Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.10 hodin)
Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Otevírám tedy rozpravu, a ještě než vyzvu prvního přihlášeného s přednostním právem - ne že bych vás chtěla poučovat, ale pro nové poslance připomenu § 59 našeho jednacího řádu - poslanec se v rozpravě neobrací přímo na jiné poslance a případné dotazy na ně klade prostřednictvím předsedajícího. To jenom abyste se nedivili, pokud bych vás nějakým způsobem v tomto ohledu musela přerušovat.
Děkuji za pochopení a nyní poprosím prvního přihlášeného do rozpravy, a tím je pan premiér Petr Fiala s přednostním právem. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Fiala: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, volba předsedy Poslanecké sněmovny není jenom nutným aktem pro to, abychom mohli uzavřít ustavující schůzi naší Sněmovny. Předseda reprezentuje Poslaneckou sněmovnu navenek, je jedním z nejvyšších ústavních činitelů - třetím protokolárním v pořadí - ale může za určitých okolností také navrhovat předsedu vlády a získává důležité pravomoci v případě, kdy je z nějakých důvodů dočasně neobsazena funkce prezidenta republiky.
Je to tedy dost důvodů pro to, abychom věnovali náležitou pozornost tomu, koho do této funkce zvolíme. A proto považuji za důležité hned na úvod říct, že předsedou Poslanecké sněmovny nemá být zvolen Tomio Okamura. A k tomu hned dodávám, že respektuji výsledek voleb, plně respektuji výsledek voleb a respektuji i právo nové většiny na nové uspořádání. Ale jsem přesvědčen, že jsou tu závažné důvody pro to, abychom pana poslance Tomio Okamuru do čela naší Poslanecké sněmovny nepostavili. A ty důvody podrobně vysvětlím.
Můj první argument je jednoduchý a souvisí právě s respektem k výsledku voleb. Hnutí SPD dnes není silná politická strana, není dost silná na to, aby si mohla dělat nárok na pozici předsedů Poslanecké sněmovny. Tato funkce historicky vždy připadla straně nebo volebnímu uskupení, které bylo nejsilnější nebo druhé nejsilnější z hlediska výsledku voleb, z hlediska podpory voličů. Podívejme se zpátky - Markéta Pekarová Adamová z vítězného SPOLU, před ní Radek Vondráček z vítězného ANO, předtím Jan Hamáček z vítězné Sociální demokracie, a kdybych šel do minulosti, tak tam najdeme z různých důvodů i představitele stran, které byly ve volbách druhé, ale těsně druhé, ať už to byl Miloš Zeman, Václav Klaus, Miroslava Němcová, a tak bych mohl pokračovat.
Nikdy ale nebyl zvolen představitel volebního subjektu, který nezískal silnou voličskou podporu. A bylo tomu tak z dobrých důvodů, a tím jedním z těch hlavních důvodů je respekt k vůli občanům. A dnes se tato praxe má změnit. Na křeslo předsedy Sněmovny si dělá nárok SPD, která dnes reprezentuje pouze necelých 8 procent voličů, a to nemluvím o tom, že SPD kandidovalo jako nepřiznaná koalice čtyř stran, a kdyby šli do voleb čestně jako koalice, tak by se nedostali přes volební práh, který pro 3 a více subjektů je stanoven na 11 procent hlasů. Tedy toto uskupení by v Poslanecké sněmovně vůbec nebylo zastoupeno.
Ale to tu, dámy a pánové, nepřipomínám z nějaké zlomyslnosti, nebo že bych zpochybňoval to, že tu SPD je, ale připomínám to jako faktickou ilustraci slabé pozice SPD z hlediska politické reprezentace. A zvolení kandidáta s takto slabou voličskou podporou by představovalo významný průlom v dosavadní tradici parlamentarismu v České republice. A ruku na srdce, je to i v mezinárodním kontextu, bylo by to i v mezinárodním kontextu opravdu hodně neobvyklé.
