní cesty. Jestli máte nějakou predikci, jak se to omezí?
Nedostal jsem odpověď pro ty vodáky, jak to bude s tou splavností, jestli mi řeknete? Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a nyní pan poslanec Ondřej Babka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Já si dovolím odpovědět nebo reagovat na pana kolegu Bureše. On tady mluvil o tom dopisu, který podepsali někteří starostové z národních parků. My jsme ho samozřejmě četli. Já si dovolím jenom tvrdit, že myslím, že ho podepsalo osm z dvaadvaceti šumavských starostů v národním parku, a dokonce jeden starosta z Českého Švýcarska, obce, která podle mě není v národním parku, já jsem si nestihl ověřit, nicméně chápu nějaké to vyjádření frustrace či nespokojenosti, které v tom dopise jsou uvedeny.
Nicméně se domnívám, že některé ty problémy jsou tam popsány trošku zjednodušeně nebo zkresleně, co se třeba týče právě těch bezzásahových zón, na které jste se dotazoval. Já se domnívám, že to je naprosto standardní součást nějaké ochrany lesů, díky které se obnovují přirozeně, stabilně a odolněji než při umělé výsadbě. Myslím si, že národní parky a jejich části jsou... Nebo kde jinde by ty bezzásahové zóny měly být než tam?
V tom dopise se například tvrdí, že úředníci národních parků rozhodují svévolně, což samozřejmě nemůže být pravda, protože by jednali proti zákonu tak, jak je dnes nastaven, kde obce musí každou věc připomínkovat. Stejně tak jako když se bavíme o nějaké... Nebo ten dopis zmiňuje nějakou šikanu občanů, tak to jsou, si myslím, až dost silná slova na to, aby je někdo v takto otevřeném dopise psal a která by měla být možná... Něco takového by mělo být podepřeno nebo podloženo nějakými důkazy. Dokonce si myslím, že ředitelé národních parků nepovažují nebo rozhodně nepovažují obce za protivníky těch současných národních parků, takže určitě stejně jako... (Předsedající: Čas.) Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Byl jste přihlášen s faktickou poznámkou, které jsou vyměřeny dvě minuty, pane poslanče. Můžete se přihlásit znova.
Následují další tři faktické poznámky: pan poslanec Patrik Nacher, Berenika Peštová, Jan Bureš, v tomto pořadí. Prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já mám výhodu - možná nevýhodu - oproti kolegům, kteří se tomu věnují do detailu, že já půjdu po té samotné podstatě. Já bych se chtěl pana ministra zeptat, co je tedy přidaná hodnota tohohletoho jeho návrhu, protože jak jsem pochopil i dneska z klubu, tak místní občané to nechtějí, obce to nechtějí, starostové to nechtějí, vy se s nimi nechcete navíc o tom bavit, nescházíte se s nimi, teďka budete relativizovat, jestli 13 000 podpisů je z 16 000, nebo to je míň, prostě je to docela velká síla. Stát to bude stát peníze, takže bych řekl, i daňový poplatník to nechce, tak proč to děláte? Jaká je ta přidaná hodnota? Můžete to tady sdělit, pro koho to tedy děláte? Pro koho, jestli můžu poprosit konkrétně? Já pak když tak se doptám anebo to nechám na svých kolezích. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy paní poslankyně Berenika Peštová a pan poslanec Jan Bureš, všechno faktické poznámky. Prosím.
Poslankyně Berenika Peštová: Tak děkuju za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na tu část, co tady říkal pan ministr ohledně druhové ochrany. S tím asi nikdo nemáme problém. Já si myslím, že to je bezkonfliktní, akorát že ty novely byly dvě. Ty novely se sloučily v jednu a ta nášlapná mina, která tam je, tak je to Křivoklátsko. A takhle to je vlastně s každým zákonem, který sem Ministerstvo životního prostředí dá. Ono ve své podstatě taky zákon o obalech by asi taky nebyl tak konfliktní, kdybyste tam nedali zálohování. To je jedna věc.
Další věc, já zase bych... Já nesouhlasím třeba se svým ctěným kolegou Ondrou Babkou ohledně bezzásahovosti, to zase spíš souhlasím se svým ctěným kolegou Honzou Burešem, prostřednictvím pana předsedajícího. Prostě já mám taky s tou bezzásahovostí problém. My neustále tady říkáme, jakým způsobem se otepluje planeta a klima a furt to tady skloňujme ve všech pádech, ale vezměte si, když na těch 10 000 hektarech a víc máte ty stromy, které vám ten kůrovec prostě zničí, a i když třeba občané - říkám občané - z Českého Švýcarska, upozorňovali na to nebezpečí požáru, který tam může nastat, tak právě jsme se zaklínali nebo ministerstvo se zaklínalo tím, že je to přirozená sukcese, příroda si pomůže sama a není nic lepšího, než když příroda pracuje zadarmo. Vezměte si to zadarmo, co nás teď stálo a bude stát ještě do budoucna. Ano, říkáte, že tam teď dochází k tomu, že příroda si pomáhá, začínají tam pomalinku růst nějaké stromy, které tam byly vysety, ale ono to bude trvat strašně dlouho. Vezměte si, co se děje s tou sluneční energií, která vám dopadá na tyto holiny, které se vám oteplují. Ony jsou, říkám, tady dva světové názory, které... Jeden říká, že my si ničíme tu přírodu sami díky CO2, díky průmyslu, a ten druhý názor je, že díky tomu, že právě necháváme tyto holiny, tak to CO2 (Předsedající: Čas.) se nám dostává do vzduchu a my tímhletím podporujeme to klima, (nesrozumitelné).
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Jan Bureš s faktickou poznámkou, prosím.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo.
K panu kolegovi Babkovi, který tady není přítomen, tak já mu to pak když tak řeknu. (Z pléna: On si odskočil.) Chápu, ne, to je v pohodě.
Jenom prosím pěkně pro vás, pro všechny ostatní, ten dopis nepodepsalo osm obcí, ale devatenáct. Je jich tam podepsáno osmnáct a přibyla ještě devatenáctá obec.
Vůbec se v tom dopise nepíše o tom, že by úředníci jednali svévolně. Co se týče šikany, tak bych si tady odcitoval: "Starostové obcí jsou demokraticky voleni občany a jim jsou také zodpovědni za svoji práci. Ředitelé čtyř národních parků nás tímto tvrzením jen ubezpečují, že se považují nadřazeni nad zájmy našich občanů a jen dokazují, že díky těmto tvrzením může docházet a také někdy dochází k šikaně občanů žijících na územích národních parků."
Mrkněte se občas na nějaké články, které třeba k tomuhletomu tématu vycházejí, třeba o tom, jakým způsobem funguje v KRNAPu sledování aut, která do KRNAPu vjíždějí. Na jedné straně je samozřejmě chvályhodné, že chceme omezit to, aby do národních parků vjíždělo co nejméně vozidel, na druhou stranu, pokud prostě po léta jezdí například zásobování do některých horských chat a najednou to samé zásobování zničehonic prostě dostane pokutu třeba 10, nebo i 20 000 korun, tak prostě to nedá se možná jinak nazvat než šikanou. Když se potom s těmi starosty těch obcí v národních parcích bavíte, tak takových případů jsou samozřejmě ne možná jednotky, ale někdy už i desítky.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Další dvě faktické poznámky, nejprve paní poslankyně Eva Fialová, potom pan poslanec David Pražák. Prosím.
Poslankyně Eva Fialová: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já budu reagovat, vaším prostřednictvím, na svého předřečníka. Budu se opakovat. To je hezké, že tady mluvíme o obcích, které jsou v současných národních parcích, ale vy neposloucháte ty občany a obce z toho Křivoklátska. Proč tedy vyhlašovat nový národní park? Já chápu, že argumentujete tím, že posloucháte, proto navrhujete spoustu pozměňovacích návrhů. Tak je navrhněte, ale vyjměte to Křivoklátsko, protože tam to nechtějí, a až se to osvědčí u těch ostatních, kde už jsou, tak pak přijďte s tím, že tady to je osvědčené a můžeme vyhlásit v klidu Národní park Křivoklátsko. Vyjdete vstříc úplně všem občanům. Tady argumentujete dvěma různými věcmi, na jedné straně ty obce posloucháte a na druhé je neposloucháte. Tak jim vyjděte vstříc a ukažte tu dobrou vůli, že Národní park Křivoklátsko nevyhlásíte! (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Tak já vám děkuji. Další vystoupí pan poslanec David Pražák, připraví se pan poslanec Jan Bureš, pan poslanec Tomáš Helebrant. Prosím.
Poslanec David Pražák: Tak já budu reagovat na pana kolegu Bureše, vaším prostřednictvím, pane předsedající.
Pane kolego, já tomuhle rozumím, co jste říkal teďka, ale pojďme se bavit, proč tomu tak bylo. Říkáte šikanózní jednání... Tak asi z nějakého důvodu, já nevěřím tomu, že by ty národní parky nebo vedení národních parků to dělalo cíleně k tomu, že by chtěli někoho šikanovat. Asi tam byl nějaký důvod. Přeci jen kvůli tomu, že se toto stalo, nebudeme měnit zákon. Pojďme se bavit, proč se to stalo, proč tu pokutu tam dostali, jestli to bylo odůvodnitelné, nebo ne. Nemůžeme přeci kvůli tomu měnit zákon a pustit tam do toho národního parku kohokoliv. Podle mě by to takhle být nemělo. Takové tendence už byly i u jiných zákonů, že někde měl někdo nějaký problém v druhém konci republiky, co se týče lesního hospodaření a mysliveckého hospodaření v lesích, a chtěli měnit myslivecký zákon. To přece není o tom, abychom u každého nějakého problému měnili zákon. Pojďme se bavit, proč tomu tak bylo, hledat tu příčinu a hledat to řešení, ale ne tím, že budeme měnit zákon.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Jan Bureš, připraví se pan poslanec Tomáš Helebrant. Prosím.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo. Já mám pocit, že se tady neposloucháme nebo se nechceme poslouchat nebo se nesmíme poslouchat, já teď nevím, jak bych se k tomu ještě dál vyjádřil.
Paní kolegyni Fialové bych rád vzkázal, prostřednictvím pana místopředsedy, my ty obce posloucháme, povídáme si s nimi. Já jsem to tady, myslím, říkal snad dvakrát, tak to řeknu ještě potřetí, když jsem se pídil po tom, proč nechtějí vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, tak jsem přišel na to, že mají informace od těch ostatních obcí z národních parků, jakým způsobem funguje správa národního parku. Proto vznikly některé pozměňovací návrhy a proto jsou už v tomto návrhu, v této novele, ustanovena některá opatření, která by měla to, co jim vadí, ne eliminovat, ale řekněme třeba zmírnit a zlepšit postavení obcí právě v národních parcích. Ergo kladívko, ten argument "my nechceme Národní park Křivoklátsko, proto, proto, proto" je vlastně zneutralizován. Teď už ten důvod by neměl být, protože my těm připomínkám, které ty obce měly, vlastně jdeme naproti a snažíme se jim vyhovět. Plus a bonus k tomu bude, že se zlepší postavení i těch ostatních obcí a měst samozřejmě, které jsou v území národního parku.
Pro pana kolegu Davida Pražáka... Davide, prostřednictvím pana místopředsedy, my neměníme zákon, aby mohl každý do toho národního parku vjet autem, jak se mu zlíbí. To ani náhodou, to tam vůbec nikde nenajdeš, prostřednictvím pana předsedajícího, ani v těch pozměňovacích návrzích. Jediné, kde se to upravuje, je návrh pana kolegy Petra Bendla, aby správní řízení za porušení takovéhoto ustanovení nedělala správa národního parku, ale aby ho dělaly obce, které samozřejmě k tomu mají i úřednický aparát, je tam ta hierarchie, to znamená možnost se odvolat a tak dále. Nic jiného.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Přeji hezké dopoledne, dámy a pánové. Převzala jsem řízení schůze.
Budeme pokračovat faktickou poznámkou pana poslance Helebranta, připraví se paní poslankyně Fialová, také s faktickou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuju za slovo, paní předsedající. No, já si myslím, že ty obce neposloucháme, protože když si vzpomenu na jednání obcí na úrovni kraje s paní hejtmankou, které proběhlo v Broumech, tak z třiceti obcí dvacet pět zástupců obcí odešlo, protože to jednání bylo téměř šikanózní a paní hejtmanka se s nimi o tom vůbec nechtěla bavit, ale já bych se... Takže to na začátek.
Ale já bych se chtěl ještě zeptat pana ministra k národnímu parku. Já bych i rozuměl, kdyby obhajoval národní park v té původní podobě, ale teď jsou to fragmenty území a národní park by měl hlavně zase zachovávat nějakou celistvost. Pokud se bavíme o Křivoklátsku - a já si dovolím tvrdit, že ke Křivoklátsku mám k němu blíž než pan ministr už z toho důvodu, že jsem tam trávil celé dětství, protože oba prarodiče nebo prarodiče z obou stran jsou z Křivoklátska, dodneška tam na léto jezdím, takže si myslím, že tu krajinu znám - ta krajina je krásná právě proto, protože v ní hospodařil člověk, takže vyhlášení národního parku nic nepřinese. Bude nás to stát akorát peníze, zřízení bude stát stovky milionů a roční provoz na platech další stovky milionů.
Chráněná krajinná oblast je dostatečný způsob ochrany, je tam biosférická rezervace UNESCO od sedmdesátých let, takže si myslím, že ta ochrana přírody je zaručená a ti lidi mají oprávněné obavy z toho - a zažili to za covidu - že jim tam... že turistika právě z toho důvodu, že je to v blízkosti Prahy, tam bude jen jednodenní, kdy tam ti lidi nebudou se ubytovávat, přijedou, projdou se, vyhodí tam odpadky a odjedou domů, takže tohle je to, že proč ti lidi to nechtějí.
Říkám, my s těmi obcemi nemluvíme, protože tady vzniklo několik petic, podepsaly to tisíce občanů, a když bylo jednání na úrovni kraje (Předsedající: Čas.), tak ti lidé odešli. Díky.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Eva Fialová, poté paní poslankyně Ožanová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Eva Fialová: Děkuju za slovo. Já zase budu reagovat, vaším prostřednictvím, na kolegu Bureše.
Právě že se posloucháme. Já jsem vám to zmínila tady, že navrhujete právě ty pozměňovací návrhy, že jste říkali, že vy slyšíte obce a že jim nasloucháte, ale to, co tam měníte, tak není jediná věc, která občanům z Křivoklátska vadí. Tak by mě zajímalo, jak se poperete s těmi dalšími věcmi, proč to oni nechtějí. Mají k tomu své různé argumenty, a proto říkám: Ano, tak si prosaďte svoje pozměňovací návrhy v rámci koalice, přijměte je, jak to bude fungovat v současné chvíli, aby se Křivoklátsko uklidnilo, a pak si vyhlašte Národní park Křivoklátsko, aby nějakým způsobem byli uklidněni, že to opravdu nějakým způsobem fungovat bude. Tak já vám navrhuji jiný způsob. Já vás poslouchám, to není o tom, že bychom se neposlouchali. Je to různý, dvojí přístup, jak k tomu přistupujete. Na jedné straně obce posloucháte a na druhé je neposloucháte. To je za prvé.
Za druhé, budu reagovat i na kolegu Pražáka, který vás upozornil na vjezdy. Tak vy tady říkáte, že pan kolega Bendl navrhuje pouze přenesení na ty... do těch obcí a tak dále. Tak. Pozměňovací návrh číslo 6603 řeší, aby přestupky v dopravě na zvláště chráněných územích byly projednány s obcí, 6605: vyjmout z výjimek pro povolení vjezdu energetické společnosti, vodovody a kanalizace a majitele nemovitostí, 6646 ruší body společného ustanovení k dopravním přestupkům v národních parcích, 6648 se ruší pořizování zvukového a obrazového záznamu, takže když si to všechno poskládáte dohromady, tak majitel jakékoliv nemovitosti na jakékoliv samotě řekne, že tam jede za svým známým jakýmkoliv různým autem... (Předsedající: Čas.) Já to dopovím příště.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní paní poslankyně Zuzana Ožanová s faktickou poznámkou. Vaše dvě minuty, paní poslankyně.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Zareaguji jak na pana ministra, tak na kolegu Bureše, vaším prostřednictvím, o tom, že nějakým způsobem se reagovalo na obavy obcí.
No, já bych měla takový dotaz, protože jsem zjistila, že existuje Svazek obcí Křivoklátska, že mají nějakou pracovní skupinu k tomu národnímu parku, zda se s nimi ministerstvo sešlo. Aspoň podle informací ze svazku obcí nesešlo, protože by se dozvěděli něco, co vědět nechtějí. Proč o tom hovořím? Protože se zajímám o to, jak koalice chce posilovat různé nejenom svazky obcí, společenství obcí. Tady prosazuje na sílu také novelu zákona o obcích, kdy mi kolegové vysvětlují, jak to společenství obcí, kterému dokonce chtějí svěřovat přenesený výkon, jak to bude lepší, když se bude jednat jenom s jedním, například u VRTek a podobně. Tady, když už nějaké obce využijou současnou právní úpravu, chtějí se nějakým způsobem zajímat o své území, tak nás to nezajímá? Víte, já... Proč o tom mluvím? Protože jsou tu dva různé tisky a jednou je to strašně důležité, jak ty obce spolupracují, a tady, když spolupracují, tak se nám to ve své podstatě nelíbí. Takže já opravdu nevím, co chcete, ale podle informací, které mám z dneška, se ministerstvo vyhnulo tomu, aby se sešlo s pracovní skupinou, kterou má ten Svazek obcí Křivoklátska. Já to opravdu nevím, protože - tak jako kolega Nacher - mě zajímá hospodářská stránka věci, ale pokud je to pravda, tak je to velmi zvláštní. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Fialová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Tak já zareaguju na svoji předřečnici Evu Fialovou, která to nestihla dopovídat. V každém případě zřejmě s největší pravděpodobností chtěla poukázat na to, že správní řízení povedou obce. Už nebudou vést to správní řízení ty orgány, s tím, že ta obec musí prokázat - to znamená, musí mít důkazní břemeno a prokázat - že by byl spáchán nějaký přestupek.
Ten přestupek, pokud byl spáchán, tak samozřejmě musí něčím doložit - právníci určitě vidí nebo kývou hlavou - takže musíte mít právě ony fotografie, které musíte mít pořízeny k tomu, aby to nebylo tvrzení proti tvrzení. Ten pozměňovací návrh vám říká, že tyto fotografie nikdy nevzniknou, takže jak chcete vést nějaké správní řízení o tom, že někdo byl někde, kde neměl být, když ho nesmíte vyfotit, a jak mu chcete uložit nějakou pokutu za to, že porušil zákon? Prostě krásně nasalámované, takže nejdřív to přesuneme z orgánů na obec, pak těm orgánům nebo té obci, chudákovi... Uděláme z ní bezzubou, protože není schopna doložit, že bylo spácháno, tudíž není schopna dát ani pokutu. Já rozumím i té myšlence, že nechceme, aby byla vyfocená ta auta, která tam jezdí, protože třeba nechceme, aby byla spojována s některými lidmi. Tomu rozumím, ale dneska už je to ošetřeno tak, že ten, kdo má výjimku, může jet, ten, kdo výjimku nemá, tam nemá co dělat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Eva Fialová, poté pan poslanec Berkovec. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Eva Fialová: Děkuji moc. Tak já si půjdu ten příběh a tu skládačku dopovídat.
Takže co se nám stane, reálná situace. My zrušíme udělování výjimek. To v současné chvíli blahodárně je uvedeno tak, že snížíme administrativu, od vašich kolegů. OK, zrušíme výjimky, takže nikde nebudou evidované espézetky, kdo kam může vjet, i do prvních zón národních parků, za prvé. Za druhé, zrušíme ochráncům přírody a krajiny, kteří se právě v těch zónách můžou pohybovat, aby mohli natáčet, pořizovat videozáznam, zvukový záznam a tak dále. To jim také zrušíme. Potom to přehodíme na obec, aby tyto přestupky řešila obec. To je super. Takže každý ten pozměňovací návrh vypadá na začátku nevinně.
Ale co se bude ve skutečnosti dít, když to poskládáte? Majitelé samot, kteří je užívají, nebo těch lukrativních restaurací v národních parcích, tak si za nimi bude moct jezdit kdokoliv jakkoliv, protože tato espézetka nebude nikde evidována a řekne, že mu vybouchlo auto, že zajede za majitelem této nemovitosti a že má na to ze zákona právo, si to obsluhovat. Tohle fakt chceme dopustit, aby v těch největších zónách mohlo se dít? Proto možná jsou vysoké pokuty, protože tam auta - a v některých případech ani osoby - nemají co dělat, aby ta příroda byla chráněná, proto vznikají muzea, i třeba KRNAPu, které je velice hezké a ukáže nám, to muzeum, místa a vodopády, které normálně nejsou přístupné pro občany, protože by mohlo dojít k narušení té přírody. To chceme těmito pozměňovacími návrhy z řad kolegů z ODS dopustit? Já tedy nechci, upřímně. Tak tady neargumentujte (Předsedající: Čas.), že se jedná pouze o nějakou drobnost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. (Poslanec Bureš mimo mikrofon: Prostřednictvím předsedající.) (Poslankyně Fialová mimo mikrofon: Ano, prostřednictvím předsedající.) Ano, děkuji, že jste se sama opravila. (Se smíchem.) Prosím, pan poslanec Berkovec s faktickou poznámkou.
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuju, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, přeju vám pěkný den. Víte, já jsem v CHKO Křivoklátsku a vůbec v těch lesích tam vyrostl, jezdím tam posledních mnoho desítek let.
Teď dovolte poznámku, která se týká právě těch pozměňovacích návrhů, o kterých mluvila vážená paní kolegyně Eva Fialová. Já jsem tam byl také 26. dubna, kdy se sešli občané a starostové na mostu v Roztokách, na takové velké demonstraci poměrně, několik set lidí se tam prostřídalo za ten den, za to dopoledne. Bylo to v době, kdy tam probíhala akce čištění Berounky, tak tam pluli vodáci, a tak jsem si s nimi povídal tam. Povídal jsem si s těmi starosty, s panem starostou Křivoklátu a s dalšími. Divili byste se, jak dobře jsou informováni a jaké kvalifikované dotazy mají, nejen o těch pozměňovacích návrzích. Oni to pořád nechtějí prostě, no, prostě to nechtějí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Hladík. Prosím, máte slovo, pane ministře.
Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Já bych velmi krátce, prostřednictvím paní předsedající, reagoval na pány poslance Pražáka, Helebranta, Nachera a paní poslankyni Ožanovou.
Já jednám opakovaně, moje ministerstvo jedná opakovaně, já osobně jsem tam byl loni 4. dubna, 29. dubna, 27. května, 28. července, 2. prosince, jedu tam příští středu na celé dopoledne, byly tam desítky jednání s obcemi, s místními lidmi, s vodáky, se Sokoly, se včelaři, s podnikateli. Tam prostě ta jednání probíhají, ty detailní informace jsou. Navštívil jsem celou řadu místních obyvatel, také jsem šel dům od domu a zvonil jsem na zvonky a s celou řadou místních lidí jsem se prostě bavil. Jednáme, opravdu jednáme se všemi těmi šestnácti obcemi - proběhla celá řada fyzických i on-line jednání - které... v jejichž katastru bude národní park.
Co se týká vodáků, tam žádné omezení nebude. Tam jenom národní park probíhá mezi Týřovskou (Týřovickou?) skálou a Čertovou skálou přes řeku Berounku, necelém kilometru, ale přímo v té legislativě je stanoveno, že se to nijak nedotkne vodáků ani rybářů. To znamená, nebudou se dávat žádné speciální rybářské lístky, žádná povolení, nic takového, protože to je opravdu krátký úsek a tady to vůbec nedává smysl. Je to tam přímo uvedeno jako tak.
Co se týká cyklistů, no naopak, starostové někde říkají: No, my ta omezení chceme. To znamená, my počítáme, že právě to opatření obecné povahy bude diskutováno s obcemi. Sami ti starostové si někdy stěžují, že už těch lidí je tam příliš, tedy vítají tu regulaci, právě třeba u té cykloturistiky. My ale teď předpokládáme, že všechny zpevněné cesty by označené byly, ale budeme o tom debatovat logicky s radou národního parku, kde budou zastoupeny všechny obce.
Omlouvám se, opravdu ten národní park není nijak fragmentován, je ucelen. Je to to jádrové území současné chráněné krajinné oblasti, je to zhruba 10 000 hektarů, pokrývá to všechny národní přírodní rezervace. Ta území, která už jsou dnes vlastně nepřístupná, jsou těmi nejcennějšími územími jako takovými.
Určitě samozřejmě dojde k tomu, že správa národního parku dál bude mít - a je to v RIA vyčísleno - část zisku z těžby. To znamená, tady se nikam ten zisk z těžby neztratí, on bude příjem národního parku a samozřejmě Lesy České republiky jako velká organizace si uzpůsobí ten svůj chod tak, aby jim to vyhovovalo. To je standardní, děje se to tak opakovaně.
Co se týká důvodů, proč zřizujeme ten národní park, já jsem to tady hovořil minule, ale rád zdůrazním: Jedná se opravdu o unikátní vnitrozemské území s pestrými lesy a má... Je to typ biotopu, který v současném typu České republiky není v typu národní parky chráněný. Jedná se o rozsáhlá území s velkými roklemi, s územími, která jsou už v současné době nepřístupná - vlastně dlouhodobě se tam nehospodařilo právě kvůli té obtížnosti, finanční náročnosti toto vytěžit - a zároveň jedná se o ucelený celek lesů, který... kde už dneska žijí desítky zvláště chráněných a víc jak stovka chráněných druhů. Opravdu ten potenciál na rozvoj těchto chráněných a zvláště chráněných druhů v této lokalitě je obrovský. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. Jako první se k faktické přihlásila paní poslankyně Zuzana Ožanová, poté paní poslankyně Fialová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně.
Pane ministře, já jsem se ptala na Svazek obcí Křivoklátska. To jste neřekl, zda jste se s nimi setkali. To není jenom těch šestnáct obcí, tam Svazek obcí Křivoklátska obsahuje... Teď jsem se dívala na web, zakládajících bylo dvacet osm obcí. Jestli jste se s touto organizací setkali. Ve své podstatě koalice podporuje společenství obcí, svazky obcí a podobně a chce, aby se ty obce takto vlastně dávaly dohromady a společně jednaly, tak já se vás ptám, zda jste se sešli s tímto svazkem obcí? Tento svazek obcí má dokonce svoji skupinu odbornou na problém vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. To je můj dotaz.
To, že zajedete na hodinku za jedním starostou jedné obce, je fajn. Tento svazek obcí nějakým způsobem vystupuje, hájí zájmy mnoha obcí. Setkali jste se s nimi?
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě s faktickou poznámkou paní poslankyně Fialová, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Eva Fialová: Tak já děkuju za slovo, teď budu reagovat na pana ministra přímo.
Pane ministře, vy jste mluvil o hospodaření v jednotlivých lesích. Já už jsem tady i v prvním, i v druhém čtení opakovala, že 99 procent toho území je v majetku státu. V současné chvíli tam hospodaří Lesy České republiky, ale je tady jedna varianta, kde jsem upozorňovala na to, že můžeme to chránit speciálním způsobem, že když to vlastní stát, tak proč nepřistupujeme k nějaké levnější variantě, nezřizování národního parku, ale že existuje - a i o tom na Ministerstvu životního prostředí víte - koncepce vzniku prvního přímo řízeného lesního závodu Křivoklátsko, zřízeného třeba za účelem ochrany přírody a krajiny. Vy o tom víte, v samotné RIA se tomu nevěnujete, nepředkládáte žádné varianty, tak se chci zeptat, proč třeba o tom neuvažujete, když by bylo místními toto zřízení naprosto bez problémů přijato, a dokonce vám to i na těch jednáních deklarovali, že takto řízené lesní hospodářství by pro ně bylo akceptovatelné? Může to zřídit přímo stát pobočkou. Proč tohle ignorujeme a proč jste se nám doteď zatím k tomu nevyjádřil, že vůbec o této variantě se neuvažovalo? Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je na řadě s faktickou poznámkou paní poslankyně Berenika Peštová, poté paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem taktéž chtěla zareagovat na pana ministra, na tu skladbu porostů, kterou on tady neustále říká.
Pane ministře, skladba porostů: 7krát se snížilo zastoupení jedle bělokoré, 18krát se zvýšilo zastoupení borovice lesní, 27krát se zvýšilo zastoupení smrku ztepilého, 8krát je zvýšeno zastoupení jehličnanů, 2,5krát je sníženo zastoupení dubů, téměř 4krát je sníženo zastoupení buku lesního, 3,5krát je sníženo zastoupení lípy. Tak a z hlediska stupňů přirozenosti lesních porostů v CHKO Křivoklátsko převládají výrazně nepůvodní lesy se smrkem ztepilým a borovicí lesní, 47 procent, malý je podíl přírodě blízkých lesů, to je 4 procenta, a kulturních lesů a přírodě blízkou skladbou je 20 procent. Navíc je zde vysoký podíl geograficky nepůvodních dřevin, 11 procent.
Pane ministře, prostě nemáte pravdu. To, co říkáte, není pravda. Já rozumím, že když potom budete kandidovat na ministra a budete kandidovat jako ministr, který tady zavedl nový národní park, je to podstatně sexy, ale opravdu, věřte mi, je to zbytečné. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní paní poslankyně Helena Válková s faktickou poznámkou, dále je přihlášen pan poslanec Samaš. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Já jsem chtěla navázat na svoji předřečnici, paní kolegyni Zuzku Ožanovou, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, protože by mě také zajímalo...
V minulém projevu na minulé schůzi, když jsme se Křivoklátsku věnovali, tak vím, že pan ministr mě upozornil - a já jsem nezapomněla si to soudní rozhodnutí stáhnout - na soudní rozhodnutí, které bylo vydáno v jednom sporu. Budu o tom hovořit ve svém vystoupení. Bylo to ve věci, která se týkala obce Branov proti Ministerstvu životního prostředí, a kde byla tedy ta žaloba zamítnuta, ale když si podrobně prostudujete to soudní rozhodnutí, tak z něj nabydete velmi jednoznačného dojmu nebo dospějete k závěru, že to není úplně rozhodnutí, které říká: Ano, tohle je jednoznačně prokázané. Proč? Protože ten soud tam provádí takzvaný test proporcionality. To je poměřování těch různých práv, která jsou v kolizi. Dochází k závěrům, kde i sám on říká, že některé věci jsou politické anebo například, cituji: "Soud toliko dodává, že případné vyšší náklady mohou být jistě jedním z hledisek při úvahách o zřízení národního parku, nicméně půjde především o otázku politickou." Já se k tomu ještě vrátím v tom svém projevu.
Chtěla bych se pana ministra teď zeptat, jestli by mně odpověděl, zda byla podána - a to by opravdu ti, kteří nejsou uspokojeni, podat mohli - kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu, protože zatím to není úplně dořešené. Zatím nepadlo to pravomocné rozhodnutí v tom smyslu, které by se nedalo zpochybnit. Já už mám jenom vteřinu, pane ministře. (Předsedající: Čas.) Jak to dál vypadá s tím řízením? Ten rozsudek není úplně jednoznačný podle mého názoru.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Samaš s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Samaš: Děkuju vám za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, já jsem tady už jednou vystupoval ve faktické poznámce k tady tomu tématu. Já tam pětadvacet let žiju, ale to, co se podařilo v posledních dvou, třech letech této vládě a vedení kraje, to se prostě nedá nějakým způsobem komentovat. Ti lidi jsou tam, když to řeknu slušně, naštvaní, tím způsobem, jak s nimi komunikujete, jak to všechno tlačíte, jak je to všechno na sílu.
Tak já bych vás chtěl požádat - já se nechci ptát, já vás požádat - nechte toho, odložte to, počkejte, až bude vhodnější doba, až se ty emoce trošku uklidní, vyndejte to z toho zákonu, tenhle národní park, a pojďte se k tomu vrátit, až skutečně ti lidi budou na to připravení, a netlačte to tak, jak to tlačíte teď. Já vás tím jenom žádám, pane ministře. Děkuju. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Nyní je na řadě s faktickou poznámkou paní poslankyně Lenka Knechtová, připraví se pan poslanec Oldřich Černý. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych v úvodu chtěla říct, že nejsem úplně odborníkem na problematiku národních parků, ale vzhledem k tomu, že ta debata už tady běží poněkolikáté, tak já jsem si všimla takového přesahu, kterému úplně nerozumím.
