Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.30 hodin)
(pokračuje Hayato Okamura)
Potom jsme žili několik let v Japonsku. Já jsem se narodil ještě v Praze, Tomio a Osamu - Osamu je v současnosti ředitelem Českého centra Tbilisi v Gruzii - ti se narodili v Tokiu. A v roce 1976 v září jsme se vrátili s naší maminkou - mně bylo devět let, Tomiovi sotva čtyři, Osamu sotva tři - do normalizační Prahy, do komunistického Československa. Naši rodiče se nikdy nerozvedli, i když vlastně ve výsledku po celý zbytek života dalších přibližně 40 let žili de facto odděleně. Maminka byla velmi skromná, pracovitá. Žili jsme ve velmi skromných poměrech, v malých bytech, nakonec dlouhou dobu v malinkém panelákovém podnikovém bytě pražské malešické teplárny, kde maminka po léta na částečný úvazek pracovala. Na částečný proto, aby se o nás, syny, mohla de facto sama postarat. Tatínek nás mnoho a mnoho let navštěvoval dvakrát za rok přibližně na týden, víc mu pracovní poměry v Tokiu prostě nedovolily a i tak mu to v podstatě zničilo jeho pracovní kariéru. Ale on to pro nás udělal, cítil nějakou spoluodpovědnost. Přesto to bylo těžké.
Maminka byla taky nemocná. Když mi bylo asi 13 let, tak naše maminka Helena byla téměř rok hospitalizovaná s vážnějším nervovým onemocněním, a to je to období, kdy o mě se postarali naši příbuzní, hlavně babička a teta, maminčina starší sestra, a Tomio a Osamu byli těch několik měsíců v dětském domově v Podbořanech, v Mašťově u Podbořan v severozápadních Čechách v pohraničí. Maminka se nám snažila dát co nejlepší výchovu v mezích skromných možností. Za komunistického režimu se nám snažila zprostředkovat kulturu a vedla nás taky k náboženské víře. Každou neděli jsme chodili s maminkou na nedělní bohoslužbu a všichni tři jsme v určitém období života také ministrovali.
Chci ještě připomenout, že maminčin starší bratr Ivan byl v šedesátých letech zapojený v tehdy významném křesťanském ekumenickém semináři v Jirchářích. To byla tehdy taková významná podzemní aktivita za doby komunistického režimu a tam se setkávali mladí křesťanští intelektuálové, jak protestanté, evangelíci, tak katolíci, a četli texty, překládali, diskutovali. Z toho prostředí byli třeba Dana a Jiří Němcovi, známí chartisté a disidenti; Jan Sokol, který později kandidoval v době svobody jednou na prezidenta republiky, tak s Janem Sokolem náš strýc přímo překládal; Ladislav Hejdánek a další a další.
Naše maminka odešla, bude to letos 8. prosince v mariánský svátek už 14 let, v době, kdy Tomio ještě nebyl v parlamentu ani v Senátu, na ten jeden rok, ale pozorovala s velkou starostí a s obavami směr, kterým on pracoval, jak usiloval, a neváhala mu to i jako matka upřímně a otevřeně říct. Podobně to bylo s naší tetou, tetou Annou, maminčinou starší sestrou. Myslím, že je to tak závažná věc, o co tady dneska běží, že to můžu říct, že nikdo v naší širší české rodině SPD nevolil a nevolí. Jsme tím hluboce znepokojeni, velice nás to bolí. A pro mě je důležité, že vám to takto můžu říct.
Často se mě lidé ptávají na to, jak je to, když s Tomiem slavíme spolu Vánoce u nedělního oběda a podobně, ale nic takového bohužel už mnoho let není. Dokud maminka žila, tak jsme se sešli alespoň o jejích narozeninách, alespoň o Vánocích a o Velikonocích. A tam se pak o politice samozřejmě nemluvilo. Ale to už je tolik let a vlastně největší čas, který jsem s Tomiem v posledních letech, za řadu posledních let prožil, tak to bylo uplynulé volební období v petičním výboru. To je zvláštní a je to trošku smutné. Já jsem otevřený tomu se s Tomiem setkat nad kávou, nad obědem, vyslechnout ho jako bratr bratra. Ani bych nemusel mluvit o politice, ale je zvláštní, že Tomio toho není schopen.
S nejmladším bratrem Osamu mám krásný vztah. Samek, jak někteří víte (Ukazuje vpravo.), určitě to ví Gabriela Svárovská, tak i když nebyl členem žádné politické strany, tak je velký demokrat, Evropan, takový skoro světoobčan, který přednášel v různých zemích světa jako architekt, odborník a má velmi blízko k programu Strany zelených a jednou jedinkrát v životě vloni jako nestraník kandidoval za Zelené do Evropského parlamentu. Oni ho poprosili, aby posílil jejich kandidátku, ale teď už je kulturním diplomatem několik měsíců v Tbilisi, takže už nikam za žádnou stranu kandidovat nemůže a nebude. Chci říct, že je výborným strýcem našich dětí. V průběhu let měl vždycky zájem o své synovce a neteře a pravidelně se každý rok kolem Vánoc sejdou v sushi baru na náměstí Republiky a tam dvě hodinky, tři hodiny posedí, aby si všechno řekli a povyprávěli.
Ale chci říct, že nejmladší bratr Osamu, Samek mu říkáme v rodině, je taky výborným strýcem jediného Tomiova syna Ruye, který je filmař. Je to člověk, který není vůbec stranicko-politický a měl letos v létě krásnou svatbu se svou slovenskou kolegyní filmařkou, kde byly i moje manželka a naše děti. Já jsem byl silně nachlazený, tak jsem tam nebyl.
Chci zdůraznit, že souhlasím v podstatě se vším, co tady zaznělo, trpělivě to tady poslouchám bez přerušení už několik hodin. Pokládám za vážnou hrozbu volit do pozice předsedy Sněmovny člověka, který kontinuálně mnoho a mnoho let je snad nejvýraznější postavou v naší politické společnosti, která zpochybňuje naše členství v Evropské unii a v NATO. To je vážná bezpečnostní hrozba. Není to žádná dětská hra. Mám v této zemi děti, mám v Zábřehu na Moravě už dvě malá vnoučata a nepřeji si zpochybňování naší mezinárodní bezpečnosti.
Nevím, jak to říct. Chápu realitu, jaká v tento den, v tuto hodinu zde ve Sněmovně je, ale mám opravdovou obavu z volby Tomia do této funkce. Je to člověk, který je v podstatě labilní, který dlouhodobě dělá politiku spíš jako obchodník, ne jako člověk, který by měl nějaký pevný morální základ, na kterých bychom se mohli spolehnout, zejména v nějaké kritické situaci, která by vzhledem k současné složité mezinárodní situaci mohla přijít i k nám.
Připomínám to, že předseda Sněmovny je podle ústavy tím činitelem, který v případě, že nevyjdou první dva pokusy o sestavení vlády, tak navrhuje sám v podstatě předsedu vlády a podobu té vlády a ani prezident republiky nemá pravomoc tomu zabránit. I když to má samozřejmě i takovou ceremoniální stránku, tak je to člověk, který de facto bude i vést řadu mezinárodních jednání, bude nás reprezentovat při konverzacích s vysokými činiteli z Evropy i z jiných světových států, bude určitě prezentovat svoje názory. A mám vážnou obavu, jak by se dokázal můj bratr Tomio s tímto reálně popasovat, i kdyby měl samozřejmě různé odborné poradce. ***
