Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.10 hodin)
Ministr pro vědu, výzkum a inovace ČR Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem velmi pozorně poslouchal a pečlivě jsem si chtěl poznamenávat některé části z projevu mého předřečníka. Stihl jsem jedinou věc a ta mě, musím říct, do jisté míry ne úplně přesvědčila o tom, že bych měl hlasovat pro pana poslance Okamuru. A i ta malá část, která byla řečena a která by na první pohled mohla být vnímána jako jakési líbivé gesto nebo možná i důvod pro to, abychom uvažovali o hlas pro pana poslance, tak těm líbivým slovům nevěřím, nevěřím na změnu poslance během jednoho dne nebo ze dne na den.
Bylo toho řečeno velmi mnoho mými předřečníky. Musím říct, že s většinou toho souhlasím a většinu toho podepisuji, co tady zaznělo, a dovolím si jen já sám osobně za sebe několik málo bodů, které považuji za nutné, aby zde z tohoto místa zazněly.
Bylo řečeno mnohokrát, že budeme rozhodovat o člověku, který nebude jen řídit Sněmovnu, podepisovat, ale bude tváří celé Sněmovny, celé Poslanecké sněmovny, a jehož hlavní činností je také reprezentovat celou Sněmovnu, ať už doma, anebo v zahraničí, bude jednat s partnery, bude jednat s prezidentem, bude jednat se zahraničními delegacemi, bude je zde za nás za všechny vítat, pokud přijedou, a proto musíme vážit nejenom politické výhody pro jednoho či druhého tady v sále, ale především důsledky takové volby v širším kontextu. Rozhodnutí řady z vás tady může vést k tomu, že poprvé v polistopadové historii se o třetí nejvyšší funkci ústavního činitele v zemi bude ucházet obviněný politik, o jehož vydání k trestnímu stíhání žádá policie Poslaneckou sněmovnu.
V naprosté většině vyspělých demokracií by nebylo možné takovou osobu nominovat, natož i pak zvolit, ten samotný fakt by ji z té volby automaticky vyloučil. Proto by i mě velmi zajímalo, aby někdo z budoucí šestikoalice, logicky by to asi měl být budoucí šéf šestikoalice, nám všem objasnil a vysvětlil všechny přednosti a důvody, proč bychom měli Tomia Okamuru volit. Samotný fakt, že navrhujete někoho, o kom bude brzy rozhodovat tato Sněmovna, zda ho vydáme, či nevydáme, tak do jisté míry ukazuje, s jakým respektem přistupujete k funkci třetího nejvýše postaveného ústavního činitele v zemi. Tím prvním signálem po té volbě bude, že vypustíte do světa, že Česká republika má předsedu dolní komory parlamentu, o jehož vydání žádá policie. Tím druhým, že Česká republika bude mít pravděpodobně i trestně stíhaného premiéra, pokud bude vydán, a že jediným smyslem celé této volby, kvůli které jsme se dnes sešli, je handl, ve kterém se navzájem podpoříte, a aby nebyl dostatek hlasů pro ono vydání. Je to spojenectví podle mého názoru, které je založené na strachu z trestní odpovědnosti. A musím přiznat, že je vskutku úctyhodné, že někdo, kdo se uchází o post předsedy Sněmovny, se nechal slyšet, že chce kultivovat chování v Poslanecké sněmovně. Ale podle všech dostupných informací, které my všichni tady máme z minulosti k dispozici, by takový člověk měl nejprve kultivovat sám sebe.
Kandidát, kterého šestikoalice navrhuje, opakovaně pohrdá nejenom demokratickými institucemi, útočí na Senát, prezidenta i média veřejné služby. Obstrukce během schůze a nesmyslné jedenáct hodin trvající projevy při projednávání například korespondenční volby jsou spíše parodií na Poslaneckou sněmovnu nežli její kultivací.
Ten výčet dalších pochybností popsali předřečníci a myslím, že nemusím je znova opakovat a všichni je dobře známe. Nebudu hlasovat pro kandidáta navrženého šestikolací ne proto, že jsem součástí budoucí opozice, ale proto, že nelze přijmout obchod "ty nevydáš mě a já zase tebe". To zkrátka do vyspělé demokracie nepatří.