Pane ministře, vy v té debatě vždycky zmiňujete ty biotopy, ale co se týká zákona nebo legislativní úpravy, tak tam se používá pojem ekosystém, tak se chci jenom zeptat, v jakém smyslu tady tyhlety věci pracují - protože já jsem vždycky měla za to, že ekosystém je jakýsi soubor, kdežto biotop je pouze jednotlivost - a jestli tedy v tomhletom ohledu jsou splněny i další legislativní podmínky v té patřičné šířce. Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní zatím jako poslední k faktické přihlášen je pan poslanec Oldřich Černý. Prosím, máte slovo.
Poslanec Oldřich Černý: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já si taky dovolím zareagovat na slova pana ministra, která tady před chvílí řekl, jak jezdí na Křivoklátsko a jak tam s nimi jedná a tak dále.
Víte, pane ministře, kdybyste v současné době na Křivoklátsko přijel a sdělil těm lidem, že tento váš nápad o zřízení Národního parku Křivoklátsko stáhnete, víte, jak by vzrostla v té chvíli vaše popularita? Byl byste jeden z nejoblíbenějších politiků z této Sněmovny a tady byste nám uvolnil prostor, abychom mohli projednávat důležitější zákony. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, a nyní můžete zůstat u pultíku, protože jste přihlášen do obecné rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslanec Oldřich Černý: Takže ještě jednou děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, jménem Svazku obcí Křivoklátska, který sdružuje dvacet devět obcí, které většinově nesouhlasí s vyhlášením tohoto Národního parku Křivoklátsko, si dovolím uvést sumarizaci některých důležitých informací o stavu vládního návrhu novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který se nyní nachází již ve druhém čtení. Doposud nebyly ze strany předkladatele vypořádány odborné argumenty, a to nejenom ke zřízení tohoto národního parku, ale i k celé filozofii současných národních parků a jejich řízení.
Pan ministr Hladík při předložení návrhu tohoto zákona uvedl, cituji: "Příroda Křivoklátska svým rozsahem biotopu je unikátní. Zatím není chráněn na úrovni národního parku takovýto druh biotopu. Jde především o rozmanitost zdejší krajiny, rozsáhlého vnitrozemského komplexu převážně listnatého lesa nižších poloh, kde poměrně malé území obývá řada druhů rostlin, živočichů a hub. Celá řada z nich je chráněná, i zvláště chráněné druhy se zde nacházejí." Nicméně podle definice národního parku uvedené v § 15 zákona nejsou biotopy hodnocením přirozenosti. Biotopy řeší takzvaně přirozenou druhovou skladbu, tedy zda daný porost v té části území s ohledem na půdní a jiné faktory tam skutečně patří. Od toho se definuje pojem přírodní a nepřírodní.
Z materiálů Národního lesnického institutu týkajících se mapy biotopů v území navrhovaného národního parku je zřejmý vysoký výskyt biotopů silně ovlivněných nebo vytvořených člověkem, a nejedná se tak o přirozené nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy. Z hlediska stupňů přirozenosti lesních porostů v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko výrazně převyšují nepůvodní lesy a malý je podíl přírodě blízkých lesů - jsou to asi necelé 4 procenta.
Navrhované území tedy nesplňuje zákonnou podmínku pro vznik národního parku, která je uvedena v § 15 zákona, cituji: "Národní park jsou rozsáhlá území s typickým reliéfem a geologickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů. Jedinečná a významná v národním či mezinárodním měřítku z hlediska ekologického, vědeckého, vzdělávacího nebo osvětového lze vyhlásit za národní parky." Ministerstvo životního prostředí často uvádí, že území Křivoklátska má potenciál pro naplnění těchto podmínek, ale dle citace zákona se nehovoří o potenciálu území, zda jsou jednoznačně definovány podmínky výchozího stavu tohoto území. Já se ptám, jak chcete - parlament - vyhlásit národní park, když nesplňuje zákonné podmínky a parametry? Prosím, na základě jaké metodiky tedy zjistilo Ministerstvo životního prostředí naplnění § 15, přirozené a člověkem málo pozměněné ekosystémy versus biotopy, potenciál versus současný stav území?
Z právního pohledu by se mohlo namítat, že takové vyhlášení národního parku je v rozporu se zákonem. Přesné dodržování zákona je totiž klíčové pro důvěru veřejnosti a zainteresovaných stran. Pokud se v praxi vyskytují případy, které nerespektují stanovená pravidla, může to vést k občanské nespokojenosti a zpochybnění autority ochrany přírody. Jak je zaručena právní jistota občanů této země, když Parlament České republiky nerespektuje naplnění litery zákona?
Místo chránění přírody je zde asi jen pouze politický zájem vytvořit nový úřad s nadměrnou finanční zátěží pro státní rozpočet. Stát se snaží redukovat úřednická místa a tímto postupem naopak navyšuje počet úředních míst s dalšími mzdovými náklady. Stát se snaží i náklady na národní park, které mají být převážně hrazeny ze státního rozpočtu a částečně z těžby dřeva - a to především z takzvaně nepůvodních dřevin, což je smrk a modřín - kde nebude docházet po jejich vykácení k umělé obnově výsadbou, ale bude vše ponecháno přírodním procesům. Krajina už nebude taková, jakou ji známe. Lesy v národním parku budou v cílovém stavu minimálně ze 75 procent ponechány přírodním procesům a les bude plnit pouze ekologickou funkci. Bude docházet k velkoplošnému hroucení ekosystémů a paradoxně i ke snižování biodiverzity. Les už nebude takový, jak ho známe dnes.
V případě vyhlášení Národního parku Křivoklátsko bude celá oblast vyjmuta z Mezinárodní sítě modelových lesů, kam byla zařazena v roce 2017, jejímž cílem je udržení principu trvalé udržitelnosti a prezentace České republiky úrovní managementu krajiny.
Území navrhovaného národního parku je součástí biosférické rezervace UNESCO od roku 1977. Od tradičních rezervací se tyto biosférické liší tím, že nejsou zaměřeny pouze na ochranu přírody, ale respektují a podporují ty lidské činnosti v krajině, které vedou k jejímu pozitivnímu, trvale udržitelnému využití a rozvoji. V praxi je tedy ochrana biodiverzity z pohledu filozofie založená na využívání každodenních, rozumných a udržitelných aktivit člověka, kdy se její obyvatelé stávají jejími strážci, kteří využívají a chrání jejich hodnoty. Vznikem národního parku by byla jedna z hlavních funkcí biosférické rezervace, a to podpora trvale udržitelného ekonomického rozvoje, významně upozaděna. Stojí-li samotný záměr na nepodložených podkladech. Je velmi pravděpodobné, že chybný bude i samotný přístup případného nového správce.
Vyhlášení parku nás ani nijak neposune vůči závazkům Evropské unie, kterými neustále argumentuje předkladatel zákona, pan ministr Hladík. Území zvažovaného parku se nachází z 98 procent v první a druhé zóně Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Návrh přístupu České republiky k naplňování cílů směrnice Evropské unie uvádí, že v podmínkách České republiky lze za kategorie naplňující tyto požadavky požadovat (považovat?) všechna maloplošná zvláště chráněná území první zóny chráněné krajinné oblasti a dále je možné přislíbit přísnou ochranu na plochách druhých zón stávajících chráněných krajinných oblastí.
To, co je skutečně cenné a nejblíže parametrům zóny přírodní, jsou dnes národní přírodní rezervace, které jsou už dnes bezzásahové. Varianta rozšíření národní přírodní rezervace je již zpracována. Zpráva RIA zároveň zcela opomíjí variantu vyhlášení přímo řízeného účelového lesního závodu Křivoklát se speciálním zaměřením na ochranu přírody a podporu mimoprodukčních funkcí lesů v cenné krajině Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Takové řešení také již existuje. Je detailně zpracováno ze strany Lesů České republiky. Nevyhlašuje se zákonem, nýbrž organizačním opatřením, nezatížilo by státní pokladnu výdaji, navazovalo by na lesnickou tradici regionů a mělo by i podporu dotčených obcí.
Všechny podklady se však zatím omezují jen na účelovou propagaci vyhlášení národního parku bez ohledu na vhodnost, efektivitu nebo náklady. Vlastně jde jen o to, založit další státní úřad s více než sedmdesáti zaměstnanci, který má podstatnou část příjmů stejně postavenou na těžbě a prodeji dříví, i když právě to se stávajícímu managementu vytýká.
Vyhlášení národního parku zároveň zpřísní a omezí možnost vstupu do krajiny. Zatímco v rámci chráněné krajinné oblasti smí cyklisté jezdit na kole po všech lesních cestách, s výjimkou těch národních přírodních rezervací, v národním parku smějí cyklisté jezdit pouze po cestách vyhrazených. Které cesty vyhrazeny budou, není v záměru na vyhlášení parku ale doposud nikde definováno. Bude se to řešit opatřením obecné povahy. Je ale téměř jisté, že možnosti se zredukují. To samé se týká splavnosti řeky Berounky procházející parkem. Možnost zakotvit splavnost v bližších ochranných podmínkách přímo v zákoně ale ministerstvo odmítá stejně tak, jako umožnit cyklojízdu po lesních cestách v zóně soustředěné péče a kulturní krajiny.
Co se týče pohybu pěších, dojde nejspíš k částečnému omezení rovněž, byť výrazně menšímu. Ve zprávě RIA se ale uvádí, že klidová území se zákazem vstupu se předpokládají na území stávajících národních rezervací a přírodních rezervací, nicméně do drtivé většiny přírodní rezervace se nyní na Křivoklátsku vstupovat smí, a to se tedy změní.
Nemělo by přece docházet k napadání principů demokracie v České republice, jejíž pilířem je i princip územní samosprávy. Zákon o ochraně přírody a krajiny nereflektuje práva obcí a občanů na těchto územích žijících, vytváří podhoubí pro vznik požárního nebezpečí, zhoršuje příznivé životní prostředí občanů tím, že nechrání lesy, a obsahuje řadu nedemokratických prvků. Vyhlášení Národního parku Křivoklátsko představuje obrovské bezpečnostní riziko z pohledu nebezpečí vzniku požárů.
Zároveň mně dovolte připomenout, že v uplynulých týdnech proběhla jednání i ve výborech Poslanecké sněmovny. Ve výboru pro životní prostředí jako garančním, hospodářském a výboru pro bezpečnost, kde se z řad členů také ozýval výrazný nesouhlas k tomuto návrhu a ten velmi silný nesouhlas zde na plénu Sněmovny slyšíme také zde již několikátý den v rámci projednávání tohoto čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Ondřej Babka, připraví se pan poslanec Krejza. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Já jsem se tedy konečně dostal ke slovu v obecné rozpravě. Možná tedy některé věci, které jsem již řekl ve faktické poznámce, tak budu opakovat, nicméně si nemyslím, že by to bylo na škodu.
Jak už zde bylo několikrát řečeno, my zde jednáme o sněmovním tisku 878 ve druhém čtení. Je to tisk, který má dvě části, jedna ta část se věnuje čistě ochraně přírody a krajiny a ta druhá, která je za nás velmi problematická, je právě o vyhlášení nového Národního parku Křivoklátsko, který by se tedy měl stát pátým národním parkem v České republice. To jeho zřízení právě tato novela předpokládá, ale bohužel ten národní park nebo k tomu vyhlášení dochází v atmosféře velké nedůvěry, případně v atmosféře nějakého většího konfliktu, kdy téměř celý region Křivoklátska tento park odmítá, což je do jisté míry unikátní situace. Dalo by se říct, že tak mluvíme o nějaké zcela typické situaci, kdy Praha - možná v závorce Brno - vnucuje něco regionům, tedy nějakou novou infrastrukturu, turistický ruch nebo zvýšení turistického ruchu, přičemž tento region si to zcela jasně v tuto chvíli nepřeje. Myslím si, že by vyhlášení národního parku mělo zcela určitě doprovázet právě souhlasné stanovisko regionu.
Chráněnou krajinnou oblastí je Křivoklátsko od roku 1978. Nový status by umožnil zpřísnit regulace a posílit péči o přírodu, což je tedy jakási definice národního parku. Ten by zahrnoval nejcennější jádrové oblasti již existující CHKO, čímž by omezil některé činnosti, například těžbu dřeva. Řada starostů v oblasti dlouhodobě upozorňuje také na to, že už nyní je turistická návštěvnost regionu na hranici únosnosti a vyhlášení parku by ji zcela jistě ještě zvýšilo. Již několikrát zde byla zmiňována petice proti vyhlášení národního parku, která žádá, aby vláda České republiky již neusilovala o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a zachovala ochranu tohoto území jako chráněnou krajinnou oblast, tak (tu) již podepsalo přes 11 000 lidí, ale to - a slyšeli jsme to během této rozpravy - není podstatný názor pro současnou koalici. Nevnímají názor regionu, kterého se to bezprostředně týká. Zároveň tedy zaznělo také to, že samotné vyhlášení národního parku je diskutabilní i z toho důvodu, zda nedochází k jeho vyhlášení v rozporu s § 40, kdy nedošlo k ukončení všech soudních sporů v rámci vypořádání připomínek, které jsou se záměrem vyhlášení Národního parku Křivoklátsko vedeny.
Nyní mi dovolte navázat tím, co už jsem krátce zmiňoval i ve svých faktických poznámkách, a to nad tím, jaké pozměňovací návrhy... Ve světle toho, co vlastně tato novela přináší a jak by v uvozovkách mohla být bezproblémová, kdyby bylo vyňato právě vyhlášení nového národního parku, tak se pozastavím nad tím, kolik pozměňovacích návrhů a jaké byly do systému nahrány právě v tomto čtení, což je možná taky nebo což je zcela určitě jeden z důvodů, proč s tímto tiskem nesouhlasíme, a v tuto chvíli si dokonce myslím, že by bylo lepší jej celý zamítnout, než abychom v jeho projednávání pokračovali. Protože nemáme... Prostě bohužel nemáme jistotu v tom, jaké ty pozměňovací návrhy mají či nemají podporu například ministerstva či koalice, koaličních poslanců a tak dále, a to z toho důvodu, že potenciál přijetí těch pozměňovacích návrhů, které nahráli kolegové, zejména tedy z ODS, by nás posunul zpět před tu moderní úpravu z roku 2017, na které se tedy mimo jiné i hnutí ANO podepsalo, primárně náš tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec.
Pro současné národní parky jsou tyto pozměňovací návrhy, tedy případně jejich přijetí, dle mého názoru zcela likvidační, protože ruší... by rušily jejich smysl a přinášely by do budoucnosti naprostý chaos do vedení managementu těchto parků. Nejenom že velká část těch navržených úprav není konzistentní s ostatními částmi zákona, některé nejsou konzistentní ani vzájemně, ale o tom jsem zde již taky mluvil. Díky nejednoznačným a možným protichůdným výkladům by v národních parcích po jejich schválení nepochybně vznikl chaos právě s jejich možnou aplikací. Ty pozměňovací návrhy obsahují nedefinovatelné termíny, tedy zcela logicky je jejich aplikovatelnost nejasná. Tyto pozměňovací návrhy stanoví požadavky, které nejdou naplnit. Já se k tomu dostanu později, kdy budu jednotlivé pozměňovací návrhy rozebírat. Mluvil jsem tady taky o nějaké odborné kompetentnosti, případně by mě zajímalo - a nejsem si úplně jistý, jestli to tedy zcela jasně na mikrofon zaznělo od pana ministra - jaké pozměňovací návrhy mají či nemají jeho podporu. Myslím si, že by to i pro nějaké budoucí projednávání této novely bylo vhodné vědět, abychom se na to mohli připravit. Možná si dovolím v tuhle chvíli jeden ilustrační citát z mediálního prostoru, který je tedy ještě staršího data, který se týkal nebo který pronesl jeden ředitel národního parku, tedy cituji: "Pozměňovací návrhy by byly velmi destruktivní z pohledu ochrany národního parku. Dalo by se říct, že běžný hospodářský les by měl vyšší stupeň ochrany než národní parky, takže by národní parky ztrácely smysl."
Já jsem... Když jsem si - a je to možná čtrnáct dní, tři týdny - kdy jsem si tenhleten citát dohledával, tak jsem předpokládal, že současní ředitelé tady těch čtyř národních parků se nějakým způsobem vyjádří k tomu, kolik pozměňovacích návrhů a jakým zásadním způsobem by se měla změnit ochrana přírody a krajiny, vyjádří, což se tedy v minulém týdnu také stalo. Určitě jste všichni kolegové obdrželi ten dopis všech čtyř ředitelů národních parků do svých mailových schránek. Já ho tady mám, nebudu ho asi číst úplně celý, ale určitě se k němu v určité části svého vystoupení dostanu. Docela by mě zajímal i názor pana ministra k tomu, jakým způsobem... Ředitelé byli docela kritičtí k procesu projednávání této novely.
Kdybych se měl dostat k těm pozměňovacím návrhům, tak v jednom z těch odůvodnění se například uvádí, že "přechod rady parku na takzvaný dvoukomorový systém má posílit postavení i zájem samospráv, tedy obcí a krajů, na strategickém řízení národního parku". Tímto přechodným ustanovením se zavádí povinnost znovu tyto dokumenty s novou dvoukomorovou radou parku dohodnout. Za mě je to nějaké nepochopení situace, protože praktickým výsledkem této definice by bylo, že z dvoukomorové platformy se stane... Nebo místo nějaké platformy pro nějakou diskusi by se spíš stalo to, že to bude s nějakou... spíš nějaké hřiště s ostrou hranicí uprostřed, kdy se velmi vyhrotí vztahy v regionu, vztahy mezi radou a správou parku. Přijde mi to v tuto chvíli a v této situaci zcela zbytečné, právě i po tom, co vidíme, že osm let tady funguje ta nová úprava, která... Jasně, má své mouchy, ale nějakým způsobem se rady národních parků a správy parků vždy dokázaly dohodnout. K tomu se taky ještě později dostanu.
Zavádí se v těch pozměňovacích návrzích i případné rozhodování na úrovni vlády v případě nedohody komor, což za mě nejenže vzdálí rozhodování z regionů, ale určitě se i tímto krokem vytváří nějaký větší prostor lobbistickým skupinám nebo - co se týče ochrany přírody a krajiny - až extremistickým skupinám, kdy se prostě lidé bohužel přestanou soustředit na nějakou potřebnou dohodu v tom místě, v tom daném regionu a budou přílišnou energii věnovat lobbingu na jednotlivých ministerstvech, u členů vlády, případně na dalších místech.
Myslím si, že na tento pozměňovací návrh zcela zjevně cílí na Šumavu, kde... Protože ta místa často navštěvuju, tak si myslím, že pár let klidu na těch místech ukázalo opravdovou sílu přírody, a vždycky tady... Shodli jsme se tady na tom i při tom minulém projednávání, že by bylo občas fajn, aby se tam někteří ti kritici opravdu zajeli podívat na místo, aby to viděli. Co chci říct, že případné přijetí těchto pozměňovacích návrhů by podle mě nakonec rozložilo nejen ty vztahy na Šumavě, ale i ve všech ostatních národních parcích.
Možná si tady dovolím ještě jednu vložku, co se týče hlasování, protože právě v těch radách, kdy to tvrzení, které tady bylo často opakováno, že zástupci obcí bývají systematicky přehlasováni, tak že není pravdivé. V tuhle chvíli nebo z celkem jedenácti hlasování v národních parcích k těm zásadním dokumentům, které se týkají právě například zonace, klidových území či zásad péče, tak k tomu přehlasování komory nebo obcí došlo pouze v jednom jediném případě z jedenácti, a to ještě z důvodu, že tam některé obce na tom hlasování nebyly přítomny.
Pozměňovací návrhy, které byly k tomuto tisku nahrány, také míří na přeschvalování strategických dokumentů, primárně na zonaci, ale i na klidová území a právě zásady péče, na které jsou ale navázány další dílčí odborné dokumenty a smluvní vztahy s třetími osobami. Na zonaci je například navázán lesní hospodářský plán, tedy klíčový dokument o péči o lesy. Tyto plány a jejich pořízení stojí samozřejmě mnohdy i několik desítek milionů korun, takže výsledkem aplikace těchto pozměňovacích návrhů by byly mimo jiné utopené... samozřejmě miliony korun v podobě utopených nákladů, a to zcela zbytečně. Už jsem tady mluvil o tom, jakým způsobem by při schvalování některých strategických dokumentů mohlo být na v uvozovkách ostré lokty. Také jsem tady mluvil o tom, že prostě bohužel ta situace, tak jak ji čtu, tak jak ji čtu teď a jak to zaznělo právě i z úst kolegy Bureše z ODS, že prostě vyměňujete vznik jednoho nového národního parku za likvidaci těch čtyř stávajících, protože prostě ty pozměňovací návrhy míří k tomu, že chtějí přeměnit - nebo dokonce si troufám tvrdit, až zničit - zásady péče tak, jak je známe.
Samozřejmě to, že to děláte ve druhém čtení... My jsme tenkrát vlastně se snažili to druhé čtení přerušit, protože se to událo vlastně odpoledne toho dne, kdy tato novela přišla k projednávání. Já určitě nerozporuju to, že každý poslanec má právo nějakým způsobem nahrávat pozměňovací návrhy, obhajovat je a pokoušet se o změnu, nicméně tady v tom případě se domnívám, že ty pozměňovací návrhy jsou natolik zásadní, že měly být nahrány určitě před prvním čtením, po prvním čtení, abychom se jimi mohli zabývat už na výboru po prvním čtení, protože si myslím, že ta diskuse... Já jsem se... Já jsem právě o jednom z těch pozměňovacích návrhů už na výboru pro životní prostředí mluvil.
Bohužel se nám tedy... Tady jsme se dostali do situace, kdy ta ochrana přírody se stává politikou a způsobem, jakým chcete - aspoň jsem to tak pochopil z řeči pana kolegy Bureše - vyjít vstříc v uvozovkách těm nespokojeným starostům, nespokojeným obyvatelům Křivoklátska, ale já to považuju za zásadní chybu v tomto případě, protože ve chvíli, kdy je chcete vyslyšet, tak prostě ten národní park v tuto chvíli nevyhlašujte, ale nesnažte se zničit ochranu přírody tak, jak ji známe teď, protože drobné chyby v oblasti politiky životního prostředí... I drobné chyby se právě v této oblasti napravují až dekády.
I proto vás žádám o podporu našeho pozměňovacího návrhu k vyjmutí vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, který jsme s kolegy... který nahrála kolegyně Eva Fialová, kdy si prostě myslíme, že vyhlašování nového národního parku v době, kdy velká část místních obyvatel s tímto vyhlášením nesouhlasí - vyjádřili ten svůj nesouhlas i pomocí peticí, kterou se zabýval petiční výbor Poslanecké sněmovny v rámci veřejného slyšení - tak prostě není v tuto chvíli vhodné. Ti obyvatelé samozřejmě se obávají nadměrného nárůstu cestovního ruchu a dalších věcí s tím spojených, což samozřejmě...
Oceňuju to. Myslím si, že, pane ministře, byste to měl dělat častěji nebo měl jste to dělat častěji předtím, než vůbec k tomuto kroku došlo: vysvětlovat, co vlastně pro ten region znamená vyhlášení nového národního parku, či neznamená, jaké jsou pro obyvatele výhody a nevýhody. Myslím si, že prostě bohužel tady došlo k nějakému podcenění situace ze strany Ministerstva životního prostředí.
Mluvil jsem tady o tom, kdy to projednávání tohoto zákona provází desítky pozměňovacích návrhů, z nichž některé - a za mě opravdu velké bohužel - zásadně ohrožují základy ochrany přírody a krajiny v naší republice, tak jak je nastavila novela z roku 2017 za ministra životního prostředí Richarda Brabce. Samozřejmě vnímám ochranu přírody jako nějaký komplexní systém, nikoli jako improvizaci, a tu právě cítím z těch nahraných pozměňovacích návrhů. Jak už jsem říkal, tak za nás jsme nastavili nějaký model ochrany přírody, který dost zásadním způsobem spojoval vědeckou odbornost, komunikaci s obcemi, nějakou mezinárodní důvěryhodnost. Myslím si, že tento model přinesl výsledky od nějaké digitalizace procesů přes jasná pravidla zonací až po účinnou ochranu bezzásahových území. I proto zde považuju za nutné ještě blíže okomentovat některé pozměňovací návrhy, které dostávají tento systém pod tlak, zejména tedy z pera poslanců ODS.
Co nám konkrétně vadí? Dovolte mi možná teď citovat nebo částečně citovat z toho otevřeného dopisu poslankyním a poslancům PSP ČR od čtyř ředitelů národních parků, se kterým do značné míry souhlasím, kdy tedy mimo jiné například píší: Některé návrhy poslanců fakticky ruší základní principy existence národních parků v České republice, vrací stav před rok 1952.
Jedním z klíčových argumentů, které ti ředitelé mají, se týká právě oněch sedmi, osmi pozměňovacích návrhů, které kritizují. Třeba například zásadní retroaktivitu u pozměňovacího návrhu 6623 kolegyně Krutákové, Bureše a Bendla, kdy návrh by podle jejich slov umožnil znovu projednat a zpochybnit již schválené dokumenty, tedy zonaci a zásady péče. Přirovnávají je k tomu, jako by nové zastupitelstvo mohlo rušit platný územní plán. Samozřejmě důsledkem případného přijetí těchto návrhů by bylo zpochybnění splatnosti smluv, investic, velká právní nejistota a škody v desítkách milionů korun.
K devastaci lesů a nepřesnému pojmenování pojmů... Se zase vyjadřuju k pozměňovacímu návrhu 6497 a 6545 poslance, kolegy Bureše, kdy právě tyto návrhy vrací ochranu přírody před rok 1952, kdy by bylo dokonce umožněno hospodařit i v pralesních zónách. Opět tyto pozměňovací návrhy zavádí nejasnou terminologii, požadavky jsou odborně i právně nekonzistentní. Dokonce se tady zmiňují o fakticky "zahrádkářských představách" o národních parcích, které by proměnily území na běžné hospodářské lesy.
Já předpokládám, že toto, pane ministře, bychom nechtěli.
Další pozměňovací návrh 6610 kolegy Petra Bendla, který je v tom dopise označován jako "nad tisíc metrů nad mořem zákon neplatí". Tento pozměňovací návrh ruší regulační možnosti ve výškách nad tisíc metrů, povoluje drony, povoluje používání pesticidů, povoluje vjezdy aut, povoluje stavbu stánků a jiných. De facto by se týkal těch nejcennějších oblastí Krkonoš, Šumavy, té arkto-alpínské tundry.
Pozměňovací návrh 6606, kdy podřizujou Agenturu ochrany přírody a krajiny územnímu plánu, což ředitelé označují jako za nesmyslné, kdy územní plán je samozřejmě obecný a nepočítá s přírodním vývojem nebo změnami biotopů. Ve zvláště chráněném území může být situace jiná než před patnácti lety, kdy byl územní plán schválen.
Věnují se i těm pozměňovacím návrhům 6616 a 6617 kolegy Krejzy - který je asi po mně bude představovat - které se týkají požárních opatření. Samozřejmě - a já to chápu - na první dobrou můžou být tyto snahy vnímány pozitivně i vzhledem k tomu, co se stalo v Českém Švýcarsku, Národním parku České Švýcarsko. Nicméně opravdu i tady nabádám k opatrnosti, protože ten důsledek přijetí těch pozměňovacích návrhů, které se týkají požárních opatření, by mohl mít nedozírné důsledky právě pro ochranu přírody. V dopise, který jsem již zmiňoval, jsou definovány tyto pozměňovací návrhy jako neodborné, neproveditelné, s nákladnými opatřeními a s negativními vlivy na lesy a přírodu. Zmiňujou tam hasičské jednotky, případně nějaké přeshraniční spolupráce, ať už se Saskem, či s Bavorskem, kde je prevence účinná.
Ředitelé národních parků také dost významným způsobem upozorňují na to, že by mohla být ohrožena mezinárodní spolupráce, že by přijetí těch návrhů mohlo vyvolat jakousi mezinárodní ostudu, protože národní parky jsou mezinárodně uznávané, spolupracují v rámci Unesca, Europarcu, Natury 2000 a do jisté míry tyto návrhy ohrožují důvěru zahraničních partnerů, granty i reputaci České republiky jako ochránce přírody.
Samozřejmě zmiňují, že veřejnost ten současný model podporuje, kdy zmiňujou tam průzkum obyvatel Krkonoš, kteří hodnotí například správu Národního parku Krkonoše průměrnou známkou 1,7, což je silná důvěra veřejnosti.
Já bych to asi shrnul vlastními slovy tak, že: zachovejme pravidla, která fungují, zachovejme pravidla, která jsme zde zavedli, která zavedl náš ministr životního prostředí Richard Brabec. Nepodléhejme tlakům, které se zaštiťují veřejným zájmem, ale ve skutečnosti slouží jen zájmům úzkých skupin. Současné národní parky opravdu nejsou problém, jsou naopak národní hrdostí.
Asi už nemá cenu se blíže těmto pozměňovacím návrhům věnovat. V případě, že by se debata ještě k nim nějakým způsobem stočila... Já předpokládám, že pan ministr životního prostředí vystoupí a ještě tady důrazně se proti nim ohradí, případně nějakým způsobem garantuje, že nemají jeho podporu a že to nejsou ani pozměňovací návrhy, které by byly nějakým způsobem projednány koaličně a měly by případně koaliční podporu.
Už jsem to tady říkal vlastně dopoledne, hned na začátku tohoto jednání, kdy se za mě prostě pod záminkou vyhlášení jednoho nového parku, tedy konkrétně Křivoklátska, se někteří poslanci - doufám, že to není vládní návrh - snaží přepsat celý systém ochrany přírody a krajiny v České republice. Systém, který už tady nějakých osm let, devět let funguje, na který můžeme být hrdí, který respektuje to, že chrání to nejcennější, co tady v národních parcích máme, že respektuje obce, že zároveň se opírá o vědecká fakta, a ne jen o politické nálady.
Já doufám, že nedojde... Já doufám, že se kolegové k těm pozměňovacím návrhům v podrobné rozpravě ani nepřihlásí, což by byla úplně nejlepší varianta, protože ty pozměňovací návrhy zpochybňují platné dokumenty, omezují pravomoci odborných orgánů, snaží se rozbít bezzásahová území, podřídit ochranu přírody územním plánům, případně dokonce povolit zásahy i v pralesních zónách, což považuju úplně za nemyslitelné.
Všechno je to samozřejmě děláno, tak jak jsem pochopil z úst svých kolegů, kvůli tomu, aby se ten jeden nový národní park protlačil, a to přitom národní park, který si většina místních nepřeje. Případně, že by tento zákon byl přijat, tak to nepokládám za reformu, ale za rozvrat, za rozvrat systému. I vzhledem k tomu, kolik tady bylo nahráno pozměňovacích návrhů, se kterými jsme se samozřejmě snažili nějakým způsobem vypořádat, abychom je mohli zkritizovat, případně k nim zaujmout nějaké stanovisko, a že jsou to pozměňovací návrhy, které jsou zcela zásadní pro fungování národních parků a ochrany přírody a krajiny obecně, tak mi, paní předsedající, dovolte navrhnout, aby se podle § 93 odst. 2 našeho jednacího řádu vrátil tento tisk garančnímu výboru k novému projednávání. Předpokládám, že se o tomto návrhu bude hlasovat po konci obecné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Předpokládáte správně, váš návrh bude hlasován po skončení obecné rozpravy, to znamená, že jsem váš návrh zaznamenala (Poslanec Babka: Děkuji.), vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednání.
