(pokračuje Patrik Nacher)

51.
Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry

Předtím, než to zahájím, za prvé poprosím o klid. Já bych nerad tady zvonil a případně pak i jmenoval poslance.

Nejprve bych chtěl připomenout platné usnesení Poslanecké sněmovny číslo 31 ze dne 23. července 1996, které bylo v tomto volebním období znovu přijato na naší 3. schůzi, a to 26. listopadu 2025. Podle něj se všichni členové vlády zúčastní celého projednávání bodu pořadu schůze žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. Žádám tedy členy vlády, aby mi případnou svou nepřítomnost v jednacím sále a pak všem předsedajícím i po mně nahlásili a odůvodnili, například návštěva toalety a podobně.

V této chvíli tedy máme tady před sebou žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. Předseda vlády Andrej Babiš požádal předsedu Poslanecké sněmovny dopisem ze dne 5. ledna 2026, a dopisem tedy informoval, že vláda jmenovaná prezidentem republiky dne 15. prosince 2025 je připravena předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a požádat ji o vyslovení důvěry. Ústava České republiky předepisuje učinit tak do 30 dnů po jejím jmenování.

Programové prohlášení vlády vám bylo doručeno v úterý 6. ledna jako sněmovní tisk 189.

Já v této chvíli poprosím předsedu vlády Andreje Babiše, aby se ujal slova. Takže, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Takže dobrý den všem, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, a hlavně vážení spoluobčané, všem přeju v novém roce hlavně pevné zdraví vám a vašim blízkým.

My se dnes scházíme poprvé v tomto roce. Vláda, pokud jsem to dobře spočítal, má dnes sedmnáctý pracovní den a za to období se setkala pětkrát. A samozřejmě to nejdůležitější je, že dnes budeme hlasovat o vyslovení důvěry naší vládě.

Já bych chtěl ve svém vystoupení představit směr, jakým naše vláda chce, aby se Česká republika v následujících čtyřech letech ubírala. Chci představit hlavní teze programového prohlášení vlády, které je pro nás závazným dokumentem a plánem práce do voleb v roce 2029. Jak to máme ve zvyku v minulosti, budeme programové prohlášení vlády vyhodnocovat každé pololetí a já tuhle knížku (Ukazuje.) budu číst všem ministrům a ptát se, jak plní, a jak jsme to dělali v minulosti, zeleným vyznačíme splněno, oranžovým v plnění a červeným neplnění - a proč. To jsme dělali. Myslím, že spoluobčané, co si na to pamatují, jsou na to zvyklí, a to samozřejmě budeme dělat.

Chci jasně říct, že Česká republika, čeští občané, budou pro naši vládu na prvním místě. Naším cílem je sebevědomá, bezpečná, prosperující a úspěšná Česká republika, prostě aby se naše země stala inspirací ostatním zemím a tím nejlepším místem pro život na celé planetě, a mě to tak baví, že se to ujalo, ta planeta. Ano, my nejsme špatným místem pro život na planetě, ale můžeme být ještě lepším, a my pro to uděláme maximum.

Samozřejmě si moc dobře uvědomuji, že to nebude nic snadného, a nechci tady rozebírat minulost, ale chci přece jenom připomenout výchozí situaci, a jak to mám rád, ta čísla, uvedu pár ukazatelů, a je to takové hodnocení, které by se mohlo vlastně vždy dělat, když zase tady bude vystupovat premiér v lednu 2030, že by vlastně ty parametry, které já teď tady přečtu, zhodnotil za období jeho nové vlády.

Takže začnu s růstem HDP meziročně. V roce 2021 to byla 4 procenta, v roce 2025 kolem 2,2 až 2,3 procenta. Pořád je to ale polovina tempa, co vlastně dosahovala naše vláda. A reálné mzdy v porovnání s rokem 2019: v třetím kvartálu 2021 byly na úrovni 102,7 ve srovnání s rokem 2019 a v třetím kvartálu 2025 byly na úrovni 97,4 procenta, tedy nižší než v roce 2019. Průměrná cena elektřiny pro domácnosti v prvním pololetí 2021 byla 4 497,33 korun a v prvním pololetí 2025 7 811 korun. Vývoj cen nájemného na osobu za rok bez výdajů na energie byl v 2021 14 739 a v roce 2024 19 621. Počet dokončených bytů: 2021 - 34 581 a 2024, poslední známe číslo 30 311. Počet narozených dětí 2021 - 111 793, 2025 se odhaduje kolem 72 000.

V porovnání čtyř let naší vlády v letech 2018 až 2021 a bývalé vlády v letech 2021 až 2025 vychází následovně. Období 2017 až 2021 vzrostlo HDP o 10,3 procenta, v letech 2022 až 2025 se HDP zvýšilo 6,4 procenta. V letech 2018 až 2021 dosáhl souhrnný deficit státního rozpočtu výši 812 miliard, za roky 2022 až 2025 dosáhl souhrnný deficit státních rozpočtů 1 211 miliard. Nebo ještě jinak. V letech 2018 až 2021 se HDP zvýšilo o 1 128 miliard a souhrnný deficit byl vyšší o 844 miliard. Za roky 2022 až 2025 se zvýšil HDP o 1 404 miliard a státní dluh se zvýšil o 1 212 miliard. Oproti roku 2021 se v roce 2021 (2024?) na daních, sociálním a zdravotním pojištění vybralo navíc o 656 miliard, z toho 357,5 miliardy na daních, 210,8 miliardy na sociálním pojištění a 87,6 miliardy na zdravotním pojištění.

Teďka přečtu tady takovou zásadní analýzu k těm parametrům, které často zazněly v médiích. Vývoj inflace; růst cen ve vztahu prosinec 2021 v porovnání s prosincem 2017: spotřebitelské ceny jako celek byly vyšší o 14,1 procenta, z toho ceny potravin byly vyšší o 7,7 procenta a ceny bydlení, nájem, energie, voda byly vyšší o 20,8 procenta. Za stejné období prosinec 2025 oproti prosinci 2021 byly spotřebitelské ceny vyšší o 30 procent, z toho ceny potravin o 30,9 a ceny bydlení o 44,5 procenta. To znamená, že v letech 2022 až 2025 ceny rostly dvakrát rychleji než v letech 2018 až 2021. A ty věčné debaty, jak to bylo; já myslím, že ta čísla jsou jasná a mluví za vše, a hlavně naši spoluobčané to vědí nejlépe, protože oni platí ty faktury a ty účty.

Proto byl absolutní přírůstek HDP, který samozřejmě velice vyhovoval, v roce 2025 oproti roku 2021 v běžných cenách o 2 525 miliard, naproti tomu v roce 2021 byl HDP vyšší oproti roku 2018 v běžných cenách téměř o polovinu jenom, a to je 1 128 miliard. Z těchto čísel také vyplývá, že minulá vláda z tohoto relativně velkého přírůstku HDP, což bylo způsobeno inflací, která byla způsobena samozřejmě nekontrolovaným růstem cen energií a nezastropováním cen energií u výrobců, byla schopna získat jen 414 miliard daňových příjmů. A pokud z toho odečteme výběr sociálního pojištění, pak samotné daňové inkaso bylo vyšší jen o 241 miliard.

K tomu, aby mohla pokrýt své výdaje, pak musela udržovat vysokou úroveň deficitu státního rozpočtu. Pokud porovnáme podíl daňových příjmů HDP, pak v roce 2022 dosahoval tento podíl 22,6 procenta a ten poklesl do roku 2025 na 20,8 procenta. Pokud vláda nebyla schopna udržet schopnost výběru daní včetně sociálního pojištění, pak přirozeně musela udržovat vysokou úroveň deficitu státního rozpočtu a nebyla schopna velikost a relativní podíl deficitu na HDP snížit, ačkoliv k tomu měla možnost v inflačním růstu HDP. V letech 2018 až 2021 se HDP zvýšilo o 1 128 miliard a souhrnný deficit byl vyšší o 813 miliard. Za roky 2022 až 2025 se zvýšil o 1 404 miliard HDP a souhrnný deficit byl 1 211 miliard a ten de facto se rovná zadlužení. Navýšení zadlužení bylo téměř identické, a to je 1 200 miliard. Ale o tom jsme mluvili už v minulosti, že to bylo více než tři a půl vlád před touhle poslední vládou. Kromě toho je nutno poukázat i na rozdíl deficitu za období 2018 až 2021, kdy tento deficit byl věnován na překlenutí následků covidu, a tedy byl v podstatě jednorázový. Kdybychom vládli i po roce 2021, tak bychom tento deficit dokázali "zatlačit" na úroveň let 2015 až 2018 blízko červené nuly.

Připomeňme, že v letech 2016 až 2019 byly výsledky státního rozpočtu: v roce 2016 přebytek 62 miliard, v roce 2017 deficit jenom minus 6, v roce 2018 přebytek plus 3 miliardy a v roce 2019 deficit minus 29, a to bylo za období, kdy byla ministryní financí paní Schillerová a když jsem byl ministrem financí já sám.

A mimochodem, za to období poprvé v historii se nám povedlo absolutně snížit zadlužení naší země, nejenom v procentech. V souhrnu za 2016 až 2019 byl výsledkem hospodaření státního rozpočtu přebytek 30 miliard, naprosto unikátní situace v celé historii rozpočtu za posledních dvacet let. Naproti tomu deficit vytvářený po roce 2022 byl deficitem chronickým, který měl stimulovat ekonomiku neschopnou vytvářet dostatek zdrojů pro krytí běžných potřeb státu, což má být úkol státního rozpočtu. Proto potřeboval na 1 miliardu přírůstku HDP o 840 milionů zvýšit státní dluh. Základní problém tohoto chronického deficitu je pak fakt, že ekonomika přivykla k takovému deficitu, a bude velice těžké její chování změnit. Bude to hlavní úkol pro novou vládu a bude to velice těžké.

To, jak hospodařila minulá vláda, nejlépe vystihuje vývoj reálných mezd. K tomuto ukazateli se nikdo nehlásí, protože je to nezpochybnitelný doklad toho, jak asociální byla minulá vláda. Srovnání vývoje průměrných mezd mezi třetím čtvrtletím 2025 a třetím čtvrtletím 2021 dokazuje, že reálné průměrné mzdy jsou o 5 procent nižší než v roce 2021. Ano, takže teď, minulý rok, reálné mzdy jsou nižší než v roce 2021 a je tam přesně pokles o 5,3 procenta, tedy koupěschopnost průměrné mzdy byla ve třetím čtvrtletí 2025 o 5 procent nižší než ve stejném čtvrtletí 2021. Těžko k tomu něco dodávat. Minulá vláda zkrátka naše zaměstnance "obrala". Sice v peněžence mají víc papírů, ale koupí si za to o 5 procent méně než před čtyřmi roky. Čtyři roky ztráty koupěschopnosti.

Já samozřejmě nechci tady brát roli paní ministryni financí a místopředsedkyni vlády paní Schillerové, ale musím se vyjádřit k té argumentaci ODS, k tomu letadlu pana Stanjury. Já se musím strašně smát, jak vlastně tady kolegové z ODS jsou kreativní, a teďka si vlastně vymysleli, že ten rozpočet není tak, jak je to číslo, že to je jiné číslo a že jsou tam nějaké peníze a tak dále. Tak já už jsem to vlastně říkal v tom našem podcastu s Karlem Havlíčkem, ale ten vyjde až zítra večer. Tak bych chtěl vám zopakovat to, co každý ministr financí ví dobře, a to, jak on použije peníze z Evropy, jo? A já jsem o tom přesvědčen a já jsem o tom mluvil tady x-krát, že pan Stanjura se vybral koncem prosince 2021 a řekl: Jo, ty máš tady tolik miliard z Evropy, tak to nech na leden 2022. A proto už tehdy ten člověk manipuloval rozpočtem. Už tehdy to, co patřilo do roku 2021, strčil do roku 2022, a proto byl vlastně výsledek hospodaření rozpočtu v lednu 2022 přebytkový. Ano, tak to je. A teďka je strašně úsměvné, když vlastně tady ODS argumentuje: No, ale vy tam máte ty peníze z Evropy. Stanjura dal jasný příkaz všem úředníkům, aby zkásli všechno z Evropy minulý rok, co se dalo, na krev, všechno, a to, že tam něco přijde někdy, no, tak to je jasné. Ale ta argumentace je fascinující, skutečně fascinující, jak někdo vlastně se nestydí takhle argumentovat. Takže minulý rok letadlo narazilo do zdi, minus 50 miliard, ano? Všichni se tváří, že je to v pořádku. Ano, 47 miliard chybí na dopravní infrastrukturu, kterou vlastně naplánovali, ale nejsou peníze. A samozřejmě ten rozpočet roku 2026, a to je podle vlastně údajů úředníků, je tam ta díra, a teďka je jedno, jestli to říká redaktor České televize, který vybral nějakou pozici, že je to 73 miliard, nebo paní Schillerová, která říká, že je tam 95 miliard.

No, takže my samozřejmě, co my teď děláme? My děláme hlavně to, že mluvíme s úředníky, a nestačíme se divit, nechci vůbec se k tomu vracet, a samozřejmě připravujeme rozpočet, a proto vlastně navštěvujeme - byl jsem na ŘSD, Správě železnic, SFDI, všechny tyhle firmy navštěvujeme, aby nedošlo k tomu, že se nebude stavět ten můj oblíbený obchvat Břeclavi, o kterém se mluví třicet let, a Znojma a všechny ty dálnice a spojení železnice Praha - letiště, Kladno, obchvat Prahy a tohle všechno zkrátka.

Takže je strašně fajn, že nám předseda rozpočtové rady, který moc neokomentoval výsledek minulého roku, říká, že si máme stanovit ten deficit a podle toho to odpočítávat. Ne, my si stanovíme to, co je potřeba. To, co je potřeba! Dopravní infrastruktura a ty desítky různých nádraží a obchvatů, my to zkrátka musíme udělat, i peníze na kofinancování, aby se mohly čerpat evropské peníze, a další věci v rámci zdravotnictví. Takže vláda projedná rozpočet 26. ledna a samozřejmě, není to jednoduché, ale dobře - něco jsme zdědili, tak s tím budeme pracovat.

My samozřejmě o rozpočtu budeme mluvit s našimi sociálními partnery. My jsme měli včera tripartitu a taky jsme se nestačili divit, jak to v minulosti fungovalo. Hned na prvním zasedání vlády jsme jasně deklarovali priority, jak jsme slíbili, že budeme řešit emisní povolenky a migraci, a taky jsme hned snížili, jak jsme slíbili, ceny elektřiny pro domácnosti o 10 procent, a samozřejmě i firmy budou mít levnější energie.

Mě fascinuje ta debata, která teďka proběhla, a já vůbec nechápu, jak my můžeme spolu komunikovat, když takové flagrantní věci, jako že jste v únoru 2025 se dozvěděli od Samsungu, že žádná gigafactory v Dolní Lutyni nebude, jo, a když to řeknu já na základě jednání se SIRS, který byl vytvořen za minulé vlády, tak opoziční politici normálně brutálně lžou. Za vaše období sem nepřišel jeden globální investor, ani jeden. Poslední, kdo sem přišel, byla BMW v Karlovarském kraji, autonomní (polygon?). A kde postavili tu gigafactory? No, postavili ji na Slovensku. A co se staví na Slovensku ještě? Obrovská čínská automobilka BYD. Ta vaše zahraniční politika hodnotová rezultovala do toho, že Škoda Auto už v Číně neprodá nic, ano. Rubena Tábor taky nic. Náchod, Rubena Náchod, nebo FR a tak dále. Všichni naši spojenci od Spojených států přes Macrona, Melonii, všichni dělají nějakou politiku. Proč Česká pošta má minus 5 miliard a kolabuje? No, protože nedělá čínské balíky. A kdo dělá čínské balíky? No, ta zázračná podnikatelka, ta na tom, nevím - prodala tu firmu za 5, 6 miliard. Ta pošta je normálně na bankrot.

Ano, to jsou věci, které my musíme řešit, takže my budeme dělat exportní politiku, a nikdo sem nepřišel z těch investorů - no, protože jsou tady nejdražší energie, protože někdo sliboval něco a nesplnil, měnil daně, a protože zkrátka jsme nebyli důvěryhodní.

Takže i na tom zasedání jsme potvrdili to, co jsme slibovali, všichni byli překvapeni, že jsme to vlastně řešili. Ano, i peníze pro menší zdravotní pojišťovny. Ano, když tedy vlastně z těch rezerv zmizelo 20 miliard za to období, nebyli jsme schopni to řešit jiným způsobem.

Takže hned od samého počátku plníme naše programové prohlášení vlády a budeme šetřit, budeme šetřit.

Samozřejmě vím, že opozice kritizuje náš návrh o státní službě. Ano, ale my politici a státní zaměstnanci, ale hlavně my politici, my jsme zaměstnanci občanů a státní zaměstnanci taky, ne? To nejsou nadlidi. A zase jak v minulosti si pamatuju, když Adam Vojtěch byl ministr zdravotnictví a měl tam státního tajemníka, který řídil to ministerstvo úplně jinak, když on nebyl přítomen, tak máme tady příklad ze státní služby, ale už se to vyřešilo. Ano, to je ta hygienička ze Zlína, která je stíhána policií, a Vojtěch ji nemohl propustit, protože je státní služba.

Takže prosím vás, všichni dobře vědí, že Babiš neměl nikdy tendenci cpát do státní správy členy hnutí ANO, a když budu mít poradenský tým, tak snad až na výjimku jednu tam budou všichni mimo hnutí. Takže u nás není žádné riziko, že bychom to dělali jako jiné strany, které byly u moci.

Taky jsme rozhodli o zmrazení platů politiků na pět let a máme pět let na to, abychom nějakým způsobem tady se na tom domluvili a vyřešili to. Já myslím, že se to dá vyřešit podstatně dříve.

Takže my samozřejmě ty priority, mluvil jsem o nich teďka, příprava rozpočtu, a samozřejmě mluvíme s úředníky, abychom věděli, v jakém stavu jsou některé ty projekty, a člověk se nestačí divit, že některé věci se vůbec nepohnuly.

Nevím mimochodem, jestli vůbec minulá vláda ví, na co je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Když jsme v minulosti dělali projekt v Letňanech, návratnost toho projektu byla pět let. Nová vláda to shodila ze stolu. Naštěstí úředníci ještě zachránili ten pozemek v Letňanech, kde chceme postavit novou, poprvé od revoluce, novou Metropolitní pražskou nemocnici.

No, tak víte, kolik stát platí nájem cizím firmám? 750 milionů ročně. Neuvěřitelný příběh, kdy jsme byli na té firmě - ta státní investiční firma, tak se jich ptám, komu patří ta budova. No, patří CPI. A proč sedíte v cizím majetku? Protože Národní rozvojová banka - to je státní banka pod Ministerstvem financí - nám dala podstatně vyšší nájem. Oni sice taky se přestěhovali, sedí zase v cizím, a jejich budova je prázdná. Tak takhle to fungovalo, protože to zkrátka nikdo neřídil. A k tomu bydlení a k těm majetkům, k tomu se ještě dostanu.

Začnu podle těch kapitol. Finance, hospodaření státu: takže samozřejmě naší prioritou je návrat k rozpočtové stabilitě bez zvyšování daní lidem a firmám, zejména prostřednictvím úspor v provozu státu a omezení zbytečné byrokracie. Budeme postupně snižovat deficit vůči HDP a zároveň obnovíme boj proti šedé ekonomice a daňovým únikům, například zavedením EET 2.0, digitální Daňové kobry. Ano, Daňovou kobru, to jsme si dovezli ze Slovenska tehdy v roce 2014, nebo kontrolní hlášení, a tyhle věci samozřejmě fungují velice dobře. Posílíme celní správu a garantujeme jejím příslušníkům nástupních 50 000. Zjednodušíme daňové přiznání a vytvoříme jednotná inkasní místa. Já myslím, že to ani nemáme v programu, ale o tom jednotném inkasním místě tady mluvíme strašně dlouho, a teď je velká šance, když tedy hnutí má i Ministerstvo financí, i Ministerstvo práce a sociálních věcí, abychom ten projekt zrealizovali. Zavedeme státní spořicí dluhopisy pro občany jako bezpečný nástroj zhodnocení úspor a financování státu bez dalšího zadlužování v zahraničí.

A znovu opakuji, hlavní parametr pro mě je zadlužení v procentech vůči HDP, a tam ještě stále, i když v tom žebříčku se to změnilo, my jsme byli šestí, teďka myslím, že jsme devátí, se to sice zhoršilo, ale ještě stále jsme na tom celkem slušně, i když samozřejmě ta vláda nasekala 1 200 miliard nových dluhů.

Podpoříme rodiny, živnostníky i firmy konkrétními daňovými úlevami, například zmrazením vyměřovacího základu na sociální pojištění pro OSVČ, daňovými úlevami pro gastrosektor, obnovením daňové slevy na manželku, na čtvrté a další dítě či školkovné nebo snížením korporátní daně.

Euro určitě nezavedeme a prosím vás, buďme rádi, že nejsme v eurozóně. Já jsem teď byl na Slovensku a víte, jak to funguje u členů eurozóny? Jim musí schvalovat rozpočet ECB komise. Ano, v rámci eurozóny jim schvalují rozpočet, takže i do tohoto jim kecají. A víme dobře, vstup do eura co znamenal v Chorvatsku, a k tomu se nechci vracet. Pro nás to není vůbec žádné téma, protože my v Evropě samozřejmě máme úplně jiné cíle, o kterých budu mluvit.

Vnitřní bezpečnost a veřejná správa. Zajistíme nástupní plat policistů, hasičů, příslušníků Vězeňské služby ve výši 50 000, spravedlivé proplácení přesčasů, příspěvek na bydlení a 6 000 korun měsíčně podle regionu a sjednocení benefitů napříč bezpečnostními složkami. Vrátíme policii do ulic a zastavíme rušení služeben. Zpřísníme postihy chronických narušitelů veřejného pořádku a posílíme pravomoci policie, správních orgánů. Zavedeme politiku nulové tolerance nelegální migrace a zajistíme rychlé vyhošťování cizinců páchajících trestnou činnost.

Ano, já jsem se zúčastnil té snídaně, protože Evropa se probudila, když 2015 Viktor Orbán postavil plot, protože měl plnou Budapešť ilegálních migrantů, tak všichni ho vlastně chtěli lynčovat. Všichni - wir schaffen das. No, tak nešafovalo se to. Všichni už změnili názor. Dneska vlastně tvrdí to, co my jsme tvrdili v roce 2016, 2017 a 2018. Ano, a je dobře, že Mette Frederiksen a Giorgia Meloni jsou lídryně té snídaně. Já jsem se toho zúčastnil a máme společné cíle. Je to strašně zajímavé, my jsme se k tomu přihlásili. My jsme se přihlásili k tomu, že bezpečnost našich občanů a bezpečnost Evropanů je víc než lidské právo ilegálního migranta, který spáchal trestnou činnost, a je potřeba, aby šel pryč, ne že soud rozhodne, že tady u nás zůstane, a tam jsme se domluvili společně. My samozřejmě připravujeme v rámci programového prohlášení vlády vlastně nový zákon o migraci a určitě ho v blízké době vlastně představíme. Takže musíme rychle vyhošťovat cizince, kteří páchají trestnou činnost. Je dobře, že jsme se domluvili i na tom, že vlastně už můžeme vracet ty ilegální migranty - a my ne, u nás je jich pár nebo nejsou téměř vůbec. Tak musíme usilovat o to, aby Sýrie byla bezpečná země, ano, aby potom argument těch soudů často vlastně neobstál.

Budeme modernizovat techniku a infrastrukturu integrovaného záchranného systému, posílíme boj s kyberkriminalitou a ochranu kritické infrastruktury. My jsme měli Bezpečnostní radu státu, kde jsme probrali různé věci, které nás zajímají a které vám chceme říct, vážení spoluobčané. My vám chceme říct, jak to bylo s blackoutem. Ne jak vláda řekla - všechno bylo OK. No, nebylo to OK. Vrátili jsme se taky k zásahu na Filozofické fakultě. Řekl jsem Metnarovi, že musí vyšetřit, jak to je v našich barech, aby se nestalo, co se stalo v Crans-Montana. Jo, už jsme jednou bohužel měli tu tragédii ve Vejprtech, tehdy tam bylo osm mrtvých a my jsme tehdy udělali lex Vejprty.

Takže tyhle věci chceme řešit, chci řešit, a my jako vláda už máme i domluvenou schůzku s hejtmany, abychom projednali materiál o povodních. Já jsem tam byl, tak jsem tam kandidoval, byl jsem tam často, a je tady i kolegyně Murová. Pamatujeme si, jak to bylo - ne kvůli tomu, abychom někoho kritizovali. Kvůli tomu, abychom se poučili, jestli fungovalo to spojení, jestli ti vojáci přišli hned a jestli měli ty mosty, a neměli, a hasiči, a jak byli odměňováni a toto všechno, a to si musíme říct a to jsme i na Bezpečnostní radě státu řešili. Samozřejmě kromě té klasiky, která je stále nějak v mediální pozornosti, jako je muniční iniciativa, kterou samozřejmě nadále řešíme.

Takže dále jsme tady měli, máme závazek, že neziskové organizace budeme z veřejných zdrojů financovat transparentně. Ano, transparentně. Musíme vědět, jak to je a kam ty peníze jdou.

Obranná politika a Armáda České republiky. Naší prioritou je profesionální a funkční armáda schopná reálně bránit naši zemi, nikoliv hon za čísly. Takže ano, tam je taky nástupní plat vojáka na 50 000. Obnovíme služební benefity včetně podpory bydlení. K tomu bydlení se dostanu, protože to je tak strašně rozmanité a určitě je tam strašně moc plánů, které máme. Zvýšíme počet vojáků z povolání, aktivních záloh, zlepšíme podmínky pro nábor a výcvik. Provedeme audit obranných akvizic a hospodaření Ministerstva obrany, nastavíme transparentně udržitelný systém řízení investic. Vypracujeme novou realistickou koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2035, založenou na národních bezpečnostních potřebách a aliančních závazcích NATO. Prioritou bude posílení protivzdušné a protidronové obrany.

Když se pan Macinka vrátil z Ukrajiny, tak jsme dlouho diskutovali o tom a dneska řešíme, jak budeme chránit naši infrastrukturu, hlavně strategickou infrastrukturu, naše jaderné elektrárny a Čepro a další věci. Dnes jsou Ukrajinci špička v protidronové obraně a celkově ve výrobě dronů a pro mě byly taky velice zajímavé tyhle informace.

Samozřejmě u zakázek chceme trvat na maximálním zapojení českého obranného průmyslu. V minulosti se moc nesoutěžilo, a nechci se k tomu ani moc zbytečně vracet.

Zahraniční politika. No, tak to jsme slyšeli před volbami, co všechno bude a jak budeme izolováni. No, prosím vás, nejsme izolováni. Nejsme vůbec izolováni. Donald Trump volal polskému prezidentovi na druhý vánoční svátek a volal mně. Nejsme izolováni. Byl jsem na Evropské radě, byl jsem na takzvané poradě ochotných, ale z těch třiceti sedmi jsou jenom dva ochotní a většina potvrdila, že ani my, ani ostatní nebudeme posílat vojáky na Ukrajinu - my potřebujeme mír a já věřím tomu, že americký prezident Donald Trump to prosadí ve finále. A teď už slyšíme ty hlasy, i kritické, i na poradě v Paříži sice vystoupil legendární Edi Rama, premiér Albánie. Ale Georgia Meloni teď řekla ano, tak samozřejmě Evropa, a díky Macronovi se stále vracíme nějak do hry. Ale je jasné, že bez Spojených států to nedáme. A pokud mě někdo kritizuje, jestli jsem něco komentoval, nekomentoval - dneska tady jsou místopředseda vlády Macinka a ministr obrany Zůna. Děláme všechno pro to, aby se nám povedlo vysvobodit našeho spoluobčana Darmovzala, aby se vrátil domů. Dělá se na tom dlouho, nebudu vám říkat podrobnosti. Ale já nepotřebuju trávit čas komentováním - nevím - věcí, které samozřejmě my říkáme, a ta komunikace je jasná. Pokud to nevíte, vážení spoluobčané, každé pondělí po zasedání vlády komentuju veškeré dotazy novinářů.

Takže zahraniční politika. Já jsem ještě předtím, než jsem byl jmenován premiérem, navštívil šéfa NATO Rutteho, známe se dlouho, mluvili jsme i v Paříži a tak dále, takže my v tom máme jasno a naše politika bude vycházet z národní suverenity a ochrany českých občanů a prosazování českých ekonomických zájmů. Ano, českých ekonomických zájmů, a v rámci Evropské unie samozřejmě odmítáme další přesun pravomocí na úroveň Evropské unie, budeme bránit naši suverenitu a samozřejmě nepřipustíme ty povinné migrační kvóty.

A teď, co je vlastně jeden z našich nejdůležitějších úkolů? Je to příprava na neformální Evropskou radu, to je tam, kde sedí premiéři a prezidenti, která konečně zasedne ke konkurenceschopnosti, a připravujeme na to velice konkrétní řešení. To řešení - tam jsou dvě věci, které likvidují naši ekonomiku, a nejenom naši, to je ETS jednička a ETS dvojka, ta začne 2028. Cíl je ETS dvojku vytlačit někde za 2030 a mezi časem získat čas, aby nebyla zavedena. Ale ta jednička, ty škody, které napáchala, to je úplně neuvěřitelné. Tak já vám řeknu příklad, a teď jsme vlastně požádali v rámci tripartity naše partnery, Svaz průmyslu, aby nám napsali ty dopady. Takže příklad ze Slovenska. Evropská unie potřebuje 5 milionů tun hliníku. Víte, kolik se dováží? 4 miliony. A odkud? Z Číny. Z Číny! Nemají ty šílenosti, jako mají... Ale já vám přečtu tu cenu. ETS jednička byla zavedena s předpokladem - scénář 2020 - za toto Evropská komise zaplatila miliony euro, aby predikovala vývoj povolenek. Tak víte, kolik měla být povolenka v roce 2025? 26,50 eur. V září 2021 jsem křičel a psal na všechny adresy: strop na 30. A teď je kolik? 88. Takže podle této tabulky my se nacházíme v roce 2043. Tak někdo se spletl. A kdo za to zaplatil? Tak já dokončím ten hliník. Takže v Evropě se vyrábí milion tun hliníku a 200 000 se vyrábělo na Slovensku v Žiaru nad Hronom. Tu fabriku zavřeli, protože to neustáli. Byl jsem v Třineckých železárnách. Oni mají postavit zelenou pec za 2 miliardy eur. Jak to mají ustát? Takže o tomto se budeme bavit, o tomto, a už konečně musí Evropská komise pochopit, že se řítíme do katastrofy.

Tady mám tabulku ohledně cen povolenek světových. Tak Čína. Povolenka stojí 13 eur, Indie 2,5 až 4 eura, Japonsko 45 eur, Korea 7 eur, Gulf Coast 5,7 eur, Spojené státy 11 až 26 eur, Rusko 11 až 14 eur a Evropa? 88. Tak jak to můžeme přežít? Jak? Takže tohle my připravujeme a já jsem i vyzval všechny naše podnikatele, protože samozřejmě teď platí od 1. ledna ten takzvaný adjustment, že má být uhlíková daň, že když něco přijde z Číny, tak že se to zatíží nějakou daní, ale nikdo neví, jakou, nikdo to neumí ani spočítat. Ten Juříček z Brana mi stále píše. Tak na to všechno se budeme ptát, takže proto my vlastně se teď připravujeme.

Takže to není jako jenom, že jsme si řekli na vládě, že jsme to odmítli, ale my přijdeme s konkrétními řešeními. Že když někdo neudělal dopadovou studii na ETS jedničku a ničí to průmysl, a já jsem řekl Svazu průmyslu - tady údajně byla nějaká sklárna, kam přišel nějaký komisař je pochválit, jak jsou skvělí s emisemi, a údajně ta sklárna dneska je po smrti, zkrachovala, protože to neustáli, neustáli to! Takže o tom to je a samozřejmě my nebudeme jenom kritizovat, ale přijdeme s konkrétními řešeními. Tady mám ten podklad, který dopracováváme, a znovu opakuji, že je to klíčové, klíčové! A my musíme udělat všechno pro to.

Já jsem mluvil se slovenským premiérem, který říká, že máme žádat o nějakou výjimku, aby pět let ta ETS jednička nefungovala. Ano, ale my ji musíme přesvědčit, Evropskou komisi, Radu, všechny, že tenhle region je průmyslový, a my musíme asi bojovat za to, aby zkrátka to bylo zohledněno. A na to my ji potřebujeme, aby znovu byla obnovena Vé čtyřka. Tak o to se budeme snažit, protože v minulosti Vé čtyřka měla velké úspěchy - v taxonomii, kterou jsem řešil celý rok 2021, šestkrát jsem to řekl Ursule von der Leyenové. Konečně už to udělala. Ještě 16. prosince 2021 jsem jí to říkal, tak nakonec to udělala. Potom tady naši předchůdci se s tím chlubili, ale to je úplně jedno.

Takže o tom to je, o tom to je. A pokud si to Evropa neuvědomí, tak za to my budeme bojovat, a já znovu opakuji, aby nám všichni podnikatelé vlastně u nás řekli ty byrokracie, ty různé regulace, ty reportovací povinnosti, ty pitomosti, kde se musí vykazovat, odkud z jaké palmy - já nevím, jestli se z palmy vůbec dělá papír - nebo z jakého pralesa tenhle papír, co držím v ruce, pochází. To dělá Evropský parlament. Zeptejte se Šefčoviče, ten je z toho úplně zoufalý. Takže o tom to je. Tohle my budeme dělat, budeme získávat na to spojence, přesvědčovat, protože samozřejmě Evropa žije z těch emisních povolenek. Evropa, Evropská komise, to je ten rozpočet, tam mají ty největší příjmy.

V zahraniční politice, prosím vás, jsme úplně v pohodě, já navštívím další země a určitě se každý s námi baví, jsme aktivní a budeme aktivní. Proběhne slavkovský formát. Začátkem února jedu do Davosu na jeden a půl dne, kde budu mít schůzky s dalšími státníky, i mimoevropskými, takže není tady žádný problém.

A samozřejmě budeme dělat exportní politiku, hlavně tedy samozřejmě ministr zahraničních věcí a první místopředseda vlády Karel Havlíček. Takže to různé strašení, jak jsme izolováni - nejsme vůbec izolováni, budeme aktivní tak, jak jsme byli předtím, a myslím si, že většina těch lídrů si to pamatuje.

Dále tady mám právo a spravedlnost: takže spravedlnost musí být rychlá, předvídatelná a platit pro všechny stejně. Předložíme novelu trestního zákona, který zpřísní postihy za násilí na seniorech, ženách a dětech, za těžké trestné činy spáchané pod vlivem alkoholu či drog. Zpřísníme tresty za drogovou kriminalitu a omezíme možnost snižování trestu intoxikovaným pachatelům. Neplacení alimentů bude znovu přísně trestáno, zpřísníme také tresty za týrání zvířat. Zreformujeme vězeňství, rozšíříme i elektronické náramky, alternativní tresty a pracovní zapojení vězňů. Příslušníkům Vězeňské služby zajistíme nástupní plat 50 000 korun. Zmodernizujeme trestní a občanský soudní řád, zrušíme vágní skutkové podstaty umožňující selektivní stíhání a připravíme zákon o celostátním referendu s jasně vymezenými hranicemi. Důkladně zhodnotíme exekučně-insolvenční systém, návrhy na spravedlivější efektivnější fungování. Vláda bude důsledně postihovat korupci. Zamezíme zneužívání státní moci proti občanům za jejich názory, svobodu projevu, ta je nedotknutelná.

Dále kapitola hospodářství, průmysl a energetika. Zajistíme férové ceny energií pro domácnosti i firmy a posílíme energetickou suverenitu státu. Již jsme zrušili poplatek POZE pro občany a firmy. ETS II nezavedeme a budeme iniciovat přehodnocení systému emisních povolenek ETS I. Ale tom jsem už mluvil. Ano, máme v programu i vykoupení akcií ČEZ, ale není tam napsáno, kdy. Ale samozřejmě je to v programu a určitě s tím počítáme. Zahájíme výstavbu nových jaderných bloků Dukovany 5 a 6 a přípravu Temelína 3 a 4 včetně zapojení českého průmyslu.

Mimochodem, na Slovensku - nevím, jestli to víte - tak tam máme, ČEZ, 49procentní podíl v Jaslovských Bohunicích a v rámci mé návštěvy premiér Fico potvrdil, že tenhle podíl od ČEZu odkoupí, protože Slováci se domluvili s Westinghousem, že americký Westinghouse bude jejich dodavatelem na výstavbu toho nového bloku nebo kolik bloků tam mají.

Podpoříme plynové zdroje, kapacitní mechanismy. Udržíme část uhelných elektráren do doby zajištění stabilních náhrad.

Přejdeme z dotační na odpisovou politiku podpory investic a zjednodušíme daňové odpisy pro firmy, startupy a výzkum. Zjednodušíme podmínky pro drobné podnikatele a živnostníky, omezíme zbytečné kontroly a papírování. Připravíme taky speciální zákon na podporu startupů, který usnadní začátky inovativním firmám.

Když už tedy mám ten text o startupech, tak vám chci říct, že osobně budu řídit Radu pro informační společnost, ten takzvaný RVIS, která bude mít nové složení, bude tam místopředseda na IT pan Klučka z Ministerstva vnitra a bude tam další místopředseda pan Paclt, bude tam místopředseda pro AI - umělou inteligenci - pan Kačena, bude tam místopředseda pro startupy pan Jiránek, a tohle budu já řídit, ano? Budu to řídit tak, abych samozřejmě jim pomáhal otvírat dveře, abych je podporoval, protože je strašně důležité, aby tyhle IT projekty a AI projekty měly tuhle podporu.

A samozřejmě jsou tam další věci, zdravotnictví, abyste všechno měli na jedné kartě, veškeré zdravotní záznamy. Samozřejmě jsou to hlavně projekty, aby občané to poznali každý den v běžném životě.

Takže tohle samozřejmě máme v plánu a tyhle věci já si budu osobně hlídat, stejně tak jako duševní zdraví a prevenci onko, to jsem měl vždycky pod sebou. Budu tam mít naše lékaře, poradce, jedny z nejlepších na různé bohužel rakoviny, což je samozřejmě velký problém.

Potom tady mám dopravu. Do roku 2029 dokončíme klíčové dálniční tahy. Nebudu to všechno číst. My jsme rádi, když už jsme to všechno připravili a v roce 2021 odevzdali těch 300 kilometrů, že jsme se těšili, jak tedy v tom všem ta minulá vláda pokračuje. No, až akorát tedy potom to nedopadlo a chybí tam 47 miliard na ty projekty, které jsou připravené. Proto jsme jednali opakovaně s ŘSD a se Správou železnic a investici po investici to jasně řešíme, aby nedošlo k dalšímu odsunutí, jako je dostavba pražského okruhu, a samozřejmě všechny ty Dé jedenáctky k Polsku snad už konečně vysoutěží. Nevím, proč se to nevysoutěžilo za čtyři roky, ten PPP projekt na E třicetpětky. Ano, je to obrovský projekt za 100 miliard, nevím, proč se to udělalo, taková obrovská částka, mohlo se to nějak rozdělit, ale dobře. Tak snad to dopadne, abychom to zkrátka dokončili. Já osobně na to budu dohlížet. Všechna ta jednání proběhla za účasti ministra dopravy Karla Havlíčka.

A samozřejmě ohledně Správy železnic se tam budeme dívat na to hospodaření, jestli se tam nezneužívají nějací monopolní dodavatelé. Známe tu kauzu, která tam proběhla, takže tohle všechno je v běhu.

Odmítneme zákaz spalovacích motorů. To jsme odmítli. Samozřejmě Evropa se tváří, že to chce nějak změnit, ale hned na druhé straně tam se snaží prosazovat nějaký poměr těch elektro a spalovacích. Nevím proč.

Zmrazíme cenu dálničních známek. U železnice zvýšíme rychlost na koridorech na 200 kilometrů. Mě vždycky fascinuje ten rozdíl mezi dálnicemi a železnicí. Já čumím do těch kolejí a já tam ty desítky miliard nevidím. Ale samozřejmě, když je dálnice nebo obchvat, tak je to hned poznat. A budeme pokračovat, protože já jsem vždycky říkal, že musíme ukázat lidem, že něco oni poznají, takže zdravím všechny v Havířově a pamatuji si, jak tam vypadalo to nádraží, a dneska je to jedno z nejhezčích. Je to skvělé, v podstatě sportovní středisko. A všechny tyhle projekty - v Chebu, v Mostu, Teplice jsme dělali, tohle všechno budeme řešit, jo? Protože musíme investovat.

A mimochodem, samozřejmě když jsem řešil na Úřadě vlády tu budovu naproti, ten Klárův ústav, který jsme v říjnu 2021 už připravili a teďka konečně aspoň je tam projekt, tak samozřejmě máme velký problém, a to je zákon o veřejných zakázkách. Tam se musíme na to podívat, protože není možné, když jsme ještě dělali tu zahradu na Úřadu vlády, že se tam donekonečna stále někdo odvolával a stále jenom vlastně šikanoval a vymýšlel si. My potřebujeme stavět rychle, rychle potřebujeme, a musíme se hned na to podívat.

No, takže tady mám ještě... Co tady mám? Zavedeme ETS na hlavní tratě. Do roku 2029 zajistíme 5G pokrytí v koridoru a samozřejmě vrátíme ty slevy, které jsme slíbili na jízdné pro studenty a seniory.

Omezíme kamionovou dopravu na nižších třídách silnic. No, o těch kamionech se musíme bavit, to jsou samozřejmě i ty odstavné plochy a samozřejmě vážení a kontrola a další věci.

Vzdělávání. Postupně zvýšíme výdaje na vzdělávání k průměru zemí OECD a zaměříme se na kvalitu, ne ideologii. Nástupní plat učitele stanovíme na 50 000 korun a průměrný plat na konci období, to znamená v roce 2029, na 75 000 korun. Těm, kteří tomu nevěří, tak ať se podívají na výkaz práce naší vlády 17/2021, tam jsme měli taky číslo a taky jsme ho splnili. Tehdá tam bylo 45 a skončili jsme na 48.

Zavedeme kariérní řád místo nefunkčních tabulek. Změníme přijímací řízení na střední školy tak, aby si rodiče a žáci vybírali konkrétní školu až se znalostí výsledků státní části přijímací zkoušky. Posílíme kapacitu mateřských, základních i středních škol v přetížených regionech a obnovíme důraz na učňovské a duální vzdělávání. Zrevidujeme nefunkční prvky inkluze a posílíme speciální školy a třídy. Rozšíříme program bezplatného školního stravování pro děti z nízkopříjmových rodin, školní jídelny musí vařit zdravě a chutně.

Prosím vás, ta výživová vyhláška. My o tom debatujeme, na vládě jsme se bavili, pan ministr zdravotnictví, pan ministr školství. Já jsem obíhal x těch jídelen a různé ty asociace, tak se potkáme za jedním stolem a já to tam budu moderovat, ano, a potom z toho něco vypadne, ale určitě musí být úprava té vyhlášky. Není normální, když dítě nedojí oběd, aby to, co zůstane na talíři, nemohl sníst ani bezdomovec, ani sežrat prase, a musí za to platit ta škola 300 000 ročně. Nechápu to. Nechápu to! Takže o tom se budeme bavit. Samozřejmě Adam Vojtěch argumentuje, byl náš skvělý velvyslanec ve Finsku. Finsko je úplně jiný svět ohledně školství a stravování, takže bude to k debatě. A samozřejmě rozhodneme selským rozumem, protože je důležité, aby naše děti měly skvělou stravu a zdravou stravu a aby samozřejmě měly i ty bílkoviny, když sportují například. Takže k tomu se ještě vrátíme.

Zajistíme dostupnost školních psychologů, prevenci šikany a rozumné využití digitálních technologií AI ve výuce.

Mimochodem, mě znovu napadají i ty mobily. Zajímavé, že - já jsem ani nevěděl - na Slovensku mají již druhý rok zákaz mobilů na základkách. My jsme se domluvili, na to jsem zapomněl v té zahraniční politice, že do konce února všichni ministři navštíví slovenské protějšky, hlavně kvůli bydlení. To bude strašně zajímavé, to vám řeknu, a 31. 3. zasedne společná česká a slovenská vláda někde na Moravě, v Moravskoslezském kraji, a zkrátka budeme spolupracovat.

Budeme spolupracovat v těch věcech, které my vlastně - máme některé věci z hlediska energetiky, kde oni nás požádali o pomoc. Od 1. ledna 2028 nebudou mít plyn, takže oni potřebujou u nás zkapacitnit některé ty přechody, ČEZ má v nájmu různé terminály a tak dále. Takže o tom se budeme bavit a nebudeme se bavit o Ukrajině, jo? A pokud to byl důvod, že jsme vlastně ze Slovenska udělali nepřátelský stát, tak to považuju za absurdní. My se budeme bavit se všemi.

A je důležité, a o to budu usilovat, jestli přesvědčíme polského premiéra, abychom se vrátili k těm společným zájmům, protože my je máme, ty společné zájmy. Já jsem s premiérem Morawieckim bojoval a blokoval Evropskou radu, která chtěla nám nadiktovat snížení emisí o 55 procent, každý stát, a my jsme prosadili, že je to průměr, a tak dále.

Takže důležité je a musíme bojovat za to, abychom je možná přesvědčili a lobbovali za to, aby tenhle region zkrátka z těch ETS jedniček možná dostal nějakou výjimku nebo nějaké dočasné zproštění nebo něco. Jinak rozumím tomu, že některé státy to netrápí, ale nás to trápí. Takže to jsem zapomněl k té zahraniční politice.

Sociální politika, zaměstnanost. Zastropujeme věk odchodu do důchodu na 65 let, obnovíme spravedlivý valorizační vzorec navázaný na inflaci a růst mezd včetně věkových valorizací od 80 let, zvýšíme rodičovský příspěvek na 400 000 korun a přídavky na děti podle reálné situace rodin. Zrevidujeme takzvanou superdávku, vyčleníme přídavky na děti a nastavíme systém tak, aby se práce vždy vyplatila více než dávky.

Zpřísníme kontrolu zneužívání sociálních dávek včetně dávek vyplácených cizincům. Zavedeme nový zákon o sociálních službách s férovým financováním podle počtu klientů a propojíme zdravotní a sociální péči. Zrušíme povinné hlášení zaměstnanců do evidence zdravotního a sociálního pojištění a u DPP a podpoříme flexibilní úvazky, umožníme dřívější odchod do penze lidem v mimořádně náročných profesích.

Jinak já jsem tady... Jenom pro ministra Juchelku. Dostal jsem x dopisů od zaměstnanců České správy sociálního zabezpečení, že ty jejich platy jsou úplná katastrofa. Jo, dneska jsem vám to posílal do pošty. Myslel jsem si, že nejhorší a nejnižší platy jsou v kultuře, ale tady to vypadá ještě horší. Takže na tyto lidi je obrovský nápor a zkrátka my jim musíme zabezpečit takové podmínky, aby neodcházeli pryč a aby tam zůstali.

Umožníme dřívější odchod do penze lidem v mimořádně náročných profesích. No, minule jsme se vymlouvali na to, že Vojtěch a Maláčová se nedomluvili. Tak teďka to máte v rukou, kolegové, tak jsem zvědav, jak to dotáhnete.

Zdravotnictví. Zajistíme dostupnou, kvalitní a finančně stabilní zdravotní péči pro všechny občany. Posílíme roli praktických lékařů a rozšíříme síň sdružených praxí. Zavedeme finanční bonusy za účast na prevenci - ano, prevence, to je základ. Taky chceme připravit konferenci Vé čtyřky ohledně zdravotnictví a chceme samozřejmě navýšit kapacity lékařských fakult. Už jsme to jednou dělali, bylo to úspěšné. Chceme navýšit rezidenční místa a motivovat mladé lékaře k práci v regionech.

Zajistíme dostupnost léků vytvořením státních rezerv, mimo jiné tvrdým postihem nelegálních reexportů. Takže my jsme s Adamem Vojtěchem navštívili Zentivu, k tomu se nechci vracet. Pamatujete si, za kolik se to zprivatizovalo, slavná ODS? 2,3 miliardy! Teďka to přeprodali už počtvrté, 100 miliard to má hodnotu. 100 miliard, vážení, Zentiva! Takže tam to máme v závazku a musíme to začít řešit.

A tady je ten hlavní projekt, který já chci dělat, a to je, že zahájíme projekt výstavby nové supermoderní fakultní nemocnice v Praze, a to je ten projekt, kde vlastně připravuju tým, který by vzal Bulovku, Královské Vinohrady. část Karláku. Na Karláku máme postavit konečně tu porodnici u Apolináře, ne? Taky nic neudělali. A udělat novou supermoderní nemocnici. Naštěstí úředníci nedovolili, aby pan Stanjura ten pozemek, kde jsem kdysi chtěl postavit tu supermoderní čtvrť, kdy jsem navštívil Macrona 2015 a říkám mu: A kde sedí ministr financí Sapin? No, na šestém patře. Jo, návrat o o pět let. tak to celé zabili. Tohle je ten pozemek, tady, a o tom musíme jednat s Prahou, ano, protože tady od revoluce nebyla postavena nikdy nově na zelené louce nemocnice.

A ten můj původní projekt té onkologické nemocnice - ano, ty peníze skončily v Motole, to ani nechci moc komentovat. A tohle je obrovská výzva. Já neříkám, že stát nikdy nic nestavěl. Já jsem se ptal Adama Vojtěcha: Jak to budeme dělat? Kdysi tady byl Zdravoprojekt. Protože stát místo toho, aby měl vlastní projektovou kancelář, tak samozřejmě to soutěží a zase dokola a odvolávky. Tak ano, tady děláme tým a musíme to připravit. A vy dobře víte, vážení spoluobčané, kteří žijete v Praze, jak vypadá Bulovka, Královské Vinohrady, Thomayerka, Karlák, to je tedy taky peklo. Takže to je velký projekt, který já osobně budu řídit, a zkrátka udělám všechno pro to, abychom to tak nastavili, aby už se to nedalo v podstatě zrušit, kdyby tam někdo přišel.

A samozřejmě počítáme, že budeme spolupracovat s Prahou, protože Praha má co? Praha má údajně 180 miliard na účtu. Nemocnice jsou naše, školy jsou naše, památky jsou naše. Oni mají co? Metro, ještě i okruh děláme my, všechno děláme, tak tady já doufám, že ta spolupráce, že najdeme to řešení, protože i na tom pozemku v Letňanech bychom se mohli vrátit k těm projektům. Pan ministr kultury kde sedí? Tam. Má kancelář v ložnici šlechtice v Nostickém paláci. Nebo MMR je na Staromáku, tak tyhle budovy podle mě by měly být muzea, a ne kanceláře politiků. Takže smůla je v tom, že já jsem na to nezapomněl, a je tam taky pozemek, kde bychom to mohli připravit, takže uvidíme, jak to všechno dopadne.

Duševní zdraví bude pode mnou, vznikne tam odbor, znovu se vrátíme k té radě, zavedeme národní monitoring čekacích dob, rozšíříme telemedicínu a systematicky zveřejníme data o kvalitě péče, propojíme zdravotní a sociální péči v oblasti dlouhodobé péče o seniory a posílíme paliativní a domácí péči.

Zaměříme se i na oblast zubní péče. Ano, to je ten projekt, co jsme říkali, těch 43 center. 40 procent spoluobčanů nechodí k zubaři, až když je bolí zuby, prevence a tak dále. Zubařů máme málo, samozřejmě zubař a oční, to jsou nejvíc placené profese, takže i tohle musíme řešit, podpoříme více zubních lékařů poskytujících péči hrazenou pojišťovnami a zřídíme síť zubních pohotovostí.

V zemědělství prosadíme ochranu českého trhu před nekvalitními dovozy, dosledovatelnost původu potravin včetně zveřejňovaní marží. Ano, ten Mercosur nějak dopadl. Samozřejmě Francie a Itálie bojovaly za to a já myslím, že nakonec to dopadlo tak, že pokud to evropské zemědělství bylo ohroženo, tak jsou tam nějaké mechanismy, jak se bránit. Omezíme byrokracii, přesměrujeme dotace na aktivní zemědělce, kteří skutečně produkují potraviny, zřídíme funkci potravinového ombudsmana bez vzniku nových úřadů, odmítneme spotřební daň na tiché víno, to máme v programu. (Reakce na poznámku ministryně Schillerové.)

Ano, já jsem u toho nebyl, Alenko, že ne?

Zabráníme spekulacím se zemědělskou půdou. (Poznámka ministryně Schillerové.)

Já s tím souhlasím. Ne, dobré. Však já vím, že všichni jste z Moravy. (Pobavení.)

A zavedeme předkupní právo pro aktivní zemědělce. Podpoříme živočišnou výrobu, ovoce, zeleninu a regionální zpracování s vyšší přidanou hodnotou.

Životní prostředí. Ochrana přírody musí být založena na zdravém rozumu, nikoliv na ideologii. Prosadíme revizi Green Dealu. Máme nového zmocněnce od včera. Snad už tolikrát to jméno nebudeme slyšet v médiích a že pan zmocněnec se vrhne do práce.

Zachováme realistický energetický mix včetně jádra plynu, uhlí pro nezbytnou dobu. Přepracujeme erozní vyhlášku a podpoříme dobrovolná a retenční opatření v krajině. Urychlíme výstavbu strategických vodních nádrží Nové Heřminovy. Tam se také půjdu podívat, protože když jsem před volbami to chtěl navštívit, tak povodí mě nechtělo přijmout, tak to jsou samozřejmě věci, že od revoluce tady se nepostavila ani jedna přehrada. Vlachovice a Skalička.

Zrychlíme budování kanalizací a čistíren obcí. Podpoříme rozvoj zařízení pro energetické využití odpadu a zabráníme rozšiřování emisních povolenek na tuto oblast. Omezíme bezzásahovost tam, kde ohrožuje lidi, majetek nebo ekonomiku venkova. Zastavíme dotace neziskovým organizacím, které blokují rozvoj, a přesuneme peníze na konkrétní adaptační projekty v obcích a krajině.

Kultura. Výrazně zvýšíme platy pracovníků v kultuře a ukončíme jejich dlouhodobé podfinancování. Zavedeme víceleté financování kultury a památkové péče, aby byla podpora předvídatelná a stabilní. Dokončíme rekonstrukci Nové scény - nevím, jestli začala vůbec, za nás to bylo připraveno - Nové scény Národního divadla a podpoříme výstavu Vltavské filharmonie. Ale to dělá Praha, ne? Nevím, pan ministr neříká nic. Zajistíme financování klíčových národních projektů, depozitáře Národní galerie, Národní knihovny, Janáčkova kulturního centra v Brně.

Zrušíme koncesionářské poplatky a podřídíme hospodaření České televize a Českého rozhlasu kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu při zachování jejich nezávislosti. Zjednodušíme a zprůhledníme autorské poplatky OSA. Pro děti, seniory, handicapované zajistíme bezplatný vstup do státních muzeí a galerií.

A potom tady mám to nejdůležitější, a to je to bydlení a regionální rozvoj. Já jsem včera strávil hodinu čtyřicet s paní ministryní Mrázovou a se Státním fondem investic, co je úplně neuvěřitelný projekt, který vůbec nechápu. Myslel jsem, že jsem blázinci, kde vlastně někdo přišel s tím a nabídl financování na dvacet, třicet let za 1 procento. 1 procento! A představte si, že všichni se přihlásili. Padesát... No, kdo by se nepřihlásil na 1 procento, když stát, teďka to řešíme, vlastně ta naše banka má poprvé emitovat dluhopisy, a tvrdí, že to dá za 5. Výborně, tak to je skvělý projekt, fakt. Normálně jsem to vůbec nepochopil, co kdo tohle vymyslel místo toho, aby se to jasně definovalo a rozdělovalo na dotace. A samozřejmě dneska obce mají na účtech, nevím, 550 miliard. Stát má prázdnou kasu, tak to je projekt financování z evropských peněz, kde chybí 2 miliardy, které budeme teďka hledat, aby nám nevzali těch 5. No, to nemůžete pochopit! Fakt, to je něco neskutečného.

Takže my bydlení prohlásíme zákonem za veřejný zájem a bytovou výstavbu za strategickou infrastrukturu státu. Přijmeme nový stavební zákon, který zásadně zrychlí povolování staveb a odstraní nadbytečnou byrokracii. Podpoříme masivní výstavbu dostupného nájemního družstevního a obecního bydlení, včetně PPP projektů. To včera se k tomu MMR hlásilo, tak já jsem na to zvědav a včera jsme se domluvili, že vyberete konkrétně nějakou lokalitu, protože tady nikdo vůbec ani nezmapoval, co my všechno máme. (Ukazuje publikaci.) Toto je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. To je to, ty Letňany, to je mimochodem věznice v Uherském Hradišti, také můj projekt. Všichni se tam vyfotili. Víte, co udělali za ty čtyři roky? Změnili název. Už to není muzeum totality, už je to jiné. Nevím proč jako! Já jsem tam byl s ministrem Hermanem za KDU-ČSL kdysi, on mě tam zavedl na to hrozné místo, 33 pozemků, kde můžeme postavit tisíc bytů například.

Takže máme tady Státní pozemkový fond. Včera bylo u nás OKD. Neuvěřitelný příběh. Víte, kolik mají na účtu? 8,9 miliardy! Víte, kolik si vytáhl Stanjura za 2024, 2025 z toho OKD? 4,5 miliardy! A mají tam pozemky - v Karviné, všude možně. Všechno navštívíme s Karlem Havlíčkem. To je všechno potenciál na to, abychom konečně udělali to bydlení tak, že i stát konečně začne stavět. Proč o tom mluvím? Protože na Slovensku mají Agentúru štátom podporovaného nájomného bývania. Paní Mrázová tam jde na seminář 17. 2., bude tam evropský komisař, a Slováci si vyjednali výjimku na DPH. Takže oni dají podmínky, přišel rakouský investor, postavil byty, mají tam asi 20 000 projekt a vyřídili si 5 procent DPH, my máme 21. Takže tam to můžeme okopírovat. Teďka otevřeli novou bytovku, 100 bytů pro sestřičky vedle letiště v Bratislavě. Takže tohle bych chtěl. Tohle bych chtěl, protože to peklo, paní Mrázová, co jsme včera spolu zažili, to je jako...

Takže my tady máme, ano, i ten Státní fond podpory investic má program, máme ten program z toho SIRSu. Ti také chtějí dělat dostupné bydlení. Takže teďka to všechno dáme na hromadu, zanalyzujeme, kde všude máme pozemky, ano, a rozhodneme, kdo, kde, jak bude investovat, protože my jsme řekli, že se vrátíme k tomu, že budeme stavět byty pro ty profese, které potřebujeme: policie, vojáci, hasiči, celníci a tak dále. Takže to bydlení i ty PPP projekty a tak dále. Všechno samozřejmě strašně dlouho trvá, ale víceméně musíme okamžitě začít, udělat tu strategii, a já na to budu dohlížet, protože to je tolik institucí a ministerstev, že to potřebuje jasné řízení svrchu. Takže i ty PPP projekty tady máme.

Družstevní, obecní bydlení. Zavedeme státní zvýhodněnou půjčku na akontaci prvního bydlení. Ano, ale až když ten trh bude nějaký. Nebudeme teďka vlastně ještě ten trh, kde není dostatek nabídky, abychom ho ještě zhoršovali. Zavedeme státní zvýhodněnou půjčku na akontaci prvního bydlení a obnovíme bonus za každé narozené dítě. Stát bude mladým rodinám a klíčovým profesím přispívat na úroky hypoték. Zavedeme daňové úlevy, zrychlené odpisy pro výstavbu služebních bytů, omezíme energetické, ekologické normy, které bez reálného přínosu dramaticky zdražují výstavbu.

Sport a zdraví. Pohyb a sport postavíme do středu prevence a zdravotní politiky státu. Výrazně navýšíme investice do sportovní infrastruktury, zejména školních a multifunkčních sportovišť v obcích. Zavedeme síť nízkoprahových hřišť dostupných všem bez ohledu na příjem. Podpoříme sport dětí a mládeže prostřednictvím školních klubů, trenérů do škol a sportovních tříd. Posílíme pohybové programy pro seniory, handicapované. Přijmeme nový zákon o sportu a národní strategii sportu 2026 až 2030. Zajistíme transparentní a vícezdrojové financování sportu pod jasnou kontrolou státu. Pohyb systematicky zapojíme do prevence obezity, cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění. Z Národní sportovní agentury, kterou my jsme tam v minulosti prosadili, co nadělali, to je nehorázné! Udělali z toho cestovní kancelář. Neskutečné, fakt.

Věda, výzkum. Věda a inovace se opět stanou motorem růstu ekonomiky. Výrazně navýšíme veřejné výdaje na výzkum a vývoj a zlepšíme jejich předvídatelnost. Zatraktivníme daňové odpočty na výzkum a vývoj, zjednodušíme systém hodnocení výzkumu s důrazem na kvalitu, nikoliv administrativu. Zatraktivníme daňové odpočty na výzkum a vývoj a prodloužíme dobu jejich uplatnění. Podpoříme společné projekty firem, univerzit a Akademie věd. Usnadníme příchod doktorandů a špičkových vědců ze zahraničí. Posílíme Radu vlády pro vědu, výzkum a inovace pod přímým vedením, a to už neplatí, předsedy vlády, ale já jsem se s Havlíčkem domluvil, že si to vezme za podmínky, že si vezme všechny úředníky z Úřadu vlády a že to bude řídit první místopředseda vlády Karel Havlíček. Zaktualizujeme strategii Česko - země pro budoucnost s jasně definovanými prioritami v oblasti vědy a výzkumu.

Digitalizaci chápeme jako nástroj ke zrušení byrokracie a zjednodušení života občanů. Zavedeme princip "jednou a dost". Stát si nebude znovu vyžadovat údaje, které už má. Dokončíme právo na digitální služby tak, aby většinu životních situací bylo možné vyřídit plně on-line s garantovanými lhůtami. Spustíme jednotnou digitální bránu státu s jedním přihlášením, mobilní aplikací a průvodci životními situacemi. Provedeme audit státního IT a snížíme náklady na provoz systému. Posílíme pravomoci Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, který bude povinně schvalovat bezpečnost státních digitálních systémů. Umělou inteligenci nasadíme konkrétně na automatizaci rutinních agend, zrychlení rozhodování a proaktivní služby občanům. To bude pode mnou, já to budu řídit. Už jsme se potkali asi patnáctkrát společně od voleb a myslím si, že když se to všechno povede, co tam máme v plánu, tak lidé to určitě ocení.

Takže na závěr, vážené poslankyně, vážení poslanci, v programu toho je mnohem víc a přečetl jsem zde řadu bodů, kde si myslím, že bychom všichni mohli spolupracovat bez ohledu na politickou příslušnost. Česká republika stále čelí problémům, jako je dostupnost bydlení, ceny energií, dostupnost zdravotní péče, kvalita školství či fungování sociálních služeb. To jsou konkrétní problémy, které lze řešit společně. A můžu také slíbit, že pokud opozice přijde s dobrým návrhem, který pomůže lidem nebo zlepší fungování státu, nebudeme ho odmítat. Naší ambicí je stát, který hospodaří odpovědně, aniž by zvyšoval daně nebo zadlužoval budoucí generace. Stát, který chrání bezpečnost svých občanů. Stát, který si váží práce a podporuje podnikání, stát tedy aktivně podporuje rodiny, aby mohly mít děti. Stát, který seniorům garantuje důstojný život. Stát, který si váží profesí nezbytných pro své fungování, policistů, hasičů, vojáků, zdravotníků, učitelů a dalších, a zajistí jim důstojné platy. Prostě stát, který investuje do své země a do svých lidí, protože to je ta nejlepší a nejrozumnější investice. Jen tak se může Česká republika stát tím nejlepším místem pro život na celé planetě.

Naše vláda nechce vládnout proti někomu. Chce spravovat zemi tak, aby se našim občanům žilo lépe, všem, i těm, co nás nevolili. My jsme vláda pro všechny občany České republiky. A pokud si po čtyřech letech i ti, kteří s námi dnes nesouhlasí, budou moci říct, že se jim žije lépe než dnes, tak pak naše práce měla smysl.

Proto vás, vážené poslankyně a vážení poslanci, jménem naší koalice, žádám o vyslovení důvěry. Děkuji za pozornost. (Tleskají koaliční poslanci a ministři.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi vlády. Vyměnil se předsedající, tak i já vás vítám po dlouhé době tady opět v naší sněmovně a pokračujeme, prosím, před rozpravou. To znamená, že pokud náhodou by se někomu stalo, že by se přihlásil s faktickou poznámkou, tak ho budu muset zase tady odmazat, a faktické poznámky skutečně začínají, až potom budeme v rozpravě. Další, kdo má přednostní právo, je předseda Poslanecké sněmovny pan Tomio Okamura.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, vážení občané, dnes máme před sebou hlasování o důvěře naší nové vládě, koalici hnutí ANO, SPD a Motoristé sobě. Diskuse nad tímto je celkem předvídatelná. Bude to debata o tom, proč naší vládě důvěru dát, to budeme říkat my, anebo nedat, a to bude říkat opozice. Za nás věřím, že budeme všichni argumentovat fakticky a nebudeme se uchylovat k osobním útokům. Naše vláda bude vládou zdravého rozumu, vládou, která se bude řídit fakty ekonomickými i jinými. Budeme vládou českou, pro kterou bude hlavní cíl prosperita, ale ne jakékoliv cizí země, ale naší země a našich občanů. Tady bude zásadní změna oproti minulé Fialově vládě. Naše vláda bude pragmatická a začne dělat prostě to, co je dobré a výhodné pro naši zemi a pro naše občany a firmy. To je fakticky gros našeho společného programu i našeho programového prohlášení.

Vážené dámy a pánové, to, co vám naše nová vláda může slíbit, je fakt, že uděláme vše pro to, aby se lépe dařilo všem občanům. Uděláme také maximum toho, abychom vrátili svobodu slova a již jsme začali pracovat na tom, aby stát začal šetřit na zbytných výdajích, a ušetřené peníze budeme investovat do prospěchu našich občanů, do prospěchu všech lidí v naší zemi. Mám staromilsky za to, že dobrá práce je nejlepší vizitka. I když se to neprojeví hned, nakonec to lidé ocení.

Naše hnutí prosazuje svobodu a demokracii a já doufám, že naše společná vláda přinese více svobody a více demokracie. Česká země je jediná země v Evropské unii, která nemá zákon o celostátním referendu - byl to ještě Kypr - respektive která referendum ve své rozhodovací praxi prakticky odmítá. To říkám s tím, že tento zákon nemají ještě právě na tom Kypru, ale minimálně dvě referenda tam v moderní době proběhla - o sjednocení ostrova a o přijetí eura.

A abych nebyl škarohlíd, tak i u nás přece referendum proběhlo, a to dokonce o mezinárodní smlouvě o přistoupení k EU, což tak nějak vyvrací tvrzení, že o mezinárodní smlouvách by lidé hlasovat neměli.

Ve světě je tomu přesně naopak. Právě v zásadních mezinárodních otázkách se hlasuje v referendu. Například v Nizozemsku se konalo referendum, ve kterém většina voličů, konkrétně 61 procent, odmítla asociační dohodu Evropské unie s Ukrajinou. A to si řeknete, panečku, co se to děje, že na západ od nás se politici nebojí zeptat voličů na jejich názor. A nejen to. Oni ho ti politici dokonce respektují.

Vážené dámy, vážení pánové, drazí spoluobčané, pro mě naše nová vláda znamená změnu hlavních principů. Je to změna kurzu směrem k větší svobodě, silnější demokracii a ke kritické diskusi. Samozřejmě součástí naší strategie je a bude posilování české ekonomiky, posilování jistot, bezpečnosti, zvyšování životní úrovně našich občanů a zlepšení veškerého prostředí pro naše firmy a podnikatele.

Cíl, dámy a pánové, máme, doufám, společný. Tím je prosperita a bezpečí našich lidí a naší republiky. Věřím, že jak pan premiér, tak naše ministryně a ministři budou dělat maximum. Osobně jsem rád, že se nám také podařilo sestavit tým, který má vysokou odbornou a intelektuální úroveň.

Vážené dámy, vážení pánové, žádám vás o vyslovení důvěry této vládě, protože skutečně po všech směrech znamená opravdu kvalitativní skok vpřed, a naše země takový skok vpřed opravdu potřebuje. Naši občané a firmy potřebují levné energie, levnější a kvalitní potraviny, dostupné bydlení, méně byrokracie. Naši občané potřebují pocit bezpečnosti, potřebují důstojné důchody a mzdy, aby to bydlení a živobytí měli z čeho platit. Potřebujeme jako sůl odvrátit krizi ve zdravotnictví, aby měli lidé dostupnou a kvalitní zdravotní péči, a potřebujeme samozřejmě, a to v první řadě, zachovat mír. Naše nová vláda je toho zárukou. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi Sněmovny Okamurovi a nyní bych požádal o slovo místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí a ministra životního prostředí pana Petra Macinku.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, občané České republiky, my tady dnes před vámi stojíme a budeme tady předstupovat postupně, protože v parlamentní demokracii má vláda jediného skutečného adresáta své odpovědnosti, a tím je Poslanecká sněmovna. Nejsou to sociální sítě, nejsou to žádné neziskové organizace, nejsou to žádná zahraniční ani naše média, ale je to tato Sněmovna jako reprezentant vůle občanů České republiky, který je suverénem moci v naší zemi.

Naše vláda dnes žádá o důvěru ne proto, že bychom si ji nárokovali, ale protože jsme připraveni ji svojí prací obhájit. Nebudu tady zabíhat do detailů programových, protože zde o tom velmi obsáhle mluvil pan premiér, takže ho nebudu nijak duplikovat. Já k vám dnes nemluvím, abych vás přesvědčoval. Já vím totiž, že některé nepřesvědčíme nikdy. Někteří nemají ani zájem s námi souhlasit, a to i kdyby si třeba mysleli, že chtějí. Já tedy budu dnes teď tady mluvit spíše k vám, kteří jste poslanci a poslankyněmi vládní koalice. Vy už jste přesvědčeni byli, také proto tu dnes sedíte jako většina v této Sněmovně, a já k vám mluvím proto, abych vám poděkoval, abych pojmenoval, co jsme společně dokázali a co společně začínáme, a proč je to důležité nejenom pro nás, ale i pro miliony lidí, kteří naší vládě dali mandát ke změně. Naše vláda nevznikla náhodou, nevznikla z žádného pohodlí a nevznikla proto, že by to bylo nějaké nejsnazší řešení. Vznikla proto, že většina občanů této země už nechtěla pokračování starých pořádků, nechtěla vládu, která lidem říká, že problémem nejsou špatná rozhodnutí státu, ale že problémem jsou oni sami. Nechtěla vládu, která se daleko víc bojí titulků v zahraničním médiu než reakce vlastních občanů. A nejenom voliči Motoristů, ale i hnutí ANO a SPD tuto změnu umožnili. Každý z nás přišel z nějaké jiné politické tradice, ale máme společný jmenovatel, který nás spojil tady v tuto většinu. Je to respekt k obyčejným lidem, je to odpor k aroganci moci a je to odmítání ideologického experimentování se státem. Lidé naše strany této vládní koalice nevolili proto, abychom je vychovávali, nebo dokonce převychovávali, volili nás proto, abychom vládli normálně, srozumitelně a v jejich zájmu. A přesně to je změna, kterou dnes naše vláda zosobňuje.

Já myslím, že jedna z největších křivd posledních let nebyla ekonomická, byla lidská. Byl to pocit, že vláda se dívá na vlastní občany svrchu, že je považuje za problém, který je potřeba vysvětlit, napravit, nebo dokonce umlčet. Tento styl 15. prosince loňského roku skončil v momentu, kdy naše vláda byla jmenována. Skončil samozřejmě také díky vám, díky vládní většině, která vrací české politice jakousi elementární slušnost.

Další důležitá věc, která nás spojuje, že stát není platformou pro aktivismus. Politická rozhodnutí nemají vznikat v kancelářích neziskových organizací, které nikdo nevolil, ale za to je bůhvíkdo platí, nemají vznikat podle toho, kdo je hlasitější na sociálních sítích, a to platí jak pro vnitřní politiku, tak samozřejmě i pro politiku zahraniční. Já jako ministr zahraničních věcí chci říct zcela jasně: zahraniční politika České republiky se dělá ve Strakově akademii a na Ministerstvu zahraničí, ne v think tancích, neziskovkách, nátlakových organizacích, na aktivistických fórech anebo v médiích.

Jsem zároveň také ministrem životního prostředí a musím říct, že po pár týdnech v obou těchto úřadech se potvrzuje, že obě tyto agendy dodnes trpěly stejným problémem převahou ideologie nad realitou a realismem. Myslím, že v zahraniční politice jsme udělali zásadní obrat v její formě, už to není politika mávání ctnostmi, už to není politika tweetů místo demokracie, pardon, místo diplomacie, i když zas takový rozdíl to není, už to není politika, kde se víc řeší, jestli nás pochválí v Bruselu, než jestli z toho má něco Česká republika, takže my vracíme národní zájem do centra české diplomacie.

Každé rozhodnutí bude poměřováno jednoduchými otázkami: Je to dobré pro bezpečnost Česka? Je to dobré pro naši prosperitu? Je to dobré pro svobodu našich občanů? A to je přístup, na který většina českých občanů roky čekala. Občané nerozuměli, proč musíme do světa vyvážet pravdu a lásku, když máme své zboží a služby. Také proto jsme na Ministerstvu zahraničních věcí zřídili celou novou sekci ekonomické diplomacie - to je něco, ekonomická diplomacie, to je něco, co minulá vláda pravděpodobně ani nevěděla, že existuje. Já jsem byl včera v Senátu na akci Svazu průmyslu a dopravy, kde jsem nabídl, že Ministerstvo zahraničních věcí může zkusit zajistit pro naše exportéry, pro jejich členy, jakési krytí služebními pasy České republiky, což jim významně zjednoduší vízové procedury, zvýší to jejich ochranu před případnou šikanou v nějakých komplikovanějších regionech, kam potřebujeme vyvážet naše produkty. Fakt nerozumím tomu, proč něco takového nebylo možné již dávno, respektive rozumím tomu, protože export nebyl prioritou té předchozí vlády - nyní už je.

V zahraniční politice podařilo se nám narovnat, velmi rychle narovnat vztahy se Slovenskem. Se Slovenskem jsme navázali tam, kde předešlá vláda tu přátelskou a nadstandardní spolupráci přerušila a k Bratislavě se nepochopitelně otočila zády. Dokonce jsme viděli dětinsky šaškujícího vicepremiéra Fialovy vlády, jak se účastní protivládních demonstrací s transparenty na Slovensku - to je opravdu zoufalé. To už se nikdy nebude opakovat. My obnovujeme dialog ve střední Evropě, protože střední Evropa není a nesmí být žádnou přítěží, naopak, je to prostor našich společných zájmů a my je budeme hájit. Mluvíme s Polskem, mluvíme s Maďarskem, mluvíme s Německem, takže mimo těchto zemí se všemi jsme stihli mluvit. Mluvíme s nimi ale bez nadřazenosti, bez urážek, bez ideologického mentorování, protože naše zahraniční politika už není soutěží o morální čistotu, ale naopak nástrojem, jak chránit zájmy vlastního státu.

Co se týče Ukrajiny, my jsme zachovali jistý racionální postoj k Ukrajině, ale skončila doba, kdy to bylo jediné téma české politiky. Česká vláda má odpovědnost především vůči českým občanům, kteří dali ve volbách vzniknout naši koalici, a tedy to je postoj, který většina této Sněmovny sdílí. My jsme to našim partnerům v Kyjevě tuto změnu vlády vysvětlili, vysvětlili jsme jim, i jak bylo v české politice téma války zneužíváno pro zakrývání vládních selhání předchozího kabinetu. Ne, netřeba říkat detaily, volby to potvrdily. Oni toto slyšeli s překvapením, ale asi rádi, protože vědí, jaká je pravda.

Jsem také ministrem životního prostředí, takže jako ministr říkám jasně, ochrana přírody není ideologie. Klimatická politika nesmí ničit průmysl, nesmí zdražovat život lidem a nesmí likvidovat konkurenceschopnost, a proto my odmítáme zákaz spalovacích motorů, odmítáme povinné fotovoltaiky, odmítáme Green Deal v současné podobě a tak dále. Naší odpovědí bude vždy rozumná adaptace, a nikoliv zelený fanatismus. A jsem osobně moc rád, že právě tato naše vládní většina má odvahu říkat tady ty věci nahlas.

;

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Veřejné finance. Veřejné finance nejsou ideologickým nástrojem. Jsou to peníze lidí, kteří pracují, podnikají a vychovávají děti, takže proto už žádné dotace na aktivismus, žádné ideologické experimenty anebo drahé symbolické projekty. Každé ministerstvo ponese odpovědnost. Každý výdaj bude muset obstát. Paní ministryně je přísná a nemilosrdná. Otázka nápravy toho stanjurovského experimentu bude složitá, ale já vím, že paní Schillerová je ženou na svém místě. Myslím, že voliči hnutí ANO na ni mohou být pyšní.

Proč má naše vláda smysl? Milí kolegové, tato vláda vrací politiku lidem, vrací stát realitě a vrací rozhodování s ideologií zpět k odpovědnosti. Lidé, kteří nás volili, tak čekali právě na tuto změnu a já věřím tomu, že tuto změnu už i dnes vidí. Takže kolegové, kolegyně, máme většinu ve Sněmovně, máme ten mandát, máme odpovědnost. My jsme nešli do toho boje sami pro sebe. Šli jsme do toho boje pro lidi, kteří chtějí normální stát, normální vládu a normální budoucnost naší země.

Poslední poznámku tady v tomto svém vystoupení, kterou bych chtěl říct. Tato nová česká vládní koalice se vyznačuje mimo jiné mimořádně korektními a přátelskými vztahy. Já jsem za to opravdu rád, protože to je něco, co v české politice a v České republice velmi dlouho chybělo. My se spolu umíme bavit, s panem premiérem jsme si korektní vztahy mohli nastavit už při naší předchozí spolupráci na bázi evropských patriotů, kde nás i s jinými evropskými politickými stranami pojí stejný pohled na svět a na řadu problémů, kterým Západ a Evropa čelí. Já musím zdůraznit, že i moje vztahy s panem předsedou Okamurou osobně považuji za mimořádně přátelské. Vážíme si sebe navzájem, respektujeme se lidsky, ale respektujeme se i v případě politických odlišností. To je v podstatě novum pro českou politiku, protože tyto odlišnosti, jsou-li nějaké, tak nikdy nemohou být důvodem a nebudou důvodem, proč bychom se měli přít, i když by si to třeba naše média, opozice a někteří další zoufale přáli. Takže za toto vám, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího, i vám, pane předsedo Okamuro, opravdu děkuji.

Dámy a pánové, dnes žádáme o důvěru a já jsem přesvědčen, že si ji společně zasloužíme. Je to důležitý okamžik. Čekali jsme na něj čtyři roky, ale nejenom my, ale taky většina občanů naší úžasné země, České republiky. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé části jednacího sálu a ve vládních lavicích.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji místopředsedovi vlády, ministrovi zahraničních věcí a ministrovi životního prostředí Petru Macinkovi a nyní prosím o slovo místopředsedkyni vlády a ministryni financí Alenu Schillerovou.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Vážené dámy, vážení pánové, na Ministerstvu financí naproti kanceláři ministra a nyní tedy kanceláře mé je historické tablo s fotografiemi všech ministrů financí od dob, kdy bylo založeno Československo. Od 15. prosince loňského roku, kdy jsem byla jmenována do čela tohoto rezortu, jsem kolem něj prošla nesčetněkrát. Chovám hlubokou úctu k jménům, jako byl Alois Rašín nebo Karel Engliš. A nikdy bych si nedovolila se s nimi srovnávat. Dovolím si ale na tomto místě při příležitosti žádosti o důvěru této ctihodné Sněmovny drobné srovnání s mými předchůdci z novodobých dějin, tedy od vzniku České republiky v roce 1993, respektive drobné srovnání výsledků.

A propos, jaké jsou hlavní úkoly ministra financí? Určitě sestavit státní rozpočet a udržet ho co nejblíže vyrovnané bilanci nebo dokonce v přebytku a nezaškrtit přitom ekonomiku. Česká republika dosáhla přebytkového rozpočtu ve své novodobé historii jenom pětkrát. Stalo se tak v letech 1993 až 1995, přebytky tehdy činily 1,1 miliardy korun v roce 1993, 10,4 miliardy v roce 1994 a o rok později 7,2 miliardy korun. Ministrem financí byl tehdy Ivan Kočárník. Rekordní přebytek se podařilo vykázat v roce 2016, a to ve výši 61,8 miliardy korun. Stalo se tak v době, kdy byl ministrem financí dnešní premiér Andrej Babiš. Popáté jsme hospodařili v černých číslech v roce 2018. Přebytek byl téměř 3 miliardy a já jsem dodnes hrdá na to, že jsem se tím zařadila mezi pouhé tři šéfy rezortu financí, kteří hospodařili s plusovým saldem.

Jaké jsou další hlavní úkoly ministra financí? Stabilizovat ekonomiku. Jistě. Rozpočet není ryzí účetnictví a ministr financí je chtě nechtě klíčovou postavou jakékoliv vlády pro oblast hospodářské politiky. Nejednou se stalo, že neústupný důraz na škrty a zvyšování daní sice možná krátkodobě vylepšil vykázanou bilanci, ale prohloubil recesi nebo způsobil vleklou hospodářskou stagnaci. Všichni si pamatujeme rok 2012 stejně jako léta 2022, 2023 a 2024. Ztracené roky, kdy tvrdohlavé a tupé škrty způsobily více škody než užitku. V případě druhé z jmenovaných ér, pak bohužel platíme účet dodnes, protože ztracený potenciální produkt vychýlil Česko na nižší růstovou trajektorii a za efekt nižší základny platíme ve vysokých desítkách miliard příjmů každý jeden rok včetně toho letošního.

Jaké jsou další úkoly ministra financí? Ministr financí zodpovídá za příjmovou stránku rozpočtu. Jeho vysvědčením jsou mezinárodní srovnání v oblasti šedé ekonomiky, vyjetí GAP a plnění plánu u jednotlivých daňových titulů. Jsem skálopevně přesvědčena, že důraz, který této oblasti položilo v roce 2014 hnutí ANO, znamenal zásadní kvalitativní změnu k lepšímu. Konec karuselových podvodů na DPH, konec Prahy jako daňového ráje, úspěšný boj s transferovými cenami, zdanění internetových gigantů, skutečné zdanění hazardu, boj se zatajenými tržbami, Daňová Kobra nebo druhý nejlepší zákon roku 2016, elektronická evidence tržeb. To jsou jen některé z projektů, které stály za tím, že se Česko zařadilo mezi nejúspěšnější země v oblasti boje s úniky na DPH v Evropě, které stály za tím, že Česko přestalo být rejdištěm daňových podvodníků a zločinců, kteří se museli přesunout jinam.

Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, nepředstupuji před vás jako člověk, který by byl politicky nepopsaným listem. Mám za sebou čtyři roky v čele Ministerstva financí, se kterými je spojeno velké množství práce a projekty, na které můžeme být společně hrdí. Ať už je to on-line Finanční úřad, paušální daň, dluhopis republiky, úspěšné centrální nákupy, úspěšná regulace hazardu nebo třeba kompenzační bonus, který v těžké době covidu rychle a efektivně pomohl stovkám tisíc živnostníků, a to při zcela minimální chybovosti a zneužitelnosti, jak konstatoval Nejvyšší kontrolní úřad.

Když jsem veřejné finance odevzdávala svému nástupci, měli jsme šestý nejnižší dluh ze všech 27 členů Evropské unie. V HDP na hlavu jsme předběhli Španělsko, Portugalsko i Itálii. Naše země byla premiantem v oblasti mezinárodních investičních arbitráží, počet heren za naší vlády klesl o 80 procent a firmy i domácnosti profitovaly z klesajících daní.

Jen zrušením superhrubé mzdy se českým zaměstnancům zvedl čistý příjem o 7 procent, díky čemuž Česko konečně přestalo být zemí s nejvyšším zdaněním práce ve vyspělém světě, ale zařadilo se zhruba na průměr.

Ale nechci se ohlížet jenom do minulosti. Česko potřebuje neméně práce v letech nadcházejících. Čekají nás obrovské výzvy. Ve světě roku 2026 stále více platí, že vítěz bere vše. Jinými slovy, uspějí pouze ty země, které se dokáží přizpůsobit, udrží si konkurenceschopnost, budou dostatečně inovativní a nezaspí v budování infrastruktury. Má-li Česko vítězit, musí mít odvážnou hospodářskou strategii a ta nesmí zůstat na papíře, ale musí se realizovat. A musí se realizovat neodkladně, protože konkurence Česka také nespí. Čím dříve potřebné kroky provedeme, tím šťavnatější bude ovoce, které budeme sbírat v budoucnosti. Nemůžeme si dovolit přešlapovat na místě, nemůžeme si dovolit kvůli nerealisticky sešněrovaným národním pravidlům rozpočtové odpovědnosti, bez skrupulí přitom reálně už léta překračovaným, propásnout příležitost udělat z Česka opět zemi pro budoucnost.

Účetní formalismus vede jen k nebezpečným účetním trikům. K čemu je nám naoko dodržovaný zákon, když se na pozadí skrývá rozpočtový trik tu za 50, tu za 100 miliard? K čemu je nám zelená fajfka u národních fiskálních pravidel, když se naše zdravotnictví řítí do kolapsu a kvůli drahým energiím zavírá jeden zaměstnavatel za druhým?

Dejme si realistické cíle. A ten by v případě České republiky měl být na úrovni evropských fiskálních pravidel, tedy že by deficit veřejných financí neměl přesáhnout tři procenta HDP. Toto pravidlo nám zaručí, že budeme stále blízko vyrovnané bilanci a také to, že budeme dále patřit mezi rozpočtově nejzodpovědnější země Evropské unie. Je to realistický cíl, který nám zároveň umožní posunout Česko dál, zvýšit jeho produktivitu, posunout ekonomiku na vyšší přidanou hodnotu a zajistit tak potřebné příjmy i v budoucnu. Jen díky nim budeme v delším období moci opět směřovat směrem k vyrovnaným rozpočtům, tak, jako třeba právě v roce 2018, kdy to bylo naposledy. Proč ne?

Nabízím odvahu, nabízím odvahu růst s vědomím, že jedno procento hospodářského růstu znamená více než 20 miliard korun do státního rozpočtu a zároveň adekvátně vyšší základnu v letech následujících. Dávám zelenou hospodářské strategii. Nabízím stabilitu a pozitivní očekávání. Říkám dost škodlivému škrtání například v energetické politice a dušení lidí a firem vysokými daněmi. Cesta ke zdravým veřejným financím vede jedině přes zdravou ekonomiku. Aby firmy více investovaly a Česko bylo atraktivnější, snížíme firemní daň z 21 na 19 procent, to znamená více investic a více dobrých pracovních míst.

Další drakonické zvyšování odvodů živnostníkům, ke kterému došlo od 1. ledna, nekompromisně zrušíme. Konec zvyšování daní živnostníkům. Není možné jim daňovým balíčkem zvýšit odvody o 50 000 za tři roky a myslet si, že je tím nevyháníme do šedé zóny, nepřifukujeme inflaci a netlumíme podnikavost.

Budeme podporovat inovace, startupy a vyšší přidanou hodnotu. Zaměstnanecké akciové plány, jednodušší najímání zahraničních profesionálů, speciální zákon o startupech, podpora inovativních firem přes odpisovou politiku a přes penzijní fondy, to všechno udělá z Česka centrum excelence v oblasti inovací a startupové infrastruktury.

Sjednotíme DPH v gastronomii na 12 procentech, protože restaurace a služby potřebují opět dýchat. Zaměstnanci v gastronomii, kuchaři, servírky, číšníci, barmani, těm všem konečně zajistíme spravedlnost, protože dobrovolné spropitné v gastronomii osvobodíme od daně a pojistných. Konečně se stanou jejich legálním příjmem. Lidé z gastra díky tomu dosáhnou na hypotéky, úvěry, dostanou spravedlivý důchod. Obrovsky si polepší, stejně jako si polepší hospodští a restauratéři, kteří budou mít konečně v tržbách pořádek a stát to nebude stát nic.

Naše další priorita. Zatočíme s šedou ekonomikou a plýtváním. Kvůli toleranci šedé ekonomiky, cash only v praxi, zaměstnávání načerno, zrušení EET a celkovému přístupu mého předchůdce k této problematice přišly veřejné rozpočty o vysoké desítky miliard korun ročně. To napravíme. Daně se musí vybírat, nikoliv zvyšovat.

Spustíme EET 2.0, jednoduché, moderní a zdarma a spojíme ho s daňovými benefity, takže každý, kdo platí daně, si může jenom polepšit. Zřídíme digitální Daňovou kobru s využitím umělé inteligence proti podvodům a praní špinavých peněz.

Již nyní pracujeme na specializovaném útvaru pro boj s nelegálním zaměstnáváním, kde podle Nejvyššího kontrolního úřadu přichází Česko až o 20 miliard ročně. Memorandum o spolupráci všech klíčových orgánů státní správy podepíšeme na přelomu ledna a února.

Zachováme českou korunu, euro přijímat nebudeme. Česká koruna je klíčem k naší suverenitě a v našich rukou také zůstane.

Zjednodušíme lidem život, dokončíme on-line Finanční úřad a mobilní aplikaci, aby daňové přiznání nebylo noční můrou.

Znovu nabídneme oblíbené dluhopisy republiky, bezpečný a výhodný způsob, jak zhodnotit úspory českých rodin od tisícikoruny až po 3 miliony korun.

Ukončíme praxi, kdy na úrocích ze státního dluhu mohly profitovat jen zahraniční bankovní domy a institucionální investoři.

Zatraktivníme soukromý penzijní pilíř, kde za Fialovy vlády skončilo půl milionu klientů. Snížíme poplatky placené fondům a přilákáme mladé střadatele. Banky už nebudou tím, kdo diktuje úředníkům ministerstev paragrafovaná znění zákonů.

Jako ministryně financí. Jsem připravena být svým vládním kolegům přísným a důrazným protějškem, který se postará o to, že obrátíme trend nárůstu provozních výdajů státu přesně opačným směrem. Náklady, které v posledních čtyřech letech narostly ze 70 na 120 miliard ročně, budou zase klesat tak, jako tomu bylo do roku 2021, a to nejméně o 5, ideálně 10 procent ročně.

Fiskální tlak už nebude mířit do sociální oblasti a důchodů, ale tam, kam patří, na personální, procesní a provozní agendy státu. Budeme důsledně digitalizovat a díky tomu si budeme moci dovolit snižovat počty úředníků.

Některé agendy jsme zrušili bez náhrady, třeba takzvané zelené rozpočtování, nebo zbytečná ministerstva na Úřadu vlády, nebo agendy respektive a další budou pokračovat po personálních auditech, interních personálních auditech. Ano, čeká nás mnoho práce, pokud tato ctěná Sněmovna nám dá důvěru, a věřím, že ji dostaneme. Naše výsledky z minulého období jsou ale důkazem, že dokážeme zařadit vysoký rychlostní stupeň a naplánované cíle opravdu splnit. Že dokážeme doručit to, co jsme slíbili. Klíčem je každodenní tvrdá týmová práce od rána do večera, od pondělí do neděle. Ta cesta nebude snadná, ale bude poctivá.

Vyrovnané rozpočty ani prosperující ekonomika nepřijdou samy od sebe. Cesta tupých škrtů nevede ani k jednomu. A státní rozpočet je veledůležitý zákon roku. Ale nepleťme si ho prosím s cílem hospodářské politiky, je to stále jenom nástroj. Cílem je lepší život v České republice, lepší životy dnešních i budoucích občanů, lepší Česko. A já vám slibuji, dostaneme-li důvěru, naše programové prohlášení splníme do posledního bodu, českou ekonomiku čekají úspěšné roky. České veřejné finance čeká stabilita, poctivé podnikatele férové prostředí a daňové podvodníky těžké, ale opravdu mimořádně těžké časy. Ty poctivé naopak nižší daně a vyšší zisky. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji místopředsedkyni vlády a ministryni financí Aleně Schillerové. A nyní bych požádal o slovo prvního místopředsedu vlády a ministra průmyslu a obchodu pana Karla Havlíčka.

 

Místropředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení a milí členové vlády, jsou to přesně čtyři roky, co před poslance a veřejnost předstoupila bývalá vláda, požádala ji o důvěru. Popravdě řečeno, ono to nebylo ničím úplně výjimečné, až na to, že jsme v té době měli roušky. Možná si na to vzpomínáte. Ano, pandemie v té době obrátila svět naruby, Česko nevyjímaje. A nepochybně právě covid a pro nás v té době těžko představitelný mix různých okolností a náhod, štěstí, smůly a tak dál nakonec znamenal to, že katapultoval nečekaně pětikoalici do vládních lavic. A já jsem zde přesně před těmi čtyřmi roky viděl poprvé ne úplně připravenou sestavu lidí, hodně náhodně vybraných ministrů, kteří netušili v té době, jak řídit rezorty, jak uchopit správně agendy. A věděl jsem o nich, že vlastně neví, co přesně chtějí, ale věděl jsem nebo viděl jsem, co nechtějí. A já jsem tehdy konstatoval, že pouze jaksi založit to vládnutí na tom, co nechci a koho nechci, takže to k tomu nestačí. A potvrdilo se to. Čtyři roky nekompetence, čtyři roky pokusů, čtyři roky omylů, nálepkování, nekonečného poučování, strašení, to všechno vedlo k tristním výsledkům, a to je na tom to nejhorší, ke ztrátě důvěry občanů a firem ve stát a ve státní instituce. A co hůře, ty neznalosti, nekompetence a značnou míru nejistoty přebíjeli jednotliví ministři a ministryně neuvěřitelnou mírou arogance a přezíravosti, lhavostí a naprosto bezostyšného zneužívání války k udržení politických pozic, což se potvrdilo samozřejmě těsně před volbami. Vytvořili zde bubliny různých pseudoelit, ve kterých se vzájemně utvrzovali o své bezchybnosti, aniž by byli ochotni připustit jakékoliv pochybení. Tou dobrou zprávou je, že lidé, ať už to jsou zaměstnanci, senioři, ale i mladí lidé, živnostníci, velký byznys, tak ti všichni pochopili, že takto se fakt vládnout nedá a zvolili změnu, za což jsme vděčni. A tím končí moje hodnocení minulé vlády.

Já jsem vždycky tvrdil, že naše politika nebude založena na tom, co nechceme, nebude založena na tom, koho nechceme, ale na tom, co zmíníme, jak to uděláme. A mimo jiné i o tom byla stínová vláda, která od prvních dnů tvrdě pracovala. A tvrdím zodpovědně, že ta vláda pracovala tak, že jsme připraveni. A já jsem rád, že jsme se nenechali v tom finále strhnout do té nenávistné kampaně, nenechali jsme se zastrašit ani vyprovokovat a jeli jsme odborná témata. Jeli jsme ta témata, kde jsme cítili, že jsme kompetentní a vyplatilo se nám to. Já zde ani nebudu hodnotit už dále výsledky hospodaření minulého kabinetu, protože to je to, co je moje parketa, myslím tím hospodářská politika, protože já jsem přesvědčen, že to nemusíme dále už opakovat, pan premiér to zde v pár číslech nastínil. A já jsem přesvědčen, že lidé, firmy, živnostníci vědí, jak na tom jsou, vědí, co kdo pro ně udělal, vědí, jaké jim připravil podmínky a vědí, jestli to bylo dostačující či nebylo. Každý si udělá obrázek sám.

Je pravdou, že tak, jak tady vždycky stávali ministři v rámci obhajoby vládního programu, tak zde vystupovali především s tím, co od nich můžeme nebo můžete očekávat. My jsme ale přešli od slov k činům. A myslím si, že poprvé tady historicky stojí nová vláda, která nepředstavuje pouze plány, což samozřejmě rovněž učiníme, ale rovněž už to, co jsme za tu dobu, co vládneme, jakkoliv je to krátká doba a ještě nebyla vyslovena důvěra, udělali. Ano, my vám už před vyslovením důvěry prezentujeme naše první výsledky. Co to znamená? To znamená to, že jsme od prvního dne v plné polní, že jsme byli připraveni, že jsme splnili to, co jsme říkali, že nepotřebujeme žádných sto dnů hájení a že do toho jdeme okamžitě od prvních hodin. Slíbili jsme vám, že motorem růstu, hospodářského růstu, nebude už dále stát, ale bude to privátní sektor, logicky zaměstnavatelé, jejich zaměstnanci, živnostníci.

Nebude to o tom, že zde premiér bude říkat, já jsem udělal restart nebo já dělám restart, jako jsme tady slýchávali. Ne, vláda musí připravit podmínky pro ty, kteří jsou schopni ten restart udělat. A bavme se o tom, jestli to mají být investiční podmínky, energetické podmínky, trh práce a tak dále. A toto všechno máme v našem dokumentu, máme to v hospodářské strategii. Možná si někteří z vás vybavujete, že jsme přišli už i jako Hnutí ANO s hospodářskou strategií na přelomu srpna a září roku 2025 a že to byla strategie, která tehdy zaznamenala velmi solidní ohlas u odborné veřejnosti. Absolvovali jsme ne desítky, ale stovky mítinků, kde jsme ji představovali, ukazovali jsme ji podnikatelům, výzkumníkům, ukazovali jsme ji malým firmám, korporacím, ale i běžné veřejnosti a ukazovali jsme, že máme jízdní řád. Jinými slovy, že to není jenom o tom, že říkáme, co chceme, ale že ukazujeme, jak to uděláme v oblasti energetické, v oblasti surovinové, v oblasti kapitálových trhů, v oblasti debyrokratizace a tak dále.

Co je podstatné, je to, že nyní jsme tuto strategii překlopili do té vládní, což myslím, že je zcela zásadní krok, protože nemůžeme si jenom uzurpovat, že ji připravilo Hnutí ANO. Jsme vláda, kde jsou tři koaliční strany. A dobrá zpráva je ta, že je komplet sepsána, akorát teď si tady ještě podtrhávám poslední věci a tento týden půjde do mezirezortního řízení. A předpokládám, že o tom bude diskuse a v příštích týdnech bude předpokládám na vládě schválena, samozřejmě po vypořádání všech připomínek.

Co tím vlastně říkám? Že budeme mít jízdní řád druhý měsíc, dobře slyšíte, druhý měsíc po nastartování této vlády. Samozřejmě, že by se to nikdy nedalo zvládnout, pokud by nebyla napsána. My jsme na ní pracovali dva roky. Vláda předcházející taky měla hospodářskou strategii, přišla s ní třetí rok svého vládnutí. Tak to si nemusíme říkat, co asi uděláme třetí a čtvrtý rok. Každý, kdo kdy v té politice byl, tak už ví, že se toho mnoho zvládnout nedá. Nejvíce zvládneme v prvním a ve druhém roce, pak už to začíná být z mnoha důvodů komplikované.

Takže konkrétně energie. Co jsme vám slíbili? Slíbili jsme a máme to v našem programovém prohlášení i v té strategii - férové ceny energií. Na první vládě, která byla, jsme udělali to, co jsme slíbili a připravovali, okamžitě jsme snížili regulovanou složku elektřiny mimo jiné proto, že jsme ji měli jednu z nejvyšších, myslím tím tu cenu, přes kupní sílu suverénně nejvyšší, absolutně šestou nejvyšší.

Ano, ukončili jsme, alespoň pro spotřebitele a pro firmy, solární tunel z let 2005 až 2009. Ten solární tunel nás bude stát víc jak 600 miliard korun, a to ještě není konečné číslo, záleží na tom samozřejmě, jak se bude vyvíjet cena elektřiny do roku 2030. I to bylo důvodem, proč jsme měli v těch posledních letech jednu z nejvyšších cen elektřiny v celé Evropě.

Jenom bych chtěl říct, že zatímco my jsme přejali na stát tuto položku, což dělá 17 miliard korun, tak Němci v té samé době, myslím tím na rok 2026, budou podporovat energie - dobře poslouchejte - částkou víc jak 730 miliard korun. Já to ještě jednou zopakuju, 730 miliard korun. Zkuste si to, prosím pěkně, všichni představit. A není pravda to, že to bude pouze pro energeticky náročné obory. Je to plošně, je to samozřejmě i potom zacíleno na energeticky náročné obory, ale například v té regulované složce jdou samozřejmě plošným způsobem.

Takže poprvé po třech nebo čtyřech letech srovnáváme krok v rámci cen elektřiny s Evropou. A mě překvapuje to, že ti, kteří stáli, i když to nemuseli být oni osobně, ale jejich politická uskupení, strany a hnutí, u toho solárního tunelu, tak dneska mají tu drzost nám říkat, že my jsme si dovolili přenést toto na stát. Kde berou tu odvahu? Díky nim nás to bude stát několik set miliard korun, stát i občany. A my jsme si dovolili po 15 letech udělat to, že občané a firmy toho budou zbaveni. Není pravda, že to zaplatí. To bychom museli zvýšit daně. A my nezvyšujeme na rozdíl od té předcházející vlády daně.

A pokud kdokoliv umí počítat, tak si dopočítá jednoduše jednu věc. Účetně převádíme 17 miliard na stát, s tím souhlasím. Hospodářsky to bude těch posledních 17 miliard, které budeme počítat, protože kdo kdy byl v hospodářství, tak přece musí vědět to, že pokud s tím uvolníme ventil pro firmy, tak zde budeme mít vyšší hospodářský růst ve smyslu toho, že firmy budou prosperovat, budou mít vyšší zisky, budou platit vyšší daně, projeví se to v investicích, projeví se to v exportech. Světe, div se, projeví se to pochopitelně v příjmech jejich zaměstnanců, což se logicky projeví v sociálních a zdravotních odvodech. A myslím, že snad každý si tohleto dokáže dopočítat.

Protože ptejme se, proč sem nikdo nepřišel za poslední čtyři roky z investorů? Z těch větších, z těch zahraničních? Pokud jsme si ho náhodou nekoupili. On sem nepřišel proto, protože tady máme zvyšující se daně a protože tady máme vysoké ceny energií. Ti zahraniční investoři to měří na miskách lékárenských vah a počítají doslova a do písmene každou pětieurovku za megawatthodinu. Takže spočítejme si, o kolik jsme přišli peněz, když nám sem nepřišli přirozenou cestou investoři. Spočítejme si, o kolik jsme přišli peněz, když naše firmy šly do zahraničí, anebo prostě když jenom sedly na peníze, neinvestovaly, protože z toho měly obavu. Tak já myslím, že toto je zcela jasné.

Co jsme dál slíbili v rámci energií? Že se pustíme do dalšího rozšiřování jádra. První jádro, myslím tím dukovanské, je naše práce z let 2019, 2020, 2021. Nová vláda v tom pokračovala, myslím tím vláda Petra Fialy. Vidíte, já jsem si říkal, že jednou jedinkrát neřeknu slovo Petr Fiala, už mi to uniklo. Tak to se omlouvám, bylo to naposledy, co jsem to řekl. A to neříkám ve zlém. Já to říkám tak, že jsem říkal, že neopřeme to, co děláme, o neúspěchy doby minulé, a už mi to uniklo, to jedno slovo.

Takže slíbili jsme, že budeme pokračovat v jádru a okamžitě jsme zahájili přípravu dalších bloků v Temelíně. Věřím, že se na tom shodneme a v příštím roce vláda musí rozhodnout. Ale není to o tom, že se podívá z okna a rozhodne. Na MPO už jede dnes tým, který připravuje všechny podklady pro to, aby to rozhodnutí bylo maximálně kompetentní.

Za další. Okamžitě jsme spustili přípravu pro skutečný rozjezd plynových zdrojů na bázi kapacitních mechanismů. Hovoří se tady tři čtyři roky o tom, kterak potřebujeme plyn. A řekněte mi, co jsme pro to udělali. Ano, ať jsem fér. Udělal se tady zákon lex plyn, ale ten sám o sobě nestačí. Abych mohl budovat plynový zdroj, nestačí mi, že jenom budu rychleji stavět. Já k tomu nutně potřebuju mít zázemí v tom, že ten dotyčný, ten investor prostě musí vidět, že se mu to vyplatí, to znamená, já mu potřebuju zagarantovat tu výkupní cenu na bázi určitého mechanismu. Pokud tohle neudělám, nebudeme tady mít žádný plynový zdroj, akorát o tom budeme mluvit.

Za další. Musíme podporovat investice do sítí. Ano, myslím tím do distribuční a do přenosové soustavy. Dneska hledáme klíč, jak to udělat. Protože opět, ono je to všechno hezké a řekne se - musíme udržet stabilitu přenosové soustavy. To nejsou desítky, to jsou stovky miliard korun v důsledku podpory obnovitelných zdrojů. Fajn, takže na jednu stranu sypeme peníze do obnovitelných zdrojů, současně musíme sypat další peníze do přenosové soustavy. Já se logicky ptám, z čeho to všechno zaplatíme? To není jednoduché. Odpověď je jediná možná - budeme muset přejít do systému, kdy budeme méně dotovat firmu A, instituci B, organizaci C, například z Modernizačního fondu, ale i z ostatních, a raději ty peníze využívejme na posílení těch soustav, které jsou nad námi v uvozovkách, čili distribuce - přenos, čímž ad jedna zastabilizujeme tu síť, předejdeme blackoutu a za b) pochopitelně nám neporoste tolik regulovaná složka elektřiny.

Za další. Slíbili jsme, že budeme řešit ČEZ. Ano, říkal to tady už pan premiér. Není to v těchto týdnech a měsících teď na stole, ale je to náš slib. My víme, že to je věc, která je velmi, velmi náročná. Nechceme to komentovat ne proto, že bychom to nechtěli, protože to je informace, která má vliv okamžitě samozřejmě na ceny akcií, ale je to věc, se kterou počítáme.

Ano, současně respektujeme i to - a máme to v programu, že budeme rozvíjet obnovitelné zdroje energie, ale čím dál tím méně na bázi dotací, ale logicky budeme vycházet z toho, že se to přece těm lidem musí vyplatit.

Dneska jsem měl dotaz od jednoho novináře, co říkám na to, že starostové některých obcí nás kritizují, že ta podpora obnovitelných zdrojů už nebude taková, jaká byla, a že přece oni si za to chtěli vybudovat tu takzvanou komunitní energetiku. A říkám - no, to přece nemůžeme myslet vážně. Komunitní energetiku si vybuduju proto, že to je pro mě výhodné a že do budoucna ušetřím a že budu mít určitý komfort ve smyslu sdílení. Pak to beru. A to je naprosto férové a tržní rozhodnutí. Ale přece nebudu budovat komunitní energetiku proto, že mi někdo nasype peníze na podporu. Ne, já to buduju proto, že mi to v budoucnu pomůže. Na to si, prosím, začněme zvykat.

Musíme provést transformaci teplárenství. Neodkládat. 1,6 milionu domácností je připojeno na centrální vytápění. Pro nás je to základ, protože to mimo jiné je i o sociálním smíru. Uvědomme si, jaké objekty vytápíme přes centrální vytápění, a dojde nám to, že je to sociální opatření do značné míry.

A samozřejmě už zde padlo ETS jednička, ETS dvojka. Na první vládě jsme se jasně vymezili vůči ETS dvojce a nyní velmi intenzivně pracujeme s panem premiérem a celým týmem na tom, aby 12. února, až budeme na formální radě, jsme měli nejenom jasno, ale aby naše stanovisko zaznělo dokonce s předstihem na všech klíčových úřadech Evropské unie a u všech klíčových ministrů, případně šéfů vlád v rámci Evropy. Naše stanovisko bude, myslím si, zcela zjevné.

A rovnou vám zde říkáme, že se nehodláme podílet na destrukci Evropy, kdy se pouze budou exportovat emise, a budeme se dívat, jak zde roste nezaměstnanost, budeme se dívat, jak zde klesá výkonnost podniků a jak nám zde v Číně nebo v jiných zemích vyrábí produkty na vehiklech s horší účinností a pak je exportují ještě s tou emisní stopou do Evropské unie. To nemůže přece nikdo myslet vážně. Takže zapomeňme na to, že bychom se někdy přihlásili k devadesátiprocentní úspoře emisí do roku 2040.

V každém případě ale v té energetice končí doba, kdy se energie přestaly pro mě z nepochopitelných důvodů řídit skrze fyziku, ekonomiku a logistiku a jediným argumentem byla ideologie, a začíná doba faktického posilování energetické bezpečnosti. A ta je založena na ceně, na dostupnosti energií a na diverzifikaci zdrojů. Popsal jsem zde, v čem.

Dalším klíčovým pilířem pro posílení hospodářského růstu je vytvoření investičního prostředí. My jsme slíbili v našem programu, že budeme přecházet od dotací k nepřímé podpoře - před chvílí jsem to zde zmínil například na těch obnovitelných zdrojích, a rovněž tak již činíme i v tom mezidobí, myslím tím od vzniku vlády do vyslovení důvěry. Protože už jsme schválili záruky, záruční programy. Nepochopil jsem, proč zde rok a čtvrt, rok a půl nefungovaly záruky poskytované vždy v minulosti Národní rozvojovou bankou. To nebylo kvůli nedostatku peněz, ty peníze byly připravené. To nebylo proto, že nebyl vypsán program. On byl dokonce i vypsán, ale nezprocesovalo se to. Dobře slyšíte. Rok a půl se procesovaly záruční programy. Takže v pondělí nastoupila naše vláda, ve čtvrtek byla tisková konference, všichni dostali tři dny na to, aby připravili záruční program. Pracovali, děkuju jim za to. A ještě před koncem roku jsme spustili program Národní záruka. A už malé a střední firmy mohou čerpat. A tento týden, myslím, že to bude ve čtvrtek, představíme další část tohoto programu, a to jsou investiční úvěry Národní rozvojové banky takzvaného programu Expanze. Hyperpopulární program, který kombinuje potom komerční úvěr právě s úvěrem Národní rozvojové banky právě pro podporu investic.

No, a to nejdůležitější, co zde určitě padne od mé ctěné kolegyně Mrázové, bude stavební zákon. Žádná novela, zbrusu komplet nový stavební zákon. No, Piráti tady dnes začali couvat, když chodili k tomu pultíku, z mého pohledu měli chodit kanálem, a nikoliv pozadu. (Smích, potlesk z řad koalice.) Protože za to, co způsobili se stavebním řízením, co způsobili se stavebním povolováním, tak za to si nedoslouží nic jiného. Každý v téhleté zemi může kritizovat pomalost stavebního povolování, každý může kritizovat systém stavebního řízení, každý může kritizovat, co chce. S jedinou výjimkou, a to jsou Piráti. Protože to, co oni napáchali, to je něco neuvěřitelného. A teď se to musí dávat dohromady. Takže ne že čtyři roky jsou pryč, přátelé, pět let je pryč.

 

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Čtyři roky v průběhu předcházející vlády a ten jeden rok na to, abychom dali do pořádku všechnu legislativu. To znamená, celý rok vlastně teď budeme dávat dohromady stavební zákon. A to, prosím pěkně, zaplaťpánbůh za to, že jsme ho připravili. Rok a půl jsme ho dělali, je v paragrafovaném znění, na první vládě byl odsouhlasen. Jdeme zrychlenou cestou, žádná kolečka, jdeme rovnou přes poslanecký návrh, přes Poslaneckou sněmovnu, ušetříme tím čtyři pět měsíců, ale to, co je podstatné, tak v tomto roce bychom to měli zvládnout. A pak už nastávají další kroky v podobě toho Stavebního úřadu a tak dále. Teď nebudu chodit do detailů, ale to, co je důležité, je připraven. A je velmi, velmi pozitivní odezva z celého stavebního sektoru, který přišel díky Pirátům o desítky miliard korun.

Co dále ale připravujeme pro posílení investičního prostředí - odpisovou politiku. Z našeho pohledu je to ta nejvíce motivační politika, která může být a nezasáhne bezprostředně napřímo rozpočet. Zasáhne ho, ať jsme objektivní, ale v tom čase se to vykompenzuje samozřejmě, tak v tomhle tom, ať hrajeme otevřeně.

Za další. Musíme jít přes nefinanční nebo říkejme nepřímé investiční pobídky. Není zas tak složité koupit se investora ze zahraničí a potřebujeme je nutně. No, ale já nevím, tak jako máme se pochlubit tím, že sem přijde investor, kterému dáme  10, 20 nebo 30 procent dokonce, 27 procent, z jeho investice? Je to prostě transakce, my si ho kupujeme. Není lepší zde vytvořit prostředí, kde zde budou mít ty firmy solidní podmínky v oblasti cen energií, v oblasti daní, v oblasti trhu práce, v oblasti byrokracie, myslím tím nízkého stupně byrokracie, než si je tady draze kupovat? A pak tady budou mít vysoké náklady? Tak to je přesně ta cesta, kterou jít nechceme a budeme podporovat například tu státní developerskou společnost SIRS, která dneska získává zajímavého investora v jednom regionu. Je to na Chebsku a kupodivu mohlo by to být, když to dobře se dohraje, bez investiční pobídky, pouze s dobrými podmínkami tedy stran té lokality.

Musíme zde vytvořit pro firmy kvalitní výzkumnou základnu. Slíbili jsme vám, že provážeme výzkum s praxí. A co jsme udělali? První krok - Radu vlády, výzkum, vývoj, inovace jsem si vzal pod sebe, čímž vlastně říkám, že to bude nedílnou součástí hospodářství, vytvářím už na to dneska infrastrukturu, zázemí a posuneme systém jak hodnocení, tak financování.

Není to, prosím pěkně, jenom o tom, že se bude dávat více peněz do vědy. To je velmi populární, velmi hezké, ale musíme se také dívat na to, kam to dáváme, jak se s těmi penězi zachází, je-li to skutečně výzkum, jaké mají výsledky, a to je to, co nás bude hodně zajímat.

Určitě zde za chvíli bude kolega Bednárik hovořit o dopravní infrastruktuře, která je rovněž součástí naší hospodářské strategie. A já to zkrátím. Bylo zde mnoho slov, zejména v tom posledním roce, mnoho fotek, leč ve finále 48 miliard chybí. A teď nic proti fotkám. Já jsem se taky fotil u těch přejezdů, také jsem se fotil u těch dálnic, ale když jsme předávali naši agendu, tak jsme předali rozpočet státní a předali jsme rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury a měl jsem čisté svědomí. Měl jsem rekordní rozpočet na SFDI, ale byl přesně a věrně zobrazen ve státním rozpočtu. Ještě jste nám za to jakožto opozice, pak už tedy koalice, vynadali, že byl vysoký. No, tak vy jste předložili schodek, který se na první pohled tvářil, že tak vysoký není, ale jaksi zazdili jste tam 48 miliard korun, jenom na tu dopravní infrastrukturu. Ať jsem přesný, pardon, ne 48, ale 45, 37+8, tak je to přesně, 45 miliard. Ty další 3 miliardy jsou za Ministerstvem dopravy, ale nikoliv za stavby, ale za provoz a tak dále. Takže 45 miliard korun tam chybí. No tak 45 miliard se teď těžko dává dohromady, takže jdeme stavbu po stavbě a snažíme se to prioritizovat a zachránit, co se zachránit dá. Takže méně slov, více činů. Musíme tvořit digitální infrastrukturu a zase méně slov, více činů.

Ještě nevznikla vláda. Už máme digitálního zmocněnce - Robert Králíček, připravil se na to v rámci stínové vlády. Máme zmocněnce pro oblast umělé inteligence. Padlo zde už jméno, zopakuji, pan Kačena. Velezkušený člověk z celé AI komunity. Máme zmocněnce pro startupy, pan Jiránek, za chvíli s ním mám jednání. Opět člověk, který je ze startupové komunity. Máme zmocněnce dneska pro technické vzdělávání Tomáše Hambergera. Když se podíváte, tak všichni jsou lidé mladé generace, jsou to nabušení lidé, kteří dokážou, dokážou přinést určitě nové pohledy na to, o čem hovořím.

S hospodářskou komorou, už řešíme debyrokratizaci, ale opět ne, že si sedneme a říkáme, musíme snižovat administrativu, to říká každý, a co se pro to vždycky udělalo. Už se připravuje zákon. Je to tedy hodně práce právě Hospodářské komory. A s naší kapitálovou asociací, už připravujeme motivační programy pro odpisy a pro motivace v rámci této oblasti.

Pro nás klíčová bude oblast exportu. Ekonomická diplomacie nebude jenom nějaká fráze, nějaký pojem, bude pragmatická. Nenecháme se vykolejit, nebude to kyvadlo vychýlené ani na jednu, ani na druhou stranu a řekneme si svoje politické stanovisko, ale budeme dělat opravdu věcnou podporu byznysu tak, abychom nepřicházeli o zajímavé trhy.

Minulá vláda tvrdila, že úderem našeho případného vítězství začne naše orientace na Moskvu. V tuhle dobu tady už měly být, nepletu-li se, tanky. Putin už měl telefonovat, už jsme měli žhavit linky, všechno. Tak zatím telefonovali pouze západní spojenci a Donald Trump s panem premiérem, ale to, co je podstatné, tak alespoň moje první cesta, když nebudu brát malé bilaterálky, protože samozřejmě první budou za ministryní hospodářství do Německa a za ministry a ministryní hospodářství na Slovensko. Ty zvládnu v příštích dnech a už jsou připravené.

Tak ta hlavní cesta s letadlem podnikatelů a skutečně ve stylu velké podpory bude do Spojených států amerických a zvládneme ji ještě v březnu. Už se připravuje detailně, detailní program. Takže vážená minulá vládo, nikoliv Moskva, ale Washington a Texas.

No, a co se týká další infrastruktury, tak to je pochopitelně trh práce. Když si projdete všechny firmy, tak zjistíte, že možná vedle energií to, co je trápí nejvíc, je trh práce a jsou to zaměstnanci. Velká diskuse kolem toho je dneska emotivní a tak dále, že se nedohodneme s SPD a tak dále. Není to pravda. Jsme dohodnuti, ano, my budeme důslední a tvrdí vůči migrantům, kteří zde nechtějí pracovat, ale pokud sem někdo přijde a je schopen být zaměstnatelný, je o něj někde někde zájem, tak proč bychom mu měli prodlužovat tu proceduru, kdy na to bude čekat 90. 110, 120 dní? My se budeme snažit mu ji urychlit tak, aby ti lidé byli schopni u nás, rychle pracovat.

A rovněž se můžete spolehnout na to, že zapojíme průmysl, zapojíme český průmysl do veřejných zakázek. Pro mě je nepřijatelné to, že se budeme dívat na to, že tady máme stamiliardové a možná bilionové výdaje v energetice, v dopravě, v obranném průmyslu a že české firmy budou hrát druhé neřkuli třetí housle, prostě nebudou. Budou hrát první housle. Budeme se na to soustřeďovat a i proto jsme tolik bojovali v rámci Dukovan o vyšší účast českého průmyslu a uděláme všechno pro to, aby se to posílilo. I proto se budeme dívat, aby v rámci obranného průmyslu zde byly firmy uspokojovány, respektive uspokojovány, aby se staly dodavateli firmy, které tady mají výrobu, tady budou rozšiřovat kapacity, tady budou investovat a totéž do dopravy. Logicky můžete říct - z čeho budeme ty velké investice platit?

 

No, to bych se mohl zeptat té minulé vlády. A teď to neříkám ani ve zlém, protože minulá vláda ještě slíbila další VRTky, slíbila toho poměrně hodně, ale už se nedodávalo to za B, z čeho se to tedy všechno odfinancuje.

Konečně to, že vlastně došel dech vládě s těmi financemi, se potvrdilo i na tom Státním fondu dopravní infrastruktury. Nemůžu jaksi tvrdit, že při tom malém růstu HDP, který zde byl za ty poslední tři čtyři roky, se bude rychle snižovat deficit a současně se bude rekordně investovat. No, to není možné, to mi nikdy nevyjde. A nejsou to investice v řádu desítek miliard, ale v řádu stovek miliard, nebo dokonce v čase bilionu v součtu. Takže konec hry na schovávanou.

Musíme si říct: Chceme jádro? Asi se shodneme. Budou se dávat peníze do obrany v přiměřené míře? Nebude-li to hon za procenty, asi se shodneme, že musíme. Chceme investovat dopravu? No, tak já věřím tomu, že nikdo z vás mi tady neřekne, že nechceme. Potřebujeme dálnice, potřebujeme obchvaty, potřebujeme posilovat bezpečnost na železnici a tak dále. No, a pak si tedy musíme říct, z čeho to všechno zaplatíme. A tady je třeba se neschovávat a nehrát si na to, že to všechno zvládneme s razantním snižováním schodku. To není možné, protože to opravdu nejsou desítky miliard, jsou to stovky miliard korun.

Takže přiznejme si, a je třeba férově říct, že může být za určitých konstelací třeba i vyšší schodek, než se třeba plánoval, pokud je to podloženo kvalitními investicemi, a ty investice znamenají v čase hospodářský růst. A já říkám, nejsou to jenom investice, které jsou třeba do té dopravy nebo do té energetiky, ale jsou to třeba výdaje spojené s vědou. Já to beru za stejně důležitou investici. Anebo investice do zdravotnictví, které nám opět vytvoří určitý režim prevence, mimo jiné vůbec nejlepší investice státu je investice do zdravotní prevence. Myslím, že je to je jedna ku šesti, jedna ku sedmi, návratnost.

A do toho ještě neopomíjejme důležitou věc, kterou jsme začali rovněž realizovat, a to jsou okamžité úspory na resortech, takže zase žádné sliby, ale konkrétní činy. Na drtivé většině ministerstev je to 5+5 procent, to znamená, prvních pět procent se snížily náklady ještě v prvním roce, čili v roce 2025, alespoň u mně na resortu to tak bylo, Dalších 5 procent v roce 2026. Abych byl úplně přesný, tak odešlo 41, nebo zrušili jsme 41 míst v roce 2025 a v roce 2026 to bude dalších 60 míst. Jenom pro dokreslení. Když jsem končil na Ministerstvu průmyslu a obchodu v roce 2021, tak tam bylo 910 lidí, přišel jsem, je jich tam 990, takže ten úřad nebude tím nijak poškozen.

Není to ale jenom o lidech, o snižování provozních nákladů, je to i o zamyšlení se nad sloučením organizací, secvaknutím některých úřadů a tak dále, takže nebudu teď dlouho zdržovat, ale třeba z 11 úřadů, které jsou pod MPO, tam jsou tedy desítky úřadů, ale u 11 z nich jsme přikročili ke změně a děláme z nich čtyři, mimo jiné Czech Trade, Czecht Invest, do jednoho sloučit zkušební ústavy, kterých je pět, vytvoříme jeden národní zkušební ústav a tak dále.

Závěr, hospodářská politika, kterou jsem zde prezentoval, musí být postavena na třech pilířích, nejenom jako ta vláda předcházející na rozpočtu, a ani ten ji nevyšel, a bude postavena na rozpočtu, na inflaci a na hospodářském růstu. A musí se to velmi zodpovědně balancovat, protože není možné jaksi podpořit jenom jednu z těch oblastí.

Za B bude založena na rozumu a na zákonu o zachování energie, nikoliv na ideologiích, bude založena na činech, nikoliv na slovech. A v neposlední řadě bude založena na komunikaci. Ano, nebudeme se schovávat do falešných elitářských ulit, protože si uvědomujeme, že lidé, firmy, všichni ti, kteří, ať nás volili, nebo nevolili, to není v tuto chvíli podstatné, jsou našimi zákazníky. My jsme tady pro ně a zvládneme to i bez komunikačních karet. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, další v pořadí s přednostním právem před zahájením rozpravy vystoupí pan předseda Fiala. Jinak já vás všechny zdravím, přeji hezký den. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Pane předsedo, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážený pane premiére, vážení páni ministři, paní poslankyně, páni poslanci. Před Sněmovnu předstupuje vláda, která vzešla z výsledku demokratických voleb, nepochybuji, že dostane důvěru Sněmovny a začne plnit naděje voličů na zásadní změny v České republice. Jsem přesvědčen, že hnutí SPD podpoří tuto vládu a budeme důsledně spolupracovat s našimi koaličními partnery při plnění vládního programového prohlášení. Vládní programové prohlášení obsahuje i drtivou většinu našich programových cílů, takže není předpoklad zásadních rozporů a jsem přesvědčen, že vláda bude konzistentním týmem, který bude spolu velmi efektivně spolupracovat. Nebudeme kočkopsem, jako byla minulá koalice s Pirátskou stranou, jsem přesvědčen, že dokážeme řešit zásadní problémy této země. Především začneme řešit efektivitu státní správy.

Už roky přece slyšíme prázdná slova na téma drahý a nevýkonný stát. Teprve tato vláda má sílu a odvahu zastavit růst agend a zvýšit efektivitu státní správy. Minulá vláda chtěla udělat konsolidaci veřejných financí. Po tom, co slyšíme, jaké deficity jsou na jednotlivých ministerstvech, v jakém deficitu je státní rozpočet a kde všude chybí peníze, veřejné peníze, tak je evidentní, že se to minulé vládě nepovedlo.

Hned na počátku tato naše nová vláda cílí na minimálně pět procent úspor ve státní správě. S fungováním státní správy souvisí další problémy, jako jsou neefektivní dotace, jako je rozpočtová stabilita a samozřejmě i korupce. Je neuvěřitelné, jaké korupční kauzy proběhly za působení minulé vlády a jakou hroší kůži minulá vláda těmto kauzám nastavila. Minulá vláda obelhala své voliče a porušila své sliby. Já si pamatuju, jak po roce fungování minulé vlády se opravovalo celé programové prohlášení vlády, s kterým do té vlády přišla, díky kterému ji vlastně voliči i volili, protože to programové prohlášení vlády, zjistila po roce svého fungování, že není schopna splnit. Zajímala se jen o strašení válkou, pumpovala peníze na Ukrajinu a do podivných zbrojních zakázek, a brala lidem peníze z kapes. Jinými slovy, proti svému slibu zvyšovala téměř všechny daně.

Dnes v opozici křičí o ohrožení demokracie, bezpečnosti země a vyvolává se hysterie. Já bohužel nepochybuji, že hysterie bude s podporou značné části médií sílit, bude se odvolát, demonstrovat a hlavně lhát. Důvod je prostý. Nová vláda bude víc hledět na zájmy České republiky a jejích občanů, než na zájmy bruselské byrokracie, Evropské unie.

Dlouhá léta se hnutí SPD nálepkovalo jako politické hnutí extremistů, které nemá žádný potenciál spolupodílet se na vládě této země. Teď je právě historická chvíle, kdy tato lež praskla. Naopak se ukazuje stále více oprávněnost řady našich postojů a kritického hodnocení fungování České republiky. Česká republika a celý svět je v situaci, která je bezprecedentně složitá. Mezinárodní právo se stále více ukazuje jako fikce, kterou velmoci přestávají respektovat. Jde o důsledek boje, na jehož konci bude nová rovnováha světa. Pevně věřím, že naše vláda dokáže naladit vztahy se sousedy a priority zahraniční a bezpečnostní politiky tak, abychom zachovali mír pro naši zemi. Bez zachování míru nemáme žádnou budoucnost. Věřím v budoucnost této země, její prosperitu, svobodu a demokracii. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To byl Radim Fiala. Další v pořadí s přednostním právem je pan vicepremiér a ministr obrany Jaromír Zůna. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

 

Místopředseda vlády a ministr obrany ČR Jaromír Zůna: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte mi, abych vás seznámil s prioritami resortu obrany na příští čtyři roky. Půjde jednoznačně o období mnoha výzev spojených se systémovým změnami nejenom v rámci ministerstva a bezpečnostního systému státu, ale i rychlými proměnami bezpečnostního prostředí, které budou ovlivňovat strategickou kulturu České republiky a strategické dokumenty naší země.

 

 

Na pozadí této reality jsem vytyčil priority, které umožní rezortu obrany se s těmito výzvami vypořádat způsobem, abychom pokračovali v našem dlouhodobém záměru budovat moderní a technologicky vyspělou armádu a nadále posilovali obranu a bezpečnost České republiky, protože silná a moderní armáda je jedním ze základních předpokladů suverenity a bezpečnosti České republiky. To je i motto naší vlády. Východiskem je programové prohlášení vlády, s nímž jste jistě seznámeni. Dovolte mi nyní zdůraznit několik prioritních témat, která jsou klíčová pro jeho naplnění. Jedná se o financování obrany, ale nikoliv metodou vln, jako jsme to viděli u předchozí vlády, ale spíše v metodickém taktu, který jsme zažili v letech 2014 až 2021, který nám umožnil plánovat s perspektivou a dosahovat reálných výsledků, pokud jde o modernizaci armády a zvyšování počtu profesionálů v naší armádě. Koneckonců i z těchto výsledků žila minulá vláda.

Za druhé, úpravu krizové a branné legislativy státu, celostní přístup v rámci bezpečnostního systému státu, zabezpečení civilních i vojenských součástí ministerstva kvalifikovaným a motivovaným personálem, podpora výzkumu, vývoje a inovací, kvalitativní změna vztahů mezi ministerstvem a obranným průmyslem, kvalitně řízený a transparentní akviziční proces, stabilizace a zkvalitnění hlavních řídících procesů a strategického plánování a konečně, otevřená a věcná komunikace s veřejností. Imperativem pro dosažení našich cílů je samozřejmě stabilní a předvídatelné financování obrany. Bez toho není možné realizovat opatření obsažená v programovém prohlášení. Financování bude vycházet ze zákona o financování obrany. Za druhé, veškeré výdaje budou zohledňovat aktuální bezpečnostní potřeby státu vyplývající z vývoje v bezpečnostním prostředí.

Za třetí, zajistíme efektivní, hospodárné a transparentní investice do obrany, které reálně posílí obranyschopnost státu. To znamená, že primárně budeme investovat do splnění cílů, které souvisí se zajištěním bezpečnostních potřeb České republiky. V rámci národního obranného plánování, a to bych zdůraznil, rovněž vytvoříme předpoklady pro výstavbu vojenských schopností vyplývajících z obranného plánování Severoatlantické aliance. Mezi prioritami, které vyplývají z bezpečnostních potřeb České republiky, bude například patřit budování protivzdušné obrany státu.

Za čtvrté, obrana České republiky je založena na solidaritě a dodržování závazků mezi spojenci. Dovolte mi ještě zdůraznit, že peníze vložené do obrany nejsou zbytečným nákladem, jedná se o investici do bezpečnosti a suverenity země a do prosperity našich občanů.

Urgentním úkolem naší vlády bude příprava souboru krizové a branné legislativy. Její současná podoba v řadě ohledů znemožňuje účinné zajištění obrany a bezpečnosti České republiky v prostředí nástupu nových operačních domén a průlomových technologií, které revolučním způsobem mění pohled státu na svou bezpečnost. Současná legislativa vznikla před desítkami let v podmínkách bezpečnostního prostředí a existence hrozeb industriální éry, které v současnosti pozbývají svou relevanci. Nadto došlo i k zásadní změně obranného systému NATO, zejména ohledně rychlé reakce na případné krize a ohrožení. Nyní je nutné uvést naši národní legislativu do souladu, aby Česká republika mohla plnit své závazky a přispívat svým dílem ke kolektivní obraně. Česká republika bude přistupovat ke svým mezinárodním závazkům způsobem, který bude přispívat k funkčnosti a kredibilitě bezpečnostní architektury v euroatlantickém prostoru. Návrhu na aktualizaci krizové a branné legislativy za Ministerstvo obrany představím ještě v tomto roce. Cvičení CMX 27, Odolné Česko 27, (nesrozumitelné) Fast Defender 27, která se začnou připravovat již v letošním roce, budou využita k harmonizaci krizového řízení České republiky.

Za účelem dosažení rovnováhy ve výstavbě armády budou aktualizovány hlavní řídící procesy a zavedeny nové plánovací a řídící nástroje s využitím pokročilých technologií. Pro efektivnější vnitřní řízení zdrojů ministerstva zavedu digitalizované společné plánovací prostředí. Tím dosáhneme sjednocení a synergii plánovacích procesů. Dokončím také projekt jednotného digitálního řízení životního cyklu vojenské techniky od plánování a akvizice, přes provoz a údržbu, až po modernizaci či vyřazení prostředků ze systému.

S tímtéž souvisí zavedení víceletých smluv, které položí důraz na financování provozu, servisu, dostupnosti techniky a související infrastruktury - to dnes chybí, čtete to koneckonců každou chvíli v novinách. To vše zkvalitní tok informací a zajistí bezpečnou a efektivní součinnost uvnitř armády i s našimi spojenci.

Do jednotného informačního prostředí armády budou kontinuálně integrovány nově zaváděné zbraňové systémy. V řídící a auditní činnosti se soustředím na zefektivnění procesů, od plánování, přes finanční řízení, akvizice, hospodaření s majetkem až po řízení lidských zdrojů. Provedu revizi výdajů se zaměřením na redukování externích nákladů, konsolidaci podpůrných činností a centralizaci sdílených nákupů. Možná jste zachytili i mé vyjádření, že jsem zrušil plán auditu Ministerstva obrany na rok 2026, protože nebyl v souladu s naším programovým prohlášením, a do konce ledna bude vypracován nový.

Zároveň posílím vnitřní kontrolní mechanismy a pravidelné audity, aby bylo jasně doložitelné, že veřejné prostředky jsou využívány účelně a hospodárně. Dlouhodobý výhled pro obranu bude dokončen již v příštích měsících. Tento dokument definuje strategické směřování výstavby obranného systému České republiky, a to zejména na základě principu celovládního a celospolečenského přístupu k obraně státu. Na dlouhodobý výhled naváže nová koncepce výstavby Armády České republiky. Rozsah přijatých národních ambicí v oblasti obrany a bezpečnosti, závazků v rámci kolektivní obrany a realizovaných akvizic strategické povahy nelze naplnit ve stávající organizační struktuře Ministerstva obrany ani Armády České republiky. Obsah koncepce proto bude založen na realistickém pojetí výstavby armády a s tím souvisejících projektů vyzbrojování, bude zohledněn primární bezpečnostní zájem České republiky, akcent na budování vojenských schopností k naplnění čl. 3 Washingtonské smlouvy, to znamená v prvé řadě sanace našich bezpečnostních potřeb, a upřednostněna praktická řešení, která se v krátkém časovém horizontu projeví v posílení bojové hodnoty a celkové připravenosti armády. Strategické projekty vyzbrojování a ostatní modernizační projekty, které jsou pod smlouvou, budou pokračovat.

Zvláštní pozornost bude věnována posilování protivzdušné obrany státu, včetně obrany proti bezpilotním a autonomním prostředkům. K naplnění této priority je vypracována nová koncepce, kterou jsem již v lednu podepsal, integrované protivzdušné obrany, zavádění autonomních systémů obrany proti nim a v tomto kontextu bude aktualizován i akviziční plán. Budeme akcelerovat naše zapojení do evropského obranného projektu protivzdušné obrany. Budeme pořizovat robotické a automatizované systémy a softwarově definované zbraně - v zásadě náhrada lidské práce kapitálem, abychom dokázali nahradit vzácnost lidských zdrojů v armádě a na bojišti technologiemi. Bude také vypracován nový ústřední plán obrany státu a koncepce mobilizace.

Doplňování ministerstva kompetentním a motivovaným vojenským a civilním personálem je kritickým požadavkem a páteří moderní a silné obrany naší země. Jenom pro zajímavost, za minulé vlády v letech 2023 až 2025 vzrostl počet profesionálů o pouhých 1 475, což je tak na 50 procentech v letech 2014 až 2021. Není náhodou, že první součástí, kterou jsem ve funkci ministra obrany navštívil, bylo Velitelství výcviku - Vojenské akademie ve Vyškově. Je to v logice programového prohlášení naší vlády, kde lidský činitel je na prvním místě a v jádru našich programových cílů.

Cíle v doplňování armády vojenským personálem pro rok 2026 jsou opět stanoveny o něco výše než v minulých letech a je reálný předpoklad, že budou naplněny. Současně jsem přesvědčen, že jsme dosáhli kapacitních limitů v oblasti profesních forem přípravy. Navýšení kapacit a kvality systému přípravy personálu bude v souladu s programovým prohlášením vlády realizováno cestou intenzifikace, nikoliv extenzivními přístupy, tedy dalším prohloubením institucionalizace profesních forem přípravy, delimitací působnosti mezi jednotlivými školami, institucemi, adaptací řídících procesů, aplikací nových metod a forem přípravy personálu, modernizací aplikačního vybavení a logistické podpory.

Přihlášení se ke koncepci výstavby celkových sil - pojem, který je použit v programovém prohlášení - znamená, že profesionální jádro, aktivní záloha a všeobecná záloha naší armády budou budovány a připravovány jako jeden celek a jako integrální součást bezpečnostního systému státu. V tomto směru budou změny ve výstavbě armády v následujících čtyřech letech pravděpodobně nejpodstatnější. Za tímto účelem již na počátku letošního roku bylo velitelství teritoriálních sil strukturálně povýšeno na úroveň pozemních a vzdušných sil a adekvátně budou provedena personální opatření k posílení velení a řízení v armádě. Proto také naprosto otevřeně hovoříme o nutnosti provedení systémové změny ve výstavbě armády, která se dotkne všech součástí Ministerstva obrany. Znamená to také, že budou aplikovány postupy, které jsme znali v době, kdy jsme vzhledem ke geopolitickým realitám doby disponovali armádou velkého rozsahu.

Proces optimalizace struktur zajistí, že velikost institucionálních prvků bude přímo úměrná velikosti operačních součástí armády. To nám umožní, abychom při souběžném zvyšování počtu vojenských profesionálů udrželi vojenský systém stabilní, udržitelný a zdrojově zajištěný.

Budeme zkvalitňovat podmínky služby a života našich vojáků. Posílíme sociální jistoty vojáků z povolání. Počínaje rokem 2026 nástupní plat vojáka po absolvování základní přípravy překročil 50 000 korun. To je ale pouze startovní čára. Platy vojáků budou pravidelně valorizovány. Obnovíme služební benefity a posílíme podporu v oblasti služebního bydlení. Rovněž rozšíříme podporu zdraví vojáků a posílíme také podporu jejich rodin s ohledem na náročnost vojenské služby. Toto bych zdůraznil. Důsledná aplikace kariérního řádu bude jedním z hlavních nástrojů stabilizace personální struktury armády.

K atraktivitě vojenské profese bude přispívat moderní vybavení, nové technologie a modernizace infrastruktury. Obsah přípravy vojenského personálu bude kontinuálně modernizován tak, aby odpovídal novým požadavkům, technologickým výzvám a bezpečnostním prioritám České republiky. Současně budou přijata opatření ke zvýšení efektivity systému přípravy personálu způsobem, který posílí pružnost a rychlost procesu doplňování vojenským personálem v požadované struktuře vojenských hodností. Ono to zní obecně, ale zatím jsou vždycky naprosto konkrétní čísla a data. Například v loňském roce nastoupilo do armády do důstojnického sboru cestou Univerzity obrany 205 důstojníků, cestou civilních vysokých škol 345 a takto to už běží několik let. Takže ten systém vyžaduje nějakou adaptaci.

Silná a obranyschopná Česká republika se nemůže obejít bez dobře fungujícího robustního obranného průmyslu. Zasadíme se o to, aby byl český obranný průmysl maximálně zapojen do stávajících i nových akvizičních projektů. Podpoříme tím rozvoj české ekonomiky, zaměstnanost, odolnost a suverenitu země. Nutné je nejen další úsilí o posilování modernizace tohoto sektoru, ale též hlubší integrace, jeho integrace a začlenění obranného průmyslu do bezpečnostního systému státu.

S tím souvisí též zvyšování odpovědnosti průmyslu za obranu České republiky. Budeme podporovat export českého obranného průmyslu a jeho zapojování do mezinárodně průmyslové spolupráce. Budeme spolupracovat na tvorbě nové strategie rozvoje českého obranného průmyslu, která stanoví hlavní priority a vymezí rámec pro integraci průmyslu do obranného a bezpečnostního systému státu, včetně podrobného popisu opatření a legislativních změn. Tím bude nahrazena stávající strategie vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu z roku 2019, která již neodpovídá současným podmínkám.

Nové příležitosti v oblasti financování a další podpory jak českého obranného průmyslu, tak také výzkumu, vývoje a inovací, se objevují v Evropské unii. Ta má k dispozici různé nástroje na podporu výzkumných projektů, podporu rozšíření produkce obranného a bezpečnostního průmyslu, společných nákupů obranného vybavení v rámci programu SAFE nebo podpora vojenské mobility.

Na vědu, výzkum a inovace kladu mimořádný důraz. Budeme podporovat investice do obranného výzkumu, včetně vývoje autonomních systémů, pokročilé elektroniky, moderních zbraňových platforem a nezbytné související infrastruktury. Usnadníme zavádění inovací, zkrátíme inovační cyklus a otevřeme možnosti pro přímý nákup výstupů z vědeckých a výzkumných projektů.

Velice mi záleží na kvalitě a otevřenosti komunikace s veřejností na všech úrovních tak, abychom udrželi a dále posilovali vysokou důvěru našich občanů v činnost ministerstva a schopnosti Armády České republiky. Budu systematicky a na všech úrovních komunikovat čerpání výdajů na obranu a průběžně zveřejňovat srozumitelné informace o stavu a postupu u nejdůležitějších projektů. Tím budu též dokládat veřejnosti efektivitu a účelnost výdajů, jejich přínos pro prosperitu občanů, průmysl, zaměstnanost a rozvoj regionů.

V úsilí o posilování odolnosti naší země a společnosti bude Ministerstvo obrany a armáda pokračovat v podpoře projektu přípravy občanů k obraně státu a různých forem dobrovolného výcviku a branných činností. Nebudeme také zapomínat na ty, kteří se v minulosti zasloužili o obranu a bezpečnost České republiky, tedy na více než 16 tisíc válečných veteránů, kteří nasazovali své životy ve válkách či mezinárodních operacích. V této souvislosti bych rád poděkoval téměř šesti stovkám našich vojáků a vojákyň sloužících v současné době v zahraničí - od Slovenska, Pobaltí přes Balkán, Irák, Sinaj či Mauritánii. Do poloviny roku předložím nový návrh na působení sil a prostředků českých ozbrojených sil v zahraničí na léta 2027-2028.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, věřím, že jsem zde uvedl nejdůležitější kroky, které v příštích čtyřech letech hodlám podniknout. Na jejich realizaci budete cestou schvalování rozpočtu a legislativních změn mít zásadní vliv i vy. Současně bych rád zdůraznil, že obrana není jen záležitostí Ministerstva obrany a jeho součástí, ale současné bezpečnostní prostředí vyžaduje celovládní a celospolečenský přístup. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Budeme pokračovat v pořadí, tak jak jsou jednotliví ministři přihlášeni s přednostními právy. Nyní bude pokračovat pan ministr vnitra Lubomír Metnar a připraví se pan ministr Jeroným Tejc.

 

Ministr vnitra ČR Lubomír Metnar: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane premiére, vážení členové vlády, dnes před vás předstupuji jako člen nově jmenované vlády České republiky, a to ve chvíli, kdy vláda podle ústavy žádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Dnes předstupuji k Poslanecké sněmovně jako ministr vnitra. Do této funkce jsem vstoupil s plným vědomím odpovědnosti, kterou řízení Ministerstva vnitra s sebou přináší. Česká republika dnes čelí významným bezpečnostním a migračním výzvám, tlaku na fungování státu i rostoucím nárokům na jeho odolnost. Uvědomuji si, že řízení a řešení těchto problémů vyžaduje pevné vedení, jasné priority a systematickou práci.

Bezpečnost je naší prioritou a hned úvodem chci říci zcela jasně: bezpečnost je jen jedna. Bezpečnost státu stojí na pevných pilířích: na armádě, na bezpečnostních sborech a na funkčních institucích státu. Pokud některý z těchto pilířů oslabíme, oslabíme bezpečnost České republiky. Proto musí být bezpečnost řízena jako celek, což vyžaduje koordinovaný přístup všech zodpovědných aktérů státu, včetně úzké spolupráce Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany.

První klíčovou oblastí je migrace. Migrace, která byla také tématem prvního zasedání naší vlády. Vláda na něm jasně vyjádřila nesouhlas s migračními kvótami obsaženými v Paktu o migraci a azylu EU a odmítla jejich zavedení do praxe. Princip povinné solidarity, jak je dnes v paktu nastaven, nepřináší funkční řešení nelegální migrace, ani neposiluje odpovědnost státu za ochranu vlastního území, a proto v této podobě není pro nás přijatelný.

Zároveň jsme se shodli na prosazování politiky nulové tolerance nelegální migrace do České republiky i Evropské unie, jejímž cílem je zajistit maximální ochranu bezpečnosti našich občanů.

Vláda se současně shodla na tom, že odmítnutí migračního paktu musí být doprovázeno konkrétními kroky a jasnou odpovědností. Proto mi jako ministrovi vnitra uložila připravit nový legislativní rámec boje proti nelegální migraci, který posílí schopnost státu realizovat návraty osob bez oprávnění k pobytu, osob páchajících trestnou činnost nebo narušujících veřejný pořádek a zároveň umožní účinně omezit vstup cizinců, kteří představují bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku.

Součástí tohoto přístupu je i posílení integračních a bezpečnostních opatření, jejichž cílem je zabránit vzniku paralelních komunit odtržených od české společnosti. Integrace, zde nesmí být formálním procesem, ale nástrojem prevence negativních sociálních jevů a ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti. Zároveň ve spolupráci s ministrem zahraničních věcí budeme aktivně prosazovat řešení nelegální migrace mimo území Evropské unie, včetně podpory vzniku migračních a návratových center a důsledné návratové politiky, a to při využití všech nástrojů spolupráce s třetími zeměmi.

Naší prioritou bude posílení ochrany vnější hranice Evropské unie a důsledný postup při boji proti převaděčským sítím. Česká republika musí být schopna reagovat rychle koordinovaně a rozhodně. A to ve spolupráci s partnery, kteří sdílejí stejný přístup k ochraně bezpečnosti a veřejného pořádku.

Teď mi dovolte se pověnovat příslušníkům bezpečnostních sborů, policisté, hasiči. Zcela zásadní prioritou Ministerstva vnitra jsou lidé v bezpečnostních sborech. Policisté, jak jsem řekl, hasiči a občanští zaměstnanci, kteří denně zajišťují bezpečnost státu a jeho občanů. Právě na nich stojí schopnost státu reagovat na krizové situace, chránit veřejný pořádek a udržet důvěru občanů. V uplynulých letech však bezpečnostní sbory čelily kombinaci problémů, které se dlouhodobě neřešily, nebo se řešily jen částečně. Výsledkem je personální nestabilita, odchod zkušených příslušníků a rostoucí tlak na ty, kteří ve službě zůstali.

Jedním z těchto problémů je i rozevírání takzvaných pomyslných nůžek v odměňování mezi vojáky a příslušníky bezpečnostních sborů. Absolutně nekoncepční přístup Fialovy vlády vytvořil zásadní nerovnováhu v odměňování a my tento stav musíme napravit. Bezpečnost nelze stavět selektivně, pokud stát posiluje jeden pilíř, druhý oslabuje a oslabuje ve výsledku celek. Zvýšení platů policistů a hasičů považuji za nutný krok, ale nelze se tvářit, že tím je problém vyřešen. Předchozí přístup byl často reaktivní, krátkodobý a bez jasné koncepce a stabilizace bezpečnostních sborů.

My tento přístup chceme změnit. Naším cílem je udržet zkušené příslušníky, vytvořit férové a předvídatelné podmínky služby a vrátit policisty do přímého výkonu služby. Stejně vážně vnímám situaci u Hasičského záchranného sboru a u jednotek Sboru dobrovolných hasičů obcí. Tyto složky dlouhodobě nesou rostoucí nároky v oblasti zásahů, krizového řízení i ochrany obyvatelstva, aniž by tomu vždy odpovídalo jejich vybavení, personální kapacity či systémová podpora.

Jedním z témat, kterému se chci věnovat, je nastavení a proplácení služební pohotovosti u výjezdových hasičů během 24hodinových směn. Vnímám, že současný stav je pro řadu z nich dlouhodobě frustrující. V zahraniční praxi, například na Slovensku, zvolili jako řešení úpravu odměňování hasičské pohotovosti zvýšením finanční náhrady za služební pohotovost. Je to jeden z možných příkladů, kterým se budu inspirovat.

Co se týče Sboru dobrovolných hasičů, tak v původním návrhu rozpočtu na rok 2026 byly investiční dotace pro dobrovolné hasiče sníženy z očekávaných zhruba 710 milionů korun na pouhých 40 milionů korun, což představovalo ztrátu více než 670 milionů korun na nákup techniky, rekonstrukce či výstavbu hasičských stanic a zázemí pro jednotky napříč republikou.

Takto, řekněme, drastické omezení by fakticky znemožnilo vypisování dotačních výzev a odložilo nezbytné investice, které samotní hasiči opakovaně signalizovali jako klíčové pro plnění svých úkolů. Na rozdíl od přístupu minulé vlády jsem jasně deklaroval, že tyto prostředky v rozpočtu Ministerstva vnitra na rok 2026 zahrnuty budou, aby jednotky dobrovolných hasičů mohly naplno pokračovat ve své činnosti. Stejně tak došlo k navýšení platů policistů a hasičů o 5 procent. Zde je férové otevřeně říci, že toto navýšení bylo připravováno již v předchozím období, současně však platí, že jsme navýšení zachovali. Nejde o jednorázové gesto, ale o jasný signál, že naším cílem je dlouhodobě konkurenceschopné odměňování, které odpovídá náročnosti služby, odpovědnosti a rizikům, jež práce v bezpečnostních sborech přináší.

Nemohu se nezmínit o řekněme, České poště a podnicích v rámci Ministerstva vnitra. Odpovědnost státu se projevuje také ve způsobu, jakým řídí své strategické podniky. Česká pošta se v posledních letech potýkala s komplikovanou situací, s neuspokojivými hospodářskými výsledky. V této souvislosti jsem přistoupil k personálním změnám, včetně odvolání generálního ředitele. Smyslem těchto kroků je nastartovat řízenou a odpovědnou transformaci České pošty zaměřenou zejména na její stabilizaci hospodaření.

Digitalizace. Další prioritou Ministerstva vnitra je dokončení digitalizace veřejné správy v oblastech, které spadají do působnosti rezortu, zejména v oblasti eLegislativy, eSbírky a digitalizace pobytové agendy. Chceme dotáhnout rozpracované digitalizační projekty do konce, odstranit zbytečnou byrokracii, zrychlit komunikaci státu s občany i s cizinci a zároveň splnit závazky, které Česká republika vůči Evropské unii převzala.

Kybernetická bezpečnost. Kybernetická bezpečnost je velmi důležitou prioritou a reakce na HAP (?) a rovněž tak reakce na hybridní hrozby. Kybernetické útoky dnes patří k nejrychleji rostoucím bezpečnostním rizikům a navíc po agresi Ruska na Ukrajinu došlo k výraznému nárůstu kybernetických útoků, jejichž intenzita i sofistikovanost dále roste. Stát dlouhodobě čelí nedostatku kvalifikovaných odborníků na kybernetickou bezpečnost a roztříštěnost informačních systémů, což komplikuje prevenci a včasnou detekci i účinnou reakci na kybernetické incidenty. Proto chceme posílit personální kapacity, koordinaci institucí a investice do technologií i vzdělání. Klíčová je pro nás systematická spolupráce Ministerstva vnitra, bezpečnostních složek a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, aby stát dokázal kybernetickým a hybridním hrozbám čelit koordinovaně, předvídatelně a udržitelně.

V souvislosti s tím mi dovolte upozornit na situaci se stavem zajištění kybernetické bezpečnosti rezortu Ministerstva vnitra.

Při převzetí rezortu jsem byl ujišťován, že situace je stabilizovaná a nebezpečí nehrozí, ale závažné útoky, kterým čelila kybernetická infrastruktura, zejména způsob reakce na tyto útoky, jsou ale dokladem, jakým způsobem fungovala a byla reakce předchozí vlády.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na závěr mi dovolte, neméně důležitým úkolem rezortu Ministerstva obrany v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejné správy je posilování důvěry občanů ve fungování státu. Ministerstvo vnitra bude v této souvislosti plnit svoji roli při zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku při současném důsledném respektu k principům demokratického právního státu. Policisté, hasiči, občanští zaměstnanci potřebují mít jistotu, že stát za nimi stojí, že jejich práce má podporu a že mohou svou službu vykonávat s důvěrou v odpovědnost politického vedení. Na závěr mi tedy dovolte deklarovat, že bezpečnost, stabilita a funkční stát nebudou jen deklarovanými cíli, ale skutečnými prioritami naší práce. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak další v pořadí vystoupí pan ministr Jeroným Tejc. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, vážený pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi nyní shrnout ty nejzásadnější oblasti dotýkající se rezortu Ministerstva spravedlnosti. Je mi to líto, ale musím konstatovat, že tento rezort bohužel se nenachází v nejlepší kondici. Současně vám a samozřejmě všem občanům České republiky chci slíbit, že udělám vše, co je v mých silách, abych jej předal svým nástupcům v lepším stavu, než v jakém jsem jej teď zdědil. Pachuť bitcoinové kauzy stále ještě zatěžuje pověst Ministerstva spravedlnosti. A pokud chceme tuto důvěru obnovit a já věřím, že chceme a chceme to všichni, musíme udělat pořádek nejdříve tam, kde ta situace nastala, tedy právě na ministerstvu. Já jsem slíbil, že provedu interní audit, který jasně pojmenuje, co se stalo, kdo za to nese odpovědnost a taky jaká opatření a možná ne taky, ale především, jaká opatření bychom měli přijmout, aby se nic podobného v budoucnu nemohlo opakovat.

Ono je totiž velmi obtížné požadovat po notářích, po advokátech, aby důsledně dbali povinností vyplývajících z předpisů proti praní špinavých peněz a současně přijmout bitcoiny, které s nejvyšší pravděpodobností pocházely z trestné činnosti. Chci dodat, že plně spolupracujeme samozřejmě se státními zástupci i s policisty. Jak jsem uvedl, provedeme vnitřní audit zaměřený nejen na odpovědnost jednotlivých osob, ale i na rizika vyplývající z kroků, které Ministerstvo spravedlnosti činilo po převzetí a následném prodeji bitcoinů. Zdůrazňuji, že vnitřní audit znamená, že jej budeme provádět vlastními silami, nebudeme plýtvat dalšími prostředky daňových poplatníků a budeme tak činit čistě interně pomocí vlastních zaměstnanců. V tuto chvíli jsou fakta taková, že Ministerstvo spravedlnosti na bitcoinech doposud nic nezískalo. Naopak na právní konzultační a auditorské služby vyčerpalo 7,5 milionu korun a kupcům bitcoinů, se kterými uzavřeli dohodu o vyrovnání, doposud zaplatilo 45 milionů korun. Takže to je částka, která v tuto chvíli je čistě negativní pro Ministerstvo spravedlnosti a věřím, že bychom našli lepší uplatnění pro tyto prostředky, které zaplatil státní rozpočet.

Provedl jsem samozřejmě už nyní změny, které by měly podobným situacím v budoucnu předcházet, například to, že jsem od 1. 1. organizačními změnami veškeré právníky, kteří rozhodují o podobných smlouvách, kteří je připomínkují, kteří je připravují, zejména majetkoprávní, podřadil pod státního tajemníka a vyňal jsem tyto právníky z vlivu jak ministra, tak politických náměstků. Je to opatření, které je poměrně zřetelné, státní tajemník je nezávislý. Ochrana těchto lidí, kteří připravují podklady, je v tuto chvíli značná a měla by sloužit k tomu, aby dávali stanoviska nejen fundovaná, ale také nezávislá.

Přebírám rezort situaci, kdy pokladny rezortu rozhodně nejsou plné, řekl bych, že nejsou ani poloprázdné. Čelíme vnitřnímu dluhu, ten vznikl dlouhodobým zanedbáváním oprav a investic v rezortu. A musím říct, že mě netěšila situace na konci roku, kdy soudy, a potvrdí to advokáti, potvrdí to lidé, kteří pracují na soudech, kdy soudy neměly nejen na platby advokátům ex offo, ale často ani na vytápění a osvětlení svých budov. Tu situaci se podařilo vyřešit až úplně na tu poslední chvíli tu poslední možnou, podařilo se to vyřešit už mé předchůdkyni, byť ani přesto nejsem spokojen, protože si přenášíme do příštího roku dluh skoro 100 milionů korun.

Musím konstatovat, že platy administrativních pracovníků soudu jsou z velké části pod úrovní zaručené mzdy. K tomu se ještě vrátím. Nicméně to je dluh, který tady trvá možná více než dekádu, který tady trvá mnoho let a je to náš společný dluh. Nicméně v návrhu rozpočtu, který byl připraven předchozí vládou, chybělo 620 milionů korun na to, aby mohlo dojít ke dříve již slíbenému navýšení platů zaměstnanců soudů, nemyslím soudců, ale těch administrativních zaměstnanců soudů a státních zastupitelství alespoň o 2 000 korun měsíčně. My v tuto chvíli hledáme cestu samozřejmě s paní ministryní financí, jak tento ostudný stav změnit, jak ty platy alespoň symbolicky navýšit a já budu doufat, že se nám to povede a když ne teď, tak v té nejbližší budoucnosti.

Musím říct, že mě překvapilo jedno z rozhodnutí bývalého vedení Ministerstva spravedlnosti, a to, že byla obsazena oproti zvyklostem téměř všechna volná místa soudců a státních zástupců. To, že byla obsazena, znamená jediné. Platy soudců a státních zástupců, jsou nemalé. A ve chvíli, kdy v roce 2024 byl ten plat průměrný přibližně 180 000 korun měsíčně, v tuto chvíli se blíží k 200 000 korun měsíčně, podotýkám, průměrný plat, ne plat nějakého vyššího soudce, je to průměrný plat, tak stoprocentní obsazenost znamená, že ty výdaje státního rozpočtu jsou opravdu na hranici a znamená to, že ty peníze, které platíme soudcům a které nešetříme tím, že bychom například měli neobsazenost tak, jak to bývalo v minulosti tři, pět nebo více procent, tak nemůžeme použít ve prospěch zaměstnanců administrativních, kteří mají opravdu ostudně nízké platy.

Já vím, že není jednoduché pro žádného ministra získat prostředky navíc. Jsem realista a vím, že je to věc, která je pohodlná říct si o další prostředky a nedělat nic, takže činím kroky a připravuji návrhy tak, abychom získali prostředky úsporami v rezortu.

Demografický vývoj se v naší zemi měnil. A to, co se ale neměnilo, je soudní mapa. My máme dnes podobnou soudní mapu, jakou jsme měli v šedesátých letech minulého století, a to je věc, která je, myslím k zamyšlení. Máme 86 okresních a obvodních soudů a před námi je rozhodnutí, zda některé z těchto soudů nesloučit právě proto, aby ta správa soudů, nikoliv počet soudců, ale správa soudů byla efektivnější.

Počet soudců by zůstal zachován, ale každý soud, tak jak to znáte, má tu poměrně reprezentativní budovu, já jsem za to rád, myslím, že jsou to důstojné budovy v okresních městech, ale má nejenom tu budovu, kterou trvale musíme udržovat a vytápět, byť třeba není zcela naplněná, ale ten soud má bez ohledu na to, kolik má soudců, třeba i šest, tak má svého předsedu, místopředsedu, má svého správce budovy, mnohdy bezpečnostního ředitele, účetní a další pozice.

U malých soudů navíc je velmi obtížná specializace. Často se stává, že o vazbách rozhodují soudci, kteří se specializují na civilní právo, anebo právě například o předběžných opatřeních k nezletilým dětem rozhodují soudci trestní. Protože tam je jich tak málo, že když jsou dovolené nebo nějaké mimořádné události, tak prostě nejsou soudci schopní sloužit služby tak, jak je potřeba, aby byla zajištěna specializace. Aby ta specializace smysluplná mohla fungovat, tak každý soud podle názoru odborné veřejnosti by měl mít alespoň 25 soudců. Chci konstatovat, že více než 60 procent soudů okresních toto číslo dnes nenaplňuje. Máme soudy, kde je sedm soudců, 10 soudců, 12 soudců, máme soud, kde je soudců 70. Myslím si, že tato čísla hovoří sama za vše.

No a proč prosazuji tu specializaci? Protože ta specializace objektivně zvyšuje kvalifikaci soudců, protože když rozhoduji stejnou věc pořád dokola, stejnou oblast, mohu se v ní vzdělávat, mám na ni čas a samozřejmě se zvyšujícím se počtem vyřízených případů se dá říct, že moje rychlost je taky vyšší. Takže zvyšuje rychlost, zvyšuje kvalitu a já jsem přesvědčen, že s ohledem na možné úspory má smysl debatovat s veřejností, debatovat s vámi a debatovat samozřejmě i se samosprávami o tom, jestli náš státní rozpočet v této situaci si může udržet tak rozsáhlou síť soudů, kterou dnes máme. Od počátku jsem říkal, že rozhodně nesmí jít o tupé škrty, nesmí jít o to, že uděláme pomyslnou čáru u soudů, které mají 20 nebo 25 soudců. Musí tam být zohledněna dostupnost jednotlivých regionů, musí být zohledněno to, že například někde si budovu pronajímáme zčásti, jinde ji máme svou, ale nevyužitou, jinde ji máme opravenou, někde ji máme před rekonstrukcí. To vše musíme zvážit, a proto chci, aby ty úspory, které by tato věc mohla přinést, byly chytré, nikoliv tupé.

Samozřejmě nejlepší cestou k úsporám je digitalizace. Bohužel ta situace tady je ještě horší než v případě té soudní mapy. Já jsem nastoupil na ministerstvo v polovině prosince. Ještě před mým nástupem těsně začalo docházet k výpadkům celé řady IT systémů, nebylo možné zapisovat do obchodního rejstříku. Nám se s obrovským vypětím sil, a za to všem těm, kteří na tom pracovali, moc děkuji, podařil odvrátit kolaps na konci roku. Protože si nedovedu představit, kdyby poslední dva dny, třicátého, jedenatřicátého nemohly probíhat zápisy do obchodního rejstříku, když probíhají fúze, změny, všichni na konci roku finišují a chtějí zapsat nějakou změnu a nemohou s ní počkat na 2. nebo 3. ledna. Tak nakonec se to podařilo. Já se omlouvám všem, kteří s tím měli problém, kteří museli navštívit notáře nebo soud nebo čekat na rozhodnutí soudu několik dní. Podařilo se to. Nicméně tohle jsou důsledky toho, že řada těchto systémů je buďto dodavatelsky podceněná, anebo vůbec je ten systém hardwarů a celého toho systému málo robustní. My samozřejmě musíme najít rychlá řešení. Mně v tuto chvíli nezbývá, než se mnohdy veřejnosti omlouvám za to, že ty systémy nefungují. Jednáme, jak se dá. Jak jsem již uvedl, v tuto chvíli by všechny systémy měly fungovat. Já věřím, že se nebude opakovat ten výpadek a že ta naše opatření budou účinná.

Dalším projektem, který by měl uspořit peníze rezortu, je projekt elektronického spisu. Ten elektronický spis je klíčový. Zjednodušeně řečeno, místo toho, abychom měli objemné spisy, které mají někdy metry, někdy desítky metrů papíru v sobě, které se velmi těžko převáží, které se musí převážet vždycky z jednoho soudu na druhý, když se rozhoduje odvolání, kdy advokát nebo účastník řízení musí přijít na ten soud se podívat do toho spisu, co v něm je, tak tohle všechno má nahradit elektronický spis, který si každý asi dokážeme představit. Prostě ten spis bude elektronický a já se doma z počítače nebo odkudkoliv budu moci podívat na to, co je nového ve spise, mohu si ty dokumenty stáhnout a pracovat s nimi.

Bohužel, přestože tento projekt byl vysoutěžen už na konci období minulé vlády, tedy na podzim roku 2021 a měl být podle smlouvy hotov nejpozději v září 2023, tak doposud dokončen není. Bylo proinvestováno 116,5 milionu korun, celkové výdaje činí 148 milionů a v případě, že nedokončíme tento projekt do podzimu tohoto roku, tak přijdeme o 100 milionů korun z evropských fondů. Já jsem měl včera shodou okolností debatu s představiteli justice a s odborníky, které jsem si přizval na IT, abychom se k tomuto projektu postavili co nejrychleji čelem. No a bohužel z řad soudců zaznívá jednoduchá zpráva. My vůbec nevíme, jestli ten projekt je opravitelný, dokončitelný, jestli vůbec, když se vám to podaří, což by byl zázrak, tak jestli vůbec bude využitelný. A především stesk po tom, že s nimi nikdo mnoho měsíců až let nemluvil o tom, co justice potřebuje, jak ten projekt má vypadat. Musím říct, že je příznačné, že jsem ihned po svém jmenování zastavil výplatu téměř půl milionu korun, které měly být vyplaceny úředníkům, kteří pracovali na tomto projektu, za "úspěšné" plnění úkolů v přípravě projektu eSpis. Bylo to pro mě překvapení a myslím si, že pokud budeme rozdělovat někdy na Ministerstvu spravedlnosti odměny, tak bychom je měli dávat za dobře odvedenou práci, nikoliv za špatně odvedenou práci.

Jak jsem říkal, včera jsme zahájili krizové řízení projektu eSpis, stanovili jsme si jasnou odpovědnost, provedl jsem změny v organizaci ministerstva, vše má dnes jednu hlavu, spadá to pod jednu sekci, přivzal jsem další odborníky a teď nás čekají tvrdá jednání s dodavatelem, která samozřejmě budou probíhat i za přítomnosti představitelů justice, kterým děkuji za to, že jsou ochotni tomu ten čas věnovat. My se pokusíme tento projekt dotáhnout. I když to dnes vypadá nereálně, tak mně nic jiného nezbývá. Já nechci, abychom promarnili ty prostředky, které už tam byly využity a udělám vše pro to, abychom v září, doufám, mohli projekt úspěšně dokončit.

