(pokračuje Věra Kovářová)

9.
Návrh na volbu předsedy Poslanecké sněmovny

K tomuto bodu jste obdrželi usnesení volební komise číslo 9 ze dne 3. listopadu 2025. Poprosím předsedu volební komise, poslance Martina Kolovratníka, aby nás informoval o navržených kandidátech, představil nám je a seznámil nás s dalším postupem při konání volby. Prosím, pane poslanče a předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Tak děkuji za slovo. Ještě jednou dobré dopoledne a konstatuji, že v tuto chvíli Poslanecká sněmovna v 10. volebním období startuje volbu předsedy Poslanecké sněmovny.

Naše volební komise projednala zaslané návrhy v pondělí 3. listopadu na své 2. schůzi, přijala k nim usnesení číslo 9. Navrženými kandidáty na předsedu Poslanecké sněmovny jsou pan Jan Bartošek, kterého navrhl poslanecký klub KDU-ČSL, a pan poslanec Tomio Okamura, kterého navrhl poslanecký klub SPD. Podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny, zákona č. 90/1995 Sb., se předseda Poslanecké sněmovny volí většinovým způsobem a tajným hlasováním. Volba probíhá nejvýše ve dvou kolech.

Než otevřeme rozpravu, tak vzhledem k tomu, že je tady velké množství nových kolegyň a kolegů, tak povím několik obecných slov, jak ta volba po rozpravě bude probíhat. Volební komise už má připravené hlasovací lístky, které jsou opatřeny otiskem razítka Poslanecké sněmovny s textem "Tajná volba 1" a také s parafami dvou ověřovatelů volební komise. Na volebním lístku budou označeni v tomto případě tedy dva kandidáti na volbu a jsou označeni pořadovým číslem. Až rozprava skončí a přerušíme ten bod na provedení volby, tak se vytvoří fronta, budeme čekat v těch Státních aktech, říkáme tomu u klavíru. Poslanci a poslankyně se dostavují k volbě ve dvou řadách, rozděleni do dvou řad jsme podle abecedy. Na levé straně jsou to poslanci, poslankyně, jejichž příjmení je na písmena A až L v druhé frontě M až Ž, aby to bylo přibližně na dvě poloviny. Na konci té fronty každý poslanec obdrží hlasovací lístek. Prosím vás, dám na tu volbu dostatek času, protože je nás hodně a hodně nových, tak poprosím každého z vás, aby se těm sčitatelům a zaměstnancům, kteří vydávají hlasovací lístky, představil, abychom korektně, bez chyby zaznamenali účast každého z vás u té volby. My z té účasti logicky vypočítáváme kvorum nutné pro zvolení. Hlasovací lístky, jsou tam tedy dvě jména uvedena v abecedním pořadí, historicky často dochází možná ke zbytečným chybám, kdy lístek je označen nedostatečně. Je to ale vlastně velmi jednoduché. Vždycky musí být označeno to číslo před jménem každého kandidáta a musí být takto označena všechna čísla nebo všichni kandidáti, buď tedy kroužkem v případě kladné volby, nebo křížkem v případě negativní, tedy vyjádření vašeho nesouhlasu. Ty vzory lístků, jak mají být označené, jsou také připraveny jak u výdeje hlasovacích lístků, tak za zástěnou, kam se poté dostavíte.

Podle jednacího a volebního řádu je předsedou Sněmovny zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných, tedy hlasujících poslanců nebo volících poslanců. Pokud žádný kandidát nadpoloviční většinu nezíská, koná se druhé kolo volby. Podle jednacího řádu toho druhého kola postupuje vždy dvojnásobek počtu neobsazených míst, v tomto případě logicky tedy by postupovali oba dva kandidáti. Poslední úvodní informace, pokud by se stalo to, že ani ve druhém kole této volby by nikdo zvolen nebyl, tak podle čl. 3 bodu 18 volebního řádu Poslanecké sněmovny se musí nejpozději do 10 dnů konat další, v tomto případě by to tedy byla druhá, volba předsedy Poslanecké sněmovny.

Tolik úvodní slovo a prosím, paní předsedající, abyste otevřela rozpravu.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Otevírám tedy rozpravu.

Ještě než vyzvu prvního přihlášeného s přednostním právem - ne že bych vás chtěla poučovat, ale pro nové poslance - připomenu § 59 našeho jednacího řádu, poslanec se v rozpravě neobrací přímo na jiné poslance a případné dotazy na ně klade prostřednictvím předsedajícího. To jenom abyste se nedivili, pokud bych vás nějakým způsobem v tomto ohledu musela přerušovat. Děkuji za pochopení.

Nyní poprosím prvního přihlášeného do rozpravy a tím je pan premiér Petr Fiala s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Petr Fiala: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, volba předsedy Poslanecké sněmovny není jenom nutným aktem pro to, abychom mohli uzavřít ustavující schůzi naší Sněmovny. Předseda reprezentuje Poslaneckou sněmovnu navenek, je jedním z nejvyšších ústavních činitelů - třetím v protokolárním pořadí - ale může za určitých okolností také navrhovat předsedu vlády a získává důležité pravomoci v případě, kdy je z nějakých důvodů dočasně neobsazena funkce prezidenta republiky. Je to tedy dost důvodů pro to, abychom věnovali náležitou pozornost tomu, koho do této funkce zvolíme.

Proto považuji za důležité hned na úvod říct, že předsedou Poslanecké sněmovny nemá být zvolen Tomio Okamura. K tomu hned dodávám, že respektuji výsledek voleb, plně respektuji výsledek voleb a respektuji i právo nové většiny na nové uspořádání, ale jsem přesvědčen, že jsou tu závažné důvody pro to, abychom pana poslance Tomia Okamuru do čela naší Poslanecké sněmovny nepostavili, a ty důvody podrobně vysvětlím.

Můj první argument je jednoduchý a souvisí právě s respektem k výsledku voleb. Hnutí SPD dnes není silná politická strana. Není dost silná na to, aby si mohla dělat nárok na pozici předsedy Poslanecké sněmovny. Tato funkce historicky vždy připadla straně nebo volebnímu uskupení, které bylo nejsilnější nebo druhé nejsilnější z hlediska výsledku voleb, z hlediska podpory voličů. Podívejme se zpátky: Markéta Pekarová Adamová z vítězného SPOLU, před ní Radek Vondráček z vítězného ANO, předtím Jan Hamáček z vítězné Sociální demokracie, a kdybych šel do minulosti, tak tam najdeme z různých důvodů i představitele stran, které byly ve volbách druhé, ale těsně druhé, ať už to byl Miloš Zeman, Václav Klaus, Miroslava Němcová, a tak bych mohl pokračovat. Nikdy ale nebyl zvolen představitel volebního subjektu, který nezískal silnou voličskou podporu, a bylo tomu tak z dobrých důvodů. Tím jedním z těch hlavních důvodů je respekt k vůli občanů.

Dnes se tato praxe má změnit. Na křeslo předsedy Sněmovny si dělá nárok SPD, která dnes reprezentuje pouze necelých 8 procent voličů, a to nemluvím o tom, že SPD kandidovalo jako nepřiznaná koalice 4 stran, a kdyby šli do voleb čestně jako koalice, tak by se nedostali přes volební práh, který pro 3 a více subjektů je stanoven na 11 procent hlasů, tedy toto uskupení by v Poslanecké sněmovně vůbec nebylo zastoupeno. Ale to tu, dámy a pánové, nepřipomínám z nějaké zlomyslnosti, nebo že bych zpochybňoval to, že tu SPD je, ale připomínám to jako faktickou ilustraci slabé pozice SPD z hlediska politické reprezentace. Zvolení kandidáta s takto slabou voličskou podporou by představovalo významný průlom v dosavadní tradici parlamentarismu v České republice. Ruku na srdce, je to i v mezinárodním kontextu -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bylo by to i v mezinárodním kontextu -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ opravdu hodně neobvyklé.

Proč jsme dnes v takovéto situaci? Já myslím, že vznik koalice ANO, SPD a Motoristů nepřekvapuje a neměl by nikoho překvapovat. Andrej Babiš už před volbami říkal, že s těmito stranami chce vládnout a s jinými se nebude bavit, a my jsme zase poctivě říkali, že pro nás je spolupráce s ANO a SPD nepřijatelná, takže potud to, co se tady teď odehrává, odpovídá tomu, jak byly před volbami položeny nabídky, a odpovídá tomu, jak rozhodli voliči. To nezpochybňuji. Ale Tomio Okamura v čele Poslanecké sněmovny, o tom tedy řeč nebyla.

Bohužel důvod, proč tomu tak je, je jednoduchý a je potřeba ho pojmenovat. Je to součást politického obchodu, ne však obchodu programového. Ještě před čtyřmi lety Tomio Okamura tvrdil -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ cituji -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že si neumí "představit, že by byl premiérem opět Andrej Babiš, protože je trestně stíhaný". Konec citátu. Podívejme se, kde jsme dnes. O nevydání dvou trestně stíhaných lidí právě tady jde. Tato dohoda má ale své důsledky a zdaleka nejde jenom o vyprázdněné programové priority SPD, ale také o čistě praktické záležitosti. Tomio Okamura má totiž dodat hlasy svých poslanců, ale jinak má mlčet a nezlobit. Andrej Babiš mu nedovolí ani nominovat do vlády členy vlastního hnutí, SPD tak budou ve vládě zastupovat jen nestraničtí takzvaní odborníci, kteří s SPD nemají vlastní nic společného a které si vybral Andrej Babiš sám. Já ta jména, která se objevují, teď nechci rozebírat. Je ale s podivem -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a jenom to ilustruje povahu tohoto podivného obchodu -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že své nominanty do vlády členové poslaneckého klubu SPD dosud ani neznali, jak to jasně vyplývá z jejich mediálních vystoupení, a přesto neváhají přijmout tuto nedůstojnou roli. Vzpomeňme si, jak se před několika dny na internetu objevilo video, na kterém si Andrej Babiš s jistotou pochvaluje, že jej bude SPD poslouchat na slovo, takže udělají vše, co bude chtít. Dámy a pánové, tohle je přece trapné.

Ale můj druhý a mnohem závažnější argument je ten, že pan poslanec Tomio Okamura nesplňuje nároky, které bychom po nejvyšších ústavních činitelích a obecně po všech zástupcích českého státu měli striktně vyžadovat. Tomio Okamura se v minulém období stal symbolem obstrukcí, zneužívání jednacího řádu a celkově absence respektu k této instituci. Nemám na mysli jenom opakované snahy si uzurpovat toto řečniště v rozporu s jednacím řádem, jak to udělal naposledy v září letošního roku, nebo jeho mnohahodinová vystoupení, při kterých zásadně nemluvil k věci, což kritizovali i ústavní právníci. To teď pomíjím.

Mluvím především o tom, že v minulém období neváhal naprosto nepatřičně, nechutně a na čistě osobní úrovni z tohoto místa (Gestikuluje.) útočit na politické oponenty: na tehdejší předsedkyni Sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou, na místopředsedu Jana Bartoška, ale také třeba na ministryni obrany Janu Černochovou. Možná si to nepamatujete, ale útok na Markétu Pekarovou Adamovou se týkal osobně mimořádně citlivé věci. Byl nesmírně podlý, nebudu ani připomínat přesně ta slova, ale bylo to skutečně lidsky nechutné. Janě Černochové z tohoto místa říkal Tomio Okamura: "Vy buď nevíte, která bije, nebo jste v nějakém deliriu. Vy jste blázen, vy jste normálně odporný člověk." O Janu Bartoškovi z tohoto místa, z řečniště Poslanecké sněmovny, říkal Tomio Okamura: "Takový novodobý Hitler to je. Mně tak připadá, vždycky ta jeho dikce."

"Mně třeba voliči píšou často, že ještě knírek dát a je to jako úplně ta dikce." Konec citátu Tomia Okamury. Myslíte si, že se nyní ze dne na den Tomio Okamura změní, že se stane důstojným předsedou, který bude garantovat, že Sněmovna bude fungovat dobře a spravedlivě, a že bude plnit všechny funkce, jak to předpokládá naše ústava, po dosavadních zkušenostech, po tom, jak vystupuje? Tak dámy a pánové, pokud si toto myslíte, tak to je skutečně naivní.

Třetí důvod, ten je také naprosto zásadní. Tomio Okamura představuje svými výroky významné bezpečnostní riziko. Těch problémů je celá řada. Nejhorší z nich je ten, že patří mezi politiky, kteří výrazně a nejvýrazněji šíří proruské narativy v českém veřejném prostoru. Pojďme si připomenout, o čem mluvím.

Začnu rokem 2014, tedy rokem, kdy Rusko začalo okupovat ukrajinský Krym a budu citovat Tomia Okamuru. "Když už hovoříme o invazi Rusů, bavme se tedy nejen o dobrovolnících z Ruska na straně lidí, kteří brání své domovy, ale bavme se také vyváženě o invazi pravidelné ukrajinské armády, která plošně bombarduje, ostřeluje těžkými děly i raketami bezbranné civilisty. Bavme se o jednotkách složených z dobrovolníků z řad ukrajinských profašistických a nacistických uskupení. Bavme se o stovkách nebo o velkém množství profesionálních žoldnéřů placených ukrajinskými oligarchy a profesionálech ze zemí NATO, což v médiích prosáklo, v řadách ukrajinské armády." Konec tohoto citátu. Ještě v témže roce se Tomio Okamura zaměřil na zpochybňování sankcí uvalených na Putinův režim, cituji: "Pokud jde o samotné sankce, souhlasit s nimi může skutečně jen hodně nepřemýšlivý člověk anebo člověk, který chce mermomocí z válečného štvaní vytřískat politické body bez ohledu na české občany."

V roce 2016, dva roky po začátku ruské okupace Krymu, ještě přidal... Cituji: "Poslední léta a měsíce lhaní o Rusku a dalších tématech dosáhlo nových vrcholů, ale zároveň se díky internetu objevila možnost paralelních zdrojů informací. A konfrontace s pravdou láme vaz mainstreamové propagandě. Česká republika nemá a nesmí mít v Rusku nepřítele. Aby tomu tak nebylo, je třeba slušnost z obou stran. Smutné je, že v této chvíli, po více než dvaceti letech urputné protiruské propagandy, je míč na naší straně. My jako politici můžeme pomoci hlavně v tom, že se pokusíme například pro média nastavit nějaká jasná pravidla, například že lhát nebo zkreslovat fakta se nesmí." Konec citátu.

Můžu pokračovat jeho výroky z roku 2021, kdy vyšlo najevo, že Rusko spáchalo teroristický čin ve Vrběticích. Cituji: "Je zajímavé, že se tato kauza objevuje ve chvíli, kdy se jedná o dostavbě Dukovan, o ruské vakcíně Sputnik, ve chvíli, kdy eskaluje konflikt na Ukrajině či se jedná o dostavbě německo-ruského energetického megaprojektu Nord Stream 2. Sir Humphrey ze seriálu Jistě, pane ministře by jistě řekl ‚what a coincidence‘, tedy ‚jakápak to náhoda‘. Nesmíme dopustit, abychom se nechali vtáhnout do konfliktu či nedejbože do války mezi Ruskem a USA a jejich spojenci." Konec citátu. Jen dva dny před zahájením plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu jsme se od Tomia Okamury dozvěděli, že za konflikt nemůže Rusko, ale všichni kolem, cituji: "Vláda Petra Fialy a tajné služby USA i dalších zemí NATO podněcují konflikt Ruska s Ukrajinou. Hnutí SPD považuje současné dění na Ukrajině za důsledek tlaku zpravodajských služeb pod taktovkou USA, Velké Británie a některých států NATO, které se snaží rozpoutat válečný konflikt mezi Ruskou federací a Ukrajinou." Konec citátu.

Kdyby měl někdo náhodou pocit, že Tomio Okamura mohl v posledních letech prozřít, dodám několik bodů z předvolebních diskusí v tomto roce. "Nesmíme připustit to prudké navyšování výdajů na zbrojení na 5 procent HDP. Je potřeba okamžitě ukončit veškerou podporu Ukrajině a Ukrajinců. Hlasoval bych pro odchod z Evropské unie v případě referenda a v případě referenda o NATO bych pocitově hlasoval pro odchod z NATO." Opět cituji Tomia Okamuru.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, všechno, co jsem zatím zmínil, je velmi vážné, ale pořád to není to hlavní. To, s čím mám největší problém, je především jeho neskrývaný rasismus, xenofobie, šovinismus a neúcta k lidem, a to v takovém rozsahu, že mu dokonce někteří začali přezdívat komerční fašista. Původně šlo možná z jeho strany o byznysový záměr, snahu zaujmout za každou cenu. Obávám se ale, že tomu, co Tomio Okamura říká, začal sám věřit. Za podněcování nenávisti v krajských volbách v roce 2024 je dnes ostatně obžalován a my tu budeme brzy hlasovat o jeho vydání k trestnímu stíhání, ale o tom jsem tu už mluvil.

Tyto jeho problémy s výroky ale trvají mnoho let. V roce 2011 Tomio Okamura například napsal, cituji: "To, že cigán je dnes vnímán hanlivě, to není vina ani neonacistů, ani Čechů, ani Turků. To je v prvé řadě hanba Romů. Jejich dlouhá staletí pěstovaný životní styl a životní hodnoty, chtěj nechtěj, kolidují a kolidovaly s hodnotami všech civilizovaných zemí." Druhý citát: "V čem je například extrémní názor, že cigáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci? V České republice jsou největším multikulturním problémem zřejmě Romové. Ať mi odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro společnost obrovská přítěž." Konec citátu. O dva roky později jsme se od něj mohli dočíst toto: "Cigáni by měli probudit své elity, semknout se a usilovat o vlastní stát. Právo na sebeurčení je právo každého národa, a proto by Česká republika měla demokraticky podpořit jejich vystěhovalectví například do země, odkud pocházejí jejich prapředci, tedy nejlépe do některého ze států Indie." Konec citátu. Nenávist či snad populistický kalkul spojený s absencí dobrého vkusu Tomia Okamuru přivedl dokonce k tomu, aby zpochybňoval existenci romského holokaustu. Opět cituji jeho slova, tentokrát z roku 2014: "Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež. Byl to pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z Protektorátu. Internováni nebyli na základě etnika a cigánského způsobu života, to znamená, že pracující Romové tu nebyli." Konec citátu.

Kromě Romů se Tomio Okamura často trefuje i do jiných skupin, například do ukrajinských uprchlíků, viz jeho slova, ke kterým se opakovaně hlásí: "Je čas, aby se Ukrajinci vrátili zpátky. Vždyť tam jezdí masově na dovolenou i několikrát ročně. Ukončil bych jim povolení k pobytu, ať si jdou, kam chtějí." Konec citátu.

Dámy a pánové, taková slova nejsou jenom projevem nenávisti k jiným národům, národnostem nebo menšinám, ale také důkazem o katastrofálním nedostatku přehledu o dění kolem nás a o pokřiveném pohledu na svět a na lidi. Abych to podtrhl, dovolím si ještě jeden citát z výroku Tomia Okamury, konkrétně z jeho komentáře Ženy vpřed. Cituji: "Norsko už kvóty na ženy ve vedení firem zavedlo a teorie, že muži jsou kreativnější a dynamičtější než ženy, se ihned potvrdila. Hodnota firem, které posílily ženské vedení, klesla o 18 procent. Až kvóty dovedeme k dokonalosti a firmy povede správný poměr Romů, zahrádkářů, Arabů, mulatů, Asijců a klavíristů, určitě se jejich hodnota a výkon radikálně posune."

"Lidská inteligence se výrazně liší, a to jak mezi rasami, tak mezi muži a ženami." Konec citátu. To jsou slova Tomia Okamury, člověka, kterého někteří z vás chtějí zvolit do čela Poslanecké sněmovny. Nedá se říct, že by se Tomio Okamura s přibývajícími léty v politice nějak poučil. Dobře jsme to viděli v kampani před předcházejícími volbami a jasně to vystihl i komentář Nejvyššího správního soudu, který uvedl, cituji: "Co však je a má zůstat v předvolební kampani nepřípustné, je podněcování nenávisti vůči jakékoli skupině lidských bytostí a vyvolávání strachu z nich, zvlášť při vědomí historické zkušenosti s nacistickou a komunistickou propagandou, která ve 20. století zobrazovala příslušníky jiných ras či jiných společenských tříd podobným způsobem, jako to nyní činí SPD." Konec citátu z komentáře Nejvyššího správního soudu.

Dámy a pánové, není to jedna věc, není to jenom jeden výrok. Každému z nás se stane, že něco řekneme špatně, že je něco špatně pochopeno, že nás mrzí nějaká věta, ale toto je způsob politické práce, a jak jsem tady ukázal, způsob, který Tomio Okamura uplatňuje více než jedno desetiletí. Tomio Okamura v politice prostě dlouhodobě útočí na slabší, probouzí v lidech nenávist a vydělává na tom. Ať už těm věcem sám věří, nebo je pouze politicky zneužívá, v každém případě -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v každém případě -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ho to diskvalifikuje, aby se stal předsedou Poslanecké sněmovny.

Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Poslanecká sněmovna je v našem politickém systému instituce, která reprezentuje lid, občany České republiky. My, členové Sněmovny, tady máme artikulovat zájmy lidí, máme do politiky přinášet to, čemu lidé věří, co požadují. Předseda Poslanecké sněmovny je tu mimo jiné od toho, aby tuto diskusi moderoval, aby chránil spravedlnost a férovost, aby se stal garantem fungování tohoto vpravdě výjimečného prostoru. Já jsem přesvědčen, že výroky Tomia Okamury -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejen ty, které jsem vám citoval, dalo by se jich najít mnohem víc -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nemají nic společného s tím, co si velká většina českých občanů myslí a jak jedná. Vše ukazuje na to, že lidé v České republice uvažují jinak. Většině našich spoluobčanů je taková nenávist a absence vkusu odporná a stydí se za to. Pokud se Tomio Okamura stane vysokým ústavním činitelem, budou se stydět i za tohle a právem. Bude to ostuda v Česku a bude to i mezinárodní ostuda naší země.

My se s tím přece nemůžeme smířit, nepřestaneme chránit ústavu, naše demokratické hodnoty a v neposlední řadě i pověst České republiky, proto musíme návrh na to, aby byl Tomio Okamura zvolen předsedou Poslanecké sněmovny, důrazně odmítnout, a proto budu hlasovat pro druhého kandidáta na předsedu Poslanecké sněmovny, kandidáta KDU-ČSL Jana Bartoška. Jan Bartošek zná a respektuje jednací řád. Díky svým kontaktům, mimo jiné plynoucích z dosavadního působení, je schopný Sněmovnu dobře reprezentovat. Prokázal, že umí jednání vést věcně a kultivovaně a také to, že při jeho výjezdech do zahraničí nebudeme muset mít pokaždé obavy, koho urazí tentokrát. K jeho volbě vyzývám i všechny ostatní, nejen poslance ze stran, které míří do opozice.

Ještě naléhavěji se obracím na vás, na poslance ANO a Motoristů, kteří budete mít v rukou osud současného pokusu o sestavení vlády, a tedy nejspíše i způsob, jak budou v nejbližší době fungovat vrcholné instituce České republiky. Opravdu jste kandidovali s tím, že budete hlasovat pro Tomia Okamuru na místo třetího nejvyššího ústavního činitele České republiky? Opravdu jste smířeni s tím, že díky vašim hlasům bude reprezentant nás všech doma pro smích a v zahraničí pro ostudu? Opravdu jste kandidovali s tím, že svým hlasem zvolíte do čela Sněmovny někoho, kdo soustavně pohrdá institucemi i lidmi a celou svou politickou kariéru má založenou na šíření strachu a nenávisti? Dámy a pánové, nenechte se dotlačit k něčemu, s čím řada z vás bezpochyby vnitřně nesouhlasí. Odmítněte tyto politické obchody, které hluboce uškodí nám všem. V nadcházející svobodné a tajné volbě odmítněte, aby se Tomio Okamura stal předsedou Poslanecké sněmovny, a místo toho dokažte, že vám jde o víc: o funkční politický systém, o naši pověst, o dobrou budoucnost České republiky. Děkuji vám. (Potlesk napříč sálem.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jan Jakob s přednostním právem.

Ještě než mu udělím slovo, tak si dovolím přečíst pořadí, v jakém byly podány přihlášky s přednostním právem, uvedu jenom příjmení: Jakob, Rakušan, Výborný, Kupka, Benda, Richterová, Hřib, Okamura Tomio, Ženíšek, Dvořák, Philipp. Takto je dáno pořadí přihlášek.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, vážená paní předsedající. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes stojíme před důležitou volbou, volbou, která je prvním ústavním krokem k ustavení Poslanecké sněmovny i ke vzniku nové vlády. Rozhodujeme o tom, kdo bude tváří a symbolem českého parlamentu, instituce, která má spojovat, ne rozdělovat. Právě proto jsem jednoznačně přesvědčen, že Tomio Okamura by se neměl stát předsedou Poslanecké sněmovny. Předseda Sněmovny není jen řídící schůze, je to reprezentant české demokracie doma i v zahraničí, člověk, který má hájit ústavní pořádek, důstojnost parlamentu a respekt mezi politickými stranami. A v tom je zásadní problém.

Pan Tomio Okamura opakovaně prokázal, že staví na rozdělování společnosti. Místo hledání společné řeči útočí na menšiny, válečné uprchlíky, neziskové organizace či média. To není politika konsenzu, to je politika konfliktu. Předseda Sněmovny by měl být nadstranický, ne bojovník s každým, kdo má jiný názor. Funkce předsedy Sněmovny vyžaduje respekt k institucím demokratického státu. Ten, kdo ji zastává, má být garantem ústavnosti, ne jejím popíračem. Pan Okamura však opakovaně relativizoval základní principy demokracie, od nezávislosti médií až po naše mezinárodní závazky. Takový přístup je v přímém rozporu s rolí, kterou by měl předseda parlamentu zastávat. Předseda Poslanecké sněmovny je třetím nejvyšším ústavním činitelem této země a má být reprezentantem České republiky v zahraničí. Když v této roli bude člověk, který prosazuje vystoupení z Evropské unie, a dokonce i z NATO, staneme se nedůvěryhodným partnerem a slabým spojencem. To nesmíme dopustit.

Dovolte mi krátké srovnání. Funkci předsedkyně Sněmovny v minulém volebním období vykonávala Markéta Pekarová Adamová. Byla to politička, která od první chvíle jasně podpořila Ukrajinu, která se po brutálních teroristických útocích Hamásu zastala Izraele a která navázala styky s Tchaj-wanem, vztahy, jež pomohly nejen naší ekonomice, ale i kultuře a vědě. To jsou všechno kroky, které posilují naši mezinárodní důvěryhodnost, naši bezpečnost a naši hrdost. To všechno Tomio Okamura nikdy nebude schopen dělat. Konečně, předseda Sněmovny má být osobností, která dokáže spojit i politické oponenty, má reprezentovat všechny občany, nejen své voliče, ale pan Okamura nikdy neusiloval o sjednocení, nýbrž o posílení své voličské základny skrze vyvolávání strachu a napětí. Nakonec kvůli tomu čelí trestnímu stíhání.

Jak jsem řekl v úvodu, volba předsedy Poslanecké sněmovny je prvním ústavním krokem nezbytným pro složení nové vlády a právě zde se dostáváme k podstatě této volby. Zvolení Tomia Okamury je nezbytnou podmínkou pro vznik vlády Andreje Babiše s SPD a Motoristy. Je to součást dohody, kterou budoucí koaliční poslanci podepsali, dohody, která není o programu, ale o beztrestnosti, o dohodě obviněného s obžalovaným. Vzniká tak pakt bratrstva beztrestnosti, pakt, který se staví nad spravedlnost, nad důvěru občanů, nad základy právního státu. Pan Okamura kvůli této dohodě obětoval svou vlastní stranu. SPD sice bude koaliční stranou, ale do vlády si nechává diktovat rádoby odborníky, kteří půjdou na ruku soukromým zájmům budoucího premiéra. Pan Šebestián je toho názorným příkladem.

Poslankyně a poslanci z SPD, váš předseda o vás takto říká, že vy odborníky nejste. Jednoduše vás hodil přes palubu, aby získal pro sebe prestižní funkci a ochranu. A Andrej Babiš? Ten je tím, kdo za případné zvolení Tomia Okamury ponese plnou odpovědnost. Je to jeho rozhodnutí, rozhodnutí člověka, který místo důvěry volí loajalitu, místo respektu k právu volí výhody pro sebe. Kromě toho, že pro sebe získává beztrestnost, odcloní pozornost od svých vlastních problémů. A že jich není málo. Uvedu jeden za všechny: jeho kolosální střet zájmů. Ví někdo z vás, budoucích koaličních poslanců, jak ho chce řešit? Doufám, že vás má váš budoucí premiér alespoň v elementární úctě a že alespoň vám řekl, jak tento svůj zásadní problém vyřeší. Myslím, že byste si to jako budoucí vládní poslanci zasloužili, a nejen vy, zasloužili by si to všichni občané naší země. Co ale dělá budoucí premiér Babiš? Nic. Mlčí. Je rád, že mu tato dnešní volba, ale i četné kauzy ostatních představitelů budoucí koalice poskytují dostatečný fíkový list, aby nebylo vidět na kolosální kauzy, které jsou spojené s ním samotným.

Dnešní den se tak stává prvním faktickým krokem, který povede k uzavření paktu bratrstva beztrestnosti. Zodpovědnost za to kromě samotných aktérů ale ponesou všichni poslanci, kteří dnes budou v tajné volbě volit Tomia Okamuru předsedou Poslanecké sněmovny.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud chceme, aby česká Poslanecká sněmovna zůstala institucí důvěryhodnou, otevřenou a demokratickou, nemůžeme do jejího čela zvolit člověka, jehož politika je založena na rozdělování, populismu a konfrontaci. V pondělí jsme složili poslanecký slib, slib, že budeme svůj mandát vykonávat podle svého svědomí. Dnes tento slib skládáme znovu, ne slovy, ale hlasováním.

Věřím, že i mezi vámi, poslanci budoucí vládní koalice jsou tací, kteří vědí, že Tomio Okamura je z velké části přesně tím, čím by předseda Poslanecké sněmovny nikdy být neměl. Máte možnost volit v souladu se svým svědomím. Máte možnost zachovat si tvář a zachovat důstojnost této instituce. Prosím, nepromarněte ji. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Vít Rakušan a připraví se pan ministr Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já tady už nebudu shrnovat důvody, proč by se Tomio Okamura neměl stát předsedou Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že (to) výstižně, včetně mnoha citací, které jsme měli velmi podobně připravené, shrnul už pan premiér i pan kolega Jakob. Já sem nepřicházím ani obstruovat či destruovat, abych tady trávil nějakých dlouhých devět hodin bez toho, abych si odskočil, u řečnického pultíku a zpomaloval ten proces, který je daný, je normální, je přirozený. Prostě na schůzi se má hlasovat a má se volit.

Já sem přicházím proto, abych apeloval na všechny z nás, na tu soudnou část Sněmovny, která má tuhle volbu v rukou, aby volbu Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny nedopustila. To, že v politice je přípustný obchod, to, že je v politice přípustná dohoda, to víme svým způsobem všichni a určitě to respektujeme, protože skládání každé koaliční vlády, ať má jakoukoli barvu, vždycky takové dohody vyžaduje. Ale tohle je špatný obchod. Sice uspokojí obě dvě smluvní strany -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to je asi jeho podstatou -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale poškodí to, co by nám všem -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a já doufám, že i minimálně jedné z těch smluvních stran -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ mělo ležet na mysli především. To je reputace naší země, to je kvalita veřejné debaty, to je kvalita naší liberální demokracie. Ty škody, které tímto můžeme způsobit, nebudou krátkodobé. Nebude to něco, co odezní po dnešní volbě, po dnešním hlasování, nebude to něco, co zmizí. Ty škody budou dlouhodobé a já si troufám říct, že v mnoha případech i nevratné. Vždycky důsledky takových špatných obchodů -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a třeba to byla i opoziční smlouva -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vedly k tomu, že lidé ztrácí důvěru v politiku, ztrácí důvěru v instituce, v systém, vede to k vulgarizaci politiky, vede to k tomu, že politiku chápeme pouze jako dělbu kořisti. Dlouhodobé dopady budou určitě velké, protože parlament by měl být výkladní skříní demokratické politiky.

Pokud do jeho čela na první místo v naší Sněmovně, na toho, kdo sedí nad námi, při tom když řídí schůzi, a měl by být garantem toho, že ta diskuse probíhá rovně, měl by být garantem toho, že ta diskuse probíhá slušně, bez nějakého hulvátství, měl by mít cit pro to, jestli to, co se odehrává na plénu, odpovídá nějakým běžným standardům, a pokud ne, tak by měl být schopen tuto debatu nějakým způsobem moderovat, určovat, někam vést... Umíme si tohle představit u Tomia Okamury my, kteří máme zkušenost s tím, jakým způsobem v téhle Sněmovně vystupoval, jakým způsobem dehonestoval své politické protivníky, jak se nebál a neštítil těch nejosobnějších a nejpodlejších útoků, jakým způsobem se vyjadřoval ke zranitelným v naší společnosti, k menšinám, k těm, kteří jsou ohroženi?

Já mám jistotu jinou. Já mám jistotu, že tímto způsobem Tomio Okamura není schopen postupovat a nikdy tak postupovat nebude. V tom výstavním regálu, v té výkladní skříni demokracie uvidíme hulvátství, uvidíme tam nesnášenlivost, uvidíme tam nenávist, uvidíme tam neúctu k demokracii a k jejím elementárním procesům, neúctu k lidem a běžné překrucování faktů. Pokud tohle dáme do té pomyslné výlohy, děláme ostudu nejenom parlamentu jako takovému, děláme obrovskou ostudu naší zemi a nevím, jestli si dnes jsme schopni uvědomit a dohlédnout, jak velkou.

Zároveň tím legitimizujeme všechny dosavadní politické kroky Tomia Okamury. Legitimizujeme tím všechno, co ve sněmovně řekl, co udělal, jak se choval. Ty vzpomínky máme čerstvé. Můžeme si vzpomenout na styl jeho předvolební kampaně, která byla založená na nenávisti, na předsudečné nenávisti vůči určité skupině obyvatel. Já sám jsem s ním v televizním duelu zažil něco, na co bylo jen těžké reagovat, kdy skutečně budil nenávist už v tom sále, kde debata probíhala, mezi jednotlivými skupinami příznivců, budil nenávist vůči Ukrajincům jako vůči někomu, koho označuje za ty, kteří přinesli neštěstí do naší země, za ty, kteří jako by měli zodpovědnost za to, že musí utíkat před agresivní válkou. To byl styl jeho kampaně, to byl styl jeho politiky. My volbou Tomia Okamury do třetí nejvyšší ústavní funkce legitimizujeme právě všechny tyto jeho dosavadní politické kroky, výroky, veškeré jeho chování.

Já bych si dovolil citovat Roberta Paxtona, což je renomovaný historik, který se specializuje na fašismus, populismus a obecně politické systémy. Je zajímavé, že pokud čteme jeho slova, tak máme pocit, že žije v Česku, že naši politickou realitu zná. Důkazem je možná... Možná je to pouze důkazem toho, že populisté všude na světě mají stejný modus operandi, chovají se stejně, mají stejné metody a jejich podíl na moci vede ke stejným šíleným koncům. Cituji: "Jedním z hlavních rysů populismu je tendence hledat a označovat nepřítele, což je většinou skupina nebo instituce, která je obviňována z problémů společnosti. Tento nepřítel může být politická opozice, imigranti, menšiny nebo i mediální instituce." Vidíme tam tu paralelu s Českem? Vidíme tam napadání a urážení Romů, předsudky vůči Ukrajincům, vůči homosexuálům, vůči neziskovým organizacím, vůči veřejnoprávním médiím? Všechno je tam obsaženo a všechno vidíme v činech, skutcích a slovech Tomia Okamury, tak jak ho známe, a on se nezmění.

Paxton také varuje, že "takové černobílé myšlení může vést k polarizaci společnosti a oslabování demokratických institucí", což je přece obrovským paradoxem. Kam že dneska volíme Tomia Okamuru? Pokud tedy bude zvolen, stále máme naději, že nebude, proto tady vystupuji. To je legitimní diskuse před volbou, kdy se snažím co největší počet poslankyň a poslanců přivést k zamyšlení o tom, jestli je volba, kterou zamýšlejí, správná. My ho volíme do třetí nejvyšší ústavní funkce. Člověka, který ústavním systémem pohrdá, člověka, který svými výroky ukazuje, že k němu nemá žádný osobní vztah, a přitom se sám rozhodl, že ho chce ve své pozici tak významně reprezentovat. K čemu ten paradox a náraz těchhle dvou předpokladů může vést? K tomu, že svoji funkci bude dělat špatně, anebo svoji funkci bude využívat k tomu, aby ústavní systém jako takový v naší zemi destruoval.

Ještě jeden citát si dovolím. "Jedno z největších nebezpečí populismu spočívá právě v jeho schopnosti normalizovat autoritářské praktiky a podkopávat již etablované demokratické normy. Když se populistické hnutí dostane k moci, často systematicky oslabuje instituce, které zajišťují rovnost a práva, což vede k chaosu, ze kterého mohou vzejít ještě radikálnější autoritářské režimy." Myslím si, že tohle je nebezpečí, které prostě není krátkodobé a není otázkou příštích deseti minut, příštích hodin, několika dnů, kdy se o téhle volbě bude psát. Tohle je otázkou naší historie parlamentarismu, kdy dnešní den, pokud by dopadl podle koalicí plánovaného scénáře, bude zapsán výstražným vykřičníkem. Není to volba, která může být zdánlivě nevinná a neškodná. Je to volba, která je fatální pro to, co jsme těch více než pětatřicet let v téhle zemi budovali.

