Neautorizováno!

Poslanec Matěj Gregor: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo, já vás všechny odsud zdravím při svém prvním vystoupení na půdě parlamentu, ve kterém, jak už je mi vlastní, budu promlouvat spíše bez papíru, tak jak to v tu chvíli cítím a tak jak to zhruba chci říct.

My jsme se dostali k bodu o výborech, který, jak už zaznělo u mých předřečníků, se týká hlavně toho, jaký k sobě chováme respekt, jak jsme otevřeni vzájemné spolupráci a jak spolu v těch výborech fungujeme. Zatímco tady u pultu se střídáme často jako političtí oponenti, nesouhlasíme spolu a nebojíme se to dát tvrdě najevo, v těch výborech je to hlavně o té spolupráci. Já jsem vyrostl na komunální politice, už třetím rokem jsem předsedou kontrolního výboru v Ostravě-Vítkovicích, proto taky děkuji všem poslancům, poslankyním a občanům, kteří mému vystoupení věnují pár minut pozornosti. V komunální politice je takový velký rozdíl o tom, že lidé jsou zvyklí spolu spolupracovat prakticky za všech okolností, protože chod celých obcí, měst a městských částí závisí na několika desítkách lidí. Je to závislé na veškeré práci, která se tam udělá, a lidé spolu zkrátka musí fungovat jako kolegové, musí táhnout za jeden provaz a často musí jít spousta rozdílů stranou. My jsme slyšeli mnoho námitek o tom, proč a jak proběhlo rozdělení nějakých výborů, o porušování nejrůznějších tradic a dalších věcí. Já jsem v Poslanecké sněmovně nový, ale mnoho let jsem vás, zkušenější kolegy, sledoval jako aktivní občan, spoustu vašich vystoupení jsem zaznamenával a svůj názor na svět a na politiku jsem si tvořil i na základě půdy našeho parlamentu.

Tak jak se třicet let boří tradice nebo se mluví o tom, že se boří tradice na základě rozdělení výborů, já osobně vnímám, že se boří tradice na základě slovníku a na základě chování a politické kultury, které tady jsou. Mám několik postřehů, které bych k tomu chtěl říct. Myslím si, že všichni, kdo tady jsme, jsme zvoleni na základě nějakého programu. Všichni, kteří tady jsme, chceme pracovat pro občany, a myslím si, že největší výtkou, kterou nám často občané dávají, tak je, že politika je divadlo. Jistě jste to mnozí z vás slyšeli, že politika je takové divadlo, Poslanecká sněmovna je divadlo. Ono vlastně ta narážka je v jedné věci trefná, protože v divadle to funguje také způsobem, že když se zatáhne opona, tak herci pustí své role a nevyčítají si nic, co zaznělo nebo nezaznělo. Já jsem ale přesvědčený, že Sněmovna je volený orgán, jehož lidé fungují tady v jednacím sále, tady u řečnického pultu, ale fungují také i za ním, a proto nejsem jako politik schopný - a ani nemám vůli se to naučit - abych tyto dvě stránky lidského charakteru člověka odděloval, a nejsem na to připravený ani v té v uvozovkách vysoké politice.

Proto mě velice mrzí, že politická kultura naší země v samotném parlamentu, ve kterém bychom měli reprezentovat tu nejvyšší politickou kulturu, klesla k tomu, že se jednotliví poslanci a poslankyně vzájemně, ať už na sociálních sítích, televizních obrazovkách, nebo bohužel i u tohoto pultíku, označují velmi nebezpečnými slovy. Jako absolvent bohemistiky, českého jazyka, který je mému srdci i mému jazyku nejbližší - a vždycky to tak bude - si dávám velký pozor na jednu poučku: v jakém se člověk pohybuje slovníku, protože sílu slova, sílu vyřčeného slova, které řekneme a které k někomu míříme, není radno podceňovat. Proto když zde padají výrazy - a já se omlouvám za jejich citování - jako jsou fašisté, nacisté, extrémisté, primitivové, zloději a další výrazy, kterými bych mohl pokračovat, které na půdě parlamentu zazněly, nepovažuji za základ pro politickou kulturu a nelze je přecházet s tím, že se tady budeme vzájemně urážet, nadávat a schytávat nejrůznější nálepky a urážky a poté to bude v pořádku.