Já vím, že tady nejsem od toho, abych řešil minulost, ale chtěl jsem, abyste věděli, v jakém stavu rezort přebírám a že bohužel řada projektů, které bych rád činil jako nové, musí počkat, musí jít stranou, protože musíme dokončit nejdříve ty staré a poprat se s těmi problémy, které jsou.

Nyní k vládnímu programovému prohlášení a prioritám v oblasti spravedlnosti. Už toto prohlášení na začátku říká, že spravedlnost je základem důvěry občanů ve stát, a proto ji musíme chránit a vytvářet podmínky, aby byla skutečně naplněna. Já bych chtěl udělat všechno pro to, aby spravedlnost nebyla jenom prázdným pojmem, protože Ministerstvo spravedlnosti netvoří jenom ta budova nebo ten nápis na zdi nebo ta pasáž kompetenčního zákona, která definuje, co máme a nemáme dělat, ale tvoří ji právě ta zásadní myšlenka, že máme se snažit o to, aby byla naplněna spravedlnost ve sporech lidí a vůbec v celé společnosti. Našimi hlavními cíli a mými hlavními cíli jako ministra spravedlnosti, je ochrana svobody slova a soukromí, ochrana života a zdraví občanů, boj s korupcí a v neposlední řadě i posílení práv občanů vyjadřovat se k věcem veřejným přímo prostřednictvím referenda.

Z oblasti trestního práva mohu zmínit, že předložíme novelu trestního zákoníku, která zpřísní postihy za násilí vůči zranitelným skupinám, zejména seniorům, ženám, dětem, a chci, aby pachatelům byly konečně ukládány adekvátní sankce.

Já se nemohu a nechci smířit a nebudu se smiřovat s tím, že pachatelé znásilnění, pohlavního zneužívání nebo jiné závažné násilné trestné činnosti odcházejí od soudu s podmínkami. A myslím, že taková doba by měla skončit. Budeme, a to velmi tvrdě, bojovat s organizátory drogového obchodu a budeme přísněji postihovat ty, kteří pod vlivem alkoholu nebo drog opakovaně ohrožují ostatní. Řeknu příklad - jízda pod vlivem, ať už drog nebo alkoholu, ujíždění policii, nerespektování zákazu řízení.

Myslím, že kdo z nás sleduje občas zprávy, tak ví, že dosavadní systém je evidentně neúčinný a že vedle zabavování vozidel musíme najít účinnější způsob trestání, například cestou krátkých, ale rychle uložených a vykonatelných trestů odnětí svobody místo toho, aby jednotliví pachatelé řetězili podmínky, takže byli odsouzeni k jedné podmínce, druhé nebo třetí a než soud tuto věc promění, stane se řada neštěstí.

Musíme si uvědomit, že pro řadu pachatelů, kteří se rozhodli, že nebudou respektovat žádná pravidla, uložený podmíněný trest neznamená nic jiného než že vyzráli na společnost a že jsou zproštěni, že se jim nic nestalo. Takže určitě podmíněný trest patří do našeho právního řádu, má svůj smysl, ale jeho užívání musí být s rozumem.

Chtěl bych konstatovat, že jsme se rozhodli, že vrátíme trestnost neplacení výživného. 1. ledna bylo propuštěno 303 odsouzených osob, kteří byli ve vězení za neplacení výživného. Tito lidé od bývalé vlády dostali šanci. A já jsem jim hned ten den vyslal jasný signál, který je jednoznačný. Starejte se o své děti, plňte vyživovací povinnost. Pokud to činit nebudete, budete postiženi i podle trestního práva.

Naše vláda staví zájem dítěte nad zájmy ostatní, to znamená, zájem dítěte bude ten hlavní, který budeme chránit, a to i trestním zákoníkem. Abychom ale neztráceli čas vládní novelou, tak jsem se rozhodl a dohodl se s poslankyněmi a s poslanci, s paní předsedkyní klubu Malou, že společně připravíme návrh, předáme ho poslancům zřejmě už příští týden a vy budete mít jako poslankyně a poslanci tento návrh ve dvou variantách. Jak s ním naložíte, to bude na vás. Jedna je úplný návrat k předchozímu stavu a druhá je zavedení trestnosti všech jednání neplacení výživného s výjimkou nedbalostního.

Já bych se chtěl ohradit proti tvrzením, že vězení rodičů dětem nic nepřinese, že ty děti jsou vlastně na tom stejně nebo jsou na tom dokonce hůř, protože ti jejich rodiče jsou ve vězení a potom taky neplatí vyživovací povinnost. No, problém je v tom, že ti rodiče jsou ve vězení právě proto, že předtím neplatili na ty děti, že se o ně nestarali, že buď neplatili vůbec, nebo téměř vůbec a vyhýbali se placení výživného. A naopak ve vězení, pokud jsou, tak 60 procent práceschopných vězňů pracuje a ty peníze, které vydělají, přednostně odvádí právě na výživné svým dětem.

Myslím, že nejde jen o ty děti rodičů nebo o ty, kteří skončí ve vězení, ale jde taky o tisíce dětí, které dostávají výživné a dostávaly do konce loňského roku právě proto, že jejich rodiče pod hrozbou trestu odnětí svobody raději zaplatili a ty peníze dětem poslali, než aby tomuto trestu čelili.

Vládní programové prohlášení hovoří také o trestní odpovědnosti. My neslibujeme, protože na tom ještě doposud nebyla shoda a uvidíme, jak proběhne odborná debata, že snížíme věk trestní odpovědnosti. Je mi jasné, že budou zaznívat rozdílné názory jak odborné veřejnosti, tak laické, tak samozřejmě budou různé názory tady ve Sněmovně, bude nás to rozdělovat nikoliv na vládní a opoziční lavice, ale každý k tomu bude mít nějaký svůj přístup. Osobně, a zdůrazňuji osobně, není to názor tedy vlády, je to můj osobní názor, si dovedu představit, že v případech těch nejzávažnějších násilných trestných činů jako je vražda nebo dokonce dvojnásobná trojnásobná vražda bychom měli uvažovat o snížení trestní odpovědnosti na 13 let, protože myslím, že každý v tomto věku ví, že se nemá krást, nemá se loupit, ale jednoznačně každý z těch třináctiletých čtrnáctiletých ví, že se nemá vraždit.

A myslím, že s tím, jak roste brutalita dětských pachatelů a horší se duševní zdraví mladé populace, tak ty smutné případy budou spíše přibývat než naopak, takže možná budeme muset hledat recept na to, jak to změnit, ale jak říkám, otevřeme tu debatu a budeme se bavit o výhodách a nevýhodách tohoto systému.

Musíme také snížit recidivu dospělých pachatelů, která je poměrně vysoká v České republice. A je evidentní, že nejrizikovějším obdobím je propuštění vězně na svobodu. No, možná pro běžného člověka to není úplně pochopitelné, ale když si uvědomíte režim ve věznici, tak toho odsouzeného ráno někdo vzbudí, dá mu snídani, odveze ho do práce, řekne mu, co má dělat, pak ho odveze z práce, dá mu nějaké osobní volno, zajistí zdravotní péči, zajistí mu komunikaci s okolím a v podstatě ti lidé už nejsou mnohdy po mnoha letech vězení zvyklí na to, jak se mají venku chovat, co mají činit, aby se postarali sami o sebe. Takže my musíme razantně změnit výchovu, vzdělávání těch odsouzených a musíme je také připravit na život venku, musíme zabránit tomu, aby se vraceli do původního prostředí a do těch starých kolejí a znovu začali páchat trestnou činnost.

Není to jednoduché, není to levné a my určitě posílíme výchovné programy ve věznicích, zvýšíme přípravu na propuštění a budeme se snažit i hledat práci těmto lidem, kteří budou propouštěni.

Myslím, že není bez významu ani to, že 70 procent lidí nastupujících do výkonu trestu je závislých na drogách, což je samozřejmě velký problém, kterému bude čelit celá společnost a je to věc, se kterou si neumíme poradit jednoduše, ale můžeme investovat větší úsilí do toho, aby alespoň část z nich tuto drogovou dráhu opustila.

Musíme rozšířit použití elektronických náramků a domácího vězení. Rád bych je více rozšířil v případech podmíněných propuštění tak, aby právě přechod na svobodu nebyl jeden den ve věznici, druhý den mohu si dělat, co chci. Možná právě to domácí vězení a elektronický náramek by mohly způsobit, že někteří pachatelé a někteří propuštění a odsouzení už se nestanou znovu pachateli trestných činů.

Budeme investovat do výstavby hal ve věznicích určených pro práci vězňů. Ty prostředky najdeme ve svém rozpočtu a já chci, aby vězni získávali jak pracovní návyky, tak určité nové dovednosti, které mohou využít v civilním životě.

Digitalizace nemine ani věznice. Vězni si budou část věcí zajišťovat přímo prostřednictvím digitálních kiosků tak, aby se jak se naučili digitálním dovednostem, tak aby zaměstnanci věznic netrávili neproduktivní čas byrokracií a aby se věnovali tomu, čemu mají primárně, a to je práci s vězni.

Slíbili jsme také v programovém prohlášení, že podpoříme jasné spravedlivé nastavení pravidel nutné obrany. Tedy každý by měl mít právo bránit svůj domov, život a majetek před nezákonným napadením bez obav, že bude následně stíhán.

A slíbili jsme, že se zasadíme o zlepšení platových podmínek, a o tom už jsem hovořil na začátku, jak zaměstnanců soudů a státních zastupitelství, tak i zaměstnanců Vězeňské služby, o tom už hovořil pan premiér, a samozřejmě všech zaměstnanců státu.

My musíme něco udělat, protože přestože Vězeňská služba ročně přijme více než pět set nových příslušníků, tak nám stále chybí přibližně devět procent z nich v tom běžném provozu, a to samozřejmě ohrožuje bezpečnost jak těch zaměstnanců, kteří tam pracují, tak i veřejnosti v případě, že by došlo k nějaké mimořádné události, vzpouře, útěku a podobně.

Slíbili jsme, že zmodernizujeme trestní řád, občanský soudní řád tak, aby odpovídaly potřebám 21. století a zajistily spravedlnost všem stranám. Já bych rád, abychom přiblížili občanský zákoník potřebám digitální doby a jsem rád, že už nyní ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu je připraven zákon o digitální ekonomice, který tedy doplní institut elektronického obchodu.

Nemohu nezmínit, že chceme zvýšit kvalitu rozhodování justice. Já jsem pro to a budu tvrdě prosazovat to, abychom zavedli povinné průběžné vzdělávání soudců a státních zástupců. Justiční akademie, která spadá pod Ministerstvo spravedlnosti, již dostala ode mě tento úkol, aby tento systém připravila v co nejkratší době. A jsem připraven jako ministr spravedlnosti hájit pozici, že zavedení povinného vzdělávání soudců není zásahem do jejich nezávislosti, jak někteří soudci podle mého názoru chybně tvrdí.

Bez celoživotního vzdělávání soudců nebudeme mít rychlou a kvalitní justici. A přestože se velká část soudců dobrovolně vzdělává a já jim za to děkuji, tak bohužel ti, kteří dělají mnohdy ty opakované chyby a problémy celému systému, tak na těch školeních nepotkáte. Tak je to logické. Takže kdo jiný by se měl podle mého názoru povinně vzdělávat než lidé, kteří mají plat téměř 200 000 korun v průměru měsíčně a kteří mají jistotu výkonu své funkce až do sedmdesáti let. Myslím, že to není něco, co by bylo neospravedlnitelné, pokud jim (to) chceme uložit.

Chci také, aby se zvýšila prostupnost mezi právnickými profesemi, protože konkurence osobností a odborníků určitě spíše kvalitu zvýší, než jakési uzavírání do pomyslných cechů.

Musíme a budeme dbát i na odpovědnost za fungování soudců a státních zástupců. Já jsem se rozhodl, že budeme důsledně vymáhat škodu vzniklou zaviněním nebo porušením povinnosti ze strany soudců a státních zástupců. Mimo jiné proto prodloužíme promlčení regresní náhrady, tedy doby, po kterou je možné požadovat po soudci nebo státním zástupci náhradu škody, kterou svým nezákonným konáním nebo opomenutím způsobil. Dnes je tato lhůta krátká. Stává se, že se sice zjistí, a dokonce soud konstatuje, že došlo k pochybení soudce nebo státního zástupce, že tam byla chyba, byla škoda a stát ji zaplatil. No, ale už ta lhůta je tak krátká, že když se to zjistí po šesti letech nebo po sedmi, kdy ten spor skončí, tak už nemůže nikdo po nikom nic vymáhat. Tak to změníme. Nově by ta lhůta měla být deset let.

Slíbili jsme, že provedeme důkladné zhodnocení fungování exekučního systému a systému oddlužení. Navrhneme opatření, která posílí spravedlnost a efektivitu. Já vím, že dluhy se mají platit a myslím si, že by to tak mělo být ve slušné společnosti. Současně ale je třeba, aby při jejich vymáhání nedocházelo k excesům, nezákonnostem. A musíme také zlepšit fungování chráněného účtu, o tom už jsme dohodnuti s panem poslancem Nacherem. Ten účet tak, jak je dnes v zákoně nastaven, v zásadě nikdo nevyužívá, protože je prakticky nepoužitelný. A my to musíme rychle změnit, aby se lidé neskrývali v šedé zóně a aby ti, kteří jsou v exekucích, využívali běžné účty a fungovali, pracovali a odváděli daně.

Zásadní téma pro tuto vládu je svoboda projevu. Padlo to tady několikrát z úst vládních kolegů. Já budu usilovat o to a budu určitě chtít, abychom zamezili zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory a veřejné postoje.

Svoboda projevu, bylo to tady zmíněno, je nedotknutelná. A trestní právo nemá být a nesmí být nástrojem k trestání názorů, třebaže ty názory jsou menšinové. Bez svobody slova není a nebude demokracie. Stejně tak musíme chránit soukromí občanů. Já nechci, aby někdo kontroloval zprávy, které si soukromě posíláte se svými rodinami. A nechci, aby tato země se stala zemí, kde bude řádit Velký bratr.

Na posledním místě uvedu něco, co možná je nejzásadnější, a to je demokracie. Demokracie jako vláda lidu. My bychom rádi společně odstranili dluh, který je tady už po desetiletí, tedy to, že nemáme zákon o celostátním referendu. Tedy občané o klíčových otázkách veřejného významu nemohou rozhodnout přímo, pouze ve volbách a my bychom jim toto právo rádi dali. Dopředu jsme se zavázali, že referendum neumožní hlasování o vystoupení z Evropské unie a ze Severoatlantické aliance. Nicméně ta podoba referenda tak, jak bude navržena a bude na debatě, která doufám, že povede k tomu, že byť pro tento zákon potřebujeme ústavní většinu, tedy nestačí pouhé hlasy vládní koalice, že společně přesvědčíme potřebný počet hlasů, že právo rozhodovat nemá náležet jen poslancům, ale v těch výjimečných případech mají o tom, zda si přejí rozhodnout přímo, rozhodnout voliči a mají právo v tomto hlasování se vyjádřit přímo. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí ministr dopravy, pan Bednárik. Pane ministře, prosím, ujměte se slova. A připraví se pan ministr Plaga.

Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milé kolegyně, milí kolegové, vystupuji dnes před Poslaneckou sněmovnou s plným vědomím odpovědnosti vůči občanům České republiky. Doprava je totiž pro většinu z nich každodenní realitou. Není to abstraktní téma a ani politická teorie. Je to služba, kterou lidé využívají každý den. Občané od rezortu, které teď a tady reprezentuji, očekávají výsledky. Očekávají, že při přesunu z jednoho bodu do bodu jiného za pomoci libovolného módu dopravy bude zajištěna jejich bezpečnost, plynulost přesunu a spolehlivost dopravních systémů.

Rozvoj dopravní infrastruktury zajistíme jedině smysluplnými investicemi. Doprava není ideologie. Jsou to prostá fakta, kde fungují fyzikální veličiny jako čas, vzdálenost a hodnota za peníze.

Doprava je taky služba. Je to služba rodičům, kteří vozí děti do školy. Je to služba lidem, kteří každý den dojíždějí za prací. Je to služba lidem se zdravotním postižením, pro které je mobilita otázkou fungování ve společnosti. Je to služba firmám, které potřebují dostat své zboží včas a za konkurenceschopné náklady k zákazníkům. A je to také služba regionům, které bez kvalitního dopravního spojení ztrácejí šanci na rozvoj.

Když doprava funguje, málokdo si ji vůbec všímá. Když selže, pocítí to celá země, a to okamžitě. Výstavbu dopravní infrastruktury nelze řídit v rytmu volebních období. Nerozhoduje jeden ministr ani jedna vláda. V dopravě rozhoduje kontinuita, předvídatelnost a důvěra. Proto je dnešní hlasování o důvěře vládě z pohledu dopravy mimořádně důležité. Nejde o politický souboj. Jde o schopnost státu držet dlouhodobý udržitelný směr a tempo. Tohle není sprint, tohle je maraton, tohle není stříhání pásek nebo klepání základních kamenů. Tohle je prostě těžká práce. Rozhodnutí, která dnes činíme, budou ovlivňovat život lidí ještě za deset, dvacet i třicet let.

 

Ministr dopravy ČR Ivan Bednárik: Tak jako dnes my všichni tady jsme uživateli výsledků práce našich předchůdců, stejně tak jednou někdo bude profitovat z našich rozhodnutí a hodnotit je s absolutním nadhledem každodenního uživatele.

Jako ministr dopravy proto vnímám důvěru vládě také jako důvěru v řízení tohoto rezortu. Každé přerušení rozběhnutých projektů, každá změna směru a každé zpochybnění již přijatých rozhodnutí se v dopravě projeví velice rychle v podobě zpoždění, prodražení staveb a ztráty důvěry veřejnosti. Důvěry veřejnosti, kterou získáváme velmi těžko a můžeme ztratit velice rychle. Proto je důležitá nejen odborná, ale i veřejná diskuse.

Důvěra je v dopravě klíčová. Občané a firmy od státu neočekávají zázraky, očekávají předvídatelnost a funkčnost, očekávají, že když se rozhodne o výstavbě silnice, železnice nebo jiné infrastruktury, toto rozhodnutí bude platit a bude dotaženo do konce. Očekávají, že stát nebude každý rok měnit priority nebo politické nálady, ale že bude držet dlouhodobý, realistický a primárně pro mě nejdůležitější ufinancovatelný plán.

Doprava není místem pro experimenty ani pro zkratkovitá řešení a ani pro snílky. Funkčnost a udržitelnost nejsou proklamační hesla, ale jsou základem DNA pro dopravní infrastrukturu. Proto chci jasně říct, jaké jsou priority vlády v oblasti dopravy, jak chceme zajistit funkční a spolehlivou infrastrukturu a jak budeme investovat tak, aby to odpovídalo potřebám občanů i možnostem státu a ekonomiky.

Budeme se řídit třemi principy: stabilním financováním, transparentním řízením investic a jasnou prioritizací projektů podle jejich přínosu pro společnost a pro rozvoj hospodářství a ekonomiky země - a nejen Česka, ale i našich sousedů. Jsme srdcem Evropy a dopravní infrastruktura jsou žíly a tepny, z kterých profituje celý středoevropský prostor.

Ministerstvo dopravy a jeho investorské organizace se v následujícím období zaměří především na výstavbu páteřní sítě silnic a dálnic a na rozvoj železniční infrastruktury. Naším cílem jsou zlepšené měřitelné veličiny, a proto také v programovém prohlášení k dopravě najdete mnoho konkrétních a měřitelných úkolů.

Rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026 nastavujeme a diskutujeme uvnitř vlády tak, abychom mohli pokračovat v realizaci klíčových projektů, které jsou investicí do budoucna této země. Zároveň ale jasně říkám - nebudeme utrácet bezúčelně. Každá investovaná koruna musí mít smysl.

Tam, kde to bude ekonomicky opodstatněné, využijeme PPP projekty. Cílem je rozvoj infrastruktury a udržení zadlužení pod kontrolou.

Dalším dílčím cílem je zlepšit poměr vynaložených prostředků na dosažení výsledků. Bez důrazu na efektivitu by byla moje práce polovičatá a já polovičatou práci dělat nechci.

Mohl bych teď jednoduše přečíst programové prohlášení a pak detailně o každém jednom z bodů vést diskusi. Rád bych se ale dnes soustředil na absolutní priority.

Je nevyhnutelná legislativní evoluce liniového zákona. Chceme stavět rychleji a levněji. A věřím, že pro tyto změny najdeme podporu napříč politickým spektrem.

V silniční infrastruktuře budeme pokračovat ve výstavbě klíčových úseků D11, D6, D35, D3, Pražského okruhu, D49 a D52. Dopravu vnímáme také jako součást bezpečnosti státu, i proto část strategických infrastrukturních staveb chceme financovat jako výdaje na obranu. A také chceme využít evropský nástroj SAFE, pokud to bude ovšem ekonomicky výhodné.

Velkou pozornost věnujeme železnici. Chceme bezpečnější, rychlejší a konkurenceschopnější železniční dopravu. Modernizujeme přejezdy, do roku 2029 vybavíme hlavní koridory systémem ETCS a postupně zvýšíme rychlost až na 200 kilometrů za hodinu na desítkách kilometrů tratí.

Rozšíříme také elektrizaci železnic. Je to nutné nejen z hlediska ekologie, ale i provozních nákladů a zvýšení konkurenceschopnosti. Za mě elektrizace železnic je jediná smysluplná elektromobilita dneška.

Za klíčový úkol považuji zastavení úbytku nákladní železniční dopravy. Česká republika je tranzitní zemí. Pokud chceme, aby dopravní mix zůstal vůbec funkční, musíme vytvořit podmínky pro přesun části nákladní přepravy ze silnic na železnici. Jinými slovy, prvním krokem u dnešní reality je zpomalit odliv přeprav z kolejí na asfalt, ne proti silniční dopravě, ale ve prospěch celého systému. Pokud nebudeme naslouchat českým exportérům a našemu průmyslu a nezajistíme, aby byl železniční nákladní segment konkurenceschopný, způsobíme nedozírné škody národnímu hospodářství.

Jako tranzitní země neseme odpovědnost nejen vůči vlastním občanům, ale i vůči plynulosti dopravy v Evropě. Pokud tuto realitu nepochopíme a nebudeme řešit systémově, zaplatíme za ni všichni v podobě přetížených silnic a dálnic, vyšších nákladů na údržbu infrastruktury a zhoršení kvality života v regionech. Mezi vylidněním některých regionů a nekvalitní dopravní infrastrukturou vidí přímou úměru i laik.

Nemohu opomenout ani vysokorychlostní tratě. U všech plánovaných úseků důkladně prověříme jejich smysluplnost a tam, kde bude přínos jasný, budeme pokračovat v přípravě. Ještě v tomto roce by mělo být zřejmé, kolik do finančních vzorců budeme moci doplnit zdrojů z evropského kofinancování. Zatím je neznámá jedna veličina, a to kofinancování pomocí peněz z CEF III nebo nových operačních programů.

V oblasti letecké dopravy má vláda jasnou prioritu - modernizaci Letiště Václava Havla, a to včetně kolejového spojení s Prahou.

Ve vodní dopravě zachováme strategický přístup České republiky k moři prostřednictvím území v Hamburku.

Pokud hovoříme souhrnně o všech módech dopravy, musím zmínit i moderní technologie, tedy aplikační řešení, automatizaci, robotizaci a využití umělé inteligence. Tyto nové technologie mohou zlepšit - a pokud budou správně implementovány, tak také zlepší - dopravu a dopravní řešení. Tady máme neskutečnou výhodu, protože český průmysl patří mezi světové lídry v inovacích, proč to nevyužít. Český know-how a šikovnost našich firem musí dostat větší prostor.

Jednou z priorit vlády je dostupná doprava pro všechny. Proto se vrátíme ke slevám na jízdné pro studenty a seniory ve výši 75 procent. Osobně předpokládám, že i to pomůže vrátit objemy cestujících ve veřejné dopravě na úroveň v období před covidem.

Na závěr chci zmínit evropské regulace. Česká republika bude prosazovat taková řešení, která posilují konkurenceschopnost dopravy. Nepodporujeme zákaz výroby automobilů se spalovacími motory po roce 2035. Další regulace tohoto typu by poškodily průmysl, dostupnost individuální mobility a nakonec i to životní prostředí.

Programové prohlášení je naším závazkem vůči občanům. Mým cílem je funkční infrastruktura, dokončená dálniční síť a kvalitní železnice postavené s respektem k penězům všech daňových poplatníků.

Věřím, že Poslanecká sněmovna této vládě vysloví důvěru. Ministerstvo dopravy i já osobně, budeme otevření spolupráci, diskusi i dobrým nápadům, protože doprava není o ideologii, je o dobrých řešeních pro lidi.

A dovolte starý železničářský pozdrav Hlásím se službě. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, a budeme pokračovat. Nyní vystoupí pan ministr Robert Plaga, připraví se pan ministr Aleš Juchelka.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, ctěné vládní kolegyně, vládní kolegové, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám představil priority v oblasti školství naší vlády. Mohl jsem k tomu samozřejmě přistoupit tak, že bych vzal teď vládní programové prohlášení a na jednotlivých bodech vám ukázal, co se předchozí vládě nepovedlo. Mohl bych mluvit o financování, mohl bych se zastavit u obsahu vzdělávání pro základní školy, kde se rozchází situace v terénu s tím, co bylo deklarováno, ale to se ke školství nehodí.

Já jsem se ke školství snažil přistupovat tak, jak myslím, a doufám, že to máte i vy, že to je věc, která je nadčasová, jakákoliv věc, která se povede této vládě poté, co obdrží důvěru, tak se projeví ve školství až s velkým odstupem let. Proto si stále myslím, jako jsem si to myslel dřív, že školství by mělo být v rámci možností apolitickou prioritou celé Sněmovny. Proto vládní programové prohlášení si přečíst můžete, budeme o něm určitě diskutovat na různých fórech, včetně výboru pro školství, ale to, co vám chci teď říct, je v podstatě apel na celou Sněmovnu bez ohledu na to, jestli jste koalice, nebo opozice.

Dejme, prosím, našim dětem budoucnost, protože, a je to pozitivní projev, podotýkám, máme na čem stavět. Já osobně chci žít v zemi, které se daří a kde nám všem bude dobře, na kterou můžeme být hrdí a která je tak bohatá, že nemusíme počítat každou korunu. Proto je z mého pohledu nejdůležitější dobře vychovávat a vzdělávat naše děti.

Před šesti lety, více než šesti lety jsme společně zformulovali a následně schválili vizi, kam české školství posunout, Strategii 2030+, tu se doposud nepodařilo naplnit. A to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl vrátit do politiky a proč jsem se chtěl stát znovu ministrem.

Další pozitivní, fakt. Naše děti na tom vůbec nejsou špatně. Díky vysokému nasazení mnohých učitelů a ředitelů škol, ale i všech ostatních lidí ve školství, dosahujeme slušných výsledků navzdory nedostatku financí.

Dokázali jsme jako společnost, respektive učitelé, všichni pedagogičtí pracovníci, nepedagogičtí, zvládnout covid i přijmout mezi sebe přes 50 000 dětí prchajících před válkou z Ukrajiny. Učitelé, ředitelé a další lidé ve školách si za to dnes zaslouží nejenom respekt, ale i solidní ocenění.

Některé problémy nás trápí, řekl bych, dlouhodobě a rapidně se měnící svět na nás klade nové a nové požadavky. Za prvé, až příliš mnoho dětí trápí psychické problémy, školu a učení nesnáší. Ale ne, že by to bylo v přímé souvislosti. Stále hledáme, jak pomoci k dobrému vzdělání dětem se špatným zázemím doma, nemůžeme si dovolit je ztratit, jakkoliv se nám nelíbí, že se jejich rodiče o ně nestarají. Toto je povinnost státu, toto je jedna z priorit Strategie 2030 +, rovný přístup ke vzdělání na všech úrovních.

Děti si nemohou na střední škole vybrat obor, který by si přály. Mnohé obory ani neodpovídají potřebám měnící se ekonomiky a světa a vůbec ne budoucnosti. I to je potřeba změnit. Chceme být úspěšnou a prosperující zemí, ale máme skoro nejméně nejvzdělanějších lidí v Evropě. Výsledky našich dětí jsou průměrné v mezinárodních srovnáních. Vzhledem k vynakládaným financím a podpoře do regionů i do vysokých škol je to sice dobré, ale myslím, že všichni víme, že máme, respektive ty děti mají na víc.

Až příliš často střídáme ministry školství a s nimi bohužel i ty priority, protože častokrát ty deklarované jsou sice hezké, ale ten výsledek se významně liší. Chci to změnit, chci na stranu moderního školství dostat celou Sněmovnu a jsem připraven pro to udělat vše, co bude v mých silách a v silách mých kolegů.

Jednoznačně navážu na Strategii 2030 + a chci přinést kontinuitu do vzdělávání a nabídnout našim dětem šanci na lepší budoucnost. Potřebujeme školy kvalitní, bezpečné a dostupné pro všechny.

Naše děti, mohou dosáhnout špičkových výsledků v matematice, čtení, přírodovědné gramotnosti. Každé má dosáhnout co nejvyššího vzdělání jak jen to je možné, bez ohledu na socioekonomický status, bez ohledu na tu rodinu, o které jsem tady mluvil. Dejme tuhle šanci, prosím, všem dětem bez ohledu na to, do jaké rodiny se narodí. Pokud byste to hledali ve strategii, stále jsme v prioritní ose 2. Dejme všem možnost připravit se na práci, kterou si vyberou a která naši společnost posune. Já nechci už ten boj mezi všeobecným vzděláním, mezi odborným vzděláním. Potřeba je vše a je potřeba, abychom vycházeli z talentu toho dítěte a ne uměle určovali tu cestu vzdělávací pro tu rodinu, pro to dítě.

Téma, které v souvislosti s covidem a v souvislosti s válečným konfliktem je možná úplně nejaktuálnější ze všech. Pomozme prosím dětem, aby byly odolné, aby se do školy mohly těšit a učily se s chutí. Odolnost, resilience, chcete-li, v sobě zahrnuje jak tu psychickou složku, tak tu složku fyzickou, kterou budeme řešit s novým ministrem Borisem Šťastným.

Aby se nám něco takového opravdu podařilo, budeme potřebovat úsilí nejenom nás všech ve Sněmovně a ve vládě, ale úsilí všech, kteří se na vzdělávání podílejí. Proto prosím, dejme školství vizi a dobré řízení. Potřebujeme dostatečné a stabilní finance. Ministerstvo, zřizovatelé, tedy kraje a obce musí být kompetentní a rozhodovat se na základě dat, to by byl ideální stav. Musíme vytvořit co nejlepší podmínky pro lidi ve školách, abychom těchto cílů společně dosáhli. Bez podmínek, bez podpory se to nestane. Budou to jen slova, dejme podporu všem učitelům a ředitelům škol, potřebujeme obsah vzdělávání pro členy školského výboru, rámcové vzdělávací programy, které jsou dobrým nástrojem v rukou učitelů. Potřebujeme špičkovou přípravu učitelů, ředitelů i dalších lidí ve školách, potřebujeme, aby měl každý možnost s ostatními sdílet, co umí a učit se od těch nejlepších. A aby za to byl, znovu opakuji, adekvátně odměněn.

Třetí apel, chcete-li priorita, neztraťme žádné dítě. Zajistit v systému vzdělávacím takové podmínky a podporu, která dokáže dovést ke skvělým výsledkům i děti, které neměly to štěstí na rodinné zázemí nebo naopak mají mimořádný talent. Podpora talentovaných je jedna z mých priorit. Už jsem jmenoval zmocněnce, který má zkušenost s touto oblastí, protože nejenom sportovci, ale i vědci jsou ti, kterými se můžeme pyšnit.

Čtvrtá priorita, ať každý získá kvalifikaci, se kterou se uplatní a která nás posune. Všechny děti mají odcházet s kvalifikací, se kterou uspějí v pracovním životě. To je ta provazba na trh práce skutečná, nikoliv deklarovaná, nikoliv řízená z centra nebo nějakými tabulkami. Co nejvíce dětí má dojít co nejdál, abychom se z montovny posunuli ke znalostní ekonomice. Zní to jako fráze, není to fráze. I u těch učňovských oborů, které jsem tady zmínil, tak 40 procent dětí nám odcházelo do montoven, místo abychom je viděli v těch řemeslech a nečekali jsme tak dlouho na instalatéra nebo kohokoliv dalšího.

To, co jsem teď řekl, je nejlepší cesta, jak dětem i naší společnosti zajistit prosperitu. Ano, něco to stojí, ano, vrátí se to, až tu, babičko, nebudete, to znamená, vrátí se to s velkým zpožděním, ale bude se to vracet desítky dalších let celé společnosti.

Nechci opomenout vysoké školy, protože musíme mít dostupné a kvalitní vysoké školy, každý talentovaný student, a ta podpora těch sociálně znevýhodněných nekončí střední školou, musí pokračovat na školy vysoké, aby každý talentovaný student měl možnost studovat, i když si to nemůže finančně dovolit. A samozřejmě, že to váže s tím, aby vysoké školy nabízely obory, které bych nazval obory budoucnosti, a musí být celospolečensky potřebné, ať je to zdravotnictví, ať jsou to moderní technologie, ale ať je to i psychologie a nebo obecně technické vzdělávání a tolik vzývané profesní studijní programy, které připraví studenty rovnou na praxi na ten výkon a nemusí být přeškolováni.

Já osobně bych chtěl připravit také zákon o zajišťování kvality ve vysokém školství, protože nemá to být nějaká debata o černých dírách a autonomních vysokých školách, ale máme také jedním dechem jako politici říct, bude kontrolována kvalita, české vysoké školy se posunou třeba v těch mezinárodních žebříčcích, kterých nejsem úplně zastáncem, ale určitě to nějaký obraz toho, jak si stojíme, je.

 

 

 

 

 

 

To, co bych chtěl vypíchnout, je program Erasmus Erasmus Plus a chtěl bych se zasadit o navýšení kapacit programu Erasmus Plus, aby se odstranily administrativní překážky a aktivně podporovat všechny studenty, kteří mají zájem jet do ciziny, protože ta zahraniční zkušenost může naší republice jenom pomoci v lepším případě, samozřejmě, když si vezmu okolní země, jako třeba Slovensko, kde ti studenti zůstávají u nás, tak Erasmus je koncipován tak, že něco načerpají a pak se vrátí zpět a ten užitek z toho má Česká republika.

S tím souvisí, věc, která může vyvolat nějakou debatu a bezpochyby ji vyvolá, ale myslím si, že se musíme posunout a já se o to vynasnažím k modernímu efektivnímu řízení vysokých škol. Řada příkladů nefunkčnosti od doby roku 2016 kdy byl přijat nový zákon, jednoznačně ukazuje, že musíme zjednodušit a zefektivnit řízení vysokých škol a vyvážit kompetence a odpovědnost jednotlivých orgánů. A to samozřejmě. Tím vás uklidním při zachování autonomie, respektive té akademické autonomie, jak je definovaná v zákoně. Vysoké školy musí a budeme se o to snažit mít schopnost rychle reagovat na potřeby trhu práce, a to souvisí s tou podporou těch profesně orientovaných oborů.

Pokud všechno, co jsem tady řekl, se má stát, tak jsou pro to potřeba některé podmínky a těmi skončím. Všichni mají podmínky nezbytné pro úspěch, je podmínka první, všichni v tom systému se zlepšují a mají především podporu, je podmínka druhá. A prosím, uvědomme si, že změna nastane pouze tehdy, ne, když ji tady vyhlásíme, ale pokud všichni učitelé a všichni další pracovníci změní své jednání v každé hodině v každé třídě. Jak už jsem řekl, a tím skončím definitivně toto své expoze. Tato mise, která přesahuje volební období, možná přesahuje dvě volební období, ale je naprosto nezbytná pro budoucnost této země. Našich dětí. Závisí na tom, že.

To, co bych chtěl vypíchnout, je program Erasmus, Erasmus+ a chtěl bych se zasadit o navýšení kapacit programu Erasmus+, aby se odstranily administrativní překážky, a aktivně podporovat všechny studenty, kteří mají zájem vyjet do ciziny, protože zahraniční zkušenost může naší republice jenom pomoci - v lepším případě samozřejmě, když si vezmu okolní země, jako třeba Slovensko, kde studenti zůstávají u nás, tak Erasmus je koncipován tak, že něco načerpají a pak se vrátí zpět a užitek z toho má Česká republika.

S tím souvisí věc, která může vyvolat nějakou debatu a bezpochyby ji vyvolá, ale myslím si, že se musíme posunout - a já se o to vynasnažím - k modernímu a efektivnímu řízení vysokých škol. Řada příkladů nefunkčnosti od doby roku 2016, kdy byl přijat nový zákon, jednoznačně ukazuje, že musíme zjednodušit a zefektivnit řízení vysokých škol a vyvážit kompetence a odpovědnost jednotlivých orgánů, a to samozřejmě - tím vás uklidním - při zachování autonomie, respektive akademické autonomie, jak je definovaná v zákoně. Vysoké školy musí - a budeme se o to snažit - mít schopnost rychle reagovat na potřeby trhu práce, a to souvisí s podporou profesně orientovaných oborů.

Pokud všechno, co jsem tady řekl, se má stát, tak jsou pro to potřeba některé podmínky a těmi skončím. Všichni mají podmínky nezbytné pro úspěch - je podmínka první; všichni v tom systému se zlepšují a mají především podporu - je podmínka druhá; a prosím, uvědomme si, že změna nastane pouze tehdy, ne když ji tady vyhlásíme, ale pokud všichni učitelé a všichni další pracovníci změní své jednání v každé hodině, v každé třídě. Jak už jsem řekl, a tím skončím definitivně toto své expozé, tato mise, která přesahuje volební období, možná přesahuje dvě volební období, ale je naprosto nezbytná pro budoucnost této země, našich dětí, závisí na tom, že společné síly - a v tomto (případě?) zákonodárců - jsou napnuty ke společnému ambicióznímu cíli, ten se jmenuje Strategie 2030+, a jsou koordinované. Proto vás chci požádat všechny bez ohledu na koaliční i opoziční tábor o podporu školských témat, podporu naplňování Strategie 2030+ a o podporu a důvěru této vládě. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Přeji dobrý večer. A další s přednostním právem vystoupí pan ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka a připraví se pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji. Vážený pane předsedo, dobrý den, vážené kolegyně, dobrý den, vážení kolegové, pane premiére, vážené paní ministryně, vážení páni premiéři, já tady budu mít, řekl bych, takové středně dlouhé vystoupení ohledně sociálních věcí, protože sociální politika je skutečně tématem, které se dotýká každého z nás, ať už ji použije nebo nepoužije. Sociální politika musí být spravedlivá, musí být efektivní a zaměřená na potřeby všech generací. Musí naši společnost spojovat, ne rozdělovat. Česká společnost v posledních letech čelí výraznému poklesu životní úrovně, jak už tady o tom hovořil ve svém úvodním vystoupení pan premiér. Tento pokles dopadá tvrdě na seniory, rodiny s dětmi, na zranitelné skupiny obyvatel, proto, právě proto je dnes odpovědností státu nabídnout funkční, srozumitelný, předvídatelný a spravedlivý systém, který lidem dává jistotu a hlavně pocit bezpečí.

Ministerstvo práce a sociálních věcí je rezort, který provází člověka po celý život - od narození až po stáří, od vstupu na trh práce nebo v době, kdy se věnuje dětem, pečuje o své blízké, až po chvíle, kdy člověk odchází z pracovního procesu do důchodu. Právě proto se funkčnost našeho ministerstva musí zrcadlit v každodenním životě lidí, nejen na papíře, v úředních dokumentech a legislativě. Pokud naše sociální politika nefunguje v praxi, pak selháváme v naší základní povinnosti vůči občanům. Zastávám názor, že se Ministerstvo práce a sociálních věcí musí vrátit ke své podstatě, ke svému hlavnímu poslání. Tou podstatou není produkce dalších metodik, které končí v šuplících, tou podstatou nejsou projekty vytvářené jen pro projekty bez skutečného dopadu. Podstatou tohoto rezortu je sloužit jako záchranná síť pro lidi, poskytovat podporu rodinám, ohroženým dětem, seniorům, osobám se zdravotním postižením, ale také podporovat zaměstnavatele, kteří vytvářejí pracovní místa a na jejichž prosperitě je naše země zcela závislá.

Ministerstvo nejen pro ty, kdo aktuálně pomoc potřebují, ale pro ty, kdo většinu života záchrannou síť nepotřebují, je prostě tady. Realita posledních let je bohužel taková, že agenda ministerstva nebývale nabobtnala. Přibyly nejrůznější činnosti a projekty a procesy, které spotřebovávají kapacity úředníků, aniž by přinášely odpovídající užitek lidem, kteří naši pomoc potřebují, neboť těm v terénu, kteří se o potřebné přímo starají, tak někdy není dobrým backgroundem. Vznikala opatření, jež někdy zbytečně komplikují život zaměstnavatelům i zaměstnancům v této zemi. Jako by nestačila nesmyslná byrokracie, která se k nám valí z Bruselu, my si život často komplikujeme i sami vlastní zbytečně generovanou agendou. Právě proto jsem minulý týden zadal na ministerstvu důkladný procesní a personální audit. Nejde o žádné formální cvičení do šuplíku, ale o nástroj, jak poctivě vyhodnotit, které agendy patří do jádra role státu a které už nikoliv. Cílem je zeštíhlení ministerstva, odstranění balastní agendy a návrat k tomu, co má stát skutečně dělat, hlavně vrátit na ministerstvo kompetenci, kterou nyní z nezanedbatelné části dělají lidé na projektech. Ústřední linka této změny je jasná - přejít od štosu papíru k praxi. Chceme opravdu pomáhat lidem a chránit zaměstnance, ale zároveň neházet zaměstnavatelům klacky pod nohy zbytečnými regulacemi.

Nyní mi tedy dovolte přejít k mým osobním prioritám v čele rezortu. Jako ministr práce a sociálních věcí považuji za svou hlavní prioritu vytvoření nového zákona o sociálních službách. Ne, to však zdaleka je (není) jediná důležitá věc, postupně zmíním i další zásadní oblasti, ve kterých musíme urychleně jednat. Systém sociálních služeb u nás v současné době nefunguje jako celek a my to musíme změnit. Financování sociálních služeb je dnes nestabilní a krátkodobé. Poskytovatelé sociálních služeb každý rok znovu a znovu netuší, jestli budou mít dost peněz na svůj provoz, na zaplacení zaměstnanců, na zajištění základních jistot pro své klienty.

Odpovědnost za sociální služby je roztříštěná mezi stát, kraje a obce, ale nikdo nenese plnou odpovědnost za výsledek. Celý systém je řízen podle tabulek, směrnic a dotačních titulů, místo aby vycházel z reálných potřeb lidí, kteří tyto služby využívají, a těch, kteří je každý den zajišťují. Výsledkem současného stavu tedy jsou obrovské regionální rozdíly, personální krize v terénu a rostoucí nejistota klientů i pracovníků. To není selhání lidí v terénu, pečujících, sociálních pracovníků a dalších, ti dělají maximum - tohle je selhání systému řízení. V praxi to znamená, že systém nefunguje jako celek, ale přežívá jen díky osobnímu nasazení jednotlivců na různých úrovních.

A na koho tahle nefunkčnost dopadá nejvíce? Nejvíce to postihuje především lidi, kteří jsou odkázáni na péči, tedy seniory, zdravotně handicapované a další občany plně závislé na pomoci druhých; také to dopadá na jejich blízké, kteří o ně pečují, rodinné příslušníky, neformální pečující, kteří často obětují svou kariéru a čas péči o své blízké, o nemohoucí; a pracovníky v sociálních službách, na ně to dopadá taky, kteří pracují na hraně vyčerpání, a to za často tristních finančních podmínek. Proto říkám zcela jasně: Česká republika potřebuje nový a moderní zákon o sociálních službách, ne další novelu stávajícího zákona, ne další dílčí úpravu nebo kosmetickou změnu, ale skutečnou systémovou změnu, která postaví celý systém sociálních služeb na nové, stabilní základy. Potřebujeme zákon, který nastaví stabilní a předvídatelné financování sociálních služeb, bude vycházet z reálných potřeb terénu, ne z administrativních šablon a různých schémat a také vytvoří důstojné podmínky pro všechny, kteří péči poskytují i přijímají. Je to běh na dlouhou trať, není to jenom na volební období, je to nastavení systému, který tady bude opravdu trvat přes jedno, možná dvě volební období.

Dosavadní změny a úpravy systému sociálních služeb byly bohužel často psány od stolu podle tabulek a představ úředníků, nikoli podle toho, co se potřebuje v každodenní praxi. Výsledkem je systém, ve kterém se poskytovatelé služeb musí přizpůsobovat dotačním pravidlům, místo toho, aby reagovali na potřeby svých klientů.

Regionální dostupnost se dramaticky liší okres od okresu a lidé nemají jistotu, že pomoc, kterou dnes dostávají, budou mít k dispozici třeba i za rok. Nechci před vás v budoucnu předstoupit jen s nějakou další dobrou nebo drobnou novelou. Chci přijít s kompletní změnou přístupu k sociálním službám a s novým systémem.

Samozřejmě budu velmi rád, pokud se i opozice bude chtít podílet na tvorbě nového systému sociálních služeb. Považuji to za téma, které by mělo být apolitické. Tady nejde o pravici, ani o levici, tady nejde o naše, bych řekl, ideové zakotvení, tady jde o naše rodiče, prarodiče, o rodiny v tísni, o zdravotně postižené spoluobčany. Věřím, že v tom, jak by měl vypadat výsledek, se v zásadě shodneme napříč politickým spektrem. Možná se občas budeme přít o to, jakou cestu tady k tomuto cíli zvolit, ale cílem je přece stabilní a lidsky fungující systém sociálních služeb, a na tom se jistě všichni shodneme. A jak já odpovědně říkám, není to jen téma na to jedno volební období.

Dalším tématem, které bych rád zvedl, je ochrana ohrožených dětí. To je další oblast, kde už opravdu nestačí psát stále nové koncepce a strategie na papíře. V roce 2013 se v České republice rozjela jakási transformace systému péče o ohrožené děti, ale nepřináší žádné výsledky, a to ne proto, že by snad chyběly projekty, dokumenty či analýzy. Máme šuplíky plné strategií a koncepčních materiálů a projekty, které žádnou změnu nepřináší. Přesto systém selhává, protože obvyklé postupy vedou opakovaně ke stejnému výsledku. Děti nám propadávají systémem, sítí v tom systému, odpovědnost se rozplývá a instituce si často jen předávají problém místo toho, aby pro ohrožené děti našly řešení. Tohle je naprosto nepřijatelné. Když dojde na ochranu dítěte, nemůže se stát, že si úřady budou problém posílat jeden na druhého a dítě mezitím trpí. Tomu vždycky dochází čas a ten čas neustále běží a to dítě ho nemá nekonečně mnoho.

Chceme proto změnu a začínáme od konce, tedy od samotného dítěte a z terénu. Pokud chceme něco skutečně změnit, musíme vycházet z reálné zkušenosti v praxi. Nebudeme kreslit ideální schémata od stolu, nebudeme začínat u excelovských tabulek, dotačních výzev nebo ministerských org chartů. Začneme u těch, kteří ochranu dětí zajišťují každý den v první linii, a to u lidí v terénu, u sociálních pracovníků a pracovnic, u pracovníků v ochraně sociálně-právní ochrany dětí, u pěstounů a rodin, které jsou ochotny přijmout dítě do péče, odborníků v terénních službách a neziskových organizacích, které s rodinami pracují. Základní otázka totiž nezní, jak má systém vypadat na papíře. Ta základní otázka zní, co potřebují lidé v terénu, aby dokázali dítě skutečně ochránit? Dokud si nebudeme upřímně klást tuto otázku a hledat na ni odpovědi, žádná reforma nebude fungovat.

Bezpečí dítěte, ať už fyzické, anebo duševní, musí být jediným opravdu důležitým měřítkem úspěchu. Ochrana dětí se musí přestat hodnotit podle počtu vyplněných formulářů a utracených financí z evropských fondů či sepsaných posudků a musí se začít hodnotit podle skutečného výsledku pro dítě. A ten výsledek je úplně jednoduchý: je dítě v bezpečí fyzicky i duševně? Pokud systém nedokáže garantovat bezpečí dítěte, pak neplní svou základní funkci.

Jednou z oblastí, kde se takovéto selhání systému projevuje nejvíce, je náhradní rodinná péče. Dlouhodobě se nám nedaří zajistit dostatek pěstounů, aby poskytli domov dětem, jež nemohou vyrůstat ve vlastní biologické rodině. Procesy jsou mnohdy zdlouhavé a zbytečně složité. Potřební lidé často čekají dlouhé měsíce na zápis do registru nebo na svěření dítěte do péče. Podpora pěstounských rodin je nedostatečná, což odrazuje další potenciální zájemce stát se pěstouny. Přitom všichni víme, že děti potřebují stabilní a láskyplné vztahy, potřebují v životě pozitivní vzory chování a prostředí, které jim dá šanci obstát a uspět v tom dospělém životě.

Proto budeme dělat konkrétní kroky. Budeme se snažit a chci, abychom posílili kapacity pěstounské péče. Chceme zjednodušit a zrychlit proces získávání nových pěstounů, lépe je podpořit a lépe ocenit jejich roli. Také rozvineme profesionální pěstounství. Chceme podpořit i dočasné krizové pěstouny, kteří jsou schopni okamžitě převzít dítě v ohrožení a poskytnout mu péči na přechodnou dobu. A zjednodušíme a zrychlíme také proces osvojování dětí adopcí, aby děti, které nemohou zůstat ve své původní rodině, mohly co nejdříve získat novou trvalou rodinu.

Děláme to ne proto, aby to dobře vypadalo ve výročních zprávách nebo v prezentacích na konferencích. Děláme to proto, že to rozhoduje o životě konkrétního dítěte. Když jsem na to ministerstvo nastoupil a byl jsem tam pár týdnů, tak si prostě musíme přiznat, a to i z té zprávy NKÚ z roku 2023, že peníze, které nic nezmění v tom systému, tak jsou penězi promarněnými.

Zásadním problémem v oblasti ochrany dětí je dnes způsob financování. Často to probíhá tak, že se někde vypíše dotační výzva, nastaví se formální nějaké indikátory úspěchu a teprve potom se zpětně hledá, co vlastně chceme za problém řešit. Výsledkem jsou projekty, které mnohdy neodpovídají skutečným potřebám ohrožených dětí, ani lidí, kteří s nimi pracují. Tohle musí skončit. Financování změn musí vycházet z reálných příčin selhávání systému, ze skutečných potřeb dětí a z reality práce v terénu. Ne, naopak.

Důležité je také měřit skutečnou změnu, nejen vykazovat činnost. V tom je obrovský rozdíl. Stát si musí přestat nalhávat, že splnil jen úkol tím, že proběhla nějaká školení, vznikla nová metodika nebo že určitý počet lidí prošel systémem. Počet školení nebo účastníků projektu není změna systému.

Dalším důležitým problémem je roztříštěnost toho systému, což je že vlastně v podstatě selhání řízení. Systém ochrany dětí je roztříděn mezi tři rezorty: MPSV, školství a zdravotnictví, mezi úrovně řízení i mezi jednotlivé regiony. To není problém terénních pracovníků, to je problém nastavení a řízení ze strany také státu. Není možné, aby dítě doplácelo na to, že levá ruka neví, co dělá pravá. Musíme si nastavit jasnou odpovědnost, jednotnou praxi a funkční spolupráci mezi institucemi.

Důležité jsou také samozřejmě preventivní služby. Začíná tam ta práce s rodinou ve chvíli, kdy se objevují první problémy. Dlouhodobě nám chybí dostatečně dostupné preventivní sociální služby, zejména služby zaměřené na rodiny potýkající se se závislostmi, domácím násilím nebo s dlouhodobou krizí. Tam někde začíná cesta mnoha později ohrožených dětí. Stát tady zaspal a doplácejí na to právě ony. Musíme proto investovat více peněz do prevence, terénních programů pro ohrožené rodiny, poradenství, včasné intervence dříve, než dojde k rozpadu rodiny a ohrožených dětí. Právě proto jsem do vedení rezortu povolal kolegyni Editu Stejskalovou, odbornici, která se ochraně ohrožených dětí dlouhodobě věnuje v praxi a má v této oblasti velké zkušenosti. Její role jako odborné náměstkyně je jasná: dostat ochranu dětí z papíru do praxe a přestat opakovat postupy, které v minulosti opakovaně selhávaly. Potřebu zcela nového přístupu ostatně potvrzují i závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, který ve své nedávné zprávě jasně dokázal a ukázal, že bez zásadní změny přístupu nelze mluvit o efektivní ochraně dětí v České republice.

Sociální politika, a v tuto chvíli se dostávám k seniorům, protože to je také velký balík, který spadá pod MPSV, nesmí vytvářet mezigenerační konflikt, ani pocit, že jedni jsou zvýhodňováni na úkor druhých. Mladí lidé nesmějí vnímat starší generaci jako přítěž a starší lidé nesmějí mít pocit, že jsou odstrkováni. Mládí není zásluha. Stáří, není selhání. Staří budeme jednou úplně všichni. Tato slova musíme promítnout i do naší důchodové politiky tak, aby byla spravedlivá a udržitelná pro současné i budoucí generace. Náš důchodový systém potřebuje změny, které zajistí mezigenerační spravedlnost a finanční udržitelnost, ale také zachovají důstojnost seniorů. Máme připravenu sadu opatření, která tento cíl sledují. Konkrétně chceme, a to už jsme prezentovali i v předvolební kampani, zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 letech. To znamená, že dále nebudeme zvyšovat tento věk, zároveň obnovíme spravedlivý valorizační vzorec pro zvyšování důchodů, který bude zohledňovat růst životních nákladů důchodcovských domácností, a také zahrne polovinu růstu reálných mezd.

Zavést také věkovou valorizaci důchodů, upravit legislativu v oblasti náročných profesí a s tím jde ruku v ruce také, že chceme zvýšit, velmi zvýšit motivaci k práci ve vyšším věku, aby mohli dobrovolně zůstávat senioři v pracovním procesu. Každý odpracovaný rok, a na tom nám opravdu může velmi pomoci jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů, budeme spravedlivě a férově den po dni počítat právě k řádné valorizaci. Ten model v tuto chvíli takhle může být funkční. A také chceme samozřejmě rozvinout dobrovolný pilíř spoření na stáří.

Těmito kroky chceme docílit, že důchodový systém bude dlouhodobě udržitelný a hlavně spravedlivý. Zajistíme, že stáří v České republice bude znamenat důstojnost a jistotu, ne obavy z chudoby či ze závislosti na pomoci druhých.

Je pro mě nepřijatelné, aby senioři, kteří celý život pracovali a vychovali děti, žili na sklonku života v nedostatku a na sociálních dávkách. Naše opatření tomu mají zabránit a posílit mezigenerační solidaritu, aby mladší generace věděla, že jednou také dostane odpovídající podporu a starší generace cítila, že si jí společnost váží.

Péče o seniory patří k nejdůležitějším zkouškám vyspělosti každého státu. Je to oblast, která vypovídá o tom, jak si vážíme lidí, kteří tuto zemi budovali, pracovali pro ni po celý život a nesli odpovědnost za její budoucnost. Naším cílem je jednoduchý, ale zásadní cíl, a to je zajistit, aby každému seniorovi důstojné, bezpečné a klidné stáří bylo dopřáno s dostupnou a kvalitní péčí. Chceme systém, který seniorům dává jistotu, nikoliv obavy. Jistotu, že pomoc bude dostupná tehdy, když ji budou potřebovat. Jistotu, že péče nebude znamenat strach z budoucnosti, ani zátěž, která rozloží rodinu. A jistotu, že stát bude spolehlivým partnerem v každé fázi jejich života.

Základním principem, ze kterého vycházíme, je, že nikdo nesmí přijít o svůj domov, to je zásadní. Domov má zůstat místem bezpečí, vzpomínek, stability, lásky. Naším cílem není cokoliv brát, ale naopak vytvářet takové podmínky, aby každý senior měl možnost důstojné péče bez nejistoty a bez složitých rozhodnutí v těžkých životních situacích. Naším cílem je jistota pro ně i jejich blízké. Zapojení rodiny má být možnosti, nikoliv povinností a vždy s ohledem na její reálné finanční a životní možnosti.

Zvláštní důraz klademe na vytvoření silné a funkční záchranné sítě pro ty, kteří vlastní prostředky nemají. Naším cílem je, aby žádný senior nebyl ponechán bez potřebné péče jen proto, že si ji nemůže dovolit. Musíme si otevřeně přiznat, že demografický vývoj přináší nové výzvy. Počet seniorů v příštích letech výrazně poroste a spolu s tím poroste i poptávka po sociálních a pobytových službách. Proto chceme rozšiřovat kapacity péče ve spolupráci se státem, kraji, obcemi i soukromým sektorem. Smyslem není nahrazovat veřejnou roli státu, ale rozšířit nabídku služeb, zkrátit čekací doby a zajistit, aby péče byla dostupná ve všech regionech.

Rodiny s dětmi a sociální dávky. Už se blížím pomalinku ke konci. Čelíme také bezprecedentnímu poklesu porodnosti, a to je pro naši společnost vážné varování. Mladí lidé stále častěji odkládají založení rodiny nebo mají méně dětí, než by si přáli. Proč tomu tak je? Příčiny vidíme v ekonomické nejistotě, ve špatné dostupnosti bydlení pro mladé rodiny a také v tom, že ekonomicky aktivní rodiny s dětmi jsou často finančně znevýhodněny oproti těm, kdo děti nemají. Mnoho mladých rodin si dnes klade otázku: Můžeme si tedy dovolit mít třeba druhé a další dítě? Nebo první dítě? A pokud si lidé musí vybírat mezi rodinou a kariérou nebo se obávají propadu životní úrovně kvůli narození dítěte, je něco špatně nastaveno. Naším cílem je proto umožnit každé rodině mít takový počet dětí, jaký si skutečně přeje, aniž by tím radikálně ztratila svou životní úroveň.

Rodina by neměla být luxus nebo riziko chudoby. Chceme systém nastavit tak, aby společnost vysílala jasný signál: Vážíme si toho, že vychováváme děti a pomůžeme vám s tím. Zamýšlíme proto několik konkrétních opatření na podporu rodin s dětmi. Chceme zvýšit rodičovský příspěvek na 400 000 korun. Také flexibilnější čerpání ještě toho rodičovského příspěvku. Součástí našich kroků bude také důkladná revize takzvané superdávky, tedy současného konsolidovaného systému dávek. Naším cílem je vytvořit přehledný a spravedlivý a srozumitelný systém, který bude skutečně cílit na podporu dětí a rodin v obtížné situaci a zároveň bude motivovat k pracovní aktivitě tam, kde to je možné. V rámci superdávky zrevidujeme bonus na dítě, aby došlo k účinné podpoře rodin s dětmi. Celkově nastavíme systém sociálních dávek tak, aby plnil svou základní roli, a to pomáhal lidem v nouzi, ale dlouhodobě neuzamykal v závislosti na dávkách.

Sociální síť má být oporou v těžké situaci, nikoliv trvalým stavem. Naším cílem je, aby se práce vždy vyplatila a zároveň, aby nikdo nezůstal bez pomoci v okamžiku, kdy ji skutečně potřebuje.

Důležité je si uvědomit, že podpora rodin s dětmi není žádné rozdávání dárečků, jak to někteří kritici rádi zdůrazňují. Je to investice do budoucnosti naší země. Děti, které dnes vyrůstají, budou za pár let pracovat, podnikat a vytvářet hodnoty. Pokud teď mladým rodinám pomůžeme, vrátí se nám to v podobě silné nové generace, která potáhne naši zemi dopředu. Chceme, aby Česká republika byla zemí přátelskou k rodinám.

Od mého nástupu do čela Ministerstva práce a sociálních věcí začalo mně i mým kolegům přicházet mimořádné množství podnětů, stížností a osobních příběhů lidí, kteří se dostali do sporu se státem v sociální oblasti, musím otevřeně říci, že to nejsou snadné příběhy ke čtení, ani k pochopení. Pro mnoho z těchto lidí mělo rozhodnutí našeho rezortu nebo jemu podřízených institucí zásadní dopad na jejich životní situaci. V některých případech takový, že se jim doslova zhroutil svět. Jako ministr cítím odpovědnost těmto lidem naslouchat, zároveň ale musím přiznat jednu věc, není možné, aby ministr osobně posuzoval každý jednotlivý případ a není ani správné, aby se všechny pochybnosti řešily výhradně tím, že si rezort vyžádá stanovisko sám od sebe. Takový postup by nebyl vůči všem těm stěžovatelům férový a nepřispíval by k důvěře ve stát.

Právě proto jsem se rozhodl zavést funkci nezávislého ombudsmana pro sociální oblast v rámci Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato jednotka nebude součástí běžné rozhodovací struktury rezortu a jejím úkolem nebude nahrazovat správní řízení, ani přepisovat zákonná rozhodnutí. Jejím smyslem bude nezávislé odborné a lidské prověřování vybraných podnětů zejména tam, kde existují vážné pochybnosti o spravedlnosti postupu, srozumitelnosti rozhodnutí nebo dopadech na konkrétní lidi. Chci, aby tento systém byl otevřený.

Fungující stát nemůže existovat bez práce a bez zdravé ekonomiky. Platí totiž jednoduchá rovnice, že bez silných zaměstnavatelů nebudou pracovní místa a mzdy. Bez mezd nebudou daňové a pojistné odvody. Bez odvodů nebude z čeho financovat sociální systém. Tak jednoduché to je. Chceme proto podpořit takové podmínky na trhu práce, aby co nejvíce lidí mohlo pracovat, aby se firmám vyplatilo vytvářet nová místa a aby se každému, kdo může pracovat, práce také vyplatila. Jedním z klíčů je proměna úřadů práce zpět v to, čím mají být - v aktivní partnery zaměstnavatelů a zaměstnanců. Úřad práce nemůže být jen pasivní místo vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Chceme, aby úřady práce dokázaly předvídat změny trhu práce, aby aktivně pomáhaly lidem přecházet z jedné profese do druhé, když některá odvětví upadají a jiná naopak hledají pracovníky. Budeme klást důraz na rekvalifikace a celoživotní vzdělávání.

Svět práce se rychle mění a člověk se musí někdy i v 50 letech zkrátka naučit nové věci, pokud chce najít dobrou práci. Úřady práce musí být v tomto průvodcem a oporou s vlídnou tváří, aby se lidé nestyděli na úřad práce obrátit, když zrovna pomoc potřebují.

Aktivní politika zaměstnanosti znamená také podporu flexibilních úvazků a nových forem práce. Chceme proto podporovat zkrácené úvazky, sdílená pracovní místa, práci z domova a další flexibilní formy, které pomohou zapojit do pracovního procesu více lidí. To je zásadní například pro rodiče malých dětí, pro pečující osoby, pro zdravotně znevýhodněné občany nebo pro aktivní seniory. Nikdo by neměl stát mimo trh práce jen kvůli tomu, že nemůže pracovat na plný úvazek od devíti do pěti. Moderní pracovní trh musí umět využít zkrátka potenciál každého.

Podpoříme také moderní pracovní trh v obecnějším smyslu, včetně nových digitálních a platformových forem práce. Svět se mění, rozmach práce přes internet, platformy jako jsou různé taxislužby, rozvozy jídla, krátkodobé brigády přes aplikace, to vše je realita, kterou nemůžeme ignorovat.

Tyto moderní formy práce chceme rozumně začlenit do systému a nastavit jasná a férová pravidla, která poskytnou základní ochranu pracujícím v těchto odvětvích a zároveň nechají prostor pro jejich další rozvoj zaměstnavatelům. Nesmí se stávat, že moderní forma zaměstnání bude zneužívána k obcházení zákonů, například k vyhýbání se placení pojištění nebo k vykořisťování pracovníků, kteří fakticky fungují jako zaměstnanci, ale nemají jejich práva.

Já jsem v pátek navštívil Státní úřad inspektorátu práce v Opavě, tam jsme se o tom bavili, o všech těch zastřených zaměstnáváních, zastřených agenturách práce, které skutečně vykořisťují v tuto chvíli hlavně zahraniční pracovníky a budeme v tom podnikat nějaké konkrétní kroky. Přijde mi opravdu neuvěřitelné, že ve 21. století jsme se dostali do situace, kdy se mě někteří lidé zcela vážně ptají, zda neuvažuji o tom vložit do zákona přímo definici vykořisťování.

Digitalizace je dnes už nedílnou součástí každého života. Proto pro nás ale samozřejmě není cílem v rámci sociálních služeb. Je to prostředek, jak splnit to nejdůležitější, aby člověk, který se ocitne v těžké životní situaci, nemusel obíhat úřady, dokládat pořád dokola ty samé věci a týdny čekat, co mu vlastně chybí. Stát má dostatek informací a má mít i dostatek respektu k času občana. Stát musí být proaktivní jít klientovi naproti a s jeho situací mu aktivně pomáhat, ne ho posílat z okénka na okénko, ne ho trestat za to, že se dostal do problému. Proto se zaměříme na dvě věci zároveň. Jednak na systémové změny, které naše agendy dlouhodobě potřebují a zároveň na praktické změny, aby služby státu byly pro člověka srozumitelné, dostupné a bezpečné. U klíčových agend posílíme jednotný klientský pohled. Člověk uvidí, v jakém stavu je jeho věc, jaké kroky už úřad udělal a co případně chybí.

Zároveň dáme maximální podporu našim pracovníkům, kteří s klienty pracují. Je nepřijatelné, aby sociální pracovník nebo pracovník úřadu práce trávil čas lovením informací v několika systémech, ručním přepisováním údajů a telefonáty, kam to vlastně poslat. Tohle není služba lidem. To je ztráta času a energie na obou stranách.

V oblasti IT se proto zaměříme na moderní stabilní informační systémy, na čemž už pracoval můj předchůdce a práci s daty tak, aby pracovníci nemuseli zjišťovat totéž ve více evidencích a občan nemusel tápat, kam volat a kam posílat dokumenty. A hlavně omezíme zbytečné dokládání údajů, které stát už má. Tam, kde si stát může údaje ověřit z vlastních evidencí, tak to má udělat sám.

Co se týče dalších věcí, jako je proaktivního přístupu a více času na práci s klientem, což je velmi důležité, na dostupnost pro všechny a důraz na jednotlivé regiony, na sociální služby a dálkovou podporu a inovace, co se týče digitalizace a na umělou inteligenci, tak tam samozřejmě budeme postupovat tak, jaké jsou v tuto chvíli samozřejmě trendy nejen v Evropě, ale i všude ve světě. Stejný přístup, jaký prosazujeme v národních politikách, musí ale platit i pro využívání projektů z evropských fondů. Veřejné prostředky, ať už z domácího rozpočtu nebo z fondů Evropské unie, nesmějí končit ve stozích analýz a šanonů, které nikdo nečte. Musí být vidět v terénu, v reálném životě lidí. Každá koruna z evropských peněz by měla pomoci konkrétnímu člověku nebo vyřešit konkrétní problém, anebo upravit systém.

Není přece možné, aby se za miliony korun vytvářely strategie a koncepce, které pak zůstanou ležet v zásuvkách a do praxe se nepromítnou. Budeme eliminovat balastní projekty, budeme přesměrovávat finance tam, kde skutečně pomáhají lidem. Veřejné peníze mají sloužit lidem, nevytvářet projekty pro projekty. A tím se dostávám úplně k závěru.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi tedy na závěr říct, že změny, o kterých jsem mluvil, nejsou nijak jednoduché, nejsou nijak pohodlné, jsou však nezbytné. Naše vláda si uvědomuje tíhu odpovědnosti, kterou na sebe bere. Víme, že sociální politika a péče o občany od narození po stáří je měřítkem vyspělosti a lidskosti státu. Proto jsme připraveni tvrdě pracovat na tom, aby Česká republika obstála v této zkoušce a aby se lidem v naší zemi žilo lépe a s větší jistotou.

Předložil jsem vám své vize a konkrétní priority od zásadní reformy sociálních služeb přes nový přístup k ochraně ohrožených dětí, důchodovou spravedlnost, podporu rodin až po modernizaci trhu práce a efektivního využívání veřejných zdrojů. Tyto kroky spojeny dohromady sledují jediný cíl, sociální politika, která společnost sjednocuje, ne rozděluje. Politika, která dává šanci na důstojný život všem generacím, od dětí až po seniory. Věřím, že v mnoha z těchto kroků najdeme shodu napříč politickým spektrem, protože jde o věci, na kterých záleží nám všem bez ohledu na politické strany. Společně můžeme nastavit spravedlivější a efektivnější sociální systém, který bude oporou pro pracující rodiny, ochránit ty nejzranitelnější a dá perspektivu mladé generaci.

A já samozřejmě i tady na mikrofon zvu všechny členy výboru pro sociální politiku, kdy v nejbližším termínu skutečně dám nějaký podnět k tomu, abychom se sešli na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde ty všechny jednotlivé agendy můžeme podrobněji rozebrat a kde vám velmi rád představím i své další kroky a vize. Proto se dnes, vážené kolegyně a vážení kolegové, obracím na vás s prosbou o vyslovení důvěry této vládě.

Dejme šanci uskutečnit změny, které naše země potřebuje a naši občané taktéž. Spojme síly pro spravedlivou a prosperující společnost. Děkuji za pozornost. (Potlesk ministrů vlády.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. A nyní vystoupí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a připraví se ministr zemědělství Martin Šebestyán.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení občané, dovolte i mně, abych vám představil kapitolu programového prohlášení vlády, která se věnuje zdravotnictví, zásadní priorita naší vlády, neboť jde o oblast, která se bezprostředně dotýká každého z nás. Zdraví není pouze individuální hodnotou, ale základním předpokladem fungující společnosti, prosperující ekonomiky a důvěry občanů ve stát. Naše vláda vychází z jednoduchého, ale zásadního principu, kdy zdravotnictví musí sloužit pacientovi, nikoliv systému samotnému, musí být pacient na 1. místě, musí mít jistotu dostupné kvalitní bezpečné péče bez ohledu na místo bydliště, věk či sociální postavení. Jednou ze zásadních priorit je oblast primární péče a prevence. Primární péče, role praktického lékaře, je klíčem k efektivnímu fungování zdravotnictví.

Já, když jsem byl ministrem v předchozím období, tak jsem zahájil reformu primární péče, předtím primární péče byla Popelkou českého zdravotnictví. Možná, že si pamatujete, jak praktičtí lékaři protestovali před Ministerstvem zdravotnictví. Měli rakev, symbolickou rakev, kdy pohřbívali primární péči. Za mě to byla zásadní priorita, nastartovali jsme tuto reformu, ve které chci dále pokračovat. Role praktického lékaře je skutečně klíčová. Praktický lékař vybavený kompetencemi, praktický lékař, který může předepisovat široké spektrum léků, který se může skutečně reálně starat o pacienta, nedělá pouze administrativu, který přejímá do péče chronicky nemocné pacienty, to je moderní vize primární péče, tak, jak ji vidíme na západ od nás, a ta, která už dnes po té reformě, kterou jsme zahájili, plodí první výsledky, protože když se podíváme na to, jaký je zájem mladých lékařů mediků na lékařských fakultách stát se praktickým lékařem, tak ten zájem se výrazně zvyšuje, což dává naději, že se podaří i generačně obměnit to stárnoucí populaci praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost, ale musíme na tom stále pracovat i ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami. Není to ale jenom otázka praktických lékařů, ale samozřejmě i dostupnost stomatologické péče, která je také součástí primární péče.

Já budu dělat vše pro to, abychom navýšili počet stomatologů, kteří poskytují služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění. To je něco, co si myslím, že je naprostou prioritou, tak, aby se pacienti dostali k hrazené stomatologické péči, včetně toho, že vytvoříme síť urgentních stomatologických pohotovostí, tak, jak o tom hovořil už pan premiér ve svém úvodním vystoupení.

V primární péči chceme také zajistit, aby byla dostupná. Ta dostupnost mimo jiné tkví v tom, že chceme podporovat takzvané sdružené praxe, zejména tedy u praktických lékařů tak, aby vícero lékařů mohlo sdílet navzájem ordinaci a pacient se k nim tak dostal v co nejširším časovém spektru. Je to jedna ze zásadních věcí, jak podpořit mladé ženy, které se chtějí stát praktickými lékařkami, které třeba mají děti, nemohou vlastně sami utáhnout ordinaci, ale mohou fungovat právě v rámci této sdílené praxe. To chceme podporovat, je to jedno ze součástí oné reformy a musí to být i podpořeno úhradově ze strany zdravotních pojišťoven.

Když jsem hovořil o prevenci, tak prevence samozřejmě je klíčovou rolí praktického lékaře. Ale je to i otázka primární a sekundární prevence jako takové. Já jsem velmi rád, že vláda má ministra pro prevenci, který se bude věnovat té primární prevenci, určitě o tom bude hovořit. Já chci na tomto tématu samozřejmě spolupracovat. Chci do prevence zavzít nejenom právě ony zdravotníky, poskytovatele zdravotní péče, ale širší spektrum stakeholderů, jako jsou například zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé už dnes volají po tom, aby byli součástí preventivních programů, aby je stát podpořil, protože si uvědomují, že pouze zdravý zaměstnanec je zaměstnanec, který je skutečně výkonný, ekonomicky aktivní a je v jejich zájmu, aby podporovali zdraví svých zaměstnanců. Takže v tomto směru pro mě bude důležité, abychom programově podpořili zaměstnavatele ve tvorbě programů prevence pro jejich zaměstnance. Také samozřejmě je to o otázce spolupráce ve školách, protože tam to často začíná, ať jsou to průběhové aktivity nebo nějaká výuka ke zdravotní gramotnosti, což považuji také za velmi zásadní.

Myslím si, že musíme rovněž občany motivovat k prevenci. Myslím si, že ten, kdo se stará o své zdraví, by to měl pocítit i například na své peněžence ve formě finančních bonusů ze strany zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovny v současné době ze svých preventivních fondů, fondů prevence hradí určité bonusy. Ale myslím si, že i ten finanční bonus, to, že skutečně dodržím nějaký preventivní plán a dostanu za to určitou odměnu od své zdravotní pojišťovny, tak může být silnou motivací.

Aby zdravotnictví fungovalo, musí být dostupné. A nebude dostupné bez dostatku odborníků, bez dostatku zdravotníků. Já jsem velmi rád, že program, který zahájila naše předchozí vláda, ve které bylo hnutí ANO, program podpory lékařských fakult už dnes po těch šesti letech nese své ovoce. Možná jste to zaznamenali i ve veřejné debatě, že skutečně nyní absolvují ty silnější ročníky, tak jak jsme společně s Ministerstvem školství ty lékařské fakulty podpořili. To znamená, už nyní vidíme, že máme stovky absolventů lékařských fakult navíc a pokud v tom budeme pokračovat, a my se k tomu zavazujeme, že chceme ten program dále posilovat, tak to znamená do budoucna skutečně tisíce nových lékařů, kteří vstupují do systému. Troufám si tvrdit, že takto úspěšný program pro stabilizaci, personální stabilizaci českého zdravotnictví tady v historii nebyl a že to je skutečně naprosto zásadní zejména pro tu generační obměnu té stárnoucí lékařské populace.

Samozřejmě nemůžeme se zaměřit pouze na lékaře. Musíme podporovat i nelékaře, všeobecné sestry, fyzioterapeuty a další profese, které jsou zcela zásadní. V tomto směru považuji za velmi důležité, a je to jedna z mých klíčových priorit, už v tomto roce posílit kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků. Myslím si, že je trestuhodné, že nevyužíváme více právě všeobecné sestry, vysokoškolsky vzdělané zdravotnické pracovníky, kteří by mohli v tom systému dělat mnohem víc. Oni to často dělají, ale třeba na papíře. My chceme toto skutečně narovnat a dát jim větší prostor ve zdravotnictví a samozřejmě i vytvářet nové profese, jako je administrativní pracovník, tak aby třeba zdravotní sestry právě nemusely dělat zbytečnou administrativu a ta mohla přejít na vlastně nezdravotnického pracovníka.

Pak je to samozřejmě otázka koordinace péče. Vznikají vlastně pozice koordinátorů v rámci onkologických center. Myslím si, že bychom je měli rozšiřovat dále, protože skutečně ta koordinace péče zejména u chronicky nemocných pacientů je zcela klíčová. A pak je to i o tom spojení sociálních a zdravotních služeb, kdy například jednou z potenciálních možností, jak vlastně poskytnout tu koordinaci, je vytvořit pozici takzvané komunitní sestry, která by právě koordinovala péči o pacienta mezi tím zdravotním a sociálním systémem.

Když jsem hovořil o tom, že chceme tedy posilovat počty studentů, absolventů lékařských fakult, tak to samozřejmě nestačí. My, pokud budeme mít, a máme už dnes více absolventů lékařských fakult, tak klíčové je dostat je tam, kam potřebujeme. Dostat je do regionů, kde lékaři chybí, a dostat je do oborů, které potřebujeme posílit. To začíná často už na těch lékařských fakultách, tak aby ty obory, které jsou důležité pro nás, jako je například psychiatrie nebo i všeobecné praktické lékařství, byly více posíleny i v tom pregraduálním vzdělávání. Ale stát může více udělat právě v tom postgraduálním vzdělávání, v tom specializačním vzdělávání, zejména skrze systém takzvaných rezidenčních míst pro mladé lékaře, tedy financování toho specializačního vzdělávání. U primární péče je to naprostý základ. Bez rezidenčních míst skutečně není možné primární péči dostatečně rozvíjet.

Já jsem garantoval už před mým nástupem na Ministerstvo zdravotnictví, že budu chtít posílit financování rezidenčních míst. Jsem rád, že jsme se na tom dohodli předběžně i s paní ministryní financí pro ten rozpočet v roce 2026, že posílíme financování asi o 100 milionů korun u rezidenčních míst, protože to je skutečně zásadní. Tato investice se nám do budoucna vrátí, protože budeme mít více vyškolených praktických lékařů, praktických lékařů pro děti a dorost, kteří pak budou moci jít sami do praxe. Takže podpora financování rezidenčních míst je jedním z klíčů, jak zajistit dostupnost zdravotní péče a jak samozřejmě ta rezidenční místa také směřovat do těch regionů, kde ta péče je hůře dostupná, samozřejmě ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami, s kraji a s dalšími, kteří mohou nabízet různé pobídky, dotace a podobně.

Velmi se řešila, když se bavíme, dostupnost léků v minulém volebním období. To bylo něco, co si myslím, že rezonovalo výrazně v rámci i veřejné debaty, kdy pacienti opakovaně čelili nedostupnosti léků. Myslím si, že v tomto je nutné udělat mnohem víc, než se udělalo doposud z hlediska skutečně systémového řešení, ať je to otázka, jak bylo o tom už také hovořeno, robustnějších rezerv zásob léků tak, abychom skutečně byli schopni vykrýt výpadky, které budou tady. To samozřejmě je něco, co je bohužel součástí - ty dodavatelské řetězce jsou poměrně křehké a může se stát cokoliv. Ale je nutné, aby stát byl připraven a nahradil ten výpadek léků právě z oněch rezerv.

Důležitá věc je také, abychom skutečně velmi výrazně a razantně a exemplárně postihovali nedovolené reexporty léků. Stále je to byznys, ze kterého řada subjektů těží. Odhaduje se, že to je v řádu miliard korun léků, které jsou dovezeny do České republiky, ale nedostanou se k českému pacientovi, protože jsou následně vyvezeny někam ven do zahraničí a tam jsou prodány. To je něco, co skutečně budu chtít ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv velmi tvrdě a exemplárně postihovat, protože to je jeden z důvodů, kdy ty léky pro české pacienty nejsou dostupné.

Ta dostupnost léků ale souvisí i s dostupností takzvané centrové péče. Centrová péče v rámci těch cen specializovaných center funguje v zásadě dobře. Problém je, že řada těch léčivých přípravků je zařazena do těch centrových už čistě z administrativních důvodů. Jsou tam mnoho let, v zásadě už nemají úplně ten charakter toho, že je musí za každou cenu podávat specialista. A v těch daných centrech, která samozřejmě jsou logicky hůře dostupná regionálně.

A v tomto směru si myslím, že je na místě udělat určitou revizi centrové péče, centrové léčby a případně některé léčivé přípravky posunout do nižších pater zdravotnictví tak, aby byly více dostupné i v běžnějších nemocnicích a u řadovějších poskytovatelů, nikoliv pouze v těch specializovaných centrech, samozřejmě za předpokladu, že bude zajištěna bezpečnost při podávání takovýchto léků.

Když jsem hovořil o dostupnosti, musím také zmínit jednu věc, a to je samozřejmě role státu a zdravotních pojišťoven z hlediska dat, protože bez dat, bez toho, aniž bychom byli schopni reálně sledovat dostupnost zdravotní péče, nejsme to zdravotnictví schopni řídit. My jsme se zavázali k tomu, že v tomto volebním období vytvoříme takzvaný národní monitoring čekacích dob. To je to, co tady skutečně zásadně chybí, kdy tady nikdo systematicky nesleduje čekací doby na vyšetření, pokud pacient je poslán ke specialistovi, jak dlouho na to vyšetření čeká.

Tady si myslím, že je nutné udělat změnu zákona o elektronizaci zdravotnictví, který vznikl za naší předchozí vlády, byl upraven v minulém volebním období, ale stále tam není povinnost těch elektronických nástrojů, které vlastně ten zákon předpokládá, zejména v tomto případě e-žádanek, kdy skutečně e-žádanky jsou dobrá věc, já určitě to podporuji, ale pokud budou pouze na dobrovolné bázi, tak to nepřinese ten kýžený efekt. Musí skutečně být povinné tak, abychom z nich byli schopni čerpat data o reálné dostupnosti zdravotní péče.

Ta data jsou klíčová i pro měření kvality péče. Já jsem pro to, abychom s daty pracovali, abychom je otevírali, abychom sledovali kvalitu jednotlivých poskytovatelů, aby s těmito daty pracovaly více zdravotní pojišťovny a ohodnocovaly i v rámci úhradových mechanismů kvalitu zdravotní péče. To si myslím, že je něco, co i občané chtějí, aby péče nebyla pouze dostupná, ale byla i kvalitní a v tomto bez dat a bez měření kvality se neobejdeme.

Ta elektronizace zdravotnictví je jednou z klíčových priorit, kterou budeme chtít rozvíjet, nejenom pokud jde tedy o e-žádanky a další věci, ale jak bylo také už myslím, zmíněno ráno, otázka sdílení dat, protože dnes pacient skutečně navštěvuje celou řadu poskytovatelů a ta data stále sdílena nejsou, v rámci jednotlivých poskytovatelů zdravotní péče. Pacient často navštěvuje několik lékařů, kteří navzájem vlastně neví, co pacientovi bylo poskytnuto za vyšetření kromě léků, což byl vlastně náš projekt, který jsme zahájili eRecept na návazný lékový záznam, kde se pak lékař může podívat na předepsané a vydané léky u pacienta, ale u dalších vyšetření tomu zatím tak není. Cílem je v tomto volebním období to dotáhnout skutečně do fáze, kdy bude povinně vedena elektronická zdravotnická dokumentace a ta data z ní budou následně sdílena mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče.