Určitě tady byli předsedové horší a lepší, určitě tady byli předsedové, kteří zvládali procesy lépe a kteří je zvládali hůře. Ale každopádně tady nebyli nikdy předsedové, kteří by samotným parlamentem a ústavním uspořádáním naší země pohrdali. Tohle nás může po dnešku potkat. Vy tomu můžete zabránit. My společně tomu můžeme zabránit, nebo se nad tím můžeme podepsat -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vy, kteří chcete Tomia Okamuru volit -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jako spoluautoři. Není žádná třetí cesta. Buď je cesta Tomia Okamuru zvolit, a pak být spolupachatelem, vysvětlovat to svým přátelům, dětem, svému nejbližšímu okolí a nést za tuto volbu plnou odpovědnost po celou dobu výkonu mandátu předsedy Tomiem Okamurou, nebo tomu můžete zabránit. Zvítězí odpovědnost, protože každá demokratická volba o odpovědnosti je. Pokud je ta volba tajná, skutečně tajná, máme postupovat v souladu s tím, na co jsme přísahali, v souladu s naším nejlepším svědomím a vědomím.

Dovolte mi, abych právě apelem na naši společnou odpovědnost vůči České republice, její pověsti a její budoucnosti své vystoupení ukončil. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou je přihlášena paní předsedkyně Taťána Malá. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Paní předsedající, děkuji vám za slovo. Já bych si dovolila jménem tří poslaneckých klubů s ohledem na počty přihlášených do této rozpravy navrhnout podle § 53 jednacího řádu, abychom dnes jednali a hlasovali i po 21. hodině. Děkuji.

 

Předsedající Věra Kovářová: Zaznamenala jsem jednak návrh paní předsedkyně.

Jednak je zde zájem o odhlášení. Odhlásila jsem vás všechny, poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.

 

Budeme hlasovat o návrhu, který přednesla paní předsedkyně klubu hnutí ANO jménem tří klubů, o tom, abychom jednali a hlasovali po 21. hodině. Můžeme? Počkáme, až se ustálí počet přihlášených, což se tak stalo.

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, přihlášeno 151 poslanců a poslankyň, pro 116, proti 9. Návrh byl přijat.

 

Nyní přistoupíme k dalšímu vystoupení a tím je další přihlášený, pan ministr Marek Výborný s přednostním právem. Připraví se pan ministr Kupka. Prosím, máte slovo.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, kolegové ministři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci...

 

Předsedající Věra Kovářová: Pane ministře, promiňte, že vás přerušuji, ale poprosím kolegy o zklidnění.

Poprosím také ty, kteří mají nějaké hovory zde v sále, ať je přesunou do předsálí. Prosím pěkně, poprosím ještě jednou o zklidnění.

Pane ministře, stačí to takto? Děkuji.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: To je na vás, paní předsedající.

Ještě jednou, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Tomio Okamura v jedné ze svých knih cituje německého teologa a bojovníka proti nacismu Martina Niemöllera. Cituji: "Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem. Nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem. Nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem. Nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat." Konec citátu. Já cítím povinnost se zde ozvat nejen jako člen současné vlády, nejen jako předseda KDU-ČSL, nejen jako poslanec, ale především jako občan této země. Není možné mlčet a nejednat.

Mám totiž opět pocit, že do nejvyšších ústavních funkcí a do této třetí nejvyšší ústavní funkce má přijít extremista a obchodník se strachem, někdo, kdo rozdmýchává opakovaně nenávist, kdo společnost rozděluje, a nikoli spojuje. Tomio Okamura hlas nás lidovců při tajné volbě na předsedu Poslanecké sněmovny nedostane. To říkám s jasným vědomím. To také říkám s plným respektem k výsledku voleb a k právu formující se budoucí vládní většiny nominovat kandidáta ze svého středu. To je zcela nesporné a nikdo proti tomu nemůže protestovat. Nicméně, dámy a pánové, s touto nominací a s jakoukoliv nominací se vždycky pojí také odpovědnost za tuto nominaci.

Jak si představujeme předsedu Poslanecké sněmovny? Chci člověka kompetentního, který ctí demokratické zásady, který spojuje nejen nás poslance, ale také společnost, někoho, kdo bude jasně podporovat naše směřování v demokratickém světě, nebude zpochybňovat naše členství v Severoatlantické alianci a v Evropské unii, nebude nepokrytě šířit narativy o ruské agresi na Ukrajině, které zpochybňují to, kdo je agresor a kdo je oběť. Předseda Sněmovny by měl být zároveň někdo, kdo ctí fungování demokratických institucí tohoto státu.

Tomio Okamura bohužel ztělesňuje pravý opak. Nově utvořená většina plánuje obsadit tuto třetí nejvyšší ústavní funkci někým, kdo si udělal ze strachu a demagogie živnost, někým, pro kterého je nenávist, lež a vyvolávání strachu běžnou výbavou, kterou používá k vlastnímu zisku. Zdůrazňuji - a je to zjevné i z toho politického vývoje za poslední měsíc - ke svému vlastnímu zisku, vlastně paradoxně absurdně a nepochopitelně ani ne k zisku vlastního politického hnutí.

Právě Tomio Okamura pošlapával a úmyslně paralyzoval fungování demokracie, kdy nekonečné hodiny obstruoval zde u tohoto řečnického pultu, aby zabránil demokratické většině vládnout. Opakovaně to konstatoval Ústavní soud ve svých nálezech. V rámci šíření nenávisti se neostýchal takových věcí, jako je třeba zlehčování a relativizace romského holocaustu. Neštítil se řady homofobních výroků, ale neštítil se ani osobních útoků na své kolegyně a kolegy, a to veřejně, často i zde u tohoto řečnického pultu. Byly to výroky, které zde vůbec nechci citovat, byly to výroky neakceptovatelné, hnusné a odporné. Sám nechápu - a kladu si otázku - jak může nezávisle a nestranně Sněmovnu řídit někdo, kdo zároveň navrhuje zrušení hnutí STAN a politické strany TOP 09, dvou zcela legitimně zvolených parlamentních stran. Člověk, co chce cíleně ničit demokratické strany, nemůže zastávat post předsedy Poslanecké sněmovny. My musíme jako křesťanští demokraté říci jasné "ne" volbě takového člověka do této ústavní funkce. Není to ale jen otázka politická, ale hlavně věc slušnosti a snaha zachovat důvěru občanů v demokratický systém a jeho instituce. Někdo, kdo tu dlouhé roky pošlapává lidskou důstojnost mnohých menšin, kdo nectí hodnoty demokracie a právního státu, kdo si plete řečnický pult s megafonem a procedurální návrh s marketingem, nemá co dělat v (roli?) předsedy dolní komory. Stejně tak se nemohu podepsat pod fakt, že by předsedou Poslanecké sněmovny byl někdo, kdo čelí trestnímu stíhání. To je strašidelný obraz této Poslanecké sněmovny nejenom doma, ale i v zahraničí.

Za KDU-ČSL jsme ale již dříve řekli, že nehodláme být pouze destruktivní opozicí. Budeme přicházet s vlastními návrhy. Jsme demokraté, ctíme většinu, ale zároveň ta většina nese odpovědnost za své návrhy i za své nominace. Myslím, že nemůžeme zpochybňovat schopnosti někoho, kdo má letité zkušenosti s řízením této Poslanecké sněmovny, proto KDU-ČSL přichází s nominací zkušeného a kompetentního poslance Jana Bartoška, člověka, který byl roky místopředsedou, ctí demokratické principy, nestranil při svém řízení Sněmovny žádné ze stran a je bytostným demokratem. Věřím, že i kolegové, kteří zde jsou druhé, třetí či více volebních období, mohou potvrdit, že v případě řízení Poslanecké sněmovny skutečně hájil jednací řád, zákon o jednacím řádu, padni komu padni, tak jak se to od vedení Poslanecké sněmovny očekává.

Jan Bartošek je svým konáním ve své kompetenci a nestrannosti v přímém kontrastu od Tomia Okamury. Byl to právě Tomio Okamura, který mého ctěného kolegu nazval novodobým Hitlerem. Za tento výrok také stanul před jednáním mandátového a imunitního výboru. Jenom připomenu, že mandátový a imunitní výbor potvrdil svým rozhodnutím a svým usnesením, že tento výrok je neakceptovatelný a postižitelný. Poslanec Tomio Okamura se musel omluvit a také zaplatit pořádkovou pokutu ve výši 20 000 korun.

Nejsme v postavení před volbou menšího zla, proto KDU-ČSL přichází s nominací Jana Bartoška a my můžeme s klidným svědomím jít volit kolegu s bohatými zkušenostmi s řízením této komory, který nerozděluje společnost ani nás poslance, někoho, kdo bude důstojným reprezentantem naší Sněmovny doma i v zahraničí. Jan Bartošek disponuje zkušeností, slušností, autoritou a respektem.

Obracím se na vás, vážené kolegyně, vážení kolegové, kdo máte v úmyslu podpořit Tomia Okamuru do funkce předsedy Poslanecké sněmovny. Nehleďte na to, co po vás žádají vaše stranické sekretariáty. Jednejte v zájmu tohoto státu, jednejte v zájmu ochrany demokracie, hlasujte v tajné volbě v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím. Toto není nějaké bojovné gesto. Je to gesto zodpovědnosti, protože nám, lidovcům, nejde o nějaký politický výkřik, ale o trvalý hlas rozumu, respektu a slušnosti. Ukazujeme, že i opozice může být konstruktivní, může nabízet řešení místo konfliktu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, v pondělí jsme všichni zde přítomní přísahali, že budeme zachovávat ústavu a zákony České republiky. Slíbili jsme na svou čest, že budeme jednat vždy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Naše ústava respektuje důstojnost každého jednotlivce. Říká, že jsme demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, každého jednoho občana, každého jednoho člověka, bez ohledu na původ, vyznání a politické smýšlení.

Stojíme před volbou politického prodavače strachu a nenávisti nebo volbou kompetentního demokrata. Výroky a situace z nedávné minulosti - a připomenu jenom období předvolební kampaně, už zde zmiňované - jasně ukazují, že je naivní si myslet, že se Tomio Okamura změnil nebo že se snad změní a že v pozici předsedy Sněmovny se z něj stane bytostný a tolerantní demokrat. Nestane.

Jsem přesvědčen, že mnozí z vás - obracím se znovu hlavně na poslance hnutí ANO a Motoristů - máte sami vnitřní konflikt s tím, že by Tomio Okamura měl být předsedou Poslanecké sněmovny. Pečlivě zvažte, jak se v tajné volbě rozhodnete. Volba je na každém z nás. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášen s přednostním právem pan ministr Martin Kupka, poté pan předseda Marek Benda a bude následovat po nich paní předsedkyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si strukturovat těch následujících deset minut tak, aby bylo srozumitelné, o co jde v této volbě, co ve skutečnosti volíme a proč bychom se neměli zpronevěřit demokratickým tradicím a váze a autoritě instituce, kterou Poslanecká sněmovna je a má být.

Nejprve tedy, o co vlastně v téhle volbě jde? Předseda Poslanecké sněmovny reprezentuje Českou republiku doma i v zahraničí. To, jak vystupuje, vypovídá o nás jako o českém národu, o nás jako o české společnosti, o nás jako o demokracii, která se má řadit mezi nejrozvinutější demokracie pokročilého světa. Předseda Poslanecké sněmovny má být symbolem respektu, pravdivosti a také schopnosti vést dialog. Ke schopnosti vést dialog nepochybně patří také nemanipulovat s fakty, poslouchat druhé a vyjadřovat k nim elementární úctu. Tomio Okamura tyto předpoklady ale dlouhodobě nenaplňuje. Rozděluje, jak ukázal opakovaně, zneužívá jednací řád a šíří nenávistné postoje. Jen debaty před posledními volbami byly plné jeho nenávistných projevů vůči menšinám, jeho pokusů rozdělovat společnost a vytvářet tu hluboké příkopy.

O co ale jde v té volbě zároveň? Jde přece také o vládu, která se právě formuje. A na čem se formuje? Především na ochraně před trestním stíháním hlavních představitelů, tedy Andreje Babiše a Tomia Okamury, a jde samozřejmě o dohodu s nejlacinějšími obchodními nabídkami, protože tak je na to mimochodem Andrej Babiš ze svého byznysu zvyklý. Jasné je, že cenu SPD nikdo podstřelit nemohl. Stačilo jedno, jedno jediné křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, o které tu jde, a Andrej Babiš má rázem ve své ruce všechny nominanty SPD na ministry. Nejlépe o tom mimochodem vypovídá nedávný výrok a reakce paní poslankyně Pošarové za SPD, která mluvila o tom, že jejich vlastní nominanty moc nezná a že má zprostředkované informace o nich z médií, že třeba pan Berňák má jít asi na dopravu. Myslela patrně nominanta na ministra dopravy Ivana Bednárika. Proč je ale ta cena SPD tak nízká?

Andrej Babiš se nikdy netajil tím, že Sněmovnou vlastně pohrdá. Kolikrát jsme z jeho úst slyšeli, že je to žvanírna. Je pravda, že málokdo naplnil tuto nadávku na Sněmovnu tak přesně jako on a právě Tomio Okamura. Poslouchali jsme tu jejich dlouhé obstrukční projevy, které často neměly hlavu ani patu, shodu přísudku s podnětem by jeden pohledal a skutečná práce na destrukci té Sněmovny se v těch projevech přímo zračila. Paradoxem současné doby je, že právě jeden z těch, kteří o destrukci této demokratické instituce usilovali, teď pro změnu usiluje o to, aby stanul v jejím čele, a ten druhý pro změnu bude žádat tuto Sněmovnu o to, aby vyjádřila důvěru jeho budoucí vládě.

Proč je ta cena SPD tak nízká? No, mimo jiné také proto, že SPD je ve skutečnosti jedním z poražených těchto voleb. Přes skrytou koalici utrpěla SPD voličskou podporu jen necelých 8 procent, což je nejen méně než před čtyřmi lety, ale výrazně méně, než ukazovaly předvolební průzkumy. Moc by mě zajímalo, jak jsou tuto cenu ochotni platit skrytí koaliční partneři pana poslance Okamury, jak jsou ochotni ji zaplatit Svobodní, Trikolora a hnutí PRO. Brzy uvidíme, jak to také ocení jejich voliči.

Samozřejmě že v té volbě volíme konkrétního člověka, konkrétního člověka s jeho postoji a výroky, které je možné číst a které se samozřejmě budou připomínat při všech zahraničních jednáních a budou součástí zpráv o tom, s kým třeba v zahraničí naši partneři budou mít co dočinění. Pojďme k některým těm nejvážnějším výrokům.

Tomio Okamura opakovaně zastával postoj, který směřoval k vystoupení z Evropské unie a z NATO. SPD dlouhodobě prosazuje czexit a odchod z NATO. Opakovaně jsem zaznamenal při přímých dotazech v předvolebních debatách, jak Tomio Okamura říká, že by hlasoval pro vystoupení z NATO, pokud by došlo k referendu, i pro vystoupení z Evropské unie. Tohle je ale přece v přímém rozporu s tím, co deklarovalo hnutí ANO. Jakým způsobem se pak tedy poslanci a poslankyně hnutí ANO chtějí srovnat s tímhle zásadním rozporem mezi vlastní deklarovanou politikou a mezi tím, co chce přinášet Tomio Okamura?

Opakovaně jsme z úst Tomia Okamury slyšeli pochopení pro politiku Vladimíra Putina. Hovořil například o pochopitelných bezpečnostních zájmech Ruska a odmítl označit Putina za válečného zločince. Přitom o agresi Ruska na Ukrajině nemůže být pochyb. Dokladů jsou ne stovky, ne tisíce, ale miliony, miliony zničených lidských životů. Opakovaně i SPD odmítlo označit ruskou agresi za reálný akt agrese a hovořilo o konfliktu mezi velmocemi, nikoli o útoku na suverénní stát. Co znamená tenhle posun? Relativizaci základních faktů a také snahu v tomto směru dovedně manipulovat s informacemi tak, aby SPD získalo větší politickou podporu.

Opakovaně hnutí SPD odmítalo ústy Tomia Okamury podporu těm, kteří čelili ruské agresi, podporu Ukrajině. Opakovaně se Tomio Okamura dopouštěl xenofobních výroků na konto Ukrajinců. Jeden z nich, kdy v mnoha debatách se bil v prsa a říkal, jak stoupá kriminalita Ukrajinců, opakovaně jak Demagog.cz, tak další servery velmi přesvědčivě zdokladovaly, že tohle jsou posunuté výroky a naprostý nerespekt vůči realitě. Opakovaně jsme slyšeli odmítnutí všech zahraničních pracovníků, kdy říkal, že chce, aby zahraniční dělníci, zejména z Ukrajiny, přestali brát práci českým lidem. Pro všechny tady otázka: Jak by se v tuhle chvíli v českém stavebnictví nebo v českém zdravotnictví dokázaly vypořádat naše instituce s nedostatkem míst? V tomto směru vzbuzovat nenávist vůči konkrétní skupině lidí je viditelná vizitka Tomia Okamury, jeho jasně deklarovaný postoj. Už tohle samo o sobě by ho mělo diskvalifikovat před jakoukoli volbou do významné pozice v Poslanecké sněmovně.

Zaznamenali jsme - a tady také byly v průběhu dneška připomenuty - rasistické výroky o Romech, výroky, které směřovaly ke zpochybnění historických faktů o holocaustu na Romech v případě tábora v Letech.

Zaznamenali jsme a vyústilo to koneckonců nejenom ve vyšetřování policie, ale v reálný soudní spor, v obžalobu SPD a Tomia Okamury ohledně rasistických motivů na předvolebních billboardech SPD, kde vystupovali chirurgové z dovozu. Zaznamenali jsme celou řadu lží o politicích. Celá řada z nich také skončila ve výsledku soudním rozhodnutím, například soudní spor z roku 2021, kde soud konstatoval, že Okamura lhal o europoslanci Zdechovském a Svobodovi. Zaznamenali jsme také relativně nedávný výrok, kdy Tomio Okamura vytvořil a chtěl vytvořit tlak na bezpečnostní složky voláním po rezignaci policejního prezidenta právě v souvislosti s jeho osobním případem, kde čelí obžalobě na šíření nenávisti. Co tvrdí v tuhle chvíli Tomio Okamura, že chce dělat v pozici předsedy Poslanecké sněmovny? Tvrdí, že chce spojovat a zlepšovat politickou kulturu. Jak tohle zní ve světle těch konkrétních faktů, ve světle těch konkrétních postojů a citací, které jsem zmínil? No, zní to jako příklad absolutního pokrytectví.

Pojďme připomenout další události, kterých jsme byli svědky: zneužívání jednacího řádu tady na půdě Poslanecké sněmovny; dalekosáhlé obstrukce, které se vzdalovaly od tématu té samotné diskuse; opakované útoky na předchozí předsedkyni Poslanecké sněmovny, její osobní ponižování. To je přece daleko za hranou toho, co má strpět Poslanecká sněmovna a co by měla vzít jako snad doporučení k volbě Poslanecké sněmovny; příklady zneužívání nejrůznějších médií a sociálních sítí; šíření polopravd a manipulací ohledně sociálních dávek, ohledně migrace, ohledně kriminality, jak jsem (se) o tom zmiňoval; opakované útoky na menšiny, předsudečná hodnocení a především všechno prezentované tak, aby to vzbudilo zájem voličů; přímé šíření nenávisti a chování, kterým se v minulosti v samotných začátcích projevovaly snad všechny totalitní režimy, a konečně zneužívání imunity. Čelíme přece zároveň tomu, jak jsem zmiňoval na začátku, že klíčovým DNA té budoucí vlády bude především nevydání Andreje Babiše a Tomia Okamury do rukou spravedlnosti.

Proč nemá být podle mě Tomio Okamura předsedou Poslanecké sněmovny? Protože to je prostě politicky nezpůsobilý kandidát. Předseda nemá rozdělovat, ale má sjednocovat. Navíc reprezentuje politické hnutí, které ve volbách nevyhrálo, ale prohrálo, dokonce i přes skrytou koalici utrpělo významné ztráty i voličské podpory jak proti predikcím, tak proti minulému výsledku. Také je patrné, že on jako klíčový představitel SPD byl schopen pro politickou funkci prodat i zájmy vlastního politického uskupení, které reprezentuje, protože jinak by přece odborníky takzvaně za SPD ve výsledku nepředstavovali muži Andreje Babiše. Opakovaně prokázal, že nedokáže být nadstranický, což role předsedy Poslanecké sněmovny v mnoha situacích vyžaduje proto, aby dokázal nestranně bdít nad dodržováním jednacího řádu. Je trestně stíhaným, měl by čelit spravedlivému soudu. Místo toho bude, pokud tak většina rozhodne, naopak nevydán do rukou spravedlnosti. Byl opakovaně soudem usvědčen ze lži. Zlehčoval romský holocaust, útočil opakovaně na novináře a jako předseda by měl přístup k informacím, které by mohl zneužívat.

Jsem přesvědčen o tom, že volba předsedy Sněmovny je mnohem víc než obvyklou volbou. Je to mnohem víc pro všechny, test charakteru a osobní integrity, ne loajality. Pokud někdo tlačí na hodnotu loajality pro výsledek této volby, tak se dopouští faulu vůči základním demokratickým principům. Česká republika potřebuje ve vedení Sněmovny demokraty, ne lidi s extrémními postoji a především s mimořádně vyvinutou schopností manipulovat informacemi a zneužívat je účelově ve svůj prospěch. Volba Tomia Okamury by ve skutečnosti znamenala oslabení důvěry v parlament a poškození mezinárodní pověsti České republiky.

Chci se upřímně zeptat všech poslanců budoucí koalice, jste připraveni překonat všechny věcné výhrady, které jsem shrnul? Je vám lhostejné, co Tomio Okamura opakovaně zmiňoval, jak vystupoval a jakým způsobem ovlivňoval českou veřejnost? Jste připraveni zaplatit tuhle vysokou cenu, podle mého soudu, za vznik vlády? Jste si vědomi toho, že tím oslabujete sílu demokratické instituce, do které vás zvolili vaši voliči?

Proto říkám jednoznačně, Tomio Okamura předsedou Sněmovny být nemá. Máme přitom všichni na výběr. Můžeme volit Jana Bartoška, který opakovaně prokázal svůj respekt k ústavě, k právu a k demokracii. Věřím, že nám všem záleží na budoucnosti České republiky. Dnešní volbou to můžeme prokázat, anebo taky pokazit. Volba Tomia Okamury by byla nepochybně cestou zpět. Zpronevěřili bychom se všem demokratickým tradicím a všemi deklarované snaze zvýšit politickou kulturu v naší zemi. Děkuju za pozornost. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan předseda klubu ODS Marek Benda. Poté vystoupí paní předsedkyně Richterová a následovat bude pan předseda Hřib. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, už nás tady mnoho není, ale já mám tu výhodu, že jako první v rozpravě mluvil můj předseda strany. Já jsem si, tak jak jsem ho poslouchal, tak jsem si jenom škrtal všechny své poznámky, které jsem měl, protože myslím, že to shrnul naprosto přesně, výstižně, včetně všech citací. Já už k tomu vlastně budu jenom glosovat. Všechno podstatné zaznělo. Všechny důvody, proč by pan Tomio Okamura neměl být předsedou této Poslanecké sněmovny a proč není rozumné, abyste v tajné volbě, a to zejména ti vládní poslanci, mu dávali hlas, tady už zazněly.

Já znám pana Tomia Okamuru ještě před tím, než vstoupil do politiky. Už když jsem ho zažil jako předsedu Asociace cestovních kanceláří jednat o novém občanském zákoníku, tak jsem chápal, že to není člověk, se kterým je možné se nějak rozumně dohadovat. Už tam míra jeho arogance vůči autorům občanského zákoníku -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kdy na ně tak pokřikoval "co mi budete říkat, profesoři, já rozumím světu, vy rozumíte jenom právu" -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ byla neobyčejná. To se vleče celou jeho kariérou, kterou tady zažíváme, a zaznívá v podstatě zoufalý nerespekt k názorům jiných.

Byl to on, kdo na začátku minulého období napadal tehdejší navrženou předsedkyni, že chce kandidovat na předsedkyni Poslanecké sněmovny, protože by pravděpodobně nezvládla rezort nebo něco podobného. Tak teď kladu jemu otázku. On kandiduje na předsedu proto, že se bojí jít do vlády, protože by nezvládl rezort? Já si myslím, že by nezvládl samozřejmě rezort žádný. Ale to je samozřejmě jenom jeho přístup, ale před čtyřmi lety říká něco, dnes říká něco úplně obráceného.

Chtěl bych připomenout historicky, že v třicátých letech minulého století při nástupu fašismu k moci byl předsedou říšského sněmu Hermann Göring, od roku 1930 do roku 1933. Opakovaně ten sněm rozpustili, situace se zhoršovala, zhoršovala, zhoršovala, dokud nepřišel vůdce, který je vyvedl na cestu, která skončila holocaustem, druhou světovou válkou a nejstrašlivějším pokořením Německa, které bylo vůbec možné. Lidé, kteří nemají zájem na tom, aby existoval parlament, aby existoval parlamentarismus, aby existovala demokratická diskuse, nemají být v čele takových institucí, nemají být v čele Poslanecké sněmovny. Já myslím, že pan Tomio Okamura opakovaně prokázal, že žádný zájem na fungujícím parlamentu nemá. Má zájem jenom na tom, aby on tady osobně mohl exhibovat. Velmi bych doporučoval, abychom si tohoto byli vědomi a abychom to měli ve své hlavě, až půjdeme za tu plentu.

Poslední... Nebudu znova opakovat slib, ale jednou věcí jsem si jist a věřte mi, z dlouholetých politických instinktů. Pokud se najde těch osm statečných ve vládní koalici, kteří v prvním kole nezakroužkují žádné jméno... Já nebudu doporučovat, abyste volili opozici. To pokládám za zbytečné a rozumím tomu, že to dělat nebudete. Já bych to, být ve vládě, nedělal také. Ale pokud se najde těch osm lidí, kteří nedají hlas panu Okamurovi, tím pádem nebude zvolen, buďte si jisti, že váš vládní projekt nepadá, že panu Okamurovi bude stačit bohatě místopředseda Poslanecké sněmovny, protože to je jenom o pár desítek tisíc méně a ta auta tam má taky, takže pak v klidu můžete postavit nějakého vlastního kandidáta a váš projekt bude pokračovat. Jenom prostě cena SPD bude ještě snížena. Ale tak jak tady bylo řečeno opakovaně, oni jsou největším poraženým z těchto voleb a jejich cena je velmi nízká. Využijte toho. Děkuji za pozornost. (Potlesk v levé části sálu.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní je na řadě s přednostním právem paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová, poté pan předseda Hřib a následovat bude pan předseda Tomio Okamura. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážené občanky, vážení občané, já tu stojím proto, že dnes nerozhodujeme jen o nějakých funkcích, ale rozhodujeme o tom, jak se bude Sněmovna chovat k lidem, k lidem, kteří očekávají dvě věci: že budeme držet slovo a že budou pravidla platit pro všechny, že prostě budeme féroví jako země, jako stát.

My jako Piráti jsme čtvrtý nejsilnější klub, volilo nás více než půl milionu lidí. Myslíme si, že ta bezprecedentní situace, v které nyní jsme -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že klub mnohem menší, SPD, má mít předsedu Sněmovny, a co se týče těch půl milionu lidí, které zastupujeme my, tak ti nemají mít zastoupení ani v pozicích ve vedení výborů, a to ani v té možnosti podílet se na vytváření agendy, stanovování programu a termínu jednání a zvaní hostů, čili ani na pozicích místopředsedů výborů -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že to je prostě plivnutí do obličeje voličům Pirátů, ale i demokratickým principům, na kterých tato Sněmovna více než třicet let stála. My chceme, aby Sněmovna měla důvěru veřejnosti, a chceme, aby to bylo vidět na tom, jak funguje její vedení a principy, které jsou tady uplatňované. Takže proto chceme, aby se tady daly řešit problémy lidí věcně, rychle a s respektem. Ano, víme, že je třeba rozumná změna jednacího řádu této Sněmovny, ale současně víme, že předsednictvo Sněmovny není jenom nějaká technická obsluha tohoto jednacího sálu. Samozřejmě jde o politickou dohodu, to tak je, ale také jde o službu veřejnosti a také jde o zahraniční reprezentaci tím člověkem, který bude třetí nejvyšší ústavní činitel.

Samozřejmě v případě chystané vlády Orlího a Čapího hnízda nepřekvapí, že tedy Tomio Okamura se možná nakonec opravdu tím předsedou Sněmovny stane. Ano, bude jezdit na ty zahraniční cesty, kde budou diplomaté psát depeše, co je zač a jaký člověk reprezentuje Českou republiku, bude přijímat ty delegace stejně tak tady. V pověsti České republiky prostě bude obří trhlina. Ale víte co? Tady nejde jen o volbu Tomia Okamury. Nejde jen o to, že tento člověk navzdory všemu, co kdy udělal, jak rozeštvával, jak podněcoval nenávist, se má stát předsedou Sněmovny pro všechny, pro celou společnost, pro celou Sněmovnu.

Jde i o to, že tady mají být prostě pošlapány ty principy poměrného zastoupení ve fungování Sněmovny jako celku. To se třicet let nestalo. V minulém období hnutí SPD a právě pan Tomio Okamura měl pozici předsedy petičního výboru, protože mu poměrným zastoupením náležela, a bylo to dodrženo. Pro jeho voliče tato reprezentace byla dodržena.

Jenom říkám, že my jako Piráti nechceme jakýmkoli způsobem svítit nebo přisvěcovat k podněcování nenávisti, k rozdělování společnosti a k tomu, že každý, kdo bude volit Tomia Okamuru do této třetí nejvyšší ústavní funkce v naší zemi, vlastně mu dá pečeť té autority, kterou má přirozeně předseda či předsedkyně Sněmovny. Politický styl, který je založený na strachu, štvaní proti někomu, vzbuzování nenávisti a obav z určité skupiny lidí, je něco, co se mi lidsky obrovsky příčí a současně to nic nevyřeší. To nesníží ceny energií, to neučiní bydlení dostupnějším. Co je nejhorší, jenom to většinou, tento přístup, problémy prohlubuje. Nezapomínejme, že Tomio Okamura tady také roky a roky problémy vytvářel svým chováním přímo v tomto sále, tím, jakým způsobem využíval obstrukce zcela za hranou, ale i tím, jak -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ když se rozhodl, že něco zablokuje -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ opravdu v některých případech i zneužíval jednací řád.

Když se podíváme na programové záměry té vznikající vlády Čapího a Orlího hnízda, vlády ANO, SPD a Motoristů, tak pod těmi často líbivými hesly o pomoci lidem jsou vidět kroky, které mohou zásadně oslabit nezávislá média veřejné služby, rozkolísat celý právní stát, což znamená předvídatelnost i pro podnikatele, znamená to i důvěryhodnost pro zahraniční investory. Ve finále stabilní, kvalitně fungující právní rámec znamená ekonomickou prosperitu země. To je to, na co my jako Piráti upozorňujeme, kde vidíme, že nejde pouze o snahu oslabit například naši obranyschopnost, i když i to je velmi významné, ale o obrovská rizika i pro naši budoucí prosperitu.

Ještě k tomu, co je potřeba v této Sněmovně dělat. Je potřeba skutečně konat, proto jsme již předložili a v tom sněmovním systému jsou již nahrané tisky týkající se protikorupčních opatření, čili boje s mafiány, protikorupční opatření směřovaná na to, aby se kauzy, jako třeba Čapí hnízdo nebo Motol, už nemohly tak snadno opakovat, ale stejně tak jsme nahráli prorodinný balíček opatření pro pomoc lidem. Chceme, aby bylo jasně a zřetelně řečeno, že třeba taková valorizace slevy na poplatníka se stane, že lidé nebudou platit stále vyšší daně, když pracují, ale že také rodiny, které mají třeba jen jedno dítě, budou mít valorizovaný bonus na to dítě. To jsou konkrétní, jasné věci, které jsou součástí toho pirátského prorodinného balíčku, a my budeme usilovat o to, aby se v této Sněmovně staly, protože pomůžou rodinám a pomůžou naší zemi. Právě proto se mi nelíbí, že i ta jinak velmi důležitá a potřebná věc, což je navýšení rodičovského příspěvku, je opět v programovém prohlášení chystané vlády navržena jako pevná částka. Opět rezignace na to, aby systém byl pro rodiny předvídatelný, aby ta valorizace o inflaci probíhala, v okamžiku, kdy tady všichni, kdo tady sedí jedno nebo dvě minulá volební období, vědí, jaký trabl právě u rodičovského příspěvku dělá to měnění částky k nepředvídatelnému datu. Dělá to obrovskou nespravedlnost a lidé si to pak roky a roky pamatují. Tak to je několik příkladů toho, co máme dělat, jak máme fungovat.

Současně připomenu, tak jako my chceme myslet na lidi, pracovat tady pro lidi a budeme to dělat vší silou, kterou jsme dostali od 505 000, více než půl milionu voličů, kteří volili Piráty, tak stejně tak chceme, aby tato Sněmovna fungovala demokraticky a dodržovala principy, které se tady za téměř třicet let osvědčily. Ten jeden princip je dodržování poměrného zastoupení těchto voličů napříč výbory a jejich vedením. To je něco, co jsem už zmiňovala v úvodu téhle řeči. Ale jenom zdůrazním, je to něco, co tady platí téměř třicet let, a právě z důvodu toho poměrného zastoupení voličů, kteří ho volili, byl Tomio Okamura v minulém období předsedou petičního výboru.

Stejně tak, abychom co nejlépe a co nejvěrněji odráželi to složení Sněmovny navolené voliči, tak by půl milionu našich voličů mělo být reprezentováno dvěma předsedy výborů právě pro pirátský klub. My samozřejmě, tak jako jsme zvyklí, budeme pracovat tvrdě, věcně, usilovně a konstruktivně, ale budeme připomínat veškeré fauly, co se tady stanou, tedy i fauly vůči našim voličům. Chceme, aby bylo možné udržet důvěru lidí v politiku obecně a v demokracii, a to právě tím, že tady budou platit pravidla, bude to tu předvídatelné a budeme jako Sněmovna přinášet viditelné výsledky. Pokud tedy někdo z vás, kdo jste tady a zvažujete, zda mě volit na místopředsedkyni Sněmovny, nejste ještě rozhodnuti, tak garantuji, že k tomuto já budu vždycky přispívat.

Ale teď jsme v bodě, kdy jednáme o volbě předsedy Sněmovny. Já bych ráda zdůraznila, že za pirátský klub je mnohem vhodnějším kandidátem Jan Bartošek. Nicméně i k němu máme několik otázek a rádi bychom, aby potom ve svém projevu zodpověděl několik otázek, které položíme. Bude to zaznívat napříč i ústy mých kolegů a kolegyň.

Ovšem s pozicí předsedy Sněmovny se skutečně pojí značná pravomoc ohledně ovlivňování chodu celého tohoto našeho domu, této organizace. Mě by proto zajímalo, jelikož Jan Bartošek byl v minulém období v rámci koalice pověřen vedením takové pracovní skupiny ke změně jednacího řádu, tak jak by zhodnotil její působení, to, co se ještě třeba mělo stát, a jaké jsou ty hlavní body, které by býval rád chtěl prosadit, protože velká škoda za nás, za Piráty, že od toho roku 2018, kdy my usilovně jednáme o nutnosti změny jednacího řádu, tak se to zatím ještě v rozumném rozsahu nestalo.

Druhá věc, která je také otázkou na Jana Bartoška, je, co se domnívá, co si myslí právě o tom dodržování či nedodržování těch třicetiletých tradic demokratického poměrného zastoupení voličů a voliček, konkrétních stran a klubů napříč Sněmovnou. To je druhá otázka, kterou na něj mám. Zajímá mě jeho názor na to, co se tady aktuálně děje a jakým způsobem je ignorováno více než půl milionu voličů.

Poslední věc, která je mou otázkou na Jana Bartoška, jestli třeba zpětně by něco udělal jinak ve svém postoji k zákonu o svobodném přístupu k informacím a o registru smluv, kdy vlastně v roce 2016 vyšel v Hospodářských novinách v on-line sekci právě takový článek Pavla France a Lukáše Krause, který odkazoval na postoje Honzy Bartoška. Ten byl sice signatář Prohlášení o podpoře tehdejší Rekonstrukce státu, a tedy podporoval vlastně svobodný přístup k informacím tou svou deklarací a byl tedy na straně toho infozákona o registru smluv. Ale potom vlastně zvažoval nějaké pozměňovací návrhy a došlo k nějaké debatě. V ní připodobnil Rekonstrukci státu, tehdejší, řekněme, spolek založený na prosazování co nejširší participace občanů na politice a na svobodném přístupu k informacím, tak tento spolek, toto uskupení přirovnal k hnědým košilím, které pomohly nástupu Hitlera k moci, a řekl, že Rekonstrukce státu se pokouší o - cituji - "změnu volebního systému a jeho nahrazení něčím, co lze charakterizovat jako diktatura oligarchismu".