Co si myslím, že můžu připomenout jako čerstvě zvolený poslanec, je, že mimo Sněmovnu existuje a vždy bude existovat svět venku, který nás bedlivě sleduje. Naši voliči s námi jsou v kontaktu, chtějí být s námi v kontaktu a sledují naše vystoupení a to, jak se tady vzájemně k sobě chováme. Proto když budeme politické slovníky přestřelovat a budeme se tvářit, že lidi, s kterými sdílíme jeden sál, s kterými obědváme v jedné místnosti, nepovažujeme ani za politické partnery, že se s nimi nechceme bavit, že je diskuse s takovýmito lidmi od začátku vyloučena pouze na základě politické příslušnosti, pouze na základě jednoho politického názoru, velmi brzy - a už se to děje - začnou tyto praktiky a tyto slovníky přebírat také naši voliči. Proto jsem jednoznačným zastáncem toho, že politická kultura naší Poslanecké sněmovny vždy bude ovlivňovat politickou kulturu občanů, toho, jak se k sobě chovají sousedé, kolegové v práci nebo například spolužáci.

Já bych chtěl tedy nějakým způsobem odstoupit v té diskusi o výborech, o tom, kdo má na co nárok nebo kdo má garantovaných kolik pozic ve výborech. Před hlasováním jsem se seznámil s tím, že všechny strany Poslanecké sněmovny jsou ve výborech Poslanecké sněmovny zastoupeny rovnoměrně, každá strana má své zástupce v každém výboru Poslanecké sněmovny. Co se ale týká funkcí, jak už tu zaznělo od předsedy našeho klubu Borise Šťastného, nejsou za odměnu ani nejsou nárokovatelné, ale mají vycházet ze vzájemné důvěry i lidské spolupráce. Projev téhle lidské spolupráce jsme mohli vidět při volbě místopředsedů Poslanecké sněmovny, kde pan místopředseda Sněmovny Patrik Nacher získal 144 hlasů. To znamená, že si na základě své lidské důvěry a práce získal důvěru i řady lidí z opozičních lavic.

Nejsem si jistý, čeho chceme dosáhnout rétorikou označování politických oponentů za extrémisty, za... používáním velmi nebezpečných výrazů. Myslím si, že každé slovo, které tady na půdě parlamentu zazní, bude rezonovat a bude se nám vracet jako bumerang. Vezměme si, prosím, případ ze západní Evropy, kde momentálně probíhá velká kulturní válka. Někdo ji označuje jako wokeismus, někdo ji označuje jako úpadek Západu. Co ale sledujeme, je, že vše začalo tak, že se před dvaceti lety spolu neuměli bavit politici, že se politika místo souboje myšlenek začala stávat soubojem jednotlivých politických kauz, že už nebylo důležité, co chtějí lidé prosazovat, že bylo důležité, jakým způsobem mají kauzy, co o nich píší média a co se objevuje v nadpisech. Postupně se tato politická kultura v západní Evropě vyostřila zextrémnila do dnešního stavu, ve kterém už není vyostřena pouze politika. Na politiky už jsou na Západě, ale i třeba v sousedním Slovensku páchány atentáty. Lidé spolu nejsou schopni fungovat na akademické půdě, spolužáci se spolu nebaví, semestry mnoha západních univerzit jsou opakovaně přerušovány kvůli protestům a kvůli heslům, která studenti přebírají právě od politiků, ke kterým mají důvěru, a věří, že to, co jim ve svých projevech říkají, myslí vážně a že (v) tom chtějí pokračovat. Když jsem si mnohokrát vyslechl, že jsem extrémistou, či dokonce fašistou, tak jsem si to ze začátku možná bral trochu osobně, ale když jsem poté viděl, že stejní lidé - a já je nebudu jmenovat - kteří mě těmito výrazy označují, se potom bez ničeho na mě podívají, bez ničeho se mnou sdílí jednu Sněmovnu. Myslím, že kdybych opravdu byl fašistou nebo kdokoliv z kolegů, tak bychom tady spolu nemohli vydržet. Jako učitel dějepisu jsem velmi zklamaný z toho, jak tyhle silné historické výrazy, kdy každý výraz za sebou nese příběh a lidské oběti, tady na půdě Sněmovny zneužíváme v bodech, jako je volba předsedů a místopředsedů výborů Poslanecké sněmovny.