Klíčem k zefektivnění za mě je rovněž využívání inovací nových technologií, včetně umělé inteligence. Bude to jedno z témat na úrovni vlády. Myslím si, že zdravotnictví je jeden z těch sektorů, kde umělá inteligence může přinést velmi výraznou přidanou hodnotu. Už se to děje, už jsou různé metody a vyšetřovací metody, kdy se využívá v případě třeba zobrazovacích metod umělé inteligence, ale ten potenciál je mnohem vyšší, ať už z hlediska diagnostiky, nastavování léčby, tak i třeba z hlediska redukce právě administrativy, která zatěžuje lékaře a další zdravotníky. Přitom by mohla být mnohem více automatizovaná skrze tyto moderní nástroje.

Ta data jsou také důležitá z hlediska nastavování úhrad a takzvaného dohodovacího řízení o úhradách ze strany zdravotních pojišťoven. Já jsem jasně deklaroval už na začátku mého působení na Ministerstvu zdravotnictví, že téma úhrad, téma role zdravotních pojišťoven v systému bude jedna ze zásadních priorit, protože zdravotní pojišťovny v systému veřejného zdravotního pojištění hrají klíčovou roli a není možné pokračovat pouze v tom mechanismu, kdy se budeme bavit o tom, jestli budou navýšeny úhrady o jeden, dva, tři, čtyři procenta v tom dalším roce, ale bavit se i o struktuře péče, kterou chceme poskytovat, bavit se samozřejmě i o té kvalitě, o které jsem hovořil, ohodnocování kvality a v tomto dohodovací řízení musí projít zásadní reformou, kdy já bych chtěl, aby zdravotní pojišťovny a jednotlivé segmenty se nebavily pouze o tom, o kolik se navýší úhrady v tom dalším roce, ale bavily se o tom, jakou péči potřebujeme v tom následujícím období nejenom jednoho roku, ale dvou, tří a více let, jakou péči očekáváme od nemocnic, tak, aby odpovídala potřebám pacientů, tak, aby tam nebyla třeba lůžka akutní péče, která jsou nevyužívaná a naopak je nedostatek lůžek následné dlouhodobé péče, což bude trend v tom následujícím období vzhledem k demografickému vývoji.

Trend je nesporně také smysluplná centralizace péče. Tím neříkám, že vše má být centralizováno, samozřejmě ta základní péče musí být dostupná, ale je jasné, že u té specializované péče ta centralizace vede k vyšší kvalitě a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb.

Trend je také jednoznačný - podpora jednodenní péče, podpora ambulantního řešení léčby, stacionářů, domácí péče, vlastně všechny tyto atributy péče, které vedou k vyšší efektivitě, kdy nejsme závislí pouze na té péči ústavní, ale snažíme se pacienta držet v těch segmentech, kde dostane kvalitní dostupnou péči a zároveň i efektivní. Zejména ta domácí péče souvisí s tou péčí dlouhodobou. My musíme logicky navyšovat ona lůžka, o kterých jsem hovořil, protože počet pacientů, kteří budou potřebovat následnou dlouhodobou péči, zdravotně sociální péči, bude růst. Ale není to to všespásné řešení. Klíčem je udržet pacienta v domácím prostředí, podporovat terénní služby, domácí péči, protože to je nakonec výrazně efektivnější pro ten systém, pokud to je možné, takže i to bude jedna z klíčových priorit.

Platí to i o paliativní péči. Já jsem za mého předchozího působení nastavil určitou strategii paliativní péče, která se začala rozvíjet i třeba v nemocnicích, kde pacienti bohužel z většiny stále umírají. A chyběly tam paliativní týmy. Dnes tam jsou, ale myslím si, že musíme udělat více zejména pro dostupnost té péče v terénu. To si myslím, že je něco, co i lidé očekávají, že každý chce, pokud je to možné, ukončit svůj život v domácím prostředí a nikoliv v nemocnici, takže ta podpora domácí paliativní péče bude pro mě také jedna ze zásadních priorit.

Pan premiér hovořil o investicích, o nové supermoderní nemocnici. To určitě jedna z klíčových věcí, na kterou se chceme zaměřit, ale není to jenom o té pražské supermoderní nemocnici, je to o dalších strategických investicích. Za naší předchozí vlády, kdy bylo hnutí ANO zastoupeno, jsme nastavili program strategických investic za zhruba 10 až 12 miliard korun. Z těch strategických investic se zatím realizovala jenom investice v IKEMu, další jsou buď ve výstavbě, nebo se zatím ani nezačaly realizovat. A to je chyba. Myslím si, že v tomto musíme více tlačit na jednotlivé nemocnice tak, aby skutečně investovaly, protože tyto investice vedou samozřejmě zase k vyšší efektivitě a kvalitě poskytované zdravotní péče. Takže investování, investice, to musí být jedna z klíčových oblastí, na kterou se chceme zaměřit.

Když hovořím o řízení nemocnic, tak to samozřejmě nejsou jenom investice, ale nemocnice, jak fungují jako takové. My jsme tady měli v minulém volebním období tu obrovskou korupční kauzu Fakultní nemocnice v Motole, což skutečně byl flagrantní příklad systémové korupce od sklepa až po půdu, když bych tak řekl skutečně něco neuvěřitelného. A ta situace je tam velmi složitá doposud, co vlastně zdědil současný management. A myslím si, že musíme udělat všechno pro to, abychom se do takovéto situace nedostali.

Proto já bych chtěl nastavit novou protikorupční strategii pro přímo řízené nemocnice, na které tedy ministerstvo má dohled. Pravidelné přesoutěžování dodavatelů, skutečně sledování dat, benchmark nákladový za jednotlivé služby a i centralizace nakupování.

Já jsem to už zahájil v tom předchozím období. Pak přišel covid, tak samozřejmě byly jiné priority, ale chtěl bych se k tomu vrátit. Sdružené společné nákupy materiálu, služeb a tak dále, to je to, kde jednak může být to více nasvíceno, než když to budou dělat nemocnice jednotlivě. A je tam i potenciál pro úspory v rámci toho rozsahu tak, jak ty nemocnice nakupují. Takže v tomto to řízení nemocnic bych chtěl ještě více zefektivnit.

Jedna z věcí, kterou budeme bohužel muset řešit už v tomto roce, je finanční stabilita celého systému veřejného zdravotního pojištění. Naše vláda schválila nebo souhlasila s pozměňovacím (návrhem), s novelou zákona o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, kterou jsem předložil, kterou velmi brzy bude projednávat i tato Sněmovna, která reaguje na situaci, kterou jsme zdědili po předchozí vládě, po předchozím ministrovi zdravotnictví. A ta situace vůbec není dobrá. Za poslední čtyři roky byla pravidelně ze strany Ministerstva zdravotnictví nastavována deficitní úhradová vyhláška. Rezervy, které se vytvořily za předchozí vlády, zejména i samozřejmě díky covidu, ale byly tam ty rezervy tak, abychom zdravotnictví stabilizovali, byly vlastně touto nezodpovědnou politikou vedení předchozího vedení Ministerstva zdravotnictví výrazně vyčerpány, kdy se řada pojišťoven dostává do platební neschopnosti nikoliv až tak svojí vinou, ale tím, že skutečně tady ministerstvo nastavovalo úhradovou vyhlášku tímto způsobem, který nebyl jakkoliv zdůvodnitelný, tak aby skutečně se ty rezervy takto čerpaly v době, kdy to nebylo nutné.

Dnes čelíme situaci, kdy úhradová vyhláška, schválená ještě poslední ministrem Válkem, počítá v tomto roce s deficitem minus 15 miliard, zdravotní pojišťovny hovoří až možná někde přes 20 miliard korun. A my to musíme řešit. Řešíme to tímto návrhem, který - souhlasím a bude to určitě o tom velká debata - není systémový, ale je to řešení pro tento rok tak, abychom systém stabilizovali. A není to poprvé. V roce 2012 už to jednou proběhlo, kdy tehdy naopak ty menší pojišťovny pomohly VZP, která byla v problémech a ty rezervy tedy se přemístily, přerozdělily ve prospěch VZP, takže precedens - tehdy už tady byla vláda ODS, TOP 09 - už tady existuje. My teď tedy situaci stabilizujeme opačným směrem. A za mě je to v tuto chvíli správné řešení. Ale samozřejmě není to řešení dlouhodobé, dlouhodobé řešení o změně zákona, o tom, abychom nastavili systém tak, aby se nevytvářela úhradová vyhláška, která bude deficitní, pokud k tomu nebude důvod, abychom skutečně i ze zákona nastavili povinnost vydávat úhradovou vyhlášku jako vyrovnanou. To si myslím, že je něco, co je, co přispěje k stabilizaci systému do budoucna.

Stejně tak, jak jsem o tom hovořil, by tam měly být nové mechanismy podporující dohodovací řízení, podporující dohodu, protože vždy je lepší, pokud se dohodnou segmenty a zdravotní pojišťovny. Je to transparentní, než když Ministerstvo zdravotnictví píše někde v kuloárech ministerstva úhradovou vyhlášku na základě nějakých tlaků a podobně. Takže budu chtít určitě podporovat dohodovací řízení. Za mého působení na ministerstvu se to dařilo. Segmenty se dohodly s pojišťovnami, bylo to transparentní, v zásadě většina byla spokojená. V tom předchozím volebním období za ministra Válka vlastně nikdo motivaci se dohodnout neměl, protože věděl, že si něco vylobbuje vždycky někde na ministerstvu, a to já určitě takto postupovat nebudu.

Poslední oblast, které bych se chtěl věnovat, je určité posílení odolnosti zdravotnického systému. My tady máme v posledních letech, a není to jenom covidová pandemie, zkušenost s různými epidemiemi, ať je to aktuálně žloutenka typu A, chřipková epidemie, nedávno černý kašel a podobně. To je něco, co samozřejmě budeme muset do budoucna řešit z hlediska toho, abychom byli schopni k tomu přistupovat aktivně. Tady si myslím, že bude nutné a je to něco, na čem se shodují experti, reformovat systém ochrany veřejného zdraví tak, abychom jeho řízení více centralizovali. Aby to nebylo tak, že tady máme 14 krajských hygienických stanic, které v zásadě postupují každá odlišným způsobem, ale aby ten systém byl centralizovaný, řízen z jednoho místa, měl jednou hlavu, která bude vlastně k dispozici vládě při řešení těchto krizových situací. A nejsou to jenom infekční choroby, ale jsou to i další hrozby, které pro zdravotnický systém existují. Takže reforma systému ochrany veřejného zdraví, to bude také jedna z priorit, kterou budu chtít řešit, včetně personálního posílení krajských hygienických stanic, finančního posílení, protože skutečně lidé pracující na krajských hygienických stanicích - už jsme tady slyšeli o těch platech, tak to jsou nedůstojné podmínky, za kterých pracují, které jsou nekonkurenceschopné s klinickou péčí. Takže myslím si, že tady musíme i finančně podpořit tento systém ochrany veřejného zdraví.

A odolnost souvisí i s lékovou soběstačností. Bylo také už to zmíněno panem premiérem. Myslím si, že to musí být jedna z priorit. Je to hospodářská priorita, abychom podpořili domácí farmaceutický průmysl, abychom podpořili domácí výrobce zdravotnických prostředků, abychom nebyli tolik závislí na dovozu ze třetích zemí. Dneska v zásadě ten trh je výrazně závislý na třetích zemích, jako je Čína, Indie a podobně, kde nikdy člověk neví, co se stane, jak se vlastně ty dodávky například přeruší a podobně kvůli externím, nějakým faktorům, nebo jenom kvůli tomu, že někde vyhoří továrna a podobně. Takže myslím si, že naším zájmem musí být podporovat domácí průmysl, vytvořit ekonomickou incentivu tak, aby rozšiřoval výrobu. Už jsme ta jednání zahájili a budeme v tom pokračovat.

Je jasné, že nejsme schopni v současném světě vyrábět všechny léky v České republice. To si takovou iluzi neděláme. Ale minimálně u těch kritických léků, tak si myslím, že musíme udělat maximum pro to, aby domácí produkce byla posílena. A abychom za to bojovali i na úrovni Evropské unie, protože to není jenom o nás, ale samozřejmě i o evropském prostoru, kde ta situace není o moc lepší, protože řada výrobců léčiv právě svoji výrobu přesunula někde do třetích zemí z důvodu toho, že systém Evropy je natolik přeregulovaný, že se vlastně jim nevyplatí tady vyrábět. A to je určitý symptom, který platí pravděpodobně nebo určitě obecně i pro další typy průmyslu, ale u těch léků je to klíčové. Protože když nebudeme mít léky, když nebudeme mít antibiotika, tak co budeme dělat pak, když budeme potřebovat léčit naše pacienty? Takže v tomto směru to je něco, co já určitě budu ve spolupráci s panem ministrem průmyslu a obchodu chtít řešit.

A úplně poslední věc, to je kybernetická bezpečnost českých nemocnic. Tady si myslím, že také je to něco, co už jsme tady zažili. Zažili jsme si tady útoky na Fakultní nemocnici Brno a i menší nemocnici v Benešově a další, které mají skutečně devastující účinek na poskytování zdravotních služeb, paralyzují vlastně chod té nemocnice. A v tomto musí i Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s dalšími udělat více tak, abychom tu kybernetickou bezpečnost a vlastně IT infrastrukturu nemocnic maximálně posílili. Takže to jsou ty základní priority. Děkuji mockrát za pozornost a těším se s vámi se všemi na spolupráci do budoucna. Díky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní vystoupí ministr zemědělství Martin Šebestyán a připraví se ministr kultury Oto Klempíř.

 

Ministr zemědělství ČR Martin Šebestyán: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážené poslankyně, poslanci, kolegové z vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych jako ministr zemědělství také přispěl do dnešní rozpravy, která má zásadní význam pro budoucí směřování České republiky. Jednáme o vyslovení důvěry nové vládě, o důvěře nejen v personální a politickou sestavu, ale především v její schopnost řídit naši zemi v období, které není jednoduché, ani stabilní, ať už z pohledu ekonomického, bezpečnostního či sociálního. Dnešní debata není pouze technickým krokem. Je to okamžik, kdy se každý z vás rozhoduje, zda podpoří vládu, jejíž ambicí je obnovit sílu české ekonomiky, zvýšit bezpečnost země, posílit naši mezinárodní pozici a především vrátit občanům pocit jistoty a důvěry, že stát funguje a pracuje v jejich prospěch.

Rezort zemědělství má v tomto směru zcela zásadní roli, a to nejen jako výrobce potravin. Je to rezort, který zasahuje do fungování venkova, potravinářského průmyslu, lesního hospodářství, vodního hospodářství, ochrany krajiny a tím celkové odolnosti státu.

Dnešním vystoupením bych chtěl představit význam a šíři rezortu, který byl v minulém období často bagatelizován a politizován, popsat reálný výchozí stav rezortu a vymezit výzvy a příležitosti a programové priority.

Ministerstvo zemědělství je jedním z těch rezortů, které doléhají na každodenní život občanů. I když si mnozí neuvědomují, zodpovídáme za klíčové oblasti - zemědělskou prvovýrobu, potravinářství, veterinární péči, vodní hospodářství, rybářství, lesnictví, myslivost, péči o půdu, krajinu a přírodní zdroje. To je mimořádně široká, odborná a na státní správu i podnikatele náročná agenda.

Rezort zemědělství zásobuje obyvatele potravinami a vodou, ovlivňuje cenovou hladinu potravin a potravinovou bezpečnost, vytváří pracovní místa v regionech, formuje životní podmínky venkova, přispívá ke kvalitě krajiny, vody a půdy, určuje, jak bude vypadat česká krajina v následujících desetiletích a je i klíčovým hráčem v rámci ochrany přírodních zdrojů.

Z hlediska národního hospodářství funguje jako multiplikátor. Každá koruna investovaná do sektoru vygeneruje další koruny v navazujících odvětvích.

Z pohledu podnikatelů spadajících pod rezort Ministerstva zemědělství je naprosto zásadní vytvořit a udržet předvídatelné ekonomicky stabilní prostředí, které bude mít jasně vymezený prostor, ve kterém budou profitovat všechny zapojené složky, včetně benefitů na straně státu, přes sociální, zdravotní i daňovou soustavu.

Z hlediska bezpečnosti státu je to jeden z pilířů, stejně jako armáda, zdravotnictví nebo energetika. V době krizí, pandemie, války, výkyvů trhu, klimatických extrémů se ukázalo, že země, které zanedbaly své zemědělství, potravinářství, vodohospodářství, patří mezi ty nejzranitelnější.

Rezort zemědělství tedy nelze chápat jako okrajový sektor, je to strategické odvětví, základ ekonomické, sociální a potravinové stability celé země. Tento význam potvrzuje i programové prohlášení vlády.

Co se týče skutečného a současného stavu českého zemědělství a potravinářství a vodního hospodářství, analytické výstupy, které má Ministerstvo zemědělství k dispozici, jsou jednoznačné a upřímně řečeno nejsou příjemné. Příčiny jsou jednak historické, z pohledu překotného a neřízeného vývoje sektoru v devadesátých letech, tak i současné. Ostatně vždy, když se zdálo, že se sektoru daří, přišlo méně příznivé období. Dnes je to například stagnace světového trhu s komoditami, znehodnocení jejich cen, válka na Ukrajině a z toho panující chaos, dovozy ukrajinské agrární produkce, nerovný boj národních rozpočtů členských států, ale i politická rozhodnutí EU, jako je útlum náročných odvětví, opatření Green Dealu, tlaky na udržitelnost. Jsou zde také celní a obchodní války mezi EU, USA a Čínou způsobující vnitřní nadbytek produkce a tlak na ceny a podobně.

Stav sektoru jasně ukazuje, že Česká republika ztrácí potravinovou soběstačnost, tu finální, tu potravinovou soběstačnost na talíři. Stali jsme se vývozci zemědělských komodit a dovozci potravin. Agrární obchod má záporné saldo přes 60 miliard korun ročně a pozitivní bilanci tvoří právě jen suroviny s nízkou přidanou hodnotou, jako je vývoz obilí či živých zvířat.

Produkce na hektar dosahuje pouze 64 procent průměru Evropské unie, přidaná hodnota českého zemědělství z pohledu evropského průměru se pohybuje kolem 40 procent evropského průměru na hektar.

Chybí nám zpracovatelské kapacity a sektor je extrémně závislý na dotacích, bez nich by byl dlouhodobě ztrátový. Jinými slovy, výkonnost je daleko za západní Evropou, i když máme špičkové podniky, špičkové výsledky v užitkovosti, ve výnosech a tak dále.

K stavu sektoru přistupuje ještě řada dalších faktorů - rostoucí ceny energií, vysoké ceny vstupů emisních povolenek, liberizace obchodu, masivní dovoz produkce, která nesplňuje evropské standardy, nadměrná administrativa, právě vysoké standardy, které Evropa nastavila pro zemědělskou prvovýrobu a potravinářský průmysl, levná pracovní síla v jiných zemích, která vytváří nerovnováhu.

Populace zemědělců, lesníků, rybářů patří k nejstarší v celé EU. Mladí lidé vstupují do sektoru jen minimálně, mzdy jsou nižší než v jiných odvětvích a venkov v řadě regionů je ohrožen odlivem lidí, služeb a infrastruktury. To vše chceme změnit.

Ale mnohé zásadní důvody a omezení vycházejí také z nastavení agrární politiky předchozí vlády. Nechci si stěžovat, ale ta rozhodně nevnímala agropotravinářský sektor jako svou prioritu. Svou na jednu stranu pasivitou bez snahy něco řešit, například vysoké náklady na straně vstupů, a na druhé straně aktivitou soustředící se na odliv financí, například prostřednictvím zvýšení daně z příjmů nebo přenastavení toku podpor, jak jsme tomu byli svědky na začátku nového programového období v roce 2021 - 2022, přispěla k tomu, že se zásadním způsobem proměnil zemědělský sektor.

K odlivu financí ze sektoru došlo tak, že rozpočet rezortu, který od vstupu do Evropské unie představoval čtyři až pět procent státního rozpočtu, za minulé vlády se snížil na 2,5 procenta. Přidáním administrativy nad rámec EU, například protierozní ochrany (?), došlo k zařazení 65 procent orné půdy do systému erozní ochrany, což představuje více jak dvojnásobnou zátěž v porovnání s nejambicióznějšími státy EU.

Přenastavení podpor bez analýz, čistě politicky, poté, co byl již odbornou veřejností dohodnut Strategický plán společné zemědělské politiky pro období 2021 až 2027, také nepřispělo ke stabilitě sektoru. Následné ignorování požadavků zemědělců a potravinářů a lesníků, rybářů a tak dále, vedlo k řadě protestů proti politice vlády a propsalo se i do rozpočtu.

Návrh rozpočtu kapitoly MZe na rok 2026 obsahoval meziroční pokles zhruba o 13 miliard korun především v národním podílu k evropským platbám.

Přes všechny problémy má Česká republika mimořádný potenciál. Má kvalitní půdu a klima, obrovskou odbornou tradici a zároveň vzdělání, moderní agrární techniku a technologie, schopné zemědělce i potravináře, robustní infrastrukturální základ a strategickou polohu pro export. Proto se musíme soustředit na stabilizaci podnikatelského prostředí, ochranu trhu a podporu domácí produkce, investice a inovace, reformu společné zemědělské politiky po roce 2028 a samozřejmě na péči o krajinu, lesy a vodu.

Já považuji zemědělství a potravinářství za strategický sektor a chci se zaměřit na zvýšení soběstačnosti, konkurenceschopnosti a dostupnosti kvalitních českých potravin. Chci se zaměřit na orientaci na domácí spotřebu a zpracování, nikoliv vývoz surovin bez přidané hodnoty, na růst živočišné výroby, intenzitu živočišné výroby, zajištění stabilní produkce masa, mléka a vajec a posílení sektoru citlivých komodit, ať už jde o zeleninu, brambory, ovoce, chmel nebo víno. Na základě silné produkce v zemědělství získáme dostatek produkce s vyšším podílem jejího tuzemského zpracování na kvalitní bezpečně a cenově dostupné potraviny.

Klíčovým cílem je transformovat české zemědělství z dotačně závislého odvětví na moderní investičně aktivní sektor. Musíme podpořit moderní formy hospodaření, zejména precizní zemědělství, ekologické zemědělství, digitalizaci a inovace. Musíme realizovat investice do nové generace zpracovatelských kapacit, masný průmysl, mlékárenský průmysl, ovocnářský, zelinářský sektor.

Nutnost je podpořit rozvoj skladovacích posklizňových a závlahových systémů. Cílem je tedy podpořit růst přidané hodnoty v České republice a omezit vývoz nezpracovaných komodit. To současně bude znamenat snižování závislosti na dovozech z okolních zemí EU a ze třetího světa.

Dalším naším cílem je prosadit spravedlivé tržní prostředí, které bude chránit české producenty i spotřebitele. A to jednak nekompromisní ochranou před levnými nekvalitními dovozy, vytvořením takových podmínek, aby importované produkty splňovaly stejné standardy jako české, připravit systém transparentnosti marží v celém řetězci, zavést potravinového ombudsmana bez zvyšování byrokratické zátěže a podporovat sdružování našich producentů, jak už menších, nebo větších, ke zvýšení jejich vyjednávací síly na trhu.

Další oblastí, na kterou se chceme soustředit, je samozřejmě reforma společné zemědělské politiky. Naším cílem je minimalizovat snížení rozpočtu na společnou zemědělskou politiku. V současném návrhu vlastně klesá tento balíček o 50 procent.

Dalším naším cílem je zachování společné zemědělské politiky jako samostatné politiky a samostatné legislativy. Chceme se soustředit na zjednodušování celého systému krácení veškerých požadavků nad úroveň povinných podmínek a z pohledu obchodních dohod na to, aby vždy bylo pamatováno na zavedení ochranných opatření, která budou chránit evropský trh s potravinami a zemědělskými komoditami, který je nastaven nadstandardně proti okolnímu prostředí, a tím podpořit jeho konkurenceschopnost.

Další oblastí je snížení byrokratické zátěže, a to minimálně o 30 procent. Vetkli jsme si mezi své cíle proklientský přístup k našim klientům, redukci počtu kontrol, zrušení národních nadstaveb nad rámec EU, digitalizaci agendy a zjednodušení komunikace s úřady.

Důležitou věcí je také omezení rozsahu pravidel, vyhlášek a nařízení vlády umenšením alespoň o 30 procent jejich rozsahu, snížení počtu úředníků resortu minimálně o 10 procent bez oslabení výkonnosti, a to zejména prostřednictvím slučování úřadů a rušením duplicitních agend.

Už jsem tady říkal, že důležitou věcí je stabilizace prostředí. Cílem je zajištění dlouhodobé předvídatelnosti ve prospěch celého podnikatelského sektoru. Jde nám o to, abychom dokázali našim podnikatelům připravit fixaci podpor v dlouhodobém horizontu tak, aby byli schopni udržet konkurenceschopnost a abychom byli konkurenceschopní vůči okolním státům v Evropské unii. Chceme zavést stabilní model podpory investic a ochranu investic prostřednictvím stabilních právních a pachtovních podmínek.

Z pohledu podpory venkova a regionálních FAEM (farem?) a generační obnovy bych rád zdůraznil, že budeme podporovat všechny formy podnikání, ať už rodinné, malé, střední i velké podniky, zaměříme se na zemědělce, na ty, kteří chtějí vyrábět zemědělské komodity a potraviny, podpoříme zaměstnanost a životní úroveň na venkově, vytvoříme motivační prostředí pro mladé zemědělce, včetně přístupu k půdě a zvýhodněným úvěrům. Cílem je posílit spolupráci škol, podniků, výzkumných ústavů a zajistit modernizaci zemědělského vzdělávání.

Další z našich priorit je péče o půdu a ochrana nejcennějšího výrobního faktoru. Považuji půdu za strategický statek, a proto chci řešit předkupní právo pro aktivní zemědělce, omezit spekulace se zemědělskou půdou, zejména ze strany subjektů mimo EU, zpřísnit pravidla pro vyjímání půdy ze zemědělského půdního fondu.

Chceme se zaměřit na současné vymezení erozních oblastí a nahradit je praktičtějšími a přesnějšími opatřeními.

Dalším cílem je samozřejmě posílit péči o úrodnost a dlouhodobé udržení kvality půdy prostřednictvím jejího správného monitoringu.

Z pohledu ekologických opatření chceme dbát na to, aby ekologická opatření a cíle, které podporujeme, byly vždy realistické a kompatibilní se zemědělským hospodařením.

Chceme podporovat precizní a ekologické zemědělství jako cestu ke snížení dopadu na životní prostředí a podpořit ekologické zemědělství a odbyt biopotravin tak, aby to mělo ekonomický smysl.

Důležitým přístupem je podpora moderních technologií, ať už je to z pohledu precizního zemědělství, nových látek na ochranu rostlin a řešení současné situace z pohledu účinných látek.

V oblasti lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu je pro nás dlouhodobou prioritou racionální a udržitelné prostředí. Odmítáme nadměrné restrikce, které ohrožují ekonomiku lesů, podpoříme rozvoj dřevostaveb a využití dřeva v ekonomice a zajistíme ochranu dřevozpracujícího průmyslu a omezení vývozu kulatiny. Prostředkem pro toto řešení je vytvoření nebo vracení se k realizaci a řešení lesnicko-dřevařského fondu pro lepší koordinaci činnosti vlastníků lesů zpracovatelů a státu. Fond by se měl zaměřit na podporu využívání spotřeby dřeva a na osvětu, objektivní informování veřejnosti o lesích a lesním hospodářství.

V oblasti lesního hospodářství a ochrany před suchem máme dlouhodobý investiční dluh, musíme posilovat propojování vodárenských soustav, urychlovat realizaci strategických vodních děl, jako jsou Nové Heřminovy, Vlachovice, Skalnička, Kryry, Senomlaty, Šenov a tak dále. Investovat do obnovy rybníků, podpory rybářství a čistoty vod, podporovat malé a střední vodní nádrže a retenční opatření. Toto všechno jsou klíčové věci z pohledu ochrany vody a zadržování dostatku vody na našem území. Jistě všichni víte, že nám sem žádná voda nepřiteče, to, co nám tady naprší, tak to je to jediné, co máme.

Chránění vodních zdrojů je strategická povinnost státu. Z pohledu podpory zvířat a Wellfare chceme posílit ochranu zvířat proti týrání, umožnit policii a úřadům účinně zasahovat a podpořit obce při péči o toulavá zvířata.

Důležitá věc je pro nás rozvoj spolkové činnosti na vesnicích a na venkově, ať už je to včelařství, rybářství nebo myslivost. Tento souhrn našich programových priorit má za cíl zvýšit produktivitu, konkurenceschopnost a přidanou hodnotu, snížit závislost na dotacích, modernizovat sektor, posílit potravinovou soběstačnost, zajistit férové tržní podmínky na trhu, ochranu půdy, vody, lesů a krajiny, podpořit venkov a generační obměnu.

Naším cílem je vytvořit z českého zemědělství opět stabilní a prosperující pilíř národního hospodářství.

Dámy a pánové, je to jasné, ještě to jednou zopakuju, naším cílem je tedy obnovit soběstačnost, zvýšit produktivitu, posílit domácí zpracování, stabilizovat venkov, chránit český trh a potraviny, zlepšit využití půdy, vody a lesa, modernizovat celý sektor a zajistit, aby potraviny, dřevo a krajina, voda byly opět zdrojem síly a bezpečnosti této země.

Prostřednictvím všech zmíněných aktivit také chceme obnovit důvěru občanů v české potraviny, obnovit hrdost celé země na práci zemědělců, potravinářů, lesníků, vodáků a všech dalších. Chceme, aby si společnost této práce vážila a dokázala ji ocenit. Agrární sektor není tedy, jak už jsem několikrát zdůraznil, okrajová oblast, je to strategický pilíř. Země, která rezignuje na potravinovou bezpečnost, rezignuje na vlastní suverenitu, Česká republika si to nemůže dovolit.

Jsem připraven vést dialog napříč politickým spektrem, odbornou veřejností i celým sektorem, věřím, že společně dokážeme české zemědělství a potravinářství posunout tam, kam patří, mezi moderní, výkonná a konkurenceschopná odvětví, která budou sloužit občanům této země. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já děkuji, pane ministře, pěkný večer. My jsme se vystřídali při řízení této schůze, takže vám přeji pěkný večer. A na řadě je ministr kultury Oto Klempíř. Připraví se paní ministryně Zuzana Mrázová a ministr sportu Boris Šťastný. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Oto Klempíř: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, poslanci, vážená vládo, drazí občané. Jsme tady dnes proto, abychom vyslovili důvěru vládě. Vládě, která vznikla po volbách, skutečných volbách, ne po nějakém zákulisním divadle. A než se dostanu k tomu, co je mým cílem a úkolem v této vládě a co bych vám rád řekl, dovolte mi, abych řekl pár věcí naplno, protože mluvit naplno, napřímo my motoristé máme v DNA.

Je to vláda, která chce pracovat pro normální občany - ne pro aktivisty, ne pro samozvané morální soudce, ale pro lidi, kteří každý den stávají do práce a chtějí žít v zemi, která jim nehází klacky pod nohy. A řekněme to jasně. Nyní přichází vláda, která má Česko osvobodit - ne od nějakých vnějších nepřátel, ale od atmosféry strachu, kterou tu za poslední roky vytvořili někteří politici. Nebyl to strach z Ruska, nebyl to strach z Číny nebo z války, co svíral tuhle zemi, byl to strach říci nahlas svůj názor, strach, že když nebudete opakovat to, co chce slyšet pár samozvaných elit, okamžitě z vás udělají zrádce, škůdce, kolaboranta nebo nepřítele státu, jak dobře ví můj kolega Filip prostřednictvím pana předsedajícího.

A víte co? Nebyl to Dozimetr, nebyla to kampelička, IKEM, Motol nebo bitcoinové kauzy, co jim prohrálo volby - byla to jejich falešná morální nadřazenost, jejich posedlost nálepkováním, jejich radost z toho, že mohou někoho veřejně ničit jen proto, že je s nimi nesouhlasí. A teď je řada na nás, na naší vládě, abychom to napravili, abychom ukončili éru falešných morálních majáků, do kterých se někteří pasovali.

A teď ke kultuře, protože proto tu dnes stojím. Pokud má česká kultura znovu patřit mezi světovou špičku jako ve třicátých nebo řekněme šedesátých letech, musíme změnit způsob, jakým ji řídíme. Nemůžeme dál předstírat, že je všechno v pořádku, když všichni vidíme, že není. Jsme dobří v tom, co je pohodlné, co je průměrné, co je nadprůměrné, jenže průměrnost nás nikam neposune. Pokud chceme obstát ve světě, který se s nikým nemazlí, musíme budovat skutečná centra kulturní síly, místa, kde nevznikají jen projekty pro domácí publikum, ale práce, které mají váhu i za hranicemi, ať už jde o filmová díla, festivaly, kreativní průmysl, živou kulturu nebo ambiciózní multikulturní projekty.

Potřebujeme vytvořit prostředí, které lidi nutí mířit výš a hledat, jak být první, a ne se spokojit s tím, že něco je jen tak akorát. Proto nebudu ministrem, který čtyři roky stříhá pásky a tváří se, že pracuje - na to opravdu stačí cvičená opice. Budu chtít kulturu, která nám umožní vnímat a vytvořit excelenci. Chci podmínky, které dají talentovaným lidem vysoký prostor k růstu, a ano, budu k tomu používat hlavně manažerský pohled - ne ideologii, ne aktivismus, ne že se to tak dělalo vždycky. A nebudu rušit věci jen proto, že je založil někdo jiný, ale udělám příkrý řez tam, kde tyto věci nefungují. My, Motoristé, se totiž nebojíme odpovědnosti ani práce.

Je nepřijatelné, že se tu roky rozdávaly dotace bez toho, aniž by někoho zajímalo, jaké mají výsledky. A ještě nepřijatelnější je, že to předchozí ministři věděli a nic tím nedělali. Já nebudu Šípková Růženka, která je na úřadě - to není můj styl. Budu s kulturou aktivně a rychle i pomalu, plně i jinak žít celý den, celý rok, celé volební období. Je totiž pohodlné býti ministrem, který rozdává peníze a nechává se plácat po ramenou, je pohodlné býti ministrem, který se bojí říci ne - ale já tuto funkci nevzal kvůli tomu, aby to bylo pohodlné. Já chci, aby věci fungovaly, a nehodlám držet status quo jen proto, že se tím zalíbím novinářům nebo opozici. To by byl styl politiky, který není hodný Motoristů, ani této vlády. My totiž alibisté nejsme. Budu hledat nové, moderní formy, které posunou českou kulturu i média do 21. století, kam patří. A budu se řídit nejenom srdcem, ale hlavně daty. Nebudu poslouchat nářky těch, kteří kvůli lajkům na sociálních sítích tvrdí, že média veřejné služby jsou na pokraji kolapsu a že někdo chce omezovat jejich svobodu - to v žádném případě. Proto jedním z mých hlavních cílů je nastavit rámec pro média veřejné služby, současný rámec, který odpovídá tomu, jakou úlohu oni mají plnit versus sociální sítě, Netflix a podobná nová média.

No a když tu mluvíme už o kultuře, tak nemluvíme o nějakém luxusu pro pár vyvolených - mluvíme o lidech, o lidech, kteří každý den drží naši národní identitu pohromadě. A já říkám jasně: vláda, která si neváží těchto lidí, si neváží ani sama sebe, ani vlastní země. Kultura totiž není abstraktní pojem, kultura jsou lidé, lidé, kteří pracují tvrdě, často za velice směšné a malé peníze a přesto vytvářejí něco, co nás všechny přesahuje. A já říkám: tyhle jejich tragické podmínky se musí změnit. Navýšíme platy pracovníků v kultuře - ne proto, že je to líbivé gesto, ale proto, že je to spravedlivé. A obnovíme spolupráci s odbory, protože když se vláda stará o pracující lidi, stará se i o budoucnost této země.

A pak je tady další hlavní bod - naše památky. Naše památky nejsou jen staré zdi. Památky jsou naše moře, jsou to kapitoly našeho společného příběhu, jsou to důkazy toho, že jsme tady byli, že jsme něco vybudovali a že máme na co navazovat. A já říkám: žádné další přehlížení, žádné další polovičaté úpravy. Ochrana památek musí být důsledná, moderní, efektivní a dlouhodobá. Propojíme památkovou péči s regiony, obcemi a spolky, protože nejlépe o dědictví pečují ti, kteří s ním žijí každý den. A budeme přísně kontrolovat, aby každá koruna byla využita smysluplně.

A teď něco, co je mi osobně možná nejbližší - folklor, tradice, řemesla našich předků, která se předávala z generace na generaci. Tohle není nostalgie, tohle je páteř národní identity. Podpoříme tradiční řemesla a folklor víceletými programy, které umožní předávání dovedností, posílí regiony a pomohou malým podnikům a komunitám růst. A pomocí mikrograntů zajistíme, aby tradiční řemesla a folklorní aktivity a festivaly nezanikly, ale naopak, aby ještě více ožily. Kultura není o penězích, ale bez peněz se kultura neudrží. To je prostý fakt, který nemá smysl obcházet. A čeká nás těžký úkol - oddělit skutečnou kulturu od byznysu, který se na ni nalepil. Jsou to dvě různé věci a věřím, že lidé kulturní sféry to vidí stejně dobře nebo možná lépe jako já. Stát má dotovat kulturu, ne podnikání převlečené za kulturu. Chci, abychom stáli za těmi, kteří kulturu a umění tvoří - ne za těmi, kteří jen natahují ruku. Podpořme velkoryseji umělce, instituce a projekty, které mají smysl a přinášejí hodnotu. Přestaneme s rozpočtovou, takzvanou salámovou metodou, kdy každý dostane drobek, ale nikdo nedostane dost na to, aby mohl skutečně něco vybudovat. Proto připravíme víceletý finanční plán, který zajistí obnovu a ochranu památek, výstavbu nových kulturních zařízení a modernizaci těch, která už máme. Dokončíme rekonstrukce, které se táhnou roky, a podpoříme projekty, které mohou být excelentním symbolem sebevědomého národa - kupříkladu Vltavskou filharmonii, galerie, knihovny, muzea, kulturní centra - ne proto, že je to hezké, ale proto, že silná země investuje do své kulturní duše a národ, který si váží své kultury, nikdy nebude muset se bát o svou budoucnost. Děkuji vám a prosím o vyslovení důvěry naší vládě. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju panu ministru kultury. Než se k pultíku dostane paní ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová, poprosím, aby ministři, kteří tady nejsou, se pokud možno vrátili do sálu. Mám tu stížnosti ze strany opozice, vyjma těch, kteří se mi přišli omluvit, že z nějakých hygienických důvodů odešli, tak vás poprosím, jestli byste se mohli vrátit. Máme poslední 2,5 hodiny dneska. Já vám děkuji a, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení vládní kolegové, vážení občané. Dovolte mi, abych vám dnes představila plány a vize ve vedení Ministerstva pro místní rozvoj, které vycházejí jednak z našeho programového prohlášení, ale rovněž ze skutečností, se kterými se na ministerstvu již denně setkávám, které musím řešit, aby Ministerstvo pro místní rozvoj mohlo efektivně fungovat nejen dnes, ale i do budoucna.

Jako starostka Bíliny jsem poslední čtyři roky se strachem sledovala, co se nejen na Ministerstvu pro místní rozvoj dělo, jak bývalá vláda Petra Fialy nekomunikovala se samosprávami, nebrala v potaz potřeby územních samospráv a jak Ministerstvo pro místní rozvoj bez ohledu na partnery v území i profesní svazy prosazovalo pouze své zájmy, ať se jednalo o neúspěšnou novelu stavebního zákona, která z široce projednaného a kvalitně zpracovaného zákona, který mimo jiné získal titul zákon roku 2021, udělala paskvil, který i přes 10 novelizací za poslední tři roky nepomohl českému stavebnictví, a zpackaná digitalizace stavebního řízení zpomalila povolování staveb ještě o kus víc. Způsobila se tak škoda českému hospodářství v odhadované výši 14 miliard korun.

Když jsem dostala nabídku stát se ministryní pro místní rozvoj, věděla jsem, že mě zde nečeká nic lehkého. Nicméně možná i proto a s ohledem na důležitost Ministerstva pro místní rozvoj pro život v regionech, regionální politiku, nastavení evropských fondů i oblast českého stavebnictví jako jednoho z nejdůležitějších sektorů české ekonomiky, jsem se rozhodla tuto výzvu přijmout. Důležitým faktorem pro mé rozhodování byla samozřejmě i kvalita mých kolegů - od pana premiéra až po kolegy ministry a paní ministryně.

Ministerstvo pro místní rozvoj neřeší okrajová témata, která se lidí dotýkají jen vzdáleně. Je to jedno z ministerstev, které rozhoduje o tom, jak se v této zemi žije, o tom, kde a jak budou lidé bydlet, jak rychle se staví, zda je v tomto směru naše země konkurenceschopná, zda obce dokážou plánovat svůj rozvoj, jestli regionální politika pomáhá snižovat meziregionální rozdíly, nebo zda stát umí proměnit zákony v realitu a sliby v konkrétní výsledky.

Je tedy nutné i na tomto plénu říct některé věci nahlas, věci, které si myslí starostové, úředníci, stavebníci i obyčejní lidé. Za poslední čtyři roky stát selhal v oblasti místního rozvoje, povolování staveb i bydlení. Ne jednou chybou, ne jedním špatným rozhodnutím, ale dlouhodobě, systémově a opakovaně. Jak již zmínil pan premiér ve své úvodní řeči, a my říkáme naprosto jasně: bydlení není luxus, není to privilegium, je to veřejný zájem. Stát a obce musí znovu převzít odpovědnost za to, aby svým občanům zajistily možnost bydlení, aby mladé rodiny kvůli bydlení nemusely odkládat zakládání rodin, aby senioři neměli strach, že nezvládnou zaplatit všechny své měsíční náklady, a aby profese, které jsou klíčové pro činnost státu, měst i obcí i život nás všech měly dostupné bydlení tam, kde je zapotřebí.

Základní prioritou je systémová podpora bydlení, a to nejen finanční, ale i legislativní. Je to zajištění mixu nájemního, družstevního a vlastnického bydlení. Náš plán ale není o jednorázových programech nebo složitých výzvách. My chceme dlouhodobou a předvídatelnou politiku a podporu. Obnovíme tedy mimo jiné programy, které zde v dobách minulých fungovaly a které byly minulou vládou bez náhrady zrušeny. Nechceme se ani zdržovat vymýšlením již vymyšleného a v zahraničí osvědčené modely a projekty přeneseme do českého prostředí, například slovenský model dostupného nájemního bydlení.

Již nyní jsme připravili technickou novelu zákona o podpoře bydlení, která odstraní zbytečné duplicity a zajistí, aby co nejvíc finančních prostředků efektivně a bez zbytečné byrokracie doputovalo k těm, kteří podporu potřebují: k samoživitelům, seniorům a osobám ohroženým ztrátou bydlení, nikoliv tedy neziskovým organizacím či obchodníkům s chudobou. Nechceme státní realitku, ale efektivní podporu potřebným, které však nemůžeme zbavovat jejich odpovědnosti za svůj život. Všichni naši občané musí mít jak práva, tak i své povinnosti.

Ještě před jmenováním vlády jsme se pustili do přípravy novely stavebního zákona, novely, která staví na našem původním návrhu, který bývalá vláda Petra Fialy s ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem zničila. Novela, nyní již předložená na plénu Poslanecké sněmovny, je připravena expertním týmem na základě praktických zkušeností z fungování územního plánování i povolování staveb. V pátek jsme zakončili odbornou roadshow, kterou jsme měli od konce listopadu. Jejím cílem bylo projednat návrh novely stavebního zákona jak se zástupci měst a obcí, tajemníků, krajů, stavebních úřadů, profesních komor, architektů, projektantů, zaměstnavatelů, odborů, ale i dalších odborných organizací. A výsledek? Ten předčil naše očekávání. Zákon jsme ještě ani nezačali na plénu Poslanecké sněmovny projednávat a už slyšíme pochvalu. Pozitivní zpětné vazby napříč celým spektrem si velmi vážíme.

Základem naší novely totiž je právě systematická podpora a dlouhodobé řešení, zjednodušení a zrychlení nejen povolování staveb, ale i územního plánování. To stejné platí i o digitalizaci stavebního řízení. Digitalizace má vždy lidem pomáhat ne, je trestat za chyby systému. Nejdřív musíme mít definitivně jasné a schválené procesy, a ty až poté můžeme digitalizovat. Nemůžeme digitalizovat chaos.

Velkou výzvou pro nás je také zajištění maximálního možného čerpání evropských fondů v programovém období 2021-27. Již nyní každý ministr pravidelně předkládá čerpání fondů svým operačním programem. Na druhou stranu musíme dokončit přípravu nastavení a čerpání evropských fondů pro období 2028+. Budeme prosazovat, aby byla prosazována témata, která budou odrážet skutečné potřeby státu, obcí, regionů, podnikatelů, škol a dalších subjektů veřejné správy v souladu s hospodářskou strategií naší vlády pro lepší Česko.

Další z našich priorit jsou silné obce. Pokud chceme, aby se lidem dobře žilo v regionech, musíme jim zajistit dostupné služby, infrastrukturu, školy, zdravotní péči i pracovní příležitosti. Rozvoj nezačíná v kancelářích ministerstev, ale v každé obci a v každém městě, kde lidé chtějí plnohodnotně žít, to jest bydlet, vychovávat své děti a pracovat.

Důležitý je pro nás také cestovní ruch. Ten je důležitou součástí rozvoje regionů, podpory pracovních míst, kultury i sportu. Cestovní ruch musí pomáhat místní ekonomice, zvyšovat atraktivitu regionů a přispívat ke kvalitnějšímu životu obyvatel. Proto se ve spolupráci s jinými rezortními kolegy a dalšími partnery zaměříme na investice do infrastruktury, obnovu zanedbaných míst a modernizaci veřejných prostor v obcích a městech.

Zároveň se cestovní ruch více propojí s kulturou, sportem, ale i s gastronomií. A tohle úspěšných příkladů a turisticky přitažlivých regionů. Podporovány budou takové akce a aktivity, které lákají návštěvníky a posilují regiony. Považuji za důležité systematicky prosazovat a propagovat naši krásnou zemi, a to bez ideologických předsudků a jednostranných prohlášení, která by mohla narušit hospodářské vztahy se zahraničními partnery. V oblasti výjezdového cestovního ruchu budu usilovat o to, aby legislativa ochránila naše občany a cestující, ale zároveň nepřipustím neodůvodněné zvyšování zátěže pro naše podnikatele.

Vážené kolegyně a vážení kolegové, čtyři roky jsme sledovali, jak stát selhává v základních věcech. Teď je čas ukázat, že může fungovat jinak. S respektem k obcím, krajům, s důrazem na lidi a jejich život, s jasnou odpovědností a s vizí, která nekončí tiskovou konferencí. Protože lidé už nepotřebují slyšet další výmluvy, potřebují stát, který funguje. A přesně o to dnes jde, a proto tu dnes jsme a toto my nabízíme. Stejně jako my předchůdci si vás tímto i já, vážení kolegové a vážené kolegyně, dovolím požádat o důvěru naší vládě. Děkuji. (Tleskají poslanci koalice.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji paní ministryni pro místní rozvoj Zuzaně Mrázové a poprosím pana ministra pro sport, prevenci a zdraví Borise Šťastného. Dále v pořadí je s přednostním právem Taťána Malá a moje maličkost. Já když, já jsem až do osmi, tak já, když tak pak bych pustil, pak přijde Petr Fiala na řadu, takže bych se pak přihlásil v dalším v pořadí, až mě tady vystřídá jiný předsedající. Pane ministře sportu, máte slovo.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, předstupuji před vás jako ministr vlády, kterému byla svěřena kompetence v oblasti sportu, prevence a zdraví. Nejde o neopodstatněnou pozici, ani zbytečný úřad. Jde podle mého názoru o odpovědnost. Odpovědnost za děti, které místo pohybu sedí u obrazovek počítačů a mobilních telefonů a tloustnou. Odpovědnost za kluby, trenéry, dobrovolníky a rodiče, bez jejichž osobního nadšení by řada sportovních klubů a organizací vůbec nepřežila. Odpovědnost za sportoviště, jejichž průměrné stáří se v České republice pohybuje okolo 50 let, přičemž drtivá většina byla postavena ještě před sametovou revolucí. A v neposlední řadě i odpovědnost za veřejné finanční prostředky, které v minulosti nebyly vždy vynakládány systémověně, účelně a transparentně.

Sport není jen záliba pro volný čas. Je to strategická investice státu do zdraví, disciplíny a soudržnosti společnosti. Každá koruna vložená do sportu se vrací v nižších nákladech na zdravotnictví, ve zdravější pracovní síle, menším tlaku na sociální systém.

Lidé v České republice sice dosahují relativně vysokého věku, ale výrazně kratší část života prožijí ve zdraví. Průměrný Čech či Češka totiž stráví posledních až 20 let života s chronickými nemocemi nebo omezením soběstačnosti. To znamená enormní náklady na zdravotnictví, sociální péči i ztrátu produktivity. Pravidelný pohyb v každodenním životě je jedním z nejúčinnějších a zároveň nejdostupnějších nástrojů pro podporu zdraví, prevenci nemocí a posílení psychické i fyzické odolnosti.

Význam pohybové aktivity však zdaleka nekončí u individuálního prospěchu. Stále častěji je vnímána jako strategický faktor ovlivňující oblasti, jako jsou ekonomika, obranyschopnost, vzdělávání, sociální soudržnost nebo životní prostředí. Podpora pohybových aktivit proto musí být chápána jako mezirezortní priorita zasahující oblasti zdravotnictví, školství, práce a sociálních věcí, obrany, vnitra, životního prostředí, dopravy, zemědělství, ale třeba i regionálního rozvoje.

My chceme, aby sport a pohybové aktivity byly skutečně dostupné všem občanům bez ohledu na věk, zdravotní stav či finanční možnosti. Česká republika dnes patří mezi evropské státy s nejvyšším podílem obyvatel s nadměrnou tělesnou hmotností. Podle aktuálních statistik má více než 60 procent dospělých Čechů a Češek nadváhu nebo obezitu. Zvláštní pozornost zasluhuje pak postupný a velmi strmý nárůst dětské obezity. Skokový nárůst byl zaznamenán zejména během pandemických lockdownů a dnes více než čtvrtina dětí v České republice má nadváhu či obezitu. Pandemie Covid-19 způsobila fakticky zdvojnásobení počtu obézních dětí. Výrazně vzrostl počet depresí a úzkostných poruch u dospívajících a dětí pak až o desítky procent. V Česku pak má dnes více než čtvrtina dětí a dospívajících dlouhodobé psychické obtíže. A právě proto podporou pravidelného pohybu a sportovních aktivit chceme snížit nemocnost populace, přispět k redukování výskytu civilizačních onemocnění, zvýšit psychickou odolnost, zlepšit kvalitu i produktivitu života a především prodloužit dobu dožití ve zdraví.

Sportovní a pohybové aktivity se musí stát běžnou součástí života občanů České republiky v prostředí, kde žijí, vzdělávají se, pracují a tráví volný čas. Proto v rámci podpory pohybu a zdravého životního stylu zlepšíme dostupnost veřejných sportovišť, budeme podporovat rozvoj rekreačního sportu pro širokou veřejnost a rozšíříme pohybové programy pro seniory a handicapované občany.

Samostatným tématem musí být pozitivní a nenahraditelná role pohybových aktivit v oblasti duševního zdraví. Ve spolupráci s panem ministrem školství Robertem Plagou budeme dbát na to, aby pohyb byl přirozenou součástí školního života. Musíme zlepšit podmínky a prestiž pedagogů tělesné výchovy i sportovních trenérů. Zkvalitníme výuku tělesné výchovy a přehodnotíme systém jejího hodnocení. Vytvoříme podmínky pro rozvoj sportovních tříd a sportovních škol. Také zavedeme programy pro rozvoj školních sportovních klubů, které budou pořádat mimoškolní aktivity, soutěže a tréninky pro všechny věkové skupiny. A je potřeba zdůraznit, že je potřeba pravidelný pohyb podpořit již od mateřských škol.

Samostatnou kapitolou je pak infrastruktura. Je naprosto nezbytné navýšit investice do obnovy a výstavby sportovních zařízení s důrazem na multifunkční a bezbariérové prostory přístupné všem občanům, a na rozvoj školské multifunkční sportovní infrastruktury. Nejprve je však třeba nastavit transparentní systém financování sportovní infrastruktury. Peníze přece musí jít jen tam, kde jsou skutečné potřeby občanů a sportovních svazů a za využití modelu spolufinancování z rozpočtu krajů, měst a obcí. Tam přece jsou peníze, které je možné aktivovat.

Nezapomeneme ani na vrcholový a soutěžní sport.

Vrcholový sport a reprezentace České republiky posilují národní hrdost, jednotu společnosti a dobré jméno země v zahraničí. Proto budeme systematicky podporovat rozvoj sportovních talentů, moderní přípravu a kvalitní trenéry. Čekají nás změny legislativy a i v tomto případě nabízím spolupráci i stávající opozici, protože jde o věc, která se i v minulosti zde řešila a jsou určité návrhy, na které je možné navázat. V rámci legislativních změn nás čeká přijetí národní strategie koncepce sportu a pohybových aktivit pro období 2026 až 2030, která stanoví pevný rámec pro rozvoj a podporu sportu v České republice. Dále připravíme nový komplexní zákon o sportu, který vytvoří potřebný rámec pro vnímání podpory sportu z veřejných rozpočtů jakožto veřejné služby a který umožní řešit relevantní problematiku koncentrovaně a efektivně z jednoho místa. Čelíme málo funkčním informačním technologiím. Hovořil o tom tady pan předseda vlády. Rejstříky sportu sice existují, jsou zřízeny stávajícím zákonem o podpoře sportu, ale nefungují tak, jak by měly. Je potřeba skutečně vytvořit funkční a jednotnou evidenci sportovišť, sportovních klubů, sportovců, trenérů a rozhodčích a také zajistit valuaci dat, která tam jsou, abychom zabránili nepřesnostem a duplicitám, protože na základě těchto údajů se často vypočítávají dotace jednotlivým sportovním klubům.

To, co musíme udělat, je revize činnosti Národní sportovní agentury s cílem definovat další směřování této instituce a nastavit v tomto ústředním orgánu státní správy řád, pořádek a absolutní transparentnost. Některé kroky jsme udělali už v prvním měsíci, ale musíme pokračovat. Je nezbytné odpolitizovat Národní sportovní agenturu. Je naprosto nezbytné důsledně eliminovat střet zájmů uvnitř tohoto ústředního orgánu státní správy. K tomu vedlo i mé okamžité rozhodnutí rozpustit či zrušit poradní orgán této instituce, kde mnoho členů poradního orgánu bylo současně poradci a současně příjemci veřejných prostředků. Je třeba zřídit veřejný rejstřík dotací ve sportu, který bude zakotvovat povinnost pro všechny subjekty v něm na jednom místě uvádět výši a účel poskytnutých veřejných prostředků.

Připomeňme, že v tuto chvíli je to například Národní sportovní agentura, která udělí dotaci nějakému sportovnímu klubu, ale paralelně s tím se tak stane například i z konkrétního města či kraje a neexistuje žádná provázanost a kvalitní informační systém, kde by se zamezilo duplicitám a zvýšila se efektivita a transparentnost při poskytování veřejných prostředků. A v neposlední řadě je to i povinné zveřejňování smluv navazujících na čerpání veřejných prostředků. Je až absurdní, že se rozdělují miliardy korun ročně v rámci sportovních dotací, ale neexistuje vlastně žádná povinnost těch jednotlivých příjemců zveřejňovat dodavatelské a subdodavatelské smlouvy tak, jak to bylo například v minulosti nastaveno v oblasti zdravotnictví, ale jak je to vlastně běžné v celé naší společnosti, jako například v oblasti veřejných zakázek.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, klíčovou agendou související s oblastí sportu je i prevence, zejména pak prevence civilizačních onemocnění. Již o tom hovořil pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Proto se zaměříme na systematickou primární prevenci civilizačních onemocnění, která dnes představuje jednu z hlavních hrozeb pro zdraví populace i ekonomickou stabilitu zdravotního a sociálního systému. Podpoříme zdravý životní styl prostřednictvím dostupného pohybu, výživového vzdělávání a programu zaměřených na změnu návyků už od dětského věku. Ve spolupráci s panem ministrem zdravotnictví, školství, zaměstnavateli a zdravotními pojišťovnami vytvoříme jednotný rámec preventivních opatření, který povede ke snížení výskytu obezity, diabetu, kardiovaskulárních onemocnění a dalších chorob spojených se sedavým způsobem života.

Prevence musí být přirozenou součástí každodenního života. Nejen formální kampaní, ale konkrétní pomocí lidem k dlouhodobě zdravějšímu životu.

Naším cílem také musí být omezit vznik závislostí ještě před jejich rozvojem, tedy dříve, než přerostou do zdravotního či sociálního problému a zdravá výživa také. Zdravé potraviny nesmí být luxusem, ale běžnou součástí každodenního života našich občanů. V této souvislosti chci zdůraznit, že já osobně odmítám sociální inženýrství, příkazy, zákazy a nesmyslné vyhlášky. Vždy budu podporovat zdravý rozum, pozitivní motivaci kvalitně informovaného občana. A v případě dětí spatřuji jako základ rodinu, která má dítě vést k odpovědnosti, pohybu a zdravému přístupu k životu.

Dámy a pánové, naším společným zájmem by mělo být, aby Česká republika byla aktivní zemí, kde zdravý pohyb, prevence a zdravý životní styl jsou přirozenou součástí života každého občana. Proto si vás, vážené poslankyně a vážení poslanci, dovoluji požádat o vyslovení důvěry této vládě. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju, pane ministře. A nyní je na řadě předsedkyně klubu hnutí ANO Taťána Malá. Máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, paní ministryně, páni ministři, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já na úvod se na chvilku, ale opravdu jenom na chvilku zastavím u práce předchozí vlády a jejího působení. A je určitě spousta věcí, za které si zaslouží kritiku, ale ta je, myslím, v tuto chvíli poměrně zbytečná, protože vláda Petra Fialy prohrála volby, a tím je řečeno skoro všechno. Je ale jedna věc, kterou bych tady přesto všechno chtěla zmínit, a to proto, že vlastně dodnes pořádně nezazněla. Jestli totiž je něco, co lze skutečně vyčíst předchozí vládě, tak to podle mého názoru je její vědomé rozdělování společnosti. To jejich neustálé rozdělování na my ti správní a pak ti ostatní. Samozřejmě, že si můžete říct, že ta společnost v Česku byla rozdělená vždy a budete mít pravdu. Už v devadesátých letech tu byl tábor Václav Havel versus ostatní, pak tu byl Václav Klaus versus ostatní a v poslední době máme éru Andrej Babiš versus ti ostatní.

Je v tom však trochu rozdíl. Nikdy, nikdy v dosavadní historii se z toho nestal volební program vlády, to až za vlády Petra Fialy. A samozřejmě já uznávám, že za vyhrocenou situaci v Česku máme v konečném důsledku odpovědnost my všichni, tedy my politici, ale úlohou ministrů a vlády má být přece situaci uklidňovat a hájit zájmy všech. Nemělo by být v zájmu nikoho tu situaci ještě víc hrotit, a to hned z několika důvodů. Současné emoce v politice jsou také jedním z hlavních důvodů jisté únavy společnosti. Pokud nám dnes data například ukazují na frustraci a depresi mladých lidí z budoucnosti, tak bychom si měli jako politici přiznat, že za tento stav neseme zčásti odpovědnost i my, to není jejich chyba, to je do značné míry chyba i naše. A pak je tu ještě jeden výsledek nešťastného rozdělování společnosti. Právě ona nejistota, nepřímý tlak na opačné skupiny je zodpovědný nejen za růst agresivity ve společnosti, ale především za rostoucí nevraživost vůči národnostním sexuálním a dalším menšinám.

Ve vyhroceném prostředí se totiž daří antisemitismu a lidem, kteří svoji frustraci a nejistotu vybíjí na agresivitě vůči slabším. A ano, můžeme se uklidňovat tím, že v zahraničí je situace horší, ale to pro nás nemůže být žádný argument.

Chci být fér a chci připustit, že ne všichni politici tehdejší opozice byli stejní. Nesmírně si vážím toho, že se tady našla skupina poslankyň a poslanců, se kterými jsem mohla dát dohromady redefinici znásilnění, zavést do českého právního řádu dětský certifikát a řadu dalších věcí. Je pravda, že bez té party lidí, která uměla dát chvilku stranou stranickost, bych to nedokázala a já jim chci za to poděkovat, a to i těm a vím, že to možná bude znít trošku divně, kteří tady s námi nejsou, protože už do Sněmovny nekandidovali. Jsem ráda, že tu byl a doufám, že tu zase bude tým, který bude hrát jako nároďák, ne v zájmu svých vlastních klubů, ale v zájmu republiky.

Každý dobrý sportovec, jak by jistě potvrdil ministr sportu Boris Šťastný, musí umět odložit někdy klubový dres a obléct ten reprezentační, ten, ve kterém bojuje za celou republiku, stejně jako to dnes předvádí a dál bude předvádět Andrej Babiš. Drahá opozice, můžete mít vůči němu, co chcete, ale nemůžete mu upřít, že v politice hájí zájmy všech občanů, nejen některých. Ostatně právě jemu chci poděkovat za důvěru, že jsem se mohla stát vládní zmocněnkyní pro lidská práva. Beru tu pozici skutečně s pokorou a hlavně s vědomím, že můj úkol fakt nebude jednoduchý i proto, že mí předchůdci a předchůdkyně odvedli hodně práce. Zároveň vím, že už z podstaty věci je tato pozice komplikovaná, protože v řadě věcí musí být průkopníkem myšlenek, které řada ministrů neuslyší ráda. Já totiž pojímám tu funkci jako pozici, která má za úkol otvírat otázky, které nejsou příjemné a které bortí často zažité pořádky. Věřím, že i z mé povahy moravského původu musí být všem jasné, že nebudu extremistka, ale budu důrazná. To ano, protože to my z Moravy umíme.

Když jsem přemýšlela, co bych si přála v této funkci dokázat, tak jsem to shrnula do několika bodů. Za prvé chci, aby se u nás žilo dobře všem lidem, abychom byli zemí, kde se na druhé nedíváme optikou jejich náboženství, barvy pleti nebo sexuální orientace, ale přes to, co umí. Abychom v té souvislosti, když mluvíme o druhých, co nejméně používali slovo "ale" nebo spojení "i když". Nemám to ráda. Nemám ráda taková ta hodnocení: je to hodná holka, ale je ..., nebo je to hodný kluk, i když je ... A za ty chvíle ticha si doplňte, co chcete.

Za druhé je třeba odstraňovat nespravedlnost ve společnosti. Je přece nepřijatelné, že v Česku máme v roce 2026 jeden z největších rozdílů v odměňování mužů a žen za stejnou práci. Téměř o pětinu, je to 18 procent, dostávají ženy, které odvádí stejnou práci jako muži, a to je z mého pohledu velký problém. A ne proto, že jsem žena, ale proto, že tato nespravedlnost násobně zhoršuje třeba pozici matek samoživitelek. Abychom si rozuměli, já nechci, aby měli všichni stejné platy, ale aby každý dostával spravedlivou mzdu podle toho, jakou práci odvádí.

Stejně tak je podle mého skandální, že Česká republika není schopná podle lidí z Národní rozpočtové rady zvyšovat produktivitu práce jinak než větším počtem hodin strávených v práci. Ale mám na vás otázku. Země, kde je nejmenší počet lidí s psychickými problémy, jsou třeba Dánsko a Holandsko. A já se ptám, nesouvisí to třeba také s tím, že tráví o 7,5 hodiny méně času v práci než Češi? A nesouvisí to taky s tím, že Češi mají jednu z nejvyšších rozvodovostí v Evropě, když rozvodem končí 40 procent manželství? A dochází nám, že právě vysoká rozvodovost vede Česko k tomu, že musíme řešit práva dětí v rodinách, které se rozvádějí? To je jedna z mých důležitých agend, protože nezřídka se děti stávají pákou nebo předmětem psychického i jiného vydírání manželů.

Nevede nás náhodou náš životní styl, který je často plně podřízený práci, k vyšší míře digitálních závislostí? Je fakt náhoda, že rychlost, jakou roste míra digitálních závislostí, je opět v České republice jedna z nejvyšších? Já bych řekla, že ano, ale je to téma, které musíme řešit a budu se mu určitě věnovat.

Nedávno vyšel výzkum, který říká, že srdce stárne rychleji těm, kteří mají existenční strach. Z toho pohledu je dobře, že po vládě Petra Fialy, která se o životní úroveň lidí nestarala, přichází právě Andrej Babiš. Ten totiž toto téma naopak řeší. Pro něj jsou lidé na prvním místě. Malá kupní síla Čechů je problém, který způsobuje řadu negativních vlivů. Ty nás pak stojí nejen peníze a energii, ale staví nás do pozice, že zde s námi žije řada nešťastných lidí, řada těch, kteří pro udržení své životní úrovně a proto, aby mohli dětem zachovat kvalitu života, dělají dvě a více prací a pak za to nezřídka platí vysokou daň.

Stojím zde před vámi nejen jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva, ale také jako předsedkyně jednoho největšího poslaneckého klubu. Chci vás požádat o vyslovení důvěry této vládě nejen proto, že jsme to byli my, kdo vyhrál volby, ale především proto, že premiér Andrej Babiš si to odmakal a má dostat přirozeně možnost vám všem ukázat, že to s Českem myslí vážně. A já věřím, že za pár let to sami uznáte, že jste udělali dobře, když dnes jste hlasovali pro důvěru této vládě. Děkuji. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji předsedkyni poslaneckého klubu Taťáně Malé a nyní prosím prvního místopředsedu Poslanecké sněmovny pana Patrika Nachera. (Předsedající vyslovil Nachra. Z pléna zněly připomínky se správnou výslovností: Nachera). Dobře, Patrika Nachera.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, jak víte, tak já začnu trochu jinak, podívám se i do minulosti. A já bych na začátku tady chtěl říct jednu i vizuální změnu, kterou tady vidíme. Já jsem slíbil, když jsem byl zvolen místopředsedou Sněmovny, že budu odlišovat ty role nahoře a potom tady dole na mikrofonu. Nahoře, jak jste si všimli, jsem vyzval naše ministry, aby přišli do sálu. Podívejte se, že jich tady sedí patnáct, šestnáct. Tak jsem si našel stenozáznam, na to se zapomíná, stenozáznam, když byla důvěra vlády v lednu 2021. Já vám to prosím pěkně přečtu. A já byl první z řádných přihlášených, neměl jsem přednostní právo. Teď jsem poslední z přednostních práv z koalice.

"Bohužel je tady za mnou prázdno. To prázdno jsem očekával třeba, když se budeme blížit k půlnoci, ale že už je tady prázdno u prvního hovořícího bez přednostního práva, je trochu smutné." A pak jsem dál vysvětloval divákům, že tady existuje usnesení, podle kterého tady mají sedět ministři po celou dobu. Podle stenozáznamu, a já jsem si tenkrát dělal poznámky, tady po docela dlouhou dobu seděli pouze tři ministři. Patnáct jich chybělo, takže jich bylo osmnáct. Teďka je ta řada úplně plná. (Poslanec Nacher ukazuje do vládních lavic.) Tak já bych jenom chtěl na tohleto upozornit, protože vím, že tady u opozice, ne u všech, ale u některých, je velmi krátká paměť. Takže vizuálně teďka tato vládní koalice se k té své zodpovědnosti postavila mnohem, mnohem lépe než ta vláda předchozí. Zcela jednoznačně. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

No a teďka, opět i bude to návrat do minulosti, se drobně podívám na programová prohlášení jednotlivých vlád, ale i na to, co jste říkali vy před volbami a jakým způsobem teďka vystupujete po volbách. Když se podívám na programové prohlášení této vlády, tak tam vidím konkrétní, explicitně formulované vize, cíle, které lze snadno ověřit, lze snadno verifikovat jejich plnění či neplnění. "Zajištění přijatelných cen energií, odmítnutí ETS2." K tomu už došlo. "Zkrácení čekacích lhůt u lékaře." To se bude moct dát lehce zkontrolovat. "Zrychlení a zjednodušení stavebního řízení." To už je záležitost, na které právě jsme pracovali do té míry, že už nechceme po vás 100 dnů hájení, ale takhle robustní věc už tady budeme projednávat. To je příprava v opozici na to vládnutí. A ne se koukat a pak jako hledat a pak chtít mít tři měsíce klidu a pak přijít s takhle zásadním zákonem až třeba za půl roku.

Zastropování důchodového věku na 65 let. No, ale my to říkáme na rovinu. Dámy a pánové, vy, já vám to za chvilku tady budu i citovat, vy jste před volbami říkali, že nebudete posouvat věk odchodu do důchodu a pak jste to posunuli. Vy jste říkali, že nebudete zvyšovat koncesionářské poplatky dokonce i před volbami, pak jste je zvýšili. Vy jste říkali, že nebudete zvyšovat daně. Dokonce já jsem vás v tom svém projevu, to jsem také vytiskl, za to ocenil, že nebudete zvyšovat daně a zvýšili jste je.

Naproti tomu v tomto programovém prohlášení je přesně to, co se říkalo i před volbami. Zavedení EET 2.0 od roku 2027, zavedení digitální Daňové kobry, závazek nezvyšovat daně, dokonce snížit ty vybrané, návrat slev na jízdném pro studenty a seniory ve výši 75 procent, zvýšení rodičovského příspěvku na 400 000, zrušení koncesionářských poplatků, to jsme říkali odjakživa, zachování koruny.

Když se podíváme na programové prohlášení vlády Petra Fialy, tak tam naopak vidím množství dlouhých takových hodnotových obecných abstraktních vágních pasáží, kde často chyběla ta formulace konkrétních cílů, konkrétních prostředků a byly v mnohem větší míře obecnosti, vyjma, abych byl férový, kapitoly dopravy. Tam jste byli detailní, tam jste dokonce mluvili o obchvatu, tuším, Frýdku-Místku.

Když se podívám dál, v tomto programovém prohlášení je, za mě, to je můj úhel pohledu, méně ideologie, více racionality a pragmatičnosti. V tom vašem bylo přehnaně, takový přehnaně ideologický jazyk, slovník, taková ta odtrženost od reality, v níž žijí běžní občané. Adresáti programu této vlády jsou prioritně běžní občané, zaměstnanci, podnikatelé, ale třeba OSVČ, kde už chceme udělat změnu hned od začátku ve vztahu a v kontrastu s vámi, kde vy jste říkali, že jste pravicová vláda pro podnikatele a živnostníky a vy jste jim naopak ten jejich podnikatelský život zdražili.

Naproti tomu adresáti programu té předchozí vlády byla spíš odborná veřejnost, Brusel, případně zahraniční spojenci, dalo by se říct, jako program pro elity.

Když se podívám do konkrétních záležitostí a toho, co nám doposud vy vyčítáte, personální politiku, tak já jsem si našel v tom svém projevu, protože to zapadlo a je dobré to připomenout, protože je dobré udělat to srovnání, ten kontrast, zejména pro nové poslankyně a poslance, kterých je tu, tuším, devadesát. Minulé odvolání či podivné odchody. Policejní prezident odešel po rozhovoru s Vítem Rakušanem, který ještě ani nebyl ministr. To samý, šéf Lesů ČR Josef Vojáček. Marian Jurečka zase tehdy prohlásil, že ke jménu kandidáta na guvernéra se sejdou předsedové koaličních stran. Vy jste se scházeli, abyste se dohodli, kdo bude guvernér nebo koho budete nominovat. Ale vy jste těsně předtím vyčítali Aleně Schillerové, že si dovolila kritizovat zvyšování úrokové sazby ze strany ČNB, že to je zasahování do ČNB. To je všechno potřeba tohle připomínat.

Vy jste, prosím pěkně, v tom svém programovém prohlášení slibovali kontrolu NKÚ České televize a Českého rozhlasu, že před čtyřmi roky byla na tom shoda. Kde to je? To mně přijde úplně krásná jakoby principiální věc, symptomatická. To je věc, na které byla shoda, která se dala prohlasovat velmi rychle. A čtyři roky, a musel to za vás udělat Senát, kde máte většinu.

No, vy jste slibovali, že nebudete zvyšovat daně, za to jsem vás tehdy pochválil, abyste je potom teda zvýšili i přes slibování pana premiéra tehdejšího Petra Fialy. A tady já připomenu, aby to zase nezapadlo a někdo mi tady nevynadal, že něco je před volbami, vy jste nevěděli, v jakém rozpoložení byl ten stát, pak jste to zjistili, a proto se některé věci musely změnit. No, ale vy jste spoustu těch věcí říkali i po volbách, to o nezvyšování daní bylo v prosinci 2022, tedy rok po volbách, tři čtvrtě roku po zahájení války na Ukrajině. Takže tam už jste se s tím seznámili úplně dokonale.

Já bych chtěl říct, a co oceňuji i na této vznikající vládě, že ty věci, o kterých my jsme hovořili a které považujeme za prioritu, tak ona vlastně vtělila do toho, že se za to neschovává alibisticky, ale že naopak vlastně ta témata vystrčila do popředí. Já bych tady vzal dvě témata, a to je sport ve vztahu jako zdraví a prevence, a to duševní zdraví.

O duševním zdraví tady mluvil premiér Andrej Babiš. A vy víte, že to je problematika, na kterou upozorňují zejména mladé poslankyně a poslanci z řad Pirátů a já jsem rád, že to má nějaké konkrétní obrysy, že to není někde schované, že za to někdo ponese odpovědnost a že se o tom hovoří, když se zároveň hovoří, že to je skutečně problém, že to někde jako nezapadne, že i před volbami to slibujeme zejména mladým lidem a pak to někde skončí jako priorita 45.

Pokud Jde o ten sport, tak tady bych chtěl říct zase, když se podívám na programové prohlášení předchozí vlády, vy jste slibovali vytvoření prostředí podporující zdravý životní styl. Ale jak, co jste pro to udělali? Vždyť vy jste to vlastně říkali taky zase v té obecné míře. Tady vznikl, nechci říct rezort, ale místo ministra pro sport, zdraví a prevenci. Vy to, ne všichni, vy to kritizujete někteří, ale před volbami na všech kulatých stolech jsme se na tom shodli napříč, že to je priorita a že by to mělo vzniknout, aby skončil ten rezortismus a že to je věc důležitá a dlouhodobá, protože to naopak může ty peníze do toho rozpočtu vrátit, ty počáteční investice s cílem prodloužit věk dožití ve zdraví. Já nevím, jestli o tom hovořil ministr zdravotnictví, který má zkušenosti z Finska, kde to prodloužení věku dožití ve zdraví přineslo jedno procento HDP.

To znamená, je to velké téma, takže ta kritika toho, že tady vzniklo nějaké místo pro Borise Šťastného, je úplně mimo, když jste před volbami říkali, že by to tak mělo být. Dokonce jste připravovali zákon o podpoře sportu nebo zákon o sportu, kde se počítalo s rezortem ministerstva sportu. Vždyť vy jste s tím počítali. Tak jak to můžete teďka kritizovat. Já po vás nechci nic jiného, jenom abyste byli konzistentní před volbami a po volbách bez ohledu na to, jak ten výsledek dopadne.

Jinak tady dvě čísla, která jsem od Borise Šťastného neslyšel, aby nezapadla, abychom věděli, o čem se bavíme. V České republice je průměrné stáří sportovní infrastruktury 51 let. 88 procent staveb sportovní infrastruktury se postavilo před rokem 1989. Tam opravdu máme velký dluh.

Za posledních 25 let se zpětinásobilo množství dětí a mladých lidí, kteří jsou obézní. To přece má svoje obrovské náklady. A jsem rád, že tato vláda s tím bude něco dělat.

Na závěr mi ještě dovolte jedno téma, a to je ochrana spotřebitele. K tomu jsem se vyjadřoval i při tom svém projevu k té minulé vládě. Tady bych chtěl říct, že opět platí ta teze, že to je jednak priorita této vlády, ale jednak my už od začátku na některých těch věcech pracujeme.

Já jsem slyšel ministra spravedlnosti, který tady už vlastně prozradil, že už kutáme na tom zlepšení toho chráněného účtu. A tady si posypu popel na hlavu, že ten chráněný účet prostě nefunguje tak, jak by měl. Ale zase my nechceme po vás nějakých sto dnů hájení. My už jsme na tom začali pracovat předtím, stejně jako na té legislativě, která vlastně je v programu této schůze po vyslovení důvěry vládě České republiky. Tam přece vidíte, že už jsou konkrétní návrhy. Nikdo tady nečeká do března, do dubna. Takže si myslím, že to tempo, na které se najelo, je v tomhletom srovnání od té předchozí vlády obdivuhodné.

Když to shrnu - můj úhel pohledu, samozřejmě s ním nebudete souhlasit - programové prohlášení vlády Petra Fialy byl za mě takový zdlouhavý román plný frází. Programové prohlášení této vlády, vlády Andreje Babiše, je konkrétní kuchařka, podle které se můžete orientovat, jestli uspěla nebo neuspěla. Proto podpořím tuto vládu a budu hlasovat pro vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji Patrikovi Nacherovi. A o slovo bych požádal předsedu ODS, pana Petra Fialu.

 

Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, že nová vláda předstupuje před Sněmovnu a žádá o naši důvěru, to není nějaký rituál nebo není to jenom nějaká povinná formalita, je to vážné rozhodnutí. Rozhodnutí, které má důsledky, dlouhodobé důsledky pro směřování naší země. Tím spíš, že ten okamžik teď nastává v situaci, v době, která je bez přehánění velmi složitá, plná výzev a nebezpečí a kdy obzvláště záleží na tom, kdo, jak a jakým směrem naši republiku povede.

Já jsem za poslední čtyři roky nebo za poslední roky na tomto místě v podobné situaci stál několikrát. Poprvé jsem o důvěru pro svou vládu žádal před čtyřmi lety já sám. V těch dalších případech jsem se svými kolegy čelil pokusu o vyslovení nedůvěry. Vždy jsem přitom považoval za potřebné a za samozřejmé vůči Poslanecké sněmovně argumentovat pravdivě a věcně, opírat se o jasná ověřitelná data a nést politickou odpovědnost za skutečný stav země, nikoliv za jeho účelově vystavěnou mediální karikaturu. A to je pro mě jediný způsob, jak ke Sněmovně přistupovat s respektem, který jí náleží.

A co se děje dnes? Vláda Andreje Babiše nás žádá o důvěru a současně Českou republiku od svého nástupu systematicky vykresluje jako zemi, která je v rozkladu, kde nefunguje infrastruktura, ani veřejné instituce, jako stát, který nemá na nic peníze a kterému nezbývá, než se dál a více zadlužovat. Jak už jsem to opakovaně připomínal dřív, není to pravda. Je to manipulace, která má zakrýt skutečný stav věci a má zakrýt úspěchy našich firem, našich občanů a úspěchy mé vlády a připravit půdu pro rozhazování peněz a pro nejrůznější nestandardní kroky.

Dámy a pánové, kteří nás ještě sledujete, nejste tady v Poslanecké sněmovně, ale prostřednictvím médií, tak bych chtěl, protože jste možná z těch předcházejících vystoupení trošku znejistěni, tak bych chtěl uvést věci na pravou míru. Nemáme se tady zabývat programovým prohlášením vlády Petra Fialy, jak to tady dělali moji předřečníci, protože vláda Petra Fialy o důvěru nežádá. To jsme dělali před čtyřmi lety. Nemáme se tu ani zabývat primárně výsledky vlády Petra Fialy, jak jsme to dělali v předvolebních debatách. To dnešní setkání je proto, abychom se tady zabývali programovým prohlášením vlády Andreje Babiše. A očekával bych od reprezentantů vlády, kteří dosud vystupovali, že budou vysvětlovat a hájit toto programové prohlášení, ale v mnoha případech tomu tak nebylo. A z obou těchto důvodů i proto, jak lživě vykresluje vláda Andreje Babiše od svého nástupu situaci v naší zemi, i proto, co jsme tady slyšeli například ve velmi neseriózním vystoupení mého předřečníka, tak považuji za nutné začít fakty.

V úvodu svého vystoupení se zaměřím na to, v jakém skutečném stavu jsem na sklonku minulého roku symbolicky předal Českou republiku Andreji Babišovi. A budu to dělat tady a teď mimo jiné proto, aby bylo možné za několik let objektivně posoudit, zda se země skutečně posunula kupředu, anebo zda to byla jen promarněná příležitost nebo ještě něco horšího. Bude to jen vybraný velmi stručný nástin reality. Kdo má zájem o další podrobnosti, tak je najde ve veřejně přístupné publikaci, například ve veřejně přístupné publikaci Česko 2025, kterou jsem také osobně při jmenování nové vlády předal novému premiérovi.

Když jsem v roce 2021 od Andreje Babiše přebíral odpovědnost za vedení země, tak Česká republika byla ve vleklé krizi, a to navzdory dlouhodobé ekonomické konjunktuře. Schodek veřejných financí tehdy přesahoval pět procent hrubého domácího produktu. Naše země byla nejrychleji se zadlužující ekonomikou v celé Evropské unii. Inflace prudce rostla, například v lednu 2022 dosáhla 9,9 procent. V listopadu 2021 měly české domácnosti druhou nejvyšší cenu energií v Evropě, a to i podle těch indexů, které rád používá Karel Havlíček. Navíc jsme byli extrémně závislí na Rusku, 97 procent dováženého plynu a přibližně polovina ropy pocházela právě odtud.

A co s tím udělala moje vláda? Dnes je deficit veřejných financí pod hranicí dvou procent HDP, naše ekonomika podle dat Českého statistického úřadu rostla téměř o tři procenta a obdobný růst se očekává i v letošním roce. Mezinárodní srovnání - Česká republika se tak řadí mezi třetinu nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropské unii, podle indexu prosperity patříme mezi třetinu nejzdravějších ekonomik v Evropské unii a současně jsme devátou nejméně zadluženou zemí.

Podle časopisu The Economist je dnes Česká republika šestou nejlepší ekonomikou v rámci 36 zemí OECD. Nezaměstnanost je dlouhodobě nejnižší v unii. Průměrná mzda přesahuje 48 000 korun a meziročně vzrostla reálně o 4,5 procenta. Průměrný starobní důchod v loňském roce přesáhl hranici 21 000 korun.

Dámy a pánové, ukazují snad tato objektivní mnohokrát ověřená čísla na stát, který selhal? No, rozhodně ne. Ukazují stát, který je ekonomicky úspěšný. A podívejme se na další oblasti. V oblasti energetiky jsme systematicky pracovali na tom, aby se Česká republika zbavila závislosti na Rusku, proti čemuž ta předcházející vláda Andreje Babiše neudělala vlastně vůbec nic. My jsme zajistili 3 miliardy metrů krychlových ročně z LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu, což je více než třetina roční spotřeby České republiky. Současně jsme se podíleli na projektu terminálu v německém Stade, kde má Česká republika od roku 2027 nasmlouvanou kapacitu 2 miliardy metrů krychlových plynu ročně, a to je zhruba čtvrtina naší spotřeby.