Nu a jak to viděli tehdy autoři toho článku na webu Hospodářských novin? Viděli to tak, že upozorňovali na "snahu znefunkčnit výjimkami jediný zákon na podporu transparentnosti", přijatý tou tehdejší vládou, a to byl zákon o registru smluv. Takže v rámci toho upozorňování měli web Zatmívači.cz, který zobrazoval autory těch nežádoucích, neblahých výjimek. Nu a o co šlo? Že někteří poslanci podávali nedotažené nebo zbytečně široké návrhy, které by znovu utajily velkou část toho, co ten zákon o registru smluv odhalil. Proto na ty čtyři nejkřiklavější výjimky upozorňovali a ano, upozorňovali i na pozměňovací návrh a aktivitu, za kterou stál Jan Bartošek z KDU-ČSL. Jenže tohle bylo prostě občanské uskupení a normální veřejná diskuse o tom, jak má vypadat registr smluv, a nějaké odkazování na hnědé košile, na vrahy lidí, na represivní složky nepřijde tedy vhodné ani mně dnes. Takže to je ta poslední otázka za mě na Jana Bartoška, jestli třeba zpětně by něco udělal jinak v postoji k registru smluv.

Děkuji za pozornost a velmi bych si přála, aby tato Sněmovna neměla jako svého předsedu Tomia Okamuru. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí pan předseda Zdeněk Hřib s přednostním právem, následovat bude pan předseda Tomio Okamura a poté s přednostním právem pan ministr Ženíšek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my tady dnes stojíme před volbou vedení Poslanecké sněmovny. Je to velice důležité, protože to, kdo tuto instituci povede v následujících čtyřech letech, tak jednoznačně a jasně předznamená, jakým způsobem se bude ta naše demokracie v příštích letech vyvíjet. To je velice důležité zejména v dnešní době, protože ta doba, do které se řítíme, je velice, velice komplikovaná. Dnešní společnost je opravdu hodně rozdělená a my potřebujeme především tu společnost spojovat. Potřebujeme, aby ta společnost byla soudržná, tak abychom se ubránili všem krizím, které se na nás valí, protože přece jenom v momentě, když by už nebylo ani za co bojovat, tak bychom si měli použít (položit?) i otázku, proč vlastně bojujeme. A proto je velice zvláštní, že je tady teď na stole otázka, zdali by měl být tím předsedou Poslanecké sněmovny a třetím nejvýznamnějším ústavním činitelem člověk, který se snažil celou svojí politickou kariérou v posledních letech tu společnost rozdělovat.

Já se k tomu ještě dostanu podrobněji dál, ale chtěl jsem tady mluvit i o té volbě místopředsedů. Já vím, že jsme teďka v návrhu na volbu předsedy Poslanecké sněmovny, ale chtěl bych i právě proto, aby tady byl i někdo, kdo tu společnost spojuje, navrhnout... Proto vlastně pirátský poslanecký klub navrhl svým jednomyslným usnesením do té volby místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olgu Richterovou. Je to žena, která už tu pozici místopředsedkyně Sněmovny zastávala v tom minulém volebním období. V této funkci Olga Richterová odváděla v těch uplynulých letech skvělou práci, vedla ty schůze s nadhledem, s respektem, s empatií a vždycky hájila kultivovaný a věcný způsob parlamentní diskuse. Troufnu si tvrdit, že i toto je potřeba, abychom tu společnost skutečně spojovali, a ne rozdělovali. O její kvalifikaci na tuto pozici tedy zcela zjevně nemůže být žádných pochyb.

Ještě bych tady zmínil jednu záležitost a to je to, že vlastně když se podíváme teď na ty nominace jak na předsedu Sněmovny, tak i na místopředsedy Sněmovny, tak tam, kdyby nebylo nominace právě Pirátů, není žádná žena.

Měli bychom se znovu zamyslet -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak jsme četli i na billboardech, ne až tak dávno -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zdali skutečně patříme na ten západ, protože v minulém volebním období, jestli si to správně pamatuju, ve vedení Sněmovny sedělo sedm lidí -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ předseda, sedm místopředsedů -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a on to vlastně nebyl předseda, ona to byla předsedkyně a z těch ostatních tam byly i další ženy, takže začínalo se, ze sedmi byly čtyři ženy a potom byly ze sedmi tedy tři ženy, takže víceméně by se dalo říct, že to bylo tak nějak v rámci možností... Je to liché číslo, sedm, ale prostě bylo to tak nějak fifty fifty. Teď v těch nominacích žádná jiná žena než Olga Richterová není. Já bych chtěl připomenout, že v naší zemi mají ženy volební právo od počátku minulého století, pasivní i aktivní. Myslím si, že by bylo fajn, kdyby 50 procent populace bylo reprezentováno ve vedení této instituce v 21. století. Myslím si, že by to bylo moc fajn, kdybychom respektovali skutečnost, že prostě chceme patřit na západ a že už není 19. století.

Dále bych chtěl zdůraznit, že Piráti jsou čtvrtý nejsilnější klub v této Sněmovně. Piráty volilo více než půl milionu lidí, to znamená, podle poměrného systému, který se tady donedávna respektoval, by těchto půl milionu lidí mělo mít svého zástupce i ve vedení Sněmovny, logicky. Nechápu, proč by půl milionu lidí toho zástupce mít nemělo. Tenhle princip se respektoval tady i v zastoupení ve vedení těch výborů, a to proto, že právě to spravedlivé zastoupení lidí a jejich zástupců je základem poměrné demokracie i té důvěry veřejnosti v parlament. Prostě by to mělo odpovídat i v těch výborech vůli voličů a počtu hlasů, které jednotlivé strany získaly ve volbách.

Tím se tedy dostávám postupně ale k samotné volbě předsedy, protože tam samozřejmě může být nějaké ale. Ten problém začíná v momentě, kdy vybíráme tedy konkrétní osobu na tu pozici. Ta konkrétní osoba je člověk, který by měl být samozřejmě kvalifikovaný pro tu funkci, ale do jisté míry je to určitě i nějaký symbol, to, kdo do té funkce nastoupí. My bychom si tady měli odpovědět na otázku, zdali skutečně dává smysl do této funkce postavit Tomia Okamuru, protože přece jenom ta funkce předsedy Sněmovny vyžaduje úctu k ústavě, k legislativě obecně, respekt k rovnosti všech občanů a pokoru k těm demokratickým pravidlům.

Bohužel musím říct, že Tomio Okamura žádný z těchto principů nezastává, naopak opakovaně šíří nenávist a staví politiku na strachu a rozdělování společnosti. Proto bylo jeho hnutí dokonce soudem uznáno jako parlamentní fašistické hnutí. Nyní tady je policie, která žádá o jeho vydání, aby bylo možné řádně prošetřit, jestli skutečně spáchal trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob, z čehož je podezřelý. To je velice významné. Tady nejde jenom o to, že to bude mezinárodní ostuda v momentě, kdy bude zvolen Tomio Okamura do čela Sněmovny, ale jde taky o nějaký signál, signál vůči občanům této země, že skutečně není možné, aby se papaláši skrývali před spravedlností. Prostě tak to to nejde. My bychom tady měli jít příkladem, příkladem v tom, že ta pravidla skutečně platí pro všechny stejně, a proto tady ta vznikající koalice imunity je jednoznačně velkou ránou do důvěry občanů v demokracii v naší zemi. Proto s Piráty odmítáme, aby v čele demokratického parlamentu stál tedy člověk, který záměrně a opakovaně vyzýval k nenávisti, strašil lidi, rozděloval společnost, a aby takovýto člověk reprezentoval ze své pozice rovnou celou Českou republiku, protože my politici jsme tady proto, abychom demokracii posilovali, a ne relativizovali.

Ještě v jednom bodě bychom si měli říct, že nás bude Tomio Okamura reprezentovat, pokud bude zvolen, a to je v jeho postoji k Rusku, protože přece jenom Tomio Okamura vnáší do veřejné debaty ty ruské narativy. Víme, proč to dělá. Je to z jeho pohledu prostě nějaký marketingový nástroj. Jeho pohled na politiku je takový hodně komerční, ale některé z těch věcí jsou velice nebezpečné. Jedná se například o ty jeho úvahy o tom, že bychom měli odcházet z NATO, případně i z EU. Já se ptám, je tohle skutečně většinový názor Sněmovny? Je tohle většinový názor v České republice, že máme odcházet z NATO, zejména v dnešní době, kdy tady máme válku za humny? Myslím si, že ne.

Rád bych se ještě vrátil k jedné věci. V těchto dnech se hojně probírá programové prohlášení vznikající vlády ANO, SPD a Motoristů, kde v podstatě jde o směs populismu a politiky rozdávání dárečků, na které nikdo nedá a nehledá zdroje. Já chápu, že to možná vypadá na první pohled lákavě: všechno všem, vyšší platy, levnější energie, nulové DPH třeba na léky, zrušení poplatků za Českou televizi, Český rozhlas. Akorát že problém je v tom, že pod tou pomocí lidem -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ údajnou -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se skrývá ve skutečnosti zestátnění nezávislých veřejnoprávních médií, nehorázné zadlužení této země, útok na právní stát a na důvěru v instituce a také nějaké sliby, o kterých ani pan Babiš nevěděl, to, že by je chtěl vážně plnit. Co naopak v těch prohlášeních úplně chybí, tak je jasné postavení se na stranu napadeného státu, tedy Ukrajiny, protože šetřit na pomoci Ukrajině je krátkozraké a nebezpečné a zradit spojence není žádné rozpočtové opatření. To je morální selhání a porušení mezinárodních dohod. Bohužel i toto symbolizuje právě Tomio Okamura.

Ostatně to zestátnění veřejnoprávních médií je další kapitolou. Když totiž o financování České televize a Českého rozhlasu budou rozhodovat politici, no tak postupně skončí žurnalistika a začíná propaganda. My to můžeme moc dobře vidět na Slovensku nebo v Maďarsku. Já jsem zakládal spolu se starosty Budapešti, Varšavy a Bratislavy Pakt svobodných měst před pár lety a bylo pro mě naprosto šokující, když jsem zjistil, jak reálně vlastně už nefunguje volná demokratická soutěž v Maďarsku, kde skutečně není možné, aby třeba opoziční politik měl nějaký vstup v jejich státní televizi. Dokonce tam došlo ke kuriózní situaci, že původně přislíbili - maďarská televize - že natočí vstup z toho zakládání a podepisování oficiálních dokumentů v Budapešti, z toho zakládání Paktu svobodných měst, ale protože ten jeden z hlavních protagonistů byl Gergely Karácsony, jeden z vůdců opozice, tak nakonec na poslední chvíli a vlastně bez jakéhokoliv informování se to rozhodli nenatočit, což bylo poměrně překvapení pro Českou televizi, která spoléhala na to, že jim ta maďarská ty záběry poskytne, a následně tedy se ukázalo, že je takhle vyšplouchli. To je skutečně situace, kdy už nemůžeme se bavit o tom, že tam dochází k nějaké svobodné demokratické soutěži, v takové zemi. Proto je krajně nevhodné s těmito věcmi hazardovat.

Další věc je, že když hnutí ANO slibuje boj s korupcí, tak po všech těch kauzách jejího šéfa, to je prostě výsměch společnosti. Ty konkrétní kroky v boji s korupcí v programovém prohlášení tedy logicky zcela chybí. Takže většina těch plánů, těch velkohubých plánů na to, jak Andrej Babiš rozdá peníze lidem, není zjevně vůbec opřena o realitu toho, kde chce všechny ty peníze vzít, aniž by Česko zadlužil na další generace dopředu. Ostatně bych mu za Piráty rád navrhnul, aby vlastně začal primárně u sebe, tedy prostřednictvím paní předsedající, a hlavně u té korupce a střetů zájmů. Ale pokud by to pan Babiš myslel s tou korupcí vážně, tak já se velice těším na jednání s hnutím ANO o tom protikorupčním balíčku, který jsme ostatně s Piráty už nahráli do systému Sněmovny, stejně jako jsme předložili i komplexní opatření na podporu rodin, které pomáhají skutečným lidem, a brzy nahrajeme i zákon o urgentním řešení krize bydlení, který může přinést až 200 000 nových domovů, protože my s Piráty nekrmíme lidi prázdnými sliby, ale férově jim dodáváme to, co jsme slíbili.

Piráti budou v tomto období tvrdou, konstruktivní opozicí -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ostatně budeme zjevně jedinou skutečnou opozicí -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ budeme kontrolovat vládu, budeme stát na straně občanů, ne oligarchů nebo agrobaronů, a budeme také připomínat, že ta demokracie není samozřejmost a že si jI musíme každý den znovu zasloužit. Proto bych byl rád, abychom dnes zvolili slušnost, odbornost a respekt, a právě proto jsme navrhli na post místopředsedkyně Sněmovny Olgu Richterovou a právě proto také jednoznačně odmítáme nominaci Tomia Okamury na předsedu Sněmovny.

Nyní bych se chtěl ještě obrátit na pana Jana Bartoška, prostřednictvím paní předsedající, druhého kandidáta, v tomto bodě ve volbě předsedy Poslanecké sněmovny. Myslím, že je vhodné ty otázky řešit spíše takto na plénu, protože přece jenom jde o důležitou věc. Třetí nejvyšší ústavní činitel, myslím, že si to tu veřejnou debatu určitě zaslouží. Ona to už tady načnula i Olga Richterová, ale já bych to ještě krátce a stručně zrekapituloval, co nás vlastně prioritně zajímá.

Zajímá nás ten postoj k novele jednacího řádu, zejména k tomu, co tedy bude do budoucna, jak se vy osobně stavíte k těm změnám, které tady byly navrhovány v minulém volebním období. Piráti také přinesli svůj návrh, předpokládám, že jste ho asi někdy četl rámcově že jste seznámen, tak třeba mě osobně by zajímal váš postoj k právě tady třeba těmto konkrétním změnám, které směřují k tomu, abychom to jednání vedli, řekněme, civilizovaněji.

Druhá otázka, která tady už zazněla, je, zdali nějakým způsobem litujete toho svého minulého postoje k zákonu o svobodném přístupu k informacím. Mám na mysli ten rozpor podpisu pod to prohlášení Rekonstrukce státu a toho následnému postupu, když reálně došlo na věc, a vlastně i s ohledem na ten výsledek. Přece jenom já si opravdu nemyslím, že by Rekonstrukce státu, byť tato organizace už se proměnila od té doby, tak že by tady nějakým způsobem zaváděli jakousi diktaturu, jak jste tedy to říkal tehdy před pár lety. Naopak si myslím, že svobodný přístup k informacím je důležitý pro občanskou společnost, je to i důležité pro opoziční poslance ostatně, takže by mě zajímalo, zdali nějakým způsobem litujete toho svého minulého postoje, těch svých minulých výroků a podobně.

Dále bych se na vás obrátil, prostřednictvím paní předsedající, také s otázkou, jak se postavíte v tomto volebním období k tomu hlasování o manželství pro všechny, které se tady nepochybně v tomto volebním období také objeví jako návrh, o kterém bychom mohli hlasovat, zdali umožníte, aby se dostalo to hlasování na program. Já vnímám, chápu rozdílné politické postoje v této Sněmovně, rozumím naprosto tomu, že někteří tady třeba tomu nejsou nakloněni, byť pokud někdo má na billboardech, že patříme na západ, tak já bych třeba čekal, že skutečně se to vztahuje i na tyhle věci. Připomenu, že manželství pro všechny mají třeba i na Dálném východě, třeba na Tchaj-wanu to zavedli už také, tak si myslím, že to není jenom na západě. Ale přece jenom otázka zní, zdali to umožníte dát na program. Potom samozřejmě to hlasování je samostatná věc, ale je otázka, vůbec jestli se dostaneme k tomu hlasování, protože minule v minulém volebním období tady byly vlastně četné obstrukce k tomu, abychom se k tomu hlasování tady vůbec nedostali. To si myslím, že není dobře. Je jasné, že člověk má nějaký politický názor, že ho vyjádří potom tím hlasováním, to je naprosto všechno v pořádku, ale je zvláštní, pokud se upírá vůbec ta možnost, aby se o tom dalo mluvit tady v této instituci, potažmo hlasovat. To si myslím, že je chyba.

Poslední moje otázka, kterou bych vám rád položil, prostřednictvím paní předsedající, je váš názor na porušení těch třicetiletých tradic, třicetiletých tradic, které tady ve Sněmovně byly zvykem, že skutečně občané jsou poměrně zastoupeni prostřednictvím svých zástupců nejenom členstvím v těch výborech, ale také do jisté míry v jejich vedení a také, že mají své zástupce třeba v podobě místopředsedů v grémiích těch výborů, tak aby ti občané mohli být reprezentováni. Vracím se k tomu, že tady je půl milionu lidí, na které se tahle Sněmovna chystá vykašlat, jejichž práva vyplývající z ústavy se chystá pošlapat, a mě by tedy zajímalo, jaký je váš názor na toto porušení třicetiletých tradic tady ve Sněmovně. Já se ptám i proto, že třeba na magistrátu na druhé straně řeky jsme to naopak zavedli. Naopak tam nebývalo tradicí, že opozice tam má nějaké výbory, nicméně v tomto probíhajícím volebním období na komunále jsme to naopak zavedli, takže tam jsou skutečně poměrně reprezentováni v těch vedení výborů všechny strany včetně SPD. To má zrovna výbor pro zdravotnictví, protože tam mají pana profesora Seidla, u toho také nepochybně není žádného sporu o jeho odborné kvalifikaci, takže je zcela logické, že zasedl ve vedení výboru pro zdravotnictví na magistrátě. Přijde mi tedy velice zvláštní, že my to na magistrátu tady na druhé straně řeky zavádíme, tyto principy, a tady by se od nich naopak mělo upouštět a naopak tady bychom měli vysílat signál, že vlastně nám jsou tady některé skupiny obyvatel vlastně lhostejné, že jejich právo na to být nějak zastoupen, které vyjádřili ve volbách, vlastně nic neznamená a že se na ně vlastně může tahle instituce tímto způsobem vykašlat. Tak to by mě zajímalo, váš názor na tuhle věc. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní vystoupí pan předseda Tomio Okamura, následovat bude pan ministr Ženíšek s přednostním právem a poté pan ministr Martin Dvořák. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení občané, dovolte mi poděkovat nově vznikající vládní koalici za čest být jejím kandidátem na funkci předsedy Poslanecké sněmovny. Chápu také, že nejsem kandidátem všech, ale slibuji, že pokud dostanu důvěru a budu zvolený, budu nestranným předsedou všech bez ohledu, zda jsem jejich hlasy dostal, či nedostal. Volební boj, ve kterém jsme stáli proti sobě, je za námi a před námi je naopak společná práce ve prospěch naší země a našich občanů. Myslím, že v tomto ohledu bychom měli umět najít společnou řeč i vůli společně pracovat. Já osobně jsem připraven a podávám obrazně ruku každému, kdo je ochotný ji přijmout. Vážené poslankyně, vážení poslanci, přeji vám hodně sil, zdraví a vše dobré v nové Sněmovně. Děkuju za pozornost. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan ministr Marek Ženíšek vystoupí s přednostním právem, následovat bude pan ministr Dvořák a poté pan předseda Philipp. Prosím, máte slovo.

 

Ministr pro vědu, výzkum a inovace ČR Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem velmi pozorně poslouchal, pečlivě jsem si chtěl poznamenávat některé části z projevu mého předřečníka. Stihnul jsem jedinou věc a ta mě, musím říct, do jisté míry ne úplně přesvědčila o tom, že bych měl hlasovat pro pana poslance Okamuru. I ta malá část, která byla řečena a která by na první pohled mohla být vnímána jako jakési líbivé gesto nebo možná i důvod pro to, abychom uvažovali o hlasu pro pana poslance, tak těm líbivým slovům nevěřím. Nevěřím na změnu poslance během jednoho dne nebo ze dne na den.

Bylo toho řečeno velmi mnoho mými předřečníky. Musím říct, že s většinou toho souhlasím a většinu toho podepisuji, co tady zaznělo. Dovolím si jen já sám osobně za sebe několik málo bodů, které považuji za nutné, aby zde z tohoto místa zazněly. Bylo řečeno mnohokrát, že budeme rozhodovat o člověku, který nebude jen řídit Sněmovnu, podepisovat, ale bude tváří celé Sněmovny, celé Poslanecké sněmovny, jehož hlavní činností je také reprezentovat celou Sněmovnu, ať už doma, anebo v zahraničí, bude jednat s partnery, bude jednat s prezidentem, bude jednat se zahraničními delegacemi, bude je zde za nás za všechny vítat, pokud přijedou, a proto musíme vážit nejenom politické výhody pro jednoho či druhého tady v sále, ale především důsledky takové volby v širším kontextu.

Rozhodnutí řady z vás tady může vést k tomu, že poprvé v polistopadové historii se o třetí nejvyšší funkci ústavního činitele v zemi bude ucházet obviněný politik, o jehož vydání k trestnímu stíhání žádá policie Poslaneckou sněmovnu. V naprosté většině vyspělých demokracií by nebylo možné takovou osobu nominovat, natož ji pak zvolit. Ten samotný fakt by ji z té volby automaticky vyloučil. Proto by i mě velmi zajímalo, aby někdo z budoucí šestikoalice -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ logicky by to asi měl být budoucí šéf šestikoalice -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nám všem objasnil a vysvětlil všechny přednosti a důvody, proč bychom měli Tomia Okamuru volit.

Samotný fakt, že navrhujete někoho, o kom bude brzy rozhodovat tato Sněmovna, zda ho vydáme, či nevydáme, tak do jisté míry ukazuje, s jakým respektem přistupujete k funkci třetího nejvýše postaveného ústavního činitele v zemi. Tím prvním signálem po té volbě bude, že vypustíte do světa, že Česká republika má předsedu dolní komory parlamentu, o jehož vydání žádá policie. Tím druhým, že Česká republika bude mít pravděpodobně i trestně stíhaného premiéra, pokud bude vydán, a že jediným smyslem celé této volby, kvůli které jsme se dnes sešli, je handl, ve kterém se navzájem podpoříte, a aby nebyl dostatek hlasů pro ono vydání. Je to spojenectví podle mého názoru, které je založené na strachu z trestní odpovědnosti.

Musím přiznat, že je vskutku úctyhodné, že někdo, kdo se uchází o post předsedy Sněmovny, se nechal slyšet, že chce kultivovat chování v Poslanecké sněmovně, ale podle všech dostupných informací, které my všichni tady máme z minulosti k dispozici, by takový člověk měl nejprve kultivovat sám sebe. Kandidát, kterého šestikoalice navrhuje, opakovaně pohrdá nejenom demokratickými institucemi, útočí na Senát, prezidenta i média veřejné služby. Obstrukce během schůze a nesmyslné jedenáct hodin trvající projevy při projednávání například korespondenční volby jsou spíše parodií na Poslaneckou sněmovnu nežli její kultivací. Ten výčet dalších pochybností popsali předřečníci a myslím, že nemusím je znova opakovat a všichni je dobře známe.

Nebudu hlasovat pro kandidáta navrženého šestikolací ne proto, že jsem součástí budoucí opozice, ale proto, že nelze přijmout obchod "ty nevydáš mě a já zase tebe". To zkrátka do vyspělé demokracie nepatří. Na závěr si dovolím ještě jednu poznámku. Jako bývalý předseda zahraničního výboru a stále ještě jako člen vlády jsem se opakovaně setkával a setkávám s našimi partnery v rámci NATO, Evropské unie i mimo ni a říkám zcela otevřeně: Proruského předsedu Poslanecké sněmovny, o jehož vydání k trestnímu stíhání žádá Policie České republiky, kromě Maďarska, Slovenska našim spojencům nevysvětlíte. Nevysvětlíte to nijak, ztratíme důvěru, kterou jsme si roky pracně budovali. Naše demokracie si zaslouží víc, naši občané si zaslouží víc, my tady v sále si zasloužíme víc. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní je přihlášen s přednostním právem pan ministr Martin Dvořák, poté pan předseda Philipp a následovat bude pan ministr Lukáš Vlček, také s přednostním právem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr pro evropské záležitosti ČR Martin Dvořák: Děkuju za slovo, vážená paní předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, kolegové, kolegyně z vlády, Alenka říkala, že mám obstruovat, tak jsem si přinesl pár poznámek (Pokládá materiály.) a láhev vody (Ukazuje lahev.), bude to dneska dlouhé. Ne, dělám si samozřejmě legraci. Nepotřebuji obstruovat, nepotřebuju jedenáct hodin na to, abych vám tady četl výstřižky z novin. Bude mi stačit jedenáct minut, možná i méně. Nechci obstruovat, ale nechci se stydět před svými dětmi a vnoučaty, až se mě jednou zeptají: Táto, dědo, co jste dělali, když volil parlament toho nácka? Já prostě cítím potřebu jako občan a poslanec, jako občan a člen této vlády, se k tomu vyjádřit. Nebude to dlouhé.

Nicméně považuju za nutné vysvětlit, sdělit to zásadní: proč Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny. Ne proto, že je naším politickým oponentem, ne proto, že se v lecčems neshodujeme, možná skoro v ničem, ale protože je popřením všeho, na čem stojí důvěryhodnost této instituce, jíž vy všichni jste členy. Někdy se říká, že politika je souboj idejí, ale tohle, tohle není souboj idejí. Tady nejde o pravici, levici, liberalismus, konzervatismus, opozici nebo koalici, tady jde o samou podstatu politické kultury, o to, jestli v čele Poslanecké sněmovny v naší zemi může stanout někdo, kdo pohrdá institucemi, pravidly, zákony, a dokonce i občany této země. Teď nemluvím o běžné politické kritice, to je v pořádku, ta je součástí demokracie.

Já mluvím o trvalém a systematickém očividném pohrdání, které se stalo politickým stylem Tomia Okamury. Tomio Okamura pohrdá lidmi, těmi, kteří nezapadají do jeho představ o normálnosti, těmi, kteří jsou jiní než ostatní, jsou slabší, zranitelnější, má jinou barvu kůže, jiného Boha, jiné vyznání, jinou orientaci. Vysmívá se menšinám, vysmívá se lidem v nouzi, těm, kteří potřebují pomoc místo odsudku, a nazývá je parazity. Dělá to s úsměvem nebo možná spíš s úšklebkem, protože ví, že pohrdání se v naší politice dobře prodává. Ostatně soudím, že Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Tomio Okamura pohrdá institucemi, pohrdá parlamentem, soudy, justicí, veřejnoprávními médii. Kdykoli mu rozhodnutí nebo zpráva nevyhovuje, označí je za zkorumpované, zmanipulované nebo případně i vlastizrádné. Je to jednoduché, efektivní a je to nesmírně nebezpečné, protože když znevěrohodníme všechny instituce, zůstane už jenom chaos a ten se dá snadno ovládat. Ostatně soudím, že Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Tomio Okamura pohrdá pravidly. Když se mu nelíbí, mluví o spiknutí. Když prohraje, křičí o podvodu. Když mu někdo odporuje, označí ho za zrádce. Když mu zákon nehraje do karet, nazve ho nespravedlivým. Ostatně soudím, že Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Tomio Okamura pohrdá i spravedlností samotnou, když se mu nelíbí výrok soudu, nazve jej politickým procesem. Ano, Tomio Okamura je dnes trestně stíhán pro podněcování nenávisti, zopakuji podněcování nenávisti. To není maličkost, to není přešlap, to je důkaz, že jeho slova nejsou nějakým ojedinělým expresivním úletem, ale jsou cíleným šířením nenávisti. To koneckonců potvrdil ve svém usnesení z konce letošního října i Nejvyšší správní soud, který se zabýval kampaní, kterou v letošních parlamentních volbách využila právě SPD vedená Tomiem Okamurou. Dneska už tady ten rozsudek, myslím, jednou zazněl. Zopakuji, co je podle mě to důležité. "Co však má a musí zůstat v předvolební kampani nepřípustné je podněcování nenávisti vůči jakékoli skupině lidských bytostí a vyvolávání strachu z nich, zvlášť při vědomí historické zkušenosti s nacistickou a komunistickou propagandou, která ve 20. století zobrazovala příslušníky jiných ras či jiných společenských tříd podobným způsobem, jako to činí SPD, tedy jako hrozbu pro naši společnost, před kterou je třeba nás bránit všemi prostředky. Přesně k tomu směřují fotografie migrantů s noži v ruce ze sociálních sítí SPD." Konec citátu. Zmíněným letákem se tedy zabývají orgány činné v trestním řízení. Vy všichni tady budete rozhodovat nejen o tom, zda Tomio Okamura vstane v čele Poslanecké sněmovny, budete brzy muset rozhodnout také o tom, zda se bude každému v naší zemi měřit stejným metrem, a tedy zda za své činy vstane Tomio Okamura před soudem nebo ho nejméně na čtyři roky budete chránit před spravedlností. Poskytnete mu ochranu, jakou jeho spoluobčané před soudy nemají a mít nemohou? A proč vlastně? Není to náhodou arogance moci? Ostatně soudím, že Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Řekněme si to otevřeně. Tomio Okamura je politik, který žije z rozdělování. No, někdy taky z přerozdělování. Ale pro něj, čím více se lidé hádají, čím víc se bojí, čím víc se navzájem nenávidí, tím lépe pro něj. Zatímco jiní se snaží spojovat, Tomio Okamura rozděluje, zatímco jiní hledají řešení, on hledá viníky, zatímco jiní mluví o naději, on vyvolává strach. Ale předseda Poslanecké sněmovny přece nemůže být obchodník se strachem. Měl by to být člověk, který má úctu k faktům, k zákonům, pravidlům a také především k lidem, ke svým spoluobčanům. Musí být garantem důstojnosti této instituce a důstojnost je přesně to, co by pod jeho vedením vytratilo vedení jako první. Ostatně soudím, že Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Tady ve Sněmovně se často přeme o zákony, paragrafy, čísla, o to, kdo má lepší plán, lepší strategii, účinnější reformu. Ale jsou chvíle, kdy jde o víc, kdy jde o to, jaký obraz vysíláme do světa o naší zemi a o naší společnosti, o to, co tím říkáme sami o sobě, o tom, jakou zemí chceme být. Chceme být zemí, kde v čele zákonodárného sboru stojí člověk, který se zákonům sám vysmívá, zemí, kde důstojnost slabších je terčem posměchu, zemí, která se vzdá masarykovské humanity, protože nenávist se prodává lépe? Já takové Česko nechci a věřím, že nejsem sám. Zakladatel tohoto státu Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že demokracie je diskuse a také to, že je to především víra v člověka a v humanitu. Tomio Okamura reprezentuje pravý opak. Reprezentuje politiku pohrdání, strachu, politiku, která místo odpovědnosti nabízí ventil nenávisti. Vy dnes nerozhodujete o jediné funkci, rozhodujete o tom, jestli předsedou Sněmovny může být člověk, který veřejně pošlapává ideály a hodnoty, na nichž stojí naše demokracie. Ostatně soudím, že Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Někdo může říct: Vždyť je to jenom symbolická, ceremoniální funkce. Ano, ale symboly jsou někdy velmi důležité, pokud na post předsedy Poslanecké sněmovny dosadíte člověka, který pohrdá lidmi, státem a jeho hodnotami, říkáme tím, že na ničem z toho už vám vlastně nezáleží, a já věřím, že na tom záležet má a musí, že pořád ještě platí, že pravda a láska mají větší sílu než cynismus a nenávist, i když už se to dneska moc nenosí. Věřím, že slušnost není slabost, že respekt ke druhým není zbabělost a že obrana masarykovských ideálů humanitních není naivita, ale odvaha a povinnost. A proto říkám, Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, protože reprezentantem české demokracie nemá být člověk, který se jí vysmívá, který jí nevěří, a nevěří v to, co tato instituce symbolizuje. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem vystoupí pan předseda Tom Philipp, následovat bude pan ministr Lukáš Vlček a poté pan ministr Petr Hladík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tom Philipp: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, ostatně i já soudím, že Tomio Okamura nemá být předsedou této Poslanecké sněmovny, a proto mi dovolte vyjádřit se k volbě předsedy Poslanecké sněmovny. Kandidují dva lidé, slušný člověk Jan Bartošek a předseda SPD Tomio Okamura.

Jan Bartošek, je to poslanec s dlouholetou parlamentní zkušeností, poslanec, který je poslancem od roku 2013. Dvakrát byl místopředsedou Poslanecké sněmovny: v letech 2014 až 2017 a 2021 až 2025. Je to zkušený matador, který umí řídit schůzi i ve vypjatých situacích se zachováním důstojnosti debaty. Opakovaně vystupuje na podporu slušnosti, respektu k pravidlům a kultuře parlamentní diskuse. Je to uznávaný místopředseda Poslanecké sněmovny, který opakovaně reprezentoval Poslaneckou sněmovnu v zahraničí a vždy dbal na dobré jméno České republiky. Jako předseda Poslanecké sněmovny by to byl výborný, mezinárodně uznávaný a respektovaný reprezentant České republiky.

Dalším kandidátem je Tomio Okamura, člověk, kterého zde vykreslili moji předřečníci. Je to člověk, který urážel ženy, například Markétu Adamovou Pekarovou, a to tím nejcyničtějším způsobem. Je to člověk, který urážel své kolegy v Poslanecké sněmovně, a to tím nejhrubším, hulvátským způsobem, například Jana Bartoška. Je to člověk, který uráží a dehonestuje menšiny, například tu romskou, a to tím nejhorším způsobem, kdy bagatelizuje její utrpení v táboře pro Romy v Letech během druhé světové války. Tomio Okamura je také člověk, který opakovaně zpochybňoval naše ukotvení v Evropské unii a v NATO. Připomenu výroky: "EU je zbytečný, předražený byrokratický spolek. Evropská unie i NATO naprosto selhaly. Na EU a NATO nemůžeme v žádném případě spoléhat. Já bych hlasoval pro vystoupení České republiky z Evropské unie." To jsou všechno jeho citace.

Opravdu si, vážené kolegyně a kolegové, myslíte, že nominant trojkoalice ANO, SPD a Motoristů, nominant pana Andreje Babiše, pan poslanec Tomio Okamura, je vhodným představitelem této Poslanecké sněmovny, a to jak pro domácí, tak pro zahraniční politiku? Opravdu si myslíte, že Tomio Okamura má být člověk, který bude formovat na svých cestách obraz České republiky v zahraničí?

Nyní citace a taky dotaz: "Vy si jezdíte v nejnovějším BMW, užíváte si luxus, luxus předsedkyně Sněmovny. Plnými doušky si užíváte, užíváte toho luxusu. To je váš životní styl. To je hnus." Ano. Vy, co jste zde zvoleni již poněkolikáté, víte koho cituji. Vy, kteří zde zasedáte poprvé, vězte, že je to citace kandidáta nové koalice ANO, SPD a Motoristů, kandidáta Andreje Babiše, pana Tomia Okamury.

Pan poslanec Okamura zde v plénu sněmovny kritizoval, že si předsedkyně Sněmovny prý užívá luxus -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tento luxus -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například služební vůz s řidičem, a označil jej za hnus. Já se chci zeptat, prostřednictvím paní předsedající, pane poslanče Tomio Okamuro, budete stát za svými slovy, i když budete nyní ten luxus moct využívat vy sám, tyto výhody? Pane poslanče, vzdáte se toho, jak říkáte, hnusu? Například vozu s řidičem, ale i dalších výhod? Přijďte a řekněte nám to tady na kameru jako svým spoluzasedajícím poslancům a také veřejnosti.

Dovolím si další výzvu nebo dotaz. Vzhledem k tomu, že pan poslanec Okamura neodůvodnil a neobhájil svoji nominaci, chci vyzvat, prostřednictvím samozřejmě paní předsedající, pana poslance a možného budoucího premiéra Andreje Babiše, ať přijde a řekne nám, proč umožnil tu situaci, aby tento člověk mohl kandidovat na třetí nejvyšší funkci ve státě. Ať nám přijde vysvětlit a obhájit tento svůj krok. Byl to právě on, kdo říkal, že je jediný, kdo vyjednává za ANO. Tento krok padá plně na jeho hlavu.

Nyní se obracím na vás, vážené poslankyně a vážení poslanci. Dovolte mi připomenout slib, který jste před pár hodinami dali. Část slibu zní: "Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu svého lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Vážené kolegyně a vážení kolegové nové koalice, žádám vás a prosím, zamyslete se ještě jednou nad tím, zda vás vaši voliči vyslali do Poslanecké sněmovny s mandátem volit Tomia Okamuru na pozici místopředsedy (předsedy?) Poslanecké sněmovny. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní vystoupí pan ministr Lukáš Vlček s přednostním právem a dále poté pan ministr Petr Hladík. Zatím jako poslední je přihlášen s přednostním právem pan ministr Hladík. Prosím, pane ministře Vlčku, máte slovo.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Lukáš Vlček: Paní předsedající, dámy a pánové, milé kolegyně, kolegové, poslankyně, poslanci, já vám přeji hezké odpoledne a dovolte tedy, abych taktéž k bodu, který se týká volby předsedy Poslanecké sněmovny, třetí nejvyšší ústavní funkce v České republice, tedy vystoupil. Volba Tomia Okamury předsedou Poslanecké sněmovny je reputační, bezpečnostní a hospodářské riziko pro Českou republiku. No a myslím, že tímto bych mohl skončit, protože již vše bylo řečeno mými předřečníky. Já osobně si myslím, že Tomio Okamura je nekompetentní osobou pro vedení Sněmovny, a osobně si myslím, že musíme lidi hodnotit podle jejich předchozích činů. Jak říká jedno staré české přísloví, že starého psa novým kouskům nenaučíš, tak je podle mého názoru velmi naivní si myslet, že ten, kdo tady předchozí roky destruoval parlamentní kulturu, tak ji najednou sám začne tvořit.