Nyní je na řadě v obecné rozpravě pan poslanec Karel Krejza, poté paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Karel Krejza: Vážená pane předsedající, děkuji za udělení slova. Kolegové, kolegyně, několikrát tady zazněl dopis ředitelů čtyř národních parků, bylo z něj citováno. Já si myslím, že teď by mohl, než se budu věnovat pozměňovacím návrhům, mohl by tady zaznít i text dopisu, který odeslalo dnešního dne všem poslancům a poslankyním devatenáct samospráv, které tady ani asi nemusím celkově jmenovat, a dovolte mi ho přečíst:
"Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, starostové obcí na Šumavě a v Českém Švýcarsku se ostře vymezují proti některým částem dopisu, který adresovali čtyři ředitelé parku poslancům. Dopis je dehonestující občany a obce v národních parcích a obsahuje informace, které jsou zkreslené a mnohdy popisují nepravdivě stav věci v národních parcích. Denně se díváme na rozpadající lesy. Některé informace o obnově lesa, které ale neplatí pro celé území národního parku, jsou zavádějící, protože není jisté, že za osmdesát až sto let budou na místě původních lesů vzrostlé živé lesy, tak jako zde byly dříve, když byly národní parky vyhlašovány.
Části dopisu, kde se chlubí národní parky skvělými výsledky v ochraně přírody, jsou naprosto matoucí. Za státní peníze byly šumavské lesy a lesy Národního parku České Švýcarsko ponechány žíru kůrovce jen tak a nikdo za to nenese odpovědnost. V Národním parku České Švýcarsko obce soustavně upozorňovaly na stav suchého lesa, a dokonce jim bylo sdělováno, že suché dřevo nehoří, až vznikl požár, který byl téměř neuhasitelný.
K pozměňovacímu návrhu Petra Bendla dopis uvádí, citace z textu: ‚Pozměňovací návrh 6606 poslance Petra Bendla, který ukládá Agentuře ochrany přírody a krajiny a správám národních parků plně respektovat územněplánovací dokumentaci, zejména územní plány. Nebere však ovšem v potaz, že jde o dokumenty jen určité míry podrobnosti a navíc často platící dlouhou dobu, během které mohlo ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu dojít k zásadním posunům v kvalitě přírodních stanovišť.‘
Ředitelům národních parků nepřísluší hodnotit platné územní plány obcí, které se nachází na území parků. Každý územní plán, každá změna územního plánu musí vždy projít připomínkovým řízením úředníků z národního parku. Schválená zonace Národního parku Šumava v roce 2020 říká, že zóna přírodní má 27,7 procenta, roce 2036 má mít 52,3 procenta a v roce 2060 celkem 75 procent. Zóna kulturní krajiny měla v roce 2020 celkem 1,2 procenta a stejnou rozlohu má mít i v roce 2060 podle platných - radou parku neschválených - zásad péče o Šumavu. Ministr Brabec sliboval, že dvacet dva obcí na Šumavě bude mít kulturní zónu cirka 10 procent, ale byly to jen plané sliby. Ředitelé parku si nárokují tímto sdělením, že už tak malé území určené pro rozvoj obcí mohou ještě více zmenšit.
Starostové obcí se ostře ohrazují proti tvrzení čtyř ředitelů národních parků, citujeme: ‚Debatu o budoucnosti národních parků a také místních samospráv nelze oddělit, obojí pak nelze oddělit od debaty o reformě veřejné správy. Demografický vývoj pohraničních regionů je spojen se zmenšováním samospráv, u nichž postupně hrozí privatizace ve prospěch zájmů, které lze jen stěží označit jako veřejné. Tyto soukromé zájmy" - podtrženo - "se dostávají do střetu s veřejným zájmem ochrany přírody a krajiny daleko častěji než jiné oprávněné veřejné zájmy. Dovolujeme si vás požádat, abyste svou autoritou pomáhali tyto zájmy odlišovat a postavili se za zájem veřejný.‘
Toto tvrzení považujeme za dehonestující, velmi urážlivé a plně znevažující práci nás starostů. Jak si nějaký úředník jmenovaný do svého úřadu státem může dovolit toto napsat? Starostové obcí jsou demokraticky voleni občany a jsou také zodpovědni za svoji práci. Ředitelé čtyř národních parků nás tímto tvrzením jen ubezpečují, že se považují nadřazeni nad zájmy našich občanů, a jen dokazují, že díky těmto tvrzením může docházet a také někdy dochází k šikaně občanů žijících na území národních parků. Neměli by se ředitelé parků a s nimi úředníci parků spíše snažit o spolupráci s námi obyvateli? Obyvatelé našich obcí si nevybrali to, že se jimi - mnohdy po staletí - obývané území stalo územím, kde rozhoduje nevolený úředník národního parku.
Tímto dopisem chceme deklarovat, že my obce máme právo být v národním parku a mít právo na trvale udržitelný rozvoj, protože sem patříme. Byly jsme tu dříve než národní parky a zajišťovaly jsme správu daného území. Byly jsme to my obce, které se zasazovaly o vytvoření národních parků pro ochranu přírodních hodnot a zvláště lesů. Naši předchůdci chtěli ochránit tato území právě před komerčními aktivitami, které by přinesly destrukci tohoto území. A nyní jsou to právě naši občané, ti, kteří se na výsledky státní ochrany přírody musí denně dívat, a právě naši občané jsou ti, kteří státní ochraně přírody čím dál víc nerozumí.
Dopis ředitelů národních parků považujeme za irelevantní, jasně směřující proti všemu, co by přispělo k ochraně občanů a místních samospráv, a směřující k tomu, aby se místní občané a obce stali podřízenými ředitelů národních parků a rezortu životního prostředí." Tolik z dopisu samospráv, celkem devatenáct. Nevyjadřuji svůj názor, ale je to názor těchto samospráv.
Nyní pojďme velmi stručně k mým pozměňovacím návrhům. První z nich pod číslem 6658, ten reaguje na zpřísnění podmínek pro kácení stromů a zasahuje do stavebního zákona, kdy se doplňuje nový odstavec tohoto znění: "Povolování a výstavba staveb pro hromadné bydlení nebo souvisejících staveb veřejné infrastruktury, které se nachází v zastavitelném území a jsou v souladu s územněplánovací dokumentací, je veřejným zájmem." Myslím, že to je naprosto jasné, k čemu to směřuje, pokud na jedné straně zpřísňujeme podmínky pro kácení, je potřeba to vyvážit veřejným zájmem pro bydlení, které evidentně problémem je v České republice.
Další pozměňovací návrh, 6644, se týká hlavně prevence vzniku nebo včasné detekce vzniku lesního požáru, a to tak, že se dává povinnost kontinuálně sledovat lesní porost, a to se zapojením technických prostředků v době zvýšeného požárního rizika, a to s odkládací podmínkou od 1. 1. 2028, až skončí projekty, které se věnují právě technickým prostředkům, jak tu detekci dělat včas a v podstatě bezchybně.
Drobnější částí je tam i to, že se do 30 metrů od budov bude uklízet hořlavý materiál. Tento pozměňovací návrh by měl být relativně bez problémů.
Pak jsou tady dva pozměňovací návrhy, respektive tři. Jeden pod číslem 6617, který stanovuje, aby do 200 metrů od staveb nemovité kritické infrastruktury byla požární zátěž 90 kubických metrů na 1 hektar, v pásmu 200 metrů od těchto staveb. Tady jenom upozorním na to, že tam je věta "pokud nestanoví dokumentace ke zdolávání požáru jinak", což tedy znamená, že je to nějakýsi návod, co má dokumentace ke zdolávání požáru obsahovat, a je možné potom tyto podmínky stanovit na míru v jednotlivých parcích.
Podobně je to pod číslem 6616, kdy je stejně tak doplněno o větu "pokud nestanoví dokumentace, kterou musí park zpracovat, jinak, tak jde o zajištění zdrojů požární vody 50 kubíků nebo 10 litrů za sekundu každé 3 kilometry", ale znova upozorňuji na to, že v rámci dokumentace je možné tyto podmínky stanovit jinak a zase udělat je na míru.
Posledním pozměňovacím návrhem, který chci okomentovat krátce, je 6615, který opět se zabývá stanovením zatížení hořlavým materiálem, a to hroubím, a to tak, aby bylo odstraněno a byl zajištěn jeho dotyk s půdou, aby docházelo ke tlení a tak dále. Opět tady máme podmínku, aby toto bylo schváleno v dokumentaci ke zdolávání lesního požáru s tím, že to je vlastně návod, aby to tam v té dokumentaci vůbec bylo řešeno, aby se tomu nedalo vyhnout. Samozřejmě pak je tam i příslušná odpovědnost lidí, kteří tuto dokumentaci budou zpracovávat a opět je to možné udělat na míru každému národnímu parku zvlášť.
Nemyslím si, že by to byly věci, které by směřovaly proti ochraně přírody. Slyšel jsem tady mnohokrát "ochrana přírody", s tou já naprosto žádný problém nemám, ovšem pokud se zastavíme u terminus technicus, "ochrana přírodních procesů", což je třeba i kůrovec, požár, nevím, jaká jiná katastrofa, tam s tím poněkud mám problém, protože pohled na České Švýcarsko po požáru je opravdu velmi zdrcující a velmi smutná záležitost. Nemůže to nahradit žádná vyhlídková plošina, z které koukáte na dvoucentimetrové výhonky, což je ta obnova toho původního přírodního lesa, který tam několik set let nebyl, a několik desítek let, možná stovek let potrvá obnova, tak abychom do těch hvozdů mohli nahlédnout a projít se ve stínu lesa. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Jako první se přihlásil pan poslanec Ondřej Babka, poté paní poslankyně Fialová.
Ještě než dám panu poslanci slovo, tak mám zde jedno sdělení: pan poslanec Ryba ruší svoji omluvu od 12 hodin.
Prosím, máte slovo.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Ještě v reakci na to, co tady na začátku řekl kolega Krejza, který tady citoval tedy z toho dopisu, který nám dneska ráno zaslali starostové z Národního parku Šumava. Já už jsem to tady zmiňoval. Těch starostů - a teď samozřejmě nechci snižovat vůbec váhu toho dopisu - je tam podepsaná méně než polovina ze Šumavy.
Když jsme u těch citací dopisů, tak já bych si dovolil tady bez uvedení toho jména, nicméně je to jeden obyvatel správy z jedné konkrétní šumavské obce, poslal včera tento mail: "S hrůzou v očích teď se sousedy sledujeme, co předložil poslanec Bureš z ODS a spol. za pozměňovací návrhy k novele zákona o ochraně přírody a krajiny. Ta hrůza proto, že obyvatelé národního parku po dlouhých letech nejistoty našli společnou řeč s národním parkem, doladily se pozemkové úpravy, domluvil se způsob hospodaření s lesy, stanovila se pravidla a hranice zón. Po dlouhých letech to má konečně nějaký rámec i přes omezení, které přináší existence národního parku, kterého si tu i vzhledem k tomu všichni váží, protože jeho značka nám samozřejmě přináší obrovskou kvalitu života v nádherné přírodě a mnohem širší možnosti podnikání a zaměstnanosti. V tuhle chvíli přijde poslanec Bureš a spol. s návrhy, které nás vrátí o mnoho let nazpět a způsobí opět velkou nejistotu. Představa, že všechna ta několikaletá jednání budou probíhat znovu, že by nám dokonce hrozilo odebrání značky národního parku, ze které tu všichni profitujeme, mne i mé sousedy naprosto nehorázně, s prominutím, štve. V případě jakéhokoliv dotazu se na mě klidně obraťte. S pozdravem a přáním hezkého dne..." Tolik tedy k dopisům, které nám v tuto chvíli chodí v reakci na to, co tu projednáváme.
Já se ještě přihlásím s jednou faktickou poznámkou, kde bych chtěl okomentovat pozměňovací návrhy kolegy Krejzy týkající se požární ochrany. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Eva Fialová se přihlásila k faktické poznámce. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Eva Fialová: Já moc děkuju za slovo. Já bych chtěla reagovat na pana kolegu Krejzu, prostřednictvím vás, paní předsedající.
Pane kolego, já jsem se chtěla zeptat. Já jsem ty pozměňovací návrhy četla. Na první dobrou ohledně bezpečnosti mi to dává nějakým způsobem smysl a chápu ten záměr - jsme oba ze stejného kraje, takže víme, co se stalo v Českosaském Švýcarsku, kde je mi to velice líto, co se stalo - ale některé ty návrhy jsou vlastně možná až moc přísné z toho pohledu, tak by mě zajímalo, odkud jste vycházel? S kým to bylo konzultováno?
Mě to fakt zajímá z pohledu bezpečnosti, protože co jsem pochopila a debatovala i s ministerstvem, tak vznikala nějaká celková pracovní skupina, která do toho návrhu zákona dávala tato opatření, a ta jsou prokonzultovaná i se záchranným hasičským sborem, která byla naprosto dostačující nebo...
Tady na sebe děláme různé ty mimiky, tak se omlouvám, že rovnou reaguju.
Tak by mě to zajímalo, jestli to vychází tady z toho a jestli víte o tom, že minulý týden proběhlo v Českosaském Švýcarsku jednání, kde v rámci spolupráce to, co je navrženo, tak vlastně hasiči řekli, že to je dostačující, že k tomu odklízení nějakým způsobem dochází a že si nedokážou představit to nadměrné odklízení té tlející hmoty. Mě to fakt zajímá teď po té praktické stránce, abychom si to tu vyříkali, jak to bylo myšleno. Jak se to bude dít prakticky, jakým způsobem, kde se na to vezmou prostředky? Protože to bude pak další zásah pro národní parky, aby tohle musely zabezpečovat, protože jistým způsobem tahle požární ochrana dává logiku. Ráda bych slyšela, z čeho vychází a jakým způsobem se k tomu postavíme.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Na vaši faktickou bude reagovat pan poslanec Karel Krejza také faktickou. Prosím, také máte slovo.
Poslanec Karel Krejza: Děkuji za slovo. Tak já velmi stručně, byly tyto návrhy konzultovány s Hasičským záchranným sborem na úrovni pana náměstka, který za to nebyl pochválen od pana ministra, že se se mnou o tom bavil, protože jsou to prostě věci, které jsou přísnější, než... Oni souhlasili s nějakou tou variantou, která v zákoně je. Tady to je, řekněme, ideálnější stav pro hasiče. Netvrdím, že se nám to podaří prosadit.
Ano, některé ty věci můžou stát nějaké prostředky, ale vzpomeňme si, kolik stál zásah v Českém Švýcarsku, jo? Myslím si, že národní parky nějaké prostředky na takovouhle údržbu by mít měly a mohly.
Navíc - ještě jednou zopakuji - ty pozměňovací návrhy dávají možnost upravit to v dokumentaci, kde se neřekne, že to bude 90 kubíků na hektar, ale bude to třeba bez limitu, protože to je území, kde nic nehrozí a kde naopak chceme, aby - ochránci přírody tedy, já ne, ale ochránci přírody, nechť chtějí - ať tam ty stromy leží, stojí nastojato, tak jak to někdy bývalo, ale je potřeba, aby se to projednalo v rámci té dokumentace. Stejně tak se zásobováním požární vodou, stejně tak s tím hroubím. Ano, je to přísné, ale je to návrh k tomu, aby se tím vůbec někdo zabýval v rámci dokumentace. Jestli to takhle stačí?
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Hezké odpoledne. Nyní tedy s faktickou poznámkou chce reagovat pan poslanec David Pražák a já mu tímto předávám slovo.
Poslanec David Pražák: Dobré odpoledne. Tak ještě na pana kolegu Krejzu, sice odchází, já bych se chtěl jenom zeptat.
To znamená - vaším prostřednictvím, paní předsedající - že ten návrh mít na každých třech kilometrech lesní cesty jednu nádrž, ten dali hasiči, jestli tomu rozumím dobře, jak jste říkal? (Poslanec Krejza souhlasně přikyvuje.) Jak říkala kolegyně Fialová, ano, ono když se koukneme z bezpečnostního hlediska nebo ochrany, tak nějaký smysl něco dává, ale já si neumím představit, že tam vytvoříme infrastrukturu, kde bude na třech kilometrech lesní cesty jedna nádrž a všechny ty cesty ostatní budou tak natolik zpevněny, aby se tam dostaly ty cisterny a tak dále. Co z toho vznikne, z těch národních parků? Jak to bude vypadat? Dovedete si to představit, dneska když tam chodíte po těch pěšinách, že tam vytvoříme takovéhle, dá se říct, dálnice?
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se vracíme do obecné rozpravy. Paní poslankyně Válková je další přihlášenou, následovat bude paní poslankyně Balaštíková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní předsedkyně. Já bych v úvodu možná překvapivě, byť to nezaznělo na mikrofon, poděkovala panu ministrovi životního prostředí, který teď musel jít do Duelu. Mně to oznámil a řekl, že si poslechne - pokud tam v tom projevu bude něco, co ho zaujme - dodatečně, a současně mně i sdělil odpověď na otázku, kterou jsem položila v té své dvouminutové řeči nebo ve faktické poznámce, zda už obce, které nebyly uspokojeny...
Konkrétně třeba obce Branov, která podala žalobu na Ministerstvo životního prostředí, které nebylo vyhověno Městským soudem v Praze - přestože se městský soud zabýval žalobou zase jiné obce, kde tedy vyhověno bylo, nicméně to bylo jenom z formálně procesních důvodů, tam se ten soud věcnou podstatou věci nezabýval - a tenhle soud, který nevyhověl žalobě obce Branov, tak ten se už věcně zabýval tou kauzou Křivoklátsko a vznik národního parku.
Takže pan ministr - vrátím se k tomu původnímu - mně současně sdělil na můj dotaz, jestli už toho využily, té možnosti podat kasační stížnost, příslušné obce, tak mně řekl, že ano, čili potvrdilo se mně to moje podezření nebo spíš předpoklad, že ty obce, které neuspějí, tak budou podávat kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu a ten potom bude rozhodovat, a jak i z praxe víme, tak v řadě případů rozhodne jinak než ten původní soud, v tomto případě městský soud, obzvlášť v případech, které my označujeme jako kolize určitých práv chráněných naším ústavním zřízením, kde ten soud přikročí k takzvanému testu proporcionality, kde je to poměřování kolize dvou práv, která stojí proti sobě, dvou, řekněme, veřejných zájmů.
Tato kauza je takovým příkladem a mě - i z toho právního hlediska se budu vyjadřovat k tomu právnímu hledisku ze svého pohledu - zaujala, protože na jedné straně je zde vládní zájem splnit si nějaké programové prohlášení, vládní úkoly, to, co je vydáváno za určitou kontinuitu v ochraně přírody - úkol, že musíme našim potomkům předat naše přírodní bohatství v co nejúplnějším stavu - a na straně druhé tady je veřejný zájem na tom, aby ti, kteří tam bydlí, na tomto území, tak aby s tím souhlasili, aby to bylo s nimi prodiskutováno, aby se alespoň mírná většina přiklonila k tomu, že bude zasaženo takto do jejich práv. Že bude, o tom asi není sporu, protože o tom tady se po té věcné stránce vedla diskuse celé hodiny předcházející mému vystoupení. Takže je zajímavé potom si prostudovat třeba i to rozhodnutí, které sice nedalo za pravdu obci Branov, nicméně ten městský soud, ten senát, který to rozhodoval, tak tam velmi hezky rozebírá otevřeně - až jsem byla překvapena - ty svoje právní argumenty a upozorňuje tam právě na řadu, což není zvykem, otázek, které jsou ryze politické povahy. My jako politici bychom vždycky měli dbát o to, aby když dochází k nějakému zásadnímu rozhodnutí, tak aby to bylo ložené, aby to bylo sjednocené s vůlí občanů, kteří nám dali tedy mandát a které reprezentujeme. V tomto případě jsou to občané toho příslušného regionu nebo regionů. Je to víc.
Tady se to nepodařilo. Zcela otevřeně se nepodařilo získat ten shodný názor na řešení věci, a z mého pohledu to tedy není zralé přijímat rozhodnutí, které nebude zřejmě akceptováno většinou těch obyvatel. Nechci předjímat, nicméně jako právnička musím konstatovat, že vymahatelnost práva v České republice je relativně nízká. Také na to upozorňovala některá vystoupení, třeba paní poslankyně Peštové, že opravdu naši spoluobčané dovedou obejít zákon, když se jim nelíbí, a ta vymahatelnost práva není zrovna nejlepší. My dovedeme přijímat dobré zákony, ale v praxi nám ty dobré zákony často nepomáhají, jak by měly, protože se nedovedou prosadit, tak jak - striktně - by v právním státě bylo zapotřebí, takže já se i obávám, že to může potom podlomit důvěru v právní stát, když to, co bude takto trošku, řeknu, s nadsázkou násilným způsobem nebo vnuceně - minimálně části těch obyvatel tam - přijato, tak nemusí být vždycky respektováno a nebude ani často v silách státu potom důsledně dodržování toho zvláštního režimu vymoci.
Já jsem si vybrala z toho soudního rozhodnutí pár takových zajímavých myšlenek, a protože pan ministr řekl, že si to rád poslechne dodatečně, tak možná že i to by mohlo vést k... Neříkám ke změně názoru, ale přinejmenším k diskusi nad tím, jestli je teď ta nejvhodnější doba, nebo jestli by se mělo ještě pracovat s vedením těch obcí a jestli to silové řešení, ke kterému zřejmě dojde dříve nebo později, tak jestli je to řešení, které z hlediska naší České republiky... Když jinde, třeba v Německu a v Rakousku, postupují jinak, a tam když ty obce řeknou ne, tak prostě to jejich ne rezonuje a ti politici se neodváží proti té vůli vystoupit, protože jinak by je nikdo potom nevolil. Navíc my jsme před volbami, tak i z tohoto hlediska politického bych doporučovala zvážit, jestli to silové řešení, které se tady prosazuje a které z věcných hledisek je velmi dobře mými kolegyněmi a kolegy zpochybňováno, by se mělo dotáhnout do takzvaného vítězného konce, aby to nebylo Pyrrhovo vítězství.
Já teď budu citovat a vždycky řeknu - zatím jsem mluvila spatra - to, co v té obecné rovině vnímám jako právník, který opravdu tady... S tím souhlasím, že je to otázka, kdy se musí přikročit k testu proporcionality a kdy opravdu ten soud musí posoudit, jestli ta kolize proti sobě stojících práv je ve prospěch jednoho či druhého.
Co ten soud v tom svém poměrně obsáhlém rozhodnutí - je to asi na dvacet jedna stránek - říká v bodě 102? "Soud nepřehlédl stanovisko Ekonomické komise OLH České akademie zemědělských věd z 20. 10. 2023, které žalobkyně předložila s doplněním rozkladu a jež nepovažuje vyhlášení národního parku za odůvodněné." Pak jasně říká - a to také oceňuju - že "stejně vyznívá i apel České lesnické veřejnosti" a tohle její stanovisko že provedl jako důkaz, to znamená, že se s tím musel vypořádat také ten soud. Teď to přijde. "Proti tomu však stojí stanovisko ČSPE z 22. 2. 2022, které soud rovněž provedl k důkazu a v němž se uvádí, že v případě Křivoklátska existují silné odborné argumenty, proč by se jádrová část území mohla stát" - mohla, ne musela, tady přímo ten soud říká mohla - "stát národním parkem." Tady právě se z toho dovozuje, že "Křivoklátsko je mimořádně rozsáhlý komplex nížinných smíšených lesů zahrnující i cenná otevřenější stanoviště, který nemá v české kotlině obdoby a je unikátní i v evropském měřítku. Podle tohohle stanoviska by národní park představoval ne jediný způsob, ale lepší způsob, jak zabránit degradaci lesů nevhodným hospodařením."
Soud pokračuje dále: "Na základě žalovaných snesených argumentů, zejména pak sporného odborného stanoviska Agentury, ale i dalších podkladů, má soud i při vědomí jiných, odlišných názorů za to" - takže vidíte, že ten soud, to čtu opravdu a cituji, tak píše velmi opatrně, má za to - "že se žalobkyni vhodnost ani potřebnost zvolené formy ochrany, to je národního parku, relevantně zpochybnit" - relevantně, to znamená významně, čili zpochybnit se jí to podařilo, ne relevantně z hlediska soudu - "nepodařilo, a to z pohledu ani environmentálního, ani socio-ekonomického." K tomu se ještě vrátím, protože on potom tu ekonomickou otázku charakterizuje jako ryze politickou, že tam mu ani nepřísluší se k tomu vyjadřovat.
Pak se tady vypořádává s některými argumenty žalobkyně a říká, že "má-li žalobkyně obavy z míry bezzásahovosti a dopadů na lesnictví, rozšíření kůrovce a podobně, lze poukázat na to, že se na těchto krocích může v budoucnu podílet - vyjadřovat se k nim, uplatňovat svá práva, to znamená podávat nějaké opravné prostředky, návrhy - cestou účasti v radě národních parků. Bránit se (může) i proti schválení zásad péče o národní park". To mě zaujalo taky, protože tady vlastně v uvozovkách navádí ten soud, jak má postupovat ta žalující strana v případě, když se jí něco nebude líbit, ale tím současně i oslabuje tu argumentaci ve prospěch svého rozsudku, rozhodnutí, protože pochopitelně je vidět, že i ten soud tady není úplně jednoznačný. Proto jsem byla ráda, že mě pan ministr na ten soudní rozsudek upozornil, protože jsem původně myslela, že to bylo jednoznačné vyvrácení všech těch argumentů, a to ani náhodou není. Teď když jsem se ještě dozvěděla o tom, že tedy bude... Ne bude podána, ale že je podána už kasační stížnost, tak si myslím, že možná už tohle rozhodnutí má jenom dočasnou platnost, ale to nemůžu říkat, zatím očividně Nejvyšší správní soud - to bychom věděli i z médií - nerozhodl. Já jsem tam nic nedohledala.
Pak bych vám ještě si dovolila ocitovat to, že "žalovaný už v prvostupňovém rozhodnutí vysvětlil, že šíření kůrovce nebylo zdaleka omezené jen na bezzásahová území národních parků, zabýval se i otázkou vzniku požáru v Českém Švýcarsku a analýzou Hasičskou..." - Hasičského, to je asi překlep - "záchranného sboru, jež je součástí správního spisu. Žalobkyně tyto závěry konkrétněji nerozporuje," - teď to přijde a to se tam opakuje - "není tak důvod, aby se jimi soud blíže zabýval." Ty argumenty byly velmi podstatné a soud musí i v tomto ohledu dohledávat všechny podstatné argumenty. On dodal, že "bezzásahovost v Národním parku Křivoklátsko jistě nebude absolutní." To nevím, kde došel k názoru, že to úplně jistě nebude absolutní, tak ono to vyplývá, nicméně ten výraz jistě je dost odvážný. "Záměr napříč odůvodněním předpokládá zachování lidských zásahů - byť daných primárně cíli ochrany, nikoli například hospodařením v lesích - v prvostupňovém rozhodnutí i ve vyjádřeních soudu se rovněž zmiňuje, že cíle v podobě zachování - obnovy - přirozených procesů na převažující ploše parku bude dosaženo postupně, v průběhu desítek let." Ale že by to bylo příliš vymezené s výjimkou toho, že se bude nanejvýš, jak jsem také navnímala, jednat o 15 procent toho území, to tady také není.
Potom bych ještě... Tohle je také velmi zajímavé: "Zbývá poslední konkrétnější námitka, a to poukaz žalobkyně na údajně nepřiměřené náklady státního rozpočtu na zřízení a správu národního parku." Teď to přijde. "Tato otázka jednak není předmětem záměru - právní úprava ve vyhodnocení finančních nákladů v záměru nevyžaduje, dopady regulace včetně nákladů a výnosů byly vyhodnoceny až během legislativního procesu v rámci zprávy RIA - jednak soudu uniká, jak se dotýká zájmů obce a jejích občanů. Soud vysvětlil výše, že obec má široký prostor pro uplatnění svých námitek, před soudem však stěží může hájit otázky, jež se jejích práv nijak nedotýkají. Soud toliko dodává..." Další větu jsem vynechala, je procesní. "Soud toliko dodává, že případné vyšší náklady mohou být jistě jedním z hledisek při úvahách o zřízení národního parku - stejně jako jakékoliv jiné činnosti veřejné správy - nicméně půjde především o otázky politické, nikoli o právní úvahy. V případě, že je zřízení národního parku vyhodnoceno jako nezbytné, nemohou být náklady státního rozpočtu právně významné." Ale jestli jste pozorně poslouchali, tak v těch předchozích, když jsem citovala, tak tam říká, že by to mohlo být - ten národní park - lepší řešení než to stávající, ale neříká, že by to bylo nezbytné, čili jako právnička, která by podávala kasační stížnost, tak už bych se měla čeho chytit.
Teď přijde to nejpodstatnější, vždycky last but not least, článek 107 toho rozhodnutí na straně 20, ten se mi líbil. "Vlastní přiměřenost: Zbývá tak posouzení třetího kroku..." To je všechno o testu proporcionality, čili "třetího kroku testu proporcionality, to je poměřování v kolizi stojících práv, respektive veřejných zájmů. Žalobkyně však pohříchu ani zde nepředpokládá (nepředkládá?) dostatečně konkrétní argumentaci, na jejímž podkladě by mohl soud úvahy žalovaného blíže přezkoumat. Žalobkyně poukazuje na omezení práv občanů a rovněž rozvoje obce, fakticky však jen konstatuje očividné, tedy že regulace národních parků přináší určitá omezení." Já bych se zeptala městského soudu, jak má být ještě konkrétnější, když v té žalobě i v peticích a i v konkrétních vystoupeních bylo těch příkladů mnoho? "Tuto skutečnost přitom žalovaný nijak nezpochybňuje, čili sám se možným zásahem do vlastnických práv, svobody pohybu, rozvoje obce zabýval. Jeho úvahy považuje soud v obecné rovině za srozumitelné, logické a přesvědčivé."
Takže při tom celkovém poměřování té přiměřenosti kolize těch dvou skupin práv se ten soud přiklonil k žalovanému oproti žalobkyni, ale přesvědčivě to podle toho odůvodnění rozsudku opravdu neudělal, čili já osobně si myslím, že je tady... Nemůžu předjímat a nechci, protože bych nerada dala nějaký polibek smrti - protože Nejvyšší správní soud je jediný suverén, který v této oblasti může rozhodovat, a také určitě bude dělat test proporcionality a vyžádá si k tomu ještě další posudky, předpokládám - takže nemůžu tady nějak predikovat ten závěr, ale samotné rozhodnutí toho Městského soudu v Praze, na které mě laskavě upozornil sám ministr životního prostředí, pan Hladík, tak není tedy, jak bych řekla, opravdu skálopevné a takové, že by si mohlo Ministerstvo životního prostředí oddechnout.
Naopak, ukazuje tady i možnost posoudit tu věc úplně jinak a přiklonit se k tomu, o čem hovořili mí předřečníci. Já jsem si dávala velký pozor v tom svém vystoupení, abych je neopakovala, protože myslím si, že obstrukce mohou být, ale já se snažím vždycky říct něco, co ostatní neřekli ještě. Chtěla jsem tady opravdu poukázat na to, že když je tady takto postavená věc, teď ještě i tím rozhodnutím městského soudu, je zřejmé, že tady jde o dva rozporuplné zájmy, kde i soud má problémy - pak se k něčemu přikloní a samozřejmě to odůvodní - a běží tady další žaloby, stížnosti, kasační stížnosti jsou podány, čili myslím si, že za této situace, a to jsem také řekla neformálním způsobem panu ministrovi, když mi byl říci, že ty kasační stížnosti už byly podány, by bylo rozumnější tuto diskusi přerušit a vrátit se k ní třeba až Nejvyšší správní soud rozhodne. Pak už budeme mít i relevantnější právní argumentaci.
Z toho hlediska politického setrvávám na tom - a asi to nikoho nepřesvědčí (nepřekvapí?) - že ti, kteří bydlí v tom regionu, by se měli vždycky vyslyšet a jejich hlasu by měla být dána minimálně ze strany politiků přednost. Takže samozřejmě ctím demokraticky zvolený poměr sil v této Sněmovně, ale bylo by velmi rozumné a velmi, myslím si, i politicky chytré, kdybychom se k tomuto bodu vrátili, až budeme mít jasněji i z pohledu právního, který podle mého názoru zatím přesvědčivě tady prezentován nebyl.
