Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.50 hodin)
(pokračuje Jan Bartošek)
Vy jste se mě ptali, co si myslím, že by bylo možné upravit. Tak jak už jsem říkal, třetí čtení zákonů ve středu a v pátek celý den. Dále vidím, že by bylo dobré změnit zkrácení nebo omezení doby před začátkem schůze nebo před začátkem programu. Tam jsme promarnili neskutečné stovky hodin minulé volební období. Myslím si, že je také zcela adekvátní diskuse, změna v průběhu interpelací, a osobně si myslím, že můžeme diskutovat i o přednostních právech. Ale zde bych se klonil k tomu, aby tato změna proběhla až pro další volební období, aby se neměnila účelově pro toto volební období.
Dále dotaz ohledně manželství stejnopohlavních párů. Tady chci konstatovat, že nehledě na můj postoj k této otázce, který zůstává neměnný, tak jsem byl vždycky demokrat a zastáncem toho, aby na plénu Sněmovny probíhala co nejširší diskuse, tedy i o tomto bodu.
Ohledně rekonstrukce státu, tady jsem, nebudu zalhávat, musel jít do historie, protože od schválení tohoto zákona proběhlo už víc jak 10 let, takže jsem si musel připomenout, co jste měli na mysli. Každopádně tak, jak jsem to prošel, co se týká té podstaty věci, tak zákon o registru smluv i zákon o svobodném přístupu k informacím jsem podpořil.
Řadu zákonů z dílny tehdejší Rekonstrukce státu, tak s tím jsem problém neměl. Co se týká registru smluv, ano, tam jsem měl určité výhrady k dílčím úpravám. Ale měl jsem k tomu své argumenty. Vlastně odpovědí na můj postoj byla dehonestační kampaň Rekonstrukce státu, tehdy v podstatě těsně v předvolební kampani, myslím, že to byly krajské volby. Takže vlastně Rekonstrukce státu fungovala jako někdo, kdo vstoupil do tehdejší volební kampaně. Podle mě tohle bylo za hranou, celkově ta diskuse byla vyhrocená, padly tam výroky... To, co jste zmiňovali, některé bych dneska patrně neřekl, to pravda je. Ale to, že co se týká podstaty mých připomínek k registru smluv a svobodnému přístupu k informacím, tak to odborné stanovisko si držím dodnes. Ale byl jsem přehlasován, já to respektuju.
Ohledně zastoupení stran v orgánech. Tady, abych to shrnul, je třeba říct, že ani v minulém volebním období toto nebylo dodrženo, protože ve vedení Sněmovny nebyl zástupce SPD. Tady současně ale řeknu, že v okamžiku, když Piráti skončili v opozici, tak tehdy byla diskuse, zda má paní místopředsedkyně Richterová pokračovat, nebo být odvolána. Já jsem tehdy zastával jistý gentlemanský postoj a říkal jsem, že by bylo dobré, aby v pozici místopředsedkyně dokončila, abychom nikoho neodvolávali. To bylo moje stanovisko.
To, co je ale nové a s čím nesouhlasím, a tady souhlasím s panem předsedou Hřibem, prostřednictvím paní předsedající, a to se týká například i komunální politiky, vždycky jsem byl zastáncem toho, že i opozice má mít své předsedy některých výborů. Je to tak správné. Přestože to neurčuje zákon, je to jistá míra gentlemanství a kolegiality. To znamená, to, co je můj soukromý názor, že i Piráti by měli mít alespoň jednoho předsedu výboru, tak jak to bylo minulé volební období, kdy SPD měla petiční výbor. To znamená, jsem přesvědčený, že toto není správné.
Tolik za mě. V případě, budete-li chtít se doptat, tak vám ještě odpovím. A ještě jednou děkuji za pozornost.
Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní ještě máme zde přihlášku s přednostním právem. Pan předseda Zdeněk Hřib se přihlásil, takže prosím paní poslankyně o trpělivost. Prosím, máte slovo. (Poslanec Hřib zaváhal, jestli má začít svoji řeč.) Ano. Ne, to nebylo na vás, abyste měl trpělivost.
Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, paní předsedající. A chtěl jsem poděkovat prostřednictvím paní předsedající i panu poslanci Bartoškovi. Děkuji mu za to, že skutečně odpověděl na všechny ty naše otázky, byť tedy některé odpovědi možná mě ne zcela uspokojily. Ale to tak holt chodí, že člověk má prostě odlišné politické názory od některých svých kolegů. To se holt v demokracii stává a řekl bych, že to je důkaz toho, že ta demokracie funguje. Pochopitelně předpokládám, že všichni ostatní poslanci, poslankyně Pirátů, kteří jsou tady v sále, tak nepochybně ty vaše odpovědi také slyšeli a také se podle toho zařídí. Já tedy deklaruji, že můj hlas ve volbě předsedy máte. Děkuji za to, že jste zmínil ty třicetileté zvyklosti, jak to tady bylo i v tom minulém volebním období.
Děkuji, že tady i jste a vnímáte celou tu debatu, což je věc, kterou bych já považoval za zcela logickou, protože když člověk někam kandiduje, tak by se asi měl tak nějak jako účastnit toho bodu, kde se projednává ta volba předsedy a v tomhle kontextu mně přijde vlastně jako strašně zvláštní, že tady s námi není teď druhý kandidát na předsedu Sněmovny, pan Tomio Okamura, že se neúčastní té rozpravy, která se vede k jeho vlastní volbě. A mně to přijde, že je to vlastně i trochu v rozporu s tím, co pan Tomio Okamura tady řekl ve svém krátkém, možná dokonce nejkratším projevu, který tady kdy pronesl v Poslanecké sněmovně. Říkal, že chce být vlastně předsedou všech poslanců a poslankyň, i těch, kteří jej nebudou volit. Ale vlastně svou nepřítomností teď v tuto chvíli tady dává ostentativně najevo, že vlastně nerespektuje ty ostatní kolegy a kolegyně jako své partnery a že vlastně dává i ostentativně najevo, mně to přijde, až jako že námi pohrdá, že vlastně nepovažuje za důležité tady být s námi, protože jak chce být předsedou úplně všech, když tady není v tomto okamžiku, kdy se bavíme o tom, zdali má, nebo nemá být tím předsedou.
Proto já bych tedy chtěl navrhnout procedurální návrh. Já bych chtěl navrhnout, aby se přerušilo jednání do doby, než se do sálu dostaví pan poslanec Tomio Okamura, aby tady byl, aby to slyšel, mohl třeba i reagovat, protože mně nepřišlo, že vlastně v tom svém projevu nějak zareagoval na své předřečníky, kteří něco říkali, a myslím si, že by si to nějakou reakci zasloužilo. Ostatně znovu děkuji panu poslanci Bartoškovi, prostřednictvím paní předsedající, že on na všechny naše otázky odpověděl. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)
Předsedající Věra Kovářová: Vážený pane předsedo Hřibe, já jsem zaznamenala váš procedurální návrh na přerušení jednání do doby přítomnosti Tomia Okamury. (Poznámky z pléna: Už je tady.) Zdá se, za prvé, myslím, že takovýto návrh není úplně v souladu s tím, jakým způsobem, i když chápu, že pan Tomio Okamura je kandidátem na předsedu, a jednáme o tomto bodu. Nicméně vždycky bývalo zvykem a v našich usneseních je, že se jednalo o člena vlády. Nicméně konstatuji, že pan Tomio Okamura je přítomen, čili nemá smysl ani o tomto usnesení hlasovat. (Poslanec Benda mimo mikrofon: To nejde hlasovat.) No, to je nehlasovatelný návrh samozřejmě. (Do sálu přicházejí poslanci.) Ale pan Tomio Okamura je zde. Zdá se, že se vám podařilo vaším návrhem naplnit jednací sál Poslanecké sněmovny, a máme zde i oba kandidáty na předsedu Poslanecké sněmovny. (Hluk v sále.)
Budeme tedy dále pokračovat v rozpravě. Do té je přihlášena paní poslankyně Michaela Moricová, připraví se paní poslankyně Vendula Svobodová. Prosím, máte slovo.
Kolegové, kolegyně - mějte strpení, paní poslankyně - kolegyně, kolegové, prosím o klid. Opakuji, kolegyně, kolegové, pokud máte nějaké důležité rozhovory, přesuňte je do předsálí. Tak ještě chvilku vyčkáme, až se zklidníte.
Tak prosím, máte slovo. ***