Trochu mě zaráží vlastně, kde vůbec je. On na začátku tady byl na prvotní projev pana premiéra, pak na svůj projev. Vešel se do dvouminutové takzvané faktické poznámky, aby opět odešel. Já si vlastně... Nikdy bych vám, dámy a pánové, i těm, co nás sledují, bych nikdy asi nedoporučil: Pusťte si projev Tomia Okamury. Dneska vám to doporučím, protože to byl tak rychlý projev, na který jsme doteď nebyli zvyklí. Já se znova ptám, kde je Tomio Okamura? Nezajímá ho to? Očividně asi ne, vždyť se chlubil, že dokáže u tohoto pultíku stát hodiny a hodiny a mluvit a najednou nedokáže sedět a poslouchat? Asi mu to není úplně příjemné a já se mu vlastně ani nedivím, když zde jenom slyšíme ty citace, které já nebudu opakovat, z jeho předchozích výroků a z jeho předchozí práce právě zde v Poslanecké sněmovně. Já budu trochu osobní. Já jsem před čtyřmi lety jako začínající poslanec zažil velké zklamání o parlamentní kultuře a právě pan Tomio Okamura k tomu výrazně přispěl, k té frustraci a zklamání v myšlence toho, že by lid měli reprezentovat ti nejlepší z nejlepších a hledat řešení, a ne tady stát hodiny a hodiny a pak se tím vlastně ještě chlubit.

Já když si krátce pročtu nebo otevřu programové prohlášení vlády -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a věřím, že na něj ještě dojde řeč v těch dalších týdnech -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a jenom když se podívám na základní, první bod preambule a zásadní priority vlády, které když budu citovat, tak zní: "Česká republika stojí na prahu období, v kterém je nutné obnovit důvěru občanů ve stát, jeho instituce i schopnost zajistit spravedlivé, bezpečné a prosperující prostředí pro všechny." OK, takže to znamená tedy, že hned na začátku zvolíme do čela Poslanecké sněmovny někoho, kdo -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a dneska tady padlo -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kdo se může ve velkých uvozovkách chlubit xenofobními, rasistickými a jinými výroky, někoho, kdo tady destruoval čtyři roky parlamentní systém? Ona přece jenom role sněmovny -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a opravdu si to uvědomme -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak není jen o té pomyslné výši platu, autu s řidičem, ale je to, dámy a pánové, opravdu velmi důležitá pozice z pohledu diplomatické práce a dopadů na hospodářské a bezpečnostní otázky. Věřte, že mně osobně není vůbec příjemné jako ministru, který mluví se svými kolegy na radách, které mám v gesci, a není mi vůbec příjemné, když za mnou tito kolegové chodí a ptají se velmi vážně: Je opravdu reálné, že člověka s těmito xenofobními, rasistickými a jinými názory zvolíte do třetí nejvyšší ústavní pozice? Je velmi naivní si myslet, že tato volba neohrozí naši reputaci a nebude mít dopad na hospodářské vztahy. Dámy a pánové, bude. Bude to mít negativní dopad na naše hospodářské vztahy, respektive na naši reputaci nejenom v Evropské unii.

Dovolte, abych tady na místě apeloval na poslance a poslankyně, aby si vzpomněli na svůj poslanecký slib. Vím, že mnoho poslanců z nové vládní koalice, tak jim tato volba vůbec není příjemná a já jim plně rozumím. Proto dovolte, abych skončil glosou, kterou si s dovolením vypůjčím od Motoristů a z jejich volební kampaně. Dámy a pánové, nevolte Tomia Okamuru, nikdo se to nedozví. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní poprosím pana ministra Hladíka s přednostním právem o jeho vystoupení, zatím tedy jako poslední je přihlášen s přednostním právem. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Dámy a pánové, krásné dobré odpoledne. Nepřekvapím. Nebudu podporovat Tomia Okamuru na pozici předsedy Poslanecké sněmovny, protože není podle mě způsobilý tuhletu funkci vykonávat. Poslanecká sněmovna je místem férového politického soupeření, je také institucí důvěry, odpovědnosti a služby lidem. Možná se vám to zdá být patetické, ale je to tak. Je to tak a je to naše společná odpovědnost všech 200 zvolených poslanců. Předseda Sněmovny má pomáhat udržet názory v rovnováze, má chránit důstojnost parlamentu, zajišťovat prostor pro debatu a hájit práva jak většiny, tak opozice.

Teď si položme otázku, každý z vás si ji položte: Zvládne to člověk, který poslední roky systematicky a skoro destruktivně nabourává fungování Sněmovny? No prostě nezvládne. Za mě takový člověk nemá být předsedou Poslanecké sněmovny. Předsedou Sněmovny má být zkušený demokrat, ne nějaký fejkový demokrat. Ano, Tomio Okamura je fejkový demokrat. Tváří se jako obránce svobody, ale když se mu něco nelíbí, tak začne křičet, že všechno je zmanipulované, pohrdá českou demokracií. Jen si z ní dělá srandu a využívá ji ve svůj prospěch, politický i byznysový. Tomio Okamura se chce stát symbolem instituce, kterou léta urážel, zesměšňoval a zpochybňoval. Prostě fejkový demokrat.

V každé době má předseda Poslanecké sněmovny svou konkrétní úlohu. Někdy musí být rozhodčí, jindy člověk, který najde kompromis mezi rozdílnými politickými světy, a hlavně má být člověk, který nám chce... vlastně nechce a nemá ukazovat svoje ego. Zvládne to Tomio Okamura?

Předseda Sněmovny má mít zkušenost. Tomio Okamura má zkušenost z nejdelších a nejzbytečnějších projevů v historii tohoto parlamentu. Ano, minulé volební období úspěšně soupeřil s Andrejem Babišem o to, kdo déle, zbytečněji vydrží u tohoto pultu žvanit, kecat, urážet, nadávat, zesměšňovat a lhát. Možná ten souboj vyhrál, dobře. Předseda má mít ale nadhled, má mít schopnosti vést a občas i ustoupit. Tomio Okamura nic takového nemá. A hlavně, předsedou Poslanecké sněmovny má být velký zastánce demokracie, věcnosti a hlavně dialogu. Slovo demokracie má Tomio Okamura napsáno akorát v názvu své vlastní politické strany. To je tak všechno. Není zastáncem demokracie. Je to zastánce rasismu, xenofobie a nenávisti. Ono se nezapomene na to, že prostě popírá koncentrační tábory. Digitální stopa tady je. Chvilku plyšáci, pak popírání holocaustu. To je Tomio Okamura.

Několik konkrétních příkladů, proč Tomio Okamura nesplňuje nároky, které má takto vysoce postavená státní funkce na mysli. Tomio Okamura nesnáší Evropskou unii, chce ji zničit. Víte, kdo budoval tu Evropskou unii? Ano, byli to křesťanští demokraté, byli to lidovci. Ano, Evropská unie není dokonalá, má svoje chyby, má svoje mouchy -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ také je tvořena lidmi -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale je to potřebný a ideální projekt, díky kterému je Evropa bezpečná, hospodářsky roste, umožňuje, aby každý se našel, aby byla svobodná, aby chránila práva všech lidí. Já si nedovedu představit, že nějaký fejkový demokrat, kterým je Tomio Okamura, by nás měl reprezentovat na jednání v EU nebo ve světě. Tomio Okamura zpochybňoval naše členství v Unii a také v NATO.

Nedovedu si představit, že předsedou Sněmovny bude někdo, o kom Nejvyšší správní soud řekl, že jeho hnutí používá kampaň, která se podobá tomu, jak vykreslovala příslušníky jiných ras a společenství dřív nacistická a komunistická propaganda. Já to budu citovat přesně: "Co však je a má zůstat v předvolební kampani nepřípustné, je podněcování nenávisti vůči jakékoliv skupině lidských bytostí, vyvolávání strachu z nich, zvláště při vědomí historické zkušenosti s nacistickou a komunistickou propagandou, která ve 20. století zobrazovala příslušníky jiných ras či jiných společenských tříd podobným způsobem, jako to činí nyní SPD, tedy jako hrozbu pro naši společnost, před kterou je potřeba nás bránit všemi prostředky." Konec citace soudu, nikoliv výrok jiného politika nebo politického oponenta. Tomio Okamura sám sebe často označuje jako oběť rasistických nebo xenofobních výroků, jako osobu, kterou v mládí za jeho původ šikanovali. O to horší a lidsky pokrytecké takové chování je.

Poslední čtyři roky fungování Sněmovny ničil a cíleně chtěl zničit politickou kulturu v naší zemi. Nezvládal tu politickou kulturu. Není to osoba, která by jednání schůze zklidňovala nebo hledala kompromisy.

Pokud bude zvolen, tak bude třetím nejvyšším ústavním činitelem. Já nevím, jestli Andrej Babiš ví, že pokud bude premiérem této země, bude až čtvrtým nejvyšším ústavním činitelem, takže ano, ústavně Tomio Okamura bude nad Andrejem Babišem. Je to vlastně odpovědnost samotného Andreje Babiše, který dopustí - protože jeho hnutí ANO má 80 poslanců - kdo nakonec zvolen předsedou Poslanecké sněmovny bude. Nezapomínejme i na odpovědnost předsedy nejsilnější politické strany v současné Poslanecké sněmovně.

Jako ministr životního prostředí a ochránce české kultury a krajiny musím říct, že Tomio Okamura nejenom že odmítá chránit českou krajinu, ale pomáhá ji ničit, soustavně. On v minulém volebním období blokoval projednání novely zákona o ochraně přírody a krajiny, blokoval novelu zákona o myslivosti kvůli které... tomu, že není novelizována, tak české zemědělství a lesnictví přichází o miliardy na hospodářských ztrátách způsobených zvěří každý rok. Svou politikou chce také plýtvat drahocennými surovinami, které se dají opakovaně používat. Mohl pomoci obchodníkům a podnikatelům, ale on řekl ne. Pokud by totiž sám musel ve svém sushi obchodě vybírat zálohované nápoje, jak řekl, tak to odmítne. Tak se tak přesně stalo. Přesně kvůli takovým lidem, jako je Tomio Okamura, platíme miliardové pokuty za špatnou recyklaci, za špatné nakládání s odpadem.

Víte, předseda Sněmovny je také velmi důležitou osobou pro parlamentní diplomacii. Já si vlastně neumím představit, že by Tomio Okamura letěl vyjednávat a upevňovat naše vztahy třeba na Tchaj-wan. Vy (si) to umíte představit? Já ne.

Hlavně, on si vlastně hraje na drsňáka, ale ve skutečnosti si ani netroufne pak kandidovat ve skutečné koalici. Vytvoří slepenec stran tak, aby se do Sněmovny dostaly, protože se bojí. Výsledek voleb mu také dává za pravdu, že kdyby šel do otevřené koalice, tak by se tato koalice do Sněmovny nedostala.

My nabízíme jiného kandidáta, Jana Bartoška. Člověka, který nejenom že dostane můj hlas, ale je opravdu skutečný demokrat. Je to křesťanský demokrat. Je to člověk, který prošel velmi tvrdou oponenturou. Je to člověk, který už dvakrát jako místopředseda Sněmovny naši Sněmovnu nejenom řídil, ale také velmi často reprezentoval v zahraničí. Je to člověk, který má obrovské zkušenosti a respekt v zahraničí. Myslím, že když se zeptáte kolegů třeba z izraelské ambasády, tak vám potvrdí, jakou autoritu a respekt Jan Bartošek nejenom v Izraeli, v bezpečnostní komunitě a v celé řadě dalších institucí požívá. Takovouhle osobnost bychom měli zvolit, osobnost, která je čitelná, předvídatelná, skutečný diplomat a skutečný demokrat. To je Jan Bartošek. Proto jsme ho nominovali na předsedu téhleté ctěné Sněmovny. Právě proto, aby v čele stál člověk schopný konsenzu, člověk schopný vyjednávat, dát prostor koalici, dát prostor opozici, aby kultivoval parlamentní diskusi, ne ji vyostřoval.

Mně také vadí to, že tady není a nesedí Tomio Okamura, aby reagoval na naše dotazy. Mně také vadí, že tady nesedí lídr nejsilnější politické strany v zemi Andrej Babiš, aby reagoval na dotazy. Ale je to jejich odpovědnost. Je to jejich odpovědnost, že nejsou schopni... Prokazují svoji... tím, že tady nejsou, že nejsou schopni reálné debaty a diskuse.

Česká republika si zaslouží v čele Sněmovny skutečného demokrata, ne nějakého fejkového, jako je Tomio Okamura, protože fejkoví demokraté dokážou jen ničit a nikdy nic nevybudují. My budeme volit tajnou volbou, takže to je nakonec na každém z nás a tuhletu odpovědnost si potom čtyři roky poneseme. Hezký den. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Vyčerpali jsme všechny přihlášky s přednostním právem. Nyní tedy přistoupíme k řádným přihláškám. Jako první se přihlásila paní poslankyně Barbora Urbanová, poté vystoupí pan poslanec Karel Dvořák. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den, kolegyně, kolegové. Nebojte se, já budu velice stručná a minimalistická, tak jak jsem byla i předchozí volební období.

Já tady vystupuji za prvé s tím, že bych ráda poblahopřála všem nově zvoleným poslancům, kteří tady třeba sedí poprvé a kteří se stejně jako já před čtyřmi lety koukají na ten pultík a říkají si, že k němu nikdy v životě nepůjdou a budou se stydět. Vidíte to, za čtyři roky získáte nějaké zkušenosti a už vám to tolik vadit nebude.

Zároveň chci poblahopřát i těm zkušenějším. Právě u tohoto tématu se chci dotknout toho, že já vlastně za ty čtyři roky tady cítím to, že my neustále mezi sebou... Koalice-opozice, ve chvíli, kdy si obracíme role, tak mezi námi panují takové ty věčné výčitky: Vy jste nám toho nezvolili, vy jste nám nezvolili tamtu, vy jste zvolili tohoto. A vlastně o tom je i ta dnešní schůze, kdy je mi jasné, že vám vlastně není vůbec příjemné, že jste uzavřeli nějakou dohodu, kterou se zřejmě chystáte ctít, a my vám tady vyčítáme, že podporujete toho kandidáta, na kterém jsme se dohodli nebo na kterém jste se vy dohodli. Možná bychom se právě v tuto chvíli měli vrátit k tomu, že jednou bychom těch výčitek a těchto vztahů měli zanechat, protože zrovna já jsem si za ty poslední čtyři roky vyzkoušela roli té, která se snažila spolupracovat a snažila se nacházet i s vámi společnou cestu a společné věci, na kterých se můžeme shodnout a můžeme společně opravdu prosadit velké změny a mnoho dobrého přinést této zemi.

Samozřejmě taková Sněmovna by zřejmě fungovala jinak než to, co jsme zažili tady čtyři roky. Bohužel právě Tomio Okamura byl symbolem toho, co tady nefungovalo a co tady bylo špatně. Musím tady připomenout ten báječný den. Já si pamatuju velice dobře, že to byl čtvrtek, kdy jsme všichni přišli do práce v těch 9 hodin, pan Okamura se přihlásil a 10 hodin a 44 minut mluvil a mluvil a vydržel nečůrat. Vlastně jsem se vás chtěla zeptat, jestli byste se nezamysleli nad tím, jestli si vůbec pamatujete, na jaké téma ten den jsme měli jednat. Co to bylo za tisk, co to bylo za návrh? Já mám pocit, že si to už nikdo z nás vlastně nepamatujeme, že opravdu máme jenom to trauma, že jsme tady všichni seděli a čekali. V tu chvíli já si pamatuju, že se řešil mediálně případ jedné dívky, která byla znásilňovaná svým nevlastním otcem, a my jsme ten den ráno jí založili sbírku, kam všichni lidé -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo všichni lidé... -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kam spousta lidí z celé země poslala až 5 milionů korun. Díky tomu ona opravdu může začít nový život. Myslím si, že to hodně ilustruje to, jak my jsme v této Sněmovně, v tomhle, jak já tomu říkám, baráku, byť to nemyslím vůbec hanlivě, jak občas úplně zapomínáme na to, co se děje venku, že bychom opravdu měli řešit jiné věci než to, jak dlouho jeden člověk vydrží nečůrat.

Pro mě je právě tahle historka hodně vypovídající o tom. Já bych vlastně hrozně moc nechtěla, aby tohle pokračovalo, a pokud opravdu zvolíme předsedou Poslanecké sněmovny, tedy někým, kdo má zastupovat nás všechny, kteří tady sedíme nebo nesedíme a jsme někde rozesetí po chodbách Poslanecké sněmovny, tak se obávám, že nevykročíme v rámci té spolupracující masy lidí, která se snad občas aspoň na něčem shodne opravdu společně, tak nevykročíme dobrou nohou.

Ano, vy to máte teďka v rukách. Vy jste teďka ta budoucí vládní koalice, která bude tajně volit, nikdo vám do toho nemůže mluvit. Já vlastně chápu, že jste se na něčem dohodli, ale taky vás trochu vyzývám, že bychom opravdu mohli to dělat jinak a vykročit jinak.

Ještě jedna věc, když už mluvím o tom zamyšlení, jak občas všichni, když přijdeme domů, přemýšlíme nad tím, co jsme vlastně v práci udělali a co jsme zvládli, tak by mě zajímalo, jestli si myslíte, že ten den, těch 10 hodin a 44 minut, co si o tom mysleli lidi venku. Protože... Já jsem to tady často říkala za poslední čtyři roky, já mám pocit, že my jako poslanci i díky tomu, jaký máme přístup do médií, že i teďka se to vlastně všechno vysílá na různých televizních stanicích, tak máme skvělou příležitost snažit se mluvit k lidem a snažit se jim něco předat. Myslím si, že v tomhle opravdu, pokud ta volba dopadne tak, že bude Tomio Okamura zvolen předsedou Sněmovny, že neuděláme vůbec dobrou práci, protože on bude v podstatě odměněn za naprostou destrukci Poslanecké sněmovny v minulém volebním období.

S tím souvisí také to, že já jsem byla jednou z těch, která minulé volební období se snažila o změnu jednacího řádu, a opravdu se občas pousmívám nad tím - a promiňte mi, že řeknu to slovo - nad tím pokrytectvím, že ti, kteří vlastně využívali toho svého práva - a je to naprosto legitimní - tak dneska říkají, že jej chtějí změnit. Já jsem za to ráda, pojďme to udělat. My vám v tom rozhodně pomůžeme. Použijme ať návrh mých kolegyň, které tady už nejsou, nebo návrh pana předsedy poslaneckého klubu ODS Marka Bendy. Pojďme nad tím konstruktivně jednat, ale navždycky tohle bude to pokrytectví a je potřeba to pojmenovávat.

Ještě jedna věc směrem k panu Okamurovi, který tady teďka momentálně není, ale možná bude vědět, co se tady řeklo a stalo. Prostřednictvím paní předsedající, pane Okamuro, na mě by hluboce - a myslím si, že nejenom na mě - hluboce lidsky by na mě zapůsobilo, kdybyste se za některé ty věci, které jste tady na ten mikrofon říkal, alespoň omluvil. Zejména na adresu Markéty Pekarové Adamové ohledně toho, jestli má, či nemá děti, ale i na adresu různých menšin. Obávám se, že toho nebudete schopen. Ne že bych vás volila jako předsedu Sněmovny, kdybyste se omluvil, ale myslím si, že by to mohlo pomoci celé té věci a celému tomu, o čem tady celou dobu mluvím, to znamená to, čeho jste symbolem. Bohužel jste se stal symbolem hulvátství. Mně je to vlastně strašně líto a zejména mi bude líto, pokud nás budete reprezentovat nejen v zahraničí.

Tak to je asi za mě všechno. Ještě jednou blahopřeji všem zvoleným. Byť jsem řekla to, co jsem řekla, tak se těším na spolupráci v mnohých tématech. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Karel Dvořák, poté pan poslanec Matěj Ondřej Havel. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Dvořák: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes rozhodujeme o tom, kdo povede Poslaneckou sněmovnu, a rozhodujeme také o tom, jakou tvář bude mít česká demokracie.

V březnu 2019 vystoupila na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Madeleine Albright, bojovnice za svobodu a žena, která jako americká ministryně zahraničí a československá emigrantka věděla, co znamená ztratit demokracii. Mluvila o své knize, která se jmenuje Fašismus: Varování. Připomněla, že fašismus nezačíná tanky a koncentráky, začíná slovy. Začíná lhaním o druhých, zveličováním strachu, urážením menšin, zpochybňováním faktů. Začíná tehdy, když lidé mlčí, protože to přece ještě není tak hrozné.

Když se tedy ptáme, zda má Tomio Okamura usednout do čela této Sněmovny, musíme si popravdě přiznat, že definici, kterou vyslovila Madeleine Albright, on svým chováním naplňuje. Rozdmýchává nenávist mezi lidmi, útoky na menšiny používá jako politický marketing, svou stranu vede jako byznysprojekt a svou moc staví na strachu. Není to jen můj názor. České soudy opakovaně označily kampaň SPD za - cituji - "jednoduše pitomou, morálně pokleslou, xenofobní, rasistickou, přesahující meze elementární slušnosti a podceňující inteligenci voličů". Nejvyšší správní soud navíc před pár dny konstatoval, že zobrazování migrantů ve volební kampani SPD se podobá tomu, jak nacistická a komunistická propaganda nenávistně vykreslovala lidi jiných ras a společenských tříd. To nejsou dojmy, to jsou rozsudky české justice. Dámy a pánové, fašismus není minulost, je to pokušení přetvořit svobodu ve strach a demokracii v poslušnost. A právě proto Madeleine Albright napsala své varování.

Když dovolíme, aby symboly nenávisti, pohrdání a lží získaly prostor na nejvyšších místech, pak už to není demokracie, a proto se obracím na vás, kolegové a kolegyně z hnutí ANO. Zvažte, co svou volbou řeknete zemi a světu, zda skutečně chcete, aby předsedou Poslanecké sněmovny byl člověk, který se chová jako komerční nebo chcete-li byznysfašista, nebo jestli má tuto ústavní instituci vést někdo, kdo rozumí rozdílu mezi opozicí a nenávistí a vnímá rozdíl mezi politickým bojem a pohrdáním lidmi.

Pane poslanče Tomio Okamuro, prostřednictvím paní předsedající, na základě toho, co bylo a jistě ještě bude řečeno, vás žádám, abyste se své nominace vzdal.

Vás, kolegyně a kolegové z hnutí ANO, zdvořile vyzývám, abyste nominovali jinou osobnost ze svého středu, někoho, kdo chápe, že demokracie není kšeft ani pomsta. Takového kandidáta jsme připraveni podpořit. Pokud tak neučiníte, budu já osobně volit druhého kandidáta, za kterého se nemusím v čele našeho sboru stydět, Jana Bartoška. Tato volba není jen o jednom člověku. Je to zkouška charakteru české parlamentní demokracie. Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je na řadě pan poslanec Matěj Ondřej Havel, poté pan poslanec Michal Zuna. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já navážu asi na to, jak jsme tady už slyšeli vícekrát, že volba předsedy Sněmovny není jenom o volbě nějaké ceremoniální figurky, ale rozhodujeme přece o tom, kdo bude třetím nejvyšším ústavním činitelem naší země. Nejde tedy o formalitu, jde o tvář naší země a našeho demokratického zřízení a také o to, jakou tvář bude mít Česká republika právě navenek v ostatních demokratických a civilizovaných státech na světě. Dovolte mi říct, že tvář, kterou by mohl reprezentovat pan Tomio Okamura, není tvář, kterou bychom měli chtít ve světě ukazovat. Zatímco jiní mosty stavěli, on stavěl bariéry, zatímco jiní hledali řešení, on hledal a vytvářel nepřátele.

Já nemohu nevzpomenout to, že za poslední roky se Poslanecká sněmovna pod vedením Markéty Pekarové Adamové stala respektovaným partnerem demokratických zemí, zastávala se Ukrajiny, okamžitě při té ruské agresi nabídla třeba ubytování uprchlým matkám s dětmi v zařízeních Poslanecké sněmovny, rozvíjela vztahy s Tchaj-wanem, vedla tam velmi úspěšnou diplomatickou misi, posílila naši diplomatickou pozici v Evropě. Například zmíním i to, že jasně a důstojně odešla z mezinárodního Parlamentního shromáždění při projevu předsedkyně Rady Ruské federace, dala tím jasně najevo náš diplomatický postoj vůči ruskému agresorovi a to, že Česká republika patří mezi mírové země a stojí za Ukrajinou.

Já se obávám, že Tomio Okamura na základě zkušeností, které s jeho politikou máme, by byl pravým opakem. Je to člověk, který zlehčoval romský holocaust, nazýval novináře nepřáteli národa, mluvil o nepřizpůsobivých parazitech a šířil strach z různých národnostních menšin, koneckonců i na bývalou předsedkyni Poslanecké sněmovny útočil velmi osobně a z mého pohledu nelidsky, když se do otíral o její nechtěnou bezdětnost. Takový člověk nemůže reprezentovat český parlament a jeho volba by byla ostudou pro Českou republiku a zničením její pověsti v zahraničí. Já se obávám, že Tomio Okamura nebude lepším, než byl v minulých obdobích, a už třeba první dny po sněmovních volbách v tom letošním roce ukázaly, jaké mohou být jeho záměry, když třeba při vyjednávání o nové vládě vypouštěl informace o tom, že chce odvolat policejního prezidenta kvůli vlastnímu stíhání, kdy požadoval revizi všech povolení k pobytu Ukrajinců v Česku, a to i za cenu toho, že by se museli do válkou zmítané Ukrajiny vrátit i matky s dětmi, a tak dále a tak dále.

Já se domnívám, že takový člověk nemůže řídit jednání s evropskými partnery, nemůže zvát zahraniční delegace, jednat o obraně a bezpečnosti našeho státu, takový člověk nemůže reprezentovat Českou republiku při návštěvách našich spojenců, nebude respektovaným partnerem, ten, kdo chtěl vystoupit z Evropské unie a z NATO. Předseda Sněmovny má být garantem důstojnosti našeho parlamentu. Má spojovat, nemá rozdělovat. Dovolte mi ještě jednu drobnou poznámku. Těžko lze spojovat lidi, když někdo celé roky žije z jejich rozdělování a strašení.

Nerozumím tomu, že když to byl předseda Andrej Babiš, kdo ještě před pár lety označoval SPD za extremistické hnutí a kdo říkal, že s nimi spolupracovat se opravdu nedá, nominuje dnes předsedu SPD do jedné z nejdůležitějších ústavních funkcí, do funkce předsedy Poslanecké sněmovny. Nominace pana Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny je tedy i problémem důvěry, důvěry v tuto instituci, důvěry v naši zemi a také ve všechny nás zde přítomné a působící.

Já věřím a chci věřit, že Česká republika je zemí slušných a přemýšlivých lidí, ne těch, kdo se živí strachem z druhých.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, volba Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny není krokem ke stabilitě, je to krokem k cynickému politickému obchodu. Za sebe i za TOP 09 ubezpečuji, že budeme v politice vždycky hledat a střežit slušnost a pravdu, protože demokracie není nástroj, demokracie je závazek a naše přirozené životní prostředí. Hlasujte prosím v tajné volbě podle svého svědomí a s vědomím vlastní odpovědnosti nejenom vůči tomuto parlamentu, ale vůči diplomatickému fungování České republiky a jejímu mezinárodnímu, demokratickému a svobodnému zakotvení ve svobodném, demokratickém a civilizovaném světě. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Michal Zuna, poté pan poslanec Ivan Bartoš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Já vám děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dnes zde stojíme před rozhodnutím, které není jen personální, ale je to rozhodnutí, které má v sobě velkou symboliku. Rozhodujeme o tom, kdo povede Poslaneckou sněmovnu, jednu z nejdůležitějších institucí naší demokracie.

Já říkám hned na úvod a zcela otevřeně, že Tomio Okamura nemůže být předsedou této Sněmovny. Jeho styl politiky, jeho činy i jeho rétorika se příčí hodnotám, na nichž Poslanecká sněmovna stojí. Předseda Sněmovny musí být garantem pravidel, nikoliv jejich narušitelem. Předseda Sněmovny musí být symbolem slušnosti, ne symbolem strachu a nenávisti. Musí spojovat, nikoliv rozdělovat.

Než se pustím dál, dovolte mi připomenout, jaká je vlastně role Poslanecké sněmovny, respektive předsedy Poslanecké sněmovny. Je to osoba, která je odpovědná za chod a řízení našich jednání, zastupuje tuto instituci vůči prezidentovi, vůči veřejnosti, vůči světu. Ztělesňuje parlamentní demokracii. A právě proto na něj musí být kladeny ty nejvyšší nároky: na jeho integritu, jeho nadhled, morálku a důvěryhodnost.

Teď se ale podívejme, s jakým politickým dědictvím Tomio Okamura přichází. Tomio Okamura opakovaně překračuje hranice slušné politické debaty. Uráží, znevažuje a rozděluje. Tomio Okamura v českém prostoru šíří ruskou propagandu. Zpochybňuje právo napadené a okupované země se bránit, vystupuje proti lidem, kteří u nás našli ochranu před válkou a kteří zde slušně pracují, a tím i posilují naši ekonomiku. Proti těmto lidem, včetně žen a dětí, vzbuzuje nenávist. Přestože celkový počet trestných činů v České republice postupně klesá, tak vůči cizincům naopak roste. Je to ostuda a také odpovědnost přesně těch stran, které nenávist a násilné sklony svou rétorikou podněcují. Chceme, aby tato osoba, kterou policie navrhla obžalovat z podněcování k nenávisti kvůli rasistickým plakátům, jehož kampaň Nejvyšší správní soud označil za nebezpečnou a nevkusnou s prvky nacistické a komunistické ideologie, tak tuto osobu my necháme vést naše jednání? Necháme ji vítat mezinárodní delegace a svěříme jí s důvěrou roli třetího nejvýše postaveného ústavního činitele? Vzpomeňme si i na výroky Tomia Okamury o koncentračním táboře v Letech, kde si dovolil zpochybňovat utrpení Romů během nacistické okupace. Jeho výrok, který tehdy vyvolal pobouření nejen v České republice, ale i v zahraničí. Představme si, že by takto mluvil předseda Sněmovny, člověk, který má reprezentovat národ s bolestnou zkušeností druhé světové války, a to v časech, kdy v Evropě opět zuří válka.

Systematická nenávist a vzbuzování strachu je samotným základem jeho politiky. Je to jeho osvědčená metoda, jak se udržet u moci. Upřímně, uklidnění od jeho kolegů ze vznikající koalice, že tohle byl Okamura před volbami a že po nich bude jiný, takový, jakého si hnutí ANO přeje, mě opravdu nedokáže uklidnit, natož přesvědčit.

Alarmující je totiž i jeho přístup k institucím, jejichž má být nebo měl být garantem. Kdykoli se mu nelíbí rozhodnutí soudu, policie nebo veřejnoprávních médií, okamžitě mluví o spiknutí, o systému, o zkorumpovaných elitách. Dokonce vyzýval k odvolání policejního prezidenta, a to jen proto, že policie dělala svou práci.

Když politik zpochybňuje nezávislost institucí pokaždé, když mu nejsou po chuti, mělo by to být pro nás všechny velké varování. Je to totiž symptom přímého ohrožení demokracie. Přes to všechno Tomio Okamura znovu a znovu vystupuje jako někdo, kdo si bere právo mluvit za v uvozovkách obyčejné lidi proti systému. Proti systému, to je klasická extremistická rétorika, která rozděluje společnost, a předseda Sněmovny si takovou rétoriku nemůže dovolit, protože předseda Sněmovny má být předsedou všech poslanců a především všech občanů, tedy i těch, kteří s ním nesouhlasí.

Přátelé, vážené poslankyně, vážení poslanci, možná si říkáte, že jde jen o post předsedy Sněmovny, ale tento post není formální. Jde o hlas, který bude slyšet každý den. Jde o osobu, která bude reprezentovat naši demokracii navenek i dovnitř. Pokud se této role ujme člověk, který ji svou minulostí a svým stylem politické práce zneuctívá, poškodíme tím pověst celé instituce i samotné České republiky.

Dovolte mi tedy položit tři jednoduché otázky. Chceme, aby čest, důstojnost a symbol české demokracie reprezentoval politik, který staví kariéru na rozdělování společnosti? Chceme, aby předsedou zákonodárného sboru byl člověk, který je obviněn a jehož kampaň soud přirovnal k totalitní propagandě? Chceme, aby tvář české Sněmovny patřila muži, který zpochybňoval utrpení obětí nacismu?

Pokud si odpovídáte, že ne, tak prosím dle toho dnes předsedu Poslanecké sněmovny volme. Vím, že pro mnohé z vás, zejména z hnutí ANO a Motoristů, to dnes není lehké rozhodnutí. Proto se na vás dovolím obrátit. Nikoli apelovat, ale pokorně obrátit. Hlasujte v tajné volbě v souladu se svým svědomím, hlasujte v souladu se zkušenostmi z minulého období s osobou Tomia Okamury, a ne pouze v souladu se svou stranickou kartou. Volte nikoliv volbu proti osobě Tomia Okamury, ale volbu pro instituci, která nám byla svěřena, pro parlament, který má být garantem zákonnosti a morálky, pro Českou republiku, která si zaslouží důstojnost, nikoli posměch. Každý z nás si teď stoupne za hlasovací plentu s odpovědností, co udělá, a budeme tam sami. Stejně jako se sami potom musíme podívat do zrcadla a upřímně zpovídat své svědomí. Až se sami sebe budeme ptát, co jsme udělali pro to, aby... nebo pro dobro naší země, zda jsme našli odvahu postavit se nenávisti, tak já pevně věřím, že se i mezi vámi, poslankyněmi a poslanci nově se formující koalice, najdou tací, kteří odpoví: Ano, tu odvahu jsem měl. Chci, aby tato země zůstala slušná, chci, aby nenávist nevyhrála. Věřím, že je nás tu takových většina, většina, která podpoří i protikandidáta Tomia Okamury, pana poslance Jana Bartoška. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk některých poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Ivan Bartoš, poté pan poslanec Matěj Hlavatý. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové a občané, dneska budeme hlasovat nejenom o tom, kdo povede Poslaneckou sněmovnu v následujícím volebním období, ale budeme hlavně hlasovat o tom, jaké hodnoty my jako Poslanecká sněmovna, nehledě na to, z které kdo z té politické strany byl zvolen, bude reprezentovat. Hlasujeme o tom, zda se předsedou této instituce a třetím nejvyšším ústavním činitelem této země může stát člověk, u kterého v tuto chvíli policie žádá o jeho vydání, aby čelil trestnímu stíhání, člověk, který by nejradši ohrozil směřování České republiky vystoupením z NATO a Evropské unie, což ještě donedávna ve své volební kampani opakoval, a člověk, který dlouhodobě svojí rétorikou, ale i třeba volebními kampaněmi rozděluje naši společnost.

Já jsem přesvědčen, že funkce předsedy Sněmovny by neměla být takzvaně za úplatu, a jsem přesvědčen, že zastoupení ve vedení orgánů Sněmovny by mělo odpovídat výsledkům voleb. Už z tohoto pohledu bych se chtěl obrátit na vítězné hnutí ANO, aby navrhlo jako nejsilnější strana, která vzešla z voleb, svého kandidáta na předsedu Sněmovny. V roce 2017, pokud se nemýlím, a nevím, jestli to byla v danou chvíli dobrá strategie, ale byl navrhován pan Vondráček. Vznikl zde jakýsi demoblok, jehož Piráti nebyli součástí, protože prostě mechanika volby vedení Sněmovny neumožňovala stranám opozice blokovat pana Vondráčka. On pak prošel nějakou genezí, celou řadu excesů, některé se dokonce staly v tomto sále, když tamhle juchal pan Vondráček na tom řečnickém pultíku nebo tedy na tom pultíku za mnou. Ale "c'est la vie". Tahleta situace je výrazně jiná.

My budeme volit předsedu Sněmovny a kandidátem, který v tuto chvíli deklaruje podporu u všech stran, které hodlají vytvořit budoucí vládu, je právě Tomio Okamura. Já nemám nejmenší pochybnosti, že by pan Tomio Okamura fakticky zvládl předsedat jednání Sněmovny. Ono ve finále máme zde jednací řád, který se sice dá různě dezinterpretovat, dá se trošku natahovat, tu někomu přisypat trochu času a podobně, ale fakticky by to zvládl. V tom asi problém není. Problém je v tom, že předseda Poslanecké sněmovny či předsedkyně zastupuje celou Českou republiku navenek i dovnitř. Má být proto nejen garantem nestrannosti, z čehož by odpovídala kompetence řídit tuto Sněmovnu férově, ale důstojnosti a ústavnosti fungování této instituce.

Takovouhle roli skutečně nemůže vykonávat člověk, který by svým jednáním, rétorikou, principy, které zastává, prakticky popíral to, na čem demokratická politika stojí. To dělá Tomio Okamura už roky, to dělal v minulém volebním období i zde ve Sněmovně. Tomio Okamura totiž -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a je to nástroj tohoto typu politiků -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ opakovaně a vědomě překračuje hranice demokratické diskuse a bohužel -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to si myslím, že je další věc, která je velmi bolestná -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i hranice lidské slušnosti.

Nedávno o jeho vydání k trestnímu stíhání požádala Policie České republiky. Ta pana Okamuru podezřívá ze spáchání trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování práv a svobod a v souvislosti se šířením billboardů, které mají rasistický a xenofobní podtext. To není nějaký drobný přestupek, pokud se to třeba i někdo snaží bagatelizovat. To je vážná věc. V případě toho... Je to trestný čin, pokud by to takto bylo vyhodnoceno. To je útok na základní principy rovnosti, důstojnosti, ale třeba i tlak na diskriminaci či její zavedení. To chrání například Listina základních práv a svobod i naše ústava, tedy základní ústavní rámec, který říká, že všechny orgány státu, tedy Poslanecká sněmovna, její předseda, my všichni tady, musí chránit práva a svobody všech lidí. Někteří dnes, ostatní z nás v pondělí, slibovali ve svém poslaneckém slibu právě to, že budeme ctít ústavu, budeme jednat v zájmu všech lidí této země. Předpokládám tedy, že by takto měl historicky teď i do budoucna činit budoucí zvolený předseda nebo předsedkyně Poslanecké sněmovny.