Posílili jsme ropnou bezpečnost rozšířením kapacity ropovodu TAL-PLUS. To nebylo vůbec jednoduché ani diplomaticky, politicky, ani jinak. Ale je to hotové a ropovodem TAL-PLUS proteče až 8 milionů tun ropy ročně, což je kompletní spotřeba českých rafinérií. Kromě toho jsme získali kontrolu nad plynovými zásobníky i nad přenosovou soustavou.

Pokud jde o jadernou energetiku, v červnu 2025 jsme uzavřeli smlouvu na výstavbu nových bloků v Dukovanech s výkonem přibližně dva tisíce megawatt, přičemž minimálně 60 procent dodávek zajistí český průmysl. A je to také vysoutěženo s obcí na další dva bloky v Temelíně. Takže rád slyším, že nová vláda chce v tomto pokračovat. Alespoň v tomto chce pokračovat a dostavbu Temelína také zváží.

Současně jsme zahájili rozvoj malých modulárních reaktorů, když ČEZ získal podíl ve společnosti Rolls-Royce SMR a budoucí instalovaný výkon malých modulárních reaktorů v České republice by měl přesáhnout tři tisíce megawatt. Vedle toho jsme samozřejmě rozvíjeli obnovitelné zdroje, což je také důležité. Jen v roce 2024, v jednom roce, k síti bylo připojeno 209 tisíc.

Pokud jde o dopravní infrastrukturu, dlouho zanedbávanou věc v České republice, dosáhla zde naše vláda historicky rekordních investic. Celkové rozpočtové výdaje na dopravu za působení naší vlády dosáhly částky 603,8 miliardy korun. Otevřeli jsme 214,5 kilometrů nových dálnic, 125 kilometrů silnic první třídy a zahájili jsme, to je taky důležité, zahájili jsme 254 kilometrů dálničních staveb a 149 kilometrů silnic první třídy. To jsou, dámy a pánové, nejvyšší čísla, jednoznačně nejvyšší čísla v naší moderní historii.

Významně jsme také pokročili s přípravou vysokorychlostních tratí. Z celkově plánovaných 768 kilometrů je v současnosti v přípravě 487 kilometrů. K tomu proběhla rekonstrukce 139 nádraží, modernizovalo se víc než 306 kilometrů tratí a zabezpečeno bylo 615 železničních přejezdů.

Vedle těch ekonomických a infrastrukturních výsledků bych chtěl také připomenout, že velkým úspěchem naší vlády byla čitelná, předvídatelná, pevně hodnotově ukotvená zahraniční a bezpečnostní politika, která důsledně hájila zájmy České republiky a bezpečí jejích občanů. Obranné výdaje jsme zvýšili na požadovanou hranici dvou procent HDP. Investovali jsme a dobře jsme investovali do modernizace armády. Naše vláda pořídila 24 letounů F-35 a 246 bojových vozidel pěchoty CV90, transportní letouny, tanky Leopard a další moderní techniku. Řadu z těch věcí Andrej Babiš a jeho kolegové v předvolební kampani kritizovali, dnes některé z nich začínají neochotně podporovat - sice se zpožděním, ale alespoň že tak, pánbůh zaplať za to.

Bez problémů jsme zvládli největší migrační vlnu v Evropě od druhé světové války, zachovali bezpečnost, fungování institucí. Uprchlíky jsme dokázali integrovat, takže většina z nich pracuje a jejich přínos do veřejných rozpočtů přesahuje nebo dosahuje přibližně 30 miliard korun ročně, zatímco náklady na ty, kteří pracovat nemohou, jsou zhruba poloviční.

Naopak zvládli jsme uprchlickou vlnu, naopak nelegální migrace klesala v roce 2024 o více než 31 procent. A bylo to na základě kroků, které jsme dělali i ve spolupráci s dalšími zeměmi, v boji s nelegální migrací. A současně s tím - opět jasně doložitelná čísla - současně s tím klesala i kriminalita. Bezpečnost jsme prostě brali vážně, a to proto, že jsme nestrkali hlavu do písku před tím, co se děje kolem nás, netvářili jsme se, že ruská agrese proti Ukrajině je nějaký vzdálený nebo lokální konflikt, který můžeme s klidem ignorovat. My jsme chápali, že to je přímá hrozba pro bezpečnost Evropy, že to je přímá hrozba pro bezpečnost České republiky a dalších států ve východní části Evropské unie. A podle toho jsme také jednali.

Toto tedy byly oblasti, které tady jenom namátkou zmiňuji, které jsou asi dnes nejdůležitější. Myslím, že nemá smysl vyjmenovávat všechna, data jsou výmluvná, data jsou dostupná a bude existovat jasný benchmark, bude existovat jasná výchozí čára, podle které bude možné v následujících měsících a letech objektivně posuzovat, zda se Česká republika pod novou vládou posouvá kupředu nebo někam úplně jinam. Za čtyři roky zjistíme, kolik nových dálnic, vysokorychlostních tratí opravdu vzniklo, kolik bylo připraveno, jak nová vláda postoupila k modernizaci armády, kolik nových digitálních služeb bude českým občanům nabízet, jak budou naše děti připravené na současný svět.

A budete také muset ukázat, jak jste připravili naše zdravotnictví a sociální systém na stárnutí obyvatelstva a jak chcete zdravotnictví a sociální služby v budoucnu financovat. Protože pouhým zrušením nebo destrukci důchodové reformy, ke kterému se chystáte, tak tím opravdu nikomu nepomůžete.

Dámy a pánové, jak už jsem řekl v úvodu, za normálních okolností bychom měli vést dnes podrobnou debatu o programových prioritách nové vlády, o programovém prohlášení. Ale zdá se, že to tak úplně nemá smysl. Má to dva hlavní důvody.

Tím prvním je vyprázdněnost, nevyváženost a místy až zarážející naivita toho samotného programového prohlášení, které nám nová vláda předkládá. Považuji to za důkaz, že vládě příliš nejde o budoucnost České republiky. Zdá se mi, že se nám dokonce bojí předložit dokument, podle něhož by bylo možné její výkon v čase férově porovnávat a hodnotit.

Podoba programového prohlášení vlády je zároveň důsledkem absence shody na základních věcech, shody, kterou by spolu členové vládní koalice měli mít, ale nemají. A tam, kde by měla existovat společná vize o směřování země, vidíme snahu ignorovat zjevné konflikty, zametat je pod koberec a neříkat moc nahlas to, na čem se shodnout nedokážou.

Proto mám za to, že jednotlivá témata a body programového prohlášení vlády nemá smysl úplně detailně rozebírat, ale celkové hodnocení si přesto neodpustím.

Za prvé. Vláda Andreje Babiše nám svým programem fakticky říká, že žijeme v idylickém světě, světě bez konfliktů a základních rizik, ve světě, kde se nemusíme rozhodovat o ničem podstatném. A to není pravda, to je lež. To programové prohlášení se ale tváří, jako by v Evropě neprobíhala válka, jako by mezinárodní prostředí bylo stabilní, jako by Rusko bylo nějakým běžným partnerem, trochu komplikovaným, s nímž se dá ale domluvit, jako by se za posledních 12 - 13 let nic nestalo.

Pokud jde o mezinárodní bezpečnost, tak nám nabízí tento dokument jednu jedinou obecnou větu v tomto znění - cituji: "Česká republika bude důsledně hájit mezinárodní právo a suverenitu státu, budeme podporovat diplomatické kroky vedoucí k ukončení války na Ukrajině a eliminaci rizik války v Evropě." Konec citátu. Tak to je skutečně celé. Není tam ani slovo, ani slovo o tom, jakou pozici bude Česká republika s novým kabinetem hájit, zastávat, koho podporujeme a kdo je pro nás naopak hrozbou.

A samozřejmě toto není náhoda, to není opomenutí, to není náhoda. Rozdíly koaličních stran v pohledu na Rusko, na naši roli v Evropě, na závazky vůči spojencům jsou totiž hluboké a jsou tak hluboké, že je tvůrci dokumentu raději fakticky vynechali.

Jenže, dámy a pánové, kvůli vnitřnímu klidu koalice se přece nesmí obětovat bezpečnost našich občanů.

Za druhé, tento programový dokument selhává i v dalších ohledech. Zejména proto, že to je spíš seznam všemožných přání, než nějaký realistický plán. Najdeme v něm téměř vše. Vše, co si kdo dokázal představit, ovšem bez odpovědi na základní otázku, kde na to vzít a kdo to zaplatí. Asi jako když malé dítě píše dopis Ježíškovi a neláme si hlavu s tím, že některá ta přání prostě nejde splnit .A konečný výsledek je stejný jako u každého populistického vládnutí. Většina slibů se bude nakonec ignorovat, něco se uskuteční, ale za obrovskou cenu, kterou zaplatí další generace. Další generace, jejíž zájmy populisté vždy ignorují. Je to tak vždycky.

A protože řada členů vlády se k těm konkrétním věcem tak úplně nepřihlásila, tak já pro dokreslení toho, o jak nereálné představy tady jde, tak zmíním, vyberu, vybral jsem z toho programového prohlášení pár konkrétních slibů, cituji, a představte si je dohromady:

Nástupní platy policistů a hasičů 50 000 korun. Zavedeme příspěvek na bydlení do výše až 6 000 korun měsíčně podle regionu. Celníkům zvýšíme platy a budeme je pravidelně valorizovat. Zajistíme nástup plat 50 000 korun. Příslušníkům Vězeňské služby zvýšíme platy a budeme je pravidelně valorizovat. Nástupní plat 50 000 korun. Od roku 2026 nástupní plat vojáka po absolvování základní přípravy 50 000 korun. Nástupní plat vysokoškolsky vzdělaného učitele bude 50 000 korun. Učitelům garantujeme na konci volebního období průměrný plat ve výši 75 000 korun. Zvýšíme rodičovský příspěvek na 400 000 korun a umožníme jeho flexibilní čerpání. Každý odpracovaný rok navýší důchod o 1,5 procenta vyměřovacího základu.

No, tak to všechno jsou sliby, které se příjemně poslouchají, to se fakt hezky poslouchá. S tím já jako problém nemám. Dokud se nesnažíme zjistit, kde na to Babišova vláda chce vzít peníze. Programové prohlášení totiž současně uvádí ještě následující věci. Poslouchejte dobře.

Zavazujeme se nezvyšovat žádné daně, naopak zastavíme zvyšování vyměřovacího základu pro sociální pojistné OSVČ, které tak zůstane na 35 procentech průměrné mzdy. Snížíme daň z příjmu právnických osob na 19 procent. Rodinám vrátíme školkovné i původní podobu slevy na druhého z manželů, a pracujícím studentům vrátíme daňovou slevu. Zavedeme citelnou daňovou slevu na čtvrté a další dítě. Zaměstnancům zrušíme zastropování volnočasových benefitů. Zavedeme 0 procent DPH na léky na předpis, zastavíme automatické valorizace daně z nemovitostí prostřednictvím inflačních koeficientů. Dobrovolné spropitné zaměstnanců gastronomie osvobodíme za definovaných podmínek od odvodů na sociálně zdravotní pojištění a od daně z příjmu. Tak bych mohl pokračovat.

A málem bych zapomněl na hlavní podmínky, které celý ten dokument rámují. V kontextu výsledků, které Andrej Babiš s Alenou Schillerovou předvedli, když vládli naposledy, tak jsou to cíle spíše úsměvné, ale budiž,. Cituji. Veřejné finance České republiky budeme udržovat blízko vyrovnané bilance, a to bezpečně pod hranicí tří procent. V delším horizontu pak dosáhneme i fakticky vyrovnaného či přebytkového hospodaření státu.

Dámy a pánové, pokud jste mě poslouchali, tak si dokážete ty věci srovnat. A já musím říct, že pokud by všechny tyto věci fungovaly opravdu dohromady, tak si vláda skutečně zaslouží třeba Nobelovu cenu. Budou totiž první na světě, kdo vymyslí, jak více rozdávat a přitom snižovat příjmy státu a ještě u toho dosáhnout vyrovnaného rozpočtu.

Takže to programové prohlášení, a já se nedivím, že tady někteří členové vlády mluvili úplně o něčem jiném a o věcech, které v tom programovém prohlášení nejsou, to programové prohlášení prostě nesedí logicky, matematicky, ekonomicky, nijak. Ekonomové už dříve odhadli, že předvolební sliby hnutí ANO budou stát 80 až 100 miliard korun ročně. Náklady programového prohlášení se těm odhadům budou minimálně blížit, ale spíš je ještě překonají.

Myslím tedy, že máme všichni jasno. To programové prohlášení nemá smysl systematicky řešit, proto se tu často řešilo programové prohlášení mé vlády. Tak opusťme tuto rovinu a zaměřme se na něco jiného, zaměřme se na samotné jednání představitelů vládní koalice, které jsme měli možnost sledovat v posledních týdnech a které o ní vypovídá mnohem více, než jakékoliv prohlášení.

Ano, to, zda jsou stromy dobré, nebo špatné, jednoduše poznáte po ovoci, tak co za tím vláda Andreje Babiše předvedla?

Všichni jsme viděli veřejná vystoupení členů vládní koalice a děsili se z toho, jak Česká republika začíná ztrácet respekt a důvěryhodnost. Už v prvních dnech, v prvních týdnech vlády se rozběhl proces personálního vyprazdňování důležitých veřejných institucí. Opět probíhají čistky na úřadech. Vláda také chce zrušit služební zákon, to proto, aby úředníci s v  vlastní integritou mohli být jednoduše odstraněni a zbyli tam jenom ti, kdo jim to všechno odkývají.

Velmi brzy se ukázalo, že podobný přístup čeká i veřejné finance. Stačí připomenout jedno z prvních rozhodnutí nové vlády, přesunout veškeré financování POZE na stát. Ano, regulovaná složka energií sice domácnostem krátkodobě klesla, ale skutečné náklady se přenesly jinam. No, a kam se přenesly? Na koho? Samozřejmě, že na nikoho jiného, než na občany. Zaplatí to možná později, ale zato to zaplatí dráž.

A přesně před tímto přístupem jsem zde varoval už při debatě o rozpočtu. Vláda hraje na krátkodobý politický efekt a neřeší dlouhodobé rozpočtové škody.

Tyto přešlapy ale nejsou nic ve srovnání s tím, co vláda předvádí v zahraničně politické a bezpečnostní rovině. Přitom jde o klíčovou oblast, kde se vládní strany, jak už jsem říkal, mají problém shodnout, takže do všech stran posílají taková naprosto zmatená poselství, včetně toho, že vlastně nevědí, zda Rusko v probíhající válce je, nebo není agresor. K tomu tady mám dva příklady.

Jedním z důležitých kroků, prvků zahraniční politiky mé vlády byla muniční iniciativa, která nás zařadila mezi hlavní aktéry bezpečnosti v Evropě, dávala nám mezinárodní prestiž i ve finále nadstandardní výhody, pokud jde o účast na poválečné obnově Ukrajiny. A v neposlední řadě přinášela desítky miliard korun do naší ekonomiky. A právě tento mimořádný projekt naprosto bezdůvodně začala vznikající koalice okamžitě ze všech stran torpédovat, a to jenom proto, že muniční iniciativa dobře fungovala, proto, že měla úspěch. A úspěch, ten vy neodpouštíte.

Dnes už naštěstí víme, že muniční iniciativa bude pokračovat a ne snad díky tomu, že tomu, že by vládní strany prozřely a dosáhly nějaké shody, ale spíše díky tlaku našich zahraničních partnerů. Něco velmi podstatného se ale přesto změnilo.

Vláda se už nechce na podpoře Ukrajiny aktivně podílet, pouze tento mechanismus nechá pokračovat. Čeho tím chce dosáhnout? No, to fakt nevíme.

Za druhé. V podobném duchu a podobně nepřehledně jednal Andrej Babiš pokud jde o finanční pomoc evropských států Ukrajině. Tu sice na Evropské radě nakonec nezablokoval, ale zároveň se na pomoci odmítl podílet jakkoliv jinak než slovně. A odmítl tak krok, gesto, které by nás fakticky nic nestálo a přitom by mělo neocenitelnou faktickou i symbolickou hodnotu. A co udělal místo toho? Přidal se ke Slovensku a Maďarsku. S Robertem Ficem a Viktorem Orbánem vytvořili klub tří zemí, které se odmítají chovat zodpovědně, ačkoliv patří mezi země, které jsou nejvíce ohroženy ruskými výboji. Česká republika se tak odvrací na východ, vymlouvá se a nedokáže stát plně po boku spojenců, po boku takových zemí, jako je třeba Portugalsko nebo Malta, které jsou od Ruska mnohem dál než my a měly by mnohem větší právo říct, že se jich válka na Ukrajině netýká - ale nedělají to, děláme to teď my spolu se Slovenskem a Maďarskem. Tam teď patříme a tohle jste, vážení členové vlády, dopustili.

A já nevěřím, že s takovými kroky souhlasí většina občanů. Dokonce bych řekl, že s nimi má problém i podstatná část voličů ANO a Motoristů. A myslím, že to je zcela oprávněný pocit. A takové lavírování se nevyplatí, bude mít závažné důsledky pro naši bezpečnost, ale bude mít důsledky i pro naši ekonomiku.V situaci, kdy máme v bezprostředním sousedství válku, tak jednoduše neexistuje žádná neutrální zóna, nic takového prostě neexistuje: stát buď dělá kroky v zájmu bezpečnosti České republiky, Evropy a Ukrajiny, anebo svým jednáním a často nečinností pomáhá agresorovi. Žádná třetí možnost, žádná třetí možnost, dámy a pánové, neexistuje.

Před tímto vývojem jsem opakovaně varoval, Andrej Babiš ještě v závěrečných předvolebních debatách odmítal, že by nám hrozil jakýkoliv posun směrem na východ, tvrdil, že se to nestane, dokonce i někteří novináři mně tehdy říkali, že to přeháním. Neuběhlo ani několik dní od jmenování vlády a naše obavy se plně potvrdily. Česká republika se ocitla v pozici, která je v přímém rozporu s tím, na čem jsme v posledních letech pracovali. A dlouho budovaná důvěra našich partnerů se znovu vytrácí a má a bude to mít dopad na naši bezpečnost.

Dámy a pánové, co se to tu vlastně děje? Děje se mimo jiné to, že Andrej Babiš v této věci nemá svou vládu pod kontrolou, a to navzdory všem slibům, které ještě před Vánoci opakoval. Přesvědčoval nás, že to bude právě on, že on bude tím, kdo bude vládu pevně řídit, pokud jde o zahraniční politiku, a že zahraniční politika bude v jeho rukách. Realita je přitom úplně jiná. Pozici České republiky na mezinárodní scéně dnes fakticky určuje SPD, strana, která dlouhodobě obhajuje Rusko, relativizuje jeho dobyvačnou politiku, politiku, která je namířena nejenom proti Ukrajině, ale která je namířena proti celé střední a východní Evropě, která je namířena proti nám. Narážím tady i na skandální novoroční projev předsedy SPD, který je nyní také bohužel předsedou Sněmovny, projev, který se tu stydím připomínat, ale taky na zpochybňování závěrů vyšetřování výbuchu ve Vrběticích, tedy teroristického útoku, který Rusko provedlo na našem suverénním území a při němž zemřeli dva čeští občané.

A odpovědnost za to všechno, a tak to prostě je, odpovědnost za to všechno nenese nikdo jiný než předseda vlády, který poslouchá skandální výroky představitelů SPD, pozoruje jejich excesy, které mají dopad do mezinárodního prostředí, a mlčí, mlčí. A mlčí buďto proto, že s tím vnitřně souhlasí, anebo proto, že veškeré své jednání podřizuje jedinému cíli, a to je vyhnout se trestnímu stíhání. Ať už je pravdivá jakákoliv z těchto variant, tak výsledek je stejný. Sledujeme osobní slabost předsedy vlády a jeho hazardování s celou zemí kvůli nevyřešeným osobním problémům. A je to úplně stejné, jako se dřív Andrej Babiš nechával držet v šachu prezidentem Milošem Zemanem. Dnes je ta situace samozřejmě trochu jiná, pokud jde o obsazení rolí, ale princip zůstává stejný. A ve finále osobní zájem, osobní slabost určují osud celé země. A rozumí se samo sebou, že za tuto slabost a absenci morální integrity nakonec zaplatíme všichni a zaplatíme za to velmi draze. A bude to mít nejenom politické a bezpečnostní důsledky, které jsem už zmiňoval, ale bude to mít i důsledky ekonomické, protože poškození reputace České republiky bude odrazovat úplně všechny, včetně investorů, kterým vláda nakonec už sama ukazuje záda, jak to dokládá nepochopitelné odmítnutí investice v Dolní Lutyni.

Samozřejmě každá velká zahraniční investice znamená prokázat odvahu diplomacii, trpělivou práci, aby ta investice byla úspěšná. Jsme v konkurenčním prostředí, těžké mezinárodní konkurenci, investoři pečlivě zvažují nabízené podmínky. Je jasné, že u místních obyvatel, kterých se to týká, vyvolává každá taková výroba určitý odpor - je to logické, výrobna baterek vyvolává obavy obyvatel dotčených míst, ale s nimi je potřeba jednat, pečlivě jim naslouchat, mluvit s nimi, eliminovat rizika a takto postupovat. Vycouvat z toho hned na začátku, to je sice politicky pohodlné, ale je to nebezpečné pro budoucnost a prosperitu naší země. My prostě potřebujeme velké zahraniční investice do strategických oblastí s vysokou přidanou hodnotou, potřebujeme - a v tom Babišova vláda selhává, to ještě ani nezačala pořádně vládnout.

Dámy a pánové, myslím, že je jasné, jaký je můj názor na to, zda by vláda měla dostat důvěru. Podívejte se na to, co všechno Andrej Babiš spolu s Tomiem Okamurou stihli provést za necelý měsíc od svého jmenování. Během pouhých několika týdnů dokázali ztratit podstatnou část kreditu, který si Česká republika pracně vybudovala v posledních čtyřech letech, důvěru spojenců, respekt partnerů i pověst země, která ví, kam patří a za čím stojí.

Čeho se tedy ještě můžeme obávat v následujících měsících a letech? Obrysy jsou už bohužel poměrně jasné. Vstupujeme do nového období, kdy nejdůležitějším cílem vlády zřejmě bude získat osobní výhody a vyhnout se vlastním problémům. Proto bude vládnutí v Česku založené hlavně na pomstě a zastrašování, náznaky už vidíme a v plné míře to vidíme na Slovensku a v Maďarsku. A každý vidí, že vláda nechce tvořit nic užitečného, její hlavní motivací není rozvíjet to, co funguje, ale ničit vše, co byť jen vzdáleně připomíná práci předchozí vlády - a slyšeli jsme tady ve vystoupení mnoha členů Babišovy vlády velice jasně. Destrukce, destrukce se stala cílem sama o sobě. A při tom všem vláda bohorovně ignoruje mezinárodní realitu, mezinárodní realitu, která má potenciál nás ohrozit nebo i zničit.

A ze všech těchto důvodů, ze všech těchto důvodů, dámy a pánové, říkám této vládě: ne, mou důvěru nemáte. A ke stejnému postoji vyzývám všechny členy a členky této Sněmovny. Toto je vláda destrukce, která přišla zlikvidovat to, co fungovalo, ale nenabízí žádnou alternativu. Od prvních dnů ve funkci, jen systematicky ničíte to dobré, co se budovalo celá léta. Toto je vláda cynismu, která staví osobní zájmy jednotlivců nad zájmy všech občanů.

Rozkládáte důvěru, stabilitu a především naději mladé generace na život v bezpečí. Toto je vláda sobectví, která spoléhá na to, že Česko zachrání jiní a přitom jim nedává žádný důvod, proč by to měli dělat, proč by s námi měli počítat. Děláte naši zemi ostudu a důvěru si prostě nezasloužíte ani ve smyslu dnešního hlasování, ani v žádném jiném. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Děkuji, pane předsedo. V této chvíli je na řadě předseda Pirátů Zdeněk Hřib, připraví se, abyste věděli, Olga Richterová, Marek Výborný a Jan Jakob. Tak pan předseda zacouval na správné místo a mikrofon je jeho. Máte slovo, pane předsedo.

 

Hřib Zdeněk: Já děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, my tu dnes neřešíme nějaký obvyklý politický spor. My tady dnes řešíme to, kam má Česká republika v následujících čtyřech letech směřovat, jestli to bude k moderní sebevědomé demokracii nebo k normalizaci lží, korupce a klientelismu a také bohužel i extremismu. A také budeme dneska řešit ještě něco dalšího. Já se k tomu dostanu za chvilku.

Já bych možná nejdřív zmínil to, proč jsem přišel k tomuhle pultíku pozadu. Já vím, že už jsem to vysvětloval hned ráno, ale přece jenom na to chodí stále nějaké otázky, tak já bych to rád ještě jednou vysvětlil, protože to opravdu není samoúčelné. Já tím chci upozornit na to, že Babišova vláda nás všechny potáhne zpátky, zpátky na východ, zpátky do doby bující korupce, zpátky do doby klientelismu, zpátky do doby normalizace a lži. Zatímco Piráti naopak chtějí posunout Česko konečně dopředu. Ale bohužel tahle vláda opřená o populisty a extremisty nás vrací nazpět.

Pane předsedo, šlo by, pane předsedající, šlo by sjednat klid v sále?

 

Barták Jiří: Dámy a pánové, prosím o snížení hluku v sále. Děkuji.

 

Hřib Zdeněk: Já děkuji. A jak říkám, ta vláda bohužel strhává nazpět i všechny ty, kteří by konečně chtěli vyrazit dopředu, protože ono to bohužel není potom dobrovolné. Ten zpětný chod se prostě vztahuje na všechny a není před tím úniku.

Ten problém je i v tom, kdy se tady relativizuje pravda, kdy se ta bezpečnost naší země stává předmětem politického handlování, protože i toho už jsme byli svědky za tu krátkou dobu od voleb. A tohle opravdu nesmí být normální. Dnes tedy nejde jen o tu důvěru jedné vládě, jde vlastně o to, kde má česká politika své hranice a jestli je dokážeme bránit, protože demokracie není jen o volbách, je také o pravidlech, o odpovědnosti a o tom, že nikdo nestojí nad zákonem. Existují političky a politici, se kterými můžeme vést ostré spory, hledat kompromis, dohadovat se na řešeních. Jistě to možné je, protože já věřím, že i přes poměrně hluboké ideologické rozpory v této Sněmovně přece jenom máme toho společného více, než se zdá, že přece jenom velké části z nás skutečně jde o to, aby se tady lidem žilo dobře. Jde o to, aby tady skutečně žili naši občané v bezpečí, aby nám do domu nenarazil ruský dron nebo tank.

A věřím, že na tomhletom jsme schopni se vlastně v jádru shodnout. Ale potom jsou tady takoví, s nimiž kompromis prostě možný není, a to ne proto, že by jenom měli jiný názor, ale vlastně proto, že oni nerespektují ta elementární pravidla té demokratické hry a ustupovat těmto lidem, to prostě není žádný kompromis, to je pomalý rozklad demokracie. Je to kousek po kousku salámovou metodou likvidace a rozklad toho, co tu máme. Je asi vhodné si upřímně přiznat, proč tady teď za mnou sedí ta vláda Andreje Babiše a přímo za mnou tedy sám Andrej Babiš. Ten důvod je v tom, že ta předchozí vláda skutečně neudělala vše, co mohla pro to, aby tady lidem se žilo co nejlépe a také bohužel neudělala vše, co mohla v boji proti korupci. A ta korupce dnes stojí Českou republiku obrovské peníze. Dohromady, ta korupce s hospodářskou kriminalitou stojí až stovky miliard korun ročně a ty peníze potom chybí rodinám na dostupné bydlení, chybí ve zdravotnictví, chybí i v naší bezpečnosti. A ano, lidé to prostě vidí. A stejně tak ale vidí, že pro politiky často platí jiná pravidla než pro ně samotné. A tohle všechno ale Babišova vláda ještě zhorší, protože namísto toho, aby my jsme tady řešili problémy běžných lidí, tak my tady sledujeme nekonečný sled kauz.

Já, když jsem se ještě zabýval intenzivněji komunální politikou, tak jsem si všiml, že pár let nazpátek drželo hnutí ANO Andreje Babiše rekord v počtu trestně obviněných politiků v komunále za dvanáct po sobě jdoucích měsíců, protože jim v krátkém sledu odvedli primátora Pardubic, pan Charvát, potom primátora Chomutova, to byl pan Hrabáč, takový nomen omen, řekněme, pak ještě jednou, kohosi znovu v tom Havířově, tam už jsem to nějak přestával sledovat, pardon, v tom Chomutově, potom následně tedy v Moravskoslezském kraji, tam jim odsoudili hejtmana přímo vlastně ve funkci. To myslím, že asi taky je unikát. To myslím si, že také se nepřihodilo žádné politické straně, snad tady po listopadu, no, a konečně pár měsíců před těmi posledními volbami mu odvedli snad skoro celé vedení Havířova.

Takže to je skutečně jen stručný výčet toho, co jsem viděl v tom komunále. Ale tady ve Sněmovně to opravdu nekončí, tady to pokračuje dál, tady se teďka místo toho, aby se řešily ty problémy běžných lidí, tak řeší nevyřešený střet zájmů premiéra. Zjevná snaha krýt se tady navzájem před odpovědností, případně extremistické výroky, které přehlížejí nebo omlouvají agresi ruskou na Ukrajinu. A dokonce tady jde o zpochybňování naší vlastní bezpečnosti a zahraničně politické orientace, a to je velmi smutné, protože tohle opravdu není žádná drobnost. Tohle jde přímo proti zájmům České republiky.

A já bych se chtěl tady obrátit i na poslance a poslankyně té vládní koalice, přece jenom ruku na srdce. Vy souhlasíte opravdu s tou bagatelizací toho ruského terorismu proti našim vlastním lidem? Je to skutečně to, co vy tady budete teďka podporovat, protože to směřování naší země je přece jasné, my patříme na západ do Evropy k našim demokratickým spojencům, ne k autoritářům, ne k panu Ficovi, ne k panu Orbánovi, ne do Ruska, ne k těm, kdo zpochybňují ty ruské zločiny, ne k těm, kdo relativizují ten ruský státní terorismus, který byl namířen i proti našim občanům. A proto my Piráti máme v tom naprosto jasno, že této vládě skutečně nemůžeme vyslovit důvěru, a to ne proto, že bychom nějak jako principiálně odmítali spolupráci. My jsme naopak připraveni spolupracovat na každém konkrétním kroku, který pomůže lidem v této zemi a jsme připraveni nabídnout naši práci tam, kde už máme řešení a zkušenosti.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Ale je pravda, a u toho bych se rád zastavil, že přece jenom bych možná trochu očekával, když poslanci i těch vládních stran budou hlasovat tak trochu s ohledem na to, co říkali třeba před volbami, nebo tak trochu s ohledem na to, co zastávali dříve, třeba v komunální politice, teď tady nevidím pana předsedu Nachera, nicméně dneska jsme tady hlasovali o tom, zdali zařadíme na program návrh, který jsem načetl já, který má za cíl urychlit stavbu městského vnitřního okruhu v Praze. Připomenu, že je to záležitost, kterou jsme si odhlasovali na zastupitelstvu víceméně všemi hlasy, jestli se nepletu, včetně hlasu pana předsedy Nachera. No, a já jsem, a odhlasovali jsme si tam i to, že pražští poslanci by měli ten návrh donést do Sněmovny, tak já jsem tak učinil, načetl jsem tento návrh, ke kterému nás všechny pražské poslance vyzvalo zastupitelstvo i tím hlasem tedy pana předsedy Nachera, tehdy ještě nebyl předseda, tak jsem trošku čekal, že přece jenom aspoň třeba Patrik Nacher by pro to tu ruku zvednout mohl. Bohužel se tak tedy nestalo.

To je dost smutné, protože přece jenom jsem měl za to, že když se Patrik Nacher i ostatně celé hnutí ANO vyjadřuje v tom smyslu, že ten městský okruh, mluvím o vnitřním městském okruhu, to znamená, ne o té dálnici okolo města, ale opravdu o tom vnitřním městském okruhu, že to všichni chceme, tak přece jenom jsem předpokládal, že třeba tady bychom mohli společnou linii najít, že tady by ta shoda být mohla, že přece jenom to, že z toho zákona vypadla ta možnost prodlužovat tu EIu u těchhle staveb tohoto typu, ano, je to místní komunikace první třídy, není to dálnice, že přece jenom na tomhle bychom se shodnout tedy mohli, ale bohužel se tak nestalo. Ale tak věřím, že třeba na tomhle se shodneme na nějaké příští schůzi. Ono toho času nicméně není pro tuhle záležitost mnoho. Přece jenom ta EIA vyprší zhruba do roka a pokud tedy nebude ten bod zařazen na program Sněmovny, tak bohužel se může stát, že se prostě ta stavba prodlouží třeba o desetiletí. Takže já pevně doufám, že tady skutečně bude ta vůle ke spolupráci. A my tu spolupráci nabízíme.

My chceme tady čtyři roky pracovat na tom, co jsme slíbili našim voličům. Program, se kterým jsme šli do těch voleb, ten je naprosto jasný. Ale bohužel to, jak to vypadá aktuálně, tak tato vláda se chystá dělat pravý opak, než to, co třeba chtěli naši voliči. Protože naši voliči nás sem poslali, abychom hájili to, co bych stručně shrnul jako za prvé zvýšit dostupnost bydlení, za druhé snížit náklady na život pro většinu obyvatel, abychom modernizovali tento stát a abychom bojovali proti korupci. A bohužel, když se na to podíváme, jak to tedy aktuálně vypadá s tím, co vláda s námi zamýšlí, tak popořadě.

Za prvé, to bydlení, my jsme měli jasný plán, jak tady zajistit 200 000 nových domovů. Bohužel tato vláda se zjevně chystá nejenom to bydlení nepodpořit, ale naopak ještě více osekat ten zákon o podpoře bydlení a také nedat ani peníze na ty projekty, které už ty obce připravily. To znamená, vláda aktivně pracuje proti dostupnosti bydlení. A to je velice, velice smutné, protože přece jenom to bydlení a jeho dostupnost je nějaká základní věc, která je nutná pro rozvoj naší ekonomiky. Nemluvím jenom o tom, že stavebnictví je důležitý sektor, že každá koruna, kterou tam vložíte do toho stavebnictví, tak se otočí několikrát. Ale jde i o to, že pochopitelně pokud chceme rozvoj našich měst, tak je nezbytné, aby ti lidi, kteří do nich přicházejí s ohledem na ten trend urbanizace, který je prostě celosvětový, tak, aby měli kde bydlet. A to je ten problém pokud tedy to nemyslíte s tou podporou dostupného bydlení vážně.

Ano, já vím, že státní kasa není bezedná, ale jak jsme říkali, když Andrej Babiš vrátí peníze z neoprávněných dotací a nezákonných zakázek, to je 7,5 miliardy korun a hned bude část peněz z těch 16 miliard, co tam chybí na projekty dostupného bydlení. Připomenu, že tam jde jenom o peníze, které potřebujeme, aby tam přisypala vláda, protože ty samotné projekty mají hodnotu okolo 60 miliard, tak, jak to mají připravené ty obce.

Další věcí, se kterou jsme šli do voleb, bylo, aby 90 procentům obyvatel se snížily daně, 90 procentům rodin. Zatímco tato vláda se chystá primárně snížit daně Babišovým firmám a i dalšími způsoby pomáhat jeho podnikání. Ať už pomocí toho předkupního práva na zemědělskou půdu, případně tím, že všichni dohromady se tady složíme a budeme dotovat elektrickou energii těm energeticky nejnáročnějším provozům v Babišových chemičkách. A to jsou všechno náklady, které pan Babiš chce, abychom my mu zaplatili a on z nich měl zisk.

Dalším bodem byla modernizace státu. Namísto reálné modernizace tady čteme v programovém prohlášení něco o tom, jak vláda se chystá přehodnocovat plány na vysokorychlostní trati. To znamená, namísto toho, abychom byli nějak reálně propojení se zbytkem Evropy, tak místo toho se to bude přehodnocovat. A to je velký problém. Protože ty investiční projekty, a to říkám jako člověk, který tady odstartoval největší investiční projekt v České republice - metro D za 100 miliard, které se staví; nedávno byl Den otevřených tunelů, každý se mohl podívat. Věřím, že v tomhle volebním období v komunále ještě stihneme jeden, takže se budete moct jít podívat. Třeba pan premiér se může přijít podívat, aby viděl, jak se to dělá, jak se staví metro, protože jeho primátorka to nebyla schopna rozjet tu stavbu - tak tenhleten projekt podobně jako všechny další projekty, to jsou všechno věci, kdy ty investiční záležitosti vyžadují určitou míru stability a rozhodně ne nějaké neustálé přehodnocování a znejišťování toho systému, kdy tedy lidi neví, jestli tedy tu práci dělají tak, že má smysl, nebo jestli to dělají jenom tak jako do šuplíku, nebo jestli na to nemají rovnou na všechno vykašlat. A to je velice demotivační. A mně tohle to přijde velice škodlivé. To, že tady vláda bude znovu se vracet k přehodnocování toho, jestli skutečně chceme být propojeni s Evropou vysokorychlostními tratěmi, anebo ne. To je velice zajímavý postoj, který vláda má tady k tomuhle klíčovému projektu v oblasti dopravy.

Dalším bodem byl boj proti korupci. Tak tady to je asi poměrně jednoduché to zhodnocení v momentě, kdy se tady bavíme o trestně stíhaném premiérovi, u kterého budeme co nevidět hlasovat o tom, zdali ho budeme nebo nebudeme vydávat spravedlnosti, tak tady se asi nemáme moc o čem bavit, že by snad tato vláda mohla něco reálně udělat proti korupci.

Připomenu, že samozřejmě budeme hlasovat i o vydání Tomia Okamury na pozici předsedy Sněmovny, že tady máme trestně stíhaného premiéra, trestně stíhaného předsedu Sněmovny, a to je nějaká vizitka této vlády. Kromě toho, že tedy nemůžeme čekat nějaký velký pokrok v boji proti korupci u této vlády, tak samozřejmě je to i nějaký signál občanům.

Je to signál občanům v tom smyslu, že prostě tady sedí teď za mnou parta papalášů, kteří drží při sobě. Jejich základní motivací je nevydávat se navzájem k trestnímu stíhání, protože prostě pro ně pravidla neplatí. Pravidla platí jenom pro všechny ostatní, ale rozhodně ne pro ně. A to je velice, velice špatný signál, protože tím se nadále eroduje ta důvěra lidí v demokracii, důvěra lidí v ten právní stát jako takový, důvěra v to, že spravedlnost skutečně platí pro všechny stejně, protože tady se ukazuje, že vlastně pro premiéra tak úplně neplatí. Připomenu, že to je premiér, který je vyšetřován i ve Francii, že ta spravedlnost se vlastně nevztahuje na předsedu Sněmovny, že prostě ta pravidla pro papaláše neplatí.

A dalším bodem, který nám říká to programové prohlášení vlády, je o těch dluzích, protože ta vláda se zase tváří tak, že jsou tady nějaké dluhy, které se vlastně splácet nemusí. Ale přitom ty dluhy, které tato vláda naseká, to jsou dluhy, které budou splácet nejenom naše děti, ale ještě děti jejich dětí. To nás přivede opět do nezáviděníhodné situace, protože pochopitelně ten, kdo má dluhy, je snadno vydíratelný. A to přesně čeká naše děti a ty děti jejich dětí. A to je za nás naprosto neakceptovatelné.

Proto my budeme silnou opozicí. My budeme upozorňovat na to, co nesmí být přehlíženo, budeme upozorňovat na to, že klíčovou úlohou té vlády je, aby se tady lidem u nás žilo lépe, ne, aby se měly dobře firmy pana premiéra, které chce schovat do nějakého fondu. Budeme bránit demokratická pravidla, právní stát a také bezpečnost České republiky.

Ještě připomenu, tady měl před chvílí nějaký proslov pan předseda Nacher, já bych s dovolením připomněl tu naši zkušenost v Praze, protože my už jsme v Praze jednu vládu hnutí ANO měli. Stačilo. Od té doby už osmým rokem tam ANO není a je to fajn, protože to byla naprostá katastrofa. To je situace, kdy to město bylo opravdu v rozkladu. A skutečnost, že se teď i tady poslanci hnutí ANO o tom snaží šířit nějaké dezinformace, například pokud jsem viděl správně, tak někteří poslanci, pan Kolovratník, pan předseda Nacher, ještě nějací další lidé z ANO sdíleli tu fotku toho, jak lidé tlačí autobus v barvách Pražské integrované dopravy na ledovce, a že ho jako tlačí do kopce. A ano, tato situace se skutečně stala v Praze. Ale ne tuto zimu, dokonce ani ne loňskou zimu, ani ne v tom období, kdy já jsem byl primátor. Tato situace, kdy tedy ten autobus 180 museli lidé roztlačit do kopce na tom sněhu a ledu, se stala právě v době, kdy v Praze vládlo to hnutí ANO a jejich primátorka Adriana Krnáčová. A přesto, že se to tedy stalo někdy v roce 2016, tak přesto se snaží poslanci vládního hnutí ANO šířit lži a dezinformace a tvrdit, že je to něco, co se stalo teď.

A připomeňme si i další situace, jak vypadala vláda ANO v Praze. Tak například spadla trojská lávka. Taková věc, že by v Praze padaly mosty, to se nikdy předtím v Praze nestalo. Přesto právě vláda ANO v Praze drží tento unikát, kdy skutečně kvůli neúdržbě dopravní infrastruktury, neschopnosti zajistit tyhle elementární záležitosti, došlo k těžkému zranění čtyř lidí, kteří na té lávce tou dobou zrovna byli. A ano, my jsme potom tyhle problémy po vás napravovali. Trvalo to poměrně dlouho, to uznávám, nebylo to snadné ten binec po vás uklidit, ale přece jenom jsme to zvládli. Takže trojskou lávku my jsme postavili znovu. A podobně to bylo i s tím...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom, pardon, prosím o toleranci k vystoupení pana předsedy Hřiba a snížení hlukové hladiny v Poslanecké sněmovně. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. A podobně to bylo i s tím Barrandovským mostem, který se měl opravovat už za vlády ANO. A Barrandovský most opravdu není jenom pražská záležitost. To je most, po kterém jezdí nejenom lidé ze Středočeského kraje, ale i z dalších regionů. Je to klíčová dopravní tepna. Je to vlastně nejvytíženější silniční most v České republice. A přesto hnutí ANO nenašlo odvahu k tomu, aby ten most začalo rekonstruovat, protože nenašlo odvahu k tomu nepopulárnímu kroku. Jenomže pokud chcete někam posunout naši zemi nebo nějaké město nebo obecně cokoliv, tak prostě v politice musíte dělat i nepopulární záležitosti. To není jenom o tom, že budete rozhazovat státní peníze, zadlužovat nás na generace dopředu. Ono musíte mít také občas odvahu něco nepopulárního někdy udělat, postavit se před lidi a říct, tohle je bohužel nezbytné, protože když se to neudělá teď, tak ten most třeba spadne. Tak jako spadla za vlády ANO v Praze ta trojská lávka, která se stala určitým pomníkem neschopnosti vlády ANO a v podstatě pomníkem neschopnosti hnutí ANO v podstatě cokoliv řídit.

Připomenu, že já jako primátor hlavního města jsem měl tu čest řídit naše hlavní město v době dvou bezprecedentních krizí. Jednou z nich byla ta krize uprchlická, ale předtím byla ještě krize covidová. A já musím říct, že větší chaos jsem tedy v životě neviděl. To, co předváděla Babišova vláda za covidu, to byl úplně neuvěřitelný, já to řeknu asi slušně, nepořádek, ale napadá mě spousta jiných slov. Ale něco takového, to skutečně se jenom tak nevidí. A ano, skončilo to velkou tragédií, 30 tisíc mrtvých po tom, co se náš premiér nejdřív někde chlubil best in covid a tak podobně. Přitom všechna ta opatření, která dávala smysl, jsme ve skutečnosti třeba v Praze dělali dřív, než je teprve následně realizovala vláda. Mám na mysli například to nošení roušek v MHD. Byli jsme první evropská metropole, která v metru měla nařízeny povinné roušky. Až teprve po nás se toho chytla vláda Andreje Babiše a ano, to třeba mělo smysl. Akorát potom to nabíralo úplně absurdních dimenzí, kdy potom vláda Andreje Babiše tedy nenakazovala ty roušky jenom v místech, kde je hodně lidí na malém místě, takže tam zcela logicky hrozí ten přenos infekčních kapénkových chorob, ale nařizovali to i úplně na nesmyslných místech, jako že třeba když lidé běhají venku v lese, tak mají pořád mít ten respirátor. To úplně absurdní.

A byl to právě tento Babišův chaos, který v konečném důsledku vedl k tomu, že jsme dopadli za toho covidu tak, jak jsme nakonec dopadli. A já bych byl rád, aby se tohleto už neopakovalo. Takže proto říkám, my tady budeme silnou, tvrdou opozicí, my budeme upozorňovat na to, co nesmí být přehlíženo, budeme bránit demokratická pravidla, právní stát a bezpečnost České republiky.

Protože pokud my dnes ustoupíme v těch základních hodnotách, tak víme, že zítra už nebude kam ustupovat. My to vidíme i na zemích okolo nás. Vidíme to na Maďarsku, vidíme to na Slovensku. Já ještě jako primátor našeho hlavního města jsem spoluzakládal Pakt svobodných měst spolu s primátory Budapešti, Varšavy a Bratislavy. A tam jsem měl i doslova v přímém přenosu možnost sledovat, jak to vypadá tady v těch zemích, kam se jezdí inspirovat Andrej Babiš, že tam skutečně v Maďarsku v žádném případě už nejde o nějakou otevřenou a férovou demokratickou soutěž, o nějaký rovný přístup do médií a podobně. Tam skutečně ten závod ve volbách se běží velice nerovně. Jedni skutečně běží a druzí jedou autem nebo na motorce. Nebo nevím, jak jinak to připodobnit, aby bylo jasné, že prostě ta soutěž je naprosto nerovná. Viděli jsme, jaký velký problém byl pro Polsko se dostat tady z této situace. V Maďarsku ten boj demokratickou společnost čeká. Já pevně doufám, že tam budou úspěšní. A nemusíme ale chodit daleko, můžeme se podívat jenom na Slovensko. Vidíme, jak tam probíhá ta demontáž těch základních principů, jak tam proběhlo to znárodnění těch veřejnoprávních médií, tak aby se staly hlásnou troubou té vládní koalice. A já věřím, že tohle my tady ve skutečnosti nechceme a že jsme si vědomi toho, že tohle to není o nějakém kompromisu, o nějaké politické dohodě, o nějakých ústupcích, kde se můžeme přece jenom nějak dohodnout. Tohle je prostě pomalé vaření žáby.

A my také vidíme to, co je zcela zjevné, a to je to, že Babišův gang se prostě Pirátů bojí, protože my na rozdíl od něj a jeho hnutí nemáme žádné korupční kauzy. (Pobavení v levé části jednacího sálu.) A to je ten velký rozdíl. Takže zatímco, jak jsem zmiňoval, hnutí ANO, za 12 měsíců zvládli odvést primátora Pardubic pana Charváta. V tom Chomutově, tam to stihli NCOZ pročistit dvakrát po sobě. První byl tedy ten pan Hrabáč, primátor Chomutova, pak ještě někdo po něm, kdo tam nastoupil, toho sebrali rychleji, než se zabydlel v té primátorské kanceláři. Pak to byl ten pan - tuším Karkoška (Krkoška) se jmenoval nebo jak, hejtman Moravskoslezského kraje, no, a naposled zabásli většinu vedení Havířova. Takže tohle jsou kauzy hnutí ANO.

Je tedy zcela zjevné, že nehrozí to, že by tato vláda nějakým způsobem něco rozumného dělala proti korupci. A proto, že Piráti nemají žádné korupční kauzy, tak se nás také snaží pan Babiš odstavit. Snaží se, abychom neměli možnost vykonávat naši opoziční práci, abychom mu neviděli pod prsty, snaží se nás všemožným způsobem blokovat. Ale to se mu nepovede, protože Piráti jsou zpátky v plné síle a my rozhodně budeme tou tvrdou opozicí a budeme kontrolovat, jak si Andrej Babiš přihrává státní peníze, jak hledá skulinky, kde by pomohl svým firmám, jakým způsobem se snaží si přihrát tu malou nebo spíš řekněme velkou domů. (Hluk v jednacím sále se postupně zvyšuje.)

To je tedy ten náš plán na ty nadcházející čtyři roky, kdy tady tato vláda bude táhnout naši zemi dozadu, tedy na východ, zpátky do doby klientelismu, to je korupce a podobně. My jsme už začali pracovat na tom, co jsme slibovali voličům ve volbách, připravili jsme a nachystali jsme velice podrobný a rozsáhlý protikorupční balíček, takový, který by zpřísnil majetková přiznání politiků, úředníků i vedení státních a městských firem, který by zajistil vznik nezávislého... Mohu poprosit, pane předsedající, o ticho v sále?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím. Prosím o toleranci a klid v sále. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Takže s Piráty jsme už připravili a nachystali velice podrobný a rozsáhlý protikorupční balíček, tedy takový, který by zpřísnil majetková přiznání politiků, úředníků i vedení státních a městských firem, protože přece jenom se nám tady rozmáhá takový nešvar, že někteří lidé, kteří jsou podporovateli té vládní koalice, se nijak netají tím, že tady několik let neplatili daně, že tady kašlali na pravidla a myslím si, že tohle není dobře. Proto navrhujeme tento vznik nezávislého protikorupčního úřadu s kompetencí vyšetřovat střet zájmů, to bude jistě zajímat pana premiéra, i nelegální financování stran, takového úřadu, který by zavedl povinnost transparentních účtů politických stran. Připomenu, že jde skutečně o transparentní účty nejenom na příjem darů, jak je teď zavedeno, ale skutečně transparentního účetnictví, takového, jako mají Piráti, protože...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, prosím obě křídla Poslanecké sněmovny, aby zachovala klid. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji, pane předsedající. ...protože přece jenom ta transparentnost politických stran u nás dostatečná není, protože není vidět, co přesně kupují například za reklamní plochy a za jakou cenu v kampani. Protože u Pirátů si najdete přesně do koruny, kolik my jsme komu zaplatili, za který billboard. Takže je jasně vidět, že nás si nepase žádná billboardová lobby a že my nejsme v žádném střetu zájmů. Zatímco u jiných politických stran tuto jistotu lidé nemají.

Chceme také zákaz darů s nejasným původem. Chceme také rozšířit působnost NCOZ na tu korupci a hospodářskou kriminalitu na obraně, kde to teď může vyšetřovat pouze jen a jedině vojenská kriminálka. Chceme také zákon, který by zavedl přísnější tresty za korupci včetně nemožnosti podmíněného propuštění před odpykáním dvou třetin trestu a který by zavedl kompletní evidenci lobbingu bez výjimek, tedy skutečně bez výjimek.

Ne, že opět někdo přijde s návrhem napsaným od lobbistů, který lobbisty vyškrtne z evidence, takže ten zákon bude vlastně naprosto bezzubý. Tohle vše už jsme načetli do systému. Takže v téhle oblasti, kde zjevně vláda Andreje Babiše nemá silnou kompetenci, protože jak jsem zmiňoval, hnutí Andreje Babiše drží rekord v počtu trestně obviněných vysokých představitelů v komunále za 12 měsíců po sobě jdoucích, tak my vám tady nabízíme podanou ruku. A nabízíme vám, že můžete celý náš balíček s námi prohlasovat velice jednoduše (Předsedající: Opět prosím o klid, děkuji.) a velice rychle. Máme to připravené, hotové, načtené v systému. Dneska jste pro to mohli hlasovat pro zařazení. Vy jste zde pro to nehlasovali. Ale já věřím, že příště pro to už hlasovat budete moci. Protože přece jenom ta korupce a hospodářská kriminalita stojí Českou republiku téměř půl bilionu korun ročně. A bez toho, abychom proti tomu zakročili, se to bude jenom dál prohlubovat a korupce tady bude bujet. Věřím, že to vlastně tady nikdo nechceme. Aspoň tedy mám za to, že před volbami nikdo neříkal, že tady umožní, aby tady korupce bujela.

No, a závěrem tedy říkám naprosto jasně, Piráti této vládě důvěru dát nemůžou, protože tato vláda zcela zjevně nerespektuje ani ty elementární principy, proto jí tu důvěru dát nemůžeme a ani nesmíme. Nicméně říkám, že v té příští vládě jsou Piráti připraveni hrát rozhodující roli a posunout naši zemi konečně dopředu. Děkuji za pozornost. (Velký potlesk poslanců zprava. Poslanec odchází pozpátku.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi Hřibovi. Dalším v pořadí je paní... Tak v dalším pořadí už není nikdo, neboť v souladu s jednacím řádem přerušuji 5. schůzi Poslanecké sněmovny do středy 14. ledna do 9.00 hodin. Příjemný večer a pokud se nám nezlepšila situace na chodnících, tak si dejte pozor, ať se tady zítra všichni potkáme. A zároveň tedy s přerušením schůze se přerušuje i tento bod.

 

(Jednání skončilo ve 21.01 hodin.)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dobré ráno. Dobré ráno, dámy a pánové, vážené, paní poslankyně, vážení páni, poslanci, vážení členové vlády zahajují tímto druhý jednací den 5. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána vaše účast - nejprve vás odhlásím, pardon. Tak vidím, že se postupně přihlašujeme.

Dále bych vás informoval o tom, že se z dnešního jednání omluvili následující poslanci: paní Jana Černochová od 11 do 12 hodin z pracovních důvodů, pan Robert Plaga od 13 hodin z pracovních důvodů a pan Vojáček dopoledne z pracovních důvodů.

Dnes bychom měli pokračovat v projednávání bodu 51, to znamená Žádost Vlády České republiky o vyslovení důvěry. Po jeho projednání bychom se měli věnovat bodu 66, to znamená Usnesení ke jmenování členů vlády, a poté bychom případně projednávali body dle schváleného pořadu schůze.

Pouze připomínám, že mezi 14. a 15. hodinou bude vyhlášena polední přestávka, v níž by proběhla schůze organizačního výboru.

A nyní tedy v rámci pokračování předávám slovo předsedkyni poslaneckého klubu ANO, paní Táně Malé. (Poslankyně gestikuluje, že nechce hovořit). Ne, takže paní Táňa Malá nechce.

V tom případě pokračujeme tím, že se ptám - má někdo nějakou připomínku k případnému schválení nebo změně pořadu schůze?

Pokud tomu tak není, můžeme pokračovat dál. Ještě prosím nejsme v bodu, kdy je možné dávat faktické poznámky, takže na ně nemohu v tuhle chvíli reagovat a budu vám je muset smazat.

Pokračujeme dál. Přednostní právo předsedkyně poslaneckého klubu Pirátů, paní Olga Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážený pane předsedající, jenom prosím o klid v sále.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení občané, včera jsme sem k tomuto pultíku chodili jako Piráti pozadu. Ukazovali jsme tak, že budeme jednat o tom jednom zásadním, v něčem i nejdůležitějším bodě fungování Sněmovny, a to je důvěra vládě, a že hrozí místo posunu země vpřed v lepším případě zastavení Česka, stagnace, a v tom horším zpětný chod, reverz, něco, co si třeba my bytostně nepřejeme, a znázornili jsme tak tou nepříjemnou klopýtavou chůzí, že i v situaci, kdy řada z vás, nových ministrů a ministryň, se jistě bude lidsky a osobně snažit, tak hrozí, že ten celek, ten celý kurz nás potáhne všechny zpátky na východ, do doby bující korupce, klientelismu, do doby normalizace lži. Piráti chtějí přitom posunout Česko konečně dopředu. Tak, jak to tato země potřebuje. A proto...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon, prosím o klid v jednacím sále. Děkuji.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Proto my dnes už chodíme tak, jak je to běžné, ale ty skutečnosti, na které chceme upozornit, trvají, a jsou to skutečnosti, na které bychom si raději vůbec zvykat nemuseli. Je to vláda Andreje Babiše opřená o sklony k extremismu a bude nás vracet nazpět do toho devadesátkového eldoráda, do doby kamarádšoftů, do doby, kdy se lidi znali třeba z StB, a tohle bude s sebou strhávat i každého, kdo by chtěl jít konečně dopředu. A právě na kauzy - jenom připomenu, jako je ta třeba hejtmana Krkošky za hnutí ANO, odsouzeného za účast v organizované zločinecké skupině, nebo kauzu Martina Charváta, bývalého primátora Pardubic za ANO, který se ocitl ve vazbě pro podezření z manipulace se zakázkami města, a podle informací Seznam Zpráv policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu sesbírali důkazy, že skupina podnikatelů a magistrátních referentů ohýbala soutěže ve prospěch konkrétních firem, nebo kauza taktéž zatčeného primátora Chomutova Hrabáče za hnutí ANO. Na to jsme včera upozorňovali ústy našeho předsedy Zdeňka Hřiba, na to budeme upozorňovat i nadále i při dnešním rozhodování o důvěře vládě, protože vyslovení důvěry, to není jen nějaká formalita. Ta zde vyslovovaná důvěra vám, konkrétním ministryním a ministrům, panu Borisi Šťastnému, Oto Klempířovi, Robertu Plagovi, paní ministryni Mrázové a tak dále, to je obrovský závazek, slib daný lidem, kteří od státu očekávají ochranu, férové nastavení pravidel a funkční pomoc ve chvíli, kdy ji potřebují.

Jenže jak už včera začal ten výčet, kolik kauz, kvůli kterým vláda Andreje Babiše věci jenom zhorší, už známe a média je popsala, tak je ještě vhodné ten výčet doplnit, protože řádka těch kauz, které s sebou vleče hnutí ANO - a několik velmi závažných - ukazuje, jak obtížné bude pro běžné lidi věřit, že tato vláda a vy, konkrétní ministryně a ministři, budete dělat pro naši zemi cokoliv jiného než pouhý zpětný chod s přídechem malé nebo velké domů pro konkrétní lidi z ANO, pro konkrétní lidi navázané na holding, a to ve chvíli, kdy právě tyto peníze chybí na systémy péče, na zdravotnictví, na dostupné bydlení. Takže ty kauzy, které berou peníze nám všem, třeba Stoka, systém úplatků a manipulace zakázek spojovaný s brněnskou buňkou ANO - Krajský soud v Brně v této korupční kauze na radnici Brno střed uložil bývalému místostarostovi a radnímu městské části Jiřímu Švachulovi, který byl za ANO, devět a půl roku ve vězení.

Devět a půl roku. Umíte si to, prosím, všichni představit, být odsouzeni na skoro deset let života do vězení? Ono to není úplně v českých podmínkách běžné, a proto na tom ukazuji, jak závažná ta kauza Stoka je.

Taky Petr Liškutín, to byl místostarosta za hnutí ANO v Brně Ivanovicích, tam dostal podmínečný trest. A nejenom, že byl místostarosta, tak zas na Brně střed byl šéf investičního odboru. A člověk si říká, pro koho takoví lidé investují? Co je ten zájem, který je motivuje? Nu a jednu z klíčových postav kauzy Stoka toho pozdějšího radního Švachulu za hnutí ANO měl před komunálními volbami, jak píší média, přivést do brněnského hnutí ANO kdo? Pan Faltýnek. Takže pan Faltýnek známý díky svému deníčku, stačí si vygooglit Faltýnkův diář. Jak se s ním vypořádalo hnutí ANO? Pan premiér je na mobilu. Ale pane premiére, vy tak rád používáte vysvětlení na členy vlády, napřímo oslovujeme.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Pane premiére, vy tak rád používáte vysvětlení, že se umíte vypořádat s různými kauzami, jenže pan Faltýnek je přece stále ve Sněmovně a podivně ty kauzy vyšuměly do ztracena. Velice doporučuju popis těch zakázek, dotací a poznámek pana Faltýnka v deníčku roky předtím, než se skutečně poté ty popsané věci se státními, čili veřejnými zakázkami staly. Seznam Zprávy to třeba popsaly velmi dobře. Opět připomenu, pan Jaroslav Faltýnek v době, kdy toto všechno bylo známo, byl tady první místopředseda klubu hnutí ANO. Opět je tady ve Sněmovně. Kde je ta zodpovědnost hnutí ANO? Já ji tam nevidím. Vidím jenom zpětný chod do té bažiny korupce, bažiny klientelismu a kamarádšoftů.

A stejně tak podívejme se na paní předsedkyni senátního klubu hnutí ANO, tou je paní Jana Mračková Vildumetzová. Strašně rádi připomínáte Dozimetr. A tohle vždycky i vy, pane premiére, zmínit zapomenete, že vaše předsedkyně senátního klubu - to není pouhá senátorka, to je žena, která řídí celý váš klub senátorek a senátorů - měla jako svědka na svatbě, kde jste vy také osobně byl, pana Zakariho Nemraha. Pan Zakaria Nemrah je obviněný v Dozimetru, je taky kmotr jejího dítěte. No, a zase se psalo o jejím pražském bydlení opět s vazbou na okruh tohohle pana Nemraha. Jsou to informace, které popsalo například Neovlivní.cz a je to tak zajímavé, já počkám, než pan premiér bude moci poslouchat... (Krátká odmlka, premiér se zabývá mobilem.) Je to tak zajímavé, že je potřeba si říct, s kým se tedy blízce stýká či stýkala, to nevíme, jak je to v minulém čase nebo v přítomném, paní Jana Mračková Vildumetzová.

Vilový komplex - teď cituji Neovlivní - v pražských Stodůlkách patří rodině Eduarda Víta, což je v uvozovkách tchán, takový skoro tchán Zakariho Nemraha, protože Vítova dcera Edita je jeho partnerkou a společně byli i na svatbě Jany Mračkové Vildumetzové. A taky jsou to lidé, kteří Janě Mračkové půjčovali do předvolební kampaně auto, což se řešilo jako nevykázané plnění. Pražský podnikatel Eduard Vít, tento blízký známý paní Mračkové Vildumetzové, je v současné době ve vězení. V roce 2019 byl pravomocně odsouzený za krácení daně při dovozu pohonných hmot. Dostal 10 let a ten jeho majetek po jeho uvěznění spravuje jeho rodina, zejména dcery. A právě na jednu z nich, Zuzanu, je psaný ten soubor tří vilek, z nichž jednu využívala paní Mračková Vildumetzová. Zuzana je sestra Nemrahovy partnerky Edity. Tak. Tohle je potřeba si říct. 9,5 let dostal pan Švachula za hnutí ANO. Tedy člověk, u kterého bydlela paní Jana Mračková Vildumetzová. 10 let. To nejsou běžné tresty za korupci v České republice, za podvody, to jsou prokázané veliké podvody. A jaké je vyvození odpovědnosti za Hnutí ANO? Paní Mračková Vildumetzová je jednou z největších opor Hnutí ANO, představitelka hnutí v Senátu. Veřejnost toto vidí. Vidí, že kázat vodu a pít víno na vládu Andreje Babiše bohužel nejspíš bude platit, jak ukazují tyto kauzy.

A ten typ osobností, které zapínají ten zpětný chod a táhnou naši zemi nazpátek, ilustruje i další úplně šílená kauza, kde hrozí škoda 2,2 miliardy korun. Jak se ta kauza jmenuje? No, azbest v Milovicích. "Nechal úmyslně zamořit lesy azbestem" píše policie o obvinění politika ANO. Takto shrnuly Seznam Zprávy roli středočeského radního za ANO pana Bezděka v azbestové kauze zahrnující bývalý vojenský prostor Milovice Mladá. To jsou stručně fakta popsána ve velkých médiích. Každý z Hnutí ANO si je může dohledat. Nemusíte pokřikovat nyní v sále. Já počkám. (Několik poslanců hnutí ANO se hlasitě směje a baví mezi sebou.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím, prosím, opravdu buďte tolerantní k řečníkům a zkuste snížit hluk v sále. Děkuji.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Proč upozorňují na kauzu azbest? Jednak proto, že se to kontaminace týká zhruba 22 hektarů území, jednak znalec vyčíslil škodu na životním prostředí na zhruba 2,2 miliardy korun bez DPH, taky obří částka. A té kontaminované sutě je 88 tun. Právě to i reportéři Seznam Zpráv objevili v lesích za Milovicemi, stromy zasypané až do výšky dvou metrů. Jinde ze země čněly trubky, kabely, úlomky z eternitových střech a policie prověřovala to, že při demolicích a sanačních pracích byl azbest - konkrétně eternit - místo bezpečné likvidaci rozdrcen, smíchán se stavební sutí a rozvezen. Nikdo neplatil za tu jeho bezpečnou likvidaci. To se přitom týká zdraví a životů lidí v tom celém okolí. Azbest je pro lidi mimořádně nebezpečný, zvyšuje riziko rakoviny a nejrizikovější je, když je ten azbestový materiál porušený, drolí se, je nadrcený. A to je kauza Milovice pana radního za ANO. A je to jen zlomek, je ten zlomek kauz tohoto hnutí, které žádá o naši důvěru, ale s těmito věcmi se nedokáže vyrovnat, aby řeklo, že tohle je nepřípustné.

Pro hejtmana Krkošku si musela přijít policie. Předtím radnici neopustil. On se hejtmanem bez skrupulí stal už jako obžalovaný. On už věděl, co ho nejspíš čeká. A podobně bez odpovědnosti, a to je, pane premiére, obzvlášť hodno vaší pozornosti - chápu, že je příjemnější být na mobilu - ale prostě Piráty volilo půl milionu lidí a ti chtějí, abyste to slyšel.

Vaše Hnutí ANO prosadilo takzvaný monopol na pojištění cizinců. Každý si to opět může dohledat. Kauza PVZP, paní poslankyně Věra Adámková, pan poslanec Miloslav Janulík, oba za Hnutí ANO už před řadou let prosadili změnu, podle které měl určitý typ cizinců ze zemí mimo EU uzavírat povinné pojištění jenom právě u té dceřiné akciovky VZP, takže šlo o reálně vytvoření monopolu pro jeden konkrétní subjekt.

A konkurenti byli vytlačeni z trhu ne kvalitou, ne cenou, ne férovou tržní soutěží, ale pravidlem, regulací stanovenou zde bez řádného odůvodnění. Toto prosadilo hnutí ANO.

Před tím tehdy varoval ministr zdravotnictví pan Adam Vojtěch. Ten je opět ministrem zdravotnictví. Dnes zde sedí, žádá o důvěru a já věřím, že si sám dobře uvědomuje, jak velkou pravdu měl, když říkal, že se budou pojišťovny domáhat od státu odškodného kvůli ušlému zisku. A zatím soudy nepravomocně i rozhodly, že stát skutečně má platit stamiliony korun. Vypadá to aktuálně na minimálně 260 milionů korun. A to je konkrétní odpovědnost poslanců hnutí ANO, kteří to odhlasovali.

To hlasování je veřejně dohledatelné. Dá se to rozpočítat na konkrétní miliony, které by měl zaplatit každý, kdo to tehdy prosadil. Jasná škoda. Jenom budeme čekat, jak to bude nejspíš narůstat. Vypadá to totiž, že ta částka, těch zhruba 260 milionů, zdaleka není finální. To jsou konkrétní peníze, které chybí veřejným rozpočtům. Náš stát je zaplatí. Tohle jsou miliony, které nepůjdou na školky, nepůjdou na skutečnou péči o pacienty ve zdravotnictví a nepůjdou na podporu dostupného bydlení. A je to odpovědnost hnutí ANO. A ti poslanci, kteří to tehdy prosadili proti vůli svého ministra, tady stále jsou a třeba budou ve správní radě VZP, třeba budou rozhodovat o miliardách, které právě přes tuto naši největší pojišťovnu tečou.

Jak máme věřit, že tato vláda posune naši zemi dopředu, když ani v této elementární, naprosto jasně prokázané, soudy už projednávané věci není schopna vyvodit odpovědnost? Právě to, jaké bude personální obsazení té správní rady VZP, ukazuje, že v hnutí ANO se odměňuje loajalita, nikoliv řádná péče o veřejné prostředky. A mě to štve.

Vážené, paní poslankyně, vážení páni poslanci, tato vláda bude mít velice konkrétní dopady na životy lidí a já vím, že si mnozí její členové uvědomují tu odpovědnost. Motivace mnohých jsou určitě dobré, jenže ten celek, to, jak Andrej Babiš ohýbá pravidla, nakonec stejně zapne zpětný chod. A i vy, kteří leccos budete myslet dobře, to málokdy prosadíte.

Všichni občané naší země si mohou ta fakta, která jsem právě říkala, ověřit.

Pane premiére, vy žádáte o důvěru. Nevím, nakolik jste právě s námi v této místnosti, i duchem... (Obrací se za sebe k premiéru Babišovi.) Pan Andrej Babiš něco hledá na mobilu. Já to chápu, že to není příjemné toto poslouchat. Jenže celý náš stát, celá naše společnost stojí na tom, že pravidla mají platit pro všechny.

Pravidla se nesmí ohýbat takovýmto způsobem, jaký naznačují právě popsané kauzy. To je pro naši společnost to riziko, které nás může ohrozit hůř než třeba ten azbest. Ohrožení demokracie není něco abstraktního, vzdáleného. Demokracie se nerozpadá ze dne na den náhle jedním hlasováním. Ne, rozpadá se pomalu právě tím, že jsou umožněné takovéto kauzy a ti lidé pokračují. Pak občané přestávají věřit, že stát hraje fér, že pravidla jsou vymáhána, že pravda ještě něco znamená a že zranitelní se mají skutečně chránit, že se na ně fakt nemá útočit.

Včera jsme tady slyšeli v tomto duchu taky slova, s kterými by se dalo souhlasit o nerozdělování společnosti. Ale jak to bylo, pane Andreji Babiši, když jste lhal o nastěhovávání migrantů do chalup ze strany naší strany? Co to bylo jiného, než ukázkové rozdělování společnosti? Nikdy jsme za to neslyšeli slůvka omluvy nebo poučení, že tohle už bylo moc.

Tohle jsou činy. A krásná slova různých poslankyň, poslanců, ministrů nezakryjí, že takto se zakrývají ty kauzy týkající se konkrétních penězovodů, konkrétních zakázek a konkrétního byznysu. A tady jsme v neuralgickém bodě, byznysu, který je pro Andreje Babiše v plusu díky státním dotacím a zakázkám. A to je ten úplně klíčový uhelný kámen.

O naši důvěru žádá vláda, která je od začátku založená na střetu zájmů a na předstírání toho, že brát z kapes lidí vlastně nevadí, když se na to moc nepřijde, a když se na to přijde, tak se budeme tvářit, že se to vlastně skoro nestalo. Je založená v tom principu na ohýbání pravdy. A navzdory tomu, že mnohé věci rétoricky působí a budou působit dobře, navzdory tomu, že řada lidí, kteří v této vládě usednou, jsou schopní lidé, tak většinu své energie nebudou mít povolenu, aby vynaložili na to, aby zlepšovali život lidem, aby je chránili.

Už teď po pár týdnech vidíme, že tato vláda, vláda Andreje Babiše, která všechno zhorší, většinu energie pálí na to, aby chránila sama sebe. Je to koalice nevydávání, je to koalice vysvětlující akorát své skandály a kauzy. A to jediné, co jí k tomu slouží, je ohýbání reality.

Proto nebude zbývat - a ani teď nezbývá - čas ani chuť řešit skutečné výzvy, problémy rodin, seniorů, pacientů, pracujících i pečujících. Tohle jsou extrémně obtížné věci.

Třeba situace pečujících, jak ji zmínil pan ministr včera ve svém projevu, je roky tíživá. Myslím, že jsme se všichni v tom minulém období, řekla bych, i rukou společnou tady snažili opět to o kus zlepšit, systémově posunout. Sleduji i nového pana poslance Pláteníka, s kterým jsme také na té jedné konkrétní věci spolupracovali a s panem ministrem Jurečkou tehdejším. Situace pečujících je něco, co bude vyžadovat extrémní množství pozornosti, energie. Ale tu bude brát zakrývání vládních kauz a lhaní o tom, jak jsou věci doopravdy.

Já bych si velmi přála, aby problémy lidí, kteří počítají každou korunu, problémy samoživitelek, které čekají měsíce na místo ve školce, byly na prvním místě.

Ale to fascinující téma je, že navzdory tomu, že vlády - a teďka to je obecné, jako je tato vláda Andreje Babiše nebo obdobné vlády, jako je vláda Viktora Orbána, velice rády mluví o rodinách, o tom, jak jsou základem společnosti, ale konkrétně už nedodají nic. Protože realita je ta, že rodiny potřebují systémová předvídatelná řešení, aby si mohly vybrat podle sebe, podle svých potřeb, podle svých hodnot. Jenže namísto třeba záruky toho, že tato vláda bude rozšiřovat místa kvalitní péče pro malé děti, aby si rodiny mohly skutečně zvolit, jak budou slaďovat svou rodinu a kariéru, jak se budou věnovat práci a péči, tak třeba slovo dětské skupiny v programovém prohlášení této vlády vůbec nenajdeme. Obávám se, že se budou maximálně nabízet jednorázové dárky, dárečky místo těch pracných dlouhodobých řešení. Jenže to rodiny chtějí, funkční stát, který jim zajistí, že když dítě má třetí narozeniny, tak skutečně může druhý den do té školky nastoupit.

A to je věc, na které jsem se i já osobně podílela, za kterou si stojím, že to náš stát má všem rodinám umožnit, a vůbec netušíme, zda tuto novinku, kterou je potřeba podpořit, nový pan ministr skutečně odpracuje. V programovém prohlášení vlády nikde o tomhle není ani slovo a už by to byla konkrétní prorodinná politika, která se nepozná z billboardů, ale z práce, práce pro lidi, a potom za několik let - ano, až posléze - z toho, že se lidem snáz kloubí rodinný život a život pracovní.

Jediné, podle čeho zatím můžeme v téhle oblasti vládu posuzovat, je již vybraný hlavní poradce pana ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky. A paradoxně je dobré si říct, kdo na pozici hlavního poradce byl, co se týče kompetencí, předtím. Byla to osoba se zkušenostmi z byznysu, s důrazem na modernizaci trhu práce - je to totiž Ministerstvo práce a sociálních věcí. A teď, jaká je kvalifikace hlavního poradce pana Jana Gregora? Je to člověk z genderové neziskovky. Zní vám to paradoxně? Neříkala tato vláda, že bude bojovat proti genderovým neziskovkám? Tak na jedno z nejdůležitějších ministerstev, přes které jde většina státního rozpočtu, je vybrán člověk z genderové neziskovky, konkrétně z ideologicky extrémní Aliance pro rodinu. Pan Jan Gregor, donedávna místopředseda této takzvané AliPro. To bude pravá ruka pana Aleše Juchelky. (Otáčí se do vládních lavic. Potlesk místopředsedy vlády Macinky a několika poslanců koalice.) Pane Babiši, opravdu by mě zajímala vaše reakce, jste s tím v souladu?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím, pokud oslovujete pana premiéra, můžete napřímo. Pokud poslance, musíte přese mě.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já jsem si tohoto vědoma, ale zde máme designovaného premiéra, toho mohu oslovovat napřímo.

Pane Andreji Babiši, jste s souladu, že člověk z genderové neziskovky, prosazující tvrdou, extrémní ideologii, s kterou většina občanů naší země naprosto nesouhlasí, je na takto vlivném postu jednoho z nejvýznamnějších ministerstev? Tohle je příklad konkrétního kroku, na kterém ukazujeme, proč, pokud se proti tomuto nepostavíte, vaše vláda věci pouze zhorší. Je to naprosto konkrétní volba vašeho klíčového ministra a vy jste za ni odpovědný, za pana z genderové neziskovky, za pána z hnutí, které nemá jinou kvalifikaci než kritizovat. A když se na to podívám, co jsou konkrétní kroky pana Gregora: Třeba navrhoval, ať dojde k bojkotu určitých firem - k tomu se ještě dostanu - ale on s nimi má teďka za úkol úzce spolupracovat. Kde to jsme? Člověk, co vyzýval k jejich bojkotu.

Ale já se ještě chci dostat ke konkrétním prorodinným opatřením, protože jsem si jistá, že jsou pro lidi neskutečně důležitá, ne ty jednorázové dárečky, které jste tak zvyklí rozdávat, ale systémová řešení, ta, která pomůžou devíti z deseti rodin v Česku, například valorizace slevy na poplatníka, to, co jako Piráti navrhujeme v předložených prorodinných balíčcích. V protikorupčním balíčku zase navrhujeme, kde na to vzít, tím, že se bude přísněji hlídat, aby nedocházelo k ošklivým kauzám, které sem před chvílí byla nucena připomenout.

Chceme reálné úspory pro lidi v řádu desítek tisíc korun ročně a snížení daňové zátěže pracujících rodičů - takto konkrétně, protože jde o budoucnost naší země. A u školek a dětských skupin? Tam jde o jasnou dostupnost kvalitních služeb. Opět, bez toho jako země promarňujeme budoucnost.

Nu a před tím vším, před těmi všemi službami je ještě jedna věc: Jistota rodin, že na ně stát opravdu myslí jako na všechny ostatní v pravidelném inflaci kopírujícím navyšování rodičovského příspěvku. A to opět vaše vláda, pane Andreji Babiši, navrženo v programovém prohlášení nemá, nikde nezmínila, jednorázové zvýšení, které jste navrhli, ani nepokrývá inflaci. Proto setrvale ve státním rozpočtu klesají peníze na rodinnou politiku, a proto rodiny prostě prakticky cítí, že na ně se kašle, na ty, kteří mají přispívat k budoucnosti nás všech a vychovávat lidi, díky kterým naše republika zvládne v budoucnu taky zcela pragmaticky zaplatit důchody a opečovat všechny lidi, kteří budou svoji péči a pomoc potřebovat, tak těmto nyní negarantujeme ani stabilní hodnotu rodičovského příspěvku. Chcete-li tvrdit, že jste skutečně na straně rodin, prosím, nedovolte, ať se dál snižuje - jako to dneska - běží rodičovský příspěvek.

My jsme jako Piráti pravidelnou valorizaci opakovaně navrhovali. Já osobně si pamatuji, jak před řadou let jste se tomu ještě i jako třeba i hnutí ANO spíše smáli, té pravidelné valorizaci, ale pak jste začali, a to bylo evidentní na hlasováních, sami zvažovat, že to dává smysl.

Jenže nyní to je opět mimo debatu, a to je mi velmi líto. Rodiny nepotřebují slyšet krásná slova, že jsou prioritou, potřebují tuhle konkrétní věc vědět, že ať budou mít dítě v roce 2026, 2027 nebo 2028, tak skutečná hodnota rodičovského příspěvku pro ně prostě bude totožná, zaručená.

A tohle handrkování o rodičovský příspěvek prostě lidem připomíná politický koňský trh a vidí, že je to v rozporu s pravidelným navyšováním u jiných státních podpor. A já jsem - a s Piráty jsme to vždycky zdůrazňovali - velice ráda, že například u důchodů takovéto handrkování není, že tam je automatický mechanismus. Ale proč tomu tak není i u rodin? Prostě rodiny s dětmi jsou nyní odkázány na to, kdo zrovna jednorázově rodičovský příspěvek zvýší, a to není dobře. V mezičase jim to vždycky na hodnotě obrovsky poklesne a já vidím, že tenhle nepoměr, jak se tato vláda staví k rodinám ve skutečnosti a jak to vypadá, že se k nim chce stavět v rovině slov, tenhle nepoměr může být obrovsky nebezpečný.

A podobně, podobně bych si dovolila ještě vrátit jednou k panu hlavnímu poradci na Ministerstvu práce a sociálních věcí. On nemá kvalifikaci v některé z důležitých oblastí sociálních služeb, ať už třeba péče o seniory nebo právě péče o děti. On nemá kvalifikaci v oblasti pracovního trhu, jeho modernizace, komunikace s byznysem - ne. Jenom si každý může dohledat, jak vyzýval k bojkotu firem podporujících rovné manželství. Ano, tohle jsou konkrétní dohledatelné činy a kvalifikace pana Jana Gregora, kterého pan Andrej Babiš hájí jako jednoho z nejdůležitějších lidí, o nějž se bude jeho vláda opírat.

Jenže ideologický bojkot firem, které vytvářejí hodnoty - a byly to velké firmy, každý si to může dohledat - určitě ani částečné úvazky, ani podporu rekvalifikací nezařídí, to všichni víme. A tohle měl být člověk, co bude jednat s byznysem. To jsem zvědavá. Podobně je tomu důchodů.

Rušení důchodové reformy, to je prostě jedno z nejdražších rozhodnutí, které tato vláda chystá. Ano, všichni si přejeme důstojné důchody, ale ten rozdíl je, do jaké budoucnosti hledíme. My jako Piráti prostě chceme, aby tady žily i naše děti a aby se důstojné důchody dostaly i na ně. Proto jsme se přidali k nepříjemným, nepopulárním, ale potřebným reformám. A to je to, co tady včera říkal Zdeněk Hřib; v politice nemůžete vždycky dělat jenom to, co je líbivé a za co člověk sklidí okamžité lajky. Některé věci je nezbytné dělat prostě proto, že jsou nevyhnutelné. Pokud chcete tvrdit, že můžeme mít všichni všechno a že tak jako chcete změnit ten důchodový systém, to pak bude udržitelné i za 20, 30 let. Tak to prostě není pravda. Budou tady zhruba dva pracující na jednoho seniora. Žádná vláda na světě by snadno nezajistila financování všeho potřebného s takovou demografickou změnou.

Jediná možnost, jak můžete ufinancovat ten krok zpět, ten zpětný chod ohledně systému důchodů, mě napadá, a to je právě migrace. Ale to lidem neříkáte. Tak je to tak? To je totiž opravdu jediná racionální protivarianta. Takže buď bude vláda Andreje Babiše ta, která věci zhorší na dlouho dopředu prostě tím, že vrátí již udělané reformy, anebo to bude vláda, která prostě zařídí velikou pracovní migraci, to je jediná druhá možnost. Mně se prostě zdá, že to je politika po nás potopa, která nemyslí na to, aby naše děti měly v této zemi tu skvělou prosperující, řekla bych, i potenciálu plnou příležitost. A přitom naše země je schopna toto všecko nabídnout. Jenže si stejně tak musíme přiznat, kdo co zaplatí a ne zamlčet: Zaplatíte to vy milé děti. Vy, kterým je dneska pět, šest nebo osm. A tam to přesně směřuje.

Už za pár let, konkrétně u těch důchodů podle navrhovaných změn Andreje Babiše půjde o desítky miliard ročně. Po roce 2040 to mohou být klidně stovky miliard. Jenže já nechci vládu, která nehledí na to, že zhorší věci třeba za horizontem svého vládnutí, která kouká na čtyři, maximálně na pět let dopředu, čili prostě na to jedno volební období a příští volby. Tímhle přístupem se věci nejenom zastavují, ale nakonec to může vést úplně do pekel.