Paní předsedkyně, děkuju za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Margita Balaštíková, následuje pan poslanec Rozvoral. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Margita Balaštíková: Tak dobrý den, vážené kolegyně a vážení kolegové. Dnes před námi stojí návrh na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a rozhodnutí, které má bezesporu zásadní význam pro krajinu, místní obyvatele, lesní hospodáře, zemědělce i budoucí generace, a proto mě velmi mrzí, že vláda a Ministerstvo životního prostředí k tomuto návrhu přistupují způsobem, který nelze nazvat jinak než jednostranným, uzavřeným, bez respektu k těm, kteří budou důsledky tohoto rozhodnutí dále nést. Já jsem přesvědčena, že všichni zde ve Sněmovně sdílíme společný cíl chránit přírodu a krajinu pro naše budoucí generace, ale ochrana přírody a krajiny by... nesmí být záminkou pro prosazování rozhodnutí silou, bez dialogu, bez naslouchání odborníkům a bez úcty k těm, kteří v krajině žijí, starají se o ni každý den a vlastně díky jejich práci a péči ta krajina je ve stavu, v jakém ji dnes můžeme vidět.
Zástupci Svazku obcí Křivoklátska sdružujícího dvacet devět obcí - dvacet devět obcí - opakovaně upozorňují, že daná oblast nesplňuje základní podmínky pro vyhlášení národního parku podle zákona, a místní samosprávy varují před negativními dopady na tradiční způsob hospodaření, na život obyvatel i na samotný charakter krajiny, která byla po staletí formována lidskou činností, a to lidskou činností zodpovědnou, udržitelnou a přírodě blízkou. Navzdory těmto opakovaným výhradám ministerstvo pokračuje v tomto svém legislativním procesu. Petici proti vyhlášení podepsalo více než 11 000 občanů regionu. Je to 11 000 občanů, kteří tam žijí, bydlí a budou mít problémy s tím, co Ministerstvo životního prostředí hodlá udělat. Místní obyvatelé, lesníci, zemědělci i ochránci přírody však čelí bohužel naprostému nezájmu ze strany státu a jejich obavy se tady neberou v potaz.
Pan ministr Hladík veřejně deklaruje, že vede širokou diskusi. Dnes, po dnešním jednání se zástupci zmíněných obcí, vám však mohu s plnou zodpovědností říci, že mám dojem, že opak je pravdou. Od starostů, od odborníků z lesnické a přírodovědné komunity i od hospodářů, kteří v krajině pracují, mám jasnou informaci, že pan ministr se odbornému setkání s nimi vyhýbá, nepřichází na tato jednání, která jsou svolána, a ani neodpovídá na konkrétní výzvy a návrhy k dialogu, místo sebe posílá pouze pracovníky a vypadá to - aspoň na mě to tak působí - že pan ministr chce především splnit jednu čárku, čárku v programovém prohlášení vlády, ke kterému se jeho strana KDU-ČSL zavázala. Ale vyhlášení národního parku, to není technická formalita. Je to rozhodnutí, které ovlivní náš každodenní život. Je to život tisíců lidí, kteří v tom území žijí. Takové rozhodnutí určitě nemůže být činěno v izolaci od reality, v izolaci od odborných poznatků a v izolaci od skutečné péče o krajinu, kterou dnes zajišťují lidé, kteří žijí na tomto místě. Odborníci z oblasti lesnictví, ekologie i ochrany přírody - a nikoli pouze ti vybraní, ale celá šíře názorového spektra - upozorňují, že současná ochrana prostřednictvím CHKO Křivoklátsko je dostatečná.
Vyhlášení Národního parku by navíc mohlo vést ke ztrátě diverzifikovaného způsobu hospodaření, který dosud přinášel ekologické i ekonomické výsledky, jak jsem se dnes dozvěděla, zatímco vyhlášení národního parku nám ponese velké ztráty. Myslím si, že v současné době máme na pořadu dne mnohem důležitější věci z pohledu ekonomiky, než jsou finanční ztráty. Je třeba si také uvědomit, že tímto rozhodnutím dojde k výraznému omezení práv obcí a místních hospodářů. Samosprávy ztratí část své pravomoci spolurozhodovat o správě území a o to jim především jde. Oni jsou zodpovědní za to, že místní obyvatelé ztratí přímý vliv na podobu krajiny, ve které žijí, a lesníci, kteří byli dosud zárukou odborného a udržitelného hospodaření, budou nahrazeni anonymním státním managementem, často bez znalostí místních - podotýkám, místních - podmínek. Především se ztratí důvěra. A v co? Důvěra v to, že stát je partnerem, ne diktujícím orgánem. Důvěra v to, že chránit přírodu lze společně, a nikoli proti vůli těch, kdo se o ni dennodenně starají. Tento dojem jsem já získala.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyzývám vás, abychom se pozastavili a možná tento návrh zamítli - myslím si - abychom se vrátili v celém tomto procesu zpět k otevřenému, odbornému a transparentnímu dialogu, který tady chybí, abychom respektovali hlas obcí, odborníků a obyvatel regionu a abychom odmítli způsob rozhodování, který vylučuje veřejnost, odbornou diskusi i demokratické principy.
Já si myslím, že my neodmítáme ochranu přírody. My odmítáme nátlak, odmítáme manipulaci a rozhodování za zavřenými dveřmi pouze z pozice ministra životního prostředí a dotčených dalších ministrů. Přírodu je třeba chránit, ale s rozumem, s pokorou, a především spolu s těmi, kdo v ní žijí. Já jsem vždy tvrdila, že pokud tvoříme nové zákony, nové předpisy, vždy bychom se měli především bavit s těmi, kterých se to týká. Oni v tom budou žít, oni to budou aplikovat a také oni budou řešit problémy, které jim mnohdy úředníci ve své neznalosti nastavili. Měli bychom se toho vyvarovat.
Já vás prosím, zvažte toto mé prohlášení a zvažte, zda hlas těch starostů, kteří reprezentují občany svých obcí, nemá větší váhu, než vy jste mu v současné době dali. Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí pan poslanec Rozvoral, následuje pan poslanec Kott. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento vládní návrh zákona mimo předložené důležité a potřebné změny obsahuje pro nás zcela nepřijatelný návrh na zřízení Národního parku Křivoklátsko. Nemáme žádný problém s obsahem části A tohoto návrhu, který se týká ochrany dřevin a nové výsadby, ani s částí B, která se věnuje posílení druhové ochrany ohrožených rostlinných a živočišných druhů, ale máme zásadní problém s celou tou částí novely, která se týká zřízení Národního parku Křivoklátsko, kdy petici proti jeho zřízení podepsalo více jak 11 000 lidí a projednávala se veřejně i na petičním výboru Poslanecké sněmovny.
Nyní zde mnoho let existuje a skvěle funguje chráněná krajinná oblast, kterou se již dlouho snaží vždy nějaká rádoby ochranářská lobby povýšit na národní park. Dosavadní vlády i představitelé Středočeského kraje tomu v zájmu místních občanů, a především tamní přírody úspěšně odolávali, avšak tato vláda i přes oprávněný nesouhlas drtivé většiny místních občanů, podnikatelů a obcí dává těmto snahám nepochopitelně zelenou a chce vznik Národního parku Křivoklátsko prosadit doslova za každou cenu, a to i přes masivní odpor místních občanů, když z devětadvaceti obcí, které jsou členskými subjekty Svazku obcí Křivoklátska, se pro (proti?) zřízení národního parku vyslovila již mnohokrát valná většina.
Stěžejním argumentem proti vzniku Národního parku Křivoklátsko je skutečnost, že většina jeho území není neobdělávaná, ale založená místními lesníky, a to především v průběhu 18. století. Původních porostů je v této lokalitě pouze zanedbatelné množství, a proto se nejedná o žádnou nedotčenou přírodu zasluhující mimořádný stupeň ochrany a zvláštní zacházení.
Co tedy v případě zřízení Národního parku Křivoklátsko hrozí? Především na většině území může být vyhlášena takzvaná bezzásahová zóna. Právě zde si dovolím připomenout osud šumavských lesů, které nechalo vedení tamějšího národního parku prostřednictvím těchto bezzásahových zón doslova zničit kůrovcem. Největší změnou by tedy v případě zřízení národního parku byl způsob hospodaření. Ten funguje v rámci chráněné krajinné oblasti na základě rozumného kompromisu mezi ochranou přírody a ekonomickými zájmy. Lesníci musí nyní svá rozhodnutí a postupy pokaždé konzultovat s orgány ochrany přírody, kdežto v národním parku je vše jen čistě na nominovaných ochranářích.
Dále si dovolím zdůraznit, že současný systém hospodaření v křivoklátských lesích v současnosti daňové poplatníky nic nestojí, kdežto národní park bude opakovaně potřebovat další a další peníze ze státního rozpočtu.
Velmi zajímavé také je, že nejenže neexistují žádná odborná vyjádření, která by říkala, že na Křivoklátsku dochází ke zhoršování stavu lesa, jsou zde naopak studie oceňující zlepšování zdejší dřevinné skladby a také o snižování poškozování lesa místní zvěří.
Existence národního parku nejenže snižuje kompetence místních samospráv, ale přinese s sebou masivní turismus se všemi negativními dopady, které nejvíce ponesou místní občané a dotčené obce, a to včetně všech finančních nákladů. Jako příklad uvedu třeba daleko vyšší pohyb vozidel, hluk, nerespektování obecních pravidel, mnohonásobné zvýšení objemu odpadu a tak dále. Takže celkově znamená zřízení národního parku logicky zvýšenou zátěž pro okolní přírodu a životní prostředí.
Proti tomuto záměru se původně ostře stavěl i státní podnik Lesy České republiky, který ale své námitky k záměru vyhlášení Národního parku Křivoklátsko vzal zpět s odůvodněním, že bere na vědomí politickou dohodu vlády. To asi nemá cenu více komentovat.
Svaz měst a obcí České republiky a Sdružení místních samospráv České republiky kritizují postup vlády a Ministerstva životního prostředí v otázce vyhlášení národního parku pro obcházení řádného legislativního procesu. Podle nich je zcela nepřijatelné, aby se o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko rozhodovalo bez zohlednění názoru místních samospráv a občanů.
Další neméně závažnou skutečností je, že příslušné takzvané zájmové území nesplňuje parametry, které zákon pro národní parky předpokládá.
Provoz národního parku bude daňové poplatníky stát tři miliardy korun jen za prvních deset let fungování, a to i po započtení výnosu z těžby. Vyhlášením národního parku totiž vznikne úřad, cca se sto zaměstnanci a mnoha jejich automobily, spravující území pouze o rozloze sto kilometrů čtverečních.
Naopak za čtyřicet let existence Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko se ochrana zdejší přírody stala respektovanou součástí života v regionu a propojení obcí, hospodářů a ochranářů zde velmi dobře funguje, takže místo toho, abychom řešili, co konkrétně a kde je potřeba na Křivoklátsku ještě zlepšit, řešíme založení nového úřadu za miliardy korun násilím shora proti vůli drtivé většiny místních obyvatel. Právě hlas těchto občanů přece musí být v tomto případě, vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, naprosto rozhodující.
Zřízení Národního parku Křivoklátsko je tedy z výše uvedených důvodů pro hnutí SPD naprosto nepřijatelné. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní by měl vystoupit pan poslanec Kott, ale je omluven, takže jej posouvám na konec. Nyní prosím tedy paní poslankyni Knechtovou, která již připravená je, a následuje paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo.
Vážený pane ministře, já jsem si dovolila k této problematice vystoupit z toho důvodu, že mezi pozměňovacími návrhy je i pozměňovací návrh pana poslance Zuny k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon (č.) 114/1992 (Sb.), o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a týká se to vlastně zákona (č.) 449/2001 Sb., o myslivosti.
V odůvodnění se píše: "V dnešní době je značný fenomén chovat psa či kočku jakožto domácí mazlíčky, přičemž jsou tito často považováni za rodinné příslušníky, kdy s majiteli jezdí například i na dovolené a tráví s nimi veškerý volný čas. Usmrcením takovéhoto zvířete je způsobena nejen majetková újma, ale taktéž značná újma nemajetková. Z tohoto důvodu se domníváme, že stávajícím zákonem stanovená pravidla pro usmrcení psa jsou značně benevolentní. Benevolence těchto zákonných požadavků má za následek časté excesy, kdy se myslivecká stráž domnívá, že jedná po právu, ale nečiní tak, a to zejména z důvodu, že má pravomoc psa usmrtit, přičemž zákon jí nestanoví jinou další povinnost."
Co se týká toho zdůvodnění, tak následuje vlastně popis situace, který se týká a vztahuje se pouze na ochranu psa. V závěru toho odůvodnění pak najdete, že výše uvedený pohled je nutné zohlednit i pro toulavé a opuštěné kočky, neboť i ty požívají stejnou právní ochranu jako psi, ale já bych chtěla upozornit, pane ministře, že co se týká koček... My už jsme to spolu řešili i v rámci mé interpelace. Ta situace vůbec není tak růžová, jak se tady píše ve zdůvodnění, protože předkladatelé tohoto pozměňovacího návrhu si vlastně vypíchli jenom opravdu to, že jsou tato zvířata jako domácí mazlíčci, ale vůbec už se nikdo nezajímá o to, jakým způsobem žije ta část spektra zvířat, o které nikdo nepečuje a stávají se tak, bych řekla, nedílnou součástí sídlišť nebo přírody.
My jsme spolu vlastně k téhleté problematice už také hovořili. Já jsem k tomu několikrát vystupovala, protože problematika domácích zvířat a ochrany zvířat proti týrání, do které spadají i otázky například kastrace koček, je plně v gesci Ministerstva zemědělství. Tady vidíme důvod, aby se na těchhletěch věcech spolupracovalo i s Ministerstvem životního prostředí. Nelze opominout rovněž související otázku hygieny a rizika přenosu různých chorob, to znamená takzvané ochrany veřejného zdraví. To je zase v gesci rezortu Ministerstva zdravotnictví, a tím pádem se týká i tohoto rezortu.
V neposlední řadě mnou zmiňovaná problematika se dotýká i ochrany volně žijících živočichů a to je právě v gesci Ministerstva životního prostředí a zmíněného zákona o ochraně přírody a krajiny. Proto si myslím, že provádět tady experimenty v téhleté oblasti nějakými pozměňovacími návrhy mně přijde velmi zarážející. Bylo by daleko vhodnější, kdyby se na tuhle problematiku sešel nějaký odbornější tým, který by to vydiskutoval i mezirezortně, abychom se tady nepouštěli do nějakých legislativních pokusů.
Přestože by se mohlo zdát, že kočky domácí dnes konzumují výhradně speciální a komerčně nabízenou stravu a přiživují se samozřejmě na komunálních zbytcích, a to tady mluvím právě o těch zvířatech, která se pohybují nejenom v rámci měst a obcí, ale i se potom dostávají do přírody, tak samozřejmě dochází k tomu, že ohrožují i volně žijící živočichy. Kočka domácí je typickým predátorem drobných savců, ptáků, příležitostně i dalších menších obratlovců z třídy, kterou tvoří část plazů nebo obojživelníků. Významnost problematiky posiluje fakt, že je zdivočelá kočka domácí jako predátor prakticky ve volné přírodě nemá predátora (nepřítele?). To znamená, že měli bychom se touhletou situací, tímhletím stavem také zabývat. Co se týká odhadů, tak jen v Evropě uloví kočky ročně desítky milionů ptáků, ať už v hnízdech, nebo v ptačích budkách, na zahradách, v parcích a dalších biotopech kulturní krajiny. Ptáčata jsou pak ohrožena také ve chvíli, kdy už vylétla z hnízda, ale neumí ještě dokonale létat a rodiče se k nim pravidelně vracejí a přikrmují je. V záchranných stanicích ročně končí stovky až tisíce různých zraněných drobných živočichů, vlaštovek, kosů, ale i dalších významných a zejména pak zvláště chráněných druhů. Problematika predace volně žijících živočichů domácími a polodivokými kočkami je tedy důležitým aspektem při ochraně ptactva i dalších drobných obratlovců a je třeba se jí vážně zabývat. Tady chci říct, že tohleto mi i potvrdilo vaše ministerstvo.
Ačkoliv ve veřejném prostoru určitá dílčí diskuse na toto téma probíhá, na jejím řešení nepanuje samozřejmě dostatečná shoda. S ohledem na výše uvedené kompetence by hlavním moderátorem diskuse mělo být zřejmě bezpochyby Ministerstvo zemědělství, které tuhletu problematiku částečně řeší, a to je právě v rámci zákona o myslivosti, ale bohužel my jsme tady dnes u zákona o ochraně přírody a krajiny, přesto nějakým způsobem se snaží někteří předkladatelé i do tohoto zákona vstoupit.
Tato právní norma poskytuje za stanovených podmínek možnost redukce toulavých koček. Nutno podotknout, že již tato skutečnost vyvolává ve společnosti poměrně velké kontroverze a samozřejmě hraje zde i vliv ochránců zvířat velkou roli. Uvědomme si závažnost celé problematiky a za mě určitě hledejme nějaké společné řešení, protože tenhleten problém samozřejmě trápí i obce, kde dochází k přemnožení koček a nejsou potom nástroje - kromě kastrace - jakým způsobem se o tato zvířata postarat. Já bych chtěla říct, že jsem byla velmi překvapená, když se někteří vyjadřovali v tom ohledu, že pak takovéto zvíře se dá usmrtit. Tak to opravdu nefunguje. Každé zvíře má právo na život a veterinář pouze v případě, že je ohroženo zdraví toho zvířete, pak je ochoten vám to zvíře uspat, ale jinak zdravé zvíře má nárok na život.
Právě situací kolem koček se zabýval i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 5. schůzi 21. ledna 2025 v Senátu, kdy byla projednávána petice za změnu zákonů pro kočku, a já bych tady ráda z té zpravodajské zprávy část odcitovala, abych doložila to, o čem tady teď hovořím. Text petice je datován už z 31. října roku 2023 a do doby předání do Senátu ji podepsalo 8 224 osob, pro účely projednání v Senátu se tedy jedná o takzvanou malou petici. V lednu roku 2025 bylo pod peticí na elektronické platformě registrováno následně 15 000 on-line podpisů, takže tady z toho i vidíte - a protože já jsem členkou petičního výboru, kde jsme podobnou petici projednávali - z hlediska i občanů je velký zájem o to, se touto problematikou zabývat.
Poslání petice je v záhlaví charakterizováno jako požadavek za "prosazení změny legislativy, která zajistí právní ochranu kočky domácí ve všech souvislostech v úrovni běžné v ostatních vyspělých státech Evropské unie, a dále v textu petice jako požadavek na "změnu stávající právní úpravy, která dle našeho názoru nevytváří dostatečnou právní ochranu koček před jejich týráním ani dalšími formami jejich strádání bez ohledu na to, zda je fyzické či psychické povahy, a nezajišťuje ochranu ostatních volně žijících živočichů a člověka před koloniemi zdivočelých opuštěných koček."
Důvod vzniku petice je v textu petice rozveden takto: "Stovky, možná tisíce dobrovolníků po celé České republice denně hasí šířící se požár a to je kalamita opuštěných přemnožených koček po celé České republice. Na úkor svého volného času i rodiny se snaží zmírnit utrpení zvířat, která jiný člověk vyhodil na ulici, a současně ochránit veřejný prostor před koloniemi zdivočelých koček krmením, vlastním odchytem a kastrací na vlastní náklady." Tento základní důvod se ještě doplňuje takto: "Obce - až na výjimky - zavírají oči, politici dělají, že problém neexistuje nebo že to není nic akutního. Denně voláme po změně zákonů."
Konkrétně petice navrhuje následující změny a žádá o jejich prosazení: "Vytvoření centrální evidence koček na státní úrovni společně s centrální evidencí psů." Tady bych chtěla navázat na důvodovou zprávu k tomu pozměňovacímu návrhu, kdy je potom ta důvodová zpráva zavádějící, protože nelze, tak jak tam mají předkladatelé, říct, že to, co platí u psů, platí i u koček. "Prosazení povinné, trvalé identifikace veškerých koček prostřednictvím aplikace mikročipu a jeho následné registrace do centrální evidence koček. Uzákonění povinné kastrace veškerých volně žijících i venku, i ve vnitřních prostorech s přístupem ven chovaných koček i divokých v koloniích, vyjma jedinců určených k registrovanému chovu. Tato povinnost se musí týkat všech odpovědných orgánů, institucí, samosprávných celků, osob, majitelů i útulků. Kastrace by prováděli veterináři současně s aplikací identifikačního čipu a zavedení kočky do centrální evidence. Povinné registrace majitelů koček, kteří chovají tři a více koček samičího pohlaví starších pěti měsíců. Vytvoření státního dotačního programu na úhradu kastrací pro obce, jako je to například ve Španělsku. Stanovení zákonné povinnosti obcí a měst k odchytu toulavých i opuštěných koček - ve spolupráci se spolky, veterinárními lékaři a útulky - a k úhradě kastrace a nutné veterinární péče včetně pobytu v útulku nebo hospitalizace u veterináře, a to i u koček vypouštěných zpět na místo jejich odchytu. Stát ani obce a města nesmí mít možnost zříci se povinnosti postarat se o nalezená zvířata, a to ať jsou opuštěná, nebo toulavá."
Co se týká vyjádření Ministerstva zemědělství, tak současný přístup českého práva k ochraně kočky domácí má samozřejmě Ministerstvo zemědělství na starosti a to je v terminologii týkající se koček ukotveno v několika zákonech. Zákon na ochranu zvířat rozlišuje zvířata toulavá a opuštěná. Vedle toho jsou v dalších právních předpisech také zvířata bez pána, která nemají vlastníka. Zvířata bez pána zahrnují jednak zvířata opuštěná - kočka měla vlastníka a vlastník kočku opustil - a jednak zvířata, která nikdy vlastníka neměla. To jsou potomci koček ze zájmových chovů, kteří zdivočeli. Občanský zákoník označuje toulavé zvíře jako zvíře nalezené. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů, veterinární zákon, uvádí vedle toulavých a opuštěných zvířat také zvířata bez pána.
Občanský zákoník také uvádí zvíře bez pána s tím, že bez pána může být i zvíře náležející druhem k domácím zvířatům - kočky, psi - pokud jednotlivý kus žije divoce v přírodě, pokud není jednoznačné, že se jedná o zvíře opuštěné či zvíře bez pána, je třeba takové zvíře považovat za zvíře toulavé. V praxi se tedy většinou bude jednat o zvířata toulavá.
Cílem je ochrana dosavadního vlastníka zvěře. Hlavní sdělení ministerstva jsou potom následující: "V případě toulavých koček je povinnost obce jim zabezpečit péči v útulku nebo jinak, to znamená předáním do adopční péče novému chovateli. V případě opuštěných koček, které jsou zdivočelé, doporučujeme jim zabezpečit péči v útulku nebo jinak, například předáním do adopční péče novému chovateli. Zdivočelé kočky doporučuje odchytit, vykastrovat a po zotavení vrátit na původní lokalitu. Umísťování zdivočelých koček do útulku není pro tato zvířata vhodné a ministerstvo jej nedoporučuje." Zejména v ohledu na ten předložený pozměňovací návrh tedy úplně nerozumím tomu, jakým způsobem tohleto stanovisko Ministerstva zemědělství je s tímto návrhem v souladu.
"Vypuštění zdivočelé kastrované zotavené kočky na původní lokalitu se nepovažuje za opuštění zvířete ani za porušení dalších ustanovení zákona na ochranu zvířat. Odchyt koček může provádět pouze osoba, která absolvovala odborný kurz pro odchyt zvířat bez pána, toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi, včetně péče o ně v útulcích pro zvířata, a která má povolení od Státní veterinární správy. Provádění kastrace nebo sterilizace toulavých a opuštěných zvířat nebo zvířat bez pána je možnost, nikoliv povinnost obce."
Co se týká studie Parlamentního institutu, protože i Parlamentní institut se této problematice věnoval, a to autorka Zuzana Kodatová, už v září 2019 zpracovala studii "Preventivní opatření proti přemnožení koček, ochrana koček a psů před nelegálním množením", vybrané téma číslo 3 z roku 2019.
"Studie se věnuje problematice účinné právní regulace v oblasti kontroly populace koček a psů a srovnává existující právní přístupy vybraných členských států Evropské unie s" - tehdy navrhovanými a později uskutečněnými - "legislativními změnami v České republice."
Parlamentní institut uvádí, co se týká ochrany zvířat, tak "způsobem, jak uvést návrh zákona do souladu s mezinárodním standardem, je aplikovat především ustanovení § 7a týkající se psů a také kočky, ovšem i v tomto případě po změně příslušných ustanovení. Změna ustanovení by se měla týkat povinnosti čipovat všechna štěňata nejpozději do věku padesáti dnů a všechny psy před změnou majitele. Analogicky u koček potom všechna koťata čipovat nejpozději do věku 84 dnů a všechny kočky před změnou majitele, formou prodeje nebo darování.
U koček je dále třeba zvážit zavedení povinné kastrace u těch, které nejsou určeny pro chov za účelem rozmnožování. V Itálii je v tomto ohledu navíc upravena povinnost registrace koček, které jsou v bezprizorní - to znamená, žijí v takzvaných volných koloniích - tedy zcela bez majitele, natož chovatele. Obec je povinna takové kočky registrovat a očipovat."
Já bych zde ještě citovala stanovisko České společnosti ornitologické, protože to je taky zajímavé s ohledem na to, jakým způsobem se staví k toulavým kočkám. "K nejčastějším predátorům, kteří ohrožují vejce a mláďata v hnízdních budkách, patří především oba druhy kun, a co se týká koček, tak kočka domácí. Toulavé domácí kočky jsou velkým nebezpečím pro volně žijící ptáky a nezastupují roli volně žijících šelem v naší přírodě. V našich sídlech se vyskytují v mnohem větší koncentraci a často loví jen pro zábavu." To znamená, že také Česká ornitologická společnost samozřejmě se přiklání k tomu, abychom se problematikou toulavých koček zabývali.
Jak zmiňují autoři toho pozměňovacího návrhu, tak povinné označování a centrální evidence psů byly už zavedeny od 1. října roku 2022. Rovněž existuje povinnost nechat čipovaného psa zapsat do centrální evidence. Ovšem "údaje do evidence budou nadále vkládat jednotliví soukromí veterinární lékaři. Rozsah údajů je v zásadě identický s evidencí pasů psů. Povinnost chovatele zajistit zapsání psa do centrální evidence je navázána na jeho povinnost zajistit, aby byl pes označen elektronickým čipem před nabídkou psa k prodeji nebo před předáním psa novému chovateli, nejpozději však do tří měsíců věku psa podle § 4 odst. 3 veterinárního zákona. Údaje centrální evidence psů budou využívány Státní veterinární správou k plánování a výkonu státního veterinárního dovozu (dozoru?), například v souvislosti s kontrolou očkování psů, ochranu zvířat proti týrání."
Tady je potřeba si říct, že ta centrální evidence psů dodnes nefunguje, přestože Komora veterinárních lékařů České republiky, Státní veterinární správa a Ministerstvo zemědělství ve společném prohlášení v prosinci 2022 uvedli: "Vzhledem k technickým i bezpečnostním požadavkům na informační systém by plnohodnotná verze centrální evidence psů měla být spuštěna během roku 2023." Já bych chtěla říct, že v současné době moje zkušenost jako komunální političky je taková, že jsme z té centrální evidence psů schopni dohledat zvíře, které se nachází pouze u nás v rámci města. To znamená, že pokud je to pes, který je z jiného katastru, tak potom máme problém a nejsme schopni ta data vlastně zjistit a propojit.
Tak já si myslím, že jsem dostatečně uvedla důvody, co se týká té situace v přírodě. Shrnula bych to asi tak, že neřešené přemnožení koček domácích páchá škody na drobných obratlovcích, zvláště těch chráněných. U koček, které nejsou určeny pro chov za účelem rozmnožování, je vhodné zvážit zavedení spíš povinné kastrace nebo podpory kastrace a určitě po zlepšení životních podmínek kočky domácí je veřejná poptávka a tady je to vidět jak na peticích, které byly v Poslanecké sněmovně, i v Senátu. Důležité je, abychom podpořili i obce v této problematice zajišťování povinností při péči o ta bezprizorní zvířata, abychom to tady potom nemuseli nějakým způsobem z mého úhlu pohledu lepit.
Vzhledem k tomu, že jsem členkou petičního výboru, tak samozřejmě tady už jenom na závěr okrajově zmíním, že samozřejmě ta petice k Národnímu parku Křivoklátsko měla přes 10 000 podpisů. To znamená, nebyla to žádná malá petice, sešli se tam opravdu různé osobnosti, odborníci, zástupci petentů, takže ta debata byla opravdu velká, padla tam spousta otázek. Já bych si velmi přála, aby na ty otázky byly i odpovědi.
Co se týká financí, tak samozřejmě za mě zřízení té státní instituce, správy národního parku, která bude logicky hrazena z našich daní - a sami to tady vidíte, slyšíte, když řešíme zdravotní věci, sociální věci, tak se nemůžeme dopočítat - takže bylo by fajn, kdybychom opravdu znali nějaké zásadní částky, které tedy budou mít vliv na zatížení toho rozpočtu, protože samozřejmě v tom mediálním prostoru jsem zaznamenala i informaci, že původně byla prezentována částka 50 milionů. V aktuální zprávě RIA vypracované Ministerstvem životního prostředí, který je podkladovým materiálem pro novelizaci zákona, tam to vychází více než 200 milionů s tím, že tedy 1 milion je do značení vlastního parku, zbytek do administrativy, roční provoz parku má být potom 300 milionů korun, takže já bych byla velmi ráda, kdybychom se i u těch finančních záležitostí dostali na nějaká konkrétní čísla, která by tady pan ministr potvrdil.
Ještě bych chtěla říct, že vždycky, když v území dojde k takovéto situaci, že se vybudí aktivita těch občanů, tak samozřejmě to vnímám tak, že jsou dvě strany.
Bohužel bez toho, že budeme obrušovat ty hrany na obou dvou stranách, tak podle mě vždycky to bude jenom o tlaku, který vytváříme. Buďto vítězí jedna, nebo druhá strana a myslím si, že tohleto obzvlášť u národních parků není úplně dobré, takže bych chtěla podpořit pana ministra v tom, abychom o těch věcech dále debatovali a jednali a hledali nějaké, bych řekla, do budoucna stanovisko pro obě dvě strany, protože my, co do toho mluvíme zvenku, tam v konečném důsledku žít nebudeme.
Nepovažuju tedy za problém to vyhlášení v tom smyslu, jakým způsobem tam bude probíhat ta ochrana, protože to tady pan ministr nějakým způsobem vysvětlil, ale co se týká toho zhodnocení, co je biotop a co je ekosystém, tak to si myslím, že by taky si zasloužilo ještě pozornost. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní chce reagovat s faktickou poznámkou pan ministr Výborný. Prosím, vaše dvě minuty.
Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuju, paní předsedkyně. Dobrý den. Vaším prostřednictvím, k paní kolegyni...
Protože jsem pečlivě poslouchal, tak informace aktuální, pokud jde o centrální registr psů, tam skutečně ty termíny byly zamýšleny dříve. Naráželo to na kapacitní možnosti Komory veterinárních lékařů, nicméně... Ještě jeden problém tam vznikl, a to, že celý systém posléze spadl do informačních systémů veřejné správy. Tím pádem se násobně zvýšily požadavky na ten samotný systém. Už to nejsou jenom ty obyčejné pasy těch registrovaných psů.
Nicméně dobrá zpráva je ta, že v tuto chvíli - teď jsem si to ověřoval - máme uzavřené výběrové řízení na dodavatele toho systému a počítám, že by měla být v brzké době připravena smlouva mezi komorou a dodavatelem a nejpozději do konce, nebo respektive do roka, tedy někdy do začátku roku 2026, by ten systém měl skutečně reálně fungovat tak, jak je nakonec v zákoně ukotven, jak jste po něm tady teďka se ptala. Děkuju.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Ožanová v obecné rozpravě. Následuje pan poslanec Pražák. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážená paní předsedkyně. Kolegové a kolegové, dostáváme samozřejmě k tomuto tématu různé věci, různé e-maily. Zaujal mě dopis, který poslali ředitelé národních parků. Přečetla jsem si ho, zdál se mi zajímavý, zajímavé češtinářské obraty i vtipně ironický. Posléze jsme obdrželi reakci na tento otevřený dopis. Je to reakce obcí na tento dopis, kdy nám to přeposlala doktorka Jana Marečková, advokátka Křenova, a ve svém mailu požádala, aby jeho obsah byl brán v potaz a byl přečten na plénu Poslanecké sněmovny. Já tedy její přání splním. Nicméně abych přečetla, jak reagují obce, tak musím říct, na co reagují, takže s dovolením vás seznámím s oběma dokumenty, jak s dopisem ředitelů národních parků, tak s reakcí na tento dopis. Musela jsem vám to dopředu říct, proč tak činím. Nyní k samotnému dopisu.