Pan Okamura je zároveň předsedou politického subjektu, který je možné -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a já jsem viděl několikrát i debaty zástupců SPD -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dle pravomocného rozsudku označit jako parlamentní fašistické hnutí. Protože občas v televizních debatách má někdo tendence tvrdit, že toto není pravda, ta judikatura nebo ten rozsudek vznikl ve sporu časopis Respekt (Ukazuje materiál.), kdy SPD tedy žalovala nebo Tomio Okamura žaloval Respekt právě kvůli tomu vyjádření, kde SPD bylo označeno za parlamentní fašistické hnutí, a myslím si, že to bylo v roce 2023.

Pak ten soud rozhodl, že se Respekt žádným způsobem omlouvat nemusí a že toto označení skutečně lze používat, tedy že to není urážka, ale že to je prostě konstatování faktu. Ten rozsudek mimo jiné konstatoval, že SPD systematicky využívá prvky nenávistné a extremistické rétoriky.

Já se ptám, jak by tedy člověk, který vede takovéhle hnutí, mohl reprezentovat celou Sněmovnu, která má hájit zájmy všech občanů bez ohledu na jejich původ, orientaci, názor či vyznání. Jak by tento člověk mohl reprezentovat rovnost přístupu, když opakovaně dělí společnost na my a oni? Teď se nebavme třeba o problematice války na Ukrajině, ruského útoku a opakovaných výroků Tomia Okamury týkajících se uprchlíků z Ukrajiny, kteří jsou na našem území, včetně úmyslného zkreslování faktů.

Nelze zapomínat, že hnutí SPD dlouhodobě provázejí četné kauzy. Ať už to je rok 2019, byl odsouzen tajemník SPD Jaroslav Staník za nenávistné výroky, ve kterých volal po tom, aby homosexuálové, Romové a Židé byli stříleni nebo rovnou posláni do plynu. Dokonce jediný dnes známý terorista v České republice byl pan důchodce Balda, příznivec SPD, kterého rétorika hnutí ANO vyděsila natolik, že realizoval vlastně útok, kde vykácel stromy na vlakovou trať, rozházel tam nějaké pamflety a chtěl vlastně vyburcovat společnost k tomu, aby si v tomto roce uvědomila tu hrozbu, které ale Česká republika - rozhodně ne v letech 2015 a následně - nikdy nečelila.

I Ministerstvo vnitra... Jenom mě trošku pobavilo, když jsem nedávno četl někde, buďto v médiích, nebo někde vyjádření na sítích, jak to Ministerstvo vnitra je vlastně strašně zlé. Ano, SPD vyhrálo, myslím si, že i nějaký spor ohledně odstranění z nějaké zprávy Ministerstva vnitra. Já chci jenom podotknout, že ta zpráva pocházela z období, kdy ve vládě byl Andrej Babiš a sociální demokracie, nebylo to tedy této vlády. Ale pojďme si říct, co je tam napsáno pravidelně. V těch zprávách se píše o projevech extrémismu a předsudečné nenávisti a opakovaně je tam zmiňováno SPD jako subjekt, který dlouhodobě přejímá, reprodukuje narativy blízké proruské propagandě. Je to tedy zejména v tématech, která jsem zmínil na začátku, tedy v tématech Evropské unie a NATO. Je vidět, že to nejsou excesy jednotlivců, protože jednotlivec může nějakým způsobem selhat, ale je to jakási kultura politického prostředí, které si Tomio Okamura ve svém - a teď použiju to slovo - parlamentním fašistickém hnutí vytvořil. To jsou výroky a činy, které Tomio Okamura nikdy neodsoudil ani na plénu. Já, i když to někdy bylo devět, deset hodin, jsem buďto poslouchal, nebo potom ze stenozáznamu sledoval, co Tomio Okamura k věcem vykládá.

Piráti dlouhodobě odmítají projevy extrémismu, populismu, sexismu i politiku strachu. Česká republika čelí celé řadě reálných problémů: nedostupnost bydlení, rostoucí ceny, rozdělená společnost. Máme válku, která je velmi blízko, viz poslední dronový útok, který už se odehrál asi 300 kilometrů od českých hranic. Máme tady i zásadní změny klimatu, které vedou k výkyvu počasí na území České republiky, ať už jsou to tornáda, náhlé záplavy. Na těchhletěch výzvách musíme spolupracovat.

Potřebujeme kompetentní, racionální a věcnou debatu, ne žádné konspirační výkřiky a neustálé strašení. Předseda Sněmovny musí být symbolem nějaké zodpovědnosti. Jeho slovo má váhu nejen doma, nejen v nějakých oficiálních oslavách svátků, ale i v zahraničí. Každý výrok, každé gesto předsedy dolní komory se bude odrážet v tom, jak nás budou vnímat nejen občané, ale i partneři ve světě.

Historie nás učí, že demokracie nezanikne přes noc, zaniká postupně, když se přestaneme ozývat, když bagatelizujeme nebezpečné ideologie, když se normalizuje nenávist pod záminkou toho, že jde přece jenom o názor nebo že to je jen vyhrocená kampaň. Ostatně pan Okamura zde ve svém projevu nám říkal, že kampaň už přece skončila. I to je nesmysl, pan Okamura čtyři roky v minulém volebním období tady od toho pultíku hodiny a hodiny jel svoji štvavou kampaň, urážel politické oponenty, strašil lidi. My jsme ani nevstávali a neříkali jsme: Pane Okamuro, kampaň už přece skončila. My jsme tady stáli a vyvraceli jsme ty hoaxy, stavěli jsme se za ty, kterým zde od tohoto pultíku nadával, kde jim vyhrožoval, kde je ponižoval. Je důležité říci na věci svůj názor, ten mít můžeme, nikoliv však urážet od řečnického pultíku skupiny lidí pro jejich sexuální orientaci, původ, vymýšlet si, rozeštvávat. Tady nejde o nějaký billboard v kampani, který použil Tomio Okamura a kvůli kterému ho ta policie nyní žádá k vydání. To je o dlouhodobém a systematickém fungování politiky, kterou reprezentuje Tomio Okamura a kterou přenáší ať už na pole Sněmovny, tak i mezi naše občany.

Skutečně nemůžeme dovolit - a právě zvolení Tomio Okamury do této důležité funkce by znamenalo jistou normalizaci - aby se tyhlety činy, tahleta rétorika stala nějakou akceptovanou nebo uznávanou normou. Je nepřijatelné, aby v čele demokratické instituce, kterou Poslanecká sněmovna bezesporu je, stál člověk, který nejen takovéto jednání, které se nezakládá na ústavnosti, toleruje, ale sám ho zosobňuje. Pirátská strana se stavěla vždy také proti zneužívání moci a proti autoritářům i proti tomu, kdy se z čestné politické soutěže dělá holubník. Tahleta Sněmovna potřebuje takové vedení, které bude ctít pravdu, pravidla, zákon a bude reprezentovat úctu ke všem lidem, byť tito lidé mohou mít odlišný názor, byť tito lidé mohou se ozývat kriticky. Předsedou Poslanecké sněmovny má být někdo, kdo dokáže ve finále ty lidi spojovat, ne je rozdělovat. Ten, kdo bude chránit demokracii, ne ten, kdo ji bude ohýbat podle svých potřeb. Kdo bude přispívat k důvěře lidí v politiku a demokratické instituce, ne ten, kdo se bude aktivně podílet na jejich rozvracení.

Piráti nominaci Tomia Okamury na předsedu Poslanecké sněmovny nepodpoří, stejně jako jsme ho historicky nepodpořili na vedoucí pozice tady v předsednictvu Sněmovny. Apeluju, abyste ho svými hlasy nepodpořili ani vy. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. (Odkašlala si.) Pardon. Vážené poslankyně, vážení poslanci, myslela jsem si, že vytvořím další rekord nebo překonám rekord některých poslanců z minulého období, ale vzhledem k tomu, že nemám natrénováno, tak se mi to nepodaří. Vzhledem k tomu, že mě nemá kdo vystřídat, tak vás prosím, abyste pochopili, že vyhlásím nyní desetiminutovou přestávku. To znamená, že se zde sejdeme ve 14.38 hodin. Děkuji za pochopení.

 

(Jednání přerušeno v 14.28 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.38 hodin.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 14.38 a my budeme pokračovat v našem jednání. Nyní vystoupí pan poslanec Matěj Hlavatý a poté se připraví paní poslankyně Zdena Kašparová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes rozhodujeme o tom, kdo povede Poslaneckou sněmovnu, o tom, kdo bude udávat tón celému tomuto volebnímu období. Tahle funkce není jen o řízení schůzí, je o tom, jaký standard chování, respektu a kultury nastavíme pro celé čtyři roky.

Když skládáme poslanecký slib, zavazujeme se, že budeme zachovávat Ústavu České republiky. Ta v čl. 6 jasně říká: "Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním, přičemž rozhodování většiny dbá ochrany menšin." To není jen formální věta, to je základní princip naší demokracie. Síla většiny nikdy nesmí být důvodem k pošlapávání menšin. Moc musí jít ruku v ruce s respektem.

A právě proto nemohu mlčet. Nemohu, když se o funkci předsedy této Sněmovny uchází člověk, který tento princip opakovaně porušoval, člověk, který si vybudoval kariéru na rozdělování společnosti, šíření strachu a urážení těch, kdo se nějak liší. Tomio Okamura už v roce 2013 napsal - velice se omlouvám, budu citovat - "Cikáni by měli usilovat o vlastní stát a Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví." O rok později řekl, že romský tábor v Letech byl jen pracovní tábor pro lidi, kteří se vyhýbali práci. Tím urazil památku obětí nacismu a zlehčil utrpení lidí, kteří v tom táboře zemřeli. Když byl kritizován, hájil se tím, že plot tam sice byl, ale s dírami. Ve svých projevech i kampaních opakovaně mluvil o parazitech, kterým sebereme balík peněz. Záměrně ukazoval prstem na celé skupiny obyvatel a vytvářel dojem, že někdo jiný je příčinou všech našich problémů. V roce 2021 tady, na půdě Poslanecké sněmovny, pronesl: "Kdyby mě jako malého kluka adoptoval stejnopohlavní pár, radši skočím z okna." Takový výrok není jen necitlivý, je hluboce urážlivý pro všechny, kdo jinak milují, i pro děti, které v takových rodinách vyrůstají.

Teď má ten samý člověk řídit Sněmovnu, kde mají mít všichni stejnou důstojnost? Tomio Okamura se opakovaně navážel do lidí, kteří k nám utekli před válkou na Ukrajině, do matek s dětmi, které sem nepřišly pro výhody, ale pro záchranu života. Pro mě je to velice osobní. V prvních dnech války jsem u sebe doma ubytoval maminku s dětmi -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Naďu, Kiru a Solomiu -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ maminku, která se do České republiky nikdy nechtěla přestěhovat, ale musela, protože v Charkově padaly bomby a zemřela jim spousta známých. V takovém prostředí se doopravdy nedá žít, natož vychovávat děti.

Když někdo takové lidi veřejně uráží a znehodnocuje jejich utrpení, ukazuje, že postrádá základní empatii a bez empatie se nedá vést instituce, která má zastupovat všechny. Tomio Okamura se opakovaně choval způsobem, který snižuje důstojnost této Sněmovny. Dostal finanční pokutu od mandátového a imunitního výboru poté, co označil poslance a bývalého místopředsedu Sněmovny za novodobého Hitlera. To už není politický střet, to je pohrdání parlamentní demokracií a institucemi, které mají držet naši zemi pohromadě. Ústava není jen právní dokument, je to morální kompas, který nám říká, že moc bez pokory je nebezpečná a že člověk, který uráží menšiny, šíří nenávist a pohrdá oponenty, nemůže být tím, kdo povede tuto Sněmovnu.

Proto říkám naplno: Tomio Okamura není vhodným kandidátem na post předsedy Poslanecké sněmovny. Budu rád, pokud se napříč kluby podaří nalézt podporu pro poslance Jana Bartoška, nebo pokud se Sněmovna rozhodne nezvolit nikoho, dokud vítězné hnutí ANO nepředstaví kandidáta ze svého středu, kandidáta, který se bude alespoň snažit hájit zájmy všech občanů. Věřím, že tahle Sněmovna má na víc, než aby ji řídil někdo, kdo roky rozděloval naši společnost, zneužíval důvěru lidí k vlastnímu prospěchu a minulé roky předváděl pouze destrukci této ctěné Sněmovny. Tomio Okamura není dobrý kandidát, protože není dobrým člověkem. Děkuji vám všem za pozornost. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Zdena Kašparová, poté paní poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková. Prosím paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zdena Kašparová: Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dnes nerozhodujeme jen o tom, kdo povede tuto Sněmovnu, rozhodujeme o tom, jaké hodnoty má česká politika ztělesňovat. Rozhodujeme o tom, jaký příklad chceme dávat lidem, kteří nás momentálně sledují, našim spoluobčanům, dětem, mladým lidem, kteří teprve přemýšlejí, zda má vůbec smysl se o politiku začít zajímat.

Předseda Poslanecké sněmovny není administrativní funkce. Je to tvář instituce, která má spojovat, chránit demokratickou debatu a ukazovat, že slušnost a respekt nejsou slabostí, ale základem politiky. Zvolit do této funkce Tomia Okamuru by ale znamenalo pravý opak. Znamenalo by to, že člověk, který dlouhodobě šíří lži, nenávist a pohrdání vůči druhým, může usednout na jednu z nejvyšších ústavních funkcí v této zemi, že agresivní jazyk, zjednodušené populistické slogany jsou v pořádku. To je nebezpečný signál nejen směrem k veřejnosti, ale především směrem k mladým lidem, kteří sledují, koho si do čela státu volíme, protože tím jim říkáme, že v politice se nevyplácí poctivost, pravdivost ani odpovědnost, ale křik, polarizace a cynismus, a to já odmítám.

Politika musí být víc než arénou pro nejhlasitější hlasy. Musí být místem, kde se hledá společné řešení, kde se diskutuje s respektem a kde pravda znamená víc než líbivá hesla na sociálních sítích. Volba předsedy Sněmovny je zkouškou naší politické kultury, kterou se tady všichni snažíme zlepšovat, a já nechci, abychom u ní propadli.

Dovolte mi ještě poslední zmínku. Celý život pracuji s mládeží, celý svůj dospívající život. Snažím se jim vštěpovat lásku k vlasti, pravdomluvnost a aby byli čestní a tolerantní. Tento signál bude velmi těžké jim potom komunikovat, protože přesně je to, co jsem říkala. Člověk jako Tomio Okamura se může dostat na tak vysoká místa, pokud se chová tak, jak se chová. Já bych velmi nerada byla, aby tento příklad si brali lidé, mladí lidé a dospívající lidé a aby se tak chovali také, aby se mohli vyšplhat na tato místa do nejvyšší politiky. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková a poté se přihlásila paní poslankyně Julie Smejkalová. Prosím, máte slovo paní poslankyně.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Vážená paní předsedající, vážená členko vlády, vážené dámy, vážení pánové, budu krátká. Nepodpořím Tomia Okamuru na post předsedy Poslanecké sněmovny. I když tu mnohé výroky z jeho úst, které pronesl v minulém volebním období, zazněly, ráda bych připomněla některé z nich tak, jak jsme je opravdu slyšeli, slovo od slova.

V srpnu 2022 šéfce TOP 09 fakticky vyčetl, že je bezdětná: "Takže já budu mluvit o sobě, nebudu mluvit o vás, to jste si všimla, nechci být osobní, ale o své osobní zkušenosti, kterou vy evidentně nemáte z nějakého důvodu, to je mi jedno z jakého, to vůbec nebudu hodnotit, ale já tu zkušenost mám." V kontextu informací, že se Markéta Pekarová Adamová snaží deset let o dítě, byl výrok Tomia Okamury krajně necitlivý a nebojím se použít to slovo lidsky odporný.

Obdobně narážel v roce 2022 i na bezdětnost Jany Černochové: "Ty zoufalé výkřiky paní Černochové, to nemá smysl komentovat: jestli má někdo problém se ženami nebo muži, jestli má někdo děti nebo ne. Já se na to nebudu vyjadřovat, protože mi to připadá příliš zoufalé."

Na adresu ukrajinských válečných uprchlíků v roce 2022, kdy jich celá řada utíkala před Putinovými bombami, rabováním a znásilňováním, Tomio Okamura hřímal na půdě této Sněmovny: "Mnozí stávající ukrajinští migranti zneužívají naši republiku a vláda Petra Fialy z nás dělá doslova užitečné idioty. Zjistili jsme, že jde o lidi, kteří neumějí číst, psát, dokonce ani použít obyčejný záchod a zapnout rychlovarnou konvici. Za hnutí SPD říkám, že tady žádné další nepřizpůsobivé lidi nechceme." Dnes, po třech letech, mají v české ekonomice Ukrajinci zcela nenahraditelné místo.

Na adresu premiéra: "Takže z nás tady opravdu nemusíte dělat hlupáky. Chtěl bych říct natvrdlý, ale neřeknu to, protože prý to není slušné slovo. Vy nejste vláda česká, jste ukrajinská vláda. Pane premiére, vy jste snad spadl z Marsu?"

Natvrdlý byl podle Tomia Okamury v roce 2022 i Marian Jurečka: "Mám vám to vysvětlovat polopaticky? To snad není možné, že tohle si vůbec tady říká ministr za mnou. To je úplně neuvěřitelné, kdo tady je ve vládě. To jste fakt tak natvrdlej?"

Komentáře na adresu Jana Bartoška ve stejném roce: "Takový novodobý Hitler je to tady. Mně tak připadá vždycky ta jeho dikce. A mně třeba voliči píšou často, že ještě knírek dát a je to úplně ta dikce." Za tento výrok si Tomio Okamura vykoledoval pokutu 20 000 korun.

A co se dočteme na Facebooku Tomia Okamury? Třeba to, že "Česká televize a Český rozhlas je mafie za veřejné peníze, která ve svých pořadech likviduje názorově nepohodlné lidi." Dále posty, jejichž záměrem je vyvolání ještě větší nenávisti k Ukrajincům, jako například: "Tak takovou lidskou hyenu a zrůdu jsem snad v politice ještě neviděl. Ministr vnitra a předseda vládního STAN Vít Rakušan kryje pachatele odporného znásilnění a pokusu o vraždu české patnáctileté dívky v Plzni, když doteď odmítá vyslovit národnost pachatele a záměrně mluví jen o cizinci."

Svůj výčet bych uzavřela tím posledním výrokem, který máme všichni v živé paměti, na adresu policejního prezidenta hned po volbách: "Je třeba tam udělat výměnu, protože chceme svobodu slova, bez cenzury, náš volič je na to opravdu háklivý."

Vážení, dnes hlasujeme o tom, jakou laťku politické kultury nastavíme. Hlasujeme o tom, jak se na nás budou v budoucích letech dívat naše děti a naši voliči. Děkuju za pozornost. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí v rozpravě paní poslankyně Julie Smejkalová, připraví se pan poslanec Michal Kučera. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Vážená paní předsedající, vážené členky vlády a vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, tohle je moje první vystoupení v tomto sále a věřte mi, že fakt nemám radost z toho, že jeho obsahem bude můj apel na to, jak budeme nejen my tady, ale i naše země vypadat v očích našich partnerů ze zahraničí, a tedy o tom, kdo bude tváří české demokracie a parlamentarismu.

Předseda Sněmovny má být symbolem důvěry, respektu a politické kultury. Má být tím, kdo chrání debatu, ne kdo ji ničí, tím, kdo spojuje, ne kdo rozděluje. A proto se musím ptát: Opravdu chceme, aby funkci předsedy Sněmovny zastával Tomio Okamura, člověk, který je pravomocně uznán soudem za lháře, který je trestně stíhán za šíření nenávisti z rasových důvodů, který opakovaně útočí na menšiny, na novináře, na neziskové organizace a který vnáší do veřejného prostoru nedůvěru, nenávist a strach? Dnes jde o to, jestli budeme bránit samotný princip slušné a otevřené demokracie. Připomínám, že předseda Poslanecké sněmovny je třetí nejvyšší ústavní činitel v České republice. Předseda Poslanecké sněmovny reprezentuje Českou republiku dovnitř i navenek. Jaký signál tedy pošleme světu, pokud do této role postavíme člověka, který je obžalovaný za rasovou nenávist? Chceme, aby seděl v čele parlamentu člověk, který byl soudem označen za šiřitele nenávisti a jehož hnutí má podle novinářů fašistické rysy? Chceme, aby schůze vedl člověk, který rozděluje společnost a chod Sněmovny v posledním volebním období především destruoval? Proto říkám jasně: Trestně stíhaný člověk za šíření nenávisti nemá v čele českého parlamentu co dělat. Sněmovna není místo pro komerční fašismus a pro obchodníky se strachem. Předsedou této instituce nemůže být člověk, který zpochybňuje samotné principy demokracie.

Víte, někdy mám pocit, že se část společnosti už unavila, že si lidi řekli, že to už nemá cenu, politika je špinavá a všichni jsou v ní stejní. Ale není to pravda. Každý z nás tady má možnost volbou a postojem ukázat, že demokracie a slušnost stále něco znamenají. Dneska nehlasujeme jenom o Tomiu Okamurovi, hlasujeme o tom, jaký standard nastavíme pro budoucnost, zda přijmeme, že šíření nenávisti a strachu se mohou stát normou, nebo zda řekneme: Dost. Tohle není politika, kterou chci předávat dál.

A proto apeluju na všechny kolegy a kolegyně, aby při hlasování mysleli na naši zemi, aby mysleli na to, jaký signál vysíláme našim občanům a občankám a jaký obraz budeme mít v zahraničí. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní prosím o vystoupení pana poslance Michala Kučeru, který se přihlásil do rozpravy, připraví se pan poslanec Karel Haas.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, paní předsedající. Mnoho mých kolegů se tady dnes zamýšlelo, co vše volíme spolu s volbou předsedy Sněmovny. My skutečně nevolíme jen ten samotný institut, člověka, který zasedne na křeslo předsedy Sněmovny, člověka, který bude řídit Poslaneckou sněmovnu. To si myslím, že by bylo to nejmenší. Skutečně odřídit Poslaneckou sněmovnu, odřídit jednání je úkol složitý, ale nicméně zvládnutelný. My ale skutečně volíme mnohem víc. My volíme, jakým směrem se bude ubírat česká parlamentní demokracie, zda bude postavena na úctě k institucím, ke spojencům, k pravdě, nebo na křiku, konspiracích a pohrdání parlamentní demokracií. Proto je mou jasnou povinností říct ne zvolení pana Tomia Okamury.

Víte, já tady nezpochybňuju to, že vítěz voleb má právo nominovat člověka, který zasedne na místo předsedy Sněmovny nebo na jakékoliv místo, které náleží k vítězi voleb. Já dokonce jsem velmi dalek toho, abych lustroval toho či daného kandidáta na tu či (onu) danou pozici. Nikdy to tady nebylo běžné, já to velmi respektuji. Ale v případě pana Tomia Okamury se musím velmi, velmi ohradit, což tady také dělám.

V této zemi předseda Sněmovny byl vždy volen poměrně konsenzuálně. Předseda Sněmovny totiž nezastupuje tu či onu stranu, ale zastupuje všechny poslance tady v Poslanecké sněmovně. Aspoň základní shoda na tom, že to bude ten či onen člověk, by tady měla proběhnout skutečně napříč.

Podpis předsedy Sněmovny bude podpisem, který bude stát vedle podpisu prezidenta České republiky. Zastupuje republiku, naši republiku, směrem navenek a podniká celou řadu parlamentních misí po celém světě. Teď se opravdu vážně zeptejme, zda tuto funkci má zastávat člověk, který chce naši zemi vyvést z Evropské unie a z NATO. Za mě jednoznačně ne. Tomio Okamura dlouhodobě rozkládá důvěru v instituce, zpochybňuje volby, šíří proruskou propagandu. To už tady mnohokrát zaznělo, nejen dnes v těchto projevech, které jsme tady slyšeli, mnohokrát to zaznělo právě od tohoto pultíku v minulých letech.

Byli jsme toho všichni svědky, nejen ti, kteří jsme tady seděli, ale ti, kteří měli možnost sledovat jednání Poslanecké sněmovny v těch předchozích letech. To, že se staví Tomio Okamura proti sankcím na Rusko, proti pomoci Ukrajině, proti našemu členství v NATO, to už snad tady ani nemusím opakovat, to už každý ví a s tím budeme Tomia Okamuru volit jako předsedu Poslanecké sněmovny. Za mě Tomio Okamura není legitimní soutěž, za mě to je otevřený útok na bezpečnost a budoucnost České republiky. Člověk, který chce rozbít naše spojenectví, se nemůže stát nejvyšším nebo jedním z nejvyšších ústavních činitelů.

On jistě zastupuje legitimní směr, který tady i má část občanů, s tím ho také zvolili. Nechť, prosím, zastupuje tu část občanů, která ho zvolila, těch 6 či 7 procent, ať tady je, má svůj poslanecký klub, ať tady říká své názory. To je jistě legitimní a já ho rozhodně nechci nějakým způsobem z této debaty diskvalifikovat, ale rozhodně a opakovaně musím odmítnout, aby tento člověk, který zastává takto extremistické postoje, byl současně třetím nejvyšším ústavním činitelem. Pan Okamura dle mého není obětí systému, on ten systém zneužívá a zneužívá ho velmi, velmi razantně. Léta se stylizuje do role obránce lidu, ale když měl možnost něco vybudovat, něco vytvořit, tak tam nedokázal zhola nic. Já jsem nezaznamenal jediný pozitivní návrh pro českou ekonomiku, vytvořil zato desítky videí, ve kterých útočí na každého, kdo s tím nesouhlasí, a to od Ukrajinců či Ukrajinek až po vlastní politické partnery. Jeho politika je postavena na hněvu, resentimentu a lži. Prostě žádný předseda parlamentu v Evropě nemůže být profesionální rozbíječ, prostě nemůže.

Já možná bych tady přidal ještě trošku takový historický rozměr. Já jsem byl v roce 1989 v listopadu jedním ze studentů, kteří bojovali a šli demonstrovat proti komunistům a proti sovětské moci. Nebylo to tehdy samozřejmě jednoduché rozhodnutí, já to nechci tady už nějakým způsobem hodnotit, jak nejednoduchá rozhodnutí se tehdy dělala a co všechno bylo v sázce, ale ten důvod byl jasný: buď budeme žít ve lži, anebo ve svobodě. Teď po zhruba třiceti pěti letech tu stojíme a máme volit do čela Sněmovny člověka, jehož politika má mnohé rysy z toho, co si velmi dobře z té éry komunismu pamatujeme, a to pohrdání demokracií, útoky na nezávislá média, nenávist k západu, zájem o to, co si myslí Moskva, a ne Praha nebo naši spojenci. Tohle je pro mě a věřím, že pro mnoho dalších, nejen z řad současné opozice, ale i budoucí koalice, nepřijatelné.

V době, kdy Rusko vede agresivní válku proti Ukrajině, nemůže být předsedou Sněmovny člověk, který opakuje ruské propagandistické postoje, člověk, který zpochybňuje podporu Ukrajině, člověk, který by se nejraději otočil zády k západu, aby objal ruskou diktaturu, člověk, který by Českou republiku vytrhl ze systému kolektivní obrany. To není jiný názor, Tomio Okamura je bezpečnostní riziko.

Já bych možná ještě zmínil další věc a to je morální rovina. To, že tady zazněla celá řada citátů toho, co všechno Tomio Okamura řekl, co udělal, je jedna věc, ale já bych připomenul, že on se za ta slova nikdy neomluvil. Tomio Okamura se nikdy neomluvil za výroky o koncentračním táboru v Letech, nikdy se neomluvil za lži o migrantech a muslimech, nikdy se neomluvil za útoky na menšiny, demokratické instituce a jednotlivé občany. Co mě mrzí nejvíce, nikdy se neomluvil za útoky vůči Markétě Adamové Pekarové. Pro mě to je slaboch. Takový člověk skutečně nemůže reprezentovat parlament země, která se zavázala ctít lidskou důstojnost, paměti obětí a hodnoty svobody.

Pokud dnes řekneme "je to jedno, nechť předsedou Sněmovny je kdokoliv", pak si koledujeme o to, aby se jednoho dne Sněmovna stala jen kulisou. Demokracie totiž není samozřejmost, není to show, je to odpovědnost. Proto dnes odmítám návrh na zvolení Tomia Okamury předsedou Poslanecké sněmovny, ne kvůli osobní nenávisti, ale kvůli tomu, co reprezentuje a co by zničil. Česká republika totiž patří k západu, k demokracii, k Evropě, ne k okraji, ne k chaosu, ne k ruskému vlivu, a předseda Sněmovny musí tuto volbu ztělesňovat, ne sabotovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Karel Haas a připraví se pan poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já k vám mluvím poprvé v 10. volebním období, takže malinká vsuvka předtím, než se dostanu k samotnému bodu programu, ale bude opravdu malinká. Přeji vám všem -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a teď ať jste z jakékoliv části politického spektra, z jakékoliv politické nebo volební strany -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vše dobré v tomto volebním období. Moc si přeju -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to přeju nám všem -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ abychom se tady dokázali přít velmi politicky, protože já si nepřeju žít v apolitickém světě, velmi politicky, klidně velmi důsledně, klidně velmi kriticky, ale abychom si mezi sebou zachovali nějakou elementární lidskou sounáležitost a slušnost.

Tak a už jdu k tomu dnešnímu bodu, to znamená volba předsedy Poslanecké sněmovny. Ten dnešní bod je z mého pohledu o dvou základních otázkách. Otázka první: Má nově se formující a po volbách jednoznačná nová vládní koalice právo, politické právo, demokratické právo, obsadit post předsedy Sněmovny? Moje odpověď, protože jsem sportovec a demokrat, je úplně jednoznačná: ano, má. Je to naprosto jednoznačné. Strany nové koalice v součtu ty volby jednoznačně vyhrály a mají právo obsadit v české demokracii post předsedy Poslanecké sněmovny. Dávám k tomu pouze tu dovysvětlivku -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ona už tady byla zmíněna několika předřečníky dnes -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že si myslím, že strana, politická strana, s 10 poslanci z 200 nemá tento post obsazovat. Měla by to opravdu obsadit buď vítězná strana, kor když vyhrála tak dominantně jako hnutí ANO, nebo druhá nejsilnější strana na pásce. Ale to je pouze dovětek.

Druhá klíčová otázka: Má být předsedou Poslanecké sněmovny v 10. volebním období Tomio Okamura? Jako jednoznačně jsem odpověděl na tu první otázku o právu koalice na obsazení postu předsedy Poslanecké sněmovny ano, tak tady odpovídám úplně stejně jednoznačné, stoprocentní ne. Nemám k tomu žádné osobní důvody. Já Tomia Okamuru znám pouze pracovně z toho předchozího 9. volebního období, neznám ho nijak osobně, není to z mé strany žádný šprajc osobní nebo nějaké subjektivní pocity. Mám těchto šest důvodů:

Za prvé, z mého pohledu demokracie v České republice není pouze o formálním naplňování zákonných právních pravidel. Teď ze mě mluví ten právník, ale je o nějakém přístupu našem, který také není napsán v zákonech, a přesto bychom ho měli ctít. Trestně stíhaný třetí nejvyšší ústavní činitel, trestně stíhaný předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je z mého pohledu nepřijatelné nebo nepřijatelný stav. Já jsem se snažil od okamžiku, kdy nově se formující koalice to jméno poprvé zveřejnila, svého nominanta, svého společného nominanta, tak jsem se snažil dopátrat, v jakých a v kolika zemích světa je trestně stíhaný nebo obžalovaný předseda tamního parlamentu. Těch zemí jsem našel pět a při veškeré úctě k těm zemím, já si tedy myslím, že Česká republika má na víc.

Já jsem dohledal -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ radši si to najdu, mám to včetně jmen, takže kdo chcete ty zdroje si ode mě pak dohledat, tak vám je nabízím -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Jihoafrickou republiku, Libérii, Ugandu, Guineu Bissau a z Evropy jsem našel jediný státní útvar v rámci Bosny a Hercegoviny, parlament té Republiky Srbské v rámci Bosny a Hercegoviny. Nikde jinde, prosím vás, na světě, pokud mé zdroje jsou pravdivé, věnoval jsem tomu opravdu ty zhruba dva dny tohoto týdne, tak v žádné jiné zemi na světě není trestně stíhaný nebo obžalovaný předseda tamního parlamentu. Důvod ad jedna.

Důvod ad dva, to je prostě otevřený rasismus a xenofobie Tomia Okamury a celého hnutí SPD. Řekněme si tady úplně na placato a na rovinu, Tomio Okamura není žádný mučedník, žádný Jan Hus za svobodu slova, nic takového. Je nezávislou justicí zatím prověřován v rovině trestního stíhání. Podle mě ty poslední informace, které jsou veřejně dostupné, že byl Policií České republiky v té dané věci podán návrh na obžalobu, to znamená, já nikam dál v té trestní rovině nejdu, ale je trestně stíhaný pro poměrně závažné trestné činy: pro trestný čin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a pro podněcování násilí nebo nenávisti vůči takové skupině osob. Z těchto dvou činů je v tuto chvilku obviněn, ty trestné činy jsou prověřovány nezávislou českou demokratickou justicí, vyčkejme si na výsledek.

Ale to, že ty činy, pro které je prověřován, to jsou ty odporné předvolební letáky, lze takto označit - já jsem tady uváděl, že z mé strany to není žádný osobní šprajc - tak v té rovině netrestní o tom české soudy rozhodly. Rozhodl o tom jeden z českých vysokých soudů, rozhodl o tom nedávno, velmi nedávno - to rozhodnutí je velmi čerstvé - Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí Vol 28/2025. To rozhodnutí je staré ani ne dva týdny, je z 31. 10. tohoto roku. Já si dovolím velmi krátkou citaci z tohoto rozhodnutí. Je to bod 14 z odůvodnění rozsudku pod sp. zn. Vol senát 28/2025. Míněno ve vztahu k té politické kampani se jedná o kampaň - a teď cituji - "jednoduše pitomou, morálně pokleslou, se svými xenofobními, rasistickými a diskriminačními prvky přesahující meze elementární slušnosti a v konečném důsledku podceňující míru inteligence voličů, na které snad měla zacílit, což na straně druhé mnohé vypovídá o samotném volebním subjektu, který takovou kampaň používá ve volební soutěži, jeho vztahu k základním principům politické soutěže v demokratické společnosti a nepochopení základní role politických stran". Snad tady z toho rozhodnutí jednoho ze tří českých vysokých soudů, v tomto případě Nejvyššího správního soudu, který rozhodl ve věci napadení neplatnosti zvolení tří kandidátů, tak si myslím, že opravdu to není žádný můj subjektivní pocit, ale je to stvrzeno soudní institucí, jejíž rozsudky třeba já osobně nebo jejíž rozhodnutí považuju snad za právně nejkvalitnější ze všech tří českých vysokých soudů. Tolik důvod ad dva, otevřená xenofobie, rasismus na straně nejen hnutí SPD, ale i samotného Tomia Okamury.

Důvod ad tři, který já si pracovně nazývám kozel zahradníkem. Předsedou Sněmovny udělat někoho, kdo otevřeně porušuje parlamentní proceduru - a zase uvidíte, že to není, za chviličku budu citovat, žádný můj osobní pocit nebo subjektivní pocit, ale je to opět potvrzeno jedním z těch tří českých vysokých soudů, v tomto případě Ústavním soudem - tak udělat z člověka porušujícího parlamentní proceduru prokazatelně na základě soudního rozhodnutí předsedu Poslanecké sněmovny je výsměch právě parlamentní proceduře. V tomto případě - a ono těch rozhodnutí je víc, týkaly se samozřejmě víc poslanců - já jsem z rozhodnutí, z nálezu Ústavního soudu vybral ten, který se ale týká jmenovitě přímo vystupování Tomia Okamury. Můžete si dohledat plenární nález Ústavního soudu 7/22 z 13. září 2022. V bodě 113 Ústavní soud k vystupování přímo jmenovitě Tomia Okamury, je v tom odůvodnění nálezu Ústavního soudu výslovně zmíněn, tak k jeho postupu tady na plénu Sněmovny Ústavní soud řekl, krátká citace: "Jmenovaný poslanec měl prostor jak pro věcné vyjádření, tak i pro obstrukce. Uvedený prostor ovšem nemůže být bezbřehý a je na řečníkovi, aby zvážil, k čemu má jeho několikahodinové vystoupení primárně sloužit." Teď se dostávám k tomu podstatnému. "Je-li jediným smyslem řečnění jen oddálení hlasování, nikoli rozhodování, pak jde o pouhé zneužití práva a parlamentní procedury, které může být v demokratickém právním státě do jisté míry tolerováno, nemůže se však stát jediným smyslem poslanecké práce." Bod 113, odůvodnění plenárního nálezu Ústavního soudu 7/22. Pro ty z vás, kteří si to chcete dohledat, tak se jednalo o ten nález Ústavního soudu, kterým Ústavní soud posuzoval ústavnost přijetí velké novely pandemického zákona. Tolik třetí důvod, pracovně, jak říkám, nazvaný kozel zahradníkem.