Na závěr si dovolím ještě jednu poznámku. Jako bývalý předseda zahraničního výboru a stále ještě jako člen vlády jsem se opakovaně setkával a setkávám s našimi partnery v rámci NATO, Evropské unie i mimo ni a říkám zcela otevřeně: proruského předsedu Poslanecké sněmovny, o jehož vydání k trestnímu stíhání žádá Policie České republiky - kromě Maďarska, Slovenska našim spojencům nevysvětlíte, nevysvětlíte to nijak, ztratíme důvěru, kterou jsme si roky pracně budovali. Naše demokracie si zaslouží víc, naši občané si zaslouží víc, my tady v sále si zasloužíme víc. Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.)
Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní je přihlášen s přednostním právem pan ministr Martin Dvořák, poté pan předseda Philipp a následovat bude pan ministr Lukáš Vlček, také s přednostním právem. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr pro evropské záležitosti ČR Martin Dvořák: Děkuju za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, kolegové, kolegyně z vlády, Alenka říkala, že mám obstruovat, tak jsem si přinesl pár poznámek (Pokládá materiály.) a láhev vody, bude to dneska dlouhé. Ne, dělám si samozřejmě legraci, nepotřebuji obstruovat, nepotřebuju jedenáct hodin na to, abych vám tady četl výstřižky z novin, bude mi stačit jedenáct minut, možná i méně.
Nechci obstruovat, ale nechci se stydět před svými dětmi a vnoučaty, až se mě jednou zeptají: táto, dědo, co jste dělali, když volil parlament toho nácka? Já prostě cítím potřebu jako občan a poslanec, jako občan a člen této vlády, se k tomu vyjádřit. Nebude to dlouhé. Nicméně považuji za nutné vysvětlit, sdělit to zásadní: proč Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny. Ne proto, že je naším politickým oponentem, ne proto, že se v lecčems neshodujeme, možná skoro v ničem, ale protože je popřením všeho, na čem stojí důvěryhodnost této instituce, jíž vy všichni jste členy.
Někdy se říká, že politika je souboj idejí, ale tohle, tohle není souboj idejí. Tady nejde o pravici, levici, liberalismus, konzervatismus, opozici nebo koalici, tady jde o samou podstatu politické kultury, o to, jestli v čele Poslanecké sněmovny v naší zemi může stanout někdo, kdo pohrdá institucemi, pravidly, zákony a dokonce i občany této země. A teď nemluvím o běžné politické kritice, to je v pořádku, ta je součástí demokracie. Já mluvím o trvalém a systematickém očividném pohrdání, které se stalo politickým stylem Tomia Okamury.
Tomio Okamura pohrdá lidmi, těmi, kteří nezapadají do jeho představ o normálnosti, těmi, kteří jsou jiní než ostatní, jsou slabší, zranitelnější, má jinou barvu kůže, jiného Boha, jiné vyznání, jinou orientaci. Vysmívá se menšinám, vysmívá se lidem v nouzi, těm, kteří potřebují pomoc místo odsudku, a nazývá je parazity. A dělá to s úsměvem nebo možná spíš s úšklebkem, protože ví, že pohrdání se v naší politice dobře prodává. Ostatně soudím, že Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Tomio Okamura pohrdá institucemi, pohrdá parlamentem, soudy, justicí, veřejnoprávními médii. Kdykoliv mu rozhodnutí nebo zpráva nevyhovuje, označí je za zkorumpované, zmanipulované nebo případně i vlastizrádné. Je to jednoduché, efektivní a je to nesmírně nebezpečné, protože když znevěrohodníme všechny instituce, zůstane už jenom chaos a ten se dá snadno ovládat. Ostatně soudím, že Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Tomio Okamura pohrdá pravidly. Když se mu nelíbí, mluví o spiknutí. Když prohraje, křičí o podvodu. Když mu někdo odporuje, označí ho za zrádce. Když mu zákon nehraje do karet, nazve ho nespravedlivým. Ostatně soudím, že Tomio Okamura nemá být předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. ***