Některé kroky v politice, to je potřeba si neustále připomínat, prostě snadné nejsou, ale to je odpovědnost vlády. Vy jste ji na sebe dobrovolně vzali. A ten obrovský rozdíl mezi realitou, mezi tím, co je pro naši zemi možné a nutné, a tím, co vy slibujete a jaká vytváříte očekávání, je zkrátka a dobře nebezpečné. To je to, co znamená zařadit zpětný chod. Zametat své kauzy, věnovat se svým vlastním problémům, svému střetu zájmů, svému byznysu. A přitom, přitom by stačilo, kdyby tato vláda na důchodovou reformu jen a pouze nesahala, to by bylo úplně postačující a my bychom to i ve vztahu k vašim voličům pochopili. Akorát to evidentně z těch všech prohlášení nebude realita.

Ještě stručně ke zdravotnictví. To je taky důležitá oblast, také souvisí s demografickou změnou. Opět zaznívají ty sliby o bezplatné a dostupné péči pro všechny, zkrácení čekacích lhůt atd. Všichni si to přejeme, kdo by si to nepřál. Jenže ta realita je pak zase v silném rozporu. Leckde chybějí lékaři i sestry, personál je vyčerpaný, nemocnice i jako objekty stárnou a na některé zákroky se prostě čeká neúměrně dlouhou dobu. Navíc se reálná dostupnost zdravotní péče v Česku hodně liší region od regionu. A lidé to vnímají. A do toho kauza Motol ukázala, jak potřebné peníze opět jdou vyvoleným. Namísto těch nutných investic do péče. A střet zájmů? Ten je v téhle oblasti.

Pane premiére, jak chcete řešit to, že máte byznys ve zdravotnictví? A to značně velký byznys, myslím, že ten roční obrat bude určitě v řádu miliard korun ročně v téhle oblasti, ty reprodukční kliniky jsou výnosné a tam plynou také peníze z veřejného zdravotního pojištění. To je střet zájmů jako vyšitý. Nás tedy zajímá, jak si můžeme být jisti, že budou prosazovány zájmy celku, nás všech, ten takzvaný zájem veřejný oproti tomuto hrozícímu zájmu postrannímu. Víme, že lékaře nevychováte přes noc, že nemocnice nelze zmodernizovat bez miliardových investic. Ale bojíme se, že to, co bude zhoršovat, co bude reálně dělat vláda Andreje Babiše, je odklánění peněz do těch segmentů, kde Andrej Babiš podniká. Tento střet zájmů zdaleka není vyřešený.

A už jsem to připomněla, jenom to potvrzuje, pokud budou lidé, kteří způsobili škodu v řádu stovek milionů korun, a nyní jsou zase poslanci za Hnutí ANO, tak pokud budou třeba za odměnu ještě vysláni do té správní rady VZP, tak to by jenom podtrhlo absurditu toho celého. Jsou to všechno další způsoby, jak Andrej Babiš věci jenom zhorší. Od zdánlivě líbivého snížení korporátní daně, která bude znamenat obří výpadek z rozpočtu, peníze, co budou chybět obcím, krajům, školám, na sociální služby. Je to konkrétní věc, kde ekonomické studie dlouhodobě ukazují, že tohle opatření nemá bohužel přínos pro investice a zaměstnanost, nebo extrémně nízký, takže ta změna nepomůže rodinám. Jakékoliv odůvodnění bude zástěrka. Nepomůže to dostupnému bydlení, nepomůže to zdravotnictví. Komu to pomůže? Panu Babišovi případně jednou jeho dětem. Na úkor státu, na úkor veřejného zájmu budou firmy z holdingu prostě platit míň peněz na daních. A to jsou konkrétní stovky milionů, které budou chybět v tom veřejném rozpočtu. Jako ano, pro Andreje Babiše je to programové prohlášení skvělá vláda. Ty plány se jeho firmám fakt platí.

Ale já se ještě maličko ohlédnu a jsem už na konci. Je potřeba si přiznat, že Andrej Babiš je zpátky u moci i proto, že minulá vláda do určité míry zklamala, že nedokázala udělat dost pro zlepšení života lidí, ani pro boj s korupcí. My jsme se jako Piráti snažili, nebyli jsme v plné síle, ale už teď je jasné po těch několika týdnech, že ta vláda Andreje Babiše bude mnohem, mnohem horší.

Vyjádřit důvěru, dát podporu vládě, to není nějaká formalita, to je závazek vůči lidem. Mohu se zaručit za to, že s vámi, páni ministři a paní ministryně bude stát fungovat jako služba? Že bude hrát fér? Že se budou pravidla opravdu dodržovat? Že bude stát chránit slabší? Za to se třeba já u vlády v tomto složení se všemi jejími kauzami zaručit nedokážu.

Přitom budeme s Piráty rádi podporovat dobré věci, spolupracovat, kde bude věcná shoda, ale současně budeme držet naši odpovědnost vůči více než půl milionu lidí, kteří nás sem vyslali a vůči Česku. Odpovědnost máme také vůči naší zemi. Takže budeme vás, Andreji Babiši, bez váhání a důsledně volat k odpovědnosti, budeme upozorňovat na konkrétní selhání, ale současně samozřejmě jsme připraveni například dotahovat ta potřebná řešení z oblasti zákona o podpoře bydlení, to je jasné. Tam zatím řada výroků ze současné vládní koalice spíš ukazuje hluboké nepochopení, o co v tom zákoně o podpoře bydlení jde.

Je napsaný a schválený na základě 70 projektů otestovaných napříč celou naší republikou. Jsou to expertní recepty prověřené praxí, proto rádi vysvětlíme, proč je ten zákon namodelován přesně tak, jak je. Ale to nic nemění na tom, že budeme nasvětlovat jakékoliv kšefty, jakékoliv machinace, které se objeví. Nebojíme se říkat pravdu, jsme Piráti, říkáme jí roky a říkáme proto i teď, nemůžeme si dovolit další chaos, další experimenty s budoucností nás všech, další rozhazování ze státní kasy bez strategie a bez myšlenek na budoucnost. Česko potřebuje za čtyři roky mít 200 000 nových bytů. Potřebuje pravidelně rostoucí rodičovský příspěvek, investice do rodin v podobě dětských skupin a kvalitních školek i pro dvouleté děti, aby si lidé zkrátka mohli vybrat a taky potřebuje kvalitní protimafiánské zákony.

My jsme to nabídli, nabídli jsme konkrétní zákonná řešení. Jsou to tisky, které mají čísla 4, 5, 6, 7, nahráli jsme je hned po začátku tohoto volebního období. Ale to, že Česko také potřebuje stopnutí nelegálních dotací do holdingu, to musí zařídit vláda Andreje Babiše. To je ten paradox. A stejně tak vrácení 7,5 miliardy z těch neoprávněně čerpaných dotací a zakázek, to také zatím Andrej Babiš nevrátil. A i když má v ruce mobil, tak si asi QR kód teď nakliknout nechystá. Takže navzdory spoustě hezkých slov, navzdory všemu, co tady v té souvislé řadě, kterou si zcela nestandardně vláda zajistila, včera zaznělo, je zjevné, že tato vláda nechce skutečně chránit lidi, chce chránit sama sebe před vyšetřováním, před odpovědností, před důsledky vlastních rozhodnutí. Takové vládě já důvěru vyslovit nemohu.

Už teď je zjevné, že vláda Andreje Babiše, i na základě toho, co jsem tady vyjmenovala, jaké jsou ty důvody, jaké jsou ty kauzy, věci jenom zhorší. Bohužel to může být ještě těžší, než si nyní představujeme, ale my jsme připraveni jako Piráti sehrát klíčovou roli v té příští vládě, v té vládě, která určitě přijde. Ve vládě bez Andreje Babiše, protože jinak se Česko nikdy neposune dopředu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji předsedkyni poslaneckého klubu Pirátů paní Olze Richterové za její vystoupení.

Připomínám, že projednáváme žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 13. ledna tohoto roku na 5. schůzi Poslanecké sněmovny před otevřením rozpravy. Proto není možné dávat v tuhle chvíli faktické připomínky. A všichni, kteří jste mi je tam dali, tak všem jsem ty faktické připomínky musel zrušit.

Dalším, kdo je přihlášený s přednostním právem, je pan předseda KDU-ČSL, pan Marek Výborný.

A ještě, než začne, rád bych omluvil paní poslankyni Barboru Urbanovou z celého dne ze zdravotních důvodů. A informace je tady ještě jedna. Omlouvá se předsedkyně poslaneckého klubu STAN, paní poslankyně Šebelová od 10 do 13 hodin z jednání a v tu chvíli bude výkonem přednostního práva pověřena místopředsedkyně poslaneckého klubu, paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Pane předsedo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně, kolegové, vážení spoluobčané, nacházíme se u bodu, který patří určitě k těm nejzásadnějším v době celého volebního funkčního období této Poslanecké sněmovny. Vláda, vláda Andreje Babiše přichází s žádostí o vyslovení důvěry. Možná bych ocenil i to, že tady je naprostá většina ministrů, i pan premiér je osobně přítomný a skutečně tedy vyslechne naše proslovy. Já bych také byl velmi rád, kdyby ty dotazy, které uslyší ode mě, ale i od dalších kolegů z poslaneckého klubu KDU-ČSL, tak aby také na ně dokázal taky reagovat a odpovědět. Nacházíme se totiž v poměrně složité, a všichni to víme, v mezinárodně politické situaci a je zcela zásadní, kdo tuto zemi vede, kdo této zemi vládne, kdo reprezentuje každého občana, každého z vás v zahraničí, kdo hájí naši bezpečnost, bezpečnost našich rodin, zájmy našich občanů. Z řady důvodů, které tady nakonec zaznívaly i včera v projevech, tak já musím jednoznačně konstatovat, KDU-ČSL nemůže vyslovit důvěru vládě Andreje Babiše, není to naše vláda, nedokážeme podpořit to, co je v programu a těch důvodů je celá řada. Já se tady pokusím teď některé znovu připomenout a zdůraznit.

Ten první důvod bych mohl označit jednoduchými dvěma slovy. Možná nebezpečné mlčení. Připomněl jsem v první větě, že zahraniční a bezpečnostní politika jsou skutečně pro tyto dny, příští týdny a měsíce zcela, zcela zásadní, přesto v programovém prohlášení vlády, když si ho podrobně přečtete, tak nenajdete ani jednou slovo Rusko, které je, a já věřím, že se na tom snad všichni shodneme, byť mám jisté pochybnosti minimálně o jednom členovi, koaličním členovi této vlády, tak se shodneme, že je opravdu zásadním ohrožením a nebezpečím nejenom pro Českou republiku, ale i pro Evropu a svět jako takový. Přesto asi zbabělost, nevím koho, premiéra, nedovolila to, aby se toto jednoznačně propsalo jasně a srozumitelně do programového prohlášení vlády. Ano, oceňuji pana vicepremiéra za to, že navštívil minulý týden Ukrajinu, to je jistě v pořádku, ale to, co já vnímám, je zatím velký chaos v zahraniční politice a ve vyjádření jednotlivých koaličních partnerů.

Ten ostudný, hanebný projev předsedy Sněmovny Tomia Okamury, je toho jasným důkazem. Jak je možné, že v Kyjevě, kde v tu chvíli je delegace českého ministra zahraničí, tak poslanec ze stejného poslaneckého klubu bude označovat Severoatlantickou alianci za viníka války. Vždyť je to úplně absurdní. Všichni cítíte, vnímáte ten chaos, který v této zahraniční politice je. A myslím, že tohleto není obraz, který nám dělá čest v zahraničí, poškozuje Českou republiku, u našich zahraničních partnerů, vytváří velké nejistoty, a to je jeden z důvodů, proč nemůžeme dát této vládě důvěru. Nebezpečné mlčení.

Druhý důvod je zcela nabíledni. A když jsem včera tady seděl celou dobu a pečlivě poslouchal projev premiéra Andreje Babiše, tak se mi to znovu potvrdilo. Vláda slibuje všechno všem. Ty sliby, když je napočítáme a dělali to ekonomové, rozpočtáři, makroekonomové, dostaneme se na částku za celé čtyři roky vysoce převyšující 700 miliard korun. Jsou to sliby, které ročně budou stát státní rozpočet, dámy a pánové, řádově vyšší desítky, možná nižší stovky miliard korun. To je určitě dobré a rádo se to poslouchá. Já věřím, že i veřejnost tomuto tleská, ale já se ptám, kdo ten rozpočtový armagedon ve finále zaplatí. Budou to příští generace? Budou to generace našich dětí, našich vnoučat? Protože to prostě nemůže vycházet. A já se ptám Motoristů, ptám se, pane předsedo, pane vicepremiére, Macinko, vás, toto je v souladu s programem vašeho hnutí, s tím jste vstupovali do vlády, že půjdete cestou rozpočtového armagedonu? To znamená, ta rovnice, která nikdy nemůže vycházet. Výdaje v řádu desítek, stovek miliard. A ta vaše zcela nesmyslná představa o tom, že to zaplatíte tím, že si došlápnete na šedou ekonomiku? To jsou jednotky miliard korun, říkají vám to všichni ekonomové, prostě toto nemůže vycházet.

Nemůžete slibovat snižování daní na straně jedné, nemůžete podvazovat příjmy státního rozpočtu a na straně druhé slibovat nové výdaje, nové výdaje v řádu desítek miliard korun.

 

Třetí věc, kterou musím tady zdůraznit, já se jí pak dotknu ještě dál ve svých slovech. Pro lidovce, pro křesťanské demokraty, rodiče, rodiny byli vždy na prvním místě a bude tomu tak i nadále. Proto jsme ve velkých rozpacích a opravdu nevidíme rádi to, že na straně jedné v programovém prohlášení vlády čteme o tom, jak vláda chce rodiče, rodiny podporovat, a na straně druhé vidíme naprostou destrukci expertů a odborníků, kteří se věnovali ochraně práv dětí, kteří se věnovali rodinné politice na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Šest set odborníků, expertů, vám to napsalo, pane ministře Juchelko, přesto jdete cestou absolutní destrukce prorodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních věcí. A to považujeme za velké nebezpečí. A pak tedy znamenají to, že slova v programovém prohlášení vlády jsou pouze prázdnými hesly, ničím jiným.

Čtvrtý důvod, svoboda není samozřejmost. O tu svobodu jsme povinni i na základě slibu, který jsme jako poslanci a vy jako ministři, členové vlády, také skládali, když jste byli jmenováni panem prezidentem, tak se musí pečovat. Jedním ze základních atributů svobodné demokratické společnosti jsou nezávislá média, mám na mysli nezávislá veřejnoprávní média a pokud tady slyšíme o tom, že budeme rušit koncesionářské poplatky, což určitě může být legitimní nástroj, ale tak já se ptám, za prvé, kde na to vezmete v tom státním rozpočtu ty další miliardy korun, na to, aby veřejnoprávní média mohla nějak fungovat. A bude to potom znamenat to, že ten rozpočet bude závislý na vůli ministra vlády, premiéra a ta média budou, ať už přímo či nepřímo podvázána tím, že by měla poslouchat, měla by hovořit tak, jak si bude přát jakákoliv vládní konstelace. To se nejedná jenom o vaši vládu, jedná se o jakékoliv další budoucí vlády. Toto považuju za velké nebezpečí, a proto znovu říkám, lidovci nemohou dát této vládě důvěru.

A pátý důvod, ten bych tady nejraději úplně pominul, ale bohužel je potřeba říct, a řekl bych, že u standardní vlády, u standardního demokratického vládnutí by tohle tady vůbec být jmenováno nemělo, ale prostě pravidla musí platit pro všechny. Mnohokrát v minulých dnech, u různých kauz, vyjádření osoby Filipa Turka a dalších, se ukázalo, že tato vládní koalice je v zásadě v tuto chvíli postavena na příslibu právní beztrestnosti. Připomínám, že nás v nejbližší době bude čekat hlasování o vydání či nevydání dvou předsedů koaličních stran k  pokračování trestního řízení. KDU-ČSL vždy stála a bude stát na straně právního státu a rovnosti před zákonem. Není to tak, že bychom si tady všichni měli být rovni, ale někteří si jsou rovnější, ale bohužel takto to v tuto chvíli je. Před tou spravedlností, pane premiére, pane předsedo Okamuro, prostřednictvím předsedajícího, protože vy nejste člen vlády, tak před tím skutečně neutečete. V okamžiku, kdy pozbudete mandát člena Poslanecké sněmovny, tak ta spravedlnost stejně bude pokračovat v tom bodu, kde pravděpodobně bude vůlí sto osmičky přerušena. Ale toto považujeme za zbabělost a nerovnost před zákonem, a proto KDU-ČSL nemůže této vládě vyslovit důvěru.

Když jsem si otevřel programové prohlášení vlády, tak v první větě, dámy a pánové, si dovolím citovat slova: "Česká republika stojí na prahu období, kdy je nutné obnovit důvěru občanů ve stát a jeho instituce." Když pominu to, že tady už od okamžiku jmenování vlády je vykreslovaná Česká republika jako spálená země, což je daleko, daleko od skutečnosti a reality, tak já se ptám, kde ta důvěra a jak je narušena, když vláda toto programové prohlášení minulý týden schválila a dva dny poté, dva dny poté jeden z klíčových představitelů, pan vicepremiér Macinka, začal veřejně zpochybňovat ústavní instituce, nestrannost ústavních soudců. No, to je něco šíleného. Ústavní soud, který je posledním a nezávislým garantem ústavnosti a ústavních principů v České republice, tak jeho nezávislost je zpochybňována předsedou koaliční strany a vicepremiérem této vlády. Tak, jak tyto dvě věci jdou dohromady? Na straně jedné chcete obnovovat důvěru ve stát, v jeho instituce a tu důvěru sami popřete flagrantním způsobem dva dny poté, co programové prohlášení vlády schválíte, pokud chce vláda obnovovat důvěru občanů ve stát, pak by měla začít u sebe, vážené ministryně, vážení ministři, pane premiére, a to u respektu, k ústavnímu pořádku této země.

Důvěra občanů ve stát se ale netvoří jenom ve vztahu k institucím, ale tvoří se v každodenním životě, v životě rodin a tak dále. A právě tam začínají první kroky této vlády velmi vážně selhávat. Už jsem tady hovořil o té nelichotivé vizitce kroků nového ministra práce a sociálních věcí. Své vládnutí jste zahájili personálními zásahy, odchody odborníků, kteří se dlouhodobě věnovali pomoci ohroženým rodinám a dětem, místo, abyste navázali na funkční a dobrou práci pana ministra Jurečky. Tyto kroky vyvolaly vážné obavy napříč odbornou veřejností a znovu připomenu, vedly k výzvě přibližně 600 organizací pracujících s dětmi a rodinami po celé České republice. Varují před neuváženým oslabováním systému podpory tam, kde je nejvíce potřeba, a to jsou rodiče, to jsou rodiny. Za naší vlády jsme rodiny podporovali měřitelnými kroky - zvýšení rodičovského příspěvku na 350 000 korun, podporou dětských skupin, zavedením možnosti vyřídit rodičovský příspěvek, on-line, prosazováním lepšího slaďování rodinného a pracovního života, navýšením přídavku na dítě, zjednodušením náhradní péče o děti, podporou pěstounů i narovnáním rodičovského příspěvku pro vícerčata.

Pokud ale nová vláda tyto oblasti oslabuje hned na svém začátku, pak tím vysílá bohužel jasný signál, že rodina a rodiče pro ni nejsou skutečnou prioritou, ale jenom prázdným heslem. Je zvláštní, že na tyto experty, odborníky, se peníze nenajdou, ale na opravdu ostudnou trafiku pro různé vládní zmocněnce nebo někoho, kdo má jakoby kvazi někde řídit Ministerstvo životního prostředí, tak na to peníze máte, na to peníze najdete. Ale na to, aby skutečně experti, kteří tady působí dlouhodobě napříč vládami, ministry, kabinety, tak na ty peníze nejsou.

Vláda dále ve svém programovém prohlášení hovoří o zdravých veřejných financích. Já už jsem tady zmínil, ale tohle to je důležité skutečně připomenout, o návratu k vyrovnaným rozpočtům a o odpovědném hospodařením státu. Když se ale podíváme na konkrétní návrhy, vidíme spíše katalog slibů ve stylu dáme všechno všem, kdekomu zvýšíme platy, nástupní platy. Ta čísla tady opakovaně zaznívala. Mluvíte i v souvislosti už se státním rozpočtem na rok 2026 o převedení poplatků pouze na stát, o vyšších valorizacích důchodů, zastropování odvodů OSVČ, zvýšení rodičovského příspěvku, obnovení školkovného, návratu slev na jízdném a tak dále, a tak dále. Jsou to všechno líbivé položky, ale jaký je stav příjmové strany státního rozpočtu, státní kasy? Toto nejsou drobné položky, to jsou desítky, nižší stovky miliard korun ročně. Přesto vláda tvrdí, že současně nebude zvyšovat daně. Tak já se ptám, jestli ten rozpor vidím jenom já, nebo jestli ji vidíte i vy všichni. Kde se na to vezme? A dovolím si tady opět citovat. Vláda bude tato opatření financovat z úspor na provozu státu. Podepisuju, skvěle, jsem zvědav, kolik dokážete na tom provozu skutečně ušetřit. Jako bývalý ministr o tom něco vím. S efektivnější správy daní, souhlasím, potírání šedé ekonomiky, souhlasím. I experti, ekonomové, a myslím, že paní ministryně Schillerová to moc dobře ví, hovoří o jednotkách miliard korun, maximálně nižších desítkách, spíš jednotkách. Čili jsem přesvědčen o tom, že i vy sami coby zhotovitelé programového prohlášení vlády, tomu nemůžete věřit. Přitom fráze zdravé veřejné finance, to by neměl být pouhý slogan, ale každodenní odpovědnost za rozhodnutí, která mají dopad na budoucnost této země, jestli vláda opravdu začne všechny tyto sliby naplňovat, aniž by řekla, kde to reálně zaplatí a nezavede opatření ke zvýšení příjmů, pak neobnovuje důvěru ve stát, ale systematicky ho podkopává. Účet za tento rozpočtový armagedon totiž nakonec nepřijde vládě. Ne vám, ne premiérovi Babišovi nebo paní ministryni Schillerové. Ten účet přijde našim dětem a našim vnukům. A to je to, co je velmi nebezpečné, protože samozřejmě vy tu odpovědnost neponesete.

 

Připomenu, že - a bude o tom debata určitě při státním rozpočtu - máme tady zákon o rozpočtové odpovědnosti, pro který hlasoval i Andrej Babiš, pro který hlasovalo hnutí ANO a nedovedu si představit, že by vláda přicházela s návrhem rozpočtu, kterým by porušovala zákony této země. I tím chcete obnovovat důvěru ve stát, důvěru v právní stát?

Dále se musím zastavit u záměru vlády zrušit poplatky veřejnoprávním médiím s odůvodněním, že se tím údajně sníží zátěž pro občany a firmy. Ve skutečnosti se ale bavíme o dvou zásadních problémech, už jsem tady připomněl. Za prvé jde o další přímý výdaj státního rozpočtu, který vláda nijak nekryje. Za druhé, a to považuji za závažnější, ten krok skutečně může ohrozit nezávislost - nezávislost veřejnoprávních médií. A pokud nová vládní koalice tvrdí, že tomu tak není, pak jednoduše neříkáte občanům pravdu. Ve chvíli, kdy bude financování České televize a Českého rozhlasu plně závislé na státním rozpočtu, nebude rozhodující zákon, ale politická vůle ministra, politická vůle premiéra, politická vůle vlády. A pokud bude o výši těchto prostředků rozhodovat Andrej Babiš, pak všichni víme, jakým způsobem on chápe vztah k médiím, k České televizi, k Českému rozhlasu.

Každé sestavování státního rozpočtu se může změnit fakticky v politické licitování o tom, za jakou míru loajality dostanou veřejnoprávní média prostředky na svůj provoz. Není to hypotéza, to je reálné riziko. A můžeme se podívat, jak naprosto podobná situace analogicky vypadala na Slovensku, jak vypadala v Maďarsku, jak na tom na základě renomovaných průzkumů jsou hodnoty nezávislosti médií veřejné služby, na jaké příčce je Česká republika - myslím, že to je 10. místo, kde máme Maďarsko, kde máme Slovensko - 68., respektive 38. místo.

A právě tady se možná dostáváme také k zahraniční politice této vlády. Opět si dovolím citovat z jejího programového prohlášení: Důležitou prioritou naší zahraniční politiky je obnova a posílení narušených vztahů v rámci Visegrádské skupiny. Současná vládní koalice nás v minulosti opakovaně obviňovala z toho, že jsme vztahy ve V4 rozbili a že to je naše vina, ale znovu opakuji, to není pravda a je to jednoduše doložitelné, když se podíváte do různých mediálních reportů. Vztahy v rámci V4 se totiž nezačaly drolit kvůli České republice, ale krátce po zahájení ruské agrese na Ukrajině právě pro rozdílné postoje k této válce. Zvláště dramaticky to bylo viděno mezi Polskem a Maďarskem a tam jsou počátky drolení tohoto uskupení V4. Premiér Viktor Orbán dlouhodobě relativizuje ruskou agresi, jezdí do Moskvy legitimizovat režim Vladimira Putina a bohužel tímto směrem ho následuje slovenský premiér Robert Fico. A já se ptám, kroky, výroky některých členů vaší vládní koalice, když slyším slova Jindřicha Rajchla, paní poslankyně Majerové, pana předsedy Okamury, jednoznačně proruská. To je, jak když se postaví před vás evropský mluvčí Kremlu nebo něco podobného. Tak toto je - jak toto zapadá do programového prohlášení vlády, do kapitoly zahraniční politika? Není toto téměř na hraně přímé či nepřímé vlastizrady naší země? Toto má něco společného s vlastenectvím? Zpochybňování teroristického útoku ve Vrběticích předsedou koaličního poslaneckého klubu? Zpochybňování toho, co nakonec potvrdil Andrej Babiš jako premiér? Vždyť je to absurdní! Vidíte v tom nějakou jednotu? Vidíte v tom nějakou jasnou jednotnou pozici zahraniční mezinárodní politiky?

Už jsem tady zmínil, a musím to ocenit, že ministr zahraničních věcí Petr Macinka v minulém týdnu navštívil Ukrajinu. Považuji tuto cestu nejen jako gesto za věc, která je důležitá. Ale to, pane vicepremiére, co ohrožuje a co poškozuje naši zahraniční politiku, tak je právě ten hluboký rozkol v zahraniční politice ve vaší samotné vládní koalici. Nepřekryjete ho vašimi slovy, nepřekryjete ho vašimi cestami. Ten je naprosto zjevný a myslím, že ho musíte vnímat i vy. Není možné, aby si vládní většina do čela Poslanecké sněmovny postavila člověka, který dlouhodobě šíří ruskou propagandu. Spolu se svými stranickými kolegy fakticky funguje, jak už jsem řekl, jako hlásná trouba Kremlu. Nelze navenek působit tak, že jeden den podporujeme Ukrajinu a druhý den podporu relativizujeme a třetí den ji znovu potvrzujeme. Toto je něco, co je naprosto nečitelné směrem k našim partnerům, je to nedůstojné České republiky a dlouhodobě nás to poškozuje.

Dovolte mi se krátce, já se pak nebudu hlásit už do té obecné rozpravy, ale musím se zastavit také u rezortu, za který jsem víc jak dva a půl roku nesl odpovědnost. Včera jsem tady velmi pečlivě poslouchal příspěvek pana ministra zemědělství Šebestyána, tak si to určitě zaslouží i nějakou míru komentáře, možná také dotazů, pane ministře. Věřím, že na ně budete potom schopen reagovat.

Musím říct, že v tom, co jste říkal, tak to není tak, že bych s některými věcmi nesouhlasil. Nakonec jsem rád, že řadu těch věcí přebíráte od naší vlády, od mého působení coby ministra zemědělství. Musím říct, že se naprosto shodneme v tom, že celý sektor zemědělství musí být vnímán, pane premiére, musí být vnímán tak, jako byl za naší vlády, to je ten rozdíl, vy jste to takhle asi nevnímali, ale jako strategický bezpečnostní sektor. Říkal jsem to vždycky nahlas na evropské úrovni, říkal jsem to při jednání vlády, opakoval jsem to tady ve Sněmovně. Ano, zemědělství, potravinářství, ale také průmysl - nebo ne průmysl, omlouvám se, ale oblast vodohospodářské infrastruktury, oblast přírody, lesnictví, to jsou všechno věci, které patří do té struktury strategického bezpečnostního sektoru.

Proto úplně nerozumím tomu, když se totiž podívám například na vodohospodářskou infrastrukturu, na zdroje pitné vody, zvláště ty, které máme v našich přehradách, které jsou a mohou být ohroženy v době této složité zahraniční mezinárodní politické situace, a víme o tom, že jsme nebyli prosti útoků na tuto klíčovou infrastrukturu, je to pitná voda, ta je zásadní pro tuto zemi, pro tuto společnost, pro tyto rodiny, tak v okamžiku, kdy nastoupíte jako ministr a zrušíte odbor bezpečnosti a krizového řízení, uděláte z něj jenom nějaké oddělení na Ministerstvu zemědělství, já to nepovažuji za krok, který by posílil bezpečnost této země, posílil bezpečnost občanů České republiky. Považuji to skutečně za chybu. Říkám tady velmi otevřeně, protože to není jenom otázka vody a pitné vody, je to otázka potravinové bezpečnosti. Naše ministerstvo, Ministerstvo zemědělství musí být ve velmi úzké kooperaci se státní správou hmotných rezerv, musí být připraveno zajistit potravinovou bezpečnost pro vás, pro naše rodiny, pro občany této země. A oslabovat po té řekněme úřednické, formální linii právě tuto bezpečnost tím, že zruším klíčový odbor v této oblasti na Ministerstvu zemědělství, považuji za chybný krok.

Včera jste také zmiňoval to, že zemědělskému sektoru se úplně nedaří, tak já tedy tady použiji konkrétní data, která včera zveřejnil zemědělský svaz. Je to první predikce, ona se nebude asi příliš lišit, a ta predikce, dámy a pánové, říká, že zemědělský sektor loni svůj zisk zdvojnásobil, více jak zdvojnásobil. Ta predikce uvádí číslo 9,7 miliardy korun. Je to víc jak dvojnásobek oproti roku 2024. Já to považuji za dobrou zprávu. Samozřejmě souhlasím s tím, že to není zásluha ministra nebo vlády nebo ministerstva. Do toho se promítají ceny na trhu, živočišná výroba, toto všechno samozřejmě vím a rozumím tomu. A samozřejmě, kdo se věnuje třeba jenom rostlinné výrobě, tak na tom zdaleka není tak dobře. Ale to je jeho podnikatelské rozhodnutí. Ale na tom se ukazuje také to, že když jsme dlouhodobě podporovali například právě oblast, sektor živočišné výroby, tak to nese ty plody, nese to to ovoce, a to jak na té úrovni evropských, tak na té úrovni národních dotací. Čili není to tak, že ten sektor by byl na kolenou. Je potřeba větší míry odvahy, podnikatelské odvahy a je potřeba také dobře pracovat se zacílením té podpory. Proto mě mrzí - proto mě mrzí, pane ministře, že v programovém prohlášení vlády nemáte ani slovo - ani slovo o tom, že byste podporovali, a vy jste to dokonce včera myslím ani nezmínil, nové finanční nástroje, které budou spíše podporou a motivací pro zemědělské subjekty, ať už pro malé rodinné farmy, nebo pro střední a větší podniky, a to formou úrokové podpory, formou podpory pojištění.

To jsou ty věci, které mohou dále stabilizovat situaci v sektoru zemědělství. Bohužel, zmínka o tom nikde příliš žádná není.

Jsem rád, že jste včera ve svém projevu, alespoň v projevu, protože v programovém prohlášení vlády o tom taky nemáte ani řádku, hovořil o důležitosti generační obměny. Obměny, zdůrazňuji. To si myslím, že je důležité a bylo by dobře, kdyby pokračovala podpora i ke střednímu zemědělskému školství, aby pokračovala podpora, a vy jste zmiňoval precizní zemědělství například. Oceňuji to, ano, myslím, že v tomto jsme také ve shodě a bude dobře, když tyto charakteristiky moderních trendů, protože pak máme taky systémy regenerativního zemědělství a další, nebudou nikdy většinové, ale podporovat tyto moderní trendy se může pozitivně propsat do kondice celého sektoru a může se to logicky, samozřejmě pozitivně propsat i do ochrany přírody, krajiny, půdy, vody a dalších.

Dotačně... vy jste tady včera hovořil o tom, že byste chtěl, nebo že to je cíl vlády, aby zemědělství přestalo být dotačně závislé. No, to je, pane ministře, a vy to myslím velmi dobře víte, to je z mého pohledu nesplnitelné přání. Pokud to dokážete, tak vás nominují na Nobelovu cenu za ekonomiku asi, protože to byste byl první ministr v Evropě a první vláda, která by něco podobného dokázala. Bohužel ano, já říkám bohužel, ale evropské zemědělství dlouhodobě je bohužel sektor závislý na té podpoře, a proto jsou také nastaveny. Je potřeba, aby tato podpora byla nastavena spravedlivě. Je potřeba, to tam také nějak nemáte uvedeno, jak se postavíte k novému vyjednávání společné zemědělské politiky po roce 2027. Jak budete sledovat propojenost podniků. Jak budete zastropovávat ty dotace tak, abyste skutečně je dokázal d ostat k těm středně velkým farmám a podnikům, kde potom máte i tu klíčovou živočišnou výrobu, která vám bude zajišťovat tu potravinovou bezpečnost.

Já trochu varuju před tím slovem soběstačnost, protože to je mantra, která ale je přebírána od, řekl bych, některých radikálních zemědělských kruhů a nepovažuji ji za správnou. Je potřeba zajistit potravinovou bezpečnost a je potřeba dělat kroky, které nepovedou ke zdražování potravin vás (vám) občanů (občanům) České republiky. Já, když jsem si přečetl slova této vlády o tom, že začnete kontrolovat marže, možná v krajním případě omezovat dovozy potravin, tak, dámy a pánové, to vám zdraží potraviny, to se promítne do vašich peněženek.

Překvapilo mě, že se o tom stále hovoří, když pan premiér Babiš, který byl u předávání rezortu, tak se podivoval, že to vůbec máte v programovém prohlášení vlády, tak nevím, jaká je tady informovanost nebo konzistence, pan premiér tady teď bohužel není, ale možná, že to ještě tedy prověří, jestli teda opravdu jako chcete, nebo nechcete dělat kroky, které povedou ke zdražení potravin v České republice. Docela by mě zajímalo, když jsem někde četl, že jednáte s řetězci, co vám na to zástupci obchodu řekli.

Je potřeba chtít (mít?) férová pravidla. Je potřeba, aby český zákazník byl ve stejném postavení jako bavorský, dánský, rakouský, ale není možné zasahovat do volného trhu. To totiž povede k tomu samému, k čemu vedly kroky Viktora Orbána v Maďarsku. Najděte si to, podívejte se. V Maďarsku to vedlo k dramatickému zdražení potravin. Takže toto jsou věci, které považuju přece jenom ze poněkud nebezpečné.

Musím zmínit další věc, mám tady ty otázky, tak já bych je teď mohl tady možná uvést. V té kapitole Zemědělství jsou některé zjevné rozpory. Nemůžete v jedné větě současně hovořit nezvyšování byrokracie, nezakládání nových úřadů a současně zřizovat - dámy a pánové, nevím, jestli jste si toho všimli, přece jenom je to detail v jedné kapitole - funkci potravinového ombudsmana. Pane ministře, ptám se, co bude ten potravinový ombudsman dělat? Máme tady Státní zemědělskou potravinářskou inspekci. Pan ředitel Klanica selhává? On neplní tu funkci, kterou potravinářská inspekce má? Já tedy mohu říci, že jednoznačně ano, jednoznačně ano plní přesně to, co má, a na rozdíl třeba od České obchodní inspekce, tak jsme to byli my, SZPI, která velmi tvrdě tím, jak kontrolovala kvalitu a bezpečnost potravin a zemědělských produktů, tak se zasloužila o narovnání té situace na trhu v České republice. Takže je to profesionální instituce. Nechápu, proč tady budete vytvářet další flek, další trafiku pro nějakého potravinového ombudsmana, co bude dělat? Bude chodit a sbírat vám účtenky po obchodech nebo cedulky z regálů, kolik co stojí? Vždyť je to úplný nesmysl. Máme Státní veterinární správu, ta toto samé dělá u všech potravin živočišného původu. Tak já se ptám tedy, co bude rolí potravinového ombudsmana? Kdo to bude a k čemu to bude dobré? A jak současně nebudete zvyšovat byrokracii? Každý úřad prostě s sebou logicky nese nějaké zvýšení byrokracie, byť může být minimální.

Chcete rušit vymezení erozních oblastí, ochranu půdy zajistit praktickými opatřeními v terénu, tak taky se ptám, co to znamená, jak zajistíte ochranu toho nejcennějšího. Půda je totiž to nejcennější, co zemědělec, co farmář má k dispozici. Je to dědictví často děděné po generace. Pokud budeme oslabovat ochranu zemědělského půdního fondu, tak to považuju za velmi chybné.

Mimochodem vy jste tady zmiňoval, že chcete dál pokračovat v rozšiřování blokací ochrany zemědělského půdního fondu, to jsme už dělali za naší vlády, schválili jsme novely zákonů. Dneska už nemůžete stavět sklady, haly, logistická centra na té nejkvalitnější půdě bonity 1, 2 a tak dále.

To, co považuju za velmi důležité, jakým způsobem se vypořádáte s největším problémem - a opět v program prohlášení vlády o tom není ani slovo - největším problémem našich lesů, a to jsou škody, které jsou působené přemnoženou spárkatou, případně černou zvěří. Není o tom v programovém prohlášení ani slovo, ani věta, dokonce ani vy jste to včera nezmínil.

Já se ptám, zda tedy bude možné se dohodnout na nějaké novele mysliveckého zákona, protože víme, že tyto škody v řádu miliard korun ročně páchá přemnožená zvěř a vy pravděpodobně na základě nějakého zadání se tomu odmítáte věnovat.

Vítám, souhlasím s podporou dřevozpracujícího průmyslu. Bylo by úplně nejlepší, kdybyste dokázal tento sektor spolu s komunikací s Hospodářskou komorou... abyste navázal na tu spolupráci se sekcí dřevozpracujícího průmyslu - tak podporovat. Určitě se těším na tu debatu k dřevařskému fondu, protože to jste zmiňoval včera, nemáte to v programovém prohlášení vlády, ale nepovažuju tu myšlenku za takovou, která by nemohla fungovat. My jsme o tom tu debatu vedli, nenašli jsme politickou shodu. Já se na tu debatu tady určitě těším.

Co mě ale velmi zneklidňuje, a tady na to musím reagovat, podle mých informací, které mám, tak jste dnes odvolal generálního ředitele Lesů České republiky. Tak to je věc, kterou bude minimálně dobré sledovat. Já neznám ty důvody, neměl jsem možnost se s těmi důvody seznámit, ale generální ředitel Lesů České republiky fungoval jako profesionál. Byl vybrán ve zcela otevřeném, transparentním výběrovém řízení ještě za mého předchůdce Zdeňka Nekuly tehdy. A musím říct, že pokud jde o správu státního podniku, tak fungoval jako naprostý profesionál a docela by mě zajímalo spíš to, co bude následovat a kdo, a jestli už někdo takový vybrán, bude generální ředitel Lesů České republiky, zda tady jsou nějaké další byznysové zájmy, zájmy někoho z členů vlády a podobně. Považuji toto za velmi znepokojivé informace a bude dobře, když se tomu nejenom já, ale i média budou velmi podrobně věnovat.

Jsem rád, že jste včera alespoň tady u toho pultíku připomněl takové oblasti, které jste také zcela pominuli v programovém prohlášení vlády, jako je podpora ekologického zemědělství, jako je podpora produkce biopotravin, chybělo mi to tam, stejně tak jako třeba podpora lokální produkce regionálních potravin. Tak oceňuji to, že to tady včera, pane ministře, z vašich úst zaznělo, protože tohleto považuji taky za velmi, důležité.

Stejně tak jako budování těch důležitých infrastrukturních staveb v oblasti vodního hospodářství. Vodní dílo Skalička není vodní nádrží, jenom připomenu, je to velký suchý poldr, tam se to změnilo za naší vlády, je to jedna z důležitých protipovodňových akcí nebo staveb v Povodí řeky Bečvy. Bude dobře, když na ty naše kroky navážete. Stejně tak bych si velmi přál, aby byl dodržen ten harmonogram, který byl nastaven v případě přípravy výstavby vodního díla Nové Heřminovy. Předal jsem vám ten projekt v okamžiku, kdy je požádáno o stavební povolení a je vydána EIA, to si myslím, že velmi důležité. A tady držím palce a budu samozřejmě podporovat to, aby toto dílo, které může pomoci, nebo ne může, ale které výrazně pomůže s protipovodňovou ochranou desetitisíců obyvatel na Krnovsku, Opavsku, tak, aby skutečně běželo tak, jak bylo i s vedením státního podniku Povodí Odry skutečně naplánováno.

Tak tolik alespoň výběr některých těch dotazů. Já bych samozřejmě k té kapitole jich měl ještě více.

Dovolte mi ale nakonec mého projevu, dámy a pánové, se vrátit k té první větě programového prohlášení vlády, kde deklarujete, že obnovíte důvěru ve stát a instituce. Důvěru občanů ve stát neobnovíme tím, že budeme slibovat nemožné, zpochybňovat fungování institucí a relativizovat naše hodnoty. Důvěru lze obnovit jen odpovědností, pravdivostí a jasným ukotvením České republiky mezi demokratickými státy, kam historicky, hodnotově i bezpečnostně Česká republika patří. To bych si přál, přál bych to občanům České republiky, naší zemi, aby takto postupovala a prezentovala se toto vláda. Bohužel z toho programového prohlášení vlády, ale i z těch slov, která tady zaznívají, tak já, my lidovci, křesťanští demokraté tento pocit nemáme, proto znovu říkám, nemůžeme vyslovit vládě Andreje Babiše důvěru. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců opozice.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení předsedovi KDU-ČSL Markovi Výbornému. A další s přednostním právem je předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Ještě než přijde - pro záznam - do 10 hodin z pracovních důvodů omluveny paní poslankyně Smejkalová Julie a Zajíčková Renáta. Od 10 hodin - to už jsem říkal předtím - je omluvená paní poslankyně Šebelová. Zároveň za ni funkci s přednostním právem přebírá paní poslankyně Pivoňka Vaňková.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dnes rozhodujeme o důvěře nastupující vlády Andreje Babiše. Nejde o běžné hlasování, nejde o formalitu, ani o politickou rutinu. Proto nebudu před ničím a před nikým couvat. Rozhodujeme totiž o tom, zda naši zemi povede vláda, která nechápe realitu světa, ve kterém žijeme a není schopna na ni odpovědně reagovat. A právě proto musím začít oblastí, která je zásadní. Bezpečností. Oblastí, ve které programové prohlášení nastupující vlády selhává už na samotném začátku. Žijeme v době, kdy se bezpečnostní situace dramaticky zhoršuje. V Evropě probíhá válka, která není lokálním konfliktem, ale otevřeným zpochybněním mezinárodního řádu. Autoritářské režimy testují pevnost demokratických států. Hybridní hrozby, kybernetické útoky, dezinformační kampaně a systematické oslabování důvěry ve stát se staly každodenní realitou. A přesto programové prohlášení nastupující vlády působí, jako by k tomu bylo slepé, jako by bylo napsáno pro svět, který už neexistuje.

Chybí v něm jasné pojmenování hrozeb, chybí strategická vize, chybí odpověď na otázku, jak chce vláda chránit bezpečnost občanů České republiky v prostředí, které je nestabilní, nepřehledné a čím dál nebezpečnější. Nevidíme jasný důraz na naše spojenecké vazby, na naše ukotvení v rámci Evropské unie a v rámci NATO. Nevidíme jasnou odpověď na to, kdo je ve světě agresor a kdo je jeho oběť. Nevidíme seriózní přístup ke kybernetické bezpečnosti. Nevidíme připravenost čelit dezinformacím, které systematicky rozkládají důvěru ve stát, demokratické instituce i média. A co je možná nejnebezpečnější - nevidíme pevné hodnotové ukotvení. Programové prohlášení je vágní tam, kde by mělo být jednoznačné. Opatrné tam, kde by mělo být jasné. Mlčí tam, kde by mělo mluvit nahlas. V situaci, kdy se rozhoduje o bezpečnosti Evropy, vláda nepůsobí jako sebevědomý člen euroatlantického prostoru, ale jako subjekt, který se bojí jasně pojmenovat realitu a rizika. Bezpečnost není vedlejší kapitola, bezpečnost není jedna kapitola mezi jinými, bezpečnost je předpoklad všeho ostatního, prosperity, svobody, sociální stability i demokracie.

Vláda, která žádá o důvěru v takto nebezpečné době, by měla nabídnout jasnou orientaci, kompetence a odvahu. Místo toho vidíme dokument, který je opatrný, až alibistický, obecný tam, kde má být konkrétní, a překvapivě slepý k realitě světa kolem nás. A já se ptám zcela vážně, jak máme dát důvěru vládě, která už na samotném začátku podceňuje největší výzvy současnosti? Vládě bez reflexe reality? Mě mrzí, že tady není paní ministryně financí. V oblasti veřejných financí se nejzřetelněji ukazuje vnitřní rozpor, schizofrenie nastupující vládní koalice. Na jedné straně slyšíme od některých koaličních partnerů, zejména od Motoristů silná slova o odpovědném hospodaření, vyrovnaných rozpočtech a nutnosti fiskální disciplíny. Na straně druhé stojí hnutí ANO se svými předvolebními sliby - plošnými, drahými, strukturálně neudržitelnými. Tyto dvě polohy nejdou dohromady. Nelze zároveň slibovat vyrovnané rozpočty a současně rozdávat miliardy bez jakéhokoliv plánu, kde na to stát vezme. Nelze mluvit o odpovědnosti a zároveň odmítat konsolidaci veřejných financí, protože se to právě politicky nehodí. Je krajně nezodpovědné zejména k budoucím generacím, populisticky rušit klíčové parametry důchodové reformy. Realita je jednoduchá. Konsolidace veřejných financí se za této vlády konat nebude. Ne proto, že by to bylo nemožné, ale proto, že je to politicky nepohodlné. A právě tato kombinace - vysoké výdaje, nulová konsolidace a žádná odvaha říkat pravdu - nás vede k tomu, co si dovolím nazvat rozpočtovým armagedonem. Stát, který si zvykne na trvalé schodky, který nemá plán, který nemá brzdy, který nemá rezervy, je stát, který hazarduje se svou budoucností. A vláda, která s tímto přístupem žádá o důvěru už při svém nástupu, si tuto důvěru nezaslouží. Další vážné obavy ve mně vyvolává přístup nastupující vlády k médiím veřejné služby. A říkám to zcela otevřeně. Tady už nejde o špatné rozhodnutí, tady jde o ohrožení samotných základů demokratického systému. Záměr zrušit televizní a rozhlasové poplatky není technickou změnou financování. Je to cílený politický krok, který má jeden jasný důsledek - závislost České televize a Českého rozhlasu na aktuální vládní většině - tedy zestátnění České televize a zestátnění Českého rozhlasu. A prosím, buďme upřímní. Tento scénář už známe, viděli jsme ho v Maďarsku, sledujeme ho na Slovensku. Vždy to začíná stejně - zpochybňováním práce novinářů, útoky na média veřejné služby jako celek, tvrzení, že jsou zbytečně drahá, neobjektivní nebo nepřátelská a nakonec změnou financování, která z nich udělá politicky závislé státní instituce.

 

A nakonec změnou financování, která z nich udělá politicky závislé státní instituce. Výsledek je vždy stejný. Umlčená kritika, autocenzura, mediální prostor ovládaný vládní mocí. Zvrácená cesta ve stopách Maďarska a Slovenska. A vláda, která už při žádosti o důvěru jasně říká, že chce jít touto cestou, překračuje velmi nebezpečnou hranici. Média veřejné služby nejsou luxus, nejsou přítěž, jsou pojistkou. A kdo tuto pojistku rozebírá, ten si nezaslouží důvěru demokratického parlamentu.

Nemohu se vyhnout ani otázce střetu zájmů předsedy vlády. Ne proto, že by šlo o minulost, ale proto, že jde o trvalý stav, který tato vláda nejen toleruje, ale fakticky legitimizuje. Premiér slíbil, že tento svůj kolosální problém vyřeší, ale k dnešnímu dni nevyřešil vůbec nic. Spojení politické moci, ekonomického vlivu a mediální síly v rukou jednoho člověka je problém v každé demokracii. A vláda, která na tomto základu stojí, nemůže chtít, abychom jí důvěřovali, že bude rozhodovat výhradně ve veřejném zájmu.

A konečně nelze přehlédnout, že tato vláda vstupuje do funkce s celou řadou konkrétních kauz, které by v jiných politických kulturách znamenaly minimálně personální zodpovědnost. Zmiňme konkrétně některé z nich.

Filip Turek - spojený s opakovanými kontroverzemi, extremistickými a xenofobními výroky a chováním, které je neslučitelné s odpovědným výkonem veřejné moci. Kdyby byl opravdový chlap, dávno by rezignoval i na poslanecký mandát. Místo toho zoufale hledá cestu, jak se prodrat k vlivu a moci.

Petr Macinka, jehož působení na Ministerstvu životního prostředí je ostudou. Prohlásil, že ke klimatické změně nedochází, zrušil příslušný odbor a tváří se, že je tím problém vyřešen.

Martin Šebestyán, který z pozice generálního ředitele Státního zemědělského a intervenčního fondu v minulosti vyplácel neoprávněné dotace Babišovu holdingu. Neoprávněnost tohoto postupu potvrdily soudy.

Tomio Okamura, který je hlásnou troubou Kremlu. Jeho novoroční projev byl mobilizací strachu a nenávisti. Útočí na Evropskou unii, Ukrajinu, prezidenta Zelenského, popírá klimatickou změnu.

Radim Fiala, který tvrdí, že útok na Českou republiku a české občany ve Vrběticích neudělali agenti ruské GRU, který zpochybňuje legitimitu prezidenta Zelenského a který v trapných videích učí ministra obrany, co smí a co nesmí říkat.

To jsou ve stručnosti jen některé příklady. A co je na tom nejhorší, že místo jasného distancu slyšíme mlčení nebo relativizaci nebo dokonce obhajobu. Žádná sebereflexe, žádná politická odpovědnost.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi závěrečné shrnutí. Vláda, která podceňuje bezpečnostní realitu světa, směřuje k rozpočtovému Armageddonu, ohrožuje nezávislost médií veřejné služby, normalizuje střet zájmů premiéra a vstupuje do funkce zatížena závažnými kauzami. Taková vláda si důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží. Proto této nastupující vládě důvěru já ani poslanecký klub TOP 09 nevyslovíme.

Ještě, než vám poděkuji za pozornost, tak bych chtěl konstatovat pro pana předsedajícího, že tady chybí značná část vlády v čele s panem Babišem a poprosil bych o pauzu do chvíle, než tady budou v souladu s usnesením, které i sám pan předseda Poslanecké sněmovny na úvod tohoto bodu citoval. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Já vnímám to, že je tady vyšší neúčast členů vlády, nicméně protože máme 64 řečníků přihlášených do rozpravy, která ani nezačala, tak já bych si dovolil pokračovat. A chtěl bych poprosit někoho z vicepremiérů vlády, aby pokud možno kontaktoval ty členy vlády, kteří tu nejsou k dispozici, abychom mohli pokračovat, nemuseli jsme přerušovat schůzi. Přiznám se, že jsme se střídali v řízení schůze, takže nevím od svého kolegy, kdo je či není omluven, ale protože už nějakou dobu tady skutečně celá řada členů vlády není, tak bych poprosil, jestli by mohli dorazit.

Ale pokračujme dál. Další s přednostním právem je přihlášen pan předseda Vít Rakušan. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju vám za slovo. Vážený pane místopředsedo, členky a členové vlády, kolegyně, kolegové. My máme dnes hlasovat o důvěře vládě. Co je důvěra? Důvěra, je nějaké očekávání, důvěra je očekávání, že se někdo nějak bude chovat, že nějakým způsobem bude jednat. My ve skutečnosti hlasujeme dnes o tom, zda věříme, že vládnutí a vláda Andreje Babiše a jeho koaličních partnerů prospěje této zemi, prospěje Česku, prospěje lidem, kteří tady žijí. Jedním slovem nevěříme. Tady by ten proslov možná mohl skončit, ale dovolte mi nikterak dlouze, přece jenom shrnout ty základní důvody, proč tomu nevěříme.

Mohl bych se vracet do minulosti, mohl bych vzpomínat na minulé vládnutí Andreje Babiše, mohl bych vzpomínat na mikromanagement v době krizí, na nezvládnutí vládnutí jako takového. To je všechno ale minulost a máme to za sebou. Já bych se teď možná spíš zaměřil na tu zkušenost, která je bezprostřední, která přichází ten poslední měsíc, kdy už tady vládu, novou vládu máme. A ty zkušenosti dobré nejsou.

Už teď se ukazuje, že tahle vláda bude slabá. Tahle vláda nebude akceschopná a premiér, který sliboval silné Česko, premiér, který sliboval, jakým bude silným premiérem a porovnával se s tím minulým, s premiérem Fialou, vytvořil koalici, která tady vznikla především proti tomu, aby se politici vydávali k trestnímu stíhání. A on se tak stal rukojmím, stal se rukojmím extremistů a Motoristů.

Viděli jsme to na vlastní oči, viděli jsme to na mnoha příkladech. Jeden z nich: podpora nepodpora Ukrajiny. Aby se o tom někde psalo ve vládní programovém prohlášení, aby tady byla formulovaná ambiciózní zahraniční politika, ne, o tom se mlčí.

Máme tady šarádu ohledně výroků ministra obrany, který nejdřív správně označí Ukrajinu za oběť a Rusko za agresora, aby potom musel točit videa jak vystřižená z aktualit osmdesátých let, kde s pokáním přiznává, že to vlastně tak nemyslel a na tu Ukrajinu, i když tam byl pozván, přece v žádném případě nepojede.

Jaká je taktika pana premiéra a hnutí ANO v téhle chvíli? Promlčet se tím, promlčet se těmi problémy a vlastně mít možná jakousi škodolibou radost, že se teď týkají našich koaličních partnerů a ne úplně nás.

Součástí zbavení se toho problému je vytvořit politickou trafiku. Zmocněnec pro Green Deal jistě pro naši zemi přinese velký profit. To všichni očekáváme a budeme to s velkou zvědavostí a napětím sledovat. Ale zdánlivě máme po problému. Máme umístěného Filipa Turka, což je součást nějaké vládní dohody, a jemu se tak možná i vyplatí ten odchod z toho šíleného Bruselu.

Andrej Babiš nám sliboval silný stát. Sliboval nám silnou vládu. Ale teď vytvořil spíš zemi, kde o její reálné politice rozhodují facebookové profily politiků koaličních partnerů, ať je to Tomio Okamura nebo Filip Turek.

Je to vláda, která se prý nebojí Bruselu. No, to je tak moc legrační věta. A on se někdo Bruselu bojí? On se někdo někdy bál Bruselu? Do Bruselu se jezdí a odjíždí na jednání, jezdí se tam diskutovat, hájit zájmy naší země, je to sídlo evropských institucí. Ale spojovat slovo Brusel s nějakým strachem... No, možná vy, ale já opravdu nevím, proč by se toho někdo měl bát. Spíše se hnutí ANO bojí svých koaličních partnerů, aby dokázali těmi koaličními partnery být i nadále.

Každý den téhle vlády za ten měsíc, který máme za sebou, je opravdu sérií velkých překvapení a zajímavých momentů. Česká zahraniční politika se neformuje v Černínském paláci. Ta se formuje v kuloárech, kde se handluje za mlčení k extremistickým výrokům.

Včera jsme toho byli svědky tady při hlasování v Poslanecké sněmovně. Jednoduchý distanc od toho, co říkal předseda Sněmovny. Chápu, že jste ho neodvolali, ale nikdo se neopovážil dokonce ani zdržet hlasování. Ukázalo se, že stoosmička drží. To je prostě ten politický kšeft.

Tahle vláda nabízí nezodpovědnost. Carpe diem, užijme dne, užijme si našeho vládnutí.

Tahle vláda se sestává i z jedné strany, která říkala, že chce do konce volebního období mít vyrovnané rozpočty. Ekonomové nad tím trochu kroutili hlavou. Dobrá, byl to ambiciózní cíl, mohl by vypadat sympaticky. Já teď úplně neslyším výroky téhle koaliční strany, která by křičela nad tím, že se zdá, že rozpočtový deficit se opět dostane nad 300 milionů korun. Třeba mě mile překvapíte. (Ministryně Schillerová napovídá: Miliard.) Třeba... Pardon, miliard korun. Děkuju. Milionů by bylo krásné. Ano, paní ministryně, děkuju. 300 miliard korun. Možná mě mile překvapíte, možná to bude vypadat jinak, ale vsadil bych boty, že přes těch 300 to bude.

Vracíme se k zadlužování, vracíme se k trajektorii takové, která je zaměřená na dnešek, na kupování voličské přízně, na rozdávání. Na úkor budoucnosti.

Říkáte si vlastenci. To slovo je sympatické, mnohokrát nadužívané, mnohokrát zprofanované, ale vlastně sympatické. A já se ptám, jestli správný vlastenec nechá svým dětem a vnukům a následovníkům prázdnou kasu a astronomické dluhy. Je to vlastenecké? Ne. To není vlastenecké vládnutí. To je tunelování naší budoucnosti.

A co je třetí důvod? Ignorování budoucnosti. Nejenom zadlužování, ale podívejme se podrobně na vládní programové prohlášení, jaké velké reformy, jaké velké reformní snahy, jaké posunutí naší země ve skutečnosti nabízí? Kde tam najdeme slova o nějaké skutečné modernizaci našeho státu? Kde tam najdeme slova o tom, jak vybrat tu demografickou zatáčku, která tady jednoznačně je?

Dostáváme se do situace, kdy ta minulá vláda prosadila - říkejme tomu, jak chceme, říkejte tomu klidně parametrické změny důchodového systému. Já tomu s chutí reforma říkám, protože se nikdo do ničeho takového v předešlých letech nepustil. A jasně, nebylo to populární, nebylo populární lidem, kteří jsou teď věkově mezi 40 - 50, říct, že do důchodu nebudou odcházet v 65 letech. Ta minulá vláda nečekala, že jí za tohle někdo bude tleskat a chválit a bude z toho mít radost. A nedělali jsme to proto. Ale dělali jsme to proto, že to bylo zodpovědné, protože to bylo vybrání té demografické zatáčky a byl to moment, který mohl zajistit i té generaci Husákových dětí nějaký příjem v jejich důchodu.

Co vy řeknete? Vracíme se, zastropujeme na 65, dál se nepohneme. Nevím. Jsem zvědavý, s jakým přijdete modelem, jak tohle vyřešíte. V programovém prohlášení to totiž nemáte. V programovém prohlášení máte jenom to, co nebudete podporovat, to znamená navýšení odchodu věku do důchodu. Ale vlastní recept - nenašel jsem.

Další věci, které taky nejsou jednoduché. Konec investice v Lutyni. Velmi složitá věc, diskutování s lokálními starosty, politiky napříč politickým spektrem, s lidmi, prosazení něčeho, co znamená krok dopředu pro tuhle zemi, i když to vyžaduje složitou debatu a i když to vyžaduje něco jiného než populistický slib, že to prostě zrušíme, zamázneme a skončíme. Tahle věc určitě jednoduchá není, ale jsou to přesně ty investice, které potřebujeme. Jsou to investice do čipů, baterií, do nových technologií, navíc v regionu, který investice skutečně potřebuje jako sůl. A zase je nabízena nějaká alternativa? V téhle chvíli jenom říkáme - zastavíme a koupíme si hlasy voličů.

Rozklad státu a jeho institucí. No, už jsme u Andreje Babiše slyšeli mnohokrát, že třeba soudům důvěřoval jenom ve chvíli, když rozhodovaly tak, jak se mu líbilo. Jinak jsme státem, kde soudní systém nefunguje.

My teď jdeme ještě dál. My v téhle chvíli od vicepremiéra téhle vlády, pana ministra zahraničních věcí slyšíme zpochybnění toho, že rozhoduje tak, jak rozhodovat má, to znamená dle právního uvážení a posouzení té konkrétní situace, náš Ústavní soud. A co je to jiného než útok na instituce. Útok na to, že soudní soustava v naší zemi funguje tak, jak má.

Šest ze sedmi vrchních ředitelů na Ministerstvu zahraničních věcí bylo vyhozeno. Alibisticky jsme hlasovali na Evropské radě, kde nejsme ochotni ručit za to, že se tady vytvoří půjčka, která pomůže Ukrajině.

Navrhujeme nový služební zákon. To je moc zajímavá věc. Nový služební zákon. Pamatujete se na ty bojovné poslankyně - především dámy to byly - hnutí ANO, které mi tady říkaly - jak jste si dovolil, pane ministře vnitra, předložit malý poslanecký návrh, který určoval, kdo je náměstek a kdo vrchní ředitel na ministerstvu? Byl to poslanecký návrh. Slyšeli jsme to tady čtyři roky.

A nový služební zákon, na něm jsme pracovali tři roky s panem nejvyšším státním tajemníkem, s neziskovými organizacemi a třeba i s odbory. A přijali jsme ho, začal fungovat, vytvořil věci jako nemanažerská kariérní linka, dával jistotu úředníkům, že když tady bude politická zlovůle, mají se kde dovolat spravedlnosti, mají se kam odvolat a nemusí se celý život soudit a pak třeba ještě platit soudní výlohy, protože ten stát si vždycky najme dobré právníky. Tohle jsme tady měli.

A s čím přichází nová vláda po měsíci vládnutí? S poslaneckým návrhem. S poslaneckým návrhem, který neprošel vůbec žádným odborným hodnocením a vypadá, že je psán v nějaké ne úplně dobré advokátní kanceláři, nevím, jestli v Kroměříži. Ale ten zákon je napsaný špatně, ten zákon je napsaný chybně, legislativně technicky. A kdo se proti němu staví? Odbory. Odbory, které byly velmi kritické k vládě Petra Fialy, to vyjednávání s nimi nebylo jednoduché. Já mám k dispozici jejich právní posouzení.

A vláda Andreje Babiše, která slibovala, že úředníci budou mít ten prostor pracovat svobodně a bude vám lépe, budeme vás lépe platit než ta zlá vláda Petra Fialy, jako jeden z prvních kroků udělá to, že budeme moct úředníky vyhazovat. A nedáme jim dokonce ani tu jistotu, aby se mohli odvolat k té služební komisi, kterou ten nový návrh zákona ruší. Možnost odvolání zkracuje z 60 na 20 dnů. No, za 20 dnů kdo napíše nějaký posudek?

Takže jak to bude vypadat v praxi? Úředníku, my na tebe zaklekneme, řekneme - tohle buď uděláš, nebo máš smůlu a vyhodíme tě.

Ten úředník buď bude statečný a bude se potom soudit a neudělá to, protože ho vyhodí, anebo to s ním dopadne tak, že rezignuje a té politické vůli se podvolí. Tohle chceme? Tohle naláká kvalitní lidi do státní správy? Tohle je ta profesionalizace naší země, kterou vy nabízíte po měsíci svého vládnutí poslaneckým návrhem služebního zákona - bez konzultací s odbory, bez konzultací s odbornou veřejností, bez konzultací s neziskovým sektorem. Šílené.

Tohle dohromady ukazuje neúctu k institucím a každá demokracie a každá demokratická země nestojí na silných slovech lídrů, ani na silných vyjádřeních na sociálních sítích, ani na hezky nastříhaných videích, ale každá demokracie, která je opravdovou demokracií, liberální demokracií, takovou, jakou jsme tady mívali a chceme mít, stojí právě na tom, že věříme silným institucím a věříme systému. Po měsíci tahle vláda zaútočila na několik pilířů: na nezávislost, nepolitizaci výkonu státní správy, na Ústavní soud, který je zpochybňován v tom, že rozhoduje nezávisle.

To jsou věci, které jsou jenom příkladem toho, proč nemůžeme vyslovit důvěru - a mluvím za sebe i za poslanecký klub Starostů a nezávislých - vládě Andreje Babiše. Vracím se k úvodní otázce: Prospěje vládnutí Andreje Babiše a jeho koaličního kabinetu složeného z ANO, SPD, Motoristů naší zemi, nebo neprospěje? A já tvrdím, že ne, protože Andrej Babiš slibuje dlouhodobě, že bude líp a zase bude líp, ale po měsíci vidíme, že líp bude možná jemu, jeho trestně stíhaným kolegům, a lépe určitě v téhle zemi bude i extremistům, kteří se drží díky jeho politice a jeho rozhodnutí u moci. Nevěřím jim ani slovo, že chtějí dobro pro tuhle zemi, nevěřím jim, že jim jde o dobro Česka, že jim jde o dobro téhle země, ale věřím jim to, že jim jde o moc nad ní, nad touhle zemí. A tu umí uplatňovat důsledně, to ukazují, jsou rychlejší a uznávám, v tom jsou určitě efektivnější, než jsme byli po nástupu my.

Nemůžeme téhle vládě vyslovit důvěru, protože skutečná odpovědnost, politická odpovědnost, nemůže začít dealem a politickým obchodem s extremisty, ale právě u věrnosti slibu, který jsme složili téhle zemi a který jsme složili především občanům téhle země. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní budeme pokračovat s vystoupením s přednostním právem a tentokrát vystoupí v pořadí pan poslanec Havel.

Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já se také ze svého pohledu a z pohledu TOP 09 podívám na některé okolnosti při zdejší debatě o vyslovení důvěry vládě České republiky na uplynulý měsíc vládnutí a pak taky na některé programové věci, protože to se samozřejmě v debatě o vyslovení důvěry očekává. Já se také domnívám, že vyslovení důvěry vládě není formalita. Důvěra z mého pohledu je odpověď na otázku, jaké vize pro naši zemi, naši bezpečnost a naši prosperitu nastupující vláda má, zda vláda jedná v mezích ústavy, drží elementární politickou kulturu, neohrožuje mezinárodní postavení země a spravuje stát transparentně a samozřejmě předvídatelně. Bývá zvykem rozebrat při rozpravě právě před vyslovením důvěry či nedůvěry její programové prohlášení. A ještě, než to udělám, tak se právě podívám na předchozí měsíc. Co stihla vláda od svého jmenování 15. prosince zvládnout, se dá v několika problematických aspektech pojmenovat už dneska.

Za prvé, je tady známá únavná kauza Filipa Turka, který je tedy nyní jmenován vládním zmocněncem na ministerstvu. Co to z našeho pohledu znamená? Namísto toho, aby premiér předložil jiného kandidáta a situaci tak před vyslovením důvěry vládě uklidnil, tak vláda zvolila z mého pohledu úhybný manévr - jmenovala Filipa Turka pouze vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal, taková chytrá horákyně, oblečená, neoblečená. To není drobná personální hádka. Je to signál, že vláda je ochotna obcházet standardní mechanismy a vytvářet takzvaně hybridní role jen proto, aby prosadila svou nominaci i přes zásadní výhrady prezidenta. Debata už se kolem toho ve veřejnosti vede rozsochatá.

Další rizikový krok, který z mého a našeho pohledu vláda již stihla podniknout, je zrušení 322 úřednických míst, a zároveň se tedy objevila ostrá kritika plánované reorganizace na Ministerstvu zahraničí a obavy z destabilizace úřadů. Z našeho pohledu jsou namístě, je to rychlé, je to unáhlené. Právníci a i část odborné veřejnosti zároveň varují, že postup může obcházet služební zákon a že podobné kroky mohou vést, a to je důležité k politizaci státní správy.

A do toho vláda podle médií připravuje změny, které míří k zásadnímu oslabení služebního režimu, tedy pravidel, která mají chránit stát před tím, aby se úřady po volbách neměnily na kořist vítězů. Kolegyně a kolegové, stát není firma. Stát není oddělení, které se dá přerovnat přes Vánoce. Jestli vláda začne reformovat veřejnou správu stylem náhlých škrtů, personálních otřesů a rozvolňování pravidel, doplatí na to všichni, doplatí na to občané, my všichni v kvalitě služeb, v kontinuitě, ale i v důvěře ve stát a ve státní správu.

A teď to nejzávažnější, mezinárodní pozice České republiky. Agentura Reuters popsala, že vláda v oblasti podpory Ukrajiny zpochybnila transparentnost muniční iniciativy. Oznámila, že Česká republika bude pokračovat jako koordinátor, ale ukončí vlastní finanční příspěvky a že v koalici jsou asi proruské hlasy, které program odmítají. Muniční iniciativa, která je sice dál koordinovaná - a já jsem upřímně rád, že nebyla zrušená a chválím to, že muniční iniciativa bude pokračovat, je to skvělá reputační věc, velký úspěch minulé vlády, který zde byl nastaven, ale v tom kroku chytré horákyně, kdy sice to budeme koordinovat, ale nedáme na to ani korunu, ať to zaplatí ostatní, tak já se ptám a já se bojím, co se bude dít, až bude nedejbože potřebovat pomoc někdy Česká republika?Bude si to svobodný západní spojenecký, náš spojenecký svět pamatovat: nedali jste na to ani korunu - a nehledě samozřejmě na daňové výběry, které tady ze zbrojního průmyslu potom máme.

Ještě bych jednu věc rád zmínil a ta se týká evropské politiky. Je to spíš riziko, než v tuhle chvíli ode mě nějaká ostrá kritika nebo jednoznačná výtka, a je to odmítnutí evropské dohodnuté politiky migračního paktu a ETS 2, což se tady před Vánoci hodně řešilo a probíralo. Můžeme mít různé názory, samozřejmě, na jednotlivé politiky Evropské unie, ale vláda, která jde do sporu bez jasné vyjednávací strategie a bez realistického plánu, jak toho v Evropě dosáhnout a jak to prosadit, tak je otázka, zda hájí účinně české zájmy, je otázka, zda jenom populisticky neobelhává české občany, že zařídí něco, co se potom zvládnout nedá.

Já se teďka dotknu jedné konkrétní oblasti, samozřejmě oblasti školství. Z mého pohledu je to jedna asi dlouhodobě z nejméně politicky zatížených kapitol programového prohlášení, tak to koneckonců už asi bývá dlouhodobě v této vzdělávací oblasti, ale je to z vašich proklamací jedna z vašich hlavních priorit a dává mi smysl se na to kriticky v některých aspektech podívat. Vláda chce zároveň zaměření na kvalitu, nikoliv kvantitu u podpůrných pozic, což může znít rozumně samozřejmě, ale bez definice kvality tady u těch podpůrných pozic je to prázdná věta, která ve výsledku může znamenat nepromyšlené kroky, tím to hrozí. Bude to znamenat, že se tedy vláda odhodlá provést tolik potřebnou parametrizaci asistentů pedagoga? Text říká, že vzdělávání má zůstat prosté ideologických vlivů i působení politických neziskových organizací a že škola nemá - cituji - šířit politické či aktivistické postoje. To máme v zákoně samozřejmě zakázáno, je to správná vize, nicméně zní to jako ochrana neutrality školy. Jenže problém je, kdo bude určovat, co je ideologický vliv, co je aktivismus a co už je politická nezisková organizace? A já bych se zeptal: Je environmentální výchova ideologie? Je prevence domácího násilí aktivismus? Nebo je výuka mediální gramotnosti politický vliv? Je debata o demokracii, lidských právech nebo moderních dějinách politický postoj? Kde bude ta hranice? Tady hrozí, že bude možné udělat pomyslný klacek na učitele, ředitele, studenty a v zemi, která má historickou zkušenost s tím, jak dopadá státní dohled nad takzvaně správným výkladem, může to být jednoduše rizikové.

Neutralita školy se nedá vyhlásit zákazem takzvaně nežádoucích témat, máme s tím historické zkušenosti. Neutralita se dělá tím, že učíme kriticky myslet, učíme pracovat se zdroji, učíme argumentovat. A to přesně ohrožuje každá moc, která by si snad chtěla definovat, co je to ta ideologie. Já před tím varuji, je potřeba to hlídat, je potřeba nad tímto opravdu bdít. A dál, důležité téma, které rezonuje ve všech programech politických stran, a to je inkluze. Vláda slibuje bezpečí, slibuje zásadní revizi a zrušení neefektivních prvků inkluze, posílení speciálních škol a tříd a větší kompetenci ředitelů, aby mohli, cituji, lépe ochránit nejlepší zájem dítěte.

Tady je možná jádro problému v tom, že ta formulace opět nedává jednoznačně tušit, co se přesně slibuje, co se chystá, co je vlastně ten neefektivní prvek. Je to podpora asistenta, je to integrace dětí s lehčím znevýhodněním, financování podpůrných opatření nebo samotná myšlenka, že děti mají šanci být spolu? Ta rétorika, aby to nešlo na úkor ostatních dětí, je politicky lákavá, často probíraná, ale v praxi často znamená, že se z dětí se znevýhodněním stane problém ve škole, kterého se chce systém zbavit. Varuji před touto rétorikou. Aby to nebylo rozdělení na ty normální a ty ostatní děti.

Z odborných panelů, které se třeba i zde na půdě Poslanecké sněmovny v minulém období konaly, prokazatelně víme, prokazatelně na základě dat a odborných zkoumání, že inkludované vzdělávání pochopitelně, není-li špatně vedené, nevede takzvaně ke zpomalení vzdělávání u rozvoje intaktních žáků, kteří se vzdělávají, tedy společně s inkludovanými dětmi.

Jsme ve shodě, že revize inkluze je nezbytná, já bych spíše použil termín optimalizace, protože jsme velkými zastánci inkluze, vnímáme to jako moderní směr vzdělávání, který přináší nějaké výzvy, máme zde 20 let zkušeností a těch 20 let zkušeností už nabízí příležitost pro nějakou, jak jsem říkal, optimalizaci. Držím v tom vlastně vládě palce, aby byla provedena dobře. Rizika, která v tom jsou, na to jsem upozornil, to budeme samozřejmě bedlivě zkoumat.

Důležitá věc. Vláda ve svém programovém prohlášení slibuje nepřijetí eura. U toho bych se rád zastavil. Je to věc, kterou TOP 09 vnímá jako škodlivou pro českou veřejnost, škodlivou pro český stát, pro naši budoucnost. Nejde přitom jenom o to, jakou měnou platíme v obchodě. Nejde přece o to, jaké místo to pro nás znamená v hodnotách, které máme. Jde o to, jaké místo chceme mít v Evropě, jde o to, jak stabilní chceme mít ekonomiku a jaké podmínky chceme vytvořit pro lidi i firmy v naší zemi do budoucna.

Já začnu jednoduchou otázkou. Jsme součástí evropské ekonomiky? Ano. A velmi silně. Česká republika je, o tom snad nikdo nepochybuje, exportní země. Velká část českého průmyslu, pracovních míst a prosperity stojí na tom, že vyvážíme do států Evropské unie a především, především do eurozóny. Zároveň jsme s eurozónou propojeni i tím, že mnoho firem u nás má zahraniční vlastníky, dodavatelské řetězce, obchodní partnery, kteří v eurech běžně fungují, české firmy často, běžně fungují v eurech. A právě proto je první silný argument pro euro naprosto praktický. Je to snížení nákladů a nejistoty v obchodu. Dnes firmy i spotřebitelé platí za směnu měn, za zajišťování proti kurzovým výkyvům a hlavně žijí v nejistotě, co konečně udělá kurz koruny. Když koruna výrazně posílí nebo oslabí, někdo na tom vydělá, ale často to znamená problém pro české exportéry, pro plánování investic, i pro ceny. Euro by tuto nejistotu výrazně snížilo. A méně nejistoty v ekonomice znamená více investic, více stability a dlouhodobě i lepší mzdy.

Ze své zkušenosti mohu říct, že každá firma, která je exportní - a těch u nás na východě Čech je opravdu celá řada - tak na můj dotaz, co pro ně můžeme udělat jako zákonodárci, řeknou na prvním nebo druhém místě, zaveďte euro. Je to pro nás důležité, je to pro nás pohodlné, je to pro nás komplikace, že euro stále nemáme. Mohli bychom se lépe rozvíjet. Druhý argument je samozřejmě přímý dopad na lidi, na naše občany. Každý, kdo někdy platil na dovolené v zahraničí, posílal peníze do ciziny nebo nakupoval on-line z evropských e-shopů, ví, že směna měn není zadarmo. A hlavně pro mnoho Čechů je euro už dneska realita, řada cen v ekonomice se na euro nepřímo váže. Typicky energie, suroviny nebo třeba některé technologie. Zatímco část nákladů se řídí eurem, příjmy v korunách pak mohou být zranitelné vůči kurzovým šokům. O tom jsem již hovořil. I v tomto směru by přijetí eura přineslo větší předvídatelnost.

Třetí argument pro euro je stabilita, nižší úroky. V eurozóně dlouhodobě často vidíme nižší úrokové sazby než v zemích mimo euro. A to se promítá do hypoték, které máme, úvěrů pro firmy i ceny financování státu. A samozřejmě platí, že sazby se mění a nelze slibovat zázraky, to je jasné. Ale platí i to, že pro malou otevřenou ekonomiku, jako je ta česká, je důležitá důvěryhodnost měny a stabilita prostředí.

Euro je jedna z nejvýznamnějších světových měn a členství v eurozóně je pro investory signál. Signál, že země patří do stabilního jádra evropské ekonomiky. Pro Česko by to mohlo znamenat levnější kapitál a ještě více investic.

A čtvrtý argument je politický a strategický. V eurozóně se rozhoduje. Ať se nám to líbí nebo ne, eurozóna je klíčová část Evropské unie, tam se nastavují pravidla, tam se koordinují reakce na krize a vznikají důležité dohody. Pokud u eura nejsme, často máme menší vliv na ta rozhodnutí, která na nás stejně dopadají z důvodů, o kterých jsem hovořil. Přijetím eura bychom získali místo u stolu, kde se rozhoduje o měnové a ekonomické budoucnosti Evropy a tím samozřejmě i o budoucnosti naší vlasti.

A teď férově; samozřejmě existují obavy z eura. Lidé říkají, ztratíme vlastní měnovou politiku, zvýší se ceny, doplatíme na problémy jiných zemí. Tyto obavy je třeba brát vážně, ale právě proto je správná otázka ne ano nebo ne, nýbrž kdy a za jakých podmínek můžeme euro mít. Měnovou politiku už dnes stejně nemáme úplně ve svých rukou, protože naše ekonomika je extrémně navázaná na eurozónu. Když se něco děje v Německu nebo v eurozóně, dopadají na nás okamžitě důsledky těchto jevů a je bez možnosti spolurozhodovat pro nás. Riziko zdražování lze minimalizovat dobrým dohledem, transparentním duálním oceňováním a tvrdými sankcemi proti zneužití. V mnoha zemích se po zavedení eura ukázalo, že část zdražení byl spíš psychologický efekt a záminka některých prodejců než nevyhnutelný důsledek změny měny.

A pokud jde o solidaritu s jinými státy, je třeba říct otevřeně, i dnes jsme součástí Evropské unie, přispíváme do společných mechanismů a zároveň z unijní spolupráce výrazně profitujeme. Otázka tedy nestojí, budeme platit za jiné, ale budeme uvnitř systému, který ovlivňuje naši ekonomiku nebo zůstaneme venku a budeme se přizpůsobovat bez hlasu?

Na závěr tedy jednoduché shrnutí. Euro není magická hůlka, která vyřeší všechny problémy. Ale je to krok, který může České republice přinést větší stabilitu, levnější, jednodušší obchod, lepší investiční prostředí a silnější postavení v rámci Evropy. Pro exportní zemi uprostřed kontinentu je měnová izolace spíš luxus, který nás stojí peníze i potřebný vliv. Pokud chceme být sebevědomou a prosperující součástí Evropy, dává smysl být součástí její měnové unie. Neexistuje v eurozóně žádná země, která by z eura utíkala, a euro je ve všech zemích, které ho používají jako svou národní měnu, populární. Nikdo odtamtud nechce. Naopak jsou země další a další, Chorvatsko, teď už i Bulharsko, které do eurozóny přicházejí. Je velká škoda, že si vláda do programového prohlášení dává, že chce mimo euro zůstat. Je velká škoda, že nás tím drží uměle a zbytečně nebo bude držet mimo eurozónu, mimo velkou příležitost.

TOP 09 z tohoto a řady jiných důvodů, o kterých budou ještě hovořit kolegové, o kterém mluvil třeba pan předseda Jakob, nemůže vládě Andreje Babiše vyhlásit nebo prohlasovat důvěru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju za příspěvek. Teď bych v pořadí měl vystoupit já s přednostním právem, nicméně já to vyřeším až v průběhu rozpravy. A další s přednostním právem, a to na základě pověření klubu, je paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Tu nevidím v sále, tak to přednostní právo nezbytně musí propadnout. A pokud mě zrak nemýlí, tak jsme vyčerpali všechny přihlášky s přednostním právem před zahájením diskuse. Jenom se zeptám v sále, jestli jsem na někoho nezapomněl, nebo jestli se něčí přihláška s přednostním právem neztratila. Pokud tomu tak není, tak zahajuji rozpravu, do které se přihlásili poslanci v tomto pořadí, a první vystoupí pan poslanec Kučera. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, mě těší, že jsem se dostal v takto, takto časnou hodinu k řečnickému pultu přes přednostní práva, takže je vidět, že ten program nám odsejpá, že můžeme se vyjádřit i my, kteří přednostní právo nemáme.

Vážené dámy, vážení pánové, dnes nerozhodujeme pouze o tom, zda tato vláda získá důvěru Poslanecké sněmovny. Dnes rozhodujeme o tom, jak vážně bereme výkon moci v této zemi, zda považujeme vládu za odpovědného správce státu, nebo jen za dočasného držitele moci, který reaguje na momentální politické nálady. Programové prohlášení vlády má být základním dokumentem, který odpovídá na jednoduchou, ale zásadní otázku, kam chce Česká republika směřovat a jak se tam chce dostat. A právě při podrobném čtení tohoto dokumentu je zřejmé, že v klíčových oblastech tyto odpovědi buď chybí, nebo jsou formulovány tak vágně, že se na ně nedá nést politická odpovědnost.

Já bych se tady dovolil vyjádřit k některým oblastem a začal bych průmyslem a energetikou, tedy oblastí, která rozhodne o konkurenceschopnosti České republiky na celá desetiletí dopředu. Programové prohlášení vlády pracuje s obecnými frázemi, vláda podpoří, vláda bude usilovat, vláda vytvoří podmínky. Co v něm ale zcela chybí, je nějaký časový harmonogram klíčových rozhodnutí, určení odpovědnosti, vyhodnocení dopadů na firmy, domácnosti, zaměstnanost. Dokument neříká, kdo ponese investiční a finanční rizika energetické transformace, neříká, jaký má být cílový energetický mix, neříká, jak chce stát chránit průmyslové regiony před sociálními dopady změn. Mimochodem, víte, která slova úplně chybí v programovém prohlášení vlády? Jsou to slova Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj, Karlovarský kraj, tedy kraje, na které nejvíce dopadá právě transformace průmyslu, transformace energetiky, odchod od uhelné energetiky a přechod k nízkoemisní energetice. To, že vláda úplně opomněla tyto regiony, považuji za její obrovskou chybu a já věřím, že to svou činností během čtyř let napraví.