Důvod číslo čtyři. Byl tady zmíněn také mnohokrát. Třetí nejvyšší ústavní činitel této země, předseda Poslanecké sněmovny, reprezentuje naši zemi navenek. Tady si myslím, že snad nemusím citovat a nebudu nijak neobjektivní, že jak program hnutí SPD - naštěstí, to říkám teď opravdu, že jsem za to rád - se v tomto směru nijak nepromítl do návrhu vládního programového prohlášení, které všichni máme k dispozici, té nově rodící se koalice, od pondělí tohoto týdne oficiálně, od pátku minulého týdne neoficiálně, tak zaplaťpánbůh se tam tato zahraničněpolitická orientace hnutí SPD a Tomia Okamury nijak neprojevila. Já můžu tu zahraničněpolitickou orientaci pana poslance Okamury a hnutí SPD nazvat ve zkratce: pryč z Evropské unie, pryč z NATO.

Přitom tato země... Věřím, v tomto nijak nerozděluju na strany té rodící se koalice a budoucí nebo současné už opozice. Myslím si, že naprostá většina poslankyň a poslanců v tomto sále ví, že z pohledu bezpečnosti nemá naše země jinou budoucnost než v NATO díky naší velikosti, díky velikosti naší armády, díky sdílení jednotlivých, řeknu, ozbrojených sil, složek nástrojů obrany mezi členskými státy v NATO, díky sdílení sil a prostředků v NATO, tak prostě nemáme jinou šanci bezpečnostní a jinou bezpečnostní budoucnost než v NATO. Stejně tak díky naší velikosti, geografické poloze, struktuře ekonomiky i s těmi změnami, které Českou republiku a s těmi výzvami čekají v ekonomické oblasti, tak nemáme přece jinou budoucnost než v Evropské unii. To neznamená tleskat každému nesmyslu, který z Evropské unie přichází, a že jich přichází hodně. Máme být věcně kritičtí, máme se uvnitř Evropské unie snažit o nápravu těch nesmyslů, které se v ní relativně často objevují, ale jinou budoucnost ekonomickou než v Evropské unii tato země nemá. Takže člověk, který tuto orientaci popírá, tak při té zahraničněpolitické funkci předsedy Poslanecké sněmovny, to je ten čtvrtý důvod, pro který je pro mě poslanec a kolega Tomio Okamura na té funkci nepřijatelný.

Pak mám dva důvody, které já vnímám osobně. Já jim nedávám žádnou nižší prioritu, považuju je opravdu za lidsky z mého - tady poprvé začínám být lehce subjektivní - z mého lidského pohledu nepřijatelné. Už tady bylo zmíněno, že Tomio Okamura... Já se nebudu zabývat jeho jinými urážkami jiných lidí, ale jako už sebeironicky stárnoucí muž s výrazně konzervativními názory na svět, ale snad velmi tolerantní, považuju za nepřijatelné ty jeho osobní útoky na dvě ženy v této Poslanecké sněmovně v uplynulém volebním období, na Markétu Pekarovou Adamovou a na Janu Černochovou v té nejcitlivější rovině, která zase bych řekl, že bude vlastní nám všem, kteří máme děti, a o to bolestivěji ji cítí ti lidé - partneři, manželé - kteří se o děti snaží a ze zdravotních důvodů se jim to nedaří. Já ten útok tady taky nebudu citovat, mně by to přišlo stejně bezcitné, pokud bych tady ty odporné věty, lidsky odporné věty citoval. Psal se rok 2022 v letních měsících, kdy ty útoky vůči těmto dvěma ženám zazněly. To je ten pátý důvod, opravdu lidská pokleslost, nízkost, podlost útoku na to nejcennější, co jako rodiče máme, to znamená na děti.

Šestý, poslední důvod - vidíte, že jsem nijak nezdržoval, neobstruoval průběh tohoto bodu - ten je pro mě lidsky taky velmi podstatný a to jsou absolutně protiukrajinské postoje Tomia Okamury.

Odhlédnu teď od politické rétoriky, házení takové té politické špíny o proukrajinské nebo ukrajinské vládě Petra Fialy a podobně. Je to sice odporné, ale beru to za politickou rétoriku. Ale to, když se Tomio Okamura staví opravdu proti oběti a v tom, kdo je oběť a kdo je agresor v té útočné, agresivní, imperialistické válce - nebo imperiální, protože je jedno, jaký státní útvar na území současné Ruské federace existoval, to impérium, ty imperiální choutky jsou tam od doby Ivana Hrozného, možná ještě o něco déle, měnila se jenom vnější slupka, vnější skořápka - tak přece každý soudný člověk na celém světě ví, kdo v té agresivní, útočné válce proti jiné zemi je obětí a kdo je agresor. Kdo by to měl cítit víc než země, kterou zradili demokratičtí spojenci v roce 1938? Země... Naše bezpečnost závisí na tom, že bude mezinárodní právní řád dodržován. My se - já už jsem to zmiňoval v jednom z těch svých důvodů - my sami se izolovaně nejsme schopni ubránit, tak musíme ctít, respektovat a všemi silami bránit mezinárodní právní řád. Zásadou mezinárodního práva je neporušování hranic jiných států silou.

Proč jsem zmínil, že tento poslední důvod je pro mě osobní? Já jsem na Ukrajině byl před půl rokem, v dubnu tohoto roku v době poslaneckého týdne. Já jsem tam nebyl s žádnou delegací, mám spoustu kamarádů mezi neziskovým sektorem a mezi skauty, takže s jedním kolegou, kamarádem skautem od nás z našeho regionu, jsme vzali bágly, hned ten první den z devíti dnů poslaneckého týdne v Pardubicích jsme skočili do vlaku a jeli jsme za skautskými a sociálními organizacemi neziskovými na Ukrajinu. Projeli jsme samozřejmě přes Lvov, přes vstupní bránu u tamních skautů, dojeli jsme do Dnipra, zaokrouhluju 90 až 100 kilometrů od fronty - Dnipro je až na východě Ukrajiny - kde jsme nějakým způsobem řešili případnou pomoc tamním sociálním organizacím, které se starají o sirotky padlých ukrajinských bojovníků ve válce. Vraceli jsme se přes Kyjev do Buče a do Irpině. Myslím si, že ty hrůzy, které tam Rusáci napáchali v úvodu války, tak jsou zase známy vám všem. Tam úplně úžasně funguje přes ty hrůzy, co zažili, skautská organizace. Takže jsme tu Ukrajinu takhle projeli a opravdu jsme tam řešili pracovní věci vůči těmto sociálním organizacím a skautským organizacím, takže si troufám říct, že alespoň malinký vhled... Tisíce lidí z Dárku pro Putina a z jiných organizací mají tu osobní zkušenost ještě mnohem silnější, ale opravdu nejsem z těch, kdo by o Ukrajině mluvil tady v uvozovkách z tepla České republiky. Proto zmiňuju, byli jsme tam v dubnu tohoto roku. Tři dny před naším příjezdem do Dnipra tam došlo k relativně velkému raketovému útoku na obytné civilní čtvrti a v den našeho odjezdu tam zemřel člověk v Dnipru.

Takže ten ostře protiukrajinský postoj Tomia Okamury a hnutí SPD je tady z té mé osobní zkušenosti tím šestým důvodem, proč nemůže být Tomio Okamura předsedou Poslanecké sněmovny. Toť za mě šest snad konkrétních - tam, kde se to dalo ozdrojovat, tak ozdrojovaných - důvodů, pro které určitě nepodpořím, budu aktivně hlasovat proti zvolení Tomia Okamury předsedou Poslanecké sněmovny.

Nemůžu z mé pozice řadového poslance té aktuálně opozice než jenom poprosit všechny kolegy napříč tímto sálem, zda by moje argumenty nezvážili. Dobře vím - já to nijak nekritizuju, protože se to stalo i v minulosti - dobře vím o dodatku ke koaliční smlouvě podepsaném všemi 108 poslanci, nicméně jména jste na ty funkce s výjimkou jednoho jediného jména - a nebyl to Tomio Okamura - tak v té koaliční smlouvě nemáte. Už to tady zmiňoval Marek Benda, že tím se určitě nově rodící koalice nijak nepohřbí, takže vysílám prosbu napříč touto Sněmovnou, zda by těch mých šest důvodů pouze nezvážila a zda bychom nedokázali na funkci předsedy nebo předsedkyně Poslanecké sněmovny zvolit mnohem, mnohem lepšího kandidáta z řad - a já zdůrazňuju, z řad - nově rodící se vládní koalice. Děkuju mnohokrát. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě se svým vystoupením v rozpravě pan poslanec Jiří Pospíšil, poté se přihlásil pan poslanec Jan Bartošek. Prosím, máte slovo. Ještě než vám ho udělím, vydržte chvilinku.

Přečtu omluvu: omlouvá se Adriana Chochelová od 10.15 do 11.05 z pracovních důvodů.

Prosím. Děkuji za trpělivost.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, paní předsedající. Je to pro mě silný emocionální zážitek tady vystoupit po 12 letech. Dámy a pánové, dovolte mi, abych také v této dlouhé rozpravě řekl několik poznámek k nominaci Tomia Okamury na post předsedy Poslanecké sněmovny. Stejně jako ostatní kolegové z TOP 09, nikdo z poslanců TOP 09 nepodpoří Tomia Okamuru ve volbě na post předsedy Poslanecké sněmovny. My máme jasno, proto by zde nebylo třeba pro nás vystupovat, ale já zde vystupuji proto, abych poprosil zbylé kolegy z rodící se vládní stoosmičky, aby ještě jednou zvážili, jestli tato konkrétní nominace tohoto konkrétního politika je opravdu v zájmu České republiky.

Jak už řekl můj předřečník, vážený pan kolega doktor Haas, nikdo nezpochybňuje - já nezpochybňuji také jako on - že budoucí vládní stoosmička má právo vybrat a zvolit předsedu Poslanecké sněmovny. Je to takový úzus české demokracie. V některých státech je vybírán lídr opozice, ale faktem je, že většina demokratických zemí volí předsedu parlamentu z řad vládních politiků. Ale přece jenom - a už to tady také několikrát padlo - je to člověk, který jako třetí nejvyšší ústavní činitel bude reprezentovat celou Českou republiku, celou společnost, tedy ne pouze svoji politickou stranu - tu zcela pomíjím - ale ne taky pouze 108 poslanců této vznikající většiny a jejich voliče. Všichni respektujeme, kdo vyhrál volby, všichni respektujeme, jaká je zde parlamentní většina, ale člověk, který zastupuje Českou republiku i v zahraničí a vytváří u zahraničních partnerů dojem o tom, jaké asi poměry jsou v České republice, by měl být přece jenom podle mého názoru o trochu více konsenzuální.

Padla zde celá řada důvodů - a já je nebudu opakovat - ze strany mých kolegů, jako je politika populismu, šíření rasové nenávisti. Počkejme, jak rozhodne soud. Byla podána trestní oznámení, policie a státní zastupitelství je berou vážně, postoupilo celé řízení do podoby hlavního líčení. Uvidíme, pravděpodobně bude asi na čtyři roky přerušeno to řešení, ale třeba se jednou dočkáme spravedlnosti a zjistíme, zda tedy byl, či nebyl porušen trestní zákoník.

V každém případě zde i vzhledem k tomu, že chci šetřit čas, chci hovořit o jedné věci a to je o pozici předsedy parlamentu, předsedy Poslanecké sněmovny ve vztahu k zahraničí. Podle mého názoru je třetí nejvyšší ústavní činitel mimořádně důležitý hráč i zahraniční politiky. Sice nemá formální zákonné povinnosti a práva v zahraniční politice jako prezident republiky, jako premiér vlády či ministr zahraničních věcí, ale svými zahraničními cestami, svými postoji, které na nich prezentuje, ale i svým životním politickým příběhem, reprezentuje Českou republiku. To tak zkrátka je. I proto je česká zahraniční politika koordinována na schůzkách, které svolává prezident, a i proto tam vystupuje předseda Poslanecké sněmovny, stejně jako předseda Senátu.

Žijeme v době, kdy Evropa je ve válce. Na východě Evropy zuří útočná válka vůči jedné suverénní evropské zemi a v takovémto případě bychom měli s velkou citlivostí vybírat předsedu Poslanecké sněmovny a zjišťovat, jaké názory na tento mimořádný agresivní vojenský konflikt má. Jedná se o největší vojenský konflikt od druhé světové války. Je to konflikt, který se nás bezprostředně dotýká. Nám nemůže být lhostejno, co se děje na Ukrajině nejen z pohledu etického, protože tam umírají civilisté, nevinní lidé, ale i z pohledu vlastního pragmatického zájmu. Pokud Putin uspěje na Ukrajině, je zřejmé, že další obětí bude některá ze zemí NATO. Možná to budou dříve pobaltské země, než země střední Evropy, ale je to otázka "možná".

Podíváme-li se na to, kam dopadly rakety z Ruska - 200, 300 kilometrů od Ostravy - tak my určitě nejsme bezpečni proti agresivní putinovské rozpínavé politice. Za této okolnosti, vážení kolegové, volíte do čela Poslanecké sněmovny člověka, který relativizuje příčiny konfliktu na Ukrajině, který relativizuje, kdo je agresor a kdo je oběť. Už tento jediný důvod podle mého názoru by měl vést k tomu, že najdete jiného, vhodnějšího politika, který má zastupovat Českou republiku v zahraničí. Už tento jediný důvod ohrožuje zájmy České republiky. My přece nechceme být dalším trojským koněm Putina v Evropské unii. Přece nechceme následovat některé politické kroky reprezentantů Maďarska anebo Slovenska. Přece naše pozice je blízká Polsku, pobaltským zemím. Víme, co jsme zažili ve 20. století, rok 1968, rok 1969. Víme, co se naší zemi stalo. Víme, jak putinovští představitelé vnímají střední Evropu, blízké sousedství. Rusko zde má své zájmy, Rusko nikdy nezapomnělo, kde končila železná opona, Rusko nikdy nezapomnělo, kam patřilo Československo. Teď nás bude reprezentovat politik, který tvrdí, že v zásadě příčinou útoku na Ukrajinu jsou podmínky ruské menšiny ve východní části Ukrajiny a tak dále.

Dámy a pánové, prosím, teď to není jenom o morálce v politice a obětech na Ukrajině, teď je to o zájmech České republiky, teď je to o tom, zda nová politická reprezentace, v tomto případě předseda Poslanecké sněmovny, svými kroky a postoji nebude přispívat k tomu, aby Putin dostal chuť na další část střední Evropy. Já před tím opravdu velmi varuji a prosím, abyste se nad tím zamysleli.

Další věc je Evropská unie. Já jsem šťastný v situaci, v jaké se nacházíme, že ve vládním prohlášení nově vznikající vlády naštěstí není referendum o vystoupení z Evropské unie a NATO. Jsem šťastný, že SPD nezískalo tak silný mandát voličů, nedostal se potenciální koaliční partner, hnutí paní Konečné, a tedy naštěstí takovéto věci zde nemusíme řešit. Nehrozí bezprostřední vystoupení z Evropské unie. Ale z mého pohledu je to málo. Mě toto neuklidňuje, protože reálně hrozí oslabení našeho vlivu v rámci Evropské unie, reálně hrozí relativizace naší pozice. My přece budeme schopni prosazovat naše zájmy v Evropě. Teď se povede debata o evropské legislativě, budou se otevírat klauzule u například zrušení spalovacích motorů. Rok 2026 je rok, kdy bude otevřená přezkumná klauzule u zákazu spalovacích motorů a tam buď budeme mít silnou politickou reprezentaci, která najde spojence a partnery v Evropě, a bude schopna tedy prosazovat naše zájmy, anebo budeme mít v čele ústavních institucí politiky, s kterými se v Evropě nikdo nebude bavit. Toho se velmi obávám.

Když se podíváte, že hnutí SPD je členem nejmenší evropské frakce, kde je 27 členů, Evropa suverénních národů, politici, kteří byli odmítnuti i v jiných euroskeptických frakcích a založili si tak vlastní malou frakci pod vedením Alternative für Deutschland, AfD, politici, kteří nejsou evropsky skeptičtí, ale jsou totálně protievropští, tak my dneska nebo vy vaší volbou učiníte další unikát a rekord, že politik této zcela okrajové evropské frakce bude reprezentovat národní parlament jednoho z členských států. Žádný jiný politik z Evropy suverénních národů nereprezentuje národní členský stát v čele parlamentu, vlády nebo jiném vysokém ústavním postu.

Vy tu dneska uděláte unikát a takovýto člověk bude jezdit na setkání předsedů národních parlamentů, které, jak víte, se konají pravidelně v rámci předsednictví, kde se neformálně předjednávají různé věci, pozice a stanoviska. Takový člověk tam bude lobbovat za co? Za odklad spalovacích motorů? Za odklad emisních povolenek? Já sám v Evropském parlamentu jsem nehlasoval pro emisní povolenky, nesouhlasím s nimi, nehlasoval jsem pro zákaz spalovacích motorů a přál bych si jako mnoho Čechů, abychom měli silnou vládu, která bude schopna vyjednat výjimky z této přijaté legislativy. Ale obávám se, že nově případně zvolený předseda parlamentu u těch jednání moc nebude, protože to jsou neformální jednání, jednání daná politickým vlivem, daná členstvím v silných parlamentních skupinách, ne tím, že vás reprezentuje 27 členů ze 750 evropských poslanců.

Dámy a pánové, já vás tedy prosím, zvažte ještě vedle všech jiných argumentů, které zde padaly, o populismu, rozdělování společnosti, xenofobii a tak dále, vše tu bylo řečeno a se vším souhlasím, nechci to opakovat, ale zvažte tedy, zda z těch mezinárodních důvodů, zda opravdu potřeby obhájit naši pozici v Evropské unii, být silný při vyjednávání, držet naši pozici ve vztahu k Ukrajině, protože je to v bytostném zájmu České republiky a našich občanů, aby se Putin neposouval dál do střední Evropy, zvažte tedy, zda vaše dnešní volba toto výrazně nerelativizuje a výrazně neoslabuje naše zájmy, naše potřeby, zájmy celého státu, ne pouze vašich voličů, kterých byla většina, to já respektuji, ale nebylo jich 100 procent.

Dámy a pánové, já vás prosím, zvažte, jestli byste nemohli najít člověka, který ví, co je Putin zač, který ví, kdo rozpoutal válku na Ukrajině, který je schopen v Bruselu najít partnery pro vyjednávání tak důležitých věcí, jako jsou třeba i změny v oblasti Green Dealu, najít člověka, za kterého my ostatní se nebudeme muset stydět. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk některých poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Jan Bartošek, připraví se paní poslankyně Michaela Moricová. (Námitka z pléna.) Pardon, ano. Omlouvám se, pane poslanče.

Máme zde jednu faktickou poznámku a k té se přihlásila paní poslankyně Lucie Šafránková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, vážená paní předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já musím reagovat už na své předřečníky, protože se mi dělá opravdu špatně z těch, kteří tady takto moralizují. Tito lidé, kteří tady teďka chodí a říkají, co je všechno špatně, co pan předseda udělal a neudělal. Pan předseda pouze hájí zájmy České republiky. Ten, kdo tady šíří strach, nenávist a vědomě lhal před volbami, protože zpackal ve své vládě všechno, co mohl, zpackal ve Fialově vládě všecko, co mohl, spoustu občanů přivedl do příjmové chudoby pod hranici existenčního minima, tak tihleti strašili tady tím plakátem (Ukazuje materiál.) proti konkrétní osobě, proti konkrétně Tomiovi Okamurovi, proti Kateřině Konečné. Není vám ze sebe špatně, abyste teď tady chodili a takto moralizovali? Vy po tom, co jste tady takto udělali, že jste toto všem lidem dávali do poštovních schránek? Skutečně vám není hanba tady chodit, vystupovat a někoho moralizovat? SPD jde pouze o zájmy občanů České republiky, ale vám o ty cizí. Děkuji. (Ojedinělý potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí v rozpravě pan poslanec Jan Bartošek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předstupuji před vás jako kandidát na předsedu Poslanecké sněmovny. Činím tak se svým respektem k této situaci a k této kandidatuře a beru ji velmi vážně.

Víte, v pondělí jsme skládali poslanecký slib a v tom jsme říkali, že všichni budeme zachovávat ústavu a zákony České republiky, a také jsme slíbili na svou čest, že budeme vykonávat náš mandát v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a také svědomí. Říkám to z toho důvodu, že budeme volit jednu z nejvyšších ústavních funkcí. Bude to člověk, který nás bude reprezentovat, a já jsem přesvědčen, že by to měl být člověk, který by měl tento poslanecký slib v plné šíři naplňovat. To znamená, že to je člověk, který respektuje ústavu a zákony, není s nimi v konfliktu a také se podle nich řídí.

Každý z nás totiž nese osobní zodpovědnost, kterou z nás nikdo nesejme. Ta zodpovědnost spočívá v tom, aby nejvyšší ústavní funkci zastával člověk, který ctí pravdu a lidskou důstojnost. Je naší zodpovědností, aby se tyto hodnoty nestaly předmětem politických handlů. Jde totiž o hodnoty, které reprezentujeme, ale především o důvěru občanů, kteří ji do nás vložili a kteří nás sem také poslali.

Já znám velmi dobře předvolební vyjádření z úst vrcholných představitelů, ať už hnutí ANO, anebo Motoristů, kteří se jasně vymezovali proti spolupráci s SPD, a dokonce někteří si tu spolupráci ve svých vyjádřeních nedokázali vlastně ani představit. Tak to je. Předpokládám, že tito lidé si byli velmi dobře vědomi toho, co říkají v rámci předvolební kampaně, protože nesou zodpovědnost před svými voliči za to, co jim slibují. Anebo se vás ptám: Žijeme v době, kdy je vlastně úplně jedno, co říkáme? Nebo už v okamžiku, když to říkáme, tak to vlastně nemyslíme vážně? To jako fakt? To je normální, jo? Tady pouze konstatuji, že vaše odmítnutí, striktní odmítnutí spolupráce s SPD v rámci předvolební kampaně je v přímém rozporu, že jste nominovali předsedu SPD do takto vysoké ústavní funkce.

Nyní se obracím na vás, poslankyně a poslanci za hnutí ANO. Opravdu chcete, aby vás a nás reprezentoval člověk, který zlehčuje nacistické zločiny romského holocaustu páchané v Letech u Písku, který popírá, že lidé umírali v důsledku rasové perzekuce? Opravdu chcete, aby vás a nás reprezentoval člověk, který místo věcné diskuse zbaběle útočil na tehdejší předsedkyni Markétu Pekarovou Adamovou? Vy, co jste zde byli, zvlášť ženy, vy si to pamatujete velmi dobře. Člověk, který místo budování kvalitních mezinárodních vztahů řekl, že Ukrajinci jsou takoví náckové a náckové je ještě jemné slovo? Jenom pro kontext dodávám, je to strana, která se na evropské úrovni... Nebo jejich nejbližším spojencem je německá AfD, tedy strana, která usiluje o revizi Benešových dekretů.

Vy, co jste v Poslanecké sněmovně delší dobu, tak víte, že za ty čtyři roky přijdou vyhrocené situace a vymáhání jednacího řádu vyžaduje pevnost, trpělivost a také cit pro spravedlnost. Měl jsem tuto Poslaneckou sněmovnu možnost řídit dvě volební období jako místopředseda a po všech jsem vyžadoval stejná pravidla chování a respektování jednacího řádu. Buďme spravedliví, někteří členové hnutí ANO tehdy za mnou chodili a oceňovali, že Sněmovnu řídím spravedlivě bez ohledu na to, kdo je v koalici nebo v opozici. Vy, co mě znáte, tak víte, že se nepřetvařuju a účelově neměním své chování podle toho, co se zrovna nosí nebo co se hodí.

Víte, lidé se v čase moc nemění. Kdo dříve druhé urážel, bude je urážet i nadále. Na koho nebyl spoleh, na toho nebude spoleh ani do budoucna, protože přetvářka, ta funguje jenom na chvíli. Apeluji a mluvím k vám všem, splňte sliby, které jste dali voličům. Neporušujte poslanecký slib hned při první příležitosti, kterou máte. Zachovejte si morální integritu. Je to to nejcennější, co máte.

Ještě bych rád zmínil jednu věc. Poslanecká sněmovna, ta totiž není jenom o poslancích, je také o stovkách zaměstnanců, kteří zde žijí své životy a do kterých my často vstupujeme mnohdy bezohledností a nerespektováním jejich času, práce, které se pak následně promítá do jejich soukromí. Víte, kolik lidí se o nás stará, bez kterých by to nefungovalo? Není to tady jenom o nás, jak si bláhově myslíme a namlouváme. Je to například o ochranné službě, která dbá na naše bezpečí, aniž si to mnohdy vůbec uvědomujeme. Jsou to paní uklízečky, abychom měli čisto, zaměstnanci gastra, IT oddělení, knihovny, Parlamentního institutu, legislativy anebo zde stenografové, kteří zaznamenávají každé slovo, které zde zazní, a nechci na nikoho zapomenout. Zavoláte jim a oni to řeší, protože jsou profesionálové a musí vycházet s námi se všemi, bez ohledu na politickou příslušnost, kdo je jim sympatický nebo nesympatický, kdo je momentálně v koalici nebo v opozici. Tak to prostě je. Já chci být předsedou i těchto lidí, protože si jich vážím. S mnohými se znám osobně, setkával jsem se s nimi a opakovaně jsem s nimi řešil řadu věcí. Nesmírně oceňuji jejich lidskost, ale především profesionalitu. S respektem a s úctou k jejich práci se chci starat o jejich pracovní podmínky, aby i oni byli hrdí na to, že tu s námi spolupracují.

Víte, jsem si plně vědom toho, že existují stranické dohody, které se předkládají členům k tomu, aby byly respektovány, a vím, že v současné volbě patrně tahám za kratší konec provazu. Jsem si toho vědom, ale věřte mi, že usiluji o každý váš hlas. O každý hlas. Mluvím ke všem, kteří nechtějí, aby vás konkrétně, jednotlivě reprezentoval Tomio Okamura. Pojďme místo kritiky hledat řešení. Víte, vás sem totiž poslali lidé z vašich krajů, z vašich regionů. Těm se zodpovídáte a těm budete skládat účty, jak se chováte a jak volíte, ne vašim stranickým sekretariátům nebo vašim šéfům. Lidem a vašim voličům. Dnes totiž máte možnost volby. Dnes si můžete vybrat, kdo bude reprezentovat vás a Českou republiku následující čtyři roky, jaký svět a jaké hodnoty ten člověk bude reprezentovat.

Proto vás vyzývám, volte svobodně, a ne na pokyn svých šéfů. Volte tak, aby se naše země mohla těšit dobrému jménu doma i ve světě a abyste mohli bez studu se podívat do očí svým dětem anebo vnukům, protože dneska je ta volba a dneska budeme rozhodovat. Já vás vyzývám, teď je ten čas, abychom hlasovali v souladu s vlastním svědomím a s vlastní ctí podle poslaneckého slibu. Hlasujme s respektem k naší zemi. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Děkuji.

 

Poslanec Jan Bartošek: Já bych, paní předsedající, ještě s dovolením odpověděl na otázky v rámci svého projevu, protože Pirátská strana mi předložila několik otázek v rámci svých projevů. Já jsem si je poznamenal. Nebude to dlouhé, já na to ještě odpovím.

 

Předsedající Věra Kovářová: Na to máte samozřejmě právo. Přihlásil jste se, zatím jsem vám slovo neodebrala, takže pokračujte a odpovídejte. Prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Tak, snažil jsem se zaznamenat všechny otázky. Doufám, že na ně odpovím.

První se týkala jednacího řádu a jeho změny. Já jsem pro změny jednacího řádu. Minulé období jsme ale bohužel nebyli schopni nic prosadit z toho důvodu, že na některých parametrech -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to je třeba zde kriticky říct -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebyla shoda ani v rámci koalice. To je prostě fakt. Tehdy ale současně převážil názor, že má-li se změnit jednací řád, měl by se změnit konsenzuálně, většinou hlasů, nikoliv, abychom to prosadili na sílu pouze hlasy vládní koalice. To znamená, to byl také důvod, proč jsme některé věci nechtěli změnit jenom tím, že jsme měli většinu. Je potřeba, abychom byli korektní. Na začátku diskuse SPD řeklo, že nic měnit nebude a nic měnit nechce. Byl to názor, ten jsme respektovali. Hnutí ANO si tedy, pravda, přes dva roky nebylo schopné vzpomenout, co předchozí volební období chtělo prosadit, ale nakonec jsme se dobrali k nějakým aspoň drobným návrhům. Mě osobně mrzí, že neprošly ani drobné úpravy, které jsem tehdy prosazoval, které z mého pohledu by zjednodušily jednání Poslanecké sněmovny, jako bylo například, aby třetí čtení byla ve středu a v pátek celý den. Technická změna. Bohužel, ani to nemělo podporu.

Vy jste se mě ptali, co si myslím, že by bylo možné upravit. Tak jak už jsem říkal, třetí čtení zákonů ve středu a v pátek celý den, dále vidím, že by bylo dobré změnit zkrácení nebo omezení doby před začátkem schůze nebo před začátkem programu -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tam jsme promarnili neskutečné stovky hodin minulé volební období -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ myslím si, že je také zcela adekvátní diskuse, změna v průběhu interpelací, a osobně si myslím, že můžeme diskutovat i o přednostních právech, ale zde bych se klonil k tomu, aby tato změna proběhla až pro další volební období, aby se neměnila účelově pro toto volební období.

Dále dotaz ohledně manželství stejnopohlavních párů. Tady chci konstatovat, že nehledě na můj postoj k této otázce, který zůstává neměnný, tak jsem byl vždycky demokrat a zastáncem toho, aby na plénu Sněmovny probíhala co nejširší diskuse, tedy i o tomto bodu.

Ohledně Rekonstrukce státu, tady jsem -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebudu lhát -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ musel jít do historie, protože od schválení tohoto zákona proběhlo už víc jak deset let, takže jsem si musel připomenout, co jste měli na mysli. Každopádně tak jak jsem to prošel, co se týká té podstaty věci, tak zákon o registru smluv i zákon o svobodném přístupu k informacím jsem podpořil. Řadu zákonů z dílny tehdejší Rekonstrukce státu, tak s tím jsem problém neměl. Co se týká registru smluv, ano, tam jsem měl určité výhrady k dílčím úpravám, ale měl jsem k tomu své argumenty. To, co... Vlastně odpovědí na můj postoj byla dehonestační kampaň Rekonstrukce státu, tehdy v podstatě těsně v předvolební kampani, myslím, že to byly krajské volby, takže vlastně Rekonstrukce státu fungovala jako někdo, kdo vstoupil do tehdejší volební kampaně. Podle mě tohle bylo za hranou, celkově ta diskuse byla vyhrocená, padly tam výroky... To, co jste zmiňovali, některé bych dneska patrně neřekl, to pravda je, ale to, že co se týká podstaty mých připomínek k registru smluv a svobodnému přístupu k informacím, tak to odborné stanovisko si držím dodnes. Ale byl jsem přehlasován, já to respektuju.

Ohledně zastoupení stran v orgánech, tady abych to shrnul, je třeba říct, že ani v minulém volebním období toto nebylo dodrženo, protože ve vedení Sněmovny nebyl zástupce SPD. Tady současně ale řeknu, že v okamžiku, když Piráti skončili v opozici, tak tehdy byla diskuse, zda má paní místopředsedkyně Richterová pokračovat, nebo být odvolána. Já jsem tehdy zastával jistý gentlemanský postoj a říkal jsem, že by bylo dobré, aby v pozici místopředsedkyně dokončila, abychom nikoho neodvolávali. To bylo moje stanovisko. To, co je ale nové a s čím nesouhlasím -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a tady souhlasím s panem předsedou Hřibem, prostřednictvím paní předsedající -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že... To se týká například i komunální politiky. Vždycky jsem byl zastáncem toho, že i opozice má mít své předsedy některých výborů. Je to tak správné. Přestože to neurčuje zákon, je to jistá míra gentlemanství a kolegiality. To znamená, to, co je můj soukromý názor, že i Piráti by měli mít alespoň jednoho předsedu výboru, tak jak to bylo minulé volební období, kdy SPD měla petiční výbor. To znamená, jsem přesvědčený, že toto není správné.

Tolik za mě. V případě, budete-li chtít se doptat, tak vám ještě odpovím. Ještě jednou děkuji za pozornost.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní ještě máme zde přihlášku s přednostním právem. Pan předseda Zdeněk Hřib se přihlásil, takže prosím paní poslankyni o trpělivost. Prosím, máte slovo. (Poslanec Hřib zaváhal, jestli má začít svoji řeč.) Ano. Ne, to nebylo na vás, abyste měl trpělivost.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, paní předsedající. Chtěl jsem poděkovat, prostřednictvím paní předsedající, i panu poslanci Bartoškovi. Děkuji mu za to, že skutečně odpověděl na všechny ty naše otázky, byť tedy některé odpovědi možná mě ne zcela uspokojily, ale to tak holt chodí, že člověk má prostě odlišné politické názory od některých svých kolegů. To se holt v demokracii stává a řekl bych, že to je důkaz toho, že ta demokracie funguje. Pochopitelně předpokládám, že všichni ostatní poslanci, poslankyně Pirátů, kteří jsou tady v sále, tak nepochybně ty vaše odpovědi také slyšeli a také se podle toho zařídí. Já tedy deklaruji, že můj hlas ve volbě předsedy máte. Děkuji za to. Děkuji za to, že jste zmínil ty třicetileté zvyklosti, jak to tady bylo i v tom minulém volebním období.

Děkuji, že tady i jste a vnímáte celou tu debatu, což je věc, kterou bych já považoval za zcela logickou, protože když člověk někam kandiduje, tak by se asi měl tak nějak účastnit toho bodu, kde se projednává volba předsedy. V tomhle kontextu mně přijde vlastně strašně zvláštní, že tady s námi není teď druhý kandidát na předsedu Sněmovny, pan Tomio Okamura, že se neúčastní té rozpravy, která se vede k jeho vlastní volbě. Mně to přijde, že je to vlastně i trochu v rozporu s tím, co pan Tomio Okamura tady řekl ve svém krátkém,⁠⁠⁠⁠⁠⁠ možná dokonce nejkratším projevu, který tady kdy pronesl v Poslanecké sněmovně. Říkal, že chce být vlastně předsedou všech poslanců a poslankyň, i těch, kteří jej nebudou volit, ale vlastně svou nepřítomností teď v tuto chvíli tady dává ostentativně najevo, že vlastně nerespektuje ty ostatní kolegy a kolegyně jako své partnery a že vlastně dává i ostentativně najevo... Mně to přijde, až že námi pohrdá, že vlastně nepovažuje za důležité tady být s námi. Protože jak chce být předsedou úplně všech, když tady není v tomto okamžiku, kdy se bavíme o tom, zdali má, nebo nemá být tím předsedou?

Proto bych tedy chtěl navrhnout procedurální návrh. Já bych chtěl navrhnout, aby se přerušilo jednání do doby, než se do sálu dostaví pan poslanec Tomio Okamura, aby tady byl, aby to slyšel, mohl třeba i reagovat, protože mně nepřišlo, že vlastně v tom svém projevu nějak zareagoval na své předřečníky, kteří něco říkali, a myslím si, že by si to nějakou reakci zasloužilo.

Ostatně znovu děkuji panu poslanci Bartoškovi, prostřednictvím paní předsedající, že on na všechny naše otázky odpověděl. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.) (Odmlka. Předsedající se radí o postupu.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Vážený pane předsedo Hřibe, já jsem zaznamenala váš procedurální návrh na přerušení jednání do doby přítomnosti Tomia Okamury. (Poznámky z pléna: Už je tady.) Zdá se... Za prvé, myslím, že takovýto návrh není úplně v souladu s tím, jakým způsobem, i když chápu, že pan Tomio Okamura je kandidátem na předsedu a jednáme o tomto bodu, nicméně vždycky bývalo zvykem a v našich usneseních je, že se jednalo o člena vlády.

Nicméně konstatuji, že pan Tomio Okamura je přítomen, čili nemá smysl ani o tomto usnesení hlasovat. (Poslanec Benda mimo mikrofon: To nejde hlasovat.) No, to je nehlasovatelný návrh samozřejmě, jo? (Do sálu přicházejí poslanci.) Ale pan Tomio Okamura je zde. Zdá se, že se vám podařilo vaším návrhem naplnit jednací sál Poslanecké sněmovny a máme zde i oba kandidáty na předsedu Poslanecké sněmovny. (Hluk v sále.)

Budeme tedy dále pokračovat v rozpravě. Do té je přihlášena paní poslankyně Michaela Moricová, připraví se paní poslankyně Vendula Svobodová. Prosím, máte slovo.

Kolegové, kolegyně - mějte strpení, paní poslankyně - kolegyně, kolegové, prosím o klid. Opakuji, kolegyně, kolegové, pokud máte nějaké důležité rozhovory, přesuňte je do předsálí. Tak ještě chvilku vyčkáme, až se zklidníte.

Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, člověk, který stojí v čele Poslanecké sněmovny, má spojovat a hlavně má reprezentovat všechny poslance, všechny občany a celou Českou republiku. Proto má být symbolem rozvahy, respektu a musí mít schopnost vést nejen sněmovní schůzi, ale i jednání se zahraničními partnery. Tomio Okamura ale dlouhodobě rozděluje společnost, negativně vystupuje proti Evropské unii, NATO, a tím i našim spojencům. Místo hledání řešení ukazuje prstem, místo respektu k odlišným názorům vyvolává strach. To jsme ostatně mohli vidět v rámci kampaní celého SPD. Takový člověk nemůže být tváří instituce, která má zastupovat všechny občany, nejen své voliče, které straší zlým Bruselem, migranty a slibuje jim levná vejce, ale i ty, kteří vidí svět jinak.