"Ve Znojmě, Vimperku, Vrchlabí a Krásné Lípě 1. května 2025. Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, právě před osmi lety nabyla účinnosti novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která upravila nástroje ochrany a péče o národní parky a přiblížila je pravidlům Mezinárodního svazu ochrany přírody, IUCN. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je úctyhodným dědictvím po velkých postavách české politiky a ochrany přírody, z nichž jmenujme alespoň Josefa Vavrouška, Ivana Dejmala nebo prezidentem republiky v roce 2023 oceněného Bedřicha Moldana. V prostředí naší legislativy tento zákon představuje stabilní pilíř péče o přírodu a krajinu, který díky svému modernímu založení na počátku devadesátých let bez potíží unesl celou řadu novelizací, včetně těch implementujících legislativu Evropské unie.
Vznik a projednávání takzvané národněparkové novely zákona před více než osmi lety provázel filozofický spor několika koncepcí i laických představ o národních parcích. Jednu z koncepcí reprezentovali zastánci konzervativních lesnických postupů užívaných při správě hospodářských lesů. K nim se přidaly zájmové skupiny, jejichž představu národního parku naplňuje za atraktivním logem schované území bez reálné ochrany, vždy k dispozici pro další a další zásahy do jeho celistvosti, stability nebo přirozeného vývoje na základě často úzkých a ryze soukromých zájmů. Proti tomu stála koncepce podpory přirozených funkcí ekosystému na dostatečně velkém území, které bude představovat ostrov co nejméně narušovaných přírodních procesů a centrum biodiverzity v jinak výrazně pozměněné, poškozené a fragmentované krajině střední a západní Evropy. Tato koncepce za výrazné podpory nejen odborné veřejnosti nakonec přesvědčivě zvítězila.
Máme za to, že neuspokojivý stav hospodářských lesů na řadě míst České republiky, a především až nečekaná dynamika přírodních procesů směrem ke vzniku lesních porostů druhově, strukturně a věkově rozrůzněných v lesích na území národních parků spolehlivě dávají za pravdu rozhodnutí tehdejších zákonodárců. Pozitivní zkušenost ze stávajících národních parků pravděpodobně také motivovala autory vládního prohlášení k závazku vyhlásit v České republice nové Národní parky Křivoklátsko a Soutok.
Rady národních parků. Součástí velmi poctivého a časově náročného projednávání novely před osmi lety byly také samosprávy. Nejaktivnější byly ty v Národním parku Šumava. Jejich zástupci se účastnili celé řady seminářů, kulatých stolů výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny i nepočítaně neformálních setkání v průběhu jednotlivých čtení návrhu v Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky. Na základě jejich iniciativy došlo k několika důležitým úpravám, například ke změně vyhlašování zonace péče národních parků vyhláškou oproti původně navrženému opatření obecné povahy nebo k posílení role rad národních parků v případě procesu vyhlašování zonace, klidových území a zásad péče. Pouhé projednání strategických dokumentů bylo v průběhu legislativního procesu v textu zákona nahrazeno potřebou dohody na úrovni správy a rady národního parku.
Současné zákonné nastavení podoby rad národních parků z nich činí svého druhu samosprávný orgán, jenž si může svobodně upravovat své vnitřní poměry a jehož členové jsou nuceni k jednání, dohodám a kompromisům, což na místní úrovni představuje vůbec nejcennější devizu. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny, vtělená do sněmovního tisku 878, upravuje strukturu rad národních parků tak, že de facto povinně zavádí systém dvou komor s právem veta komory členů delegovaných nebo členů jmenovaných orgánem ochrany přírody v případě hlasování o strategických dokumentech. Tuto změnu podnítila ve veřejné debatě opakovaně užívaná lež, že obce jsou v případě hlasování o strategických dokumentech v radách národních parků přehlasovány jmenovanými členy rad. Realita je přitom taková, že z celkem dvanácti hlasování o všech strategických dokumentech ve všech čtyřech národních parcích byli delegovaní členové přehlasováni jmenovanými pouze v jednom případě. To, když se ve srovnání s jinými národními parky na malou Radu NP Podyjí nedostavili zástupci čtyř obcí."
"Myšlenka dvoukomorové rady národního parku není nikterak nová, v Krkonošském národním parku takový model funguje. Vznikl ovšem po vzájemné dohodě uvnitř rady, kde členové pracují v sekci regionální a v sekci vědecké. V jednacím řádu Rady KRNAP, která navenek hlasuje a vystupuje jako celek, zároveň funguje pojistka proti přehlasování jedné sekce druhou. Je třeba dodat, že tato pojistka nikdy nebyla aktivována a vždy došlo k dohodě bez potřeby dohadovacího řízení. I když je jednání někdy zdlouhavé a bolestivé, smysl rad národních parků spočívá právě v něm, společně s místní znalostí a odbornou kompetencí. Povinné rozdělování rad národních parků na komoru členů delegovaných a komoru členů jmenovaných orgánem ochrany přírody by mohlo namísto dosavadní platformy pro diskusi a shodu vytvořit frontovou linii a popřít smysl takového sboru. Zjednodušeně řečeno, členové rady by se místo snahy o dohodu soustředili na zajišťování podpory pro své postoje u jednotlivých ministrů. Přesun rozhodování ve sporných bodech na úroveň vlády by znamenal vytvoření prostoru pro lobbisty nebo extremisty, ale především by vzdálil rozhodování o výjimečných místech, kterými národní parky jsou, místním lidem a kompetentním odborníkům.
Ve světle výše uvedených skutečností a zkušeností s aktuálně nastavenými procesy považujeme za nadbytečnou, pro potřeby zákona nestandardně detailní a principu subsidiarity odporující úpravu, kterou přináší pozměňovací návrh 6625 poslanců Jany Krutákové, Jana Bureše, Karla Smetany a Miloše Nového. V souvislosti s radami národních parků si ale dovolujeme upozornit především na pozměňovací návrh 6623 poslanců Jany Krutákové, Petra Bendla a Jana Bureše. Ten vtěluje do přechodných a závěrečných ustanovení zákona možnost znovu projednat a dohodnout v nově postavených radách národních parků již jednou dohodnuté a nyní platné a účinné strategické dokumenty. Jde o úpravu zjevně retroaktivní a navržený postup, použit obecně, by efektivně rozvrátil právní systém České republiky. Navrhuje se postup podobný tomu, jako kdyby každé nové obecní zastupitelstvo zrušilo platný územní plán, schválený před několika měsíci zastupitelstvem předchozím.
Strategické dokumenty národních parků, tedy zonace, vymezení klidových území a zásady péče, byly ve všech národních parcích dohodnuty - jeden z dvanácti nebyl o hlas dohodnut - v radách národních parků a následně schváleny na úrovni Ministerstva životního prostředí. Tyto strategické dokumenty se již staly základem pro další dílčí dokumenty, strategie a smluvní vztahy. Na zonaci jsou například navázány lesní hospodářské plány, které správy národních parků pořizují stejně jako jiní správci lesů. V případě Krkonošského národního parku dosáhly náklady na nový lesní hospodářský plán, včetně provozní inventarizace, 25 milionů korun, v Národním parku Podyjí cca 6 milionů korun, ve všech parcích jde o několik desítek milionů korun jen za tento povinný dokument. Na lesní hospodářské plány navazují smluvní vztahy s dodavateli v pěstební a těžební činnosti. Na zonaci a zásady péče pak smluvní vztahy s hospodáři, stejně jako s vědeckými institucemi v případě výzkumu a monitoringu. Změna v základních dokumentech, nedávno schválených na přesně vymezené období, by vyvolala nutnost znovu vytvořit dokumenty navazující, znamenala by zmrhání dosud vynaložených prostředků, stovek hodin času a práce desítek lidí včetně zástupců samospráv, a především zpochybnění právních jistot dodavatelských subjektů.
Rady národních parků fungují, jejich stávající model se osvědčil. Nejlepším důkazem proto je právě proces dohadování strategických dokumentů v uplynulých letech. V minulosti existovaly pokusy - spojené zejména s prosazováním samostatného zákona o Národním parku Šumava - nastavit rozhodování v národních parcích na principu exekutivní role rady národního parku. Takový systém ale není možné aplikovat bez hmotné a trestní odpovědnosti členů rady. Model, kdy by orgán ochrany přírody byl radami národních parků přímo úkolován, by byl v poměrech právního řádu České republiky personálně neudržitelný.
Okna do světa. Případné dopady schválení pozměňovacího návrhu 6623 poslanců Jany Krutákové, Petra Bendla a Jana Bureše by se pravděpodobně projevily i v mezinárodním měřítku. Všechny naše stávající národní parky jsou bilaterální, mají svůj přeshraniční protějšek. Spolupráce s kolegy v Rakousku, Bavorsku, Sasku a Polsku nejenže už dávno přerostla v každodenní kontakty odborných pracovníků, ale někde dostala i podobu rozsáhlých projektů společné péče. Ty jsou závislé na stabilním legislativním prostředí a také dodržování mezinárodních standardů. Nečekaná změna strategických dokumentů by takovou spoluprací logicky otřásla a Českou republiku by postavila do pozice nespolehlivého partnera.
Krkonošský národní park a Národní park Šumava jsou biosférickými rezervacemi UNESCO, Národní park Podyjí je od roku 2020 držitelem evropského diplomu Rady Evropy. Všechny naše národní parky jsou členy Europarc, federace více než 400 evropských velkoplošných chráněných území a její skupiny TransParcNet pro přeshraniční chráněná území. Krkonošský národní park je společně s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky součástí World Protected Areas Leaders Forum, sdružení nejvýznamnějších reprezentantů chráněných území od Spojených států a Kanady, přes Izrael a Jihoafrickou republiku po Jižní Koreu, Austrálii a Nový Zéland. V roce 2024 se celosvětové setkání tohoto prestižního uskupení uskutečnilo právě v Krkonoších a Jizerských horách. Šlo o praktický důkaz respektu ke stávající kvalitě národních parků a státní ochrany přírody v České republice.
Při pohledu na Krkonoše si dnes opravdu málokdo vzpomene, že v roce 1984 zařadilo generální shromáždění IUCN v Madridu Krkonošský národní park mezi dvanáct nejohroženějších národních parků světa. Stále moderní zákon (č.) 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, dnes dává chráněné české přírodě prostor naplno ukázat svůj potenciál, dynamiku a nadobyčejnou krásu. Příroda v českých - a jednom moravském - národních parcích toho v posledních třech desítkách let k radosti všech jejích milovníků v míře vrchovaté využívá, ale tak tomu nemusí být napořád.
Národní parky v ohrožení. Náš nejstarší národní park na severovýchodě Čech v minulosti posloužil jako laboratoř pro celou řadu lidských zásahů, které ve snaze pomoci přírodě nakonec vytvořily ničivý bludný kruh. Ať už to byl plošný letecký zásah proti obaleči modřínovému - a všemu živému - letecké vápnění hor postižených kyselými dešti, zejména v osmdesátých letech 20. století, nebo rozsáhlá výsadba nepůvodních druhů dřevin či dřevin nepůvodní provenience na imisních holinách."
"Nejrůznější kuriózní nápady a necitlivé zásahy provázely krkonošské lesy až do roku 1994, kdy byly státní lesy v Krkonoších převedeny pod správu národního parku. Poměrně rychle došlo zásluhou spoluzakladatele Krkonošského národního parku, profesora Josefa Fanty, po jeho návratu z emigrace k částečné umělé obnově imisních ploch původními dřevinami, krkonošské lesy ovšem velmi rychle předvedly neuvěřitelnou dynamiku i v přirozené obnově. Tento proces trvá a akceleruje. Ukázalo a ukazuje se, že je často nejrychlejší, nejefektivnější a také nejlevnější prostě nedělat nic. Pro člověka je ovšem zároveň velmi těžké si připustit, že příroda se bez jeho zásahu obejde, a přitom je to zcela zřejmé. Zatímco prvenství slepice, nebo vejce může být předmětem nekonečné disputace, o tom, že lesy tu byly dávno před lesníky, nikdo nepochybuje.
Obrodné síly přírody v našich zeměpisných šířkách vždy směřují k lesu jako nejstabilnějšímu a soustavou těch nejsložitějších a nejbohatších vazeb zajištěnému společenstvu, které má potenciál se samo o sobě dlouhodobě zachovat. Přitom může opakovaně procházet různými stadii, z nichž některá nemusí konvenovat lidské estetice. Tomu procesu, kterému z důvodů zemědělského hospodaření, udržení našich obydlí nebo zachování vzácných biotopů druhotného bezlesí vytvořených člověkem na mnoha místech cíleně a dlouhodobě bráníme, říkáme sukcese a jejímu konečnému stadiu pak klimax. Stejně tak mu ale můžeme říkat zázrak. Místy, kde nyní ještě můžeme tento zázrak sledovat v reálném čase, jsou právě naše národní parky, v největším rozsahu posledních dvacet až třicet let v Národním parku Šumava. Sama příroda tu skeptiky porazila sto ku nule. Ne všichni jsou ale ochotni si to připustit.
S popíráním existence tvořivých sil přírody, zpochybňováním jejich efektivity nebo snahou o jejich potlačování prostřednictvím zcela zbytných lidských zásahů se setkáváme po celou dobu trvání veřejné debaty o národních parcích. Prosta jich není ani aktuální parlamentní debata o sněmovním tisku 878. Některé poslankyně a poslanci tak v rozpravě opakují mnohokrát vyvrácené místy (mýty?), tlumočí podivínské akademiky, tvořivě pracují se statistikami, citují lesníky vychované v časech budovatelského étosu, jako hrozivé déjà vu se vrací terminologie z dob snah o samostatný zákon o Národním parku - ne-parku Šumava a neúspěšných pokusů zvrátit proces schvalování zákona (č.) 123/2017 Sb., tedy národněparkové novely, zákona (č.) 114/1992 Sb.
Aktuálním zhmotněním snah o revizi v letech 1992 nastoupené, v roce 2017 potvrzené cesty ochrany národních parků v Česku a nástrojem reálné likvidace nejcennějších území u nás je pozměňovací návrh 6497 poslance Jana Bureše. Tento návrh je poměrně rozsáhlý, a nejen z toho důvodu také velmi nekonzistentní. Použití neznámé terminologie, tápání v termínech odborníkům známých i protichůdné požadavky v jednotlivých částech pozměňovacího návrhu dávají tušit, že jeho skutečný autor nedisponuje poznatky o biologických procesech, ekologii lesa, z ochranářské praxe ani praktické aplikace environmentálního práva. Pozměňovací návrh snoubí zahrádkářské představy o národním parku s představami developera. Například jeho dopad na lesy národních parků nevrací ochranu přírody před rok 1989, jak už jeho někteří kritici připomínají, ale dokonce před rok 1952. V tom roce vyhlášené velké přírodní rezervace v Krkonoších totiž požívaly větší ochrany, než jakou by jim přiznal tento pozměňovací návrh. Při aplikaci pozměňovacího návrhu by byly lesy národních parků prakticky převedeny na lesy hospodářské, a to včetně pralesů! Jako náplast na jejich zničení zakazuje pozměňovací návrh 6497 poslance Jana Bureše do národních parků vstup lýkožroutům a dřevokazným houbám.
Pozměňovací návrh 6497 poslance Jana Bureše necílí ničivě jen na lesy národních parků. Ve své prodeveloperské části snižuje ochranu druhotného bezlesí, konkrétně květnatých luk. Ty jsou ovšem předmětem ochrany nejen národních parků, ale také evropsky významných lokalit, kterými naše národní parky zároveň jsou. Pozměňovací návrh se tak střetává s evropským právem, chránícím soustavu Natura 2000. Jen stručný výčet dopadů tohoto pozměňovacího návrhu lze uzavřít tím, že dále rozmělňuje cíle a poslání národních parků, bere správám národních parků už tak malou kompetenci regulovat overturismus a vnáší do zákona takový výkladový chaos, že již tak přetíženým českým soudům přidělá práci hned na několik let.
Na pozměňovací návrh 6497 poslance Jana Bureše, konkrétně na jeho prodeveloperskou část, bezprostředně navazuje pozměňovací návrh 6621, rovněž poslance Jana Bureše. Zdánlivě logický a opticky jen zpřesňující návrh znamená ve spojení s předchozím otevření cesty k živelnému zastavování národních parků. Požadavek na povinné vydání výjimky odporuje správnímu řádu. Identickou roli sehrává pozměňovací návrh 6544 poslance Jana Bureše, který je kombinací požadavku na povinnost vydat výjimku a omezení předkupního práva státu.
Ryze zahrádkářský pohled na národní parky a také na legislativu představuje pozměňovací návrh 6545 poslance Jana Bureše. Stanoví povinný obsah zásad péče o národní parky v podrobnosti, která přísluší nikoliv zákonu, ale prováděcímu předpisu, který již existuje. Především je ale tento povinný obsah zásad péče sestaven velmi amatérsky a nekompetentně. Jednotlivé požadavky jsou terminologicky nejasné, postrádají indikátory a kritéria. Jazyk je pro potřeby zákona epický, matoucí, chybí odkazy na (Vynechaná pasáž.) součástí jiných dokumentů, například objem plánovaných těžeb je záležitostí lesních hospodářských plánů. Zásady péče jsou již dnes objemným a na orientaci čtenáře náročným dokumentem, který by při aplikaci pozměňovacího návrhu 6545 nabobtnal do absurdního objemu.
Pustinou táhneme na Klondajk. Národní parky v České republice zaujímají 1 a půl procenta území státu a jejich klidová území, kde je pohyb návštěvníků omezen jen na vyhrazené cesty z důvodu ochrany křehkých ekosystémů nebo citlivých druhů, pak dvě desetiny území Česka. Pro srovnání, národní parky v Německu zaujímají 2,7 procenta území, v Rakousku 3 procenta území, na Slovensku 7 a půl procenta rozlohy a v Polsku 1 procento. Zde jich je ale 23. Přesto se může z parlamentní debaty zdát, že určitý standard ochrany území národního nebo nadnárodního významu, nezbytný prostor pro nerušený vývoj přírodních procesů v jinak oslabené evropské krajině, představují jeden z nejzásadnějších problémů, se kterými se Česká republika potýká. Ve skutečnosti tomu tak není.
K tomuto přesvědčení nás vede kupříkladu reprezentativní průzkum veřejného mínění, uskutečněný od listopadu 2022 do srpna 2023 na území Krkonošského národního parku, v němž ocenili návštěvníci parku práci Správy KRNAP průměrnou známkou 1,8 a místní obyvatelé dokonce známkou 1,7. V šetření přitom věru nešlo u sluníčkové otázky o lásce k přírodě národního parku, ale skutečně o postoje ke správě parku jako organizaci."
"Obdobné výsledky ukázaly průzkumy i v dalších národních parcích. Průzkumy provedené profesionálně a s pomocí sociologických metod cizelovaných sto let, nikoliv amatérské ankety spočívající v oběhnutí sousedů, kterých se "nikdo nikdy na nic neptal".
Národní parky jsou ze své podstaty také místy, kde příroda s pomocí správců chráněného území vytváří mimořádně atraktivní kulisu pro život a pro podnikání. Aby tato kulisa atraktivní zůstala, stanovili zákonodárci v minulosti nemnoho pravidel, která jsou přesto někomu trnem v oku. Pravidla a zákony totiž tu a tam stojí v cestě snadnějšímu a vyššímu zisku nebo většímu pohodlí.
Svatému Benediktovi, ale také svatému Norbertovi nebo svatému Augustinovi bývá připisován výrok: ‚Zachovej řád a řád zachová tebe.‘ Nejde o nějaký temně středověký, mysteriózní vzkaz k ochraně církevního společenství, ale o prostou výzvu k dodržování pravidel, zákonnosti, chcete-li. Tenhle postulát by dnes mohl být například zásadním mottem státní správy každého funkčního, svobodného státu. Konečně, jak připomíná i Winston Churchill: ‚Řád znamená svobodu.‘ Dovolujeme si (na) vás, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, apelovat, abyste neměnili osvědčená a fungující pravidla například jen kvůli tomu, že frustrace několika hlučných jednotlivců vyhřezly v podobě ukazováčků namířených na ochranu přírody.
V této souvislosti stojí za pozornost například pozměňovací návrh 6610 poslance Petra Bendla, který na základě nepravdivého odůvodnění mění § 16 zákona (č.) 114/1922 Sb. natolik, že s trochou nadsázky by se dal nazvat ‚nad tisíc metrů nad mořem zákon neplatí‘. Zatím jde o zákon o ochraně přírody a krajiny, otázkou je, jaký zákon by v případě úspěchu přišel na řadu příště. Tento pozměňovací návrh by zbavil správy národních parků možnosti regulovat automobilovou dopravu v nejcennějších částech území, včetně například arkto-alpínské tundry v hřebenových partiích Krkonoš. V těchto nejcennějších lokalitách by umožnil chemický posyp cest, skladování pohonných hmot a chemikálií, rozdělávání ohňů, létání s drony, stánkový prodej, volné používání pesticidů, šíření nepůvodních druhů organismů a tak dále.
V diskusi o odůvodnění výše uvedeného pozměňovacího návrhu nelze pominout nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 18/17, kdy Ústavní soud konstatoval, že zákonná úprava národních parků je přiměřená a vhodně vyvažuje střet práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny, svobody pohybu podle čl. 14 Listiny a práva na samosprávu dle čl. 101 Ústavy na straně jedné a práva na příznivé životní prostředí, rovněž zakotveného na ústavní úrovni čl. 35 Listiny, doprovázeného pozitivním závazkem státu dbát o ochranu přírodního bohatství podle čl. 7 Ústavy. Pro zajímavost uvádíme, že čl. 7 Ústavy si vynutil a formuloval Václav Havel. Děkujeme.
Podobně ukvapený a na základě tradovaných městských legend zpracovaný se zdá pozměňovací návrh 6606 poslance Petra Bendla, který ukládá Agentuře ochrany přírody a krajiny a správám národních parků plně respektovat územněplánovací dokumentaci, zejména územní plány. Nebere ovšem v potaz, že jde o dokumenty jen určité míry podrobnosti, a navíc často platící dlouhou dobu, během které mohlo ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu dojít k zásadním posunům v kvalitě přírodních stanovišť.
Obecným problémem pozměňovacích návrhů, podaných ke sněmovnímu tisku 878, je úplná absence vyhodnocení jejich finančního a personálního dopadu, přičemž některé by RIA bezpochyby zasluhovaly. Příkladem mohou být pozměňovací návrhy 6603, 6608, 6638 nebo 6612 poslance Petra Bendla, které se dotýkají kompetencí orgánů státní správy a jejich přesunů, nebo pozměňovací návrhy 6614, 6616 a 6617 poslance Karla Krejzy, které se věnují části 2 novely zákona, zjednodušeně řečeno požární problematice.
Lesy v národních parcích nejsou hořlavější než jiné lesy. Požár v Národních parcích České Švýcarsko a Saské Švýcarsko v roce 2022 obrátil pozornost veřejnosti k riziku lesních požárů. Bylo jen otázkou času, kdy se kombinace dopadů klimatické změny a často velmi nezodpovědného chování návštěvníků lesa projeví rozsáhlejším lesním požárem i na území České republiky. Bohužel se tak stalo na území jednoho z národních parků, typického písčitým podložím, jedinečnou a pro intenzitu požáru vhodnou geomorfologií, postiženého historickou výsadbou stanoviště nepůvodního smrku.
Úroveň požární prevence na území Národního parku České Švýcarsko je dnes, po zpracování zkušeností z požáru v roce 2022, na úrovni, která je zcela nesrovnatelná s požární prevencí v hospodářských lesích v České republice. Před požárem národní park naplňoval požadavky na požární prevenci stanovené zákonem, dnes prevence veškeré zákonné požadavky zdaleka přesahuje. Správa parku opatření přijímá z vlastní iniciativy, konzultuje je a spolupracuje na nich s Hasičským záchranným sborem i správou sousedního Národního parku Saské Švýcarsko, kde jsou přijímána velmi podobná a preventivní opatření a jsou vnímána jako zcela dostačující, i v kontextu saské vládní Koncepce pro prevenci vzniku lesních požárů, přijaté po několika rozsáhlých lesních požárech v Sasku v roce 2022.
I ostatní národní parky v České republice mají v rozsahu svých potřeb a zkušeností vypracované postupy týkající se požární bezpečnosti a prevenci požáru v přírodním prostředí. Správa Národního parku Šumava k tomu disponuje vlastní hasičskou jednotkou. Správy národních parků spolupracují i s Hasičským záchranným sborem, i místními sbory dobrovolných hasičů a pořádají společná cvičení. Evidují přístupové cesty, vytipovávají zdroje hasební vody, pracují na pasportizaci komunikací pro jednotlivé typy techniky a její aktualizaci. Díky spolupráci a výměně informací se správami chráněných území v Evropě jsou si zároveň vědomy, že v případě rozsáhlých lesních požárů je realistickým způsobem hašení především letecký zásah.
Nejrůznější opatření k požární prevenci v národních parcích jsou nastavena ve vztahu k jejich území a poslání tak, aby nebyly poškozovány předměty ochrany národního parku, na rozdíl od opatření navrhovaných v některých pozměňovacích návrzích, které se objevily v průběhu druhého čtení sněmovního tisku 878. Jde konkrétně o pozměňovací návrhy 6616, 6617 poslance Karla Krejzy a jsou také výrazně finančně úspornější. Zásahy, které předpokládají uvedené pozměňovací návrhy, by došlo k nemalému poškození přítomného lesního porostu - odstranit mrtvé dřevo znamená se k němu dostat skrze živé stromy - přirozeného zmrazení lesa, opoždění obnovy lesních porostů. Pominout nelze ani hledisko značného poškození přírodních krás a krajinného rázu.
Některé z pozměňovacích návrhů jako by vycházely z předpokladu, že požáry vznikají pouze v národních parcích, zatímco ve všech ostatních lesích požáry problém nepředstavují, a přístup k požární prevenci v nich tedy není nutné nijak měnit. V lesním zákoně by (bylo?) dokonce jen před několika dny přes (bez?) mrknutí oka zmenšeno ochranné pásmo lesa z 50 na 30 metrů. Pozměňovací návrhy proto působí, jako kdyby se jednalo o kolektivní trest pro ochranu přírody za to, že se v jednom z národních parků - v extrémně komplikovaném terénu a za extrémních povětrnostních podmínek - nepodařilo oheň uhasit dříve, než dosáhl velké rozlohy. Přitom statistiky Hasičského záchranného sboru ukazují, že daleko častěji hoří v lesích mimo národní parky."
"Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, národní parky a jejich ochranná pásma nejsou izolované ostrovy uvnitř České republiky. Všechny čtyři stávající národní parky se nacházejí v pohraničí a na jejich území se projevují fenomény, jako za jejich hranicemi. Vyrovnávají se dosud s následky významných demografických, sociálních a ekonomických změn po druhé světové válce i s nejrůznějšími projevy dějů současných. Obce v národních parcích a jejich ochranných pásmech mají oproti ostatním tu výhodu, že leží v oblastech s výskytem přírodních krás národního a nadnárodního významu a v přiměřené míře je mohou ekonomicky využívat.
Pandemie covidu-19 ukázala, že se do budoucna nelze spoléhat jen na mantru rozvoje cestovního ruchu. Sázet pouze na kartu turistiky a rekreace už nelze, nejen kvůli objektivním dopadům overturismu, realitě klimatické změny, ale i rizikovosti tohoto odvětví tváří v tvář podobným hrozbám, jako byl právě covid-19. Obce v národních parcích a jejich ochranných pásmech je třeba podpořit cílenými pobídkami, které vytvoří pracovní místa mimo sektor služeb v nejbližším okolí zvláště chráněných území.
Samotné správy národních parků jsou významnými investory, zaměstnavateli a výrazně se podílejí na kulturním životě celého regionu. Například Správa Krkonošského národního parku za uplynulá dvě a probíhající třetí programové období investovala nebo investuje v regionu takřka 2,3 miliardy korun. Tyto prostředky byly a budou využity na přestavby a stabilizaci v minulosti nevhodně založených lesních porostů, obnovu vodního režimu krajiny, účelových komunikací a turistické infrastruktury, záchrany místního dědictví i podpory územního plánování a povodňové ochrany obcí v podobě realizované studie odtokových poměrů. Rozsáhlý projekt obnovy lesních mokřadů, který vede k velmi účinnému zadržování vody v krajině pro přírodu a pro lidi, realizuje také Správa Národního parku Šumava. V dubnu obhájila Správa KRNAP prestižní certifikát, který drží od roku 2009 jako správce vůbec největšího lesního majetku s touto certifikací v Česku. V rámci auditu je posuzován také sociální pilíř, který by v podobě zaměstnání místních lidí mohl být ještě silnější, pokud by je od toho neodrazovala centrálně nastavená, složitá pravidla veřejného soutěžení a prostředí Národního ekonomického nástroje, NEN.
Debatu o budoucnosti národních parků a také místních samospráv nelze oddělit, obojí pak nelze oddělit od debaty o reformě veřejné správy. Demografický vývoj pohraničních regionů je spojen se zmenšováním samospráv, u nichž postupně hrozí privatizace ve prospěch zájmů, které lze jen stěží označit jako veřejné. Tyto soukromé zájmy se dostávají do střetu s veřejným zájem ochrany přírody a krajiny daleko častěji než oprávněné jiné veřejné zájmy. Dovolujeme si vás požádat, abyste svou autoritou pomáhali tyto zájmy odlišovat a postavili se za zájem veřejný.
Závěrem si vás dovolujeme pozvat k návštěvě národních parků. Bude nám radostí seznámit vás s rozsáhlou činností správ nejen v oblasti ochrany přírody a krajiny, ale také v oblasti ochrany kulturních památek, environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, budování a údržby turistické infrastruktury, protipožárních opatření, spolupráce s hospodáři, ubytovateli, a především místními samosprávami.
S úctou Petr (Pavel?) Müller, ředitel Správy Národního parku Podyjí, Pavel Hubený, ředitel Správy Národního parku Šumava, Robin Böhnisch, ředitel Správy Krkonošského národního parku, předseda Asociace národních parků ČR, Pavel (Petr?) Kříž, ředitel Správy Národního parku České Švýcarsko."
Na tento otevřený dopis - a dovolím si necitovat přílohu, kterou je stanovisko těchto ředitelů k pozměňovacím návrhům - je právě již na úvod zmiňovaný dopis několika obcí. Opět dovolím si citovat: "Sepsáno dne 6. 5. 2025. Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, starostové obcí na Šumavě a v Českém Švýcarsku se ostře vymezují proti některým částem dopisu, který adresovali čtyři ředitelé parku poslancům. Dopis je dehonestující občany a obce v národních parcích a obsahuje informace, které jsou zkreslené a mnohdy popisují nepravdivě stav věcí v národních parcích. Denně se díváme na rozpadající lesy. Některé informace o obnově lesa, které ale neplatí pro celé území národního parku, jsou zavádějící, protože není jisté, že za osmdesát až sto let budou na místě původních lesů vzrostlé živé lesy, tak jako zde byly, když byly národní parky vyhlašovány. Části dopisu, kde se chlubí národní parky skvělými výsledky v ochraně přírody, jsou naprosto matoucí. Za státní peníze byly šumavské lesy a lesy Národního parku (ČS) ponechány žíru kůrovce jen tak a nikdo za to nenese odpovědnost. V Národním parku České Švýcarsko obce soustavně upozorňovaly na stav suchého lesa, dokonce jim bylo sdělováno, že suché dřevo nehoří, až vznikl požár, který byl téměř neuhasitelný."
Jenom s nadsázkou, já opravdu nevím, jak dlouho tu ještě budeme, jak se tady kolegové vedle baví, ale nicméně to, že nás někdo požádal o to, abychom přečetli tento dopis, je zcela legitimní, abychom tak učinili.