Podle veřejných a mediálních vyjádření ministra průmyslu slyšíme navíc v různých obdobích protichůdné signály. Jednou důraz na silnou roli státu, podruhé ujištění, že stát odpovědnost nést nechce. To není drobný detail, to je zásadní nejistota, která brzdí investice a oslabuje důvěru.

Možná bych se krátce zmínil o energetice jako takové, protože samozřejmě to je jeden z oborů, která prochází dynamickou změnou a která výrazně ovlivňuje celé dění v České republice. A tady právě je nejvíce vidět rozdíl mezi odpovědnou politikou a politikou odkládání rozhodnutí. Programové prohlášení vlády v energetice pracuje s velkými slovy: energetická bezpečnost, soběstačnost, stabilita. Ale když se podíváme na obsah, zjistíme, že chybí to podstatné, tedy jasná strategie, časový plán, odpovědnost. Odborníci dlouhodobě upozorňují, že tento dokument neříká, kdy a jak chce stát rozhodnout o klíčových investicích, nevymezuje roli státu, zda chce být investorem nebo regulátorem nebo jen pasivním přihlížejícím a nevysvětluje, kdo ponese rizika a náklady této transformace.

Energetika bez časové osy není strategie, je to jen odklad odpovědnosti. Zcela zásadní je také to, že vláda neřídí transformaci energetiky a průmyslu, ale podle tohoto dokumentu na ni bude pouze reagovat. Programové prohlášení nehovoří o transformaci regionů, o rekvalifikacích, o sociální pojistkách pro oblasti závislé na energeticky náročném průmyslu a přitom na to upozorňuje nejeden ekonom, že bez aktivní role státu se strukturální změny zvládnout nedají.

Další vážný problém, který vidím a který evidentně je obsahem či není obsahem programového prohlášení, je podcenění obnovitelných zdrojů a decentralizace energetiky. Programové prohlášení o nich mluví vágně, bez ambice, bez konkrétních cílů. Chybí jasná podpora komunitní energetiky obcí a domácností, akumulace energie. Bez decentralizace zůstává energetika zranitelná, drahá a závislá. A konečně energetická bezpečnost. V programovém prohlášení je zmíněná, ale pouze jako fráze, nejsou zde žádné krizové scénáře, žádné propojení s bezpečnostní a hlavně zahraniční politikou, žádné vyhodnocení rizik. Přitom energetika dnes není technický detail. Je to otázka bezpečnosti, suverenity a mezinárodní důvěryhodnosti státu.

Na rozdíl od tohoto váhavého přístupu současné vlády TOP 09 dlouhodobě prosazuje jasný energetický mix s časovou osou, kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů, silnou ale přesně vymezenou roli státu, ochranu spotřebitelů skrz předvídatelnou regulaci a nikoliv ad hoc zásahy. Nejistota v energetice není neutrální stav, nejistota v energetice zdražuje energie, brzdí investice a oslabuje bezpečnost státu. Programové prohlášení vlády bohužel tuto nejistotu neodstraňuje, naopak ji zakonzervovává.

Možná bych se zmínil o dalším bodu z obsahu Ministerstva průmyslu a obchodu, když to se částečně prolíná s financemi, a to je to, že v programovém prohlášení je jedno řešení, které nás všechny zachrání, a to je zavedení elektronické evidence tržeb. Konečně zase budeme moct stavět ty školky, školy, hřiště, nemocnice. Z výnosu EET samozřejmě kromě toho, že zainvestujeme tyto investice, tak z výnosu samozřejmě i si pomůžeme ve státním rozpočtu, protože díky elektronické evidenci tržeb a výnosů z ní budeme mít vyrovnaný rozpočet, takže já věřím, že to nedopadne jako minule, a tento druhý pokus na elektronickou evidenci tržeb neskončí stejným fiaskem jako EET číslo 1.

Možná pár slov bych se zmínil také o dopravě, která patří do té oblasti hospodářské. Je to téma, které se dotýká samozřejmě snad každého občana této země. Programové prohlášení obsahuje známé sliby, to znamená zrychlení výstavby, zjednodušení povolovacích procesů, rozvoj železnice, ale chybí mi tam priority, které stavby jsou skutečně prioritní, nějaký závazek ke kilometrům, nějaký časový horizont a samozřejmě i to, kdo za to vše je odpovědný. V té oblasti dopravy, samozřejmě bych zmínil i oblast železnice, kde jednoznačně, jednoznačně chybí časový rámec. Myslím si, že je to věc, která je v této věci velmi důležitá. Celkem mě pobavila myšlenka, že vláda nebude ideologická nebo respektive odmítá ideologické zásahy do dopravy. Přitom celá jedna politická strana, součást této koalice je postavena na ideologii v rámci, ve vztahu k dopravě, to znamená, že pokud tady máme stranu, která je ideologická v dopravě, nevím, proč se v programovém prohlášení objevuje odmítání ideologických zásahů. No, možná si to v té koalici nějakým způsobem vyříkáte.

Liniový zákon je jedna z věcí, která se dařila naplňovat právě v těch minulých volebních období, není to otázka jenom toho minulého volebního období. Mě těší, že jsme v hospodářském výboru na tom byli schopni pracovat v rámci koalice i opozice, ale chci upozornit, že samotný liniový zákon nevyřeší urychlení výstavby. Je to jeden z nástrojů, je to důležitý nástroj, je na tom poměrně velká politická shoda. Ten aktuální problém samozřejmě není pouze v rychlosti výstavby, ale je to v zajištění financování připravených staveb a v té samotné přípravě tam také v tomto dokumentu moc textu jsem k tomu nenašel.

Dálniční síť. Jeho plán uvádí dokončení staveb, které jsou už v tuto chvíli připravovány nebo se blíží k realizaci, ovšem výhled do budoucna je velmi nekonkrétní a nedostatečný. Chybí jednoznačný důraz na další propojení krajských měst v Čechách, odlehčení Praze, Pražskému okruhu. Co se týká silniční sítě, nevidím zde žádnou zmínku. Přitom budování obchvatu a umístění tranzitní dopravy je klíčové pro zajištění kvality života ve městech. Toto se bohužel také do programového prohlášení nedostalo.

Co mě ovšem nejvíce mrzí, je rezignace na rozvoj moderní vysokorychlostní železnice. Uvádí se priorita 200 kilometrů za hodinu na stávajících tratích. Proč ne? Ale za mě to je promarněná příležitost na čtyři roky a ohrožení budoucí konkurenceschopnosti Česka. Zpochybňování probíhající přípravy VRT, kterou není potřeba analyzovat, ale potřeba zrychlit, a toto je jedna z priorit TOP 09, to znamená urychlení výstavby vysokorychlostních tratí. Teď skutečně není čas se vracet zpátky a provádět analýzy. Já věřím, že jsme se všichni podíleli právě na přípravě vysokorychlostních tratí. Podíleli se na ní všichni odborníci v České republice a nelze říct, že se jedná pouze o nějaký ideologický nebo politický krok. Výstavba a urychlení výstavby vysokorychlostních tratí je naprosto zásadní a my v TOP 09 to takto prosazujeme.

Co se naopak v programovém prohlášení vlády objevilo, je výstavba vodního stupně Děčín. To je takový evergreen, to se tady objevuje často. Nevím, kdo jste byli naposledy v Ústí nad Labem, třeba letos v létě. Přešli jste ho suchou nohou a sami víte, že plavební stupeň Děčín tu vodu pod Ústím nad Labem, pod tím Střekovem, rozhodně nezajistí. Já samozřejmě vítám to, že z toho megalomanského projektu, který původně byl navržen, se ten vodní stupeň, z toho jezu, který tam měl být, se vodní stupeň poměrně zracionalizoval, je podstatně menší, obsahuje vodní elektrárnu, která pravděpodobně bude stíhat zásobovat i město Děčín, což vidím jako třeba pozitivní, nicméně si myslím, že v tuto chvíli bez dalších návazných staveb nebo nějakého komplexního řešení je to jenom plácnutí do vody, kdyby v Labi nějaká byla. To, že se vrátí na Labe ta původní doprava, to je ta původní, kterou známe z těch sedmdesátých, osmdesátých let, tak to jsou skutečně už jenom takové sny těch lidí, kteří to pamatují. Víme velmi dobře, že ta klasická lodní doprava se na Labe, aniž by skutečně se obrovsky zainvestovalo, obrovsky se změnilo, nevrátí. A pak je otázka ekonomiky celé této akce, proč ta ekonomika pravděpodobně vůbec nevyjde.

Samozřejmě co má budoucnost, je regionální doprava, a to je věc, která si myslím, lze provozovat s loděmi s podstatně nižším ponorem, které zvládnou i třeba situaci u upraveného Labe a která by mohla výrazně pomoct právě regionálnímu rozvoji. To znamená podpora rozvoje flotily říčních a námořních plavidel pod českou vlajkou. Proč ne, ale opět by mě zajímala ekonomika této záležitosti.

Zmrazení cen dálničních známek. To samozřejmě je takové populistické plácnutí, vůbec to nedává smysl ve vztahu k ohrožení financování výstavby a údržby dálniční sítě. Je to nezodpovědné. Valorizační vzorec podle inflace a kilometrické délky zajišťuje udržitelnost. To je snad jasné. Samozřejmě tady bych ji zmínil ten nesmysl se slevami na jízdné ve výši 75 procent, to snad nikdo soudný nemyslí vážně. Já nevím, proč by stát měl platit mému synovi, když dojíždí do školy, slevu 75 procent, jestli je stát tak bohatý, že bude platit mému synovi jízdenku do škol. Nevím, no, tak asi těch peněz má dost. Podle mě to je naprosto nesmyslné. Pokud podpora, tak samozřejmě cílená pro ty, kteří jsou potřební, kteří tuto slevu potřebují a ne pro všechny průřezově. Naprosto nekoncepční, nesmyslná a populistická záležitost a za TOP 09 to jednoznačně odmítám. Navíc se s tím svezou nepoctivci. Tu máme celkem jistotu, že se v těch věcech bude určitě dít poměrně plno nekalých věcí, což ostatně jako každá výjimka vždy přináší.

No a na závěr bych možná k té dopravě, ne k celému závěru, ještě tady nějakou chvíli budu, neprotežování cyklistické dopravy na úkor jiných. Nemějme tu cyklodopravu zase za takovou černou ovci. Já chápu, že ten, to protěžování cyklistické dopravy ne vždy jako přinášelo úplně její popularitu, ale pokud se to chytne, uchopí trošku rozumně a trošku realisticky, tak cyklistická doprava má své místo, má svou pozici, má své, řeknu, využití v těch jednotlivých regionech nebo v městech, takže rozumná, uvážená podpora dává smysl. Tak prosím, úplně tu cyklodopravu neodmítejme.

Další oblast, o které bych se rád zmínil a která vlastně patří do té oblasti hospodářství, je zemědělství. Je to oblast, která samozřejmě je hospodářská a patří do této oblasti. Já tady vidím debatu, která zejména mluví o potravinové soběstačnosti, stabilitě venkova, ovšem vyhýbá se klíčovým otázkám struktury podpory. Jednoznačně, co zde nevidím, je zastropování dotací. Pokud se má změnit struktura současného zemědělství, pokud všechny ty problémy, na které se poukazuje, to znamená koncentrace zemědělské půdy, koncentrace financování, nedostatek financí, pokud se nepromítnou do zastropování dotací, které my v TOP 09 prosazujeme a jednoznačně podporujeme zastropování dotací, tak tento vagon, tento vlak jménem zemědělství prostě narazí do zdi, bude neufinancovatelný, anebo někde seženete peníze a ty peníze do toho dáte na dluh nebo je někde vyděláte. Možná, že ano, ale prostě dostatek peněz pro zemědělství nebude, pokud se nezastropují dotace jako jeden krok, ne jako jediný krok, jako jeden krok.

V programovém prohlášení je zemědělství chápáno především jako výrobní sektor. Úplně mi tam chybí ten jeho další rozměr, a to je správa krajiny. Podle dostupných informací nového ministra a veřejných vystoupení nového ministra zemědělství vláda tento model, který navrhla, považuje za funkční. Já se ptám: funkční pro koho? Pro krajinu zatíženou erozí, pro venkov, který se vylidňuje, pro malé a střední farmáře, kteří ztrácejí konkurenceschopnost, pro rodinné farmy? Já si myslím, že pro ně ne. A ta správná odpověď, ta je nabíledni. Ano, je to pro velké hráče. A nic proti nim, ať mají své financování, ať mají své podmínky. Ale prostě, a omlouvám se za ten expresivní výraz, nemůžeme se vykašlat na rodinné farmy, prostě nemůžeme.

Programové prohlášení vědomě přehlíží fakt, že koncentrace půdy vede k degradaci půdy, ztrátě biodiverzity, oslabení venkovských komunit a koncentrace samozřejmě vytváří, a mnozí to znáte, když jedete českým venkovem, takové ty ostrovy v obrovském moři obilí. Ten ostrov je malá vesnička, která je úplně odříznutá těmi obrovskými poli, těmi lány obilí, z té vesnice vede pouze asfaltová cesta tam a někdy ven, všechny cesty, polní cesty jsou rozorány, tak vypadá mnohde český venkov. A takový český venkov my nechceme. My chceme životaschopný, konkurenceschopný český venkov a jeho řešení nebo jedno z řešení je výrazná podpora, podpora rodinných hospodářství, které my v TOP 09 podporujeme jednoznačně.

Další věc, a to je poměrně záležitost, která se tady táhne jak červená nit a jelikož tady pamatuji zhruba tři nebo čtyři volební období, tak jsou to povinné kvóty a regulace marží. To jsou věci, které se tady snažili vyřešit ještě v době, když tady seděly komunisté, když tady vládlo hnutí ANO, dvě vlády hnutí ANO, to se snažili vyřešit. Nevyřešili. Proč? Protože to není vůbec jednoduché. Jsou to pouze líbivá slova, líbivé argumenty, že vláda vyřeší povinné kvóty pro české potraviny. Prostě nevyřeší. Nevyřeší, i kdyby - tedy pokud nechce porušovat samozřejmě unijní zákony nebo vystoupí z Evropské unie, to samozřejmě ta možnost je, dokonce i ty náznaky už tady zazněly, co se týká vztahu k Evropské unii - tak ano, v tom případě povinné kvóty se zavést můžeme, můžeme dokonce mít 100 procent českých potravin, prostě volný pohyb zboží, který je jedním základním kamenem Evropské unie, jejímiž my jsme členy. Volný pohyb zboží tím rozhodně nezajistíme. .

Takže pokud přijdete na to, jak povinné kvóty udělat, nepřišli jste na to za osm let, pokud teď na to přijdete, tak samozřejmě to bude skutečný majstrštyk. Regulace marží, to se k tomu vztahuje. My jsme tady mnohokrát řešili zákon o významné tržní síle, zákon o cenách, kontrolovaly se marže. Nikdy se nepřišlo na to, jakým způsobem to budeme řešit. Pokud nový pan ministr na to přijde, opět klobouk dolů. Já si myslím, že ta cesta je nereálná, čímž ovšem nechci říct, že to není problém. Je to problém, ale to řešení rozhodně není jednoduché a rozhodně nespočívá v těchto dvou, troufnu si říct, populistických opatřeních.

V zemědělství a zmiňoval jsem, že jeden z aspektů zemědělství je ochrana krajiny a půdy. To je myslím věc, která s tím velmi souvisí, a já bych se ještě krátce dotkl této oblasti, to znamená části, která je možná na pomezí Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí a možná více je v tom životním prostředí. To znamená, ochrana přírody je skutečně oblast, kde jsou ty nedostatky programového prohlášení neviditelnější, a to na konkrétních případech. A co mi jednoznačně chybí, a to si myslím, že je věc, já skutečně si netroufnu predikovat, zda je reálná či realizovatelná v tomto volebním období, ale věřím, že v tom dalším, kdy tato vláda ukončí svou činnost, a v tom dalším volebním období bude realizovatelná, a to je dokument, nebo respektive to, že neobsahuje žádný závazek k vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí. To je věc, na kterou nejen dlouhodobě upozorňuje odborná veřejnost, ale samozřejmě je velmi žádaná i lidmi, kteří v těch oblastech žijí.

A já bych zmínil tady jednu. Vím, že tady byla debata právě nad jednou chráněnou krajinnou oblastí, která bude, či nebude zrušena. Já si myslím, že nebude, protože to zákony to nedovolují, ale možná zase se najde nějaký způsob. Ale co mě jednoznačně mrzí, a v programovém prohlášení minulé vlády to bylo, respektive se to do něj dostalo, a to je vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Krušné hory. Kdo jste byl v Krušných horách, tak víte, že to je obrovsky se obnovující krajina. Kdo si to pamatujete z dob v těch řeknu osmdesátých letech, kdy ta krajina byla úplně zdevastovaná průmyslem, nejvyšší koncentrace oxidu síry v České republice byly v Krušných horách na Měděnci. Nejznečištěnější řeka České republiky byla řeka Bílina, která pramení v Krušných horách. To se všechno změnilo. Na Bílině jezdí vodáci, na Měděnci se lyžuje, jezdí cykloturisté, rozvíjí se turismus.

Chci říct, že na chráněnou krajinnou oblast Krušné hory se není třeba dívat pouze z pohledu ochrany přírody. Je to obrovská příležitost pro rozvoj této oblasti. Je to rozvoj turistiky, rozvoj penzionů, rozvoj služeb, rozvoj veškerých aktivit, které nabízí chráněná krajinná oblast. A když se na to budeme dívat čistě přes peníze, tak je to zhodnocení nemovitostí, zhodnocení majetku, zhodnocení penzionů, hotelů, protože mít takový objekt, mít takovou nemovitost v chráněné oblasti, jednoznačně přispívá k zhodnocení jako takovému. To znamená, není to čistě pohled ochrany přírody, ale je to i pohled řeknu rozvoje. A tady jednoznačně chci říct za naši stranu, za TOP 09, máme jednoznačně podporu pro vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Krušné hory.

Samozřejmě můžeme se bavit o tom, nakolik chybí v programovém prohlášení systematická ochrana mokřadů, závazek k posílení přirozené retence vody, role obcí, vlastníků jako partnerů ochrany krajiny. Ochrana přírody bohužel mi připadá, že je tady spíše frází než politickým závazkem.

Samostatnou kapitolou je samozřejmě voda a sucho. Je to věc, která se dlouhodobě tady řeší, dlouhodobě se tady táhne jako červená nit, dělají se k tomu různé expertní skupiny jak ve Sněmovně, tak v Senátu. Chybí tady národní adaptační plán, respektive jeho aktualizace. K tomu se vláda nezavázala s konkrétními cíli. Nepřistupuje se ke krajině jako celku a ta odpovědnost se přesouvá spíše na obce bez odpovídající podpory.

Co mě tady mrzí a nevím, jestli pan ministr - tedy je tady za mnou - životního prostředí, co mě tady jednoznačně mrzí, je to, že se v této oblasti vláda nevyjádřila k obrovskému problému, který mají regiony zejména na dolním toku Ohře a Labe, a to jsou aktivní záplavové zóny. Aktivní záplavové zóny jsou věcí, která výrazně limituje rozvoj regionů, výrazně limituje investice, výrazně limituje život poblíž řek, poblíž vodních toků, a říkám, je to zejména v oblasti dolní Ohře a Labe, soutoku Labe, Litoměřicka, Roudnicka, Lounska. Tam jednoznačně je potřeba, byla připravována vyhláška... Já věřím, že současný ministr, nebo ať to bude kdokoliv nový, se tomu bude věnovat, a to je čistě pohled řeknu rozvoje regionů, pohled možná, bych řekl, to vám bude blízké, možná byznysový. Je to věc, která má uvolnit regulaci, než ji více přitáhnout. Takže já věřím, že se na to podíváte a tuhletu záležitost doplníte.

Možná závěrem bych zmínil takový hodnotový rozměr celého programového prohlášení. Programové prohlášení formálně zmiňuje Evropskou unii a NATO. Praxe vlády, včetně veřejných vyjádření některých ministrů, tyto vazby ale často relativizuje nebo využívá pro domácí politický marketing. To musím jednoznačně odmítnout. A ministři si musí uvědomit, že už jsou nyní ministry vlády České republiky, nikoliv youtubery nebo přispěvatelé na sociální sítě. A ta odpovědnost ministra vlády České republiky je samozřejmě dramaticky vyšší než influencera na YouTube.

Česká republika nemůže lavírovat. Buď jsme pevnou součástí demokratického západu, nebo ztrácíme důvěru partnerů. Rok 1989 nám nepřinesl svobodu navždy, přinesl nám odpovědnost a prosím, podle toho jednejme.

V projevu jsem se vyhnul záměrně hodnocení osob a obsazení, to znamená, nevyjadřoval jsem se ke konkrétním ministrům, k jménům a postům, na které byli dosazeni, respektive nově zastávají. To by bylo skutečně na samostatný projev. Nová vláda totiž stihla za pár týdnů vyrobit neuvěřitelné množství přešlapů, včetně poškození reputace naší České republiky.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato vláda nemá jasnou strategii v průmyslu a energetice, nezvládá dopravu navzdory vlastním slibům, chce se vrátit ke špatnému modelu zemědělství, podceňuje ochranu krajiny a vody a v hodnotových otázkách je váhavá a nečitelná. Česká republika si zaslouží vládu, která má plán, odvahu a jasnou hodnotovou kotvu. Tato vláda to bohužel není. Důvěra se nedává za slova nebo za lajky na Facebooku. Důvěra se dává za směr, odpovědnost a hodnoty, a právě proto této vládě nemohu dát důvěru já, ani celý klub TOP 09. Děkuju. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní se hlásí s přednostním právem paní poslankyně Vaňková - Pivoňka Vaňková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dnes stojíme před hlasováním o důvěře nové vládě a je to jeden z těch momentů, kdy se nehlasuje jen o politické matematice, ale o směru, kterým se Česká republika vydá. A já chci za poslanecký klub Starostů a nezávislých říct zcela jasně: této vládě důvěru nedáme! Neříkám to s radostí, neříkám to ani z automatického opozičního reflexu. Říkám to proto, že vidím už teď v prvních krocích, v prvních výrocích, v prvních personálních i legislativních náznacích, že tato vláda si plete sílu s nátlakem, reformu s demontáží a odpovědnost s líbivostí.

A dovolte mi, prosím, začít trochu obecně. Když se totiž vláda uchází o důvěru, měla by přicházet s jasnou ambicí posílit stát, modernizovat ho, udělat ho funkčnějším. Jenže my sledujeme jiný vzorec - oslabování institucí, rozkládání pojistek, zpochybňování autorit, které drží demokracii pohromadě.

Zásadní příklad je služební zákon. Všichni víme, že státní správa potřebuje změny, lepší řízení, lepší odměňování, větší profesionalizaci, méně papírování. Ale co se rýsuje teď? Rýsuje se to, že místo modernizace se budou bourat pojistky proti politizaci. A já to řeknu úplně srozumitelně. Stát nemůže fungovat jako kořist. Nemůže to být tak, že po volbách přijde nová politická garnitura a řekne: teď si vyměníme lidi. To není řízení státu, to je personální revoluce a dopadne to vždycky na občany. Delší lhůty, chyby, chaos, ztráta paměti institucí, odchody odborníků. A do toho přichází další věc, zpochybňování institucí jako takových. Vláda a její představitelé naznačují, že rozhodování nezávislých institucí je vlastně výsledkem vůle konkrétních lidí někde tam nahoře, ať už prezidenta nebo kohokoliv jiného, to je extrémně nebezpečné. Pokud se lidé přestanou spoléhat na to, že instituce rozhodují podle práva, ztratí důvěru ve stát jako celek.

A víte, co je na tom nejhorší? Že pak už proti nám ani není potřeba žádné sofistikované hybridní války zvenčí. My si to zvládneme udělat sami. Rozdělit společnost, oslabit odolnost, zpochybnit pravidla, vytvořit pocit, že nic neplatí, že všichni lžou, že nikomu nelze věřit. To byl první důvod, proč této vládě důvěru nedáme.

Druhý důvod je programový, vláda přichází s programovým prohlášením, které vypadá hezky. Je plné slov jako spravedlnost, efektivita, spojování společnosti. Ale když v něm hledáme skutečné reformní kroky, modernizační ambici, odvahu říci lidem pravdu, tak tam často spíše najdete jedinou filozofii: po nás potopa. Líbivé věty, ale málo odpovědnosti, sliby, ale bez jasného financování, velká slova, ale bez konkrétního plánu, jak systémově řešit největší problémy naší doby: stárnutí populace, dostupné bydlení, kapacitu péče, produktivitu práce, kvalitu vzdělávání a odolnost státu.

A já bych byla ráda, aby toto hlasování nebylo jen o emocích, proto teď přejdu k sociální oblasti, protože právě tam se ukáže, jestli vládě jde o lidi, o systém nebo o marketing.

Jsem ráda, že jsem upoutala tady pozornost pana ministra, protože jemu je tato pasáž obzvláště určena. Sociální politika se dotýká každého, nejen těch, kteří dávky pobírají, sociální politika je o tom, jestli se lidé v těžké chvíli propadnou, nebo jestli je stát zachytí. Jestli rodina zvládne péči o své blízké, nebo jestli se rozpadne. Jestli mladí lidé mají odvahu zakládat rodiny a jestli stáří znamená důstojnost, nebo strach.

Ve vládním programu zaznívají slova pomoci rodinám, řešení porodnosti, moderní sociální služby, spravedlivé důchody, superdávka spravedlivá a motivující. Jenže když se podíváme na první kroky a na vnitřní logiku těchto návrhů, vidíme velké rozpory. Podpora rodin a dětí se nedělá tiskovkou, dělá se prací v terénu, dělá ji OSPOD, dělá se v sociálních službách, v dostupnosti školek a flexibilních úvazků, v podpoře pečujících. A hlavně, dělá se stabilitou.

Ochrana dětí a rodinná politika jsou oblasti, které nesnesou chaos. Proto se ptám, jak chcete mluvit o prorodinné politice, když současně rozbíjíte odborné zázemí a vyhazujete klíčové lidi, kteří tu politiku mají připravovat a držet? Jak chcete chránit ohrožené děti, když už v prvních týdnech ve své funkci rušíte projekty a kapacity, které pracovaly v terénu? Pan ministr mluví o tom, že nebude dělat projekty pro projekty, že chce praxi. Dobře, ale praxe není audit. Praxe je, že pracovníci v terénu mají kapacitu a podporu. Praxe je, že OSPOD má nástroje, metodické vedení a lidi. Praxe je, že rodiny v krizi vědí, kam se obrátit a že pomoc přijde včas. A já chci říct jednu větu jasně. Ochrana dětí se nedá odložit, u dítěte se nedá říct: počkejme na reformu. Čas běží.

Další oblast, kde si musíme říci pravdu, je pěstounství. Vláda deklaruje podporu pěstounů, podporu náhradní rodinné péče. Skvělé, ale veřejnost i odborníci si jistě pamatují, že právě z tohoto politického tábora a z návrhu pana ministra přišla velmi omezená podpora nezprostředkovaným pěstounům, kteří během chvíle přišli o výrazné finanční prostředky a jejich dávky se zkrátily. A to jsou často lidé, kteří dítě zachraňují v krizové situaci, babička, dědeček, teta, bez marketingu, bez aplausu, prostě to udělají.

Takže naše otázka je jednoduchá. Kde je jistota, že se slova promění v činy? A jak zajistíte, aby se v systému nestalo, že těm nejbližším, kteří dítě drží nad vodou, vezmete potřebnou podporu?

V programovém prohlášení vlády se mluví o udržitelném důchodovém systému. To zní dobře, jenže udržitelnost není věta, udržitelnost je soubor pravidel a parametrů, které mají dát jistotu i dnešním třicátníkům, že jednou dostanou důstojný důchod. A my slyšíme signály, že vláda chce rušit klíčová opatření, která byla nastavena právě proto, aby systém dlouhodobě ustál demografickou realitu. My dnes chceme vést debatu o věku odchodu do důchodu, to jste výslovně říkali i v jiných formátech, a my jsme to respektovali, ale musíme pojmenovat princip, není možné hlásat udržitelnost a současně rušit opatření, která k udržitelnosti vedou. To přesně je ten model: po nás potopa.

A teď dovolte jednu věc, která je možná malá v textu programového prohlášení, ale velká v tom, co vysílá do společnosti. V programovém prohlášení vlády je věta, že při demografických opatřeních chcete upřednostňovat manželství jako nejstabilnější prostředí pro výchovu dětí. A tak se ptám, co si pod tím mám představit. Že stabilní prostředí pro dítě tvoří oddací list? Nebo že ho tvoří láska, bezpečí, čas, odpovědnost, funkční vztahy a dostupné služby? Dítěti je totiž jedno, jaký je status dospělých na papíře. Dítě potřebuje, aby doma bylo bezpečno a aby stát pomáhal, když to rodina potřebuje. A tady je důležité poselství, politika má spojovat, ne nálepkovat. Děti nemají být rukojmími kulturních válek.

Chcete řešit porodnost? Bez dostupného bydlení ji nevyřešíte. Chcete, aby lidé zakládali rodiny? Bez jistoty bydlení to neudělají. A my vidíme, že zákon o podpoře bydlení, který byl pilířem řešení, je odkládán, rozmělňován a odklizen. A to je přesně ten typ politiky, který budí nedůvěru, velké řeči o rodinách, a když přijde na klíčový nástroj, tak se couvá.

Vážené kolegyně a kolegové, to, že této vládě nedáme důvěru, neznamená, že budeme stát stranou a jen komentovat. Naopak, STAN bude konstruktivní opozicí, budeme vládu bedlivě sledovat. Máme odborný tým, který bude vládu stínovat, a ne jako dekoraci. Každá oblast, rodinná politika, sociální služby, dávky, zaměstnanost, péče o seniory bude mít u nás odborné zázemí. Budeme předkládat návrhy, které nejsou slogan, ale reálné řešení. Budeme navrhovat opatření pro funkční stát, silné obce, sociální politiku, která je spravedlivá a cílená.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes vláda žádá o důvěru a my ji nedáme, protože vidíme, že oslabuje pojistky státu místo toho, aby je modernizovala. Mluví o prorodinné politice, ale vytváří chaos v oblastech, kde je potřeba stabilita. Hlásá udržitelnost, ale couvá od systémových kroků a slibuje, že bude společnost spojovat, zatímco do ní vnáší nové dělící čáry.

Ale zároveň říkám, my nebudeme opozicí křiku, budeme opozicí práce a hlavně budeme předkládat řešení taková, která dělají z České republiky zemi, kde se dobře žije, pracuje, vychovávají děti a důstojně stárne. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců STAN.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně a vrátíme se ke standardně přihlášeným. V dalším pořadí vystoupí pan poslanec Ženíšek, připraví se pan poslanec Jurečka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, já jsem ty hlavní důvody, proč nemůže mít tato vláda naši důvěru, zmínil včera na tiskové konferenci poslaneckého klubu. Pokusím se tedy na základě několika oblastí vysvětlit, proč jsme přesvědčeni, že tato vláda nebude dělat správné kroky pro tuto zemi, a proto nemůže mít naši důvěru. Já jsem schválně čekal a včera jsem pozorně poslouchal jednotlivé výstupy členů vlády a očekával jsem, že se tam dozvím něco ještě více, než je v samotném programovém prohlášení. A je pro mě opravdu zarážející, že v situaci, kdy se Evropa nachází v nejhorší bezpečnostní situaci v tomto století, tak ať už po přečtení programového prohlášení nebo po poslechu všech členů vlády včera za situace, kdy nám Rusko otevřeně vyhrožuje a kdy deklaruje, že chce svět, který my nechceme, že chce svět před naším vstupem do NATO, tak tam nikde není zmínka ani v těch proslovech, že Rusko je hrozba pro Evropu anebo že je agresorem v současném bezpečnostním prostředí Evropy.

Já chápu, že budete namítat, že jste již něco k tomu řekli nebo že jste to vysvětlili nebo že řeknete pravdu, kterou my tady všichni víme, že to říkat nemůžete, nebo že to v tom programovém prohlášení prostě být nemůže, protože máte koaličního partnera, který to říkat nemůže, nebo to tam zkrátka v tom programovém prohlášení mít nechce. Ale přistoupili jste, předstoupili jste před tuto Poslaneckou sněmovnu s programovým prohlášením, žádáte s ním o důvěru své vlády a v tom programovém prohlášení to zkrátka chybí.

Během těch vystoupení včera zaznívaly spíše floskule, že chcete mír v Evropě, chcete zachovat mír v Evropě. To chceme všichni, ale nějakou jasnou strategii, jak k tomu chcete přispět, tak jste nám zatajili nebo jste ji dosud nezmínili. Pokud tedy tou hlavní strategií, jak zachovat mír a bezpečnost v Evropě, není ministr obrany, co nesmí říkat, co si myslí, pokud to nejsou povinné návštěvy všech členů vlády do Bratislavy, která nás asi před vším ochrání, nebo pokud to není propaganda ruské strany z úst předsedy Sněmovny. My vnímáme obranu a vnímali jsme to i v té naší vládě jako závazek, ke kterému jsme se jasně hlásili, a tento závazek dle našeho názoru tato vláda, která žádá o důvěru, tak odmítá převzít, a vláda je v tomto směru pro nás naprosto nezodpovědná a chová se nekompetentně.

Stejně tak plochá nebo slabá je dle mého názoru i oblast zahraniční politiky. Místo silné Evropy třeba, tak je nám nabízeno partnerství s Ficem a Orbánem. Je tady stále příklon k něčemu, co v praxi nefunguje, neexistuje to a stále, pořád po tom toužíte. To je ta V4, místo nějakých alespoň příklonů k nějakým hodnotám, tak slyšíme ticho a místo odvahy tak je tady pouze kalkul, který se nejenom vám jako celé vládě, ale celé České republice, tak se brzy vymstí. Nemá cenu zmiňovat, že stále čekáme na nějaké prohlášení směrem k Grónsku nebo podpoře Dánského království. Toho se asi nedočkáme, ale zato jste už stihli, přestože ještě nemáte důvěru, rozprášit třeba zkušené diplomaty na pozicích vrchních ředitelů na Ministerstvu zahraničních věcí. Ale tomu se chci věnovat až zítra během interpelací.

Česká republika není, co se velikosti týče, ani Polsko, nemá tak velkou ekonomiku jako Německo, nemáme jaderné zbraně, jako třeba Francie, a tím jediným, co máme nebo můžeme používat v zahraniční politice nebo v obraně, tak je naše důvěryhodnost, předvídatelnost a tu dle našeho názoru nebo kvůli této vládě ztrácíme. Slabá diplomacie a slabá obrana znamená slabý stát a slabý stát si v dnešním světě rozhodně nikdo z nás nemůže dovolit. A i z těchto důvodů jaké jsem uvedl předtím a uvádím teď, tak tato vláda nemůže získat naši důvěru. Těch rozporů nebo ta nedůslednost, která nebyla pak ani napravena třeba v těch jednotlivých výstupech členů vlády, tak nalezneme mnohem více i v dalších kapitolách programového prohlášení. A jeden z takových třeba příkladů, který ještě si dovolím zmínit, tak je kapitola týkající se vědy a výzkumu, kde naopak je řada cílů, které bych já sám osobně velmi rád podpořil, kdyby se nám je nepodařilo splnit a prosadit už v loňském roce. Mám na mysli třeba změnu metodiky hodnocení nebo změnu daňových odpočtů pro firmy, které chtějí investovat do svého vývoje nebo výzkumu, a jsou uvedeny v programovém prohlášení jako jedna z priorit. Uvádím to záměrně na závěr svého vystoupení, protože to ukazuje na jednu věc. Tato vláda nemůže být brána naprosto vážně, protože i ona sama nebere vážně svoje programové prohlášení, protože si ho po sobě ani nepřečetla. (Potlesk poslanců opozice.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji hezké poledne. A jako další vystoupí pan poslanec Marian Jurečka a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar.

Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré poledne. Vážený nepřítomný pane premiére, vážení členové vlády, já na úvod budu stručný a pak některé věci rozeberu detailu. Řeknu vlastně úplně jednoduše, proč této vládě důvěru prostě dát nemohu já ani moji kolegové z klubu KDU-ČSL. Což není překvapivé, ale já jenom shrnu vlastně to nejpodstatnější, protože prostě tato vláda a poslanci, kteří ji budou podporovat, budou mimo jiné podporovat také to, že nevydají Andreje Babiše a nevydají Tomia Okamuru. Já myslím, že tady i na půdě Sněmovny několikrát zaznělo dokonce i z úst Andreje Babiše, že on je člověkem, který chce být vydán. A v minulosti vydán také byl. A tady není důvod, aby on v kauze, ve které je ta žádost o vydání, aby nebyl vydán. Prostě my poslanci, ani senátoři nemáme být nějakými nadlidmi. A pokud máme mít imunitu, tak já jsem přesvědčen, že pouze na to, co říkáme u tohoto mikrofonu, abychom tady mohli mluvit opravdu svobodně, ale ne na to, co děláme ve svém občanském nebo podnikatelském životě. Na to se fakt imunita vztahovat nemá. A argumenty, že něco běží dlouho, není pravda. Ten soud běží tři roky a je před finále, je před finálním rozhodnutím. Odvolací soud jasně vymezil mantinely. Takže tady premiér této země vlastně svým příkladem říká všem ostatním lidem - když najdete kličky, jak utíkat, uhýbat před spravedlností - tak vlastně já vám ukazuju, že to dělám. A to si myslím, že první zásadní problém, proč vlastně nemůže mít premiér, ani tato vláda důvěru normálně myslícího uvažujícího člověka, protože vlastně to je vzkaz tedy úplně špatně.

Ten druhý důvod je, jakým způsobem vlastně tady nám běží ty další věci, jako je otázka přístupu, podpory v zahraniční politice, někomu, kdo je napaden, kdo se zoufale brání, kdo potřebuje pomoc. A tady to kličkování, to, že prostě není premiér této země - se znalostí toho, že byl členem vlády, byl premiérem, zná všechny související věci bezpečnostní - schopen říct. V takové situaci máme pomoci, máme pomáhat, ano, bavme se o tom, s jakým úsilím, s jakými finanční prostředky. A taková ta kličkovaná, nedůstojná, kdy pro voliče SPD vlastně říká, já jedu na koalici ochotných, ale vlastně ochotný nejsem k ničemu, k žádné pomoci a podobně, to je opravdu věc, která je za mě jako nepřijatelná, naprosto nedůstojná.

Ale teď se chci podívat na to, co tato vláda tady přináší v programovém prohlášení vlády a chci se na to podívat z pohledu občana a z pohledu podnikatele. Z pohledu občana coby rodiče, coby člověka, kterému záleží na tomto státu, záleží na státu, který má dělat dobré prostředí pro děti, pro rodiče, pro prarodiče, pro všechny generace a má vytvářet opravdu stabilní, soudržnou, solidární, ale také zodpovědnou společnost.

Když si to programové prohlášení vlády člověk přečte, já jsem si ho přečetl celé, na rozdíl od pana premiéra, který včera tady vlastně říkal, že ho nečetl, tak se tady ptal, cituji: "Alenko, máme to tam, nebo to tam nemáme?" Tak co to je za premiéra, který přijde a vlastně ani si nepřečte vlastní programové prohlášení vlády? Tak ono to působí komicky, ale jako za mě je to spíš jako docela trapné. Chápu, že člen vlády, ani premiér nečte všechno, co jde přes vládu, ale jsou dokumenty, které by číst měl.

Když se na to podíváme, tak vlastně spousta věcí je tam fakt dobrých a já jako v tomhle ohledu chci být konstruktivní a podpořit, aby v celé řadě věcí, které tady jednotliví ministři mají před sebou, aby se jim ty úkoly podařilo naplnit. Od oblasti školství, sociálu, zdravotnictví až přes ta ekonomická témata. A vlastně, kdybychom to vzali v nějakém principu, tak podle mě 70 procent věcí se nám překrývalo v tom, co jsme psali do programového prohlášení my. A určitě za sebe říkám, budu chtít být člověkem, který konstruktivně ty věci bude chtít podporovat, posouvat je kupředu.

Ale zase má to určité ale. Když tady včera zaznívalo z úst pana premiéra, když mluvil o budování úřední čtvrti, Metropolitní nemocnice a podobně. Za prvé, v některých momentech jsou to věci, které úplně nepřísluší vládě, přísluší třeba krajům nebo hlavnímu městu Praze. No jo, dalo by se tomu věřit, kdyby to říkal člověk, který nikdy ve vládě nebyl, kdyby nebyl premiérem, kdyby už čtyři roky neměl jednu vládu. On vlastně mluvil o spoustě věcí, teda kritizoval v zásadě, řekněme, i poměrně oprávněně.

No jo, ale u některých z nich to mohl změnit on za ty čtyři roky. Hala pro Martinu Sáblíkovou nestojí. O Metropolitní úřednické čtvrti mluvil už Andrej Babiš, když vystupoval tady před osmi roky jako premiér. A není z toho vůbec nic. Já jenom tady připomínám, že celá řada těch věcí je postavena píárově. A když už mohl v minulosti s těmi věcmi pohnout a změnit je, tak s nimi nepohnul a nezměnil je. Proto v tomhle ohledu vlastně zase říkám, nemám důvěru v to, že se ty věci posunou kupředu.

Andrej Babiš tady včera vystoupil a v úvodu svého vystoupení srovnal celou řadu ekonomických parametrů. Já vlastně tento způsob jako debaty do určité míry sám také používám a mám ho rád. Ale mně tam chybělo to, aby sám řekl, jaká si stanovil vlastní vnitřní, takzvaná ká pé íčka, jaká stanovil svým členům vlády v těch rezortech, aby řekl, kde chce mít v těch konkrétních parametrech tuhle zemi v roce 2029, když ji bude předávat. To bylo samé: "Budeme konzultovat, budeme se snažit." OK, to je podle mě jako v pořádku. Ale když přijdu s tvrdou kritikou, tak mám prostě říct, kde já chci mít ty cílové hodnoty. Někde se to podaří, někde ne. Já, když jsem byl ministr práce a sociálních věcí a bavilo se tady hodně za poslední den a půl o úsporách, tak jsem přišel a řekl jsem, chci snížit počet úředníků o tolik o tolik. Jdeme, změříme agendu, změříme zátěž a snížil jsem počet úředníků o 2150 za čtyři roky, což je zhruba o 10 procent v rezortu. A je to úspora zhruba 2 miliard korun ročně. Tak bych čekal, že vlastně tady zazní z jeho úst nebo z úst paní ministryně financí přesně vyjádřeno: my budeme to mít takto rozpočítáno na konkrétní ministerstva, konkrétní lidi, konkrétní provozní výdaje. Zatím to zní jako, někde se tam nějaké úspory najdou. Určitě se najdou a je to jako dobré, ale to musí mít nějaký systém, to musí mít nějakou logiku, to musí mít nějaké manažerské rozhodnutí. Proč ty lidi propouštím? Snížil jsem tu agendu? Změnil jsem ji, zdigitalizoval, zrušil? Protože jestli to uděláme bez tohoto procesu, jenom je propustíme, no, tak ten zbytek to bude mít ještě složitější, bude ještě pod větším tlakem, budou ty lidi mít ještě větší chuť s tím seknout a odejít. A samozřejmě, co máme za problém, všechny vlády za poslední roky? Že prostě je problém udržet kvalitní kompetentní lidi, kteří pracují pro tento stát. Takže já bych moc prosil, aby opravdu jako potom jsme tyto věci mohli vidět v reálu, těch konkrétních promyšlených, ne ad hoc rychlých rozhodnutí.

A aby tady s tím ta vláda, a to se mi zase líbilo. To já oceňuju. Pan premiér říkal, že bude každého půl roku to vyhodnocovat. Tak já budu moc rád, když to bude zařazeno jako samostatný bod nebo jako samostatná schůze, nejenom v rámci interpelací, představení KP íček na ty čtyři roky a jak se daří je postupně naplňovat, jestli se tedy k tomu směřuje, anebo nesměřuje.

Co musím říct, že vlastně jako z pohledu občana jsem nezaznamenal, byť o tom mluvil pan ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka a já zase celou řadu věcí, o kterých on mluvil, oceňuju, ale když tady premiér představoval klíčové priority, tak já bych moc prosil, aby jedna z top tří klíčových priorit byla příprava této země na stárnutí. Je to věc, která je za minutu dvanáct. My jsme o tom dlouhé roky jako politici mluvili, ale nám se podařilo až v posledních dvou letech díky velkému propojení dat mezi Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce a sociálních věcí a díky i know how týmu profesora Duška na konci srpna loňského roku poprvé ta data dát do opravdu velmi přesné projekce, co bude tato země potřebovat v roce 2030, 2035, 2040, 2045, 2050. Kdy jsme schopni přesně říct, co to znamená, ten demografický vývoj, kolik kapacit sociální a zdravotní oblasti budeme potřebovat pro naše lidi a jednou v budoucnu i pro nás, co tady jsme v konkrétních krajích, okresech i oerpéčkách. Já moc prosím, protože to je věc, která tady opravdu je už dneska v situaci, kdy jenom to, že budeme muset něco postavit a my budeme muset něco postavit. A ten největší nápor, ten nejrychlejší růst té potřeby bude mezi roky 2030 a 2035. Tak ty věci se musí začít dneska rozbíhat. A bude to vyžadovat manažerská rozhodnutí, změny legislativy, ale také finanční zdroje. Tak u tohoto moc prosím, aby se to stalo jednou z top tří priorit a budu to vždycky podporovat. Oba dva pány ministry budu v tomhle vždycky podporovat.

Když se podívám potom dál na to z pohledu zase občana, tak vlastně celá řada věcí zní velmi dobře, velmi dobře, ale má to jedno podstatné ale. Já tam vlastně jako nečtu, nikde nevidím, jak to tahle země zvládne, aniž by to bylo na vrub obrovského dalšího tempa vysokého zadlužování. To, že budou tady deficitní rozpočty, to jako člověk, který je znalý nějaké reálie, tak ví, že není možné to teď zvládnout a překlopit do vyrovnaného rozpočtu ani za čtyři roky, jak psali Motoristé v programu. To prostě jako představa Motoristů, kteří ve volební kampani slibovali, že za čtyři roky tady bude vyrovnaný rozpočet, to není reálně zvládnutelné. To by znamenalo obrovské společenské, sociální bouře v České republice nebo obrovské zhoršení kvality systému školského, zdravotního nebo sociálního.

Ale já tady nevidím opravdu jako nějakou odvahu té vlády přijít a říci, my samozřejmě chceme splnit celou řadu slibů, od toho je prostě politické rozhodování, ale zároveň máme nějakou reálnou vizi, jak to zvládnout s příjmy. Nejde slibovat vyšší a vyšší výdaje v řádu stovek miliard korun, slibovat snížení daní, dokonce některých klíčových daní a tvrdit, že se podaří snížit ještě tempo zadlužení České republiky. Ta trojčlenka prostě nevychází, ta prostě kulhá. Tak já bych fakt očekával, že zase jste i lidé, kteří v té vládě už byli, znáte ty věci, znáte ty mechanismy, že se na to prostě dokážete podívat opravdu daleko víc realisticky, odvážně. Třeba i v takových drobných věcech, zase i něco řeknu konkrétního. Já jsem se o to snažil, ale bohužel se to nepodařilo jako ani za nás posunout kupředu.

Obsluha státního dluhu. Já pamatuji doby, za Sobotkovy vlády jsme byli někde kolem 40 miliard korun náklady na obsluhu státního dluhu, teď jsme kolem stovky, teď budeme přes stovku letos. V téhle trajektorii si tady troufnu tipnout, na konci vaší vlády - čtyři roky když vydrží ta vláda - budeme někde kolem 150 miliard korun náklady na obsluhu státního dluhu. Pro běžného občana to zarámuji. Třeba takové ministerstvo střední velikosti typu třeba zemědělství má roční rozpočet zhruba kolem 55 miliard korun. To bude, 150 miliard korun zaplatíme jenom za to, že si půjčujeme. A teď vlastně to programové prohlášení vlády vlastně přichází v situaci, kdy si půjčujeme teďka úplně nejdráž. Dneska emise státních dluhopisů mají úrokovou sazbu za poslední půlrok loňského roku kolem 4,6 procent. To znamená, v době nejvyšších úrokových sazeb se ještě roztáčí rychlejší tempo zadlužování naší země.

OK, na klíčové věci si půjčme, půjčme si na dobudování infrastruktury, půjčme si na některé další podstatné věci, třeba investice do kvalitního vzdělání. Ale my si dneska půjčujeme na celou řadu běžných mandatorních výdajů a já nečtu kromě toho, že se bude snižovat na provozní výdaje, já nečtu nikde konkrétní odvahu v tom jít dělat nějaké reformní kroky, které by toto dokázaly změnit.

Když se na to podívá člověk z pohledu firmy. Já jsem to tady zmiňoval v prosinci. Velmi zase tak jako hezký návrh - snížíme tempo růstu odvodů minimálně u OSVČ. My jsme ho rozložili na tři roky, tak teď je tady ten návrh, který říká - ten odvod v částce zhruba 665 korun vám už tedy nezvýšíme. Ale už nezaznívá to, že jednou těm lidem v důchodu se to projeví tím, že budou mít měsíčně o zhruba 1 600 korun nižší důchod.

A ano, i já jsem člověk, který jedenáct let byl OSVČ, teď tu aktivitu mám přerušenou a taky jsem vždycky říkal - jasný, tak já přece chci být zodpovědný sám za sebe a na tom státu být nezávislý. Ale pak by musel platit i ten druhý krok, který by řekl - OK, ale pak nebudete mít ten nízký důchod saturovaný sociálním systémem z peněz všech ostatních daňových poplatníků. A to už vy vlastně neříkáte. A zase i tento krok bude znamenat snížení příjmů státního rozpočtu.

Když tady zaznívá - sníží se náklady na elektrickou energii pro občany, pro firmy - jo, ale neplatí věta Karla Havlíčka, že to zaplatí stát a nezaplatí to občané. Tento stát má jediné dva druhy příjmů - to, co odvedou občané ve svých daních přímých či nepřímých a jiných typech poplatků, a to, co zaplatí firmy ve svých daních. Nikdo jiný ten stát neživí finančními prostředky.

To znamená, tady vláda řekne - dáme 17 miliard korun na snížení cen energií, ale to stejné od těch lidí, jinak časově rozloženo, stejně vyberete nebo vyberou nějaké jiné vlády. A když k tomu připočtu právě i náklady na obsluhu toho státního dluhu, tak k těm 17 miliardám korun připočtěte zhruba nějaké 3 miliardy korun v pětiletém cyklu dluhopisů. Takže to opravdu z toho ranku - nechci slevu zadarmo. 17 miliard korun se tedy teď tady uleví, ale občanům je potřeba říct - ale budeme muset od vás vybrat 20 miliard korun, abychom tu slevu zaplatili. To podle mě jako není efektivní cílená zodpovědná hospodářská nebo národohospodářská politika. To je prostě takový jako rychlý slib, který potřebujeme rychle naplnit.

Proč tohle mají dostávat firmy, které nejsou v žádných problémech, mají vysokou maržovost? Proč tuhle formu podpory mají dostávat poslanci, senátoři, lidé s vysokými příjmy? Vždyť to přece nedává logiku. Logiku dává dělat cílená opatření. A já souhlasím s tím, aby se podpořily firmy, které mají vysokou energetickou náročnost. Ale safra, dělejme to opravdu jako cíleně, dělejme to adresně. Už jsme zase zpátky v období, kdy se tady dávaly peníze, jak se říkalo, z vrtulníku.

Tak to jsou nějaké mé osobní pohledy z pohledu občana, rodiče, z pohledu firmy na některé věci, které v tom programovém prohlášení vlády vlastně nejsou takhle zmíněny, nejsou popsány, jsou zabaleny jenom do toho, co vypadá strašně moc hezky.

Pak bych chtěl také zmínit jednu věc, která mně fakt vadí. Já si nepamatuju, že by v novodobé historii České republiky předstupovala vláda žádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu a nebyla kompletní. To je podle mě poprvé, kdy se tady přichází, že nějaké ministerstvo má prostě ministr, který je primárně určen pro jiné ministerstvo. Podle mě nikdy nenastal tento stav.

A tady zazní - je to dočasně. Co to je dočasně? Dočasně tady byla vojska Varšavské smlouvy. A jak dlouho to trvalo. To je ten okřídlený vtip, že jo.

No, a když se člověk podívá na to, jakým způsobem byl Filip Turek jmenován, tak já musím říct, že vlastně mě překvapuje, že vláda udělá rozhodnutí, usnesení vlády, které je v rozporu se zákonem.

Já nevím, jestli členové vlády četli, o čem hlasovali v pondělí. Já jsem si to četl. Je tam usnesení vlády, ale je tam také status pro toho vládního zmocněnce. Ten status v článku čl. 1, arabská 2 říká... Já se vás takhle zeptám, četli jste to? Je tady někdo z členů vlády, kdo četl ten status toho vládního zmocněnce pro klima a Green Deal? Pak bych pro to jako člen vlády nikdy nehlasoval.

Protože ten status říká: "Vládní zmocněnec je zaměstnancem Ministerstva životního prostředí vykonávajícím činnost na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti." V případě poslance - senátora je to nemožná věc.

Takže vy jste schválili poslance Filipa Turka zmocněncem v rozporu se zákonem. Nikomu vám to nepřijde divné? Mně to divné přijde tedy. Já si nepamatuju, sedí tady celá řada zkušených politiků, že by někdy poslanec nebo senátor mohl být zaměstnancem ministerstva. Zákon to vylučuje. A prostě není možné takovýmhle způsobem řešit situaci, která je složitá - to nepopírám. Já si myslím, že možná jednou by bylo dobré, kdyby ta kompetenční žaloba padla, ať jsou ty věci jasně judikované.

Já si myslím, že to není komfortní ani pro premiéra, ani pro Motoristy, ani pro Filipa Turka, ani pro pana prezidenta. Ale nemůžete to dělat způsobem, který je v rozporu se zákonem. Jako potom z té země děláme pro všechny ostatní - nemusíte respektovat rychlost, můžete stavět načerno, vláda může porušovat zákon, premiér se schová před zákonem. Přece takhle to nemůže fungovat.

A já se potom přihlásím ještě i do konkrétní podrobné rozpravy. Ale zároveň také chci říci, že bych rád potom navrhl usnesení - já už ho přečtu teď, a to, že "Poslanecká sněmovna vyjadřuje nespokojenost s postupem vlády při vytvoření pozice vládního zmocněnce Filipa Turka pro Green Deal a klima; Poslanecká sněmovna jasně konstatuje, že touto formou nelze nahrazovat zodpovědnost ministrů za jednotlivé svěřené rezorty; funkce vládního zmocněnce není určena k tomu, aby nahrazovala práci ministra; a Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby pozice vládních zmocněnců vykonávali odborníci; pozice vládních zmocněnců není a nemá být politickou trafikou."

Já nevím, v čem ve vztahu ke Green Dealu a ke změně klimatu je Filip Turek odborníkem. Fakt nevím. Když tady někdo z vás přijde, vysvětlíte to, obhájíte to nebo Filip Turek sám, v čem je odborníkem pro tuhle oblast...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jinak já jsem vás chtěl jenom upozornit, omlouvám se, že vám do toho vstupuji, že u důvěry vlády není podrobná rozprava. Děkuju.

 

Poslanec Marian Jurečka: Tak já v zásadě jsem řekl všechny podstatné argumenty, které se týkají toho, co mně vadí. Ve svém závěru, také říkám, co oceňuju a za co jsem rád a čemu budu fandit a co budu chtít opravdu aktivně podporovat - a myslím si, že i celá řada nás kolegů z opozice.

Jenom velmi prosím, aby ty věci, které tady zmiňujeme, a i moji kolegové, tak aby se úplně neházely pod stůl. Myslím si, že celá řada z vás, kteří tady jste v té vládě, tak jste lidé kompetentní, kteří mají tu zkušenost a můžete celou řadu věcí, které se i nám nepodařilo posunout kupředu, tak kupředu posunout. V tom já vám fandím a budu rád, když budeme schopni konstruktivně pracovat pro Českou republiku. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já bych chtěl jenom dodat, že tady skutečně není podrobná rozprava, takže to usnesení nelze navrhnout v podrobné rozpravě. My bychom museli v takovém případě nechat hlasovat po skončení o přípustnosti hlasování o usnesení a případně tedy nestandardně k tomu přistoupit, protože u důvěry není zvykem, že se hlasuje usnesení. Ale podrobná rozprava není. Jenom na to upozorňuju. Pak je to teda na vás, je to ke zvážení.

Tak a paní předsedkyně Richterová s faktickou poznámkou? S faktickou?

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. S přednostním právem. (Předsedající souhlasí.) Protože jde o nemilou situaci. Premiér vlády, která žádá o důvěru, tady už od nějakých 11.10 prostě není. Není přítomen na projednávání žádosti o důvěru své vládě. My samozřejmě chápeme, že se člověk potřebuje na chvilinku vzdálit, ale více než hodinu a čtvrt být nepřítomen není chvilinka.

Takže já bych opravdu požádala, aby se to přerušilo. A do situace, do které jsme se dostali, tedy že více než pět lidí není přítomno na místě, bychom se dostávat neměli. Ministři a ministryně této vlády si mají vyslechnout, co si myslí voliči skrze nás poslance a poslankyně. Andrej Babiš má být přítomen na projednávání. Děkuji. Děkuji, že zjednáte pořádek, pane předsedající.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jistě. Takže já bych vyhlásil pauzu dvě minuty a my získáme čas, abychom tedy zjistili a zajistili, jaká je situace. Takže dvě minuty pauza do 12:32. Děkuju.

(Jednání přerušeno v 12.30 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 12.32 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Čas přestávky uplynul. Takže jako další v pořadí - pan premiér je zde, takže jako další vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar.

Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážení kolegové, vážené kolegyně, dnešní hlasování je o vyslovení důvěry vládě České republiky a je to vyjádření důvěry nebo nedůvěry v to, že vláda bude dobře spravovat naši zemi, bude ji dobře reprezentovat jak navenek v zahraničí, tak posilovat obraz důvěryhodné politiky v očích našich občanů. A já bych si přál, abychom takovou vládu měli, i když se s ní třeba politicky neshodnu, ale obraz, který vidíme každý den od jmenování vlády, toto vše popírá. V této zemi už vlastně nepotřebujeme politickou satiru, vláda jí totiž dělá sama. A za tento obraz odpovídá premiér, protože ten je odpovědný za složení a fungování vlády. A je to ukázka síly, v tomto případě slabosti premiéra, že naše země navenek hovoří několika jazyky, znejišťuje naše zahraniční partnery a dovnitř země ukazuje už teď mnohdy trapné divadlo. Věřte, že z toho nemám vůbec žádnou radost. Radši bych, abychom diskutovali o věcných tématech, o věcných řešeních, kde bychom se třeba i na některých mohli shodnout. Ale bohužel tento mediální a reputační obraz nové vlády překrývá to, co skutečně přináší politicky, a vlastně co pro naši zemi nabízí. A tomu se chci ve svém projevu stručně věnovat.

Tato vláda vznikla na základě dvou falešných představ společnosti, které strany nové vládní koalice nejen využily, ale plánovitě i spoluvytvářely a podněcovaly. První falešnou představou je představa, že žijeme ve spálené a zdevastované zemi. Druhou představou je představa, že stát může vše zajistit, stát má neomezené zdroje, že může dát všechno všem a zajistit vše, což posiluje nárokovou společnost. Nejdřív se budu zabývat tou první falešnou představu o spálené zemi a tím, že jste vlastně říkali celou dobu, že všechno je špatně.

Naše země stejně jako okolní prošla několika krizemi za sebou a vlastně těmito krizemi se nedá projít bez ztráty kytičky. Přesto celosvětově, celosvětově patříme do skupiny států s nadprůměrnou životní úrovní. Neznamená to, že všechno je dokonalé a že všechno je bez chyb. Neznamená to, že každý jednotlivec si žije dobře nebo nadprůměrně. Je pravdou, že máme na to být ještě lepší. A to by mělo být ale důvodem k optimismu, ne důvodem k naštvanosti, zapšklosti, k nadávkám, že lepší nejsme. Když se podíváme na ekonomická data, která dávají obraz, skutečný obraz o naší zemi, tak se na to podívejte. Růst HDP 2,8 procenta, jeden z dnes nejvyšších nejen v Evropě. Inflace už druhý měsíc 2,1 procenta, jedna z nejnižších v Evropě. Nezaměstnanost 4,6 procenta podle metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí, podle metodiky Eurostatu dokonce nižší, což je druhá nejnižší nezaměstnanost v Evropě. Tempo zadlužování - ano, tady se můžeme přijít, jestli nemělo být rychlejší, přesto trend je snižování tempa zadlužování. Ne tak rychle, jak bychom si všichni přáli, ale přesto šlo o krok správným směrem. Růst mezd meziročně o 7 procent průměrně, to znamená průměrně, reálně o 5 procent. To není obraz spálené země, to je obraz země, která se po krizích nastartovala a nastartovává. A bude záviset na nové vládě, zda v tomto trendu bude naše ekonomika pokračovat.

Když se podíváme na prohlášení vlády, tak tam ale slibuje vláda zvyšování výdajů, aniž by reálně řekla, kde na to vezme. Čteme tam věty, co vše stát, jaké poplatky stát na sebe převezme, jaký výdaj se zvýší, co vše komu dá. Ale jedna věc zkrátka platí, aby stát mohl někomu něco dát, tak to nejdřív musí někomu sebrat, a to buď stávajícím, nebo budoucím daňovým poplatníkům. Dá se za tím vším číst, že se vláda chystá na zalévání ekonomiky penězi na dluh. Takový postup by znamenal, že tyto výdaje zaplatíme dvakrát - jak pomocí úroků z narůstajícího dluhu, tak nově nastartovanou inflací, protože peníze na dluh jsou proinflačním tlakem. To je přesně opačná cesta, než kterou má jít země, která chce být konkurenceschopná a stabilní. Do budoucna to znamená přidávání nových inflačních tlaků do ekonomiky, které budou mít vliv na měnovou politiku, na opatrnost centrální banky, která tak nebude snižovat úrokové sazby, což bude znamenat naopak brzdění ekonomického růstu. Vláda nám nabízí expanzivní fiskální politiku, která nemá v době ekonomického růstu své opodstatnění. Vláda slibuje snižování daní, zároveň slibuje masivní nové výdaje, co komu kde přidá, aniž by realisticky ve svém vládním prohlášení popsala jejich krytí. Závazek držet hluboko deficit pod 3 procenty HDP zní hezky, ale není podložen konkrétními strukturálními reformami výdajové strany rozpočtu. Opakované vyjádření a spoléhání na takzvané úspory v provozu státu je opravdu frází vágní, nikoliv seriózním fiskálním plánem.

Svými sliby neustále posilujete tu druhou falešnou představu ve společnosti, a to je zvyšování očekávání nárokové společnosti. Žádná společnost nikdy nezbohatla na regulacích a přerozdělování. Vy jste celou dobu, celé minulé volební období tady u toho pultíku i v médiích říkali, co si kdo zaslouží a že stát dává všude málo - dává málo na platy státních zaměstnanců, dává málo na důchody, dává málo na různé příspěvky, dává málo na školství, dává málo pro firmy, dává málo na to či ono, to jste tady říkali. Tím ale vytváříte a vytvářeli jste falešnou představu o tom, že stát má neomezené zdroje a je pouhým rozmarem politiků kde a kolik přidají a kde ne.

Paternalistický stát, tedy stát, který vede lidi za ručičku, to je praktická politika, kterou nabízíte. A paternalistický stát vede k posilování role státu a oslabuje důraz na odpovědnost jednotlivce.

Všichni víme, že základem bohatství společnosti je vlastní činnost a činorodost a volná soutěž jednotlivců a firem, soukromých ekonomických subjektů. Jedině volný trh s nízkými regulacemi a přátelským podnikatelským prostředím zabezpečí ekonomický růst a budoucí prosperitu. Co je však hlavním ekonomickým programem nové vlády? Boj proti šedé ekonomice, je to vlajkovou lodí ekonomického programu nové vlády. Pro tu novou vládu je to takové deus ex machina, které zaplatí všechny její sliby. V některých uších to může znít líbivě, ale když se podíváme na data, tak zjistíme, že podíl šedé ekonomiky v naší zemi je v rámci EU dokonce podprůměrný, takže potenciál na úrovni desítek nebo stovek miliard korun, který má zaplatit vládní sliby, tam skutečně není.

Všichni si ale tady pamatujeme v této zemi, co znamená boj proti šedé ekonomice v podání Hnutí ANO. Všichni si pamatujeme umělé zaklekávání firem, všichni si pamatujeme prudký nárůst a zneužívání zajišťovacích příkazů, které vedly k neoprávněné likvidaci mnoha firem a následné vyplacení odškodného pro ty, kteří ještě měli sílu se ozvat. A hlavně si pamatujeme, že to byl přístup k podnikatelům jako sprostým podezřelým, kteří se museli neustále vyviňovat. Všichni si pamatujeme neustále kontroly, kontrolní nákupy a pokuty za nesmysly typu nevyvěšení tabulky o EET, pokuty za souhrnnou účtenku za stůl v restauraci a mnohé další. A tento přístup vytvářel nepřátelské podnikatelské prostředí. A myslíte si někdo, že tento boj proti šedé ekonomice bude vypadat jinak? Že tento boj, kde se vláda chce vytáhnout desítky až stovky miliard korun z šedé ekonomiky, které tam nejsou, bude laskavý, přátelský a bude stát pro podnikatele partnerem? No, nebude.

Vláda sice deklaruje podporu podnikatelům, ale slibuje zároveň návrat plošných kontrolních nástrojů typu EET 2.0, což bude znamenat vyšší administrativní zátěž a vlastně presumpci viny podnikatelů, kteří se dopředu budou muset vyviňovat, že nepodvádějí. Z podnikatelů se opět stanou sprostí podezřelí s cejchem na čele. A k tomu vláda plánuje a bez toho to nejde, zvyšování pravomoci státních orgánů. Stát nebude partnerem, ale opět se stane drábem pod pláštěm boje proti šedé ekonomice.

Jsou samozřejmě dílčí a důležité body v programovém prohlášení, na kterých se jistě shodneme. Odmítnutí emisních povolenek ETS 2, rozvoj jaderné energetiky, investice do dopravní infrastruktury, vyšší limit pro plátcovství DPH, jednotné inkasní místo a mnohé další. U těchto bodů vám budeme nejenom držet palce, mnohé jsou totiž pokračováním kroků naší vlády. A pro mě politika a víte to o mně, byla vždy hledáním řešení v konkrétních bodech. Takže nabízím v těchto bodech i spolupráci.

Ovšem problém vašeho programového prohlášení je však ta kombinace, ten celek všech slibů, to, že slibujete všechno všem. Nástupní platy 50 000 korun pro mnohé profese, zvýšení příspěvku. Což o to zní, to velmi líbivě. Kdo by to vlastně nechtěl? Ale praktická realizace povede k vysokým vládním výdajům a k většímu státu.

Zvýšení přerozdělování nezajistí prosperitu a ekonomickou svobodu i pro budoucí generace. Programové prohlášení vlády jako celek je receptem pro přítomnost na úkor budoucnosti. Je zkrátka jako švédský stůl, který může v první chvíli chutnat, ale pak po něm dlouho bolí břicho. A to jsou důvody, proč dnes nevyslovím důvěru vládě České republiky. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Benjamin Činčila a připraví se pan poslanec Michal Zuna. Prosím, máte slovo. A přečtu dvě omluvy. Kovářová Věra se omlouvá z pracovních důvodů od 11 do 13.30 a Opltová Michaela se omlouvá od 12 hodin ze zdravotních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych zde krátce okomentovat programové prohlášení vlády z ekonomického a nějakého hospodářského pohledu, a to jednoduchou úvahou, ne podle toho, zda to dobře zní, ale zda to vůbec vychází. Jako lidovci chceme být konstruktivní opozicí, a proto tu mám na novou vládu několik otázek, ale také zmínky, za které chci novou vládu pochválit, na kterých bych rád spolupracoval. V sekci o financích, hospodářství, dopravě i sociální politice je toho poměrně hodně, co vláda slibuje. Slibuje nižší daně, vyšší výdaje, masivní investice, sociální jistotu, podporu firem i rodin, ale chybí tam jedna zásadní kapitola -, kde na to všechno vezmeme? To ale asi nebude náhoda. Bez odpovědi na otázku, kde na to všechno vezmeme, tak to není žádný program a není to program vládnutí, ale je to v podstatě katalog přání.

A já se ptám paní ministryně financí Aleny Schillerové, jak to celé zaplatí, a to bez dramatického zadlužení a bez toho, aby účet zaplatily naše děti, naše budoucnost. Protože s rozpočtem je to jednoduché, buď máte příjmy, nebo máte dluh. A vláda dnes slibuje nižší daně i vyšší výdaje a za to ještě dodává mít vyrovnaný rozpočet. To není plán, to je prostě holý nesmysl. Ten rozpor je všude v programovém prohlášení vlády a buď povede k astronomickému dluhu, nebo k budoucím škrtům, které dopadnou na běžné lidi, na české občany.

Nicméně rád bych řekl něco k plánům podpory podnikání a investic. Chci, bohužel tady není teď pan ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, ale já bych ho chtěl pochválit, protože hospodářská strategie, kterou připravil, je opravdu ve spoustě věcech velmi dobrá. Například vláda správně říká, že chce podporovat startupy, inovace a moderní ekonomiku. To vítám a jsem velmi ochotný na tom aktivně se podílet a upřímně se vlastně i na to těším.

Ostatně my jako lidovci jsme přišli v minulém volebním období s návrhem na zaměstnanecké akcie. To je přesně ten typ politiky, který vytváří bohatství doma v České republice pro české občany. Ale v programovém prohlášení vlády jsou bohužel i věci, které tu pochvalu tolik nezaslouží. Například vláda přichází s návrhem snížit daň z příjmu právnických osob o dva procentní body. A tady bych se chtěl zeptat pana ministra průmyslu Karla Havlíčka, komu to pomůže, protože z mého pohledu nižší sazba pomůže hlavně firmám, které už dneska vydělávají, ale české firmy nevolají po nižší sazbě. Volají po investičních odpisech, aby se jim vyplatilo investovat do technologií, automatizace, taky do svých lidí a aby zde byla podpora vyšší přidané hodnoty. Daňová politika totiž má motivovat k investicím do budoucnosti. A pokud vláda sníží sazbu právnickým osobám a zároveň bude slibovat investiční pobídky, tak znovu tady vzniká ta otázka, kde se na to vezme? Nebo prostě to znamená, že nová vláda rezignovala na veřejné finance a jede rozdávání na jedno volební období. A prostě po nás potopa.

Co je také důležité si uvědomit, že Česká republika není jenom Praha. A součástí moderní ekonomiky jsou i vysokorychlostní železnice. Pro regiony, jako je moje rodná Vysočina, tak je otázka, jestli budeme součástí růstu nebo jenom periferií. Bez rychlého spojení mezi Prahou a Brnem budou mladí odcházet a firmy naopak k nám na Vysočinu nepřijdou. Vysočina, ale i další venkovské regiony, nesmí být odtržené od rozvoje České republiky. Proto bych se rád zeptal nové vlády: Jsou vysokorychlostní tratě skutečnou prioritou? Nebo jenom nějakým dlouhodobým slibem, kde nevidíme nějaký konkrétní harmonogram toho, jak se budou budovat.

Zároveň se chci zmínit o důležité součásti veřejných financí, a to je bezpochyby důchodový účet. V minulém období našel Marian Jurečka odvahu udělat důchodovou reformu a je to jako první důležitý krok pro budoucí udržitelnost systému, protože my jako lidovci se díváme dál než za horizont jednoho volebního období.

Já bych se rád zeptal pana ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky, proč nechcete pokračovat ve změnách v důchodech, které budou ve prospěch budoucí udržitelnosti, ale chcete jen bourat. Pokud byste to myslel s důchodovým účtem, s našimi občany a s budoucností vážně, tak jsem připraven velmi rád se zapojit v nějaké potenciální důchodové komisi, kde bychom společně tvořili další změny, které by navázaly na to, co jsme odpracovali na ministerstvu my jako lidovci. Protože naši občané si to zaslouží, abychom na těch zásadních věcech měli snahu spolupracovat tak, jak jsme se o to snažili my, když jsme za vámi chodili s některými našimi návrhy.

Totéž platí i pro třetí pilíř důchodového účtu. Stát dnes posílá miliardy na podporu spoření ve stáří, ale pokud velkou část té podpory spolknou poplatky penzijní společností, tak to není pomoc lidem, ale právě naopak. Je to skrytá dotace finančnímu sektoru. Podpora spoření, která končí v poplatcích, není podpora, ale je to promarněná šance.

Pokud má mít třetí pilíř smysl, musíme snížit poplatky a zvýšit výnos pro naše občany. Já tento návrh již chystám, tak doufám, že bude mít vláda odvahu ho podpořit.

Dámy a pánové, když jsem před volbami viděl plány hnutí ANO, jak chtějí rozdat všechno všem, tak jsem si říkal, že nevím, jestli je horší to, že to někomu vůbec slibují, nebo to, že to začnou naplňovat. A nová vláda nejenže po vzoru hnutí ANO slibuje všechno všem, ještě k tomu přidala slib Motoristů, že to splní s vyrovnanými rozpočty. A vůbec vám není blbé, že tím klamete naše občany. Pokud bude vláda slibovat všechno všem a k tomu vyrovnané rozpočty, tak logicky neříká pravdu a jde proti občanům naší země, proti budoucnosti České republiky, a proto ji nemůžu podpořit. Děkuju za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Michal Zuna a připraví se pan poslanec Jan Bureš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane premiére, ministryně a ministři, dovolte mi, abych se také vyjádřil k aktuální žádosti o vyslovení důvěry v právě se formující vlády a začal bych krátkým komentářem, jak zvláštní a zajímavý, tak je vlastně ten slepenec těch tří hnutí a stran a jak hodnotově nesourodý vlastně je, takže mě bude zajímat, co je bude vlastně ty čtyři roky spojovat. Na jedné straně tak je strana hnutí, které jsou hodnotově nastaveny, abychom byli součástí Evropské unie bez nějaké zbytečné byrokracie, abychom byli součástí Severoatlantické aliance a na druhé straně, tak je hnutí, které vlastně říká úplný opak. Na jedné straně, respektive součástí jejich programů, tak bylo vystoupení z Evropské unie i vystoupení ze Severoatlantické aliance. A pokud bych použil slova pana ministra Macinky, tak se jedná o hnutí pošuků.

A právě tato nesourodost, tak mi dává, že je to vláda, která má vlastně jediný reálný program, a to je program, kdy se jedná o vládu vzájemného nevydání, tedy nevydání Andreje Babiše a nevydání Tomia Okamury, což jsme si potvrdili i včera během návrhu na zařazení bodu o Odvolání Tomia Okamury. Stojíme tváří v tvář vládě bez základních etických zásad. Vládě s prakticky nulovým respektem k zákonům této země. A v čele této vlády má stanout muž, který si z naší země udělal vlastní firmu. Muž, jehož byznys je postaven na čerpání dotací. Bez čerpání dotací, by totiž jeho firmy nebyly konkurenceschopné a ani ziskové. Andrej Babiš se rozhodl totiž čerpat tak důsledně, že čelí obvinění z okrádání českých a evropských občanů, a to formou dotačního podvodu. A nejde jen o obvinění. Podle usnesení vrchního soudu se již dopustil zločinu dotačního podvodu a způsobil škodu téměř ve výši 50 milionů korun.

V čele Sněmovny pak máme muže, který čelí obvinění z podněcování nenávisti vůči skupině osob, a to za použití praktik připomínající jeden nechvalně proslulý totalitní režim. A pak trvají na ministerském postu pro jiného muže, který čelí obvinění z domácího násilí a znásilnění, který má sklony k násilí a k adoraci nacismu. Mezitím na post náměstka stihl už prozatímní ministr životního prostředí Macinka dosadit člověka, který pracoval pro Rosatom, ale však nic se neděje. Filip Turek aktivně šíří a papouškuje ruskou propagandu a účast náměstka Pavla Vlčka v Rosatomu? To už je přece minulost, ne? To už nevadí. Kdo by řešil takové plytké detaily, jako je naše bezpečnost v době války, v níž je Rusko agresorem a aktivně se snaží obnovit svou sféru vlivu z dob minulého století tady i na naše území.

A co jsme se dozvěděli dnes v den, kdy projednáváme důvěru této vlády, respektive včera? Že její poslanci Filip Turek a místopředseda Sněmovny Patrik Nacher se setkávají a hrdě fotí s člověkem, který je dle vyjádření soudu napojený na organizovaný zločin s vyhoštěným zápasníkem Machmudem Muradovem. Tuto nastupující vládní formaci nespojuje zájem o blaho země ani péče o budoucnost občanů. Mají však společné velkolepé ego a především vzájemnou potřebu udržet si poslaneckou imunitu, aby za své skutky nemuseli nést odpovědnost. A tito lidé v čele s premiérem Babišem, kteří tu minulé volební období křičeli cosi o nové totalitě, tak ti samí, tak první, co po volbách udělali, bylo, že ihned vyhrožovali odvoláním policejního prezidenta, který jim nebyl po chuti. Plná ústa o svobodě slova a vlastního ministra obrany nedůstojně a potupně umlčeli dřív, než se vůbec pořádně stihl v úřadu nadechnout.

No, a dnes? Dnes máme na pořadu schůze zbrusu nový návrh jednacího řádu, který omezuje řečnická práva opozice, omezuje živou debatu omezením faktických poznámek a mění pravidla hry v průběhu rozehraného zápasu. Zajímavé, že to jde právě od těch, kteří jednacího řádu po celé minulé čtyři roky nehorázně zneužívali a blokovali jednání nekonečnými mnohahodinovými projevy zcela o ničem. Dnes tu máme téměř každý druhý zákon předložený v § 90, tedy ve zrychleném jednání, čímž navrhují obrat opozici a občany o řádný proces projednání zákonů. Zkrátka, když někdo mluví o totalitních praktikách a zároveň systematicky zkracuje debatu, obchází standardní proces a řídí stát přes tlačítko zrychlit. Pak je dobré se ptát, komu tady vlastně vadí diskuse a komu vadí kontrola.

Víte, nehovoří se mi dnes lehce. Před čtyřmi lety naše předchozí vláda převzala zemi se zdevastovanou státní kasou, s doznívající nezvládnutou covidovou krizí a s počínající válkou ruského agresora nedaleko našich hranic. A teď po čtyřech letech předáváme zemi, která vykazuje lepší hospodářské výsledky než Francie nebo Německo. Máme stabilizovanou inflaci, takže lidé už nepřichází o své úspory. Máme nízkou nezaměstnanost a stabilní ekonomický růst. Zbavili jsme se závislosti na energiích z Ruska. A Andrej Babiš této nezávislosti nyní hrdě využívá, když Slovensku slibuje dodávky námi zajištěných komodit. A bylo to právě strašení Hnutí ANO a SPD, že bez ruské ropy a plynu to nepůjde, že litr benzínu bude stát 100 korun. Byly to lži a dnes se chlubí cizím peřím. Připravili jsme dostavbu Dukovan, které naši energetickou nezávislost ještě posílí a historicky plníme poprvé dvě procenta HDP na obranu, tedy závazek vůči NATO.

Zároveň se podařilo zkrotit tempo zadlužování státu a nastavit aspoň částečnou a rozumnou konsolidaci veřejných financí. A i přes krize jsme udrželi funkční veřejné služby a zemi, která se nerozpadla pod tlakem strachu a populismu. A těchto dobrých výsledků jsme dosáhli i díky sérii nepopulárních řešení, která krátkodobě bolela, ale dlouhodobě přinesla stabilitu a prosperitu.

A teď po těch čtyřech letech přichází populistická a troufnu si říct i extremistická vláda, která už si brousí chutě na to, jak to zase rozjede, rozhází úspory za krátkodobé dárečky, roztočí inflaci a vydrancuje státní pokladnu. Osobně jsem velmi zvědav, jak Motoristé slibující vyrovnaný rozpočet, budou tato roztáčející se kola zadlužování hlídat. Beru vaše vyjádření vážně a těším se na vyrovnaný rozpočet za čtyři roky.

Mimo hrozeb ekonomických přináší nově nastupující vláda ale i hrozby bezpečnostní. To je pro mě ještě důležitější. Vážení občané, nastupuje nám vláda, která se bojí pojmenovat, že Rusko napadlo Ukrajinu a že v tomto sporu je Rusko agresorem a jednoznačným zlem. Když se jediný její ministr, můj skoro jmenovec Zůna, odvážil říct, že Česká republika podporuje napadenou Ukrajinu a její národ, SPD ho pak nedůstojně a potupně vláčela po chodbách Sněmovny a nutila kývat na noty z Kremlu. Na tiskové konferenci pak nemohl říct vůbec nic. Ministr obrany, který si nedokáže ubránit ani vlastní názor, vlastní hodnoty, jak bude bránit naši zemi, pokud se ocitne v ohrožení. Bude si ho pak takto vláčet přímo ruský režim, zatímco čeští občané budou jen nevěřícně přihlížet, jak padáme do sféry ruského vlivu a že se ocitají nikoli v nové, ale ve skutečné totalitě, z níž jsme si tak bolestně budovali cestu ven. Musím vám říct - a já jsem se styděl, když ministr obrany Zůna popřel svá vlastní slova a styděl jsem se o to víc, když řadový poslanec Turek byl schopen před rozbombardovaným panelákem v Kyjevě, kde zahynulo několik desítek osob a několik dalších desítek bylo zraněno, tak on byl schopný postavit se před místo této tragédie a před lidi, kteří každodenně bojují o přežití a svou nezávislost, tak před tyto hrdiny, před ukrajinský lid se postavil a jménem českého národa odrecitoval ruskou propagandu o tom, že konflikt zapříčinilo rozšiřování NATO. Tedy něco, čemu dle slov ministra Macinky věří v Česku jen pár pošuků. Tak škoda, že jednoho takového pošuka vzal na výlet s sebou.

Očividně si musíme dát faktografické historické okénko i pro těch pár, slovy pana ministry Macinky pošuků v našich řadách. Žádný závazek, ani dohoda o nerozšiřování NATO nikdy nevznikla. Naopak princip otevřených dveří je zakotven přímo v zakládající smlouvě NATO a rozhodují členské státy o tom, kdo vstoupí. Z jakého titulu jste si, nepřítomný poslanče Turku prostřednictvím předsedajícího, dovolil zahanbit českou veřejnost, naši zemi a její lidskoprávní hodnoty, které byly a jsou naší výkladní skříní od dob prezidenta Václava Havla? Vy jste, prostřednictvím předsedajícího, pošpinil důstojnost a dobré jméno České republiky. Z jakého titulu jste tam vůbec jel? Kde jsou ta slova o střídmosti a šetření? Když na Slovensko předseda Sněmovny Okamura létá letadlem, na Slovensko, kam například naše bývalá předsedkyně Markéta Pekarová Adamová a současní opoziční poslanci jeli vlakem. Holt, jak tomu v těch vašich adorovaných totalitních režimech už bývá, všichni jsou si rovni, ale někteří, ti jsou si ještě rovnější.