Proto by chtěl, abychom společně spolupracovali, abychom si to uvědomili, abychom neoddělovali to, co říkáme tady, a to, co říkáme v televizi, a abychom tu pomyslnou oponu, za kterou si myslíme, že můžeme schovat jakékoliv lidské selhání, začali ignorovat a začali se k sobě chovat jako lidi. Já jsem z komunální politiky, ale i z univerzitního prostředí a z dalšího množství občanských aktivit zvyklý se bavit s lidmi, kteří mají zcela opačný názor. Někdy jde o drobnosti jako o euro nebo o manželství pro všechny, někdy jde o celospolečenská a významná témata, která se dotýkají samotné podstaty lidského života. Lidé jsou schopni spolu diskutovat a myslím si, že my jsme z toho schopni taky. Pokud někteří lidé nejsou schopni vést diskusi politickými argumenty a absence jejich politických myšlenek a lidské slušnosti je už natolik rozšířená, že zvládají své veřejné projevy zužovat pouze na urážky a na radikalizaci naší společnosti, měli by své působení v politice nadále zvážit. Já vám děkuji za pozornost. Doufám, že následující čtyři roky, ať už spolu budeme nesouhlasit, ať budeme obstruovat, můžeme se dokonce několikrát urážet, měli bychom vždycky brát na zřetel element lidské slušnosti a lidského charakteru. Jednou na konci své politické kariéry budete přemítat nad každým dnem - alespoň já to tak cítím - který jsme zde v Poslanecké sněmovně strávili.

Každý projev - tak jako můj projev, ve kterém jsem před třemi lety urazil prezidenta republiky - se vám poté vrátí a je potřeba se za to omluvit, tudíž bych se chtěl na půdě Sněmovny i omluvit prezidentu republiky za to, že jsem ho před třemi lety nikoliv vulgárními, ale velmi nevhodnými výrazy na sociálních sítích urazil.

Beru si z toho velké ponaučení. Obecně bych rád svůj poslanecký mandát vedl ve slušném duchu, nepřenášel žádné osobní spory a nepoužíval nebezpečné výrazy nadále. Proto bych chtěl vyzvat i zástupce politických stran, které si velmi viditelně stěžují a velmi viditelně nesouhlasí s rozdělením případných předsednických pozic, které ještě ani nejsou zvolené, aby se na chvíli zastavili, zkusili popřemýšlet i o tom, jestli oni sami nemohou být součástí toho problému, který jim tak viditelně vadí a který je tak obecně provokuje k tomu, že se tady urážíme. Děkuji za pozornost a mnoho štěstí do vaší práce. (Potlesk části poslanců.)

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. My jsme se vyměnili v řízení schůze.

Já mám tu čest poprvé být za předsednickým stolem, tak vás tady vítám. Přeju pěkné odpoledne. Prosím o trpělivost, zjistil jsem, že na tu dálku už budu potřebovat brýle, které si zítra vyzvednu, abych vás všechny poznal, i když jste na druhé straně tohoto sálu.

V této chvíli mám tady tři přihlášené faktické poznámky: Gabriela Svárovská, připraví se Ivan Bartoš a Olga Richterová. Poté bude pokračovat rozprava. Prosím, paní poslankyně. ***