Pokračuji v dopise: "K pozměňovacímu návrhu Petra Bendla dopis uvádí, citace z textu: ‚Pozměňovací návrh 6606 poslance Petra Bendla, který ukládá Agentuře ochrany přírody a krajiny a správám národních parků plně respektovat územněplánovací dokumentaci, zejména územní plány. Nebere ovšem v potaz, že jde o dokumenty jen určité míry podrobnosti, a navíc často platící dlouhou dobu, během které mohlo ve zvláště chráněném území nebo jeho ochranném pásmu dojít k zásadním posunům v kvalitě přírodních stanovišť.‘
Ředitelům národních parků nepřísluší hodnotit platné územní plány obcí, které se nacházejí na území parků. Každý územní plán, každá změna územního plánu (S důrazem.) musí vždy projít připomínkovým řízením úředníků z národního parku. Schválená zonace Národního parku Šumava v roce 2020 říká, že zóna přírodní má 27,7 procenta, v roce 2036 má mít 52,3 procenta a v roce 2060 celkem 75 procent. Zóna kulturní krajiny měla v roce 2020 celkem 1,2 procenta a stejnou rozlohu má mít i v roce 2060 podle platných - radou parku neschválených - zásad péče o Šumavu. Ministr Brabec sliboval, že dvacet dva obcí na Šumavě bude mít kulturní zónu cca deset procent, ale byly to jen plané sliby. Ředitelé parku si nárokují tímto sdělením, že už tak malé území určené pro rozvoj obcí mohou ještě více zmenšit.
Starostové obcí se ostře ohrazují proti tvrzení čtyř ředitelů národních parků, citujeme: ‚Debatu o budoucnosti národních parků a také místních samospráv nelze oddělit, obojí pak nelze oddělit od debaty o reformě veřejné správy. Demografický vývoj pohraničních regionů je spojen se zmenšováním samospráv, u nichž postupně hrozí privatizace ve prospěch zájmů, které lze jen stěží označit jako veřejné. Tyto soukromé zájmy se dostávají do střetu s veřejným zájmem ochrany přírody a krajiny daleko častěji než oprávněné jiné veřejné zájmy. Dovolujeme si vás požádat, abyste svou autoritou pomáhali tyto zájmy odlišovat a postavili se za zájem veřejný.‘ Konec citace.
Toto tvrzení považujeme za dehonestující, velmi urážlivé a plně znevažující práci nás starostů. Jak si nějaký úředník jmenovaný do svého úřadu státem může dovolit toto napsat? Starostové obcí jsou demokraticky voleni občany a jim jsou také zodpovědní za svoji práci. Ředitelé čtyř národních parků nás tímto tvrzením jen ubezpečují, že se považují nadřazeni nad zájmy našich občanů, a jen dokazují, že díky těmto tvrzením může docházet a také někdy dochází k šikaně občanů žijících na území národních parků. Neměli by se ředitelé parků a s nimi úředníci parků spíš snažit o spolupráci s námi obyvateli? Obyvatelé našich obcí si nevybrali to, že se jimi - mnohdy po staletí - obývané území stalo územím, kde rozhoduje nevolený úředník národního parku.
Tímto dopisem chceme deklarovat, že my obce máme právo být v národním parku a mít právo na trvale udržitelný rozvoj, protože sem patříme."
"Byly jsme tu dříve než národní parky a zajišťovaly jsme správu daného území. Byly jsme to my obce, které se zasazovaly o vytvoření národních parků pro ochranu přírodních hodnot a zvláště lesů. Naši předchůdci chtěli ochránit tato území právě před komerčními aktivitami, které by přinesly destrukci tohoto území. Nyní jsou právě naši občané ti, kteří se na výsledky státní ochrany přírody musí denně dívat, a právě naši občané jsou ti, kteří státní ochraně přírody čím dál víc nerozumí.
Dopis ředitelů národních parků považujeme za irelevantní, jasně směřující proti všemu, co by přispělo k ochraně občanů a místních samospráv, a směřující k tomu, aby se místní občané a obce stali podřízenými ředitelů národních parků a rezortu životního prostředí.
Městys Strážný, obec Borová Lada, obec Modrava, obec Lenora, obec Hartmanice, obec Čachrov, obec Nová Pec, obec Srní, obec Stachy, obec Jetřichovice, obec Staré Křečany, obec Růžová, město Krásná Lípa, město Česká Kamenice, obec Nicov, obec Horní Planá, obec Rejštejn, město Volary."
Vážené kolegyně, kolegové, tolik pouhé dva dopisy, které nám přišly, ale které bylo vhodné v rámci projednávání zveřejnit.
Protože tady byl zájem o to, jak dlouho to bude trvat, tak já si myslím, že mám takový návrh. Navrhuju procedurální hlasování o tom, že přerušíme projednávání tohoto tisku do 30. 6. 2025.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, paní poslankyně, já jsem si váš návrh poznamenal. Přerušit do 30. 6. 2026 jste říkala? (Poslankyně Ožanová: 2025.) 2025, omlouvám se. Prosím.
Poslanec Jan Bureš: Vážený pane místopředsedo, já jsem pozorně poslouchal, jak paní kolegyně Ožanová tady přečetla oba dva dopisy. Bylo to moc zajímavé, nicméně musím dát protinávrh k jejímu procedurálnímu návrhu. Já chápu, že chce přerušit tento bod, neřekla ale z jakého důvodu, ale to samozřejmě je právo paní kolegyně. (Námitky v sále. Předsedající: Prosím o návrh, pane poslanče.)
Prosím, neskákejte mi do řeči, nepokřikujte tady, pane kolego, na mě. (Obrací se do levé části sálu.) Já taky na vás tady nepokřikuju, když tady stojíte u toho. Kdybyste na mě nepokřikoval, tak na vás taky, prostřednictvím pana předsedajícího, nebudu křičet. (Předsedající: Kolegyně, kolegové, prosím o ztišení.) Prosím, dodržujme nějaké základní věci. (Předsedající: Ano, povídejte.)
To znamená, já si dovolím, pane předsedo, navrhnout, abychom přerušili tento bod do 15.15 hodin. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, do 15.15. Děkuji.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Exner: Děkuji za slovo, pane předsedající. Máme pozdní odpoledne, myslím, že všichni jsou unavení, tak já bych si dovolil dát protinávrh procedurální, abychom přerušili toto jednání do 15.30 hodin. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jsou zde nějaké další návrhy? Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Bačíková: Já tedy také přicházím s procedurálním návrhem a navrhuji, abychom přerušili toto jednání do 15.45. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Chce někdo další navrhnout ještě nějaký protinávrh? Není tomu tak.
Padly zde čtyři návrhy na přerušení: do 30. 6. 2025 a dnes do 15.15, 15.30, 15.45.
Eviduji žádost na odhlášení, já vás tedy odhlásím, požádám vás, abyste se opětovně přihlásili svými kartami. Počkám, až se počet přítomných v sále ustálí.
Tak jak byly předneseny jednotlivé návrhy, tak budeme hlasovat, od těch protinávrhů.
První návrh, který dám hlasovat, je návrh, aby projednávání tohoto bodu bylo přerušeno dnes do 15.45.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování s pořadovým číslem 3, přihlášeno je 129 poslankyň a poslanců, pro 2, proti 114. S návrhem nebyl vysloven souhlas.
Dále.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro přerušení do 15.30? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování s pořadovým číslem 4, přihlášeno je 131 poslankyň a poslanců, pro 3, proti 115. S návrhem nebyl vysloven souhlas.
Dále je zde návrh na přerušení dnes do 15.15.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování s pořadovým číslem 5, přihlášeno je 136 poslankyň a poslanců, pro 6, proti 120. S návrhem nebyl vysloven souhlas.
Nyní tedy budeme hlasovat ten původní návrh a to je přerušení tohoto bodu do 30. 6.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování s pořadovým číslem 6, přihlášeno je 137 poslankyň a poslanců, pro 57, proti 72. Návrh na přerušení projednávání tohoto bodu nebyl schválen.
My tedy budeme pokračovat řádně v rozpravě. Jsme tedy v obecné rozpravě a jako další vystoupí pan poslanec David Pražák a připraví se paní poslankyně Klára Kocmanová, Stanislav Berkovec a další. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Jinak, kolegyně, kolegové, vy, kteří máte potřebu diskutovat - zvlášť v pravé části sálu - poprosím, abyste diskuse přenesli do předsálí. I v levé části sálu.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec David Pražák: Děkuju, pane místopředsedo. Já jsem se těšil po té dopolední takové debatě, která tady probíhala při té obecné rozpravě, že v tom budeme pokračovat i po obědě nebo odpoledne. Bohužel tomu tak nebylo.
Pan ministr nám trošku asi ztratil slova, nevím, jestli to bylo tím, co si četl v nadpisech článků, že nám odvolali pana generálního ředitele České televize nebo že nám soud v Brně zakázal schválit...
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče.
Kolegové v levé části sálu zde u lavic, z koalice i z opozice, poprosím, jděte diskutovat do předsálí. Děkuji.
Poslanec David Pražák: Děkuju, takže nevím, jestli to bylo i díky tomu, že nám soud zakázal podepsat nebo vám zakázal podepsat smlouvu na dostavbu Dukovan, ale věřím tomu, že budeme moct pokračovat teďka ještě dál.
Já tedy bych se kupodivu dostal i k tomu, že bych přednesl odůvodnění pozměňovacího návrhu kolegy Josefa Kotta, který je dneska omluven. Chtěl bych přednést odůvodnění k číslu 6602. Jedná se o pozměňovací návrh poslanců Josefa Kotta, Margity Balaštíkové, Evy Fialové, Karla Turečka, Davida Pražáka k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 114, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh zní: V části první čl. I se za novelizační bod 27 doplňuje novelizační bod 28, který zní...
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, že vám opět vstupuji do vašeho projevu, ani mně to není příjemné.
Ale kolegyně, kolegové, míra hluku v sálu je poměrně vysoká. Prosím.
Poslanec David Pražák: Děkuju. Vítám pana ministra zdravotnictví. (Ministr Válek sedí na místě předkladatele.) Je vidět, že i rezort životního prostředí ve zdravotnictví má své místo. (Reakce zpravodajky mimo mikrofon.)
Že to spolu souvisí, ano, paní zpravodajko, určitě. To možná bude souviset, až tam budou někde kobertat lidi a budou si vymykat kotníky a tak v těch bezzásahových zónách.
Bod 28, který zní: V § 8 odst. 2 se za text "při správě vodních toků" vkládá slovní spojení "a na vodních dílech nakládání s povrchovými vodami a na ochranných hrázích".
Povinnosti vlastníků, správců koryt vodních toků, stejně tak vodních děl, jsou stanoveny ve vodním zákoně. Jednou ze základních shodnou povinností (?) u obou zmíněných je pravidelné odstraňování náletových dřevin ve vazbě na technickobezpečnostní stav jednotlivých objektů a zajištění ochrany před povodněmi. Z důvodu snahy o čitelnost předvídatelných a pravidelných zásahů a nezbytnosti údržby břehových porostů, z důvodu prevence vzniku škod při povodních také u vodních nádrží, považujeme za smysluplné doplnit v ustanovení § 8 odst. 2 explicitně i chybějící termín "vodní díla včetně hrází". Povinnost ohlášení kácení nejméně 15 dní před zamýšlenou činností orgánu ochrany přírody tímto není dotčena. Toť stručné odůvodnění pozměňovacího návrhu.
Já bych se teďka ještě dostal k dalším věcem, které tady dneska sice padly částečně, ale myslím si, že jsme na ně nedostali odpověď. Bohužel asi ji nedostanu ani teďka od pana ministra zdravotnictví. Tím ho nechci nějak dehonestovat, že by to na to neuměl odpovědět, ale přeci jenom...
Já jsem se chtěl zeptat to, co tady už bylo předneseno, jestli se opravdu pan ministr životního prostředí neobává, jaký to může mít vliv, ty pozměňovací návrhy, které tam jsou dneska nahrané v tom systému, na přeshraniční spolupráci? Jak už tady bylo řečeno, tak vlastně všechny národní parky jsou spojeny s ostatními státy okolo nás, ať už to je Rakousko, Bavorsko, Sasko nebo Polsko. Myslím si, že tam je důvěra na takové vysoké úrovni, že si nezaslouží to, aby některé pozměňovací návrhy, které by prošly, tuto důvěru nějakým způsobem podrážely.
Myslím si, že je potřeba říci, že Krkonošský národní park, Národní park Šumava jsou biosférickými rezervacemi UNESCO. Není to jen taková nějaká značka, ale opravdu jakýkoliv zásah do toho území, který bude v rozporu s tím, co se tam dneska děje, tak by byl špatný.
Další věc, která byla v titulcích psána nebo naznačena, že "novela zákona by mohla ohrozit zařazení Národního parku Šumava mezi nejuznávanější parky". Tak by mě zajímalo, co si o tom myslí pan ministr životního prostředí. Když budu citovat: "Plánovaná novela zákona o ochraně přírody a krajiny by mohla ohrozit zařazení Národního parku Šumava do skupiny celosvětově uznávaných parků. Úprava zákona by totiž na Šumavě umožnila více zásahů a omezila tím přirozený zdroj (rozvoj?). Novela zákona by například umožňovala různé preventivní zásahy a zablokovala by rozšiřování přirozeného vývoje. Šumavský Národní park by se mohl dostat do kategorie celosvětově uznávaných parků, v nichž je například americký Yellowstone, ve chvíli, kdy bezzásahová plocha dosáhne 70 procent.
Nyní se nesmí zasahovat přibližně ve 40 procentech území parku. Platí zde režim pouze přirozeného vývoje a v těchto lokalitách se ani netěží při různých polomech nebo orkánech. Každý rok se snažíme bezzásahovou plochu o procento navýšit. Už nyní tvoříme společně s Bavorským lesem ucelené a propojené bezzásahové území o rozloze bezmála 350 kilometrů čtverečních. Dalších více než 130 kilometrů čtverečních divočiny leží na další části území Národního parku Šumava a čeká na propojení s touto velkou centrální oblastí. Šumava a Bavorský les jsou tak největším divokým lesním územím ve střední a západní Evropě." Cituji z článků, které byly takto předneseny.
Dále co mě znepokojuje, tak jsou nadpisy, které si myslím, že jste četli i vy, a opět bych rád slyšel, co si o tom myslí pan ministr životního prostředí, nebo jestli mu to je jedno. Jeden z nadpisů zní: "Masakr pro ochranu přírody a krajiny, pokud budou pozměňovací návrhy schváleny", další: "Národní parky zrají do krásy, a tak je čas, dle některých, na sklizeň. Na sklizeň v podobě jejich vytěžení, rozparcelování a zastavění", protože přesně to by nastalo, pokud by byly předložené pozměňovací návrhy schváleny.
Jedním z pozměňovacích návrhů je vlastně způsob hlasování v radách národních parků. Jak někteří odborníci už řekli: "Aby obce získaly znovu blokační možnost k jakémukoliv rozhodnutí rady - bylo tady už před rokem 2017 - a opravdu to vedlo k paralýze rozhodování o čemkoliv, tedy například o zonaci, plánech péče, tedy pro parky klíčových dokumentů. Po novele, kdy se každý jednotlivý člen rady - včetně povinně zastoupených starostů - stal jedním z členů rady a ta hlasovala jako celek, se naopak rozhodování pohnula. Dokumenty, jako právě zonace, zásady péče a klidová území, byly projednány a odsouhlaseny. Ano, část obcí vždy hlasovala proti, ale tak to bylo a bude vždy. Důležité je, že ta rozhodnutí byla přijata." Je potřeba říci, že v Krkonošském národním parku funguje ta dvouproudost hlasování a bylo to na základě toho, že se tam ty samosprávy a ty orgány národního parku domluvily. Bylo to na dobrovolné bázi, kdy si uměly sednout ke stolu, dokázaly se o tom bavit a dokázaly se shodnout na tom, jakým způsobem budou postupovat při schvalování některých procesů.
Já bych chtěl opravdu jenom slyšet od pana ministra životního prostředí, jestli se ztotožňuje se zněním těch pozměňovacích návrhů, které tam kolegové nahráli. Ač někdy můžou mít takový bohulibý smysl, můžou se možná zdát, že jsou ku prospěchu některých věcí, ale bohužel ta pachuť toho, že jdeme na ruku někomu, který to s ochranou přírody a krajiny nemyslí úplně vážně, tam je veliká. Dneska to tady vůbec nezaznělo, jestli pan ministr životního prostředí se ztotožňuje s těmi návrhy, které tam jsou, a co bude dělat pro to, aby případně neprošly. Jsou to návrhy kolegů z vládní koalice a neumím si představit, že ministr životního prostředí pro tyto návrhy zvedne ruku. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče.
Než budeme pokračovat, přečtu omluvy: od 20 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Ondřej Babka, od 10 do 11 hodin z pracovních důvodů pan poslanec Ivan Bartoš, od 11.41 do 14 z pracovních důvodů pan poslanec Jiří Hájek, paní poslankyně Jarmila Levko bere zpět svoji omluvu, dále pan poslanec Jan Richter se omlouvá od 12.20 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Olga Richterová se omlouvá od 10 do 11 z pracovních důvodů, pan poslanec Jan Skopeček od 15.30 z pracovních důvodů, dále od 15 hodin ruší svoji omluvu paní poslankyně Adámková.
Budeme pokračovat v obecné rozpravě a jako další vystoupí paní poslankyně Klára Kocmanová, připraví se pan poslanec Stanislav Berkovec. Prosím.
Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, vzhledem k tomu, kolik pozměňovacích návrhů bylo k tomuhle sněmovnímu tisku načteno, tak považuji za klíčové i za Piráty shrnout výhrady, které k nim máme, protože některé z nich mění dost zásadním způsobem vůbec ten původní smysl zákona.
Ten původní návrh obsahuje opravdu řadu dobrých věcí. Já už jsem tady o tom hovořila v prvním čtení, hovořila jsem o tom i na výboru. Například opatření k ochraně opylovačů, omezení světelného znečištění nebo ochranu stromů před zbytečným kácením, tyhle změny za Piráty určitě podporujeme, ale vedle toho se bohužel dostáváme do situace, kdy je ten zákon zatížen celou řadou dalších návrhů, které mají jednoho společného jmenovatele, a to postupné vykuchání smyslu a fungování národních parků. Řada z těch návrhů přichází z dílny kolegů z ODS, některé ještě nebyly načteny, nevím, jestli budou, ale jejich výsledkem by byl zásadní odklon od ochrany přírody jako veřejného zájmu a bylo by to směrem k rozhodování ovlivněnému spíš momentálními tlaky namísto nějaké ucelené strategie ochrany přírody.
Například ty pozměňovací návrhy, které mění zásady péče o národní parky. Z odborného dokumentu, který stanovuje dneska, jak pečovat o přírodu, tak by se stal těžkopádný, byrokratický a spíš nepřehledný elaborát, který by měl povinně rozepisovat nejenom vědecké poznatky, ale i plány těžby, rozvoj turismu nebo plánované turistické značky.
Pak tu jsou návrhy, které ruší možnost orgánů ochrany přírody samostatně rozhodovat, například přeměnou formulace konkrétní, namísto "může povolit výjimku" na "povolí výjimku", což znamená, že z orgánů, které mají hájit veřejný zájem, by se staly v podstatě úřady bez rozhodovací pravomoci, které jenom kontrolují plnění formálních podmínek a povolují všechno, všude a všem. Takhle v moderním státě role ochrany přírody opravdu fungovat nemůže. Další, můžeme říct asi, rafinovaná změna slovíčka, má zneplatnit celé ustanovení o tom, co je v které zóně národního parku zakázáno dělat a co lze výjimečně povolit. Prostě to už zakázané být nemá a správa má daný seznam činností dostat zákonem naopak za úkol. Já nevím, jestli tohle je opravdu myšleno vážně.
Ty další návrhy míří přímo na předkupní právo státu v národních parcích. Pokud by prošly, tak by to znamenalo, že stát by přišel o možnost bránit spekulacím s pozemky v tom přírodně nejcennějším, co naše republika má.
Za snad nejproblematičtější považuji návrh, podle kterého by se měly znovu přehodnocovat a přeschvalovávat všechny už dneska platné dokumenty národních parků. To by znamenalo jednak obrovskou ztrátu peněz, pak taky času a i nějaké kontinuity, protože některé z těch dokumentů opravdu vznikaly roky, stály miliony korun a jsou na ně navázány smlouvy a konkrétní projekty v území, takže zpochybnění jejich platnosti by přineslo nejistotu a ohrozilo práci stovek lidí.
Ve spojení s tím návrhem na dvoukomorový systém rad národních parků a s tím, aby rozpory mezi samosprávami a odborníky v radách národních parků řešila celá vláda, tak já se obávám naprostého zahlcení ministrů požadavky rad, a to jak od místních, tak i od odborníků. Já myslím, že vláda má spíš řešit strategické otázky státu, a ne se pravidelně zabývat tím, jestli má, nebo nemá vést konkrétní stezka v národním parku tudy, nebo jinudy.
Takže mnoho z těch pozměňovacích návrhů bohužel rozkládá systém, který dnes sice není dokonalý, ale dává aspoň nějakou jistotu, že přírodu chráníme na základě pravidel a odborných poznatků, a ne podle toho, kdo má zrovna silnější hlas, takže za Piráty takové návrhy, které ochranu přírody oslabují nebo rozkládají fungování národních parků nebo zpochybňují už dnes platné dokumenty, jednoznačně odmítáme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji a jako další v pořadí je přihlášen pan poslanec Stanislav Berkovec a připraví se paní poslankyně Eva Fialová, František Petrtýl a další. Prosím.
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, přeju vám hezké odpoledne. Dovolte, abych i já promluvil k této kauze - zřízení Národního parku Křivoklátsko - jako občan Středočeského kraje, jako někdo, kdo v té oblasti vyrůstal dávno předtím, než tam byla v roce 1978 vyhlášena chráněná krajinná oblast, která od té doby funguje.
Svůj příspěvek bych napsal (nazval?) Odpor místních obyvatel i odborné veřejnosti. Na začátku položím takovou řečnickou otázku. Proč asi vznikla petice, kterou jsme projednávali na petičním výboru při veřejném projednávání, která měla 11 300 podpisů? Proč zcela nedávno se k ní připojila další petice, která byla předána do Senátu, která má 3 382 podpisů? To je tedy odpor místních obyvatel.
Já bych se teď ještě zastavil u té druhé části a to je odborná veřejnost. Jaký byl odpor odborných organizací? Byla to výzva a stanoviska České lesnické společnosti - teď nechci vyjmenovávat všechny funkce, ale bylo tam podepsáno také deset profesorů, patnáct docentů, inženýři, doktoři, magistři - dále stanovisko České akademie zemědělských věd, dále stanoviska Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů - to je zhruba přes 700 členů - stanovisko Czech Forest Think Tank, stanovisko Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků, usnesení Agrární komory České republiky a tisková zpráva Lesnicko-dřevařské komory České republiky.
Pochopitelně se zde nabízí paralela, o které mluvili i vážené kolegyně a vážení kolegové, a to je situace při vzniku Národního parku České Švýcarsko. V této věci se můžeme odkázat na článek, který byl uveřejněn před vznikem národního parku v odborném časopisu Lesnická práce v roce 1999, ze kterého si dovolím citovat. V základních informacích k projednání o přípravě zákona z února 1999 navrhovatel, tedy Ministerstvo životního prostředí, uvádí, že... Cituji: "Posláním připravovaného národního parku je uchování a zlepšení přírodního prostředí, ochrana jedinečných geomorfologických hodnot - tedy pískovcových skalních útvarů i čedičových vyvřelin - planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a typického vzhledu krajiny.
Své stanovisko vyjádřilo i Ministerstvo zemědělství na tiskové konferenci v březnu stejného roku, kdy podpořilo vznik národního parku, avšak vyjádřilo obavu mimo jiné z lesnických rizik zřízení národního parku ve velké variantě, zejména v souvislosti s nebezpečím napadení nepůvodních smrkových kultur v jižní části navrhovaného území kůrovcem. Navrhovatelé zastávají názor, že nebezpečí kůrovcové kalamity z důvodu odlišné konfigurace terénu v porovnání se Šumavou nehrozí. Kromě toho bude prováděn běžný monitoring kůrovce pomocí lapáků a lapačů a v případě zjištěného vyššího výskytu budou přijata další opatření."
Teď tedy další skutečnost: V Národním parku České Švýcarsko přestala být prováděna slibovaná ochrana lesních porostů a výsledkem byl velkoplošný rozpad lesních ekosystémů na ploše několika tisíců hektarů. Výsledkem managementu správy Národního parku České Švýcarsko pak byl nejrozsáhlejší požár v historii České a Československé republiky, kdy shořelo více než tisíc hektarů lesních porostů, a to včetně předmětů ochrany, kvůli kterým byl národní park zřízen. Zároveň je prokazatelné, že z důvodu neprováděné péče dochází z území národního parku k šíření lesních škůdců, především podkorního hmyzu, a jsou tak ohroženy i okolní majetky soukromých vlastníků.
Vzhledem k již zmíněné skladbě lesních porostů v navrhovaném území Národního parku Křivoklátsko tak můžeme konstatovat, že toto nebezpečí reálně hrozí i v tomto území, neboť je zde převaha jehličnatých porostů a jedná se o oblast srážkově velmi chudou. Současný způsob řízení národního parku ze strany Ministerstva životního prostředí nedokáže dát dostatečné záruky, aby se tato situace neopakovala i na Křivoklátsku.
Na Křivoklátsku je cenná nejenom příroda, ale i dlouhodobě využívaný přístup správců lesních majetků, který dovedl křivoklátské lesy právě do stavu, v jakém ho máme teď. Právě z tohoto důvodu by měla být zachována kontinuita lesního hospodaření, neboť místní lesy jsou živou expozicí českého lesnictví a tak, jak je Třeboňsko spjato s rybníkářstvím, jižní Morava s vinařstvím, tak je Křivoklátsko spjato s lesnictvím.
Teď si dovolím další historickou reminiscenci. Je to článek z 19. listopadu 2023. Připomínám, že v roce 2023 jsme veřejně projednávali tu zmíněnou petici, ve které je přes 11 000 podpisů. Je to vizionářský pohled autora Jiřího Nápravníka s titulkem "Křivoklátsko - demokracie nebo silou prosazený nápad. Na Křivoklátsku byla a je stále už úžasná příroda, o kterou se starali a starají místní lidé. Úředníci a politici tam chtějí udělat národní park. Ten však chce jen několik eko-kariéristů. Současná vláda si dala do programového prohlášení mimo dalších bodů také vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, který by se měl rozkládat mezi Kladnem, Rakovníkem a Rokycany, tedy na části dnešní Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.
Lesy a louky, prostě celé území CHKO Křivoklátsko, bylo v minulých staletích utvářeno místními lesníky nebo sedláky. Dnes je to úžasná krajina, ale není původní jako například Boubínský prales. To znamená, že není splněna zákonná podmínka, že se národní park vyhlašuje na místech přirozených - tedy původních - nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů. Pro lesníky a pro lidi, kteří žijí na dosah od lesů a luk, je a od pradávna také byla ochrana přírody samozřejmostí. Nikoli proto, že to nařizuje nějaký zákon nebo že to vykřikují kavárenští ekologové, ale proto, že pro lesníky, sedláky, rybáře, včelaře a lidi z vesnic a okrajů měst je rozmanitá a živá příroda součástí jejich života, součástí prostředí, kde pracují a tráví volný čas.
Nedávno jsem v souvislosti se záměrem vyhlásit Národní park Křivoklátsko slyšel názor, že je tam zachovalá rozmanitá příroda, o kterou se zde lidé po dlouhé generace starali. Ano, ale o ty lesy se nestarali ekologové. Starali se lidé, kteří v těch konkrétních místech žili a žijí."
"Jak jsem již uvedl výše, tak podle zákona (č.) 114/1992 Sb., se má národní park vyhlašovat v místech nedotčených činností člověka nebo jen málo pozměněných.
Krása lesů okolo Křivoklátu i Lánské obory ale tkví právě v tom, že tam lesní hospodáři cíleně a citlivě zasahují. Nejsou tam líhně kůrovce, kterým se například v Národním parku Šumava přezdívá bezzásahová zóna. Existuje nebezpečí podložené minulými zkušenostmi, že příroda na Křivoklátsku bude po vyhlášení národního parku v podobném ohrožení jako lesy v Českém Švýcarsku nebo na Šumavě.
Na Šumavě, přesněji v její západní části, býval Vojenský výcvikový prostor Dobrá voda. Lesníci a vojáci tam však tehdy hospodařili tak, že lesy byly plné zvěře, hub - a hlavně - byly tam stromy. V místech, kde je dnes Národní park Šumava a sousední CHKO Šumava, fungoval systém na rychlé odstraňování stromů napadených kůrovcem nebo jiným škůdcem, houbovou chorobou a tak dále. A jak to v Národním parku Šumava vypadá dnes?" - Předesílám datum článku, který cituji. - "Zajeďte se podívat na Poledník, což je nejvyšší vrchol bývalého vojenského prostoru. Okolo Poledníku se prohnal v roce 2007 orkán Kyrill, všechny polomy zůstaly na místě a z nich se pak rychle stala líheň pro další generace kůrovce. To, co se odehrávalo po roce 2007 okolo Poledníku a Prášilského jezera, se dnes odehrává i nedaleko Čeňkovy pily a Rejštejna.
Důvod? Na území národních parků nemusí správci vyhledávat a aktivně zasahovat proti škůdcům. To je další důvod, proč každý rozumný lesní hospodář i moudrý ochránce přírody bude bojovat proti vyhlášení dalšího národního parku. Škůdce je škůdce, ať už likviduje hospodářské lesy, nebo se líhne na stromech v takzvané bezzásahové zóně v národním parku. Jen pár naivek a kariéristů toto nechce pochopit.
Národní park České Švýcarsko. Mimo bezzásahové zóny může být problém i v dalších oblastech. Zkuste si vzpomenout na požár v Národním parku České Švýcarsko. Jen úplný hlupák a ten, kdo se spokojí s jednoduchým vysvětlením, to odbude argumentem, že za to může ten mladý pán, který prvotní požár založil. Ano, ale jen z malé části. Mnohem větší problém byl následně v komunikaci mezi lidmi z okolí Národního parku České Švýcarsko a vedením zdejšího národního parku. Zeptejte se starostů z městeček a vesnic od Hřenska po Rumburk, zeptejte se dobráků - tedy členů Sboru dobrovolných hasičů - i profesionálních hasičů, jaká byla komunikace nebo spíš nekomunikace s minulým vedením Národního parku České Švýcarsko.
Zmínil jsem, že na Křivoklátsku lidé v minulých staletích udržovali a někdy i výrazně pozměňovali krajinu a ekosystém, takže tato oblast vlastně nesplňuje podmínky pro vyhlášení národního parku. Dále jsem uvedl dva vážné příklady, proč v oblasti, kde je krásná a rozmanitá příroda, nevyhlašovat nový národní park. Dnes - podle současné legislativy a výkladu zákonů, především lesního zákona (č.) 289/1995 Sb. a zákona o ochraně přírody a krajiny (č.) 114/1992 Sb. - je možné ochranu vykládat mnoha různými a svéráznými způsoby. Výsledkem je pak kůrovcem zničená velká část Šumavy i požárem sežehnutá obrovská lokalita Českého, a dokonce i Saského Švýcarska.
Čtvrtým důvodem, proč nevyhlašovat Národní park Křivoklátsko, jsou finance. Ochrana přírody dnes na Křivoklátsku funguje v rozsahu chráněné krajinné oblasti a funguje velmi dobře, tak proč v době, kdy je státní rozpočet ve ztrátě - v deficitu - máme ještě utrácet další peníze za vyhlášení nového národního parku, na vytvoření jeho ředitelství a na jeho provoz a fungování?
Vláda České republiky má sice v programovém prohlášení mimo jiné i bod, že vyhlásí Národní park Křivoklátsko. Jenže situace je složitá, ve státním rozpočtu chybí peníze na platy učitelů a na další důležitější věci, než je vyhlašování nového národního parku. Navíc vyhlášení Národního parku Křivoklátsko nepřinese ministrovi životního prostředí ani celé naší vládě žádné plusové body. Naopak. Další snahy o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko ještě víc utvrdí občany - tedy voliče - že vládě, panu premiérovi Fialovi a ani panu ministrovi Hladíkovi nezáleží na zájmu občanů, ale tito všichni jsou pouze loutkami různých zájmových, v tomto případě" - si troufám říci - "ekoteroristických skupin.