Proč jsme dnes v takovéto situaci? Já myslím, že vznik koalice ANO, SPD a Motoristů nepřekvapuje a neměl by nikoho překvapovat. Andrej Babiš už před volbami říkal, že s těmito stranami chce vládnout a s jinými se nebude bavit. A my jsme zase poctivě říkali, že pro nás je spolupráce s ANO a SPD nepřijatelná. Takže potud to, co se tady teď odehrává, odpovídá tomu, jak byly před volbami položeny nabídky, a odpovídá tomu, jak rozhodli voliči. To nezpochybňuji. Ale Tomio Okamura v čele Poslanecké sněmovny - o tom tedy řeč nebyla.
Bohužel důvod, proč tomu tak je, je jednoduchý a je potřeba ho pojmenovat. Je to součást politického obchodu, ne však obchodu programového. Ještě před čtyřmi lety Tomio Okamura tvrdil, cituji, že si neumí představit, že by byl premiérem opět Andrej Babiš, protože je trestně stíhaný. Konec citátu. A podívejme se, kde jsme dnes, a o nevydání dvou trestně stíhaných lidí právě tady jde. Tato dohoda má ale své důsledky a zdaleka nejde jenom o vyprázdněné programové priority SPD, ale také o čistě praktické záležitosti. Tomio Okamura má totiž dodat hlasy svých poslanců, ale jinak má mlčet a nezlobit. Andrej Babiš mu nedovolí ani nominovat do vlády členy vlastního hnutí, SPD tak budou ve vládě zastupovat jen nestraničtí takzvaní odborníci, kteří s SPD nemají vlastní nic společného a které si vybral Andrej Babiš sám. Já ta jména, která se objevují teď nechci rozebírat je ale s podivem a jenom to ilustruje povahu tohoto podivného obchodu, že své nominanty do vlády členové poslaneckého klubu SPD dosud ani neznali, jak to jasně vyplývá z jejich mediálních vystoupení. A přesto neváhají přijmout tuto nedůstojnou roli.
Vzpomeňme si, jak se ještě před několika, jak se před několika dny na internetu objevilo video, na kterém si Andrej Babiš s jistotou pochvaluje, že jej bude SPD poslouchat na slovo tak, že udělají vše, co bude chtít. Dámy a pánové, tohle je přece trapné.
Ale můj druhý a mnohem závažnější argument je ten, že Tomio Okamura, pan poslanec Tomio Okamura, nesplňuje nároky, které bychom po nejvyšších ústavních činitelích a obecně po všech zástupcích českého státu měli striktně vyžadovat. Tomio Okamura se v minulém období stal symbolem obstrukcí, zneužívání jednacího řádu a celkově absence respektu k této instituci. A nemám na mysli jenom opakované snahy si uzurpovat toto řečniště v rozporu s jednacím řádem, jak to udělal naposledy v září minulého roku nebo v září letošního roku. Nebo jeho mnohahodinová vystoupení, při kterých zásadně nemluvil k věci, což kritizovali i ústavní právníci. To teď pomíjím. Mluvím především o tom, že v minulém období neváhal naprosto nepatřičně, nechutně a na čistě osobní úrovni z tohoto místa útočit na politické oponenty - na tehdejší předsedkyni Sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou, na místopředsedu Jana Bartoška, ale také třeba na ministryni obrany Janu Černochovou.
Možná si to nepamatujete, ale útok na Markétu Pekarovou Adamovou se týkal osobně mimořádně citlivé věci. Byl nesmírně podlý, nebudu ani připomínat přesně ta slova, ale bylo to skutečně lidsky nechutné. Janě Černochové z tohoto místa říkal Tomio Okamura: vy buď nevíte, která bije, nebo jste v nějakém deliriu, vy jste blázen, vy jste normálně odporný člověk. O Janu Bartoškovi z tohoto místa, z řečniště Poslanecké sněmovny, říkal Tomio Okamura: takový novodobý Hitler to je, mně tak připadá, vždycky ta jeho dikce. ***