Předseda Sněmovny určuje tón celé politiky dolní komory, a právě proto záleží na tom, kdo tuto funkci zastává. Naše republika potřebuje v čele lidi, kteří věří v demokracii, ne ty, kteří ji systematicky pošlapávají. Lidi, kteří dokáží vést dialog, ne jen desetihodinový monolog. Naše republika potřebuje v čele lidí, kteří umí hájit zájmy státu bez pohrdání ostatními, ne ty, kteří jen vyvolávají strach a nenávist. Věřím, že lidé v této zemi chtějí slušnost, klid a jistotu, že chtějí, aby se jich politici zastali a jejich problémy řešili, ne aby si z jejich hněvu, neštěstí či obav dělali kariéru a sbírali lajky.

Proto říkám jasně: Tomio Okamura nemá stát v čele Poslanecké sněmovny. Naše republika si zaslouží představitele, kteří lidi spojují a za které se nemusíme stydět, představitele, kteří rozumí tomu, že síla politiky je mimo jiné v pokoře, což je vlastnost, kterou Tomio Okamura nemá ani ve svém slovníku, natož aby jí rozuměl, nebo ji nedejbože měl.

Piráti stojí za hodnotami svobody, rovnosti a respektu k lidem. Politiku vnímáme jako službu lidem, ne soutěž v tom, kdo koho víc vyděsí. Sněmovně v demokratické zemi nemůže předsedat obchodník se strachem. To není demokracie, ale totalita a to my nikdy nepodpoříme. Za Piráty říkáme: Ne Tomiu Okamurovi v čele Poslanecké sněmovny. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí paní poslankyně Vendula Svobodová, připraví se paní poslankyně Kateřina (Katerina) - teď se omlouvám - Demetrashvili, jestli to čtu správně. (Poslankyně Demetrashvili souhlasí.) Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, Tomio Okamura se umí prodat, umí vyvolat emoci, a na někoho tak může působit jako úspěšný podnikatel, který našel díru na politickém trhu. Jenže politika není podnikání a vedení Sněmovny není cestovka pro plyšáky. Mluvíme tady o člověku, který se svým hnutím dlouhodobě rozděluje společnost, svoji politickou kariéru si vystavěl na strachu a nenávisti, na tom, že ukazuje prstem na ty slabší, na tom, že vykresluje příslušníky jiných etnik, menšin nebo sociálních skupin jako hrozbu. To není projev svobody slova, to je útok na důstojnost lidí, kteří tu s námi žijí. Kdo určí, kdo bude další? Dnes to jsou u Tomia Okamury Romové, gayové nebo uprchlíci. Zítra to může být kdokoliv z vás, tedy i z nás.

Být předsedou Poslanecké sněmovny a třetím nejvyšším ústavním činitelem je pozice, která vyžaduje autoritu, respekt a morální integritu. Tomio Okamura je sice možná symbolem, ale není to hezký symbol, je to symbol rozdělené země, symbol křiku místo argumentů, strachu místo naděje. My samozřejmě respektujeme výsledky voleb, nikdo z nás nezpochybňuje právo SPD mít své zástupce ve Sněmovně, ale ani kdybychom postupovali podle poměrného systému, post předsedy Sněmovny by SPD na základě počtu mandátů nepřipadl.

Navíc pan Okamura čelí žádosti o vydání k trestnímu stíhání kvůli podněcování k nenávisti. O vině či nevině ať rozhodne soud, ale opravdu vám všem přijde, že takový člověk má reprezentovat Poslaneckou sněmovnu? Nároky, které máme na sebe jako poslance by měly být vysoké. Nároky na naše nejvyšší představitele by měly být o to vyšší.

I kdyby pan Okamura byl tak neškodný, jak si Andrej Babiš přeje, i tak by bylo jeho jmenování navenek nebezpečným signálem, signálem, že se dá nenávist proměnit v běžnou politickou praxi, že je úplně v pořádku stavět kariéru na rozdělování společnosti. Ruku na srdce, v pořádku to prostě není. Pro většinu z nás by bylo lepší, kdyby Tomio Okamura zůstal u svého podnikání s cestováním plyšáků, než aby byl předsedou Sněmovny. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní poprosím, aby přednesla svoji řeč paní poslankyně Kateřina... Katerina (Poslankyně Demetrashvili reaguje mimo mikrofon.) - promiňte, ano - Demetrashvili. Omlouvám se velmi.

 

Poslankyně Katerina Demetrashvili: Děkuji, ano, správně jste to řekla. Děkuji za slovo, vážená paní předsedající.

Kolegové a kolegyně, už to tady zaznělo, ale ještě jednou bych ráda důrazně připomněla, jak moc zásadní rozhodnutí dnes musíme udělat. Volíme mezi nenávistí a empatií, mezi hulvátstvím a slušností, mezi politikou a atrapou politika, který jenom rozděluje, uráží, zesměšňuje a boří.

Pojďme si připomenout některé z jeho výroků. Citace: "Nechci tady žádné nepřizpůsobivé. Ať táhnou, ať se přizpůsobí." To je výrok mířený na Romy, v kontextu nepřizpůsobivých dlouhodobě používaný v kampaních SPD. Je stigmatizující, nechutný a především hloupý. A bagatelizující výroky o Ukrajincích a zlehčování ruské agrese, mimo jiné tvrzením, že uprchlice jezdí na dovolené a že se jich válka netýká? To je přímo ostudné. Můj táta bojuje na Ukrajině a tenhle komerční fašista se jen přiživuje na utrpení druhých a všichni slušní lidé jím pohrdají, protože jestli něco Tomia Okamuru nevystihuje, tak je to hrdinství. Zbaběle se bojí vydání za rasistické plakáty SPD a neumí nést odpovědnost. Tomio Okamura místo práce pro lidi blokuje chod Sněmovny nekonečnými projevy, je ochoten ohrozit mezinárodní ukotvení České republiky v EU a NATO a z pozice síly tlačí společnost do příkopů. Takový profil je bezpečnostní riziko i morální selhání a je v přímém rozporu s tím, co má předseda Sněmovny reprezentovat.

Naše země potřebuje vedení, které věří v demokracii, dialog a odpovědnost, ne desetihodinové monology, ne obchod se strachem. Potřebujeme se věnovat tomu, co lidem skutečně pomáhá: dostupnému bydlení, férovým cenám energií a potravin, boji s korupcí, kvalitním veřejným službám a obraně před ruskou propagandou. Demokracie se nebrání frázemi, ale činy, a to každý den, zodpovědně a s respektem.

Předsedou Sněmovny má být ten, kdo spojuje, kdo ctí pravidla a kdo hájí důstojnost této instituce i občanů, které zastupuje. Vyšleme jasný vzkaz, že v České republice nemá rasismus, nenávist a cynické pohrdání slabšími místo, prosím. Je naprosto klíčové, abychom si všichni uvědomili, před jak zásadním rozhodnutím stojíme. Taky proto apeluji i na poslance ANO a Motoristů. Volba je tajná (Ukazuje materiál.), volte podle svého skutečného svědomí, co je nejlepší pro naši republiku i její reprezentaci. Nikdo se to nedozví. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je na řadě pan poslanec Samuel Volpe, který je přihlášen do rozpravy. Poté bude mít možnost vystoupit paní poslankyně Kateřina Stojanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Velice děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, stojím zde prvně u poslaneckého pultíku a vyjádřím se zde k návrhu na volbu předsedy Poslanecké sněmovny. Dnes rozhodujeme o tom, zda bude čelo této Sněmovny reprezentovat nestrannost a úcta k ústavě, nebo normalizace šíření nenávisti mezi občany. Předseda Sněmovny není jen moderátor schůzí, je to tvář demokratické instituce doma i v zahraničí. Jsem přesvědčen, že třetím nejvyšším ústavním činitelem této země nemá být osoba, u které policie žádá o její vydání, aby mohla čelit trestnímu stíhání.

Člověk, který by byl ochoten ohrozit směřování České republiky vystoupením z NATO a Evropské unie za mě nemá být tváří instituce, ve které se právě nacházíme, v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Tomio Okamura opakovaně překračuje hranice slušné a demokratické debaty, staví politiku na strachu a rozdělování. Policie žádá o jeho vydání k trestnímu stíhání kvůli podněcování nenávisti a soud už dříve dospěl k závěru, že označení strany SPD za parlamentní fašistické hnutí je v souladu s požadavkem proporcionality. Byl to právě on, kdo destruoval chod Sněmovny nekonečnými projevy. Kdo jiný řečnil 10 hodin a 44 minut, četl svou bakalářskou práci a úryvky z knihy a byl na to hrdý? Místo práce pro lidi této země jen zdržoval a zbytečně zdražoval chod Sněmovny. Tomio Okamura dělá to, co se hodí právě jemu. Jsem přesvědčen, že na lidi moc nemyslí.

Jako studentovi posledního ročníku práv mi opravdu nepřijde vhodné, aby Tomio Okamura byl garantem nestrannosti, důstojnosti a ústavnosti fungování Sněmovny, když pošlapává demokratickou kulturu v naší zemi. To bych totiž od předsedkyně či od předsedy Poslanecké sněmovny očekával, že to tak nebude. Piráti stejně jako většina Češek a Čechů odmítají extrémismus, populismus a útoky na právní stát. Místo strašení chceme řešit skutečné problémy, například dostupné bydlení, boj proti korupci, ceny potravin a energií, kvalitu veřejných služeb, odolnost vůči ruské propagandě a podporu napadené Ukrajině.

Předsedou Sněmovny má být ten, kdo ji spojuje a ctí pravidla. Nominaci Tomia Okamury nepodpoříme a vyzýváme vás, abyste ji odmítli také. Děkuji za pozornost a přeji šťastnou ruku při volbě. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Ano, děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Kateřina Stojanová, připraví se paní poslankyně Gabriela Svárovská. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dnes volíme, jestli bude Sněmovna institucí důvěry a rovnosti, nebo místem, kde se toleruje nenávist. Předseda Sněmovny přitom musí být zárukou ústavnosti a respektu k právu všech. Tomio Okamura a jeho SPD dlouhodobě šíří nenávistnou rétoriku a rozděluje společnost. Ostatně i proto nyní policie žádá o jeho vydání kvůli podezření z podněcování k nenávisti. To není přece standard, který chceme vtisknout třetí nejvyšší ústavní funkci.

Tomio Okamura se také v čele SPD dlouhodobě zasazuje o šíření proruských narativů. V tomto ohledu bych připomněla jednu ze zásadních pravomocí, která se váže k výkonu funkce předsedy Sněmovny. Ten má totiž mimo jiné také přístup k citlivým údajům týkajícím se bezpečnosti státu. Bylo praxí, že předseda Sněmovny mohl nahlížet do tajných materiálů kontrarozvědky, rozvědky či Vojenského zpravodajství. Může být přizván i na jednání Bezpečnostní rady státu. Proto Tomia Okamuru v čele Sněmovny považuju především za bezpečnostní riziko. Nelze svěřit přístup k zásadním bezpečnostním otázkám této země někomu, kdo dlouhodobě konvenuje Vladimirovi Putinovi šířením dezinformací odpovídajících přesně tomu, co Vladimir Putin chce, aby si myslela část české společnosti. Hrozí totiž, že se právě takové zásadní a citlivé otázky dostanou do rukou našich nepřátel, byť na tom závisí bezpečnost Čechů a Češek. Věřím, že to není v zájmu nikoho, ani vznikající vládní koalice.

Demokracie se brání každý den činy - zodpovědnými, konkrétními činy - ne prázdnými slovy. Věřím, že právě s tímto vědomím dnes všichni přistoupíme k hlasování. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní se do rozpravy přihlásila paní poslankyně Gabriela Svárovská, poté pan poslanec Štěpán Slovák. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, poslankyně a poslanci, důvody, proč nemá Tomio Okamura reprezentovat tuhle Sněmovnu jako její předseda, tu byly rozebrány důkladně a na mnoho způsobů.

Chci říct něco osobního. Celý svůj profesní život pracuji pro tento stát, pro demokracii a lidská práva, pro mezinárodní renomé Česka. V týmu prezidenta Václava Havla jsem se podílela na vyjednávání o vstupu České republiky do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Celoživotně hájím občanská a lidská práva v Česku i v zahraničí a mnoho let jsem svou zemi reprezentovala v mezinárodních organizacích a při diplomatických jednáních. S tím jsem byla zvolena do funkce poslankyně.

Většina z vás v tomto sále byla zvolena pro svou práci pro lidi a pro tuto zemi. Udiveně se proto ptám právě vás, svých nových kolegyň a kolegů, opravdu zvolíme do třetí nejvyšší ústavní funkce člověka, který se v politice etabloval systematickým šířením lží a nenávisti a podněcováním nenávisti a na tom -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a na ničem jiném -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ si vybudoval svou nechvalnou pověst, člověka, který používá nadávky a ponižující výroky proti menšinám a zranitelným lidem a popírá holocaust? Tohle je služba státu a České republice? Volba člověka, který si svou dikcí a svou politickou taktikou nezadá s představiteli nejhorších autoritativních režimů současného světa?

Tomio Okamura čelí obžalobě pro podněcování nenávisti. Jsem sama zvědavá, zda bude možné, aby o vině a trestu Tomia Okamury rozhodl spravedlivý soud, anebo jestli přímá demokracie v jeho podání znamená privilegium beztrestnosti. Už samotná obžaloba je pro uchazeče o třetí nejvyšší ústavní funkci závažná zátěž a žádná politická dohoda o nevydání ke stíhání na tom nic nezmění. Skvrna na pověsti nezmizí usnesením pléna a s pověstí Tomia Okamury v roli předsedy ulpí skvrna i na celé této Sněmovně, Sněmovně, která má být pilířem zákonodárné moci a strážcem právního státu.

Slib poslance a poslankyně zní, že bude svůj mandát vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Kdo roky útočí proti menšinám dává najevo, že částí onoho všeho lidu, jejich problémy, těžkostmi a potřebami ve skutečnosti pohrdá. Nejde o to, kdo má jak silný mandát, v jaké voličské bublině. Jde o důvěryhodnost klíčové ústavní instituce. Proto vás vyzývám, kolegyně a kolegové, napříč Sněmovnou, především ty z vás, kteří zasedli ve Sněmovně nově, nevolte Tomia Okamuru. Nenechme třetí nejvyšší ústavní funkci přerůst v tribunu nenávisti. Nenechme naši veřejnou debatu otravovat jedem lži a nenávisti přímo z čela této Sněmovny, za kterou teď neseme spoluodpovědnost. Nenechme ji obsadit politikem, který jako kandidát neobstojí morálně, odborně, politicky ani lidsky. Děkuji vám. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Štěpán Slovák, připraví se pan poslanec Hayato Okamura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Slovák: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dobrý den. Takhle by vás pozdravil můj oblíbený politik Jaroslav Kubera. Zatím pro část z nás to vypadá, že ten den nebude úplně dobrý a možná nebude dobrá ani ta noc. Mě napadlo, jak bychom si ho mohli společně vylepšit.

Já se tímto obracím na poslance z hnutí ANO a z Motoristů. Jak jsem tady malou chvilku, mezi vámi je spousta velmi rozumných, chytrých politiků a političek, kteří by se třeba do toho křesla předsedy Sněmovny hodili mnohem lépe. Pojďte zvážit těch sto či více argumentů, které tady dneska padly, které tady padly ze strany jak mých kolegů z ODS, tak kolegů z jiných politických stran, a pojďte se zamyslet nad tím, zda nejsme schopni si ten den společně vylepšit tím, že nominujete do čela Sněmovny někoho jiného.

Já budu velmi stručný. Ještě jednou to zopakuji: Pojďme se nad tím ještě jednou zamyslet, nad těmi argumenty, které tady padly. Já vám děkuji. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji pane poslanče. Nyní je na řadě se svojí přihláškou pan poslanec Hayato Okamura, připraví se paní poslankyně Barbora Pipášová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážená paní předsedkyně... (Otáčí se k vládním lavicím.) Nevím, jestli je tady někdo za vládu. Možná není, je to v pořádku?

 

Předsedající Věra Kovářová: Není to v pořádku, pokusíme se... Před chvilkou jsem viděla pana ministra Lipavského, tedy vyzývám (Poslanec Nacher hovoří mimo mikrofon.) - ano - jestli by pan poslanec Nacher byl tak laskav a našel nám pana ministra.

Omlouvám se a děkuji za upozornění, pane poslanče.

Děkujeme kolegovi Nacherovi za spolupráci a panu ministrovi, že dorazil.

Prosím.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem mezi vámi ten, kdo zná kandidáta na předsedu Sněmovny zdaleka nejdéle. Je to 53 let. Tomio je můj o šest let mladší bratr. Pamatuju si ten okamžik, už jsem to zmiňoval, kdy Tomia rodiče přivezli z porodnice a jako šestiletý špunt jsem se díval do té dětské postýlky na to miminko. Bylo to v Tokiu, na periferii Tokia, kde jsme tehdy žili.

Chci v tomto významném momentě, kdy se Tomio uchází o tento třetí nejvyšší post v našem ústavním systému, trošku připomenout historii naší rodiny, kterou samozřejmě neznáte. Naše česko-moravská maminka Helena pocházela ze vzdělané katolické rodiny, která byla v jasné opozici proti komunistické diktatuře. Holíkovi, kteří pocházeli původně z Bystřice pod Hostýnem a také z Valašska, tak byli velmi sečtělí, byli také velmi muzikální. Maminka a jejích pět sourozenců znali zpaměti snad stovky českých, moravských a slovenských národních písní, které často zpívali, když se vícekrát za rok setkali třeba při oslavě narozenin někoho z rodiny.

Náš dědeček Josef Holík byl prvorepublikový lidovec. Za nacistické okupace žila rodina v Dačicích, které patří historicky do Moravy. Dědeček byl za heydrichiády zatčen nacisty a byl několik měsíců vězněn v nechvalně proslulých brněnských Kounicových kolejích. Babička Anna, tehdy s pěti malými dětmi, nějakou dobu nevěděla, jestli je dědeček ještě naživu, jestli nebyl popraven.

Naše maminka Helena se narodila 26. března v roce 1939, pouhých několik dnů po okupaci českého vnitrozemí nacistickým Německem. Dědeček byl předtím jako většina Čechoslováků mobilizován. Naše maminka byla vysoce inteligentní, velmi nadaná od přírody jak na matematiku, tak na jazyky, tak na hudbu. Byla velmi citlivá a během života došla taky k hluboké víře křesťanské, ale celý život trpěla takovou iracionální úzkostí. Někdy se to v rodině vysvětlovalo tím, že když babička naši maminku očekávala, tak byla ta mobilizace v tom roce 1938, dědeček byl prý v první linii, a tak se to přeneslo na tu naši maminku.

V padesátých letech byli dva starší bratři maminčini, strýc Josef a strýc Ivan, režimem vyloučeni ze studií na Karlově univerzitě. Strýc Josef se mohl po nějaké době ke studiu vrátit a ta lékařská studia dokončil. Žije v Brně, je mu 91 let, je to můj křestní kmotr a dodnes máme velmi blízký vztah. Ze šesti sourozenců žijí už jenom poslední dva. Strýc Ivan studoval dějiny umění, z toho komunistického vyhazovu se už lidsky nevzpamatoval a celý život žil v takovém... Pracoval v takovém subalterním, řekněme, zaměstnání, kde využíval znalosti němčiny v oboru celní správy, ale vedle toho se věnoval svým opravdovým koníčkům: překládání literatury z němčiny, malování obrazů, skládání krásných básní.

Maminka byla v tom okamžiku maturantka na gymnáziu, a přestože byla premiantkou, tak ji komunisté vůbec nedovolili pokračovat na jakoukoliv vysokou školu. Několik měsíců pracovala v Praze Vysočanech jako dělnice a přece jenom si tam všimli, že umí velice dobře počítat, tak jí za několik měsíců, jak se tehdy říkalo, coby dělnický kádr, doporučili na vysokou školu, ale direktivně na jeden jediný obor. Ona sama by si byla bývala vybrala za svobodných podmínek, jako máme dneska, filologii, literaturu na filozofické fakultě. Komunisté jí posílali na obor elektrárenská ekonomie na Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Maminka pochopila, že žádnou druhou šanci studovat na vysoké škole v daných poměrech nedostane, tak tento obor, který jí byl tak vzdálený, vnitřně přijala. Byla jedinou dívkou v tomto elektrárenském oboru tehdy v ročníku. Její spolužáci a kamarádi přišli před čtrnácti lety ještě na její zádušní pohřební mši ke svatému Ignáci v Praze na Karlově náměstí. Byl mezi nimi třeba i pan inženýr Vlastimil Povolný, první porevoluční generální ředitel ČEZu. Maminka v době, kdy pro složité matematické výpočty se používalo jenom nanejvýš logaritmické pravítko, tak vystudovala s červeným diplomem.

Bylo to někdy v té době, asi před 65 lety, kdy si naši rodiče začali dopisovat. Říkalo se penfriends, dopisoví přátelé. V dobách, kdy o internetu nebylo ani žádné zdání, tak si posílali mezi Prahou a Japonskem papírové dopisy v angličtině. Každý z těch dopisů, myslím, šel nejméně čtrnáct dnů, přitom ani v těsně poválečném Japonsku, ani v padesátých a raných šedesátých letech v Československu za železnou oponou pod komunistickým režimem nebyli žádní lektoři, rodilí mluvčí a vlastně ani jeden, ani druhý, zdálo se, neměl šanci, že se kdy v životě naživo podívá do nějaké anglickojazyčné země. Ale oba byli pilní, byli velmi otevření, byli to nadaní mladí lidé, tak s pomocí slovníků s pomocí jednoduchých učebnic tak se ten jazyk učili a vzájemně si sestavovali ty dopisové odpovědi. Tohle trvalo několik let, než náš tatínek v době, kdy končil vysokoškolská studia sociologie v Tokiu, tak se tehdy v šedesátých letech díky podpoře svého otce dostal i do západního Německa a odtamtud byl už jenom krůček do Prahy. Když jsme před sedmi lety uklízeli po tatínkově úmrtí v Tokiu společně všichni tři bratři - já, Tomio i nejmladší Osamu, architekt - tatínkovu pozůstalost, tak jsme tam našli i texty v češtině z domova pro seniory v Šolínově ulici v Dejvicích.

Potom jsme žili několik let v Japonsku. Já jsem se narodil ještě v Praze, Tomio a Osamu - Osamu je v současnosti ředitelem Českého centra Tbilisi v Gruzii - ti se narodili v Tokiu. V roce 1976 v září jsme se vrátili s naší maminkou - mně bylo 9 let, Tomiovi sotva 4, Osamu sotva 3 - do normalizační Prahy, do komunistického Československa. Naši rodiče se nikdy nerozvedli, i když vlastně ve výsledku po celý zbytek života, dalších přibližně čtyřicet let, žili de facto odděleně. Maminka byla velmi skromná, pracovitá. Žili jsme ve velmi skromných poměrech, v malých bytech, nakonec dlouhou dobu v malinkém panelákovém podnikovém bytě pražské malešické teplárny, kde maminka po léta na částečný úvazek pracovala. Na částečný proto, aby se o nás, syny, mohla de facto sama postarat. Tatínek nás mnoho a mnoho let navštěvoval dvakrát za rok přibližně na týden, víc mu pracovní poměry v Tokiu prostě nedovolily, a i tak mu to v podstatě zničilo jeho pracovní kariéru, ale on to pro nás udělal, cítil nějakou spoluodpovědnost. Přesto to bylo těžké.

Maminka byla taky nemocná. Když mi bylo asi 13 let, tak naše maminka Helena byla téměř rok hospitalizovaná s vážnějším nervovým onemocněním. To je to období, kdy o mě se postarali naši příbuzní, hlavně babička a teta, maminčina starší sestra, a Tomio a Osamu byli těch několik měsíců v dětském domově v Podbořanech, v Mašťově u Podbořan v severozápadních Čechách v pohraničí. Maminka se nám snažila dát co nejlepší výchovu. V mezích skromných možností za komunistického režimu se nám snažila zprostředkovat kulturu a vedla nás taky k náboženské víře. Každou neděli jsme chodili s maminkou na nedělní bohoslužbu a všichni tři jsme v určitém období života také ministrovali.

Chci ještě připomenout, že maminčin starší bratr Ivan byl v šedesátých letech zapojený v tehdy významném křesťanském ekumenickém semináři v Jirchářích. To byla tehdy taková významná podzemní aktivita za doby komunistického režimu. Tam se setkávali mladí křesťanští intelektuálové, jak protestanté, evangelíci, tak katolíci, a četli texty, překládali, diskutovali. Z toho prostředí byli třeba Dana a Jiří Němcovi, známí chartisté a disidenti; Jan Sokol, který později kandidoval v době svobody jednou na prezidenta republiky, tak s Janem Sokolem náš strýc přímo překládal; Ladislav Hejdánek a další a další.

Naše maminka odešla -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bude to letos 8. prosince v mariánský svátek už 14 let -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v době, kdy Tomio ještě nebyl v parlamentu ani v Senátu, na ten jeden rok, ale pozorovala s velkou starostí a s obavami směr, kterým pracoval, jak usiloval, a neváhala mu to i jako matka upřímně a otevřeně říct. Podobně to bylo s naší tetou, tetou Annou, maminčinou starší sestrou. Myslím, že je to tak závažná věc, o co tady dneska běží, že to můžu říct, že nikdo v naší širší české rodině SPD nevolil a nevolí. Jsme tím hluboce znepokojeni, velice nás to bolí a pro mě je důležité, že vám to takto můžu říct.

Často se mě lidé ptávají na to, jak je to, když s Tomiem slavíme spolu Vánoce, u nedělního oběda a podobně, ale nic takového bohužel už mnoho let není. Dokud maminka žila, tak jsme se sešli alespoň o jejích narozeninách, alespoň o Vánocích a o Velikonocích. Tam se pak o politice samozřejmě nemluvilo. Ale to už je tolik let a vlastně největší čas, který jsem s Tomiem v posledních letech, za řadu posledních let prožil, tak to bylo uplynulé volební období v petičním výboru. To je zvláštní a je to trošku smutné. Já jsem otevřený tomu se s Tomiem setkat nad kávou, nad obědem, vyslechnout ho jako bratr bratra, ani bych nemusel mluvit o politice, ale je zvláštní, že Tomio toho není schopen.

S nejmladším bratrem Osamu mám krásný vztah. Samek, jak někteří víte (Ukazuje do pravé části sálu.) -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ určitě to ví Gabriela Svárovská -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak i když nebyl členem žádné politické strany, tak je velký demokrat, Evropan, takový skoro světoobčan, který přednášel v různých zemích světa jako architekt, odborník. Má velmi blízko k programu Strany zelených a jednou jedinkrát v životě vloni jako nestraník kandidoval za Zelené do Evropského parlamentu. Oni ho poprosili, aby posílil jejich kandidátku, ale teď už je kulturním diplomatem několik měsíců v Tbilisi, takže už nikam za žádnou stranu kandidovat nemůže a nebude. Chci říct, že je výborným strýcem našich dětí.

V průběhu let měl vždycky zájem o své synovce a neteře a pravidelně se každý rok kolem Vánoc sejdou v sushi baru na náměstí Republiky a tam dvě hodinky, tři hodiny posedí, aby si všechno řekli a povyprávěli. Ale chci říct, že nejmladší bratr Osamu -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Samek mu říkáme v rodině -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je taky výborným strýcem jediného Tomiova syna Ruye, který je filmař. Je to člověk, který není vůbec stranickopolitický a měl letos v létě krásnou svatbu se svou slovenskou kolegyní filmařkou, kde byly i moje manželka a naše děti. Já jsem byl silně nachlazený, tak jsem tam nebyl.

Chci zdůraznit, že souhlasím v podstatě se vším, co tady zaznělo. Trpělivě to tady poslouchám bez přerušení už několik hodin. Pokládám za vážnou hrozbu volit do pozice předsedy Sněmovny člověka, který kontinuálně mnoho a mnoho let je snad nejvýraznější postavou v naší politické společnosti, která zpochybňuje naše členství v Evropské unii a v NATO. To je vážná bezpečnostní hrozba. Není to žádná dětská hra. Mám v této zemi děti, mám v Zábřehu na Moravě už dvě malá vnoučata a nepřeju si zpochybňování naší mezinárodní bezpečnosti.

Nevím, jak to říct. Chápu tu realitu, jaká v tento den, v tuto hodinu zde ve Sněmovně je, ale mám opravdovou obavu z volby Tomia do této funkce. Je to člověk, který je v podstatě labilní, který dlouhodobě dělá politiku spíš jako obchodník, ne jako člověk, který by měl nějaký pevný morální základ, na který bychom se mohli spolehnout, zejména v nějaké kritické situaci, která by vzhledem k současné složité mezinárodní situaci mohla přijít i k nám. Připomínám to, že předseda Sněmovny je podle ústavy tím činitelem, který v případě, že nevyjdou první dva pokusy o sestavení vlády, tak navrhuje sám v podstatě předsedu vlády a podobu té vlády a ani prezident republiky nemá pravomoc tomu zabránit. I když to má samozřejmě i takovou ceremoniální stránku, tak je to člověk, který de facto bude i vést řadu mezinárodních jednání, bude nás reprezentovat při konverzacích s vysokými činiteli z Evropy i z jiných světových států, bude určitě prezentovat svoje názory. Mám vážnou obavu, jak by se dokázal můj bratr Tomio s tímto reálně popasovat, i kdyby měl samozřejmě různé odborné poradce.

Já sám jsem, jak víte - většina z vás -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ věřící křesťan. Myslím si... Ano, chci zdůraznit, že ta křesťanská víra je nezaslouženým darem. Není to něco, co by si člověk zasloužil, čím by se mohl pyšnit. Je to nezasloužený dar, který lze jenom s velikou pokorou přijmout. Já sám si myslím, že Tomio nezakusil tu boží lásku, že je hodně zraněný ze svého dětství a že se to promítá i v jeho 53 letech v celém jeho životě, i v tom politickém působení. Já mu přeju, osobně jako člověku a jako svému bratrovi, to nejlepší. Ale velice varuju před tím, volit ho do této funkce. Velice před tím varuju pro tu jeho labilitu, pro tu jeho morální nepevnost.

Na závěr bych chtěl přečíst kratinký biblický žalm ze starého zákona. Jak víte, žalmy, to jsou modlitby dávných Izraelitů. Jsou to modlitby, které jsou společné dodnes Židům a křesťanům. Žalm 131: "Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi pro mě nedostižnými. Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně, jako dítě, tak je má duše ve mně. Doufej Izraeli v Hospodina nyní i navěky."

Přeju vám, kolegyně a kolegové, novým i staronovým, boží ochranu a požehnání ve všem našem konání, ve všem našem konání i dnes, ať už ta volba dopadne jakkoliv, tak i v budoucnu. Jsem rád, že jsem tady s vámi. Pokládám to za velikou výsadu, že mohu být součástí vašeho společenství. Přeju vám dnes i v budoucnu dobrá a šťastná rozhodnutí. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Barbora Pipášová, poté vystoupí paní poslankyně Lenka Martínková Španihelová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, ráda bych poděkovala panu Hayatu Okamurovi za silný osobní příběh. Je to velmi zajímavé, já jsem původem profesí dětská terapeutka a podobné příběhy celých rodin slýchávám posledních dvacet let ve svém životě. Ač jsem měla nachystaný úplně jiný projev, tak si dovolím být také trošku osobní a spíš mluvit ze své praxe a z toho, co jsem zažívala právě při práci s dětmi, při práci s jejich rodiči.

Víte, co považuju za to léčebné pro člověka, pro společnost? Jsou to bezpečné lidské vztahy. Obávám se, že pan Tomio Okamura je zkrátka vytvářet neumí a nebude umět. Prosím, rozmyslete se, koho posíláte na pozici, ve které by měl bezpečné vztahy vytvářet a udržovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Lenka Martínková Španihelová a připraví se paní poslankyně Eva Šrámková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, já navážu na svou předřečnici, protože i já jsem celý svůj profesní život strávila v sociálních službách. Pracovala jsem s lidmi, kteří žijí ve vyloučených lokalitách, v ohrožených regionech, s těmi, ke kterým život nebyl spravedlivý. Velmi se mě dotkl příběh, který jsem tady slyšela, opravdu mnou pohnul a vím... Umím si představit, co jste zažívali.

Tomio Okamura tvrdí, že lidé v obtížné situaci jsou takzvaní zneužívači dávek. Není možné spojovat určité skupiny se zneužíváním sociálních dávek. Co se stane? Pokud plošně ty dávky odebereme, tak to povede k prohloubení chudoby a k dalšímu sociálnímu vyloučení těch nejzranitelnějších. Stoupne kriminalita a jediný, kdo z toho bude profilovat, budou exekutoři. To nechceme, to nechceme. Víte, jaké to je, když o vás někdo z pozice politika takto mluví? Když řekne, že růst romské populace je jedno z největších bezpečnostních rizik? Jako opravdu? Když řekne ukrajinským ženám, že u nich žádná válka není a ať -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ promiňte ten výraz -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ táhnou domů, protože tam stejně jezdí na dovolenou? Že queer lidé nejsou normální, ale jsou úchylové? Takto mluvíme o lidech v tomto státě? To chceme, aby říkal budoucí předseda Sněmovny? Já určitě ne. Slyšíme argument, že pouze mluví jazykem svých voličů. Já tomu nevěřím. Mluví takovým jazykem, který se mu hodí a který bohužel rezonuje, nic víc. Všichni si pamatujeme, jak mluvil o předsedkyni Sněmovny. To ani nebudu opakovat.

Tak se projevuje Tomio Okamura, který se bojí jít k soudu. Tvrdí, že to je za názor, ať to tedy soud rozhodne. Čeho se bojí? Bojí se odpovědnosti, kterou by musel přijmout. Člověk bez morálních a etických hranic by měl zastupovat nás všechny? Někdo, kdo se bojí odpovědnosti. Ještě jednou opakuji, děkuji, to opravdu nechci. Ubližuje svými výroky lidem, menšinám, popírá utrpení lidí napadené země a jediné, co chce, je moc, peníze a nebýt vydán k soudu.

My jako poslanci jsme slíbili, že tady budeme pro všechny lidi v této zemi bez rozdílu, budeme tady proto, aby se jim žilo lépe a beze strachu. Vyšleme, prosím, lidem jasný vzkaz, že chceme zemi, ve které rasismus a útok na ty nejslabší nemá místo. Děkuji každému jednomu z vás, kdo nepodpoří na pozici předsedy Sněmovny Tomia Okamuru. Děkuji vám. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášena do rozpravy paní poslankyně Eva Šrámková. Mám pocit, že ji... (Reakce z pléna.) Takže mám zde tedy zprávu, že paní poslankyně Eva Šrámková je ze zdravotních důvodů nepřítomná.

Nyní na řadu přichází pan poslanec František Talíř. Prosím, máte slovo. Poté paní poslankyně Renáta Zajíčková.

 

Poslanec František Talíř: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nominant nastupující vládní koalice Tomio Okamura je takový strýček Skrblík té naší české politiky. Za všech okolností myslí na sebe, na svůj zisk, na své křeslo. Dokud šlo o jeho byznys plyšáky, tak v pohodě. Problém je v tom, že nyní se tím plyšákem pomyslným stává Poslanecká sněmovna.

Ještě před volbami Tomio Okamura řekl, cituji: "Jestli ve volbách vyhraje Fialova vládní koalice s Rakušanem a Piráty, tak půjdu za názor na tři roky do vězení. Jestli uspěje SPD a budeme součástí příští vlády, tak do vězení nepůjdu." Na tato svá slova navázal hned vzápětí po volbách, když apeloval na to, že je potřeba odvolat policejního prezidenta. Já se tedy ptám, má být skutečně v čele Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky člověk, který chce zneužívat moc ve svůj vlastní prospěch, člověk, kterému jsou jedno platné zákony a jde mu jenom o to, aby nešel sedět?

Člověk, který tady dlouhodobě v naší společnosti zasívá nenávist vůči menšinám, například vůči Romům nebo Ukrajincům, a který -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak koneckonců pan premiér dneska citoval -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ považuje ženy za méně inteligentní.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dneska se může každý z nás svobodně rozhodnout. My jako lidovci jsme nominovali Jana Bartoška, který má páteř a který na rozdíl od Tomia Okamury nikdy nezpochybňoval naše členství v Evropské unii nebo v NATO. Jako místopředseda Poslanecké sněmovny vedl všechna jednání vždycky férově a na rozdíl od Tomia Okamury nikdy nezneužíval její jednací řád. Vážené kolegyně, vážení kolegové, máme na vybranou. Volme podle svého svědomí. Děkuji vám. (Potlesk části poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Než vyzvu paní poslankyni Zajíčkovou, tak musím dát slovo panu předsedovi Zdeňku Hřibovi s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, paní předsedající. Já tedy, když jsem chtěl, aby se pan Tomio Okamura dostavil do sálu, tak to nebylo jenom proto, aby se dostavil a zase odešel, ale aby mohl reagovat na ty věci, co tedy zaznívají. Myslím si, že na jednu věc by teda rozhodně zareagovat minimálně měl, protože za mě je to věc naprosto zásadní. Zmiňovala to tady paní poslankyně Stojanová a já to zopakuju. Byl bych rád, kdyby se pan Tomio Okamura dostavil a skutečně na to zareagoval, protože za mě je to velice závažná věc vztahující se k bezpečnosti našeho státu.