Existuje ještě druhá, ta horší varianta, tedy že se současná vládní pětikoalice pokusí protlačit vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a novelu zákona (č.) 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, silou většiny 108 hlasů. To by znamenalo, že pětikoalici nezáleží na občanech, nezáleží jim ani na demokracii, ale jsou za bezhlavé prosazení zájmů lobbistických skupin, které zastupují." Tolik tedy autor tohoto článku, Jiří Nápravník.
Ještě dovolte jednu historickou, moji soukromou, reminiscenci. Já jsem měl veliké štěstí, že v roce 1992 jsem mohl strávit téměř celý den, jediný den, kdy tehdejší Československo navštívil oceánograf, bývalý námořní důstojník, profesor Jacques-Yves Cousteau. Byl to pro mě veliký zážitek. Pan profesor sem přijel proto, aby podpořil svoji Pétition Cousteau (nesrozumitelné?) 1992. Tehdy pražské rádio Evropa 2 podpořilo tuto petici, stejně jako (nesrozumitelné?) ve Francii. Ještě předesílám, že OSN odmítlo tehdy podpořit tuto petici. Obsahem petice bylo prosté sdělení, že jsme povinni předat tuto planetu budoucím generacím minimálně ve stejném stavu, v jakém jsme ji dostali od těch minulých. Měli jsme tiskovou konferenci, moderoval ji Pepa Vavroušek. Já jsem předtím natáčel rozhovor rozhlasový s panem profesorem a na konci toho rozhovoru jsem se ho ptal, jestli je optimista, co se týče životního prostředí a lidstva. On tedy řekl, že není optimista rozumem, co se týče vlád, governmentu a organizací nejrůznějších vládních, ale co se týče obyčejných lidí, tak že je optimista srdcem. Tito lidé, tito obyčejní lidé vám vzkazují, že jsou pro, aby byla zachována životaschopnost občanů i přírody v oblasti Křivoklátska, proto nechtějí národní park. Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Poprosím o vystoupení paní poslankyni Evu Fialovou a připraví se pan poslanec František Petrtýl. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Eva Fialová: Děkuju za slovo, pane předsedající. Mrzí mě, že tu nemáme pana ministra životního prostředí, ale chápu, že ta rozprava je dlouhá, ale máme opravdu spoustu myšlenek na probrání a na srdci, protože chceme mluvit i za ty občany ohledně Křivoklátska.
Ale já se budu věnovat zákonům, možná ze všech těch úhlů. Mě jste... Opravdu (mě) mrzí na tom, že se spojily dvě novely dohromady, přičemž ta jedna část je naprosto nekonfliktní. Naopak novela zákona o ochraně přírody a krajiny přináší spoustu dobrých věcí, ať už je to ta samotná druhová ochrana, stanovení nových biotopů a prostředí, ve kterém živočichové žijí, oproti chránění jenom jedinců, to rozdělení. Já chápu, že ta problematika je velice odborná, ale opravdu velice přínosná i do budoucna, i třeba pro nějaké rozhodování v té dané lokalitě, i třeba pro budoucí stavební povolení nebo jednodušší rozhodování přináší i hodně zjednodušení administrativy ohledně záchranných stanic.
Určitě je velice vhodná na to, že se zabývá světelným smogem, ochranou opylovačů a spoustou a spoustou dalších dobrých věcí. Po tom, co jsme si vysvětlili i nějaké pohledy na samotné kácení jednotlivých dřevin, tak vlastně i ten princip poplatků za kácení dřevin, aby šly do obecních rozpočtů a jejich následnou péči o svoje dřeviny v rámci měst, které mají, aby na to získaly dodatečné finanční prostředky, tak vlastně je velice přínosný.
No ale pak byl ten jeden jediný spor velkého charakteru, což bylo Křivoklátsko, vyhlášení Křivoklátska, přičemž jak bylo zmíněno, na začátku to byly dvě různé novely a ta původní by prošla úplně bez problémů. Naopak bychom za ni byli velice rádi. Samotné to Křivoklátsko, které tam bylo přidáno, tak dlouhodobě s vyhlášením národního parku nesouhlasíme nebo já osobně určitě ne. I pozměňovací návrh, který jsem připravovala a avizovala jsem ho už od prvního čtení, je, že budu navrhovat vyjmutí Národního parku Křivoklátsko společně se svými kolegy, tak se budu věnovat dalšímu hlubšímu odůvodnění, proč tomu tak je, protože k samotnému vyhlášení Národního parku Křivoklátsko je spoustu sporných otázek. Já bych tady řekla některé důvody, proč tomu tak činím v tom pozměňovacím návrhu.
Nicméně je mi líto, že do této doby se nepřihlásil do rozpravy pan kolega Bendl, který navrhuje nebo nahrál spoustu pozměňovacích návrhů, které vypadají na první dobrou jako docela zajímavé a dá se říct nevinné, ale když se opravdu poskládají jeden... za sebou dohromady, tak nám devastují opravdu národní parky, což je mi opravdu líto. Myslela jsem si, že tu společně budeme diskutovat, protože mě by opravdu zajímal názor, proč ho k tomu to vedlo, podat tyto pozměňovací návrhy, protože pak to nahrává jenom případným spekulacím, proč tomu tak je, proč je to rozkouskováno do těchhletěch jednotlivých drobných pozměňovacích návrhů, aby prošlo alespoň něco.
Opravdu se mi to absolutně nelíbí s tím, že nemůžu souhlasit s tím, aby se nepořizovaly audiozáznamy, videozáznamy nebo pořizování fotografií, když někdo udělá přestupek, aby se tyto kompetence přenášely na obce a řešilo se správní řízení na obcích místo na národních parcích. Chtěla jsem o tom tady diskutovat a znát ten názor, proč k tomu vede. Můžeme polemizovat ohledně výše pokut, které navrhuje nechat v této původní výši, tam bych asi velký problém neměla, ale pokud seskládám všechny ostatní pozměňovací návrhy včetně neudělování výjimek, tak odůvodnění v samotné zprávě a v tom pozměňovacím návrhu mi přijde nedostačující a cíleně líbivé k tomu, že snižujeme administrativu, ale to opravdu do té první zóny národních parků bude moct pak vjíždět úplně každý s jednoduchým odůvodněním a ve chvíli, kdy nebude moct pořizovat ochránce přírody a krajiny fotodokumentaci, případně audionahrávky, tak nebude žádné důkazní břemeno, že tam opravdu neměl co dělat, a bude se špatně dokazovat to, že ta osoba tam neměla co dělat, ač mohla mít úmysl sebelepší. Budu v to doufat, že to takhle bylo myšleno, aby se opravdu ulehčilo administrativě, ale nemyslím si, že tomu tak bylo, protože ta skladba těch pozměňovacích návrhů opravdu nahrává jenom některým očekáváním a spekulacím a s cíleným úmyslem, ale bohužel tady není, tak si to nemůžeme vysvětlit osobně.
Teď hlavní argumenty proti návrhu vzniku Národního parku Křivoklátsko, který společně s kolegy navrhujeme vyjmout z celého toho zákona pod pozměňovacím návrhem číslo 6579. Tak jeden z těch důvodů je přirozenost lesních ekosystémů v návaznosti na § 15 zákona č. 114/1992 Sb.
Nejprve si řekněme, co je národní park a jak je definován. Je definován jako "rozsáhlá území s typickým reliéfem, geologickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, jedinečná a významná v národním či mezinárodním měřítku z hlediska ekologického, vědeckého, vzdělávacího nebo osvětového lze vyhlásit za národní park".
Jaký je skutečný stav Křivoklátska? Dle historických dokumentů je... Podle přehledu majetku z roku 1739 pokrývaly 89 procent plochy křivoklátských lesů pouze holiny, pastviny, mlaziny a křoviny.
Na původ lesů upozorňují i dvě práce. Jednou z nich je stanovisko odboru lesního hospodářství České akademie zemědělských věd dle dříve platné vyhlášky Ministerstva životního prostředí číslo 60/2008 Sb., kdy les původní - prales - se objevuje na Křivoklátsku v 0 procentech, les přírodní, přirozeně vzniklý v 0 procentech, les přírodě blízký v 13 procentech, les kulturní ve 42 procentech a les nepůvodní v dalších 45 procentech.
Další ze zdrojů - práce - je Vacek-Moucha z roku 2012, Péče o lesy (lesní ekosystémy?) v chráněných územích České republiky, Ministerstvo životního prostředí, vydané v Praze, kde na území CHKO Křivoklátsko je ve stupni přirozenosti jedna - takzvaný les přírodě blízký - pouze 4,35 procenta, ve stupni dva - les kulturní a přírodě blízký skladbou - se nachází 20,49 procenta, ve stupni tři - což znamená les kulturní a přírodě vzdálený skladbou - je 17,75 procenta, ve stupni čtyři - les kulturní s dominancí alochtonních smíšených lesů - je 46,67 procenta a ve stupni pět - kde je les kulturní a geograficky nepůvodní skladbou - se nachází 10,73 procenta. Sám autor publikace, pan profesor Vacek, se dlouhodobě k návrhu vzniku národního parku staví odmítavě, a to již... Toto vyjádření tady bylo sděleno v minulých dnech, kdy jsme projednávali novelu zákona č. 114.
"Celková zásoba porostů na navrhovaném území národního parku je přibližně 2 473 268 metrů krychlových, přičemž zásoba nepůvodních druhů dřevin tvoří 1 413 622 metrů krychlových, což představuje zhruba 57,18 procenta. Například zásoba smrku - to je ten, který nám žere ten kůrovec - je v těchto lesích zhruba 733 487 metrů krychlových a zásoba modřínu je 328 126 metrů krychlových. Z uvedených dat je patrné, že v navrhovaném území převažují člověkem výrazně pozměněné ekosystémy, a není tak naplněna základní podmínka § 15 zákona č. 114/1992 Sb., pro vyhlášení národního parku. Stav ekosystémů v navrhovaném území je dán výsledkem součinnosti přírodních procesů a činnosti člověka, v tomto případě především lesníka.
Právě proto bylo toto území již v roce 1977 nominováno do programu Člověk a biosféra, biosférické rezervace UNESCO, a od roku 1978 je zde CHKO. Od roku 2010 zde vlastníci lesů hospodaří v projektu Lesnický park Křivoklátsko podle velmi přínosného standardu. Programy environmentálního vzdělávání Lesnického parku Křivoklátsko za patnáct let působení prošly desítky tisíc dětí i dospělých."
"Lesnický park byl založen a je provozován vůlí tří zakladatelů, kterými jsou Lesy České republiky, inženýr Mannsfeld - což je jeden z největších vlastníků lesů v České republice - a Českou lesnickou společností, pobočným spolkem Křivoklát. V roce 2017 pak byly místní lesy zařazeny na Mezinárodní sítě modelových lesů."
K tomu, že území neobsahuje dostatek přírodních a člověkem málo pozměněných ekosystémů, se nakonec přiznává i závěrečná zpráva Zhodnocení dopadů a regulace, takzvaná RIA, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí v roce 2024, když na straně 43 konstatuje, že "při vzniku Národního parku Křivoklátsko cca 85 procent území národního parku bude zařazeno do zóny soustředěné péče o přírodu. To znamená, že zóna přírodní a zóna přírodě blízká budou zabírat pouze 15 procent území." Trošku málo.
Dalším důvodem je samotná fragmentace krajiny, a to z pohledu toho, že se jedná o vnitřní část naší republiky, máme zde koridor na letiště Václava Havla, je velice osídlená, ale pojďme si to říci trošku i v číslech. "Krajina je fragmentovaná, za prvé vlivy přirozenými" - což všichni víme - "které představují přírodní bariéry jako kaňony, horské masivy, velké vodní toky nebo jezera, a za druhé, vlivy antropogenními, tedy způsobenými člověkem, tedy celým urbanizovaným územním spolusídlem a jeho interakčními prvky v podobě železnic, dálnic, silnic a veškerých tras technické infrastruktury." Proto celá mapa vyhlášení národního parku je jako sýr Ementál, kde máme různé kousky sem a tam, kde vyhlašujeme: Tady budeme speciálně chránit a vyhlašovat národní park, takže "vycházíme-li z předpokladu, že čím větší je velikost jednotlivých fragmentů vymezených antropogenními prvky, tím vyšší je přírodní hodnota území."
Můžeme porovnat území našich národních parků a uvažovaného Národního parku Křivoklátsko. Takže, vezmeme-li si Krkonošský národní park, celková rozloha parku je 444 kilometrů čtverečních, nefragmentováno z toho máme 210 kilometrů čtverečních, což představuje 47 procent. Šumava, kde se bere i to naše párové dvojče včetně - v České republice a v Německu - má dohromady 920 kilometrů čtverečních a nefragmentovaná plocha je 460 kilometrů čtverečních, což představuje 50 procent. Českosaské Švýcarsko má rozlohu 173 kilometrů čtverečních, nefragmentováno je 100 kilometrů čtverečních, což odpovídá 58 procentům. Podyjí, které má celkovou rozlohu 76 kilometrů čtverečních, kde je nefragmentováno 60 kilometrů čtverečních, což představuje 79 procent plochy.
Křivoklátsko dle návrhu bude obsahovat 105 kilometrů čtverečních, z toho je nefragmentováno pouze 30 kilometrů čtverečních, což představuje 25 procent. Další údaj, proč by neměl být vyhlášen Národní park Křivoklátsko. Jednoduchým porovnáním tedy zjistíme zcela odlišné parametry prostoru Křivoklátsko. Hustota neregulovaných antropogenních vlivů na Křivoklátsku dosahuje úrovně, která je neslučitelná s regulativy na území národních parků. Není překvapením, že území Křivoklátska nesplňuje elementární kritéria Mezinárodního svazu ochrany přírody, na jehož vzniku se podílela Česká republika, pro kategorii Národní park. Z hlediska mezinárodních standardů se jedná o chráněnou krajinnou oblast.
No a co si budeme povídat o nákladech? Ekonomické aspekty jsou poprvé zmiňovány až v materiálu "Národní park Křivoklátsko, stav záměru a informace o podkladech pro přípravu vyhlašování", který byl zveřejněn začátkem roku 2023. Je zde uvedeno, že "provozní náklady na zaměstnance a administrativu se orientačně počítají s částkou 50 milionů Kč. Předpokládaný počet zaměstnanců správy národního parku byl zamýšlen v počtu do 60 míst." Je nutné podotknout, že tento materiál s prvními oficiálními informacemi se objevil až poté, co uplynula lhůta pro podání námitek k národnímu parku, což byl prosinec roku 2022.
No a pokud se podíváme na údaje zveřejněné Závěrečné zprávy k hodnocení dopadů regulace, zjistíme informace naprosto odlišné, kdy ze zdroje Ministerstva životního prostředí "Národní park Křivoklátsko, stav zaměstnanců (záměru?) a informace o podkladech pro přípravu vyhlašování z roku 2023" uvádí předpokládaný počet zaměstnanců 60. Závěrečná zpráva, takzvaná RIA, kterou máme k tomuto zákonu, uvádí 112. Trošku velký rozdíl. Pokud se podíváme i na předpokládané náklady správy na národní park, původní zpráva z roku 2023 uvádí 50 milionů, RIA nám uvádí 263. No, trošku velké rozdíly. Informace uvedené v Závěrečné zprávě k hodnocení dopadů regulace z roku 2024, kde jsou zmíněny náklady na zřízení národního parku, které dříve nebyly uváděny - náklady na provoz, zhodnocení, vyplacené újmy a předpokládané výnosy - a teďka... Možná asi si všichni můžeme tu zprávu přečíst, ale jenom abychom měli představu: celkové náklady související pouze se vznikem Křivoklátska a správy národního parku jsou tedy 206 milionů a roční náklady na provoz národního parku se odhadují tedy na 263 milionů, výnosy z prodeje vlastních výrobků uvádíme 49, příspěvek na pokrytí provozu ze státního rozpočtu činí 175 milionů.
Trend financování činnosti národního parku z prodeje dříví na území České republiky je patrný i z dalších národních parků na území České republiky. Například na území Národního parku Šumava bylo v roce 2023 vytěženo 275 724 metrů krychlových dříví, přičemž tržby z prodeje dosáhly 374 milionů a kryly z 60 procent náklady celého Národního parku Šumava. I přes tuto skutečnost se v roce (?) tohoto národního parku uvádí, že z důvodu nedostatku finančních prostředků byly správy národního parku nuceny přistoupit k redukci péče o spravovaný majetek, což za deset let vznikl dluh na opravách majetku ve výši 179 milionů.
Na problém s financováním provozu národních parků na území České republiky upozorňuje i systematická zpráva Hodnocení národních parků České republiky z Ministerstva životního prostředí z roku 2019, kde se uvádí, že prodej dříví v rozpočtu Správy národních parků v letech 2014 až 2017 pokrýval bezmála 43 procent příjmů, takže můžeme citovat: "Model, kdy těžba dříví představuje hlavní příjem správy, není dlouhodobě udržitelný. Zóna přírodní se postupně rozšiřuje, proto těžitelné dřevo v parcích postupně ubývá a bude ubývat. Konečně, se v příštím programovém období patrně sníží příležitost k čerpání evropských fondů, kterým správy financují velkou část nezbytných investic, důležitého managementu a výzkumu. Kombinovaný deficit se postupně sčítá do vážného propadu v příjmech správ, který má dvě klíčové konsekvence. První je koncepční, smysl státního příspěvku se prakticky rozchází s účelem, k čemu stát parky zřídil, proto proč vůbec uvažujeme o vzniku dalšího národního parku v současné situaci deficitního státního rozpočtu, kdy můžeme předpokládat, že vznik a provoz Národního parku Křivoklátsko by v prvních třech letech znamenal reálné náklady ve výši 3,1 miliardy (?) korun, v prvním roce pak pravděpodobně půl miliardy? V situaci, kdy není zajištěno dostatečné financování stávajících národních parků, je (to) naprosto iracionální.
Oproti tomu současný lesní hospodář přináší peníze ze státního rozpočtu v systému, který je funkční, vysoce nadstandardní z pohledu přínosu pro ochranu přírody a krajiny a pozitivně přijímaný místními obyvateli, kteří jsou v drtivé většiny proti vyhlášení národního parku. Zajímavé by bylo i vyhodnocení vynaložených nákladů z rozpočtu národního parku na opatření, která prokazatelně vedou ke zlepšení stavu ekosystémů na území národního parku a jejich porovnání s náklady vynakládanými na navrhovaném území současným správcem majetku.
O pozitivním trendu zlepšování stavu území ve vztahu k ochraně přírody vypovídají i zveřejněná data. Jedná se například o informace uveřejněné v analýze stavu a vývoje k oblastním plánům rozvoje lesů pro Křivoklátsko a Český kras z 2021, kde se například uvádí, že na území této přírodní lesní oblasti dochází ke zvyšování lesnatosti, nárůstu porostní zásoby, stoupá podíl místně přestárlých porostných skupin, dochází k navyšování středního věku dřevin, zvyšování přírůstku dřevin, zvyšuje se přirozenost dřevinné skladby a snižuje se nové poškození lesních porostů zvěří. A i na základě studií z let 2021 a 2016 zpracované pro ALPK (?).
O prokazatelně pozitivním trendu hospodaření hovoří i audit celosvětově nejrozšířenějšího systému certifikace trvale udržitelného hospodaření v lesích na světě, z jehož závěrů z roku 2023 lze uvést hned několik silných stránek: nadstandardní spolupráci současného správce území s orgány ochrany přírody v rámci hospodaření současné zvláště chráněné území a Natury 2000, výrazně vysoký podíl melioračních a zpevňujících dřevin využívaných při obnově lesních porostů a vysokou odbornou znalost a kvalifikaci lesního personálu.
Ekonomická analýza současného hospodaření: na navrhovaném území v současnosti hospodaří Lesy České republiky v rámci organizační jednotky Lesní správa Křivoklát. Ta hospodaří na území cca 19 hektarů, to jest téměř dvojnásobek plochy navrhovaného národního parku, a počet zaměstnanců je 30, to jest jeden zaměstnanec na 633 hektarů, národní park uvažuje o 112 zaměstnancích, to jest jeden zaměstnanec na 93 hektarů. Počet vozidel v současné chvíli je 22, to jest jedno vozidlo na 863 hektarů, národní park uvažuje o 36 vozidlech, což je jedno vozidlo na 289 hektarů.
Pokud se budeme zabývat uplatněnými újmami, protože se jedná o CHKO Křivoklátsko, tak samotná RIA vypočítává, že by se žádalo o několik řádek desítek milionů. No, ale skutečnost je taková, že v roce 2024 byla náhrada 10,78 milionu. Tak kde je pravda?
Nechápu, proč v současné ekonomické situaci chceme vyhlašovat další národní park, pane ministře. Asi je to ta fajfčička za splněný program. Chápu, hezky se usmíváte na mě, děkuju, ale ty ekonomické důvody jsou také jasné.
Pak bych ráda poprosila vás na otázku, co už jsem tady vznesla, proč ministerstvo ve své RIA vůbec neuvažuje o alternativní variantě, která je zavedení existujícího konceptu, vzniku prvního přímo řízeného lesního závodu Křivoklát, zřizovaného za účelem ochrany přírody a krajiny, protože 99 procent národního parku je zřizováno na majetku státu? Když víte, že tato skutečnost by byla přijata i pro místní obyvatele, Ministerstvo životního prostředí tuto alternativní variantu dlouhodobě ignoruje a neuvádí jako návrh ve své RIA. Děkuji za odpověď a děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně.
Přečtu omluvy: od 15.30 do 15.45 se omlouvá paní poslankyně Lucie Potůčková a dále od 15.30 do 16 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jan Skopeček.
Budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě a s přednostním právem se hlásí pan ministr. Prosím, pane ministře.
Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Jen velmi krátce zareaguju, prostřednictvím pana místopředsedy, na paní poslankyni Fialovou. No, my jsme ji nezvažovali nikdy, protože takovýto návrh na stole neležel a neleží. Není žádná legislativa, která by říkala, jakým způsobem v systému mezinárodní ochrany a mezinárodních chráněných území něco takového existuje. Není na to žádná legislativa, není žádná provazba. My máme systém maloplošných a velkoplošných chráněných území. Velkoplošná chráněná území jsou chráněné krajinné oblasti, které kde hospodaření zůstává i na majetku státu původního hospodařícího - tedy buďto Lesů České republiky, nebo Vojenských lesů - a pak máme vyšší kategorii, která je mezinárodně vyšší, a to jsou národní parky, kdy hospodaření přejímá ta samotná nově vytvořená entita na majetku České republiky. Nic takového jako nějaká alternativa vlastně není, nemá legislativní oporu, a proto jsme se jí ani nemohli zabývat. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Vzhledem k tomu, že není žádná faktická poznámka, budeme pokračovat v obecné rozpravě. Vystoupí pan poslanec František Petrtýl, připraví se paní poslankyně Marie Pošarová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Petrtýl: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dobrý den. Dovolte mi, abych také já se vyjádřil ještě jednou k této novele zákona. Už jsem k tomu jednou hovořil, kdy jsem se spíše... když jsem to zhodnotil nějakým způsobem obecně, kde jsem zmínil jak zmíněné Křivoklátsko, tak i vlastně ty drakonické pokuty pro eventuální přikácení dřevin a podobně. Nyní tedy bych rád chtěl spíše se soustředit na Křivoklátsko.
Již od devadesátých let minulého století pracuje Správa Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko s termínem devastace turismem a rekreací. Jedná se o negativní projevy zvýšené koncentrace osob na jednom místě. Podobnou problematiku programátoři národního parku bagatelizují a její skutečný rozměr tají, naopak vykreslují fixní obraz souladu masového turismu s přírodou, a to ve prospěch obcí a jejich obyvatel, kteří budou pouze bohatnout. Skutečností jsou už dnes nekontrolovatelná množství automobilů a návštěvníků, která v obcích bez jakékoliv potřebné infrastruktury působí jejich kolaps. Další a další středočeské investice do nových povrchů silnic, do intenzifikace hromadné dopravy a do výletnických serverů pod heslem "příroda dostupná pro všecky" utváří místo chytrých projektů, prostor pro overturismus.
Vznik národního parku tyto problémy nevyřeší, ale pouze prohloubí. Navrhovatelé buď záměrně, nebo spíše z nevědomosti ignorují vzorce chování společnosti v hustě urbanizovaném prostředí prostoru České republiky, potažmo Evropy a zejména Středočeského kraje. Přírodní prostředí dostupné z metropole jakýmkoliv druhem dopravy do třiceti minut a sevřené dvojicí dálnic se ocitá pod násobně vyšším tlakem konzumentů turistických cílů, než je tomu v příhraničních národních parcích. Děsivé scénáře tisícihlavých davů, které se během slunečných dnů valí Krkonošemi a Šumavou, jsou nutným důsledkem neregulace turismu a dlouhodobým projevem rozpadu kulturních hodnot a vztahu k půdě a krajině, kterou v těchto oblastech sledujeme od vysídlení původního obyvatelstva.
Jak uvádí v rozhovoru pro server Dnes šéf Asociace národních parků, pan Robin Böhnisch, dovednosti původních obyvatel při péči o krajinu jsme si nestihli ještě osvojit. Má absolutní pravdu a neplatí to jen o původních obyvatelích a Krkonoších, ale o celé české krajině a jejích hospodářích. Slova Romana (Robina?) Böhnische, ředitele KRNAPu, vrcholného představitele státní správy a profesionálního ochránce přírody, nelze v kontextu Křivoklátska interpretovat jinak než jako výzvu zachovat Křivoklátsku jeho přirozený, staletími osvědčený styl hospodaření, který v posledních téměř padesáti letech probíhá v souladu se všemi požadavky státní správy přírody a krajiny ve formě chráněné krajinné oblasti a v duchu biosférické rezervace UNESCO, zejména když hospodařící subjekty - Lesy České republiky a Lesní správa Zbiroh - získaly za své výsledky respekt odborné veřejnosti a vyhlášený lesnický park reprezentuje Českou republiku v mezinárodní síti modelových lesů.
Opusťme... Nedopřejme sluchu výkřikům populistů o nepřátelích přírody, o lesnících, kteří devastují lesy za účelem zisků, o myslivcích, kteří si chovají nadstavy zvěře pro snadnější lov, a o obcích, které chtějí rozparcelovat svá území pro nenajedené developery. Naslouchejme spíše lesním hospodářům, kteří na Křivoklátsku dobře hospodaří, občanům a obcím, které se o své území dobře starají a pečují o ně způsobem, který je naučili jejich otcové a dědové v desítkách generací. Neměňme kulturní identitu a kontinuitu prostoru Křivoklátska za lacinou iluzi národního parku, která se nikdy nemůže stát realitou. Neopakujme chyby svých předchůdců.
Jak můžeme Křivoklátsku pomoci? Podpořme úspěšný systém udržitelného lesního hospodaření a soustřeďme se na kvalitu a způsob hospodaření v nelesní krajině, která je součástí CHKO a která je na rozdíl od lesů opravdu ve špatném stavu. Tím pomůžeme přirozené obnově lesů, obnově původních ekosystémů, obnově přirozených biotopů nebo jinými kategoriemi nazvaných obyčejných zdravých lesů zdaleka nejvíc, zejména však zachováme Křivoklátsko pro budoucí generace takové, jaké ho nyní známe.
Prosím, nerozšiřujme počet národních parků v naší republice. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Já vám přeji hezký den. Vystřídali jsme se v řízení schůze.
Budeme pokračovat v rozpravě. Jako další vystoupí řádně přihlášená paní poslankyně Pošarová. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Já budu celkem krátká, protože minule jsem měla dlouhý projev, takže já bych se chtěla vyjádřit k tomu Národnímu parku Křivoklátsko, protože je plánovaný vládou České republiky a vyvolává samozřejmě mezi obyvateli regionu silné emoce a odpor. Nejenom místní starostové, vlastníci lesů, lesníci a odborníci se obávají negativních dopadů tohoto záměru na jejich každodenní život, ekonomiku a krajinný ráz.
Podíváme-li se na hlavní důvody, proč mnoho lidí v Křivoklátsku tedy proti vyhlášení národního parku protestuje. Jedním z klíčových argumentů proti vyhlášení národního parku je nedostatečná podpora ze strany místních obyvatel. Svazek obcí Křivoklátska, který zahrnuje dvacet devět obcí s přibližně 15 000 obyvateli, jak už jsem řekla minule, vyjádřil dlouhodobý nesouhlas s tímto záměrem. Petice proti národnímu parku podepsalo tedy přes 11 000 lidí. Starostové obcí, jako je Iveta Kohoutová z Karlovy Vsi, tvrdí, že stávající ochrana přírody prostřednictvím chráněné krajinné oblasti je dostačující a že změna statusu by mohla přinést tedy více problémů než užitku.
Vyhlášení národního parku by mohlo mít negativní dopad na místní ekonomiku. Omezení těžby dřeva a dalších lesních činností by mohlo ohrozit pracovní místa v lesnictví a dřevařském průmyslu. Lesníci a vlastníci lesů sdruženi ve Svazu vlastníků obecních a soukromých lesů varují před ekonomickými důsledky, jako je zvýšení nákladů na správu lesů a omezení příjmů z lesního hospodářství.
Mnozí kritici upozorňují na nejasnosti týkající se správy a regulací k národnímu parku. Není jasné, jak budou definovány hranice parku, jaké činnosti budou povoleny a jak bude probíhat komunikace mezi správou parku a místními obyvateli. Například starostka Kohoutová zmiňuje nejasnosti ohledně stavebních prací na hřbitově a přístupových cestách, které by mohly být ovlivněny novými regulacemi.
Kritici tvrdí, že změna statusu na národní park nezaručuje automaticky lepší ochranu přírody. Mnozí odborníci upozorňují, že aktivní lesnický management, který zahrnuje udržitelné hospodaření s lesy, může být efektivnější než pasivní přístup bezzásahového režimu. Například starostka Kohoutová navrhuje rozšíření bezzásahových zón v rámci stávající chráněné oblasti jako schůdnější cestu k ochraně přírody. Někteří odborníci varují před možnými negativními ekologickými dopady vyplývajícími z bezzásahového režimu. Například ve vyhlášeném Národním parku České Švýcarsko došlo k rozsáhlému rozpadu lesních ekosystémů, což vedlo k erozi půdy, vysychání pramenů a zvýšení rizika lesních požárů. Samozřejmě kritici se ještě obávají, že podobné problémy by se mohly objevit i v Křivoklátsku, což by mělo negativní dopad na kvalitu života místních obyvatel.
Vyhlášení Národního parku Křivoklátsko je složitým a kontroverzním tématem, které vyžaduje důkladnou diskusi a zvážení všech pro a proti. Je nezbytné, aby byly brány v úvahu názory a obyvatelé místních obyvatel, odborníků a dalších zainteresovaných stran. Bez široké podpory a jasného plánu správy by mohl tento záměr přinést více problémů než užitku. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji, paní poslankyně. Jako další řečník vystoupí pan poslanec Kott, který je řádně přihlášen. Omlouvá se, takže dáme: nepřítomen. Tak paní poslankyně Lesenská v tom případě. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych přednesla své výhrady k projednávanému vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon o ochraně přírody a krajiny a další související zákony, sněmovní tisk 878.
Musím hned na úvod říci, že tento návrh považuji za další ukázku odtrženosti této vlády od reality života běžných občanů, zemědělců, lesníků, podnikatelů i obcí naší země. Je to další příklad zelené ideologie povýšené nad zdravý rozum a skutečné potřeby České republiky. Tato vláda, zdá se, pokračuje ve svém tažení proti vlastní zemi a jejím obyvatelům. Pod pláštíkem vznešených slov o ochraně přírody a krajiny nám zde předkládá balík změn, který ve skutečnosti znamená další byrokracii, další regulaci, nové poplatky a daně a především další omezení svobody a práv našich občanů a další komplikace pro ty, kteří v naší krajině hospodaří a žijí.
Nejprve se zastavím u jednoho z nejkontroverznějších bodů, vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. To, co vláda prezentuje jako velký úspěch pro ochranu přírody je ve skutečnosti nepřipravený krok, který nerespektuje zájmy a především vůli místních obyvatel, obcí a tradičního hospodaření v této oblasti. Místo dialogu a hledání konsenzu přichází vláda s direktivním nařízením, proti kterému se, připomínám, vyjádřilo 27 z 29 obcí sdružených ve Svazku obcí Křivoklátska a petici podepsalo téměř 12 000 místních občanů. Vládní postup ignoruje řádný legislativní proces a dosud nebyly vypořádány všechny námitky.
Tento krok omezí přístup do krajiny, zkomplikuje život lidem, kteří zde po generace žijí a pracují, a potenciálně poškodí i turistický ruch, který je pro region důležitý. Jaké budou skutečné dopady na lesnictví, myslivost, zemědělství, na rozvoj obcí? To nám vláda uspokojivě nevysvětluje, jen obecné fráze a sliby. Mám vážné obavy, že místo ochrany přírody půjde spíše o vytvoření dalšího byrokratického molochu a rezervace pro vyvolené, zatímco běžní obyvatelé budou z vlastní krajiny vytěsňováni. Zavádění nových zákazů a omezení bez důkladné analýzy dopadů je nepřijatelné.
Dalším hřebíčkem do rakve pro naše občany a podnikatele je zcela nově koncipovaný systém náhradních výsadeb, a především zavedení nového poplatku za kácení dřevin, jakési nové ekologické daně. Vláda tvrdí, že chce kompenzovat ekologickou újmu, ale ve skutečnosti zavádí další finanční zátěž, která především dopadne na stavebníky, developery, ale i běžné obyvatele, kteří si chtějí postavit dům nebo upravit svůj pozemek.
Samozřejmě, jak je u této vlády zvykem, je to spojeno s obrovskou byrokracií. Výpočet hodnoty dřevin a náhradní výsadby podle nové přílohy číslo 7 je tak složitý, že se v něm tedy fakt nevyznám, natož aby se v něm vyznal obyčejný běžný občan nebo úředník na obci.
Zavádění koeficientů zdravotního stavu, atraktivity umístění, růstových podmínek, to je ráj pro všechny byrokraty (Odkašlání.) - pardon - a prostor pro libovůli a možná - doufám, že to nebudu přivolávat - korupci, a to vše v situaci, kdy stát sám není schopen zajistit ani základní péči o zeleň ve svém vlastnictví. Navíc je tato povinnost nesmyslně svázaná s institutem jednotného environmentálního stanoviska, což jen potvrzuje, že jde o další salámovou metodu, jak pod záminkou ochrany přírody zkomplikovat a prodražit jakoukoliv výstavbu. Výjimka pro rodinné domy a pro obce na vlastních pozemcích je jen chabou náplastí na tento celkově špatný systém.
Aby toho nebylo málo, vláda nám servíruje další regulace pod záminkou ochrany opylovačů a boje proti světelnému znečištění. Jistě, ochrana opylovačů je důležitá, ale opravdu si vláda myslí, že to vyřeší nařizováním povinných 30 procent ploch pro obnovu biotopů opylovačů u veřejné zeleně nebo diktováním, jaké osivo mají zemědělci a obce používat? Je to další příklad zeleného inženýrství, které ignoruje praktické možnosti a ekonomickou realitu. A co teprve boj proti světelnému znečištění? Každý bude nově povinen omezovat nežádoucí účinky osvětlení, instalovat takzvaně vhodné osvětlení podle technických norem. Kdo to zaplatí? Obce, firmy, občané? Další zátěž, další nařízení, další kontrola a potenciální pokuty.
Celá novela navíc přináší chaos do systému ochrany zvláště chráněných druhů. Zavádí nové kategorie, které nejsou navázány na stupeň ohrožení, ale na jakési nové právní režimy. To povede jen ke zmatení a další byrokracii. Zavádí se nové povinnosti pro držitele mrtvých exemplářů: registrace, označování. Další papírování, další zátěž pro sběratele, muzea, preparátory. Rozšiřují se povinnosti pro chovatele zvířat v lidské péči, komplikuje se systém osvědčení. To vše pod záminkou implementace EU práva a boje proti nelegálnímu obchodu, ale v praxi to opět dopadne na ty slušné.
Samozřejmě nesmí chybět represe. Návrh obsahuje celou řadu nových skutkových podstat přestupků a dramaticky zvyšuje horní hranice pokut. Nově bude postižitelný provozovatel motorového vozidla za to, že řidič vjel do zákazu. Budou se postihovat nedostatečně ekologická světla nebo péče o zeleň z hlediska opylovačů. Pokuty se zvyšují na astronomické částky, v případě právnických osob až na 20 milionů korun. To už není ochrana přírody, to je nástroj k šikaně a k likvidaci.
Vláda se ohání vznešenými cíli, jako je adaptace na změnu klimatu, ochrana biodiverzity, plnění mezinárodních závazků a implementace evropského práva. Ale já se ptám, za jakou cenu? Za cenu dalšího omezování svobody, zvyšování byrokracie, zdražování a komplikování života našim občanům a podnikatelům? Skutečným cílem, zdá se, není ani tak ochrana přírody jako spíše plnění ideologických zadání a diktátu z Bruselu a posilování moci úředníků a různých expertů.
Domnívám se, že tento zákon v navrhované podobě poškodí naše zemědělce, lesníky, stavebníky, majitele nemovitostí, chovatele, sběratele, obce i běžné občany. Přinese více byrokracie, více regulací, nové poplatky a vyšší pokuty. Nepřinese však záruku skutečně efektivní a smysluplné ochrany naší přírody a krajiny, která by měla být založena na spolupráci a motivaci, nikoli na zákazech, příkazech a represích. Proto tento návrh v předložené podobě odmítám. Považuji ho za škodlivý paskvil, který je potřeba buď zcela zamítnout, nebo zásadním způsobem přepracovat tak, aby skutečně sloužil ochraně přírody a krajiny, a nikoli jen zelené ideologii a byrokratickým zájmům. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, děkuji. Nyní se připraví nebo nyní vystoupí paní poslankyně Peštová.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem tady měla minule svůj výstup a bylo mi líto, že pan ministr tady nebyl, měl tady záskok, a proto teď jsem ráda, že tady pan ministr je, proto mu to ráda zopakuji. Co já bych pro něj neudělala?
Takže já jsem si... Minule ve svém projevu jsem tady četla krásný článek, a proto vám ho přečtu znova. Doufám, že si budete dělat poznámky, abyste mi na něj mohl odpovědět. Napsal ho pan docent Jiří Pokorný, jistě ho znáte, kandidát věd. Napsal ho 15. dubna 2025. Vidím, že někteří už ho jednou slyšeli, tak si ho jistě poslechnou rádi i podruhé. Budu se snažit ho mít se správným přednesem.
Ten článek byl nebo je nazvaný "Velkoplošná bezzásahovost prohlubuje klimatické extrémy a poškozuje udržení dalších generací. S nástupem k tržnímu systému po roce 1989 byl v České republice princip bezzásahovosti v ochraně přírody přijat jako synonymum moderního posttotalitního způsobu velkoplošné obnovy krajiny. Hlavním argumentem pro jeho přijetí a politické prosazování bylo a nadále je na první pohled velmi lákavé heslo: příroda pracuje zadarmo." My říkáme, příroda si pomůže sama nebo takzvaná přirozená sukcese.
"S touto myšlenkou přišli po roce 1989 i zakladatelé Národního parku Šumava a tvůrci nového zákona (č.) 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, podporováni Stranou zelených a Hnutím Duha. A právě Šumava se stala jakousi pokusnou laboratoří, kde se bezzásahovost měla pozorovat jako samovolný přírodní děj. Zakladatelé Národního parku Šumava však v roce 1992 vycházeli z představy, že toto rozsáhlé území tvoří divočina, a dokonce se zde vyskytuje původní prales, který má genetické předpoklady obnovit smíšený les. Teoretici tvrdili, že kůrovec je přirozenou součástí entomofauny pralesa a kalamitně se nerozmnoží. Lesníci varovali, vždyť s kůrovcem bojovali na hranicích s Národním parkem Bavorský les.
V roce 2007 se ale stalo něco, s čím koncepce bezzásahovosti nepočítala. Na Šumavu přišla vichřice Kyrill, větší než v roce 1870, a v Čechách se postupně rozšířila historicky největší kůrovcová kalamita. Ministerstvo životního prostředí tehdy podalo veřejnosti vysvětlení, že vichřice, sucho a kůrovec jsou vlastně součástí přírodních dějů, a dále zaujalo pozici pasivních pozorovatelů. Přitom v některých částech Národního parku Šumava se překotně těžilo a odváželo napadené dřevo." O tom se určitě již zmiňoval můj kolega, který toto zmínil ve svém projevu, že byť je to bezzásahové, těžit se tam nemá, tak se tam překotně těžilo. "Důsledek toho byl, že vznikly mrtvé lesy a holiny přibližně na 22 000 hektarech lesa a kůrovec se rozšířil na sousední území Bavor a Horního Rakouska. Kůrovec nezná hranice a dokáže létat na velké vzdálenosti, a tak se nevyhnul přírodním rezervacím, jako jsou ledovcová jezera nebo Boubín. Teoretici tvrdili, že kůrovec uletí vzdálenost nejvýše několik set metrů, na víc nemá údajně tukové zásoby. Praktici ale varovali a vědecké práce potvrzují pasivní přenos kůrovce větrem na desítky kilometrů až do vzdálenosti sto kilometrů za den."
"Toto varování bylo ignorováno. Ano, do tohoto okamžiku pracovala příroda zadarmo. Vědecky se tomu říká biotická disturbance. Problém kulturního hospodářského lesa v Čechách však je, že bez pomoci člověka se v současnosti už neobnoví a při prohlubujícím se klimatickém rozvratu to ani neumí." (Hluk v sále.)
Mohu požádat, nebo zvednu hlas?
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, kolegyně, kolegové, byť jsme v malém počtu, tak vás poprosím, abychom (Poslankyně Peštová: Já klidně zvednu ten hlas.) byli v tichosti a paní kolegyně mohla v klidu pokračovat. Moc vás o to prosím. Děkuju.
Pokračujte.
Poslankyně Berenika Peštová: "České lesy totiž ztratily v některých územích schopnost samovolných autoregulačních procesů a v místech mrtvých lesů a holin se začínají vyskytovat cizí nebo invazivní rostliny a dochází ke ztrátě toho nejdůležitějšího a nenahraditelného, což je biodiverzita ekosystémů.
Otázkou je, zda je velkoplošná bezzásahovost, v současnosti nedemokraticky prosazovaná Ministerstvem životního prostředí České republiky v národních parcích, skutečně pro občany České republiky bezplatná, anebo je v aktuálních podmínkách 21. století vysoce ztrátová, a tudíž i vysoce škodlivá státní politika ochrany přírody za cenu výrazného poškozování klimatických služeb přírody i samotné udržitelnosti žití lidí.
Odpověď na položenou otázku je třeba hledat v kontextu s podstatou života na Zemi. Živé organismy se na zemi začaly rozvíjet před téměř čtyřmi miliardami let díky každodenně přicházející sluneční energii, která ohřívá zemské povrchy na teploty příznivé pro udržení a vývoj života. V průběhu evoluce živé organismy vstoupily na kontinenty a jejich autotrofní ekosystémy zeleně si vytvořily schopnost samoregulovat své vlastní životní prostředí tak, že dokázaly udržet teploty v rozmezích příznivých pro život, i když se intenzita slunečního záření od počátku existence sluneční soustavy zvýšila asi o čtvrtinu.
Z ekologie je v současnosti známo, že samoorganizovaný sukcesní proces postupné náhrady živých krajinných pokryvů je směrovaný proces, čítající v našich klimatických podmínkách mírného pásma přibližně 150 let a ústící v klimaticky nejefektivnější klimaxovou vegetaci přirozených opadavých smíšených lesů a mokřadů, které nejúčinněji regulují teplotní, tlakové a další gradienty konkrétního životního prostředí.
Na Šumavě kůrovcem uhynuly horské smrčiny, které vyčesávaly vodu z mraků a působily jako chladič. Uschlý les se v létě sluneční energií přehřívá a působí jako radiátor. Respektuje ochrana přírody historické poznání o následcích odlesnění? Zabývá se vědeckými pracemi o zásadní úloze lesa v oběhu vody a utváření klimatu?
K získání odpovědi na výše položenou otázku je také žádoucí identifikovat, komu vlastně prospívá, že v České republice máme v národních parcích již mnoho desítek tisíc hektarů převážně uschlých či shořelých lesních porostů ponechaných dlouhodobě sukcesi. Odpověď na tuto otázku zcela spontánně dávají občané žijící v národních parcích a jejich sousedství, kteří drtivě odmítají koncept bezzásahovosti. Odmítavou odpověď na bezzásahovost zdůvodňuje i ekosystémová metoda energie-voda-vegetace, vypracovaná Ministerstvem životního prostředí v letech 2007 až 2009, která poprvé vyčísluje ztráty podpůrných ekosystémových služeb z přeměny přeměny živých lesů na neživé povrchy.
Jestliže na území České republiky přichází na jeden metr čtvereční ročně průměrně asi 1 000 až 1 200 kilowatthodin sluneční energie a přirozená vegetace - myšleno tím smíšený les s dostatkem vody a mokřadní ekosystémy - dokáže prostřednictvím evapotranspirace a latentního tepla efektivně využít a přeměnit až dvě třetiny z této energie na sobě i člověku užitečnou tvorbu základních živých (životních?) podmínek v podobě podpůrných a regulačních ekosystémových služeb, potom ztráta každého hektaru živé lesní vegetace evokuje každoroční ztrátu přibližně 6 600 až 7 000 megawatthodin na hektar. Při ceně za 4 000 korun za megawatthodinu to znamená každoroční ztrátu využití sluneční energie ve výši přes 25 milionů korun z hektaru uschlého či shořelého lesa. Sluneční energie není využita na životní procesy ani na běh vody, ale mění se na nevyužité teplo, takže například 22 000 hektarů uschlého lesa v Národním parku Šumava produkuje podle ekosystémové metody energie-voda-vegetace ekologickou újmu ve výši přibližně 550 miliard korun za rok, což je za kontroverzního odhadu 75 let bezzásahového vývoje a pomalé sukcesní obnovy ekosystémů kumulativně znamená ekologickou újmu v celkové sumě přes přes 41 bilionů korun, což je 41 000 miliard korun, což je téměř devět ročních HDP v České republice, přepočteno, na rok 2015. Takové dlouhodobé škody ze ztrát klimatizačních a vodozádržných podpůrných ekosystémových služeb nejúčinnějších živých lesů si nemůže obyvatelstvo hustě osídlené České republiky dovolit, protože tyto škody akcelerují rychlý nárůst regionálních i kontinuálních klimatických ekosystémů (extrémů?)."
Já vidím, pane ministře, že se u toho hezky bavíte. Nevím... (Reakce ministra Hladíka mimo mikrofon.) Vy čtete dopředu? Vy ho máte? Tak doufám, že potom si o tom popovídáme, o tom článku. Děkuji.
"Takže souhrnem, desítky tisíc hektarů uschlých lesů v národních parcích mohou zůstat čekajícími na pomalu vznikající divočinu jen za podmínky, že vedení Ministerstva životního prostředí prokáže, že existují nějaké pádné sociálně-ekonomické a ekologické důvody k bezzásahovosti, to je, že veřejný zájem na velkoplošné bezzásahovosti je hodnotnější, než je veřejný zájem občanů na kontinuálním zachování a průběžné kulturní obnově živých lesů. Pokud takové pádné hodnotové argumenty veřejného záměru (zájmu?) vyčleňují člověka z kulturní krajiny hustě osídlené středoevropské země nejsou, je třeba redukovat bezzásahové plochy na rozumné výměry pro studijní účely a ostatní plochy co nejrychleji zalesnit řízeným managementem kulturní přímé obnovy klimaxových lesních porostů. V sázce je v národním rámci velmi mnoho, a to reálná hrozba nárůstu četnosti i intenzity klimatických extrémů.
Za druhé, do kulturních živých lesů Křivoklátska, přibližně 200 až 600 metrů nad mořem, bezzásahovost a národní park principiálně nepatří, protože to je vzorový příklad a výsledek dlouhodobé, citlivé, každodenní spolupráce lesních odborníků se živými lesními ekosystémy. Jestliže environmentální svazek dvaceti devíti obcí Křivoklátska, jehož hlavním posláním je spolupráce v oblasti ochrany přírody s respektem ke kulturní jedinečnosti regionu, opakovaně deklaruje veřejný zájem na kulturním zachování živých lesů, pak právně neexistuje žádný vyšší veřejný zájem na ochraně životadárných podpůrných ekosystémových služeb krajiny, a to i kdyby byl návrh Národního parku Křivoklátsko vládou protlačen parlamentem."
"Za třetí, dnešní samospráva obcí na území Křivoklátska je na rozdíl od roku 1991 na Šumavě poučena z negativních dopadů zelené ideologie některých neziskových organizací na kulturní krajinu. Starostové a starostky a nezisková organizace Otevřené Křivoklátsko se identifikovali (informovali?) o zákazech vstupu, odklonu cestovního ruchu a nedostatku pracovních příležitostí pro obyvatele národních parků. V současnosti je podáno sedm žalob občanů nebo dotčených obcí Křivoklátska a spor není ukončen. Jak asi může figurovat (fungovat?) státní správa národního parku, kterou odmítá 80 procent dotčených obyvatel? A co generace po nás?"
Co se týče bezzásahovosti, tak k tomu už jsem zde vystupovala. S tou já mám taky osobně problém, protože to, co se stalo v Českém Švýcarsku. Myslím si, že to není tak dávno a všichni to máme v živé paměti.
Říkám, jsem ráda za některé kolegy, kteří dávali pozměňovací návrhy, které aspoň se snaží to vyprecizovat a doladit, věci, které tam jsou.
Ale já se ještě vrátím k tomu, co tady byla debata, a to bylo ohledně té skladby porostů, kdy jsem panu ministrovi jednoznačně říkala, že z hlediska stupňů přirozenosti lesních porostů v CHKO Křivoklátsko výrazně převažují nepůvodní lesy...
Tohle kdybyste, pane ministře, udělal ve škole, tak dostanete poznámku. Otočit se ke mně zády a drbat mě přímo za zády, to je nádhera. Odborná diskuse, děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak poznámky tu rozdávám jenom já, paní kolegyně, když už. (Smích v sále.)
Poslankyně Berenika Peštová: Takže byste měl dát nějakou poznámku panu ministrovi.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Bohužel jsem neslyšel, protože když vedete takhle komunikaci mezi sebou, tak o ní nikdo z nás v sále neví, tak poprosím, abychom (Berenika Peštová: Pan ministr nemá žádnou žákovskou.) na sebe reagovali jenom prostřednictvím mikrofonu a řádného přihlášení a abychom pokračovali v rozpravě. Děkuju.
Poslankyně Berenika Peštová: Ne, mně spíš vadila ta záda, pane předsedající. Mně nevadilo to, že si povídá odborně nebo neodborně, ale tak otočit se zády, to je dost nepříjemné.
To byla ta poznámka. (K ministru Hladíkovi.)
Takže z hlediska stupňů přirozenosti lesních porostů, jak jsem říkala, v CHKO Křivoklátsko, jak jsem řekla - jistě jste dával pozor - výrazně převažují ty nepůvodní lesy, jak už jsem tady několikrát zmiňovala, že to je ten smrk ztepilý a borovice lesní, která tam čítá 47 procent, a malý je podíl těch přírodě blízkých, to jsou zhruba 4 procenta, a kulturních lesů a přírodě blízkou skladbu nějakých 20 procent. Navíc je zde vysoký podíl geograficky nepůvodních dřevin, zhruba 11 procent.
Mě spíš jenom zaráží jedna věc, že na jednu stranu se tlačí Národní park Křivoklátsko. Můžeme si tady říkat, z jakých důvodů nebo nedůvodů, to nemá teď smysl. Myslím si, že jedni budou říkat, že to mají v programovém prohlášení, další, protože tam žijí, tak tam vidí nějaký potenciál, ale říkám, to je věc názoru. Ale já už v současné době, tak jak koukám na to Křivoklátsko, tak ta ochrana už je tam značná. Jsou tam přírodní rezervace, je tam národní přírodní rezervace, jsou tam evropsky významné lokality, je tam rezervace biosférická, která je chráněná Unescem, takže z mého pohledu už ta ochrana je tam dostatečná na to, aby se ještě dávala další, to znamená, aby tam vznikal Národní park Křivoklátsko.
Já rozumím i lidem, kteří nám neustále píší e-maily a staví se za ten národní park, abychom my se tady postavili taktéž za národní park, ale většinou jsou to lidi... Ti, kteří tam žijí, tak nepíší nebo ti jsou spíš proti a ti, kteří tam nežijí, tak ti posílají to, že máme zvětšit ještě víc ochranu, než ta ochrana tam je.
No, takže já si připravím potom další projevy, asi ne už do druhého čtení, spíš asi do třetího čtení, protože vidím, že za mnou už nikdo asi nebude, protože pan poslanec Kott je omluven, takže určitě budou načítány pozměňovací návrhy.
Ale ještě než si pan ministr určitě vezme závěrečné slovo, protože ví, že potom už reagovat nemůžeme, tak určitě rád nám ještě něco řekne. Děkuju. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak teď by měl vystoupit pan poslanec Kott, ale bylo řečeno, že je omluven, čili pana Kotta... Ano, pan poslanec z místa se hlásí, pan poslanec Bělobrádek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já se omlouvám, že na poslední chvíli, ale chtěl bych načíst pozměňovací návrh, který je ve sněmovním dokumentu 6695. Jedná se o návrh, který vychází z požadavků povodí, která by chtěla změnu v tom, že pokud vyřezávají nálety kolem vodních toků, které potom brání průtoku a podobně, aby nebyly v podstatě ve stejné situaci, jako je stromořadí, to znamená, aby nebyly tyto dřeviny považovány za stromořadí a aby za ně nemusela být náhradní výsadba. Potom se přihlásím v podrobné rozpravě k tomuto pozměňovacímu návrhu.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuju. Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do obecné rozpravy, byť z místa, protože přihlášený už prostřednictvím počítače není nikdo. Nikdo se nehlásí, rozpravu tedy končím.
Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova v této chvíli od pana předkladatele? Ano.
Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, krásný dobrý večer. Děkuju za tu rozpravu, která proběhla. Myslím si, že to je důležité. Přece jenom probíráme novelu zákona, která má řešit tři záležitosti, a to především druhovou ochranu, potom zřízení nového národního parku a změnu principu a posílení práv obcí v národních parcích a také ochranu stromů a stromořadí v intravilánu obcí a měst.
Přiznám se, že mně je trošku líto, když neustále jsou míchány prostě jablka a hrušky. Opravdu my tu debatu vedeme s obcemi, spolky, podnikateli, místními lidmi, kteří žijí v tom území, tedy v šestnácti obcích, v jejichž katastru bude zřízen nový národní park. Znovu zdůrazňuji, nemá a nemůže to mít vliv do intravilánu obcí, neboť nový národní park, tak jak je vymezen v legislativě, je pouze a jen v extravilánech, tedy v lesích a v loukách. Na tomto vymezeném území není žádné zastavěné území, není tam jediná obec, není tam jediná osídlená chalupa. Na základě správního procesu, který byl opravdu dlouhý, jsme vyhověli všem soukromým vlastníkům, kteří nechtěli být součástí CHKO tak, aby býti nemuseli.
Rád by také podotkl pár věcí, které tady zazněly v rozpravě. Struktura lesa, která tady neustále je zmiňována, je v celém CHKO. Já jsem mluvil o struktuře lesního ekosystému, který je v budoucím národním parku. Tam je těch 11,51 procenta nepozměněných nebo málo pozměněných systémů.
Poslední věc, kterou bych rád zmínil, je kůrovec. Prosím vás, nestrašme kůrovcem v kontextu Národního parku Křivoklátsko. Tam opravdu původní smrk ztepilý není, je tam lesnicky zasahováno a v dalších desetiletích dál bude lesnicky zasahováno a vnášeny původní dřeviny tak, aby postupně smrk ztepilý odsuď byl odstraněn - říkám postupně, v horizontu desetiletí - a zároveň pokud by došlo k standardní prostě situaci kůrovcové v tomto území, tak by se zasahovalo stejně lesnicky jako v hospodářském území.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane ministře, já vás na chvilku přeruším.
Kolegové, kolegyně, i ti, co jste přicházeli, možná jste si nevšimli, ale probíhá jednání Poslanecké sněmovny, tak vás poprosím, aby ten příchod byl poněkud tišší a umožnili jste panu ministrovi důstojně dokončit závěrečné slovo. Děkuju.
Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Závěrem bych rád zdůraznil věci, které tady zazněly, ať už se to týká provazby ekosystému a ekosystémových služeb - které jsou v legislativě popsány, a to v tomto zákoně, v zákoně (č.) 114 - na mapování biotopů. Rád je vysvětlím, ale k tomuto spíše slouží výbor nebo nějaký konkrétní seminář než plénum Sněmovny.
Stejně tak je otázka toho, co tady bylo, prostřednictvím pana předsedajícího, zmiňováno paní poslankyní Peštovou, a to je otázka vlivu slunečního záření na jednotlivé ekosystémy, ať už hospodářského, nebo chráněného lesa, v kontextu využití toho lesa, ale pozor, tady je velmi často zapomínáno na biodiverzitu.
Já tady chci odmítnout jednu záležitost - mluvit o uschlých stromech jako o mrtvém lese - protože prostě i uschlý strom má svoji velkou hodnotu pro celou řadu druhů hmyzu, případně ptáků, které mohou býti útočištěm jednotky až desítky let, na tomto suchém stromě. To znamená, suchý strom nemusí se rovnat strom mrtvý.
Děkuji za podporu a za tu otevřenou a detailní debatu v druhém čtení.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Ptám se, zda paní zpravodajka má zájem o závěrečné slovo? Není tomu tak.
Končím tedy, skončili jsme obecnou rozpravu, závěrečné slovo jsme zaznamenali.
Nyní bychom měli podle § 93 odst. 2 hlasovat o vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednání, neboť tento návrh byl podaný 6. 5. panem poslancem Ondřejem Babkou. Já jsem mezitím gongem přivolal kolegy.
Ještě jednou si dovolím vás informovat o tom, že nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Babky na vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednání. Ano, eviduji vaši žádost o odhlášení, všechny vás odhlásím a poprosím vás, abyste se svými identifikačními kartami opětovně přihlásili. Já budu hlasovat náhradní kartou číslo 5. Tak, počet poslanců se pomalu ustálil.
Já tedy zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro, abychom vrátili návrh zákona garančnímu výboru k novému projednání? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti takovému návrhu?
V hlasování číslo 7 bylo přihlášeno 145 poslanců, pro hlasovalo 62, proti 80. Návrh byl zamítnut.
Tak, nyní tedy zahajuji podrobnou rozpravu a připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny.
O přednostní právo poprosil pan ministr Výborný. Pane ministře, máte slovo.
Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuju, pane místopředsedo. Já se tímto hlásím k pozměňovacímu návrhu pod číslem 6641 sněmovního dokumentu, tak jak jsem ho odůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Další se hlásí paní předsedkyně Pekarová Adamová.
Jenom poprosím, aby na tabuli se vrátil aktuálně projednávaný tisk. Děkuju pěkně.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji pěkně. Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu pod číslem 6653, zákaz držení lišek v zajetí, který byl odůvodněn v obecné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Nyní budeme pokračovat řádně přihlášenými, jako první vystoupí paní poslankyně Hanzlíková, připraví se pan poslanec Zuna.
Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se hlásím k pozměňovacímu návrhu číslo 6173 a podrobně jsem ho představila, odůvodnila v obecné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Zuna, připraví se pan poslanec Bernard.
Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo. Já se tímto hlásím k pozměňovacímu návrhu 6597, který jsem podrobně odůvodnil v obecné rozpravě a týká se zákazu střílení psů a koček.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Bernard, připraví se pan poslanec Černý.
Poslanec Josef Bernard: Děkuju za slovo. Já se přihlašuju k pozměňovacímu návrhu pod sněmovním dokumentem 6613, odůvodnil jsem ho v obecné rozpravě.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Černý, připraví se paní poslankyně Fialová Eva.
Poslanec Oldřich Černý: Děkuji za slovo. Také se přihlašuji ke svému pozměňovacímu návrhu - a mých kolegů - pod číslem 6639 a zdůvodnili jsme ho v obecné rozpravě.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Fialová, připraví se pan poslanec Bureš.
Poslankyně Eva Fialová: Tak děkuji za slovo. Já bych se ráda přihlásila k pozměňovacímu návrhu 6579, který řeší vyjmutí Křivoklátska, a také ke společnému návrhu pana kolegy Fridricha a Bělora pod číslem 6659, který řeší ochranu památných stromů.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Bureš, připraví se pan poslanec Kott.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo. Já se tedy hlásím k pozměňovacím návrhům, které jsem řádně odůvodnil v obecné rozpravě, a jsou to pozměňovací návrhy 6621, 6497, 6623, 6624, 6625, 6629, 6630, 6631, 6633 a 6545. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Kott, připraví se pan poslanec Fridrich Stanislav. Pan poslanec Kott tu není, to jsme zaznamenali už v obecné rozpravě, nyní tedy pan poslanec Fridrich, připraví se pan poslanec Krejza.
Poslanec Stanislav Fridrich: Já se přihlašuji ke svému pozměňovacímu návrhu 6659, který jsem představil a podrobně zdůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Krejza, připraví se pan poslanec Svoboda.
Poslanec Karel Krejza: Děkuji, pane předsedající. Já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacím návrhům, které jsem odůvodnil v obecné rozpravě, a to těchto čísel: 6658, 6615, 6616, 6617 a 6644. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Nyní vystoupí pan poslanec Svoboda, který je přihlášený dvakrát, ale předpokládám, že to všechno zvládne v jednom vystoupení.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Přihlašuju se k pozměňovacímu návrhu, který je v systému veden pod číslem 6651 a je odůvodněn v písemné části mého návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Pražák David, připraví se pan poslanec Kobza.
Poslanec David Pražák: Dobré odpoledne, já se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu kolegy Kotta, který jsem odůvodnil v obecné rozpravě. Je to pod číslem 6602 a týká se to náletových dřevin na hrázích. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Vystoupí nyní pan poslanec Kobza, připraví se pan poslanec Bendl.
Poslanec Jiří Kobza: Dobrý den, chci se přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který je v systému zanesen pod číslem 6167. Důvodová zpráva byla přednesena v obecné rozpravě.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Bendl, připraví se pan poslanec Kott Josef.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já se tímto přihlašuji k pozměňovacím návrhům podaným pod čísly 6603, 6605, 6606, 6607, 6610, 6638, 6646, 6648, 6649 a 6692. Součástí každého pozměňovacího návrhu je v souladu se zákonem o jednacím řádu Poslanecké sněmovny také zdůvodnění. Předpokládám, že všem pozměňovacím návrhům se budeme věnovat v období mezi druhým a třetím čtením, tak jak tomu přísluší. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní by měl vystoupit pan poslanec Kott, ale opakovaně si říkáme, že není nepřítomen (přítomen?), já ho tedy odmažu. Nyní vystoupí pan poslanec Bělobrádek.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, přihlašuji se tímto k pozměňovacímu návrhu pod sněmovním dokumentem číslo 6695. Jak už jsem odůvodnil v obecné rozpravě, jde o to, aby náletové dřeviny na březích řek nebyly ve stejném režimu, jako je stromořadí, to znamená, aby tam nemusela být i náhradní výsadba.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, byl jste zatím posledním přihlášeným do podrobné rozpravy.
Já se ptám a dívám se do sálu, zda se ještě někdo další hlásí do podrobné rozpravy? Pokud tomu tak není, podrobnou rozpravu končím.
Ptám se, zda je nyní zájem o závěrečná slova ze strany navrhovatele či zpravodaje? Není tomu tak.
Paní zpravodajky se zeptám, jestli souhlasí to, že není teďka nic k hlasování, že nezazněly návrhy na vrácení zákona garančnímu výboru ani návrhy na zkrácení lhůt (Zpravodajka souhlasí.), čili nemáme už o čem hlasovat.
Tím pádem jsme se vypořádali s druhým čtením tohoto tisku. Já končím druhé čtení tohoto návrhu.
Děkuju panu navrhovateli i paní zpravodajce za spolupráci.
Budeme pokračovat bodem číslo
Aktualizováno 2. 6. 2025 v 10:27.