Takže připomenu slova Kateřiny Stojanové, která tady zazněla před chvílí: "... jednu ze zásadních pravomocí, která se váže k výkonu funkce předsedy Sněmovny. Ten má totiž mimo jiné také přístup k citlivým údajům týkajícím se bezpečnosti státu. Bylo praxí, že předseda Sněmovny mohl nahlížet do tajných materiálů kontrarozvědky, rozvědky či Vojenského zpravodajství. Může být přizván i na jednání Bezpečnostní rady státu. Proto Tomia Okamuru považuji v čele Sněmovny především za bezpečnostní riziko. Nelze svěřit přístup k zásadním bezpečnostním otázkám této země někomu, kdo dlouhodobě konvenuje Putinovi šířením dezinformací odpovídajících tomu, co Vladimir Putin chce, aby si naše společnost myslela." Za mě je to skutečně zásadní argument proti tomu, aby se Tomio Okamura stal předsedou této Sněmovny.

Byl bych rád, kdyby se do doby, než skončí rozprava, ještě pan Tomio Okamura tady jednou zjevil a skutečně zareagoval na toto, protože asi se všichni shodneme, že bezpečnost našeho státu je zásadní záležitostí, které by bylo fajn, kdybychom tady věnovali nějakou pozornost. Tak doufám, že se tak stane, nebude nutných žádných procedurálních návrhů a podobně. Děkuji.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. (Poslanec Hřib reaguje na příchod Tomia Okamury do jednacího sálu.) Už jste... Znova tedy o přednostní právo se hlásíte. Dobře, tak...

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já jenom zopakuji tu otázku na pana Okamuru, prostřednictvím paní předsedající, protože pan předseda Okamura se teďka dostavil.

Já jsem říkal, že tady zazněla jedna závažná věc, ke které si myslím, že byste se měl vyjádřit, pane předsedo, prostřednictvím paní předsedající. Jde o to, že ve funkci předsedy Sněmovny budete mít "přístup k citlivým údajům týkajícím se bezpečnosti státu. Bylo praxí, že předseda Sněmovny mohl nahlížet do tajných materiálů, kontrarozvědky, rozvědky či Vojenského zpravodajství. Může být předseda Sněmovny přizván i na jednání Bezpečnostní rady státu." Zaznělo tady z úst paní poslankyně Kateřiny Stojanové, že vás vnímá v čele Sněmovny především jako bezpečnostní riziko, protože "nelze svěřit přístup k zásadním bezpečnostním otázkám této země někomu, kdo dlouhodobě konvenuje Putinovi šířením dezinformací odpovídajících tomu, co Vladimir Putin chce, aby si naše společnost myslela." S ohledem na to, že bezpečnost našeho státu je velice závažná věc, velice závažná věc, zejména v dnešní době, tak bych vás chtěl, prostřednictvím paní předsedající, požádat, abyste se vyjádřil tady k tomuto. Děkuji.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní je v rozpravě přihlášena paní poslankyně Renáta Zajíčková, připraví se pan poslanec Jan Berki. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Dobrý podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní předsedající. Mnoho tady už dnes zaznělo, přesto mi to nedá a potřebuji se vyjádřit k programu, který dnes máme teď před sebou.

Otevřeně musím říct hned na začátku jednu důležitou věc. My prohráváme. Nemyslím tím teď volby, ale prohráváme informační válku, kterou vedeme s Ruskem, respektive Rusko vede s námi. Pokud totiž někomu rozklad České republiky nejvíce vyhovuje, tak je to právě Kreml. Miliony falešných účtů na sociálních sítích denně rozežírají důvěru ve stát, rozdělují naši společnost a malují naši zemi v troskách, přitom realita je úplně jiná. Nové vládě předáváme Českou republiku jako šestou nejrychleji rostoucí ekonomiku mezi všemi vyspělými státy světa. Místo toho, abychom na tom stavěli, nechali jsme si to ukrást, protože jsme se nebránili, protože jsme se znovu nechali rozdělit.

Dnes vládu skládají ti, kteří roky bořili Sněmovnu a její fungování. Útočili osobně, uráželi ženy, menšiny, novináře i nezávislé instituce. Dnes se právě oni stylizují do rolí smířlivých spojovatelů. Tohle je neuvěřitelná drzost a pokrytectví. Co je taky důležité, je to bohužel i naše chyba. Dopustili jsme, že se jednací řád stal nástrojem destrukce. Stali jsme se součástí úpadku politické kultury a dnešní politická situace je v mnohých okamžicích bizárem. Koalice trestně stíhaných, kterou drží pohromadě jen jeden jediný cíl, a to vzájemné krytí před spravedlností. O zemi, o občany, o budoucnost, o tohle jim, zdá se, nejde a nikdy ani nešlo. Bohužel mlčí i ti, kteří ještě nedávno podepisovali návrhy na redefinici znásilnění nebo podporovali moderní vzdělávání. Dneska těmto poslancům nevadí, že se do vlády hrnou frustrovaní machisté, násilníci, lidé s fašizující rétorikou. Mlčí a tváří se ve jménu práce pro mladou generaci, přitom normalizují extrémismus a pošlapávají základní lidské hodnoty. Bohužel se zaprodali a nasazují svoji lidskou tvář vládě, která stojí na trestním stíhání, strachu a mocenských dohodách. Co je pro mě opravdu nepřijatelné, je to, že tu vzniká opoziční smlouva, která váže 108 poslanců nejen v tom, jak mají hlasovat, ale i v tom, co smějí říkat. Z koaliční smlouvy můžeme usoudit, že bez souhlasu vedení nebudou moci do médií. Myslím si, že tohle jsme už někdy viděli a s tímhle máme, myslím, velmi špatnou zkušenost.

Zvolení trestně stíhaného politika do vedení Sněmovny není detail, není to ani jenom nějaká symbolika. Je to jasný důkaz toho, že jsme ochotni akceptovat to, co jsme dřív považovali za nepřijatelné. Jestli dnes projde tohle, tak časem může projít už úplně všechno. Takto totiž začíná demontáž demokracie, přesně jako na Slovensku nebo v Maďarsku.

Už teď jsme svědky toho, jak se začíná útočit na občanskou společnost. Na neziskovky, které jsou nálepkovány a osočovány, na menšiny, které jsou zesměšňovány, na drobné podnikatele, kteří jsou šikanováni. Na veřejnoprávní média, do jejichž financí chce nová moc zasahovat, aby postupně ztratila nezávislost a mohla být kontrolována. Ten nejděsivější signál pro mě je, že v programovém prohlášení vlády -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ budoucí vlády -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ není jediné slovo o hrozbě, kterou představuje agresivní Rusko. Není tam ani jedno slovo. Naopak, zdá se, že se tam nechává skulinka pro to, aby se mohlo poklonkovat Moskvě. Naše země, myslím, v uplynulém období prokázala, že může být v oblasti bezpečnosti důstojným mezinárodním hráčem... (Silný hluk v sále.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Omlouvám se, že vás přerušuji, paní poslankyně.

Kolegyně... Ano, děkuji, že už jste se zklidnili mírně, ale ještě bych prosila o větší klid, tak aby mohla dokončit paní poslankyně svůj projev. Děkuji.

 

Poslankyně Renáta Zajíčková: Naše země prokázala v minulosti, že může být v oblasti bezpečnosti důstojným mezinárodním hráčem. Nynější obrat proto považuji za hazard s bezpečností našich občanů a budoucností Česka. Domnívám se, že pokud v tuto chvíli budeme mlčet, tak nám to v budoucnu dějiny spočítají. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní poprosím o jeho vystoupení pana poslance Jana Berkiho. Poté máme opět přihlášenou paní poslankyni Katerinu Demetrashvili. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi jenom pár glos k tomu, co jsme tu dnes slyšeli. Respektuji, že návrh na předsedu Poslanecké sněmovny dává koalice, trošku mě ovšem zaráží, že zcela neomylně vybrala člověka, který má, jak se v současné době říká, snad nejvíce red flags, které jdou. Bezesporu má koalice na výběr daleko kvalitnější kandidáty, které by mohla navrhnout.

Co je zajímavé, že občas, řekněme, obhajuje nominaci Tomia Okamury tím, že byl jiný před a bude jiný po. Jak ale věřit člověku, který mění svoje návyky podle toho, jak je potřeba? Naopak si myslím, že máme mít někoho, kdo je autentický. Jak věřit člověku, který něco jiného říká a něco jiného dělá? On přece při politickém souboji, který respektuju, nikoho nikdy urážet nemusel, nikdo ho k tomu nenutil. Je to jeho svobodné rozhodnutí, že takto jedná se svými soupeři.

V neposlední řadě otázka, která tu padla na Jana Bartoška, jak je spokojen s rozdělením vedení výborů, by měla padnout právě také na Tomia Okamuru a měl by ji tu odpovídat.

Mimochodem, čekal bych dvě věci. Za prvé, že někdo z koalice přijde Tomia Okamuru obhajovat a vysvětlovat nám, jak je to dobrý kandidát. Místo toho jsme tu viděli jeden jediný protiútok, místo vysvětlování. Taky bych čekal, že Tomio Okamura je chlap, který přijde se těm výtkám postavit tím, že to vysvětlí anebo se také omluví, což se viditelně nestalo.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí v rozpravě paní předsedkyně... (K řečnickému pultíku přistupuje poslankyně Demetrashvili.)

Momentíček, paní poslankyně, vydržte chvilku.

S přednostním právem paní předsedkyně Michaela Šebelová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Myslím, že mnohé už tady zaznělo, nebudu tedy ty zásadní argumenty, proč není možné, aby za mě, za náš klub, a myslím, že za celou řadu lidí v tomto sále, Tomio Okamura byl předsedou Poslanecké sněmovny. Přesto mnozí o tom budou hlasovat a sami za plentou se svým svědomím se budou muset vypořádat s tím, jakým způsobem se postaví k těm argumentům, které tady padají, které jsou relevantní. Poslanecký klub Starostů a nezávislých v tajné volbě samozřejmě nepodpoří Tomia Okamuru a budeme hlasovat pro Jana Bartoška.

Co jsem ale chtěla zdůraznit, je extrémní rozdíl mezi tím, jak v minulém volebním období Tomio Okamura tady doslova okupoval řečnický pultík, mluvil často celou řadu, ne desítky minut, ale dohromady tady promluvil desítky minut, ale dneska se mi chce říct parafráze "ti, kteří měli přijít, nepřišli", tak dneska "ten, který měl mluvit, de facto nemluvil". Jestli měl někdy Tomio Okamura mluvit, je to dnes. Pokud se uchází a kandiduje na pozici předsedy Poslanecké sněmovny, považuju za naprosto nedůstojné vystoupení, které nebylo ani dvě minuty, ve kterém neřekl zásadní argumenty, nepředstavil žádnou vizi, nevysvětlil, jakým bude předsedou, jakým směrem chce vést budoucí směřování České republiky. Myslím si, že jeho vystoupení bylo nedůstojné člověka, který se uchází o post třetího nejvyššího ústavního činitele. Myslím si, že je to proto, že vlastně sám ví, že ty výtky, které tady zaznívají - a myslím, že nás všechny hluboce zasáhl i osobní příběh jeho bratra - že někde v nitru zřejmě ví, že je na tom kus pravdy, a vlastně cítí obrovský rozpor oproti tomu, jak se tady choval, a co... Najednou se tváří, že to nic nebylo. Tak není žádné mávnutí kouzelného proutku, na všechno z toho jsou záznamy. Velice mě mrzí, že Tomio Okamura se nedokázal dneska tady postavit a představit nám, jakým způsobem by chtěl tuto Poslaneckou sněmovnu vést. Nevím, jestli je to tím, že se stydí, ale myslím si, že to je největší zásadní chyba, kterou dneska udělal, protože to je neuctivé vůči nám, vůči nám poslancům, kteří bychom měli o předsedovi Sněmovny hlasovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní předsedkyně. Nyní je do rozpravy přihlášena paní poslankyně Katerina Demetrashvili, poté pan poslanec Samuel Volpe. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Katerina Demetrashvili: Děkuji za slovo. Jsem tu znovu a opět, protože důležité věci zodpovězeny nebyly a jde skutečně o závažnou věc, o bezpečnost našeho státu. Všichni si to uvědomujeme, proto jsme tady prakticky všichni, kromě pana Okamury. (Se smíchem.)

Já bych se chtěla zeptat, pane Okamuro, prostřednictvím paní předsedající, vy kandidujete na třetí nejvýznamnější ústavní funkci a to je obrovská odpovědnost. Jak už tady říkala poslankyně Káťa Stojanová, vy budete mít přístup k důvěrným skutečnostem, k tajným materiálům i kontrarozvědky. Pane Okamuro, prostřednictvím paní předsedající, já se chci zeptat znova. Jak se zaručíte za to, že neohrozíte z této své role bezpečnost našeho státu ve vztahu k Rusku, kterému už léta poklonkujete? Jde o 10 milionů občanů, které vy budete zastupovat a jejichž bezpečnost budete ohrožovat. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je na řadě v rozpravě se svým vystoupením pan poslanec Samuel Volpe, připraví se paní poslankyně Stojanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, vážená Sněmovno, budu opakovat své předřečnice a vyjádřím se hlavně k výzvě od paní poslankyně Kateřiny Stojanové. Zeptám se, prostřednictvím paní předsedající, proč tu není Tomio Okamura? Opravdu, kdybychom se rozhlédli kolem sebe, troufnu si tvrdit, že valná většina poslankyň a poslanců tu je. Pan Tomio Okamura, o kterém celý den jednáme, tu bohužel není. Já se ptám, prostřednictvím paní předsedající, není Tomio Okamura bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku, když může nahlížet do tajných materiálů a spisů, ať už kontrarozvědky, rozvědky, či Vojenského zpravodajství? Děkuji.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Kateřina Stojanová, poté paní poslankyně Pipášová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já jsem doufala, že během svého proslovu tady dnes vystoupím sice poprvé ve svém životě - jistě ne snad naposledy - ale určitě naposledy během toho dnešního dne. Ale přijde mi trochu ironické, že předseda strany, která má ve svém názvu slovo demokracie, zjevně demokracií pohrdá, když mu tu my zvolení poslanci a poslankyně, kteří zastupujeme zájmy občanů a občanek této republiky, pokládáme závažné otázky, které se týkají bezpečnosti tohoto státu - to vše v naprosto bezprecedentní bezpečnostní situaci, kdy se pár kilometrů od našich hranic odehrává ozbrojený konflikt, který v naší moderní historii je nejzávažnější ihned po druhé světové válce - a vy na naše otázky, prostřednictvím paní předsedající, neodpovídáte. Prosím, přijďte sem, a když už nechcete mluvit k nám, tak řekněte alespoň občanům a občankám, jak se zaručíte za to, že díky vaší roli nebude ohrožena bezpečnost České republiky. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je na řadě paní poslankyně Barbora Pipášová, poté paní poslankyně Svobodová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Dámy a pánové, znovu opakuji výzvu svých kolegyň a kolegů. Žádáme Tomia Okamuru, prostřednictvím paní předsedkyně (předsedající), aby odpověděl na to, jak zaručí, že neohrozí bezpečí státu ve vztahu k Rusku. Děkuji.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášena paní poslankyně Vendula Svobodová, poté paní předsedkyně Olga Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Dobrý den všem ještě jednou. Tomio Okamura je bezpečnostní hrozbou pro Česko, pro nás všechny, a já se tedy taky vrátím ke slovům své kolegyně poslankyně, paní Stojanové, protože my stále tu odpověď nemáme. My nemáme odpověď na otázku, jakým způsobem bude zajištěna bezpečnost, když má Tomio Okamura nárok nahlížet do tajných materiálů kontrarozvědky, rozvědky či Vojenského zpravodajství. Já v této situaci nechápu poslance a poslankyně hnutí ANO i Motoristů, že jsou ochotni hlasovat pro někoho a neznat tyto odpovědi. Anebo na druhou stranu možná, že je znají, ale pak bych je ráda znala i já a myslím si, že na to máme nárok všichni zvolení poslanci.

Takže já, prostřednictvím paní předsedající, žádám také pana Tomia Okamuru, aby přišel do sálu a zodpověděl tyto zásadní dotazy. Děkuji.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji vám. Paní předsedkyně Olga Richterová je na řadě, poté pan předseda Zdeněk Hřib. Prosím, máte slovo.

Kolegové, kolegyně, prosím o klid. Také prosím hlouček po mé pravé ruce. Děkuji.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně, paní předsedající. Je jasné, že to pro vás jako jedinou dnešní předsedající je náročné. Ovšem mohl by vám to usnadnit Tomio Okamura, kdyby prostě vystoupil a alespoň za některé ty výroky se omluvil, kdyby tady důvěryhodným, jasným způsobem deklaroval, že se odstřihává od té své minulosti. Ale to se nestalo. To, co vydává za vystoupení, je prostě pohrdání lidmi i touto Sněmovnou.

Když se podívám na to, že podle praxe i podle zákona bude mít přístup k mnoha utajovaným skutečnostem a kdy skutečně... Jasně, že nemá neomezený přístup, to netvrdíme. Ale upozorňujeme, že k těm utajovaným podkladům je zvykem, že jako třetí nejvyšší ústavní činitel má předseda Sněmovny nadstandardní přístup, a že prostě chceme slyšet z jeho úst, jak bude nakládat s těmito skutečnostmi, aby opravdu slíbil a garantoval, že se to nedostane k rukám třeba nějakých kámošů z Ruska nebo jiných extremistických kámošů. My jako Piráti chceme, aby naše země zůstala bezpečná, stabilní a svrchovaná a aby tady třeba právě Rusko třeba i pomocí nějakého financování třeba médií neprovádělo své podvratné akce, kterými se snaží rozložit a rozdělit naši společnost, a proto chceme po panu Tomiu Okamurovi vědět, jak se bude chovat jako předseda Sněmovny a jestli nám slíbí, že ty utajované informace, ke kterým, bude-li zvolen předsedou Sněmovny, bude mít v nadstandardním rozsahu přístup, bude opravdu důsledně dále tajit před těmi nepřátelskými mocnostmi, protože jeho dosavadní chování nasvědčuje spíše opaku, bohužel.

Žádáme tedy, aby tady pan předseda Okamura jednoznačně vystoupil. Žádáme, aby přestal pohrdat touto Sněmovnou a občany této země a řekl alespoň déle než třemi větami, jak tedy chce řídit tuto Sněmovnu, když v minulosti pozurážel, koho mohl z lidí žijících v této zemi, jestli opravdu slibuje, že už se přestane navážet do různých menšin, přestane nálepkovat lidi podle toho, že patří k nějaké skupině, a jestli opravdu bude předsedou, který bude nestranný, spravedlivý a skutečně hájící Českou republiku, a ne že bude bezpečnostní hrozbou. Žádám tedy, skrze paní předsedající, aby pan Tomio Okamura vystoupil. Děkuji.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku, k ní se přihlásil pan poslanec Radek Koten. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Koten: Dobrý den, dámy a pánové. No, já jsem nechtěl vůbec vystupovat, ale chci jenom krátce zareagovat na ty utajované skutečnosti. Co se týká všech poslanců, vás, kteří tady sedíte, tak já bych to tady rád uvedl na pravou míru, a to z toho důvodu, že s těmi utajovanými skutečnostmi se můžete seznamovat úplně všichni. Takže říkat, že jenom pan Tomio Okamura se bude moci seznamovat s utajovanými skutečnostmi, tak to si myslím, že je trochu zavádějící, a nevím tedy, kdo členům Pirátské strany píše ty jejich projevy, ale jste bohužel úplně mimo. Děkuju.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. (Poslanec Hřib přistupuje ku řečnickému pultíku.) Ano, nyní vystoupí s přednostním právem - respektive bez přednostního práva, s řádnou přihláškou - pan předseda Zdeněk Hřib. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já jsem se řádně přihlásil. Děkuji, paní předsedající.

No, já bych strašně chtěl říct, že mě to od pana Tomia Okamury překvapuje, tenhle přístup, ale vlastně to říct nemohu, protože mě to vůbec nepřekvapuje. Vlastně to, co tady vidíme, je to, co tady předváděl Tomio Okamura v minulých volebních obdobích. Je to výraz naprostého pohrdání touto Sněmovnou a vlastně i pohrdání zájmy občanů této země. Protože primárním zájmem občanů naší země je, aby byli v bezpečí, protože když vám do baráku narazí ruský dron nebo tank, tak vám jsou celkem jedno všechny ty další vymoženosti od dostupnosti škol, zdravotní péče nebo třeba kdy se postaví která dálnice nebo vysokorychlostní trať.

Ale musím říct, že vlastně mě to překvapuje od zástupců poslanců ANO a Motoristů sobě, že je třeba tahle odpověď na tuto otázku vztahující se k naprosto fundamentální záležitosti, k otázce bezpečnosti 10,5 milionu našich občanů, že je vlastně tahle odpověď na tuhle otázku nezajímá také. Protože mně by přišlo, že by mělo být i ve vašem zájmu, vlastně ve vašem osobním zájmu, protože jde i (o) vaše osobní bezpečí. Mě překvapuje, že vás to tedy nechává naprosto klidné. Nebo možná ne, možná si říkáte, že by přece jenom Tomio Okamura měl na tu otázku odpovědět.

Tak ať si to ověříme, koho to tedy zajímá, ta bezpečnost, a koho ne, tak já bych chtěl znovu navrhnout procedurální návrh, ale bude trochu jiný, protože minule pan Okamura přišel a zase odešel. Tak já bych chtěl navrhnout přerušení jednání do doby, než se pan Okamura dostaví do sálu a vystoupí. (Námitky z pléna.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Pane předsedo, zkuste vymyslet něco jiného (Smích v sále. Potlesk.), pokud chcete mermomocí procedurální návrh.

Prosím o klid v sále! Prosím o klid v sále.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Tak zkusíme jenom, aby se pan předseda aspoň dostavil. Třeba uvidíme, jak se tváří. (Předsedající: No tak to už jsme tady...) Nehlasovali.

 

Předsedající Věra Kovářová: To jsme sice nehlasovali, ale je to návrh, o kterém bych mohla konstatovat, že je nehlasovatelný.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Teď? Teď není nehlasovatelný.

 

Předsedající Věra Kovářová: Je to kandidát, není to ministr. Nemůžeme ho žádným způsobem vyzývat. (Poslanec Hřib: Je to kandidát.) Já tedy za sebe -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to je pravděpodobně asi nad rámec jednacího řádu -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ myslím, že by se hodilo, aby kandidát vystoupil, nicméně toto nemáme upraveno v jednacím řádu.

Jestli mohu ještě dodat pro příští volbu za čtyři roky například, bylo by dobré, aby kandidáti měli možnost vystoupit na začátku, a tím by se tedy nějakým adekvátním způsobem... Tak možná jestli budete řešit změnu jednacího řádu, kolegové, tak to zvažte.

Ten váš návrh nechcete ještě upravit? Protože je opravdu nehlasovatelný.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Pardon, ten návrh tedy... Pokud je nehlasovatelný návrh s tím, aby vystoupil (Předsedající: Taky není.), tak pojďme hlasovat jenom o tom, o čem jsme původně nehlasovali, protože se pan Okamura dostavil do toho sálu, abychom přerušili tedy jednání do doby, než se pan Okamura dostaví do sálu, protože minule se dostavil, tak já věřím, že když se teď dostaví, tak už doopravdy vystoupí.

 

Předsedající Věra Kovářová: Máme zde možnost ještě, že Sněmovna může rozhodnout o přípustnosti takovéhoto procedurálního návrhu, takže já navrhuji, abychom takto postupovali, pokud proti tomu nejsou námitky. Tedy můj návrh zní... (Poslanec R. Fiala se diskutuje s ředitelkou organizačního odboru.)

Kolegové, kolegyně, prosím o chvilku strpení.

Pane předsedo. (Zve poslance R. Fialu k umpiru.) Kolegyně, kolegové, navrhuji, abychom se sešli s předsedy klubů tady u mě. Přerušíme jednání zatím na 5 minut. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno od 17.20 do 17.25 hodin.)

 

 

Předsedající Věra Kovářová: Je 17.25 hodin, budeme pokračovat v našem jednání.

Konstatuji, že návrh tak, jak zde zazněl, ten procedurální návrh, je nehlasovatelný. (Poslanec Hřib se hlásí o slovo.)

Můžete, pane předsedo Hřibe, podat námitku. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já vznáším námitku proti postupu předsedající, a tedy abychom si zahlasovali.

 

Předsedající Věra Kovářová: Ano, děkuji. Já přivolám kolegy z předsálí. Dáme hlasovat o...

Zaznamenala jsem žádost o odhlášení. Všechny vás odhlásím a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.

Nyní hlasujeme o námitce pana předsedy Hřiba proti postupu předsedající. Počkáme, než se ustálí počet přihlášených.

Máme nějaký problém s hlasovací kartou? (K poslankyni Šrámkové.) Nefunguje, paní poslankyně? Nefunguje, tak si jděte pro náhradní kartu. Má ještě někdo problém s hlasovacím zařízením či hlasovací kartou? Tak ještě ověříme, zda paní poslankyni funguje hlasovací zařízení. Poprosím vás, paní poslankyně, abyste se přihlásila a sdělila, zda je vše v pořádku. Ano, je vše v pořádku? Výborně.

 

Počet přihlášených se nám tedy ustálil a dávám hlasovat o námitce proti postupu předsedající.

Zahajuji hlasování teď. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 8, přihlášeno 191 poslanců a poslankyň, pro 18, proti 136. Návrh byl zamítnut.

 

Je všechno v pořádku, nebo budeme kontrolovat hlasování? Můžeme pokračovat v našem jednání.

Jako poslední s přednostním právem se přihlásil pan ministr Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuju za slovo, vážená paní předsedající. Vládo, kolegyně, kolegové, já nebudu dlouhý, ale jsem přesvědčen, že skutečně podle jednacího řádu jako Sněmovna nemáme možnost a právo volat poslance - nikoli člena vlády, tam je to jiný příběh, ale poslance - k tomu, aby byl přítomen tomuto jednání. Paní předsedající podle mého názoru postupovala správně.

Nicméně my jsme si samozřejmě celé toto zdržení a celou tuto hru a výstup mohli ušetřit, kdyby kandidát na předsedu Poslanecké sněmovny, byť z mého pohledu nepatřičný kandidát, ale je kandidátem, tady byl alespoň tomu jednání přítomen.

On hovoří venku před novináři o tom, jak bude předsedou všech, jak bude spojovat, ale v tuto chvíli... Já vím, že ho nemůžeme nutit k tomu, aby tady vystoupil, byť bych to považoval za logické, ale aby alespoň byl přítomen u bodu, kdy se jedná o jeho volbě, respektive o volbě funkce předsedy Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že to spíše je znak pohrdání touto Sněmovnou, ale to je ten problém. Kdyby tady byl, mohli jsme si toto celé odpustit. Děkuju. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní je přihlášena paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová, poté se přihlásila paní poslankyně Eva Šrámková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji moc. Já tady vystupuji za poslanecký klub Pirátů, protože prostě situace, kdy dosud bylo praxí - a mluvil o tom třeba novinář Ondřej Kundra z Respektu - že nejenom, že šéf Sněmovny mohl nahlížet do tajných materiálů, ať už kontrarozvědky, rozvědky nebo Vojenského zpravodajství, to je jasné, to se týká poslanců. Ale pozor, předseda Sněmovny může být přizván i na jednání Bezpečnostní rady státu. Takže to je přesně ten moment, kdy tento třetí nejvyšší ústavní činitel může hrát zásadní roli, a to je to, proč se ptáme na bezpečnostní hrozby a bezpečnostní rizika spjatá s panem Okamurou.

Ta otázka tedy nyní směřuje na budoucího premiéra Andreje Babiše. Přizvete, prostřednictvím paní předsedající, Andreji Babiši, pana Okamuru na jednání Bezpečnostní rady státu, když bude taková situace? Plánujete ho zasvěcovat do situací, které mohou být opravdu vysoce důvěrné? Tuhle odpověď bychom měli znát, protože chystá-li se nyní hnutí ANO volit Tomia Okamuru do čela Sněmovny, patrně se ho chystá zvát i na Bezpečnostní radu státu, když dojde ke kritické situaci. Ale to je moment, kdy si potom všechny minulé výroky a všechny minulé situace spjaté s Tomiem Okamurou máme prostě položit na tu rovnici a říct si: Opravdu to hnutí ANO jako vítězi voleb stojí za to, že tohoto člověka zvolí jako předsedu Sněmovny? Opravdu si myslíte, že to je to nejlepší pro Českou republiku a zastupování lidí v této Sněmovně, že to je ten nadstranický kandidát, co bude všechny spojovat, když tady neodpoví na jedinou otázku, nevystoupí tady a neřekne nám všem a občanům, kteří to sledují, že skutečně některé věci z minulosti by dnes udělal jinak? Nezaznělo jediné slovo omluvy - pokud vím, tak nikdy - ke všem těm kontroverzním výrokům.

Já jsem si hluboce jistá, že člověk, který se neumí omluvit za chyby, které udělal, nemá být předsedou Poslanecké sněmovny, natož když to vypadá, že bude bezpečnostní hrozba. (Potlesk některých poslanců.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. Poprosím paní poslankyni Šrámkovou, aby ještě vyčkala, protože přednost mají faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Jan Bartošek, poté paní ministryně Černochová.

Pane poslanče Bartošku, jste přihlášen k faktické poznámce. Víte o tom? (Pobavení v sále.) Výborně, tak jste na řadě. Máte slovo, prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Kolegyně, kolegové, jednoduchá věc. Vy jste tady zmiňovali novelizaci jednacího řádu. To... Některé věci změnit můžete, ale jednacím řádem nikoho nepřinutíte ke slušnosti. Nikoho nepřinutíte k tomu, aby se s vámi bavil a aby vám odpovídal na otázky. Vy se pohybujete totiž v úplně jiné rovině. Vy chcete paragrafy řešit normální lidskou slušnost. To nefunguje.

Jednoduchý vzkaz speciálně k vám, milé poslankyně a milí poslanci za hnutí ANO. Jestliže chcete zvolit do čela této komory někoho, kdo není schopen za celou diskusi vystoupit a obhájit své pozice, názory, stanoviska, co kdy řekl, tak se na mě nezlobte, ale Poslaneckou sněmovnu nebude zastupovat chlap, ale zbabělec, protože chlap je schopen zdůvodnit a postavit se, když se s ním někdo chce bavit, jenom zbabělec z toho uteče. Děkuju vám. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Paní ministryně Černochová je na řadě s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Děkuju, paní místopředsedkyně. Krásný podvečer, dámy a pánové. Já jsem asi ta poslední, která by tady chtěla obhajovat pana Tomia Okamuru, kterého považuju za hulváta, primitiva a člověka, který by neměl kandidovat do čela Poslanecké sněmovny. (Ojedinělý smích v pravé části sálu.)

Na druhou stranu bych tady ráda uvedla na pravou míru to, co tady říkala paní kolegyně Richterová, protože nemá pravdu. Pokud se Andrej Babiš rozhodne pozvat Tomia Okamuru na Bezpečnostní radu státu, pokud bude zvolený premiérem, tak samozřejmě toto právo účastnit se Bezpečnostní rady státu Tomio Okamura má. Má právo na všechny informace, které jako poslanci můžete mít ze zákona. Vaše vlastně oprávnění, které máte, bych přirovnala k oprávnění, které máme my, co držíme ještě zvláštní bezpečnostní prověrku. Já ji mám na stupeň T, ale mám ji i kvůli tomu, abych se mohla seznamovat s některými zahraničními dokumenty v rámci Severoatlantické aliance, protože tam, pokud by Tomio Okamura hypoteticky -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ já doufám, že se to nestane -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ byl ministr obrany, tak aby ho pustili do centrály NATO, tak tam je zapotřebí, aby měl ještě nostrifikaci toho dokumentu, který se týká právě seznamování se s bezpečnostními utajovanými materiály. Považovala jsem za důležité, aby to tady zaznělo, protože opravdu všichni poslanci, kteří tady sedíte, tak máte právo na veškeré informace, se kterými se můžete jako poslanci řádně zvolení do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky seznamovat. Stejné oprávnění mají i senátoři.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je na řadě v rozpravě paní poslankyně Eva Šrámková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Dobrý večer. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vítám konečně Tomia Okamuru, hurá. Mluvím za nové poslance a opravdu mě udivuje, že někdo s takovou politickou zkušeností nedokáže odpovědět na tak jednoduché otázky. Zaznělo tu spoustu otázek. Tomio Okamura bude třetí nejdůležitější člověk v naší zemi a bude reprezentovat 10 milionů lidí a nedokáže odpovědět deseti. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím.

Nyní poprosím předsedu volební komise, poslance Martina Kolovratníka, aby nám ještě jednou zopakoval -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vzhledem k tomu, že jeho informace zazněly před několika hodinami -⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak budeme postupovat v případě voleb. Prosím, máte slovo.

Kolegyně, kolegové, prosím o klid. Pozorně si vyslechněte tyto informace, které jsou velmi důležité i pro ty, kteří jsou zde prvovoliči.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Tak, děkuji za slovo. Vzhledem k důležitosti té volby prosím o pochopení. Byl jsem o to požádán, abych ještě jednou popsal ten průběh, jak teď ta první tajná volba naší Sněmovny proběhne.

Za malou chvíli, až ukončím své vystoupení, tak tento bod přerušíme k provedení volby. Ta volba probíhá ve Státních aktech, v té místnosti směrem k terase, tady u východu ze sálu se můžete připravit do fronty. Až volební komise připraví urnu a zapečetí ji, tak dáme pokyn. Do fronty nebo k tomu výdeji lístků jdete ve dvou frontách, po levé ruce je to podle příjmení písmena A až L, po pravé ruce písmena M až Ž. Moc prosíme, abyste se u výdeje lístků představili jménem, pracovníci Poslanecké sněmovny a volební komise vás ještě neznají osobně, takže abychom správně spárovali vydané lístky, vaše jména, a tím tedy kvorum, z kterého pak vypočítáváme volbu samotnou.

Ještě jednou velmi důrazně prosím, dávejte dobrý pozor. Upozorňuji, ty vzory hlasovacích lístků máte jak u výdeje, tak za těmi zástěnami. Je potřeba vždycky označit nějakým způsobem - ať už tedy tou kladnou volbou, kroužkem, nebo zápornou volbou, křížkem - vždycky číslo před jménem kandidáta nebo kandidátů. K žádným jiným ostatním úpravám toho volebního lístku nemůže podle volebního řádu naše komise přihlížet. Pokud byste udělali chybu, přepsali se nebo něco udělali špatně, neškrtejte na tom lístku. Na obou výdejních místech máme připraveny jako u běžných voleb občanských, když jdete sami volit, lístky náhradní, takže kus za kus proti výměně můžeme případně vydat, kdyby k něčemu nestandardnímu došlo, lístek náhradní.

Paní předsedající, poprosím, já na tu volbu raději dám více času, ať opravdu všechno v klidu spočítáme, zkontrolujeme, takže navrhuji, já to zaokrouhlím, budu počítat od 17.40, prosím, na provedení volby dávám 30 minut, to znamená, volba poběží do času 18.10 a poté poprosíme 30 minut na provedení sčítání a zápis protokolu. To znamená, výsledek volby oznámím za hodinu, v 18.40 hodin.

Nyní prosím volební komisi, aby se dostavila do volební místnosti.

 

Předsedající Věra Kovářová: Ano, děkuji. Vydávání hlasovacích lístků bude zahájeno tedy bezprostředně po přerušení našeho jednání a bude trvat 30 minut, poté ponecháme 30 minut volební komisi na zpracování výsledků tajného hlasování. V jednacím sále se sejdeme v 18.40 hodin.

Přerušuji jednání pro konání volby předsedy Poslanecké sněmovny.

 

(Jednání přerušeno v 17.41 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.40 hodin.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Vážené dámy, vážení pánové, zahajuji přerušené jednání.

Prosím, aby se slova ujal předseda volební komise, poslanec Martin Kolovratník, a informoval nás o výsledku tajné volby předsedy Poslanecké sněmovny. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Konstatuji, že volby se zúčastnilo 197 poslanců a poslankyň, to je tedy i počet vydaných hlasovacích lístků. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků je také 197, to znamená, všichni, kdo se volby zúčastnili nebo kdo si vyzvedli hlasovací lístky, se jí také zúčastnili a svoji volbu provedli. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků je 0 a kvorum nutné pro zvolení bylo 99.

Jan Bartošek obdržel 81 hlasů, Tomio Okamura obdržel 107 hlasů a stává se předsedou Poslanecké sněmovny. Blahopřeji. (Potlesk.)

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Dovolte, abych pogratulovala nově zvolenému předsedovi Poslanecké sněmovny Tomiu Okamurovi. Táži se ho, zda má zájem o krátké vystoupení? Prosím, máte slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, děkuju za důvěru a těším se na spolupráci s vámi se všemi. Děkuju.

 

Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní bych vás poprosila, abyste se ujal řízení schůze Poslanecké sněmovny. (Poslanec Bartošek se hlásí o slovo.)

Ještě vyvolám pana poslance Jana Bartoška.

 

Poslanec Jan Bartošek: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za udělení slova. Kolegyně, kolegové, děkuji všem, každému jednotlivému z vás, kdo jste mi dali svůj hlas. Vážím si toho, neberu to jako samozřejmost. Jsme na začátku čtyřletého období, pevně věřím, že to společně zvládneme a že situace v Poslanecké sněmovně se zlepší. Každopádně samotný fakt, že nově zvolený předseda Poslanecké sněmovny nebyl schopen ani ochoten odpovědět na dotazy, tak úplně nevím, jakým způsobem ta Sněmovna bude fungovat, protože v okamžiku, kdy spolu nebudeme mluvit, tak to v praxi znamená, že to fungovat nebude. Takže já doufám, že to pokračování bude lepší než ten začátek. Děkuju. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, takže dalším bodem je

Aktualizováno 21. 11. 2025 v 15:51.