Pro úplný přehled si dovolím tady odrecitovat reakci nastupujícího premiéra, který je plně odpovědný za svou vládu, tak jak reagoval na popření faktu, že Rusko je agresor, jak reagoval na relevantní dotazy a obavy české veřejnosti ohledně kauz vlastních ministrů, předsedy Sněmovny i ohledně kauz svých vlastních. Cituji: (Naprosté ticho.) Konec citace. Ano, tak to bylo ono, absolutní ticho. Dokážete, pane předsedo vlády, prozatím bez důvěry, alespoň dnes se před nás a český národ postavit a říct nám na rovinu: budete bránit bezpečnost České republiky i prostřednictvím podpory napadené země, nebo jste na straně totalitního Ruska? Na straně zájmu české národní bezpečnosti nebo pouze na straně vlastního populismu? Asi dokážu přežít, že opakovaně lžete, že čerpáte, ale nedokážu se smířit s tím, že naši zemi bezprostředně ohrožujete a zatahujete ji společně se svými kolegy pod vliv dezinformací a alternativního světa. Tímhle tempem budeme brzy zpochybňovat, že země je kulatá. Ostatně to někteří voliči koalice i koaliční poslanci dělají už nyní.

Kauzy předsedy vlády už snad shrnu jen telegraficky, protože jsou nám notoricky známé už celou jeho politickou kariéru. Jeho dotační podvody, čapí hnízdo, podrývání nezávislosti veřejných médií, čistky na úřadech, zaklekávání pravomocnými rozsudky, potvrzené lhaní. A co je snad nejhorší? Zatahování rodiny do špinavého čerpání dotací. To, že premiér země nemá žádné morální hodnoty, je smutné. Respektovat zákony této země by však mělo být alespoň nutné minimum.

To vše, ale i mnohé další jsou důvody, proč já této vládě svou důvěru rozhodně dát nemohu a v souladu se svým svědomím a mandátem svěřenými voliči se dnes vyslovím proti důvěře vlády. Ty mnohé další důvody jsou například avizované kroky, které nepříteli usnadní kybernetické a hybridní útoky, kroky, které usnadní šíření ruské propagandy či absence závazků v programovém prohlášení ohledně dodržování závazků k postupnému navýšení výdajů na obranu do výše pěti procent HDP, což je ostatně i jeden z dalších nebo je to jedna z dalších priorit TOP 09. Vyslovím se tedy proti důvěře této vlády.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní tedy jenom zareaguji na opakované dotazy tedy poslanců. Ano, od 14 do 15 hodin bude pauza, protože musí zasednout organizační výbor a tímto upozorňuji i členy organizačního výboru, aby se pokud možno ihned po vyhlášení pauzy, ve 14.05 začneme organizační výbor. Takže ano, bude pauza, hodinová pauza.

Tak teď tedy vystoupí pan poslanec Jan Bureš a připraví se pan poslanec Robert Teleky.

 

Poslanec Jan Bureš: Já vám do toho, pane předsedo, nechci kecat, ale jestli dobře vidím, tak je tam jedna faktická. Nemá náhodou přednost přede mnou?

 

Předseda PSP Tomio Okamura: To jsme se dohodli, že ta je stažena, takže já jsem to akorát... Tak prosím.

 

Poslanec Jan Bureš: OK, dobře, tak děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, stojím tu dnes jako poslanec Občanské demokratické strany v okamžiku, který je pro každou vládu klíčový. Hlasování o důvěře vlády není formální razítko, je to verdikt. Dnes nerozhodujeme jen o personálním složení vlády, ale o tom, zda Česká republika zůstane moderní a kompetentní zemí nebo se vydá cestou politického amatérismu, popírání reality a laciného populismu. Důvěra se neuděluje za sliby, důvěra se dává za výsledky. A já chci hned na úvod říct jasně, v oblasti životního prostředí a energetiky, tedy v tématech, kde se dnes láme ekonomická budoucnost naší země, tato vláda reálné výsledky neplánuje.

Má jen hesla, výkřiky a nebezpečný hazard. Vláda ve svém programovém prohlášení tvrdí, že chce konec ideologií. Realita je ale taková, že pouze vyměnila jednu ideologii za druhou. Ta vaše nová ideologie je postavena na popírání fyzikálních zákonů, na pohrdání daty a na systematickém rozkladu odborného zázemí státu. Symbolem tohoto přístupu je současný ministr životního prostředí, člověk, který veřejně zlehčuje vědecký konsenzus, tvrdí, že vliv člověka na klima je někde za desetinou čárkou, a prohlašuje, že klimatická krize skončila.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, klima se neřídí tiskovou konferencí, klima se neptá na politický názor. ODS nikdy netvrdila, že klimatická politika má být náboženstvím, ale vždycky jsme respektovali, že fyzika a chemie se nedají přehlasovat usnesením vlády. Ministr životního prostředí nemá být influencer ani komentátor na sociálních sítích. Má to být správce a manažer. Tento diletantismus má bohužel konkrétní a hmatatelné dopady. Váš plán, realizovaný koneckonců, zrušit sekci ochrany klimatu a další odborné útvary na ministerstvu, není žádnou úspornou reformou. Je to vědomá demontáž státu, protože stát bez odbornosti je stát bez kompasu. A pokud nemáte experty, nemůžete v Bruselu vyjednávat. Můžete se jen hádat. A kdo nevyjednává, ten nakonec jen zaplatí účet. A ten účet ale nezaplatíte vy, paní a páni ministři, zaplatí ho naše obce, naše firmy a naše domácnosti.

Stejný chaos vidíme i v energetice. Slibujete všechno všem. Uhlí i jádro, nízké ceny i rozpočtovou odpovědnost, suverenitu i porušování pravidel. Jenže energetika není marketingový leták. Energetika je fyzika a dlouhodobá investice. ODS vždy prosazovala jasnou a srozumitelnou strategii - jádro jako základ energetické bezpečnosti, realistický rozvoj obnovitelných zdrojů a sociálně únosný útlum uhlí. Vy naproti tomu slibujete, že budete proti Green Dealu, ale neříkáte, čím ho nahradíte. Odmítat plán bez náhrady není odvaha. Je to chaos. A výsledkem vaší politiky bude nejistota - nejistota pro teplárny, které neví, z čeho budou vyrábět teplo, nejistota pro průmysl, který neví, zda bude konkurenceschopný, a hlavně nejistota pro lidi, kteří se bojí o své účty. Tvrdíte, že budujete jádro, ale chybí vám sítě a harmonogramy. Takhle se stát neřídí, takhle se stát rozkládá.

Třetí oblastí, kde vaše vláda selhává, je ochrana naší krajiny. Váš záměr opustit princip bezzásahovosti v národních parcích a vytěžit z krajiny maximum, není návratem k rozumu. Je to návrat k motorové pile. ODS je konzervativní strana a konzervativec ví, že půda, voda a les nejsou nekonečné zdroje. Konzervativec chrání to, co má hodnotu, a také chce, aby to předal dalším generacím. To nejcennější se nevyužívá, to se chrání. Vy se tváříte jako ochránci venkova, ale ve skutečnosti jdete na ruku úzkým zájmovým skupinám, které chtějí z krajiny vytěžit okamžitý zisk bez ohledu na budoucnost. A kdo dnes ničí krajinu, okrádá vlastní děti. Ochrana životního prostředí se nedělá ideologickými poučkami z pražských kanceláří. Dělá se ve spolupráci se starosty, sedláky, ale i odborníky. A právě toto partnerství vaše vláda podkopává.

Dovolte mi poslední poznámku k vaší evropské politice. Neustálé vymezování se a křik není projevem síly. Je to přiznání slabosti. Silná země vyjednává, tvoří koalice a ovlivňuje pravidla od stolu. Slabá země jen porušuje dohody a pak se diví, že jí nikdo neposlouchá. Izolace nikdy nikomu nezlevnila energie a ODS vždy hájila české zájmy v Evropě. A vy nás svou politikou tlačíte na okraj.

Vážené kolegyně a kolegové, ODS nabízí něco, co této vládě chybí: odbornost místo ideologie, řízení místo chaosu a odpovědnost místo výmluv. Nechceme zelený aktivismus, ale také odmítáme váš zelený nihilismus. Vláda, která rozbíjí odborné kapacity, pohrdá institucemi a nahrazuje řešení konfliktem, si důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží. Česká republika potřebuje kompetenci a klidnou sílu, ne hlasitá gesta a marketing. Z těchto důvodů vládě Andreje Babiše důvěru nevyslovím. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Róberta Telekiho a připraví se poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Róbert Teleky: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, budu mluvit o tom, čemu jsem se v minulém volební období nejvíce věnoval. Vládní prohlášení v oblasti energetiky slibuje spoustu opatření a změn a celá řada z nich je pozitivních. Bohužel, až příliš často se jedná o pouhá obecná prohlášení bez alespoň náznaku konkrétních opatření. A pokud ano, tak zcela opomíjí zmiňovat i negativa těchto opatření, a tou je otázka financí a tedy, kdo tato opatření zaplatí, respektive jaké to bude mít dopady.

V oblasti energetické legislativy v posledních letech existovala věcná spolupráce napříč politickým spektrem. Zákony jako lex OZE, a lex plyn byly přijímány s cílem posílit bezpečnost dodávek, stabilitu soustavy a umožnit rozumný rozvoj moderních zdrojů. Tam, kde i nynější vláda bude přicházet s odborně podloženými návrhy, bude mít naši podporu. Totéž platí pro investice do přenosové a distribuční soustavy. Stejně tak platí, že obnovitelné zdroje mají své místo v energetickém mixu, ale tehdy, pokud jsou rozvíjeny rozumně, v souladu s možností sítě a za současných investic do akumulace a řízení soustavy. Ideologický přístup k OZE je stejně škodlivý jako jejich odmítání.

Kvituji také zřízení místa zmocněnce pro technické vzdělávání na MPO. V oblasti jaderné energetiky zatím existuje určitá kontinuita napříč vládami. Minulá vláda podepsala smlouvu na výstavbu nového bloku v Dukovanech, současná vláda deklaruje pokračování nejen v Dukovanech, ale také přípravu dalších bloků v Temelíně. Za důležité považuji i to, že vláda plánuje do případné soutěže na Temelín přizvat kromě korejského KHNP také americké a francouzské dodavatele Westinghouse a EDF, a že současně zůstává jasné vyloučení ruského Rosatomu z bezpečnostních důvodů. To je realistický kompromis mezi energetickou bezpečností, geopolitikou a ekonomickými zájmy.

Za klíčové považuji také podporu vývoje malých modulárních reaktorů. Pokud má Česká republika udržet know-how, průmyslovou kapacitu a technologickou suverenitu, musí být aktivní v přípravě legislativy, výzkumu i zapojení českého průmyslu.

Cena energie. Opakovaně zaznívají sliby o zlevňování energií prostřednictvím státních zásahů, například převzetí poplatků POZE státem. Buďme korektní vůči veřejnosti. Tímto krokem se energie reálně nezlevní. Náklady se pouze přesunou z faktur do státního rozpočtu, a pokud to platí stát, platí to daňoví poplatníci. Navíc tento mechanismus u domácností zvýhodňuje ty, kteří spotřebovávají nejvíce, typicky bohatší domácnost. To není sociálně spravedlivé, ani rozpočtově odpovědné řešení. To není sociální politika, to je regresivní dotace. U energeticky náročného průmyslu může cílená podpora dávat smysl z hlediska konkurenceschopnosti, ale plošné kompenzace pro všechny jsou dlouhodobě neudržitelné.

Minulá vláda vytvořila prostor v Modernizačním fondu na podporu rozvoje a obnovy energetické infrastruktury, na kterou jsou kladeny obrovské nároky, a bude tedy v následujících letech vyžadovat masivní investice. Díky tomu na to může současná vláda navázat a dále objem prostředků v komponentě ELEGRID navyšovat. Nicméně není reálné slibovat snížení regulovaných plateb, jelikož efekt investičních dotací je na rozdíl od provozních dotací, jako je POZE, dlouhodobý.

Jediná rychlá a reálná cesta ke snížení cen je snížení DPH, tak jak je tomu v řadě jiných zemí. Tento návrh ale v programovém prohlášení není.

ETS. Politicky se lze vymezovat proti systému emisních povolenek, ale tvrdit, že Česká republika prostě nebude ETS 2 implementovat, není realistická politika. Vymezování se vůči emisním povolenkám je sice pro voliče líbivé, ale zcela zde chybí plán, jak to chce vládní koalice udělat. Navíc je zřejmé, že k tomu bude třeba dojednat dohodu v Bruselu. A vzhledem k postojům a vyjádřením minimálně části vládní koalice směrem ke spolupráci a efektivnímu dialogu s Evropskou unií nelze očekávat, že by taková jednání mohla být úspěšná

Vládní prohlášení zde také zcela opomíjí, jaká rizika nedohoda s Bruselem znamená, ať již jde o sankce nebo případné pozastavení dotace, se kterým vláda počítá například v modernizačním fondu.

Nelze také nezmínit, že plán na zavedení EU ETS 2 byl součástí evropského balíčku Fit for 55, který Andrej Babiš a jeho vláda na zasedání Evropské rady v prosinci 2019 podpořili. Pokud by k tomu nedošlo, možná jsme ani tuto problematiku nemuseli řešit. A stejně tak je to s takzvaným Green Dealem, jelikož zmiňovaný balíček Fit for 55, který podpořila vláda Andreje Babiše v prosinci 2019, jednoznačně vytyčil cíl dosažení klimatické neutrality v roce 2050 a byl základním kamenem takzvaného Green Dealu.

Odpovědná politika má spočívat ve vyjednávání úprav, kompenzaci a ochraně zranitelných skupin, ne ve vytváření iluze, že evropské závazky neexistují.

ČEZ. Myšlenka silnější státní kontroly nad strategickou firmou je pochopitelná, ale návrh, aby si ČEZ na sebe vzal dluh v řádu stovek miliard korun na výkup minoritních akcionářů, je ekonomicky vysoce rizikový. Výsledek může být přesně opačný, než je deklarovaný cíl. To je plán, který ekonomicky nevychází. Prodávat elektřinu pod tržní cenu bude muset někdo zaplatit. A kdo to bude? Stát formou dotace nebo půjčky, a tedy znovu daňový poplatník? Nebo ČEZ či jeho část? A jak pak získá potřebné finance na rozvoj distribuční sítě, výstavbu jádra a další aktivity? Ty nejen že jsou potřeba, ale předložené vládní prohlášení s nimi počítá. Je pak jen otázka, jak rychle peníze dojdou, respektive jak draze si pak bude stát nebo ČEZ muset půjčovat a kdy to pak někdo splatí. A také nelze opomenout, že každý rozumný výrobce prodává postupně svůj objem vyrobené energie dopředu na několik let, a to platí samozřejmě i pro ČEZ. Nelze také opomenout fakt, že výroba ČEZ nepokryje všechny potřeby České republiky, to znamená, stejně bude třeba přikupovat elektřinu i od jiných subjektů, a to již zcela jistě za tržní ceny.

A jak vlastně vláda plánuje dosažení ovládnutí výroby ČEZ? Pokud by své akcie skutečně vykupoval ČEZ a ještě navíc by měl snížit své výnosy z prodeje vyrobené energie, tak to povede k jeho obrovskému zadlužení a tedy i snížení jeho hodnoty. Případné stažení akcií ČEZ jako potenciální součást plánu vlády je i velmi negativní signál pro pražskou burzu a výrazně by snížil atraktivitu pro investory. A jedním z cílů hospodářské politiky České republiky by mělo být naopak posílení kapitálového trhu a dosažení vyšší atraktivity pražské burzy a českých firem.

Kapacitní mechanismy a podpora pro flexibilní zdroje je při racionálním pohledu také správný krok. Pokud nechceme zásadně omezit energetickou bezpečnost, je nutné mít možnost podpořit výstavbu flexibilních zdrojů a po přechodnou dobu udržet provoz uhelných zdrojů. Třeba na tuto možnost nedojde, ale pokud nechceme hazardovat, je třeba tuto možnost mít.

Ale opět zde bude třeba dohoda v Bruselu a současná vláda se ke spolupráci a dialogu s Evropskou unií nestaví čelem. Navíc opět chybí informace o tom, že tato opatření s sebou nesou náklady, které nejsou a nebudou zanedbatelná.

Co skutečně může dlouhodobě zlevnit energii? Energie se dlouhodobě nezlevňují dotacemi, zlevňují se pouze snížením nákladů v systému. Investice do sítí a řízení soustavy, chytré připojování nových zdrojů, dlouhodobé kontrakty na dodávky elektřiny pro veřejný sektor, cílená sociální pomoc místo plošných kompenzací.

Jsme připraveni spolupracovat tam, kde vláda přichází s odborně podloženými a dlouhodobě udržitelnými návrhy v oblasti sítí, stability soustavy, rozumného rozvoje, OZE, jádra i bezpečnosti dodávek, ale nemůžeme podporovat návrhy, které pouze přesouvají náklady do státního rozpočtu, vytvářejí falešná očekávání a nejsou ekonomicky poctivé. Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych tedy požádal o vystoupení pana poslance Jiřího Pospíšila a připraví se pan poslanec Hayato Okamura. Tak, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Dámy a pánové, dobrý den. Já ve svém vystoupení jako řadový poslanec se chci věnovat konkrétní části vládního prohlášení, tématu, kterému se věnuji celý profesní život, tématu justice a práva. To obecné zhodnocení situace vlády udělali moji kolegové předřečníci. Ale já si myslím, že je dobré, abychom opravdu pozornost věnovali nejen aktuálním politickým problémům, nejen těm klíčovým problémům, které jsou spojeny se současnou politickou situací a s vládou, ale abychom opravdu analyzovali podrobněji ten text vládního prohlášení.

Zkrátka a dobře, vládní prohlášení nemá být a není pouze nějaký papír, nějaké slohové cvičení, ale je to dokument, který přispívá obecně k transparentnosti každé vlády v demokratickém právním státu, protože by měl umožňovat následnou kontrolu toho, nakolik vláda tento itinerář konkrétních závazků a slibů realizuje, anebo nikoliv. A pokud ten itinerář je příliš obecný, tak samozřejmě je pak možnost následné kontroly opozicí, občany a novináři obtížnější. Pokud je konkrétnější, tak samozřejmě ta kontrola je efektivnější.

Jak jsem řekl, mě zajímá oblast Práva a spravedlnosti. Těším se na práci v ústavně-právním výboru jako řadový člen a na tuto kapitolu svoji pozornost zaměřím.

Musím obecně říci, že jsem byl trochu zklamán, že tam jsou určité přísliby, náznaky, ale mnoho věcí v této kapitole je formulováno natolik obecně, že není zřejmé, jak to naplnění bude dosahováno, jakými prostředky, s jakými konkrétními cíli. Umožňuje to tak vytvářet široký prostor na to, aby, aniž by se cokoliv stalo, mohlo být následně to téma interpretováno, že bylo vládní prohlášení splněno. A to, jak už jsem řekl, není dobře.

Zkrátka a dobře, ono není na škodu, a jsme toho svědky třeba u našich sousedů v Německu, kde vládní prohlášení vzniká několik týdnů, na něm opravdu pracují odborné týmy, a kdy to je soubor, itinerář konkrétních opatření, která se mají uvést do praxe.

Tady sice vláda prohlášení udělala velmi rychle, chválila se za to, jak je velmi rychlá. Ale já osobně se domnívám, a za chvíli to uvedu právě na této kapitole Justice, že to zkrátka je na škodu. Že kdyby se ta ustanovení obecného charakteru více propracovala, tak bychom mohli i zde vést třeba věcnou debatu o tom, jak zkrátka přispět k efektivní a funkční justici v této zemi,

Právo a spravedlnost, ta kapitola začíná obecnými ustanoveními, což je asi logické, že chceme, že vláda chce zvýšit důvěru občanů ve stát, teď cituji, zmodernizujeme justici, zvýšíme její profesionalitu a důvěryhodnost a obnovíme přesvědčení, že zákony platí pro všechny stejně.

Tak já jsem velmi rád, že vláda spojuje termín svého působení na justici s termínem posilování důvěryhodnosti. To je samozřejmě velmi dobře. Občané by měli věřit v justiční orgány, měli by věřit ve spravedlnost ve své zemi. A budu doufat, že třeba prohlášení pana ministra zahraničních věcí na téma ústavní soudci je v tomto excesem, protože to není právě to posilování důvěryhodnosti, pokud představitel vlády řekne, že nevěří ústavním soudcům jenom proto, že je jmenuje pan prezident republiky.

Já plně respektuji, že každý v demokratickém právním státě má právo kritizovat rozsudky soudů, má právo vyjádřit na ně svůj názor, ale pokud zde nejsou žádné indicie, tak bychom nezávislost tak významných institucí, zvláště Ústavního soudu, neměli zpochybňovat. To potom tu důvěryhodnost justice jako takové neposílíme.

Jak jsem řekl, ta věta úvodníku začíná slovem zmodernizujeme justici. Přiznám se, že přesně nevím, kam tím vláda míří, co tedy chce dělat, kterým směrem půjde. Myslím si, že pro občany je důležité, jak justice funguje. Zda rozhoduje rychle a zda rozhoduje kvalitně. To jsou ta dvě základní kritéria, která občan očekává od justice, kterou si zkrátka a dobře platí. O délce soudního řízení v samotném textu není napsáno nic. A já si osobně myslím, že to je téma, které je permanentní, že se dařilo v posledních letech - ještě před 15 lety jsme tady prosazovali změny, které omezovaly soudní ping, pong a tak dále - takže se daří zkracovat délku soudního řízení. Ale já bych se rád dozvěděl, jestli tedy v tuto chvíli je současná vláda spokojena s tím, jak jsou dlouhá soudní řízení v naší zemi, anebo zda chce připravovat opatření, která mají ke zkrácení délky soudního řízení vést. Já osobně si myslím, že je prostor pro to novelou trestního řádu a případně občanského soudního řádu docílit omezení takzvaného soudního ping pongu, aby jednotlivé soudní instance v rámci odvolacích prostředků si neposílaly kauzy a zkrátka v určitou chvíli konečně rozhodly. Jsme toho svědky v mnoha kauzách, zvláště v oblasti trestního práva, kdy zkrátka ty kauzy dál trvají neúměrně dlouho, protože zkrátka a dobře soud radši alibisticky zruší a vrátí věc soudu první instance, než aby rozhodl s konečnou platností. Takže já prosím pana ministra, aby tohle téma neopomíjel - z mého pohledu důležité - protože délka soudního řízení je důležitým tématem pro ty, kteří justici platí, a spravedlnost, na kterou se čeká 5, 10 a 15 let zkrátka už není úplně spravedlností.

Takže to slovo zmodernizujeme justici je skvělé, ale jako občan, který očekává od justice rychlé a kvalitní rozhodnutí, nejsem si jistý, jestli toto slovo to přesně vystihuje. V úvodních pasážích jsou popsány věci, které se týkají trestního práva a zpřísnění některých ustanovení, týká se to například toho znovu zavést trestný čin neplacení výživného. No, já chci upozornit na to, že předchozí Sněmovna, a zdůrazňuji, nebyl jsem jejím členem, skoro všemi hlasy, tedy hlasy hlavní vládní strany, přijala novelu trestního zákoníku, která vedla k vypuštění toho, že neplacení výživného je trestným činem. Nevím, jestli teďko takováto změna a otočka bude ku prospěchu, k stabilitě trestního práva. Čekal bych třeba nějakou analýzu, vyhodnocení, ale pokud je novela účinná od 1. ledna a už teď je tady příslib jaksi do té novely zasahovat a upravovat ji, tak to zkrátka nějaké stabilitě a předvídatelnosti trestního práva příliš neprospívá. A zdůrazňuji, patřím mezi ty - a v době, kdy jsem byl před 15 lety ministr, tak jsem to podporoval - že neplacení výživného má být trestným činem. Má být dotyčný postihován. Dokonce jsme tehdy prosadili odebírání řidičských průkazů v téhle oblasti. Takže já to podporuji, pouze je to zase otočka u novely, která začala být platná před několika dny.

Takže moc prosím, pojďme se o tom ještě pobavit. Určitě to bude na ústavněprávním bodu téma, nakolik tady ta jistá disbalance a disstabilita trestního práva potom přináší rychlé a předvídatelné soudní rozhodování. Ta novela, která v létě byla přijata, já jsem ji v médiích kritizoval, byla nesena v duchu potřebujeme vyklidit věznice. Já jsem rád, že v textu vládního prohlášení tahle teze úplně není, protože cílem státu má být co nejnižší trestnost ve společnosti, co nejmenší počet trestných činů a ne co nejvíce prázdné věznice. Zkrátka prázdné věznice nemají být cíl jaksi politické reprezentace státu. My máme bojovat proti trestnosti, a to má být hlavním důvodem. Když budeme mít prázdné věznice a zmírníme sazby, lze pak čekat, že naopak nám trestná činnost narůstá.

Zajímavá je teze ve vládním prohlášení, která mluví o programech, které povedou k integraci vězňů do společnosti. Já osobně schvaluji, to je strašně důležité, protože vysoká recidiva v českých věznicích - 60 procent, která vede k přeplněnosti věznic, je dána hlavně tím, že s vězni se málo pracuje a po jejich propuštění zkrátka oni pokračují dál v trestné činnosti. Takže pokud vláda uvolní peníze v téhle oblasti, pokud vláda se bude věnovat, promiňte, programům, které zapojí propuštěného vězně do společnosti, tak se to dlouhodobě společnosti vyplatí a vrátí se. Zcela nerozumím úplně tezi - zvážíme snížení věku trestní odpovědnosti pachatelů trestné činnosti. Tak to je evergreen, který se v českém parlamentu řeší roky a roky. Pan ministr je zkušený politik, určitě jako poslanec u těch debat také byl, kdy část politiků podporuje 15 let, část 14, část 13. Já nevím, nevím, jestli tahle debata přinese nějakou efektivitu, zkvalitnění trestní represe z hlediska mladých lidí. Nevím, jestli to nebude trošku ztráta času. Ty debaty tady probíhaly a ostatně, když se přijímal trestní zákoník před mnoha lety, když jsem poprvé byl ministrem spravedlnosti a pan současný ministr myslím byl tedy poslancem, tak ta debata zde byla také vedena a zákoník byl přijat s určitou úpravou, která se potom měnila, a ten věk se zase posouval. Takže já to za sebe považuju trošku za ztrátu času se k tomu vracet. Bylo by třeba spíš se obecně bavit, jak snižovat trestnou činnost mládeže, jaké programy zavést, aby opravdu nám tady nenarůstala skupina dětí a mladých lidí, kteří jsou bohužel schopni páchat ty nejbrutálnější trestné činy. To bohužel dnes a denně vidíme.

Vládní prohlášení dále hovoří o nastavení pravidel nutné obrany. Opět říkám, to je téma, které ale justice už svými judikáty vyřešila. Takže jsem zvědav, s čím ministerstvo přijde, jakým směrem to chce posunout, ale připadá mi to, že to je téma, které dneska není aktuální. Téma nutné obrany bylo aktuální před několika lety, kdy zkrátka dostatečně nebylo respektováno právo občana chránit svůj domov, ale myslím si, že to dneska už tématem není. Ale uvidím, protože tady je obecná teze, uvidím, s čím ministerstvo přijde. Určitě se do té debaty rád zapojím. Přisypání peněz do Vězeňské služby a obecně administrativním pracovníkům soudu je určitě dobrá věc, to určitě jako opozice budeme - nebo TOP 09, za tu mu hovořit - budeme podporovat. To je evergreen, problém mnoho let a bez zaplacených administrativních pracovníků zkrátka soudy rozhodují pomaleji, protože čekáme delší dobu na vyhotovení rozsudku, a tak dále.

Co mě teda mrzí, a to tady chci zdůraznit, že považuju za určitý ústupek a rezignaci na téma, které jsem doufal, že vláda zvedne, je téma procesních předpisů. Vládní prohlášení hovoří o zmodernizování trestního řádu a občanského soudního řádu tak, aby odpovídaly potřebám 21. století a zajistily spravedlnost všem stranám. Co zajistí spravedlnost všem stranám, to tedy úplně nevím, pamatuji si na tezi - dneska už bohužel nebožtíka ministra Čermáka, který byl ministrem asi před 15 lety, byl to významný český advokát - a ten říkal: "U civilního soudu je vždycky jedna strana na konci nespokojena". Takže zajistit spravedlnost všem stranám - nevím, jestli to je možné zajistit všechno všem, ale dobře, říkám to s určitou nadsázkou. V každém případě jsem doufal, že vláda bude ambiciózní a bude chtít dokončit reformu velkých kodexů, které jsou zde ještě z doby komunismu. Před 15 lety jsme prosadili nový občanský zákoník, nový trestní zákoník, to znamená reformu hmotného práva a ty procesní předpisy už se tehdy nestihlo prosadit. Uplynulo 15 let a my tu stále máme občanský soudní řád a trestní řád z šedesátých let, mnohokrát novelizovaný desítkami novel. Mrzí mě, že zde není ambice prosadit nový trestní řád, případně nový občanský soudní řád. Myslím si, že by to bylo lepší než opět nějakými novelami tady ty mnohokrát vyspravované, vylepšované procesní předpisy opravovat. Takže tady to já považuji za problém, který jaksi holt opět bude odložen, holt to asi nakonec skončí tak, že budeme mít porevoluční moderní hmotné právo, jak občanské, tak trestní a holt procesní předpisy zůstanou z šedesátých let. Já to považuji, říkám tady, za škodu. Nechci tady zuřivě něco kritizovat, ale myslím si, že ta rezignace na to, na nové předpisy je zkrátka škoda v v tuto chvilku. Občanský zákoník přibližovat (?) potřebám digitální doby. No, opět je to taková obecná teze a vidíte, cituji exaktně, neuchyluji se k nějakým tedy politickým proklamacím, kde zkrátka není zřejmé, jakým směrem tedy jdeme.

Nedávno jsme slavili 10 let účinnosti občanského zákoníku. Odborná veřejnost se shodla na tom, že je dobře, že se před 12 lety přijal nový občanský zákoník, že ta situace v oblasti civilního práva se jednoznačně vylepšila a že zásahy do něj, pokud možno mají být jenom, když se prokáže nutnost zásahu a že ten zákon má být hlavně interpretován stabilní judikaturou. Takže jsem zvědav, co bude znamenat přiblížení digitální době, jestli je to teda nějaká novela nebo interpretace, uvidíme, ale opět říkám, je to obecná teze, s kterou je a není možné souhlasit. A je škoda, že vládní prohlášení tohle téma nepostihuje podrobněji.

Zavedeme povinné průběžné vzdělávání soudců. Tak to je téma, kdy já tady s panem ministrem budu souhlasit. Jenom upozorňuji na to, že velmi bude specifické najít řešení, které u Ústavního soudu uspěje. Poukazuji na ministra Bureše, před 20 kolika lety ministr spravedlnosti, který udělal reformu povinného vzdělávání soudců a státních zástupců a Ústavní soud ji tehdy zrušil. Je to možné, ale upozorňuji na to, že bylo dobře najít takové řešení, které zkrátka potom obstojí tak, aby ta práce nebyla zbytečná.

Budeme vymáhat vzniklou škodu rozhodováním soudců při porušení jejich povinnosti. Tak ano, ale upozornil na to, že klíčové je realizovat změny v oblasti kárného řízení. Bez toho tady ten bod týkající se náhrady škody soudci, kteří poruší svoji povinnost, nebude možný.

Téma, které považuju za mimořádně výbušné a kde teda zvedám prst, protože není zřejmé, na co zde je naráženo, je věta, která zní: zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory a veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná. Tak svoboda projevu je nedotknutelná, ale já teda se omlouvám, milá vládo, nevím o tom, že by v České republice docházelo k zneužívání státní moci vůči občanům za jejich názory. To znamená, že byly porušovány zákony platné v této zemi a že by někdo byl nějakým způsobem nezákonně trestán za svoje názory. Nejsme putinovské Rusko. To slovo je velmi silné, pokud tím tady je myšlena debata o verbálních trestných činech v platném trestním zákoníku, tak tu debatu samozřejmě je možné vést.

Když se trestní zákoník přijímal za mého působení, tak byla vedena debata o tom, jakou podobu, v jaké šíři mají být v něm i verbální trestné činy. Ale zkrátka a dobře, pokud policie, justice postupuje podle platného trestního zákoníku, tak se nám trestní zákoník nebo někomu se nemusí líbit, ale není to zneužívání státní moci. Postupuje se podle platného zákona. Takže tady mně to připadá jako velmi silné slovo, výbušné slovo a připadá mi to, že pro to nejsou důvody.

Pan ministr ve svém vystoupení zmínil další témata, která nejsou ve vládním prohlášení. Nevím tedy, jakou váhu je jim možné přisuzovat, ale já je zde zmíním a okomentuji. To je, za prvé, reforma soudů, omezení počtu okresních soudů. Určitě to je myšlenka správným směrem, která pokud povede k posílení specializace jednotlivých soudců na okresních soudech, je škoda ale, že tohle téma, které je tak fatální a klíčové, není v samotném vládní prohlášení. Možná, že tedy je chybou nejprve napsat vládní prohlášení a pak hledat jednotlivé ministry. Kdyby ti ministři své myšlenky napsali do vládního prohlášení, bylo by to takto zřejmé a bylo by možné pak následně kontrolovat, co tedy v té své kapitole dělají.

Takže já teď nevím, jakou závaznost prohlášení pana ministra mají. Budu rád, když se o té reformě budeme bavit, protože určitě omezení okresních soudů, kde je 1, 2, 3, do 10 soudců, má svou logiku, ale ve vládním prohlášení to zkrátka není.

Stejně jako ve vládním prohlášení chybí téma digitalizace. Pan ministr to zmínil ve svém vystoupení zde. Téma e-spisu se řeší už 20 let. Za 20 let se bohužel tohle téma příliš daleko neposunulo. Před 20 lety jsme připravili první možnosti podávání elektronickou formou a e-spis se tedy začal obecně diskutovat. Dodneška není. To je dlouhodobé téma. Za to určitě nemůže jeden předchozí ministr. Jak tady byl zmiňováno, nemám důvod to hájit, ale je to téma, kde na to rezignovali ministři v posledních 15 letech. Když se to ministrovi podaří, určitě to bude průlomová a velmi důležitá věc.

Dámy a pánové, ve svém nekonfliktním věcném projevu jsem se snažil poukázat na to, že to vládní prohlášení mohlo být připraveno podrobněji a lépe s odkazem i na priority jednotlivých ministrů. Bohužel tomu tak není. Aspoň v kapitole, o které jsem já hovořil, takže to vládní prohlášení je spíše obecná deklarace než dokument, podle kterého bychom následně mohli my a veřejnost vládu kontrolovat.

V každém případě já se těším na práci, jsem připraven pracovat jako řadový poslanec, mám z toho radost a doufám, že třeba u té justice provedeme(?) opravdu věcnou debatu, protože justice má být nadstranická a ty změny, které se provádějí, mají přežít jedno volební období. Hezký den. (Potlesk poslanců z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. Na řadě a k pultíku poprosím pana Hayata Okamuru. Připraví se Václav Pláteník. Faktické poznámky nejsou žádné. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážené kolegyně, vážení kolegové, ctěná vládo. Děkuji zvláště panu ministrovi zahraničních věcí, že přišel, protože jako člen zahraničního výboru chci mluvit hlavně k této agendě. Nechci opakovat to, co tady zaznívá opakovaně u řady kolegů napříč stranami.

Chci vám všem připomenout s pokorou, že žijeme ve svobodě a v demokracii, což jsou skutečnosti historicky i v současnosti velmi, velmi vzácné a nesamozřejmé. I když není v tom textu vládním přímo zmínka o podpoře perzekuovaných nedemokratickými režimy, o podpoře lidí nespravedlivě utiskovaných kvůli své náboženské víře, upřímně věřím tomu, že tato agenda nebude opomenuta, že pan ministr zahraničních věcí Macinka spolu se svým týmem bude na tyto věci pamatovat.

Chci za všechny připomenout těch přibližně 1000 nespravedlivě uvězněných politických vězňů v současném Bělorusku. Máme čerstvý příklad, jak šikovně vedené vyjednávání, bylo to vyjednávání ze strany administrativy pana prezidenta Trumpa, může vést k velmi konkrétnímu výsledku. Bylo to propuštění takové středně velké skupiny politických vězňů před několika týdny, včetně nositele Nobelovy ceny míru Alese Bjaljackého, Marie Kolesnikové, vůdčího představitele běloruské křesťanské demokracie Pavla Sevjarince, na něhož manželka a malý synáček čekali asi šest let, než ho z toho vězení propustili.

Samozřejmě diplomacie má různé aspekty. Ekonomický. Jistě se oprávněně řídí i zájmem především naší země a obyvatel naší země. Přesto věřím, že nová vláda, pan ministr zahraničních věcí, pan premiér a další její členky a členové nezapomenou na to, že třeba v Číně trpí celé velké komunity. Jsou to Tibeťané, jsou to Ujgurové, o kterých existují věrohodná svědectví, že konají pod dozorem otrockou práci v tamních továrnách a i tyto výrobky z takovýchto továren se pak vyvážejí do zahraničí.

Jsou to hongkongští demokraté. V Hongkongu byl nedávno přední představitel tamního mírumilovného nenásilného prodemokratického hnutí Jimmy Lai, v předchozím životě úspěšný mediální magnát, odsouzen ve svém vyšším věku de facto k doživotnímu vězení. Nezapomínejme na tyto lidi. Nestojí to prakticky žádné peníze, je to věc spíš naší vůle a vytrvalosti.

Chci připomenout, že stejně jako v minulém volebním období chceme ustavit v naší Sněmovně napříč všemi politickými stranami například skupinu přátelství svobodného Běloruska.

Samozřejmě jsou to často spíše deklarace. Ale i to slovní ujištění, i ta deklarace od nás, kteří máme to privilegium žít ve svobodě a v demokracii, má pro ty nespravedlivě uvězněné politické vězně a hlavně jejich rodinné příslušníky, jejich manželky, děti, rodiče velký symbolický význam.

Potom chci taky zdvořile poprosit především pana ministra zahraničních věcí Macinku, aby ve své službě dobře pamatoval na důstojné postavení a podporu našich diplomatů. V běžném veřejném mínění si možná mnozí představují, že diplomat je někdo, kdo bere nezaslouženě vysoký plat a přitom vede život na vysoké noze na nějakých recepcích a podobně.

Já jsem si dal v minulém volebním období jako člen zahraničního výboru tu práci, že jsem se osobně setkal s několika desítkami našich diplomatek a diplomatů, abych se jich na jejich životní a pracovní podmínky podrobně vyptal. A vyšlo najevo, že je to nesnadný život. Tady možná pan ministr Vojtěch o tom ví sám ze své zkušenosti víc.

Dám jeden jednoduchý příklad. Když někdo má jako diplomat rodinu a vycestuje třeba na ambasádu, na naše zastoupení s dětmi, tak ty děti chodí do nějaké zahraniční nebo mezinárodní školy tři nebo čtyři roky a potom je zase ten chlapec, to děvče vytrženo z toho kolektivu, vrací se do Česka nebo se zase s tatínkem nebo s maminkou stěhuje do nějaké úplně jiné země, na nějaký úplně jiný kontinent a takhle se to několikrát opakuje. Takže potom se třeba stává, že ten mladý člověk je vykořeněný, že vlastně nemá kamarády, kamarádky, jako mají naši mladí teenageři na celý život ze školy, kam měl možnost chodit třeba až do maturity.

Nakonec za třetí chci ještě zmínit něco, co je možná základní a zásadní. Samozřejmě vládní program zmiňuje Evropskou unii. V širším a hlubším takovém historickém smyslu je to ten evropský mírový projekt.

Připomeňme si jeho kořeny. Tento jedinečný projekt, skutečně jedinečný v celých lidských dějinách vznikl z konkrétní nesmírně bolestné zkušenosti druhé světové války. Ti otcové, zakladatelé - za všechny bych jmenoval alespoň Roberta Schumana z Francie, který měl ovšem smíšenou francouzsko-německou identitu, Konrada Adenauera, poválečného západoněmeckého kancléře, a Alcide De Gasperiho, což byl Ital, který ale v mládí studoval německy ještě jako rakousko-uherský občan. To byli lidé, kteří na vlastní kůži spolu s miliony dalších zažili tu katastrofu v jejich generaci vlastně dvou světových válek. A to přispělo k tomu, že se lidé z těchto historicky spíše znepřátelených národů rozhodli, že budou spolupracovat, že si, i když to bylo osobně velmi těžké, odpustí ty křivdy, ty zločiny, ta úmrtí v rodinách, že budou usilovat o usmíření a o spolupráci, aby se taková velká válka v Evropě, zejména mezi Německem a Francií, už nikdy nevrátila.

Takže když vyjadřujeme takovou tu rezervovanost vůči Evropské unii, aby nám nějak nepatřičně neubylo z těch našich národních práv, naší suverenity a podobně, je to určitě oprávněná politická diskuse. Můžeme o tom diskutovat, ale nikdy nezapomeňme na to, nikdy nezapomeňme na to, že by bylo tragédií, kdybychom nějakými nepromyšlenými dílčími kroky přispěli k tomu, že ta Evropská unie přestane existovat, že ten celý jedinečný mírový projekt nakonec padne. Na to by určitě náš desetimilionový národ doplatil. Takže mysleme nejenom na naši současnost, ale i na budoucnost. Na to, v čem budou žít naše děti, naše vnoučata a další a další generace, a hlídejme si tento evropský mírový projekt. A mějme toto poněkud na paměti při všech těch takových často velmi technických vyjednáváních na evropské úrovni, že toto je ten cíl, toto je ten smysl všeho toho, co se často jakoby rozpadá v takových těch technicistních drobnostech.

Takže moc a moc děkuji za pozornost. Panu ministrovi zahraničních věcí přeju opravdu z celého srdce úspěch v jeho poslání, stejně tak panu premiérovi. A jako opoziční poslanec v naší parlamentní demokracii samozřejmě budu hlasovat proti důvěře vaší vládě, ale zároveň jsem připravený konstruktivně spolupracovat na všem, co bude sloužit našim občanům.

Ještě jednou vám děkuji za pozornost. Děkuji. (Potlesk zprava. Poslanec H. Okamura podává ruku některým ministrům.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. A poprosím k řečnickému pultíku Václava Pláteníka s tím, že jenom připomínám, že ve 14 hodin bude vyhlášená pauza do 15.00, a připomínám také členům organizačního výboru, že schůze organizačního výboru se bude konat pět minut poté, to znamená ve 14.05 v obvyklé místnosti. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju mockrát. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, na někoho muselo vyjít to, že bude mluvit těsně před tou pauzou, tak se všem dopředu omlouvám, asi to nevměstnám do těch zbývajících čtyřech minut a přijdu sem ještě jednou.

Ale chtěl bych využít této situace, že tady jsem, a začít možná trochu neobvykle. Já bych chtěl pogratulovat té nové vládě. Je jisté, že nehledě na to, jak vážné věci tady dneska zaznívají, jak vážné věci zazněly v uplynulých týdnech, co bylo publikováno o programovém prohlášení, o členech vlády nebo o jejich zmocněncích, tato vláda díky početní většině nepochybně dneska nebo případně nejpozději v pátek, to záleží, kolikrát se ještě přihlásí Zdeněk Hřib, získá důvěru Poslanecké sněmovny.

Všichni jsme viděli při volbě předsedy Poslanecké sněmovny a několikrát včera při tom jeho opětovném potvrzení ve funkci, že ta početní většina, kterou aktuální koalice ve Sněmovně drží, pardon, zatím drží, je loajální, disciplinovaná, nehledě na svědomí, vzájemně vázaná paktem o nevydání se trestní odpovědnosti, koupena křesly a posty.

Loajalita v rámci této nové koalice je zjevně tak vysoká, že by se dalo říct, že se řídíte heslem, že pořádek musí být, vy to znáte z němčiny - Ordnung muss sein, jak se brzo začne říkat asi na Ministerstvu životního prostředí.

Sám se přiznám, že jsem poslední měsíc možná trochu byl zmatený, jestli té nové vládě nekřivdím, protože přicházely nejrůznější zprávy o tom, že ta vláda vlastně vypadá velmi proevropsky, jakoby přicházela další proevropská, proatlantická vláda.

Jenom si to shrňme, než mě pan předsedající přeruší. Stíhačky F-35 budeme kupovat. Muniční iniciativa bude pokračovat, přestože trošičku švejkujeme, abychom našim partnerům dali dostatečně najevo, že tedy skutečně jsme Češi. Rádi se zapojíme, ale nedáme do toho ani korunu. Referendum o EU a NATO, věc, před kterou jsme vážně varovali, aby k ní nemohlo dojít, vlastně existenciální otázka SPD, která na tom vznikla, měli tady před pár lety plakáty, že odejdou z EU po anglicku. Žádné referendum o EU a NATO nebude, sami jste to napsali do programového prohlášení. Já bych tady chtěl sklonit určitou poklonu panu premiérovi Babišovi, jak dobře vlastně s SPD zametá, že vlastně výměnou za pozici předsedy Sněmovny se ta základní věc takhle odstraní z toho programového prohlášení, tam ta pojistka, žádné referendum o EU a NATO nebude. Vynikající. Nebude podpora Ukrajiny. Nakonec se ukáže, že to nebude tak strašně vážné. Dokonce hned druhá zahraniční cesta pana vicepremiéra vedla do Kyjeva. A samozřejmě i když třeba SPD, někteří členové jejich klubu nebyli schopni jasně označit Rusko jako agresora nebo říct, kdo nese vinu za výbuch ve Vrběticích, vy jste, pane premiére, to jasně řekl, Rusko je agresor. Já vám za to děkuju.

Skoro to vypadá, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího, že koaliční partnery necháte maximálně lézt po štaflích, ale jinak nebudou mít na nic vliv. To znělo docela dobře. Dokonce jste určil, že na ministra obrany nominují tříhvězdičkového generála, vědce, přesvědčeného atlantistu, řečníka na Aspen konferencích, který jednoznačně označuje Rusko za agresora a slibuje, že navštíví Ukrajinu. Říkal jsem si - sem přichází druhý Fiala, to opravdu bude dobrá vláda snad, snad si i zaslouží nějakou podporu. Realita se ale ukázala mnohem horší - k tomu se patrně dostanu až v tom pokračování, bohužel - ale celá řada rozdílných signálů, které poslední měsíc vaše vláda vysílá, nevzbuzuje důvěru asi vůbec nikoho v zahraničí ani doma.

Všichni jsme viděli to nedůstojné video, kde byl pan ministr Zůna smýkán jako malý kluk, kde ho donutili vzít zpátky svá slova, skoro se za ně omluvit, udělat ze sebe nesvéprávnou figurku, kterou zjevně zůstane až do konce volebního období. (Odmlčí se a otáčí k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Teď vás, pane poslanče, přeruším, protože je 14.00, opravdu to vyšlo na vás. Takže přerušuji v této chvíli 5. schůzi do 15. hodiny. Vás tedy neodmažu jako řečníka, já předpokládám, že budete pokračovat, takže budete i dál svítit, aby bylo jasné, že jste na řadě.

A znovu připomínám, že organizační výbor zahájí svoji schůzi za 5 minut. My se tady tedy sejdeme v 15.00. Přeji vám dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno v 14.00 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 15.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády, bylo by tedy dobré, kdyby těch členů vlády tady bylo více. Zahajuji odpolední jednání Poslanecké sněmovny. Nyní budeme pokračovat v projednávání bodu Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. Projednávání tohoto bodu jsme přerušili před polední přestávkou a nyní budeme pokračovat v přerušené rozpravě. Ve vystoupení byl přerušen poslanec Václav Pláteník. Ptám se, jestli bude pokračovat? Bude pokračovat. Pane poslanče, počkáte, až se doplní vláda? Dobře.

Prosím členy vlády, jestli by byli ochotni a zavolali své kolegy, ať můžeme zahájit vystoupení pana poslance Pláteníka. Děkuji. Tak speciální přestávku vyhlašovat nebudu, neboť jedna velká nám skončila teď. Tak ještě jednou prosím, jestli by byli ministři a ministryně ochotní se spojit se svými kolegy, aby se nám tady zvýšil počet členů vlády. Děkuji. (Krátká pauza.)

Tak s procedurálním návrhem se přihlásila předsedkyně klubu Pirátů paní Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já bych ráda, vážený pane předsedající, nám všem ušetřila tu chvilku jisté trapnosti, neboť prostě pauza teď byla hodinu, pojďme si skutečně dát těch pět minut pauzu. To je můj procedurální návrh, ať se může vláda důstojně dostavit. Myslím, že by to bylo nejlepší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak máme tady ještě jeden procedurální návrh.

 

Poslanec Robert Králíček: Já myslím, že ten návrh je nehlasovatelný, protože vláda tu je. Tak co znamená slovo vláda? Máte konkrétního ministra nebo něco? A nezlobte se na mě, ano, hodina pauzy byla, ale když se 200 nebo 300 lidí vyhrne do jídelen a všude možně, tak je to pár minut. A já si myslím, že je to prostě klasická pirátská obstrukce. (Potlesk vlevo.) Za mě ten procedurální návrh je nehlasovatelný, tak jestli má paní předsedkyně nějaký konkrétní, ať ho tedy řekne, ale vláda tu je, takže nemůžeme hlasovat o tom, že by tu vláda nebyla.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak během tady téhle diskuse, kterou můžeme brát tedy jako procedurální návrhy, si myslím, že se nám tady za chvilku všichni vrátí a budeme moct pokračovat. Ale ještě jednou máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já tedy poprosím, abychom posečkali a navrhuji tedy pauzu do doby, než se vrátí pan premiér do sálu, neboť to je Andrej Babiš, kdo žádá pro svou vládu o důvěru. On už tady nebyl více než hodinu dvacet předtím. Viděli jsme tu pauzu předtím, kterou si vzal, teď měl další hodinu. Já se domnívám, že toto opravdu není důstojné. Je to tato vláda, vláda Andreje Babiše, která žádá o důvěru, a když říkáme, že všechno jenom zhorší, tak to vidíme i na této kultuře. Pohrdání Sněmovnou, která má tu důvěru dávat. (Projevy nesouhlasu v levé části sálu.) Má tady premiér být. A již přišel. Já jsem velmi ráda, že dorazil a tím se to vyřešilo. Příště, prosím, je lepší být dochvilný.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dámy a pánové, ještě tady mám žádost o slovo ze strany místopředsedy Poslanecké sněmovny pana Patrika Nachera.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: No, já bych jenom chtěl poprosit kolegy z opozice, já jsem včera o tom mluvil ve svém projevu, myslel jsem, že jste to slyšeli. Já, když jsem byl první na řadě z nepřednostních poslanců při vyslovování důvěry vládě Petra Fialy v lednu 2022, tak tady seděli tři ministři, z osmnácti, patnáct jich tady nebylo. Byl jsem první na řadě. Kolega Pláteník je asi desátý nebo osmý, teď mě nechytejte za slovo. A než přišel teďka pan premiér, tak tady sedělo devět ministrů, třikrát víc, než když jste byli ve vládě vy. A přitom my jsme vás tímhle tím způsobem, těmi pauzami takhle nemistrovali. Já se omlouvám, je rozdíl z osmnácti tři, a já na to upozorním na mikrofon, a teďka tady hrát tyhle ty hry na nějaké pauzy v momentě, kdy tady chybí jenom premiér. Přišli dva ministři a zbytek tady normálně poctivě sedí. Opravdu doporučuju všem, podívejte se na stenozáznam z ledna 2022, kolik vás tady sedělo a vy jste ani nepípli. A teďka tady skutečně poctivě ti ministři sedí, občas odejdou. Já potvrzuju, že mě jako místopředsedovi hlásí dokonce, když jdou a kam jdou, občas je vytáhnete i vy jako poslanci z opozice, když s nimi řešíte nějaké svoje záležitosti. Tak vás jenom poprosím, skutečně ať to jednání je důstojné. Prokazatelně měřitelně tady těch ministrů je více než za minulé vlády při tom samém jednání. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak na přednostní právo místopředsedy Poslanecké sněmovny Patrika Nachera zareagovala faktickou poznámkou paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně, pane předsedající. Celé to téma je o přítomnosti pana premiéra, on žádá o důvěru své vládě, a proto jsem připomněla, že v situaci, kdy už víme, že předtím byla ta významná pauza skoro hodinu a půl, a teď další pauza hodinu, takže prostě vzhledem k té vážnosti situace právě přítomnost pana Andreje Babiše, který žádá o důvěru pro svou vládu, je za nás podmínkou toho důstojného projednávání. Děkuji. To jen, aby bylo jasno.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak s faktickou poznámkou a s přednostním právem, tady v tom případě s přednostním právem se hlásí pan ministr Šťastný. Prosím.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Děkuji. Dámy a pánové. Já bych chtěl jenom reagovat. Pan premiér tady je a prostřednictvím předsedajícího paní poslankyně Richterová tady nemá také svého předsedu a je vás tam půlka. Takže ono tedy to nevadí, já si myslím, že my jsme rádi, že tady není. (Potlesk vlevo.) Ale v tomto případě padni, komu padni. Omlouvám se. Díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak objevily se nám tady další dvě faktické poznámky, první faktickou poznámku pan ministr Oto Klempíř. Aha, tak odmazávám, a pak tady mám další faktickou poznámku, paní předsedkyni Olgu Richterovou. J

 

Poslankyně Olga Richterová: Já velice ráda zareaguji na pana ministra Borise Šťastného s jeho dotazem. Ono to je totiž tak, že my se tady velice rádi budeme zodpovídat třeba za čtyři roky. Jsme připraveni nést tu naději, že za čtyři roky zde bude vláda bez Andreje Babiše, a Piráti jsou připraveni v ní hrát klíčovou roli. (Smích z řad koalice.) Ovšem dnes se zodpovídá Andrej Babiš, a proto je ta moje žádost, aby zde byl přítomen. Děkuju za to pochopení.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Přibyla nám tady další faktická poznámka, pan poslanec Robert Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Já bych měl na paní předsedkyni jeden skromný dotaz. Komu se má zodpovídat? Vždyť vás je tady pět a půl, vás to ani nezajímá. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, v tuto chvíli tady nemáme žádné... Tak nám přibyla faktická poznámka, paní poslankyně Jana Pastuchová.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Musím zareagovat na paní kolegyni Richterovou, vaším prostřednictvím. Já budu moc ráda, když si přečtete programové prohlášení vlády a tu podporu nám dáte, protože víte, že tam v programu máme jako posílení duševních center. A já si myslím, že po včerejšku, kdy jste tu chodili pozadu a po dnešku bude těch duševních center potřeba ještě víc. (Pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Janě Pastuchové a s faktickou poznámkou předsedkyně klubu Pirátů paní Olga Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Samozřejmě péče o duševní zdraví je priorita. My budeme všichni rádi, když si i jako celá země uchováme dobré i duševní zdraví po těch 3,5 letech vaší vlády, která všechno jenom zhorší, ale právě proto dáváme tu naději, že pak může být zase změna. A právě na to jsme upozorňovali symbolicky tou chůzí včera, že bohužel ze všech ukazatelů se zdá, že vláda Andreje Babiše potáhne naši zemi nazpět do bažiny korupčních kauz, klientelismu, kamarádčofstů. A já jsem na těch kauzách dnes ráno upozorňovala, že není zřejmé, zda tuto vládu bude řídit právě ten zájem soukromý (?), protože prostě jich je obrovská řada. A to je ten důvod, proč samozřejmě by bylo moc pro vás snadné tady nebýt a tyto věci neposlouchat. Ale právě to je i ten důvod, proč žádám pana premiéra v souladu s tím, jak jsou napsané jak jednací řád, tak usnesení této Sněmovny, aby zde zkrátka při žádosti o důvěru byl.

Vážená paní poslankyně, vy i já obě dvě víme, že tak to je...- (Předsedající: Cestou předsedajícího.) Ano, prostřednictvím. Že ta pravidla jsou zřejmá, že pan premiér zde má být. A ještě jednou bych opravdu požádala, ať už jdeme od (?) té věci. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. V tuhle chvíli tady nemám žádnou další faktickou poznámku a tím pádem můžeme pokračovat v přerušené rozpravě. Ve vystoupení byl přerušen poslanec Václav Pláteník, kterého prosím, aby se ujal slova.

 

Poslanec Václav Pláteník: Dobré odpoledne. Děkuju mockrát, pane předsedající, za slovo. Já se musím přiznat, že když jste mi na začátku říkal, že mě prosíte, abych počkal, než bude vláda kompletní, že budu čekat, než bude jmenován ministr životního prostředí, takže v tomto poměru jsem na řadě vlastně relativně brzo.

Já jsem měl před pauzou asi jenom čtyři minutky a dovolil jsem si tady zmínit jenom pár věcí. Upřímně pogratulovat nastupující vládě za to, že dnes nebo nejpozději v pátek získá důvěru Poslanecké sněmovny. Je to proto, že početní většina, kterou drží, nehledě na to, jak vážné informace nebo zjištění byla publikována v posledních týdnech, co bylo řečeno o členech vaší vlády nebo jejich zmocněncích, o programovém prohlášení, vaše početní většina ve Sněmovně je zatím pevná a loajální.

A taky jsem se tady přiznal, že jsem chvilinku měl pocit, že jsem vaší vládě křivdil, protože jsem měl opravdu veliký strach, co všechno nastane s nástupem koalice složené z těchto stran. Ale jak jsem tady zopakoval, chvilku jsem měl pocit, že přichází další proevropská, proatlantická vláda. Stíhačky F-35 se budou kupovat, muniční iniciativa bude pokračovat, referendum o vystoupení z EU, existenční návrh, se kterým vzniklo vlastně SPD, nebude, to zjevně Andrej Babiš SPD zakázal. Stejně tak nebude referendum o NATO, vynikající. A podpora Ukrajiny, která měla skončit, naštěstí končit nebude. Dokonce pan vicepremiér jako svoji druhou zahraniční cestu zvolil Kyjev. A když někteří členové SPD nebyli schopni říct, kdo stojí za výbuchem ve Vrběticích, nebo někteří členové poslaneckého klubu SPD nebyli ani schopni říct, že by chtěli aspoň ukončit válku na Ukrajině, byl to právě premiér Babiš, kdo řekl, že Rusko je agresor, že Rusko stálo za Vrběticemi. Skoro to právě vypadalo, že své koaliční partnery nechá pan premiér lézt po štaflích, ale jinak je nenechá dělat vůbec nic.

Taky jsem tady zmínil, jaký majstrštyk se podařil panu premiérovi v obsazování jednotlivých pozic vlády. Konkrétně se vrátím k pozici ministra obrany. Uvědomme si, že v klubu, kde sedí pan poslanec Foldyna nebo pan poslanec Rajchl, bude za ministra obrany vykonávat tuto funkci tříhvězdičkový generál, vědec, přesvědčený atlantista, řečník na konferencích Aspen Institutu, který jednoznačně označuje Rusko za agresora, slíbil, že navštíví Ukrajinu a tak dále. Říkal jsem si, opravdická paráda, jak to ten pan Babiš dokázal.

Ale ukázalo se po měsíci, že ta realita je mnohem méně pozitivní. Všichni jsme viděli to nedůstojné video, kde pana ministra Zůnu zaklekli, jako malého kluka ho nutili vzít zpátky svoje slova, skoro se za ně omlouvat a udělat ze sebe nesvéprávnou figurku, kterou zjevně zůstane až do konce volebního období. Jak je to možné, že takto zkušený člověk zralého věku se nechá takto vláčet nedůstojně poslanci z SPD.

Já si myslím, že pro to je jediné vysvětlení. A Já vás tady vyzývám, pane ministře Zůno, jestli jsou na vás v SPD zlí, dejte nám znamení. Některé věci určitě nemáte zapotřebí.

Pane premiére, zjevně jste totiž nemluvil pravdu. Vy jste na konci října na video řekl, a teď budu citovat z Deníku N z 31. 10. loňského roku , řekl, že espéďáci jsou neškodní a budou poslouchat na slovo. Pane premiére, neměl jste pravdu. Neposlouchají a dělají si, co chtějí. Kdybyste takhle... jestli jste takhle řídil Agrofert, pardon, jestli takhle řídíte Agrofert, v takovém nepořádku, kdy vás neposlouchají, vlastně nevíte, čím vás bude vydírat SPD z jedné strany, nebo jaký průšvih udělá Filip Turek z druhé strany, člověk se potom nediví, že ustavičně potřebujete takových dotací.

A to je ten důvod, proč vláda nemůže dostat důvěru, protože není úplně zjevné, nemůžeme se spolehnout na to, jak by zareagovala v těžkých zkouškách, kterým může být vystavena. Andrej Babiš umí vládnout v hezkém počasí, v ekonomické konjunktuře, v době míru, ale ani jedno nemusí být navždy, čehož jsme už dlouho svědky.

Nemůžeme se spolehnout na to, že tahle vláda obstojí v náročných zkouškách . Proto pro ni nemůžu hlasovat. I tak mám ale na vládu několik proseb nebo apelů

Ten první míří na pana vicepremiéra Macinku. Chtěl bych vás poprosit a vyzvat, abyste ve výkonu své funkce a své služby myslel taky na ty slabší lidi, které můžeme v zahraniční politice chránit nebo jim pomáhat. Vy jste tady včera řekl, že přestaneme rozdávat hodnoty, začneme rozdávat služební pasy. Nezbývá, než to respektovat. Ale na Ministerstvu zahraniční věcí dlouhodobě leží, dlouhodobě běží nenápadná agenda ochrany pronásledovaných pro víru, například perzekuovaných křesťanů. A Česká republika má hrdou historii v tom, že se zapojuje do těchto programů a byla by škoda je zničit. My víme, pane ministře Macinko, že vy jste dobrý křesťan, když se to hodí, že chodíte do kostela s Jindřichem Rajchlem, že držíte minutu ticha za kardinála v živém přenosu na Českém rozhlase.

Tak věřím, žena přímluvu Pražského Jezulátka, kterého pevně třímá asi Andrej Babiš právě v kapse, a pod ochranou všech andělů, které paní doktorka Schillerová nastěhovala do ministerské kanceláře na financích, se vám to podaří a tahle agenda v České republice zůstane zachována.

 

Druhou prosbou nebo apelem je - přímo na pana premiéra - aby ohlídal své koaliční partnery v jedné vyhlášené válce nebo vyhlášeném boji, a to v boji proti nevládnímu sektoru, takzvaným politickým neziskovkám, které řada z vás různě démonizuje nebo popisuje, ale přesvědčivě nikdo neřekl, o co vlastně jde. Přes 140 neziskových nevládních organizací vydalo prohlášení, ve kterém varuje před vaším programovým prohlášením. Právě proto, že se obává o to, že nerovný přístup, zbytečné bariéry nebo nějaké omezování bude v neprospěch těch lidí, kterým má sloužit. Pane premiére, u vás se řadě lidí, řadě těchto nevládních organizací často dostávalo přijetí nebo zastání. A tak věřím, že tomu bude i tentokrát. Jedním z mých cílů v politice je podpora a zlepšení podmínek neformálně pečujících. Jsem rád, že stejný cíl má i pan ministr Aleš Juchelka. Ale podívejte se, s kým se pan ministr schází. Já to říkám hlavně poslancům SPD a Motoristům: to máte Asistence, Aliance pro individualizovanou podporu, Společnost pro ranou péči, Pallium a mnohé další. To je jedna neziskovka za druhou, všechny s velmi ambiciózním politickým programem, se snahou měnit zákony a ovlivňovat politiky. Naštěstí často velmi úspěšně, a to pro dobro těch, kterým mají sloužit. Byla by škoda, kdyby takové organizace byly omezovány v rámci nějakého příkrého ideologického boje. Pevně doufám, pane premiére, že v tomto se neziskového nevládního sektoru zastanete a vaši koaliční partneři vás už tentokrát budou skutečně poslouchat na slovo, alespoň tak jako pan poslanec Nacher, kterému jste zakázal chodit do hospody s Filipem Turkem, což schvaluju, má si najít lepší kamarády. (Smích a potlesk poslanců opozice.)

A na závěr, přestože nebudu mezi těmi, kdo vaší vládě vyjádří podporu, mi dovolte, abych všem popřál pevné zdraví a mnoho úspěchů v tom dobrém, co pro Českou republiku chystáte, protože všichni jsme v první řadě občané, rodiče, až poté politici. Tak hodně zdaru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, děkuji panu poslanci Pláteníkovi, mám tady informaci o tom, že pan poslanec Hrnčíř bude používat při hlasování náhradní kartu číslo 5. A zároveň tu mám omluvu předsedy Pirátů pana Zdeňka Hřiba od 15 do 18 hodin z pracovních důvodů.

A nyní bych požádal o slovo paní poslankyni Zdeňku Blišťanovou.

 

Poslankyně Zdeňka Blišťanová: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi vystoupit v této rozpravě. Především s reakcí na oprávněné obavy občanů Okresního soudu v Jeseníku, kteří se na mě v posledních dnech obracejí s otázkou, zda se jejich okresní soud nebude nebo bude rušit. Tuto úvahu pronesl v minulém týdnu pan ministr spravedlnosti. Dnes zde proto nestojím jen jako poslankyně, ale také jako zástupkyně regionu Jesenicko, jehož lidé i vám - naší nové vládě - dali ve volbách hlas s důvěrou, že sliby budou naplněny i v praxi. Právě obyvatelé regionu, jako je Jesenicko, tedy regionu hospodářsky a sociálně ohrožených, dnes označovaných jako regiony příležitostí, velmi silně vnímají, zda se jejich životní podmínky zlepšují nebo naopak zhoršují.

Takových regionů je v České republice více než 70 a právě zejména za tyto regiony jsem se rozhodla pracovat i v Poslanecké sněmovně. Debata o budoucnosti soudní mapy České republiky musí zůstat odborná, věcná a vedená v zájmu občanů. Nejde o politický souboj, jde o fungování státu a o důvěru lidí v jeho instituce. Jesenicko je periferní horská a dopravně složitá oblast. Pro mnohé naše obyvatele není cestování do vzdálenějších měst jednoduché, zejména pro seniory, rodiny s dětmi, osoby se zdravotním omezením nebo lidi bez vlastního automobilu. V zimních měsících jsou navíc dopravní podmínky často nepředvídatelné. Fyzická dostupnost soudu proto není abstraktní pojem, ale základní podmínka skutečného přístupu ke spravedlnosti. Efektivita soudní soustavy se neměří počtem zrušených budov na mapě. Skutečná modernizace justice spočívá v lepším řízení agend, digitalizaci, posílení administrativní podpory a zjednodušování procesů. Rušení malých okresních soudů tyto problémy neřeší. Naopak přesouvá náklady, časovou zátěž i stres na občany, kteří se v klíčových životních situacích dostávají k právní ochraně hůře než dosud.

Argument specializace soudců je důležitý, ale není jedinou hodnotou, kterou bychom měli chránit. Stejně důležitá je místní znalost prostředí, kontinuita rozhodování a důvěra veřejnosti v justici. Okresní soud v Jeseníku není neefektivní pracoviště, je to stabilní regionální instituce, která v oblasti s omezenými alternativami zajišťuje právní jistotu. Zároveň nesmíme opomíjet ani širší dopady do regionu. Okresní soud není jen místem výkonu spravedlnosti, ale také významným zaměstnavatelem a součástí veřejné infrastruktury. Jeho případné zrušení by znamenalo nejen zhoršení dostupnosti služeb, ale i ztrátu kvalifikovaných pracovních míst v regionu, který se dlouhodobě potýká s odlivem lidí a omezenými pracovními příležitostmi. Jesenicko se nebrání změnám, brání se nesystémovým krokům, které oslabují stát tam, kde by měl být naopak silnější.

Pokud by se měl rušit soud v Jeseníku a dalších podobně postižených regionech, nebude to jen technická změna v systému, bude to další krok, který rozevírá nůžky mezi centry a periferiemi, mezi těmi, kteří mají ke státu blízko a těmi, kteří, kterým se stát znovu vzdaluje. Tedy jeden z prvních signálů, které vláda do regionu silně zasaženého povodněmi v roce 2024 vysílá, není plnění prvních slibů, ale že zřejmě zruší okresní soud. A to není cesta, po které by se Česká republika měla vydat. Rozhodla jsem se, že budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě i mimo jiné na základě tohoto příkladu. Zároveň jsem ale připravena jako konstruktivní opozice spolupracovat na tématech, která se týkají nejen rozvoje regionu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Zdeňce Blišťanové. Omluvu pana Hřiba jsem už načetl, tak se objevila znovu... A já poprosím o slovo paní poslankyni Věru Kovářovou.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Ano, dobrý den. Dobrý den. Vážený pane premiére, dobrý den, vážená vládo, milí kolegové, milé kolegyně. Pan premiér mě nyní pochválil za to, že jsem jako první pozdravila tuto vládu. No, potěšen byl sice, ale nyní, co mu sdělím, tak tomu potěšení asi nezpůsobí. Moji důvěru vláda Andreje Babiše nezíská. To je překvapení. Ano. (Smích poslanců hnutí ANO.)

Samozřejmě důvodem je to, že jsem součástí opozice.

Zároveň ale říkám, že to není pádný důvod, proto mi dovolte, abych tedy několik důvodů mého rozhodnutí vám sdělila.

Tím prvním důvodem je, že nevěřím v naplnění slibů, které tato vláda naší zemi dává. Což o to. Programové prohlášení vlády je slibů a vizí plné, což je legitimní. Samozřejmě nechci je tady vypočítávat, jenom připomínám, že si pamatuji na sliby, které vláda Andreje Babiše předkládala před osmi lety, a tím možná pana premiéra opět nepotěším. Například jsme už měli mít na účtech 5 bilionů korun z těžby lithia v Krušných horách. Nebo dávno před nástupem vlády Petra Fialy jsme měli mít skvělou důchodovou reformu. Bohužel tyto minulé sliby byly pouhé sliby a málo z nich se zrealizovalo. Důvodně se tedy obávám, že tomu tak bude i tentokrát.

Kladu si proto otázku, kolik z toho je, a promiňte mi ten výraz, politický marketing, protože chybí jasná odpověď, jak se ty současné sliby mají naplnit. Možná mi odvětíte, že na to máte čtyři roky. A s tím musím souhlasit.

Tím druhým důvodem, proč tato vláda mou důvěru nezíská, je neskrývaná touha zbořit některé věci, které v České republice začaly dobře fungovat. Namátkou jde o těžce prosazenou důchodovou reformu, o systém fungování veřejnoprávních médií nebo o úplnou negaci současného konceptu péče o přírodu, ochranu zdraví a klima. Ano, vaše koalice svými sliby bořit vyhrála volby, oznámila to dopředu. Chápu tedy, že se něco takového nyní snažíte prosadit. A to je samozřejmě legitimní, ale to nejde bez ekonomické stability a pokračování v konsolidaci veřejných financí. Jen chci připomenout, že správnost reformy důchodového systému jednoznačně podpořili odborníci. Tak proč ten krok zpátky? Možná vám stabilita důchodového systému vydrží čtyři roky, ale dopad v řádu desítek a stovek miliard korun přijde v době, která sahá za období vaší vlády.

Třetím a posledním důvodem, proč nepodpořím tuto vládu, je její nezodpovědnost ve vztahu k dlouhodobé budoucnosti naší země a obyvatel. Mluvím především o velkém dluhu, který se rýsuje na pozadí slibů. Jde o desítky nebo i stovky miliard korun. Programové prohlášení vlády přitom počítá i s kroky, které zároveň sníží příjmy státu o desítky miliard. Dopady vyčíslili různí ekonomové různě; někdo na více než 70 miliard ročně, jako třeba hlavní ekonom ČSOB Jan Bureš, jiní mluví o 120 miliardách ročně. Naši experti to spočítali například na 110 miliard. Zdráhám se tedy uvěřit plánům o cestě ke snižování deficitu veřejných financí a k vyrovnaným rozpočtům.

Vize této vlády je zjevně utrácet a doufat, že to ekonomický růst dokáže přehlušit. A co když vyšší ekonomický růst, než jaký máme nyní, nebude? Žijeme přece v době málo stabilní v oblasti globální politiky. Co když se vládě nepodaří akcelerovat ekonomiku ze současných téměř tří procent růstu HDP na vyšší hladinu, a tím eliminovat rostoucí dluh? Pro mě je důležitá zodpovědnost. Zodpovědnost znamená myslet za horizont jednoho volebního období, zodpovědnost znamená neohrozit úroveň a rozsah veřejných služeb, které jsou důležité pro každého občana.

Dámy a pánové. I já si přeji, aby Česká republika byla tím nejlepším místem na zemi. Ale nejen na čtyři roky, ale i...(Premiér mimo mikrofon k tomu něco poznamenává, poslankyně Kovářová se k němu otáčí a pokračuje:) I na Zemi s velkým Z, pane premiére. (Premiér dále mimo mikrofon. Pro život na planetě.) Pro život na planetě. A mohu to říkat i vlastními slovy? Nebo musím papouškovat vaše slova? Což se od opozice neočekává. (Potlesk a pobavení v sále.) Zkrátka a dobře. Chci vám a především vám, pane premiére, říci, ano, chceme to všichni, chceme to všechny, každý svými slovy, ale nejenom na čtyři roky, ale také pro naše děti a pro naše vnuky.

Dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Nehodlám být úplně proti všemu, s čím tato vláda do Sněmovny přijde. Čtu ve vládním prohlášení řadu věcí, se kterými souhlasím. Čtu tam o pokračování naší evropské orientace, posílení bezpečnosti díky výdajům na obranu. Ráda bych věřila řečem o zachování nezávislosti veřejnoprávních médií. A vidím tam i některé sympatické hospodářské kroky ve zdravotnictví, ve školství. Také samozřejmě zavedení jednotného inkasního místa, to má také svou historii. Cokoliv pozitivního tedy v budoucnu ráda podpořím.

Na tomto místě, když tady mám za sebou pana premiéra, tak budu doufat a budu se těšit na ony přestřelky při písemných i ústních interpelacích a zároveň (Premiér Babiš mimo mikrofon: Já taky) a zároveň, že to, co jsem zde zmínila, že budeme podporovat to, co bude dobré pro naši zemi, tak pokud opozice přijde i s něčím, co bude dobré pro tuto zemi, že to také podpoříte. Ráda tedy podpořím vše, co může náš stát posunout dopředu. A to jsou chytré a vzdělané děti a mladí lidé. Těm však nemůžeme předat stát v nedobrém stavu.

Jako celek vidím vládní prohlášení spíše jako sérii slibů, které mohou být splněny, ale za cenu neudržitelných veřejných financí. Vidím touhu zbořit a narušit mnoho dobrého a funkčního, co v této zemi vzniklo a bojím se o budoucnost, kterou poznamená nevyhnutelné velké zadlužení.

A naopak, co nevidím, je respektování faktu demografie a pravdivých dat. Skvělá budoucnost se bez zodpovědnosti vystavět nedá. Vážení kolegové, to jsou důvody, proč vláda můj hlas nedostane. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, děkuji (Premiér Babiš mimo mikrofon ještě žertuje s poslankyní Kovářovou.) paní poslankyni Věře Kovářové a děkuji za to, s jakou grácií zvládla dialog, který tady vlastně během vystoupení probíhal. A nyní prosím pana poslance Petra Hladíka.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, a vy všichni, kteří se teď díváte na toto projednávání, na důležitý bod o důvěře vlády pro novou vládu v České republice.

Dovolte, abych začal jednou otázkou: co pro vás znamená Česká republika? Pro mě je to národní hrdost, síla, postavit se zlu, touha být nejlepší v tom, co děláme, odvaha pomáhat druhým na úkor sebe samotných a respekt ke každému člověku. Ke každému člověku, který denně chodí do práce a pomáhá budovat naši zemi. Jsme menší země uprostřed Evropy, a přesto jsme vždy dokázali světu nabídnout řadu špičkových odborníků, sportovců, řemeslníků, ale i myšlenek, výrobků nebo umění. Taková je Česká republika a každá vláda by měla být obrazem své země.

Bohužel stačil jeden jediný pouhý měsíc na to, abychom poznali, že nás dnes o důvěru žádá vláda lží, urážek a národní zrady. Tohle totiž není vláda Andreje Babiše, není to vláda vítěze voleb a není to ani vláda, kterou Češi chtějí. Je to vláda ruských vyděračů z SPD a vyčůraných motoristů. Tahle vláda je ve skutečnosti... Asi zničila mnohaleté sny Andreje Babiše o vytvoření kabinetu profesionálů, který povede stát efektivně. Andrej Babiš vlastně tuhle misi prohrál. Místo vytvoření vlády profesionálů opřel svou vládu o nevyspělé jedince, kteří ohýbají pravidla, nedodržují právní řád a nemají úctu k demokratickým tradicím, ale ani k sobě sami navzájem.

Sami sebe se slovy ministra Macinky označují za pošuky. Takže podle ministra Macinky v čele Sněmovny sedí pošuk Okamura. Štafle mu drží pošuk Rajchl. A ještě v této partě chybí paní Majerová, ale pro tu má pan ministr Macinka - ten tady teďka není - naprosto speciální označení.

Místo toho, aby Andrej Babiš pevně převzal odpovědnost za vítězství ve volbách a začal naši zemi řídit, musí běhat z pískoviště na pískoviště a řešit, kdo komu rozšlapal bábovičky a kdo si zrovna vymyslel větší výmluvu, aby nedostal na zadek.

Vůbec se vlastně nedivím vrcholným představitelům hnutí ANO, že jim to není vůbec po chuti. Nedivím se panu ministru Plagovi, že se nedokáže ztotožnit s opakovanou ruskou propagandou. Tahle vláda je obrazem nejhlubšího politikaření na úkor českých občanů v novodobé historii. Vlastně marně hledám nějaké období v českých dějinách, které by se blížilo tomu, co právě prožíváme. Možná předválečná druhá republika. Jak to dopadlo, víme všichni my dobře. Vláda lží, urážek a národní zrady. Vláda, která se opírá o poslance a poslankyně, kteří nejen popírají vědecká fakta, ale i závěry našich tajných bezpečnostních služeb. A naopak pomocí dezinformací záměrně rozvracejí náš politický systém.

Tohle je opravdu nebezpečná hra. Nebezpečná hra, která vytváří totální chaos a ohrožuje důvěru občanů ve fakta a pravdu. Je to hra na emoce, je to hra na srabácké vyhýbání se jakékoliv odpovědnosti. Není to pravicové ani levicové, není to totiž konzervativní ani liberální, je to jen a pouze dětinské a extrémně nebezpečné.

Tahle vláda proruské SPD a dětinských Motoristů, které si vodí Andreje Babiše, se nedokáže shodnout na jednoduchých otázkách. Kdo je agresorem v ukrajinsko-ruském konfliktu? Kdo stojí za útokem na naše muniční sklady ve Vrběticích? Existuje klimatická změna? Spustilo válku na Ukrajině rozšiřování NATO? To znamená, spustili jsme ji i my Češi? Tohle jsou otázky, na které jsou jednoduché a známé odpovědi. Ale nastupující vláda a někteří poslanci v těchto věcech mluví rozdílně, dohadují se, házejí po sobě slova, jak horké brambory. Pak se distancují jeden od druhého a nechtějí nic komentovat.

Andrej Babiš nás opakovaně odkazuje na svoje videa, ve kterých říká, já nic komentovat nebudu. Nedivím se. Andrej Babiš je teď bohužel loutkou svých koaličních partnerů. A je mi to vlastně líto. Takže už měsíc místo toho, aby ta naše nová vláda začala pracovat, se jen vymlouvá a vysvětluje svoje lži a vzájemné urážky.

Zkuste ale na chvilku na tyhle taškařice zapomenout a pojďme pracovat. Předali jsme vám zemi ve skvělé ekonomické kondici s nastartovaným hospodářským růstem. A mě proto zajímá, kolik vlastně za tenhleten rok ušetříme. Anebo se zase vrátíme do rozhazování veřejných prostředků během hospodářského růstu? Do tak nebezpečného precedentu, rozhazování veřejných prostředků v době hospodářského růstu tak, jak to bylo zvykem za minulé vlády Andreje Babiše.

Já se teď chci chvíli zastavit u Ministerstva životního prostředí, které jsem měl tu čest tři roky řídit. Ministerstva, které si opravdu zaslouží plnohodnotného ministra, ministra, který bude bojovat za veřejný zájem na ochraně životního prostředí. A všichni víme, že nějaký vládní pověřenec takové ministerstvo řídit nemůže.

Mě vlastně zajímá, jak přistoupíte k Nové zelené úsporám. Tenhle program je tady víc než 15 let, mnoho vlád. V Česku není lepší program, který cíleně pomáhá lidem. V posledních čtyřech letech jsme ho navíc zpřístupnili prakticky všem. Konečně na finanční podporu dosáhli i senioři a mladí lidé, kteří neměli našetřeno. Změnili jsme Brabcův program pro bohaté na program, který opravdu dokáže pomáhat těm, kteří to potřebují. Díky tomu se podařilo pomoci víc než 450 000 domácností za poslední čtyři roky. Ano, slyšíte správně, 450 000 domácností, to je zhruba 2 miliony obyvatel. A teď je spousta lidí v nejistotě, protože na Ministerstvu životního prostředí nastoupila asociální klausovská školka, která ruší fungující věci hlava nehlava a prezentuje to jako úspory. Jestli něco opravdu dokázalo lidem ušetřit dlouhodobě finanční prostředky, pak to byla Nová zelená úsporám. A já se tady opravdu chci zeptat pana ministra Macinky, pana premiéra Babiše, jak to bude s Novou zelenou úsporám? Prosím, řekněte to lidem, ať mají nějakou jistotu!

Ministr Macinka tady svojí typickou povýšeneckou řečí... (Obrací se na ministra Macinku.) Víte, stále v tom sebejájínkovství nejste tak dokonalý jako Václav Klaus. Ano, ano, stále nejste tak dokonalý jako Václav Klaus. Hm, hm, hm. Ano, ano. (Paroduje výslovnost Václava Klause.)

Pan ministr Macinka hovoří o odporu a aroganci moci...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, pane poslanče, prosím, prosím jenom méně expresivních výrazů, ať dodržíme nějakou kulturu jednání. Děkuji.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuji mnohokrát. Já jsem žádný sprostý výraz tady neřekl. Expresivní ano, ale ona si to ta situace zaslouží.

Pan ministr Macinka hovořil o odporu a aroganci moci a přitom jeden motoristický poslanec si zřídí kancelář u svého dědečka a čerpá na něj Poslanecké náhrady. Druhý poslanec si staví černé stavby a chystá se do ministerské kanceláře a k výkonu ministerské funkce, i když nebyl prezidentem republiky ministrem jmenován. Tak co už jiného je arogance moci? Víte, nedělejte z lidí hlupáky, oni jimi totiž nejsou.

Jakou mantru jste si vytyčili boj proti ekologickým neziskovkám? (?) Šermovali jste s miliardovými částkami, strašili jste podporou Dětí Země a dalších aktivistických uskupení. Ale i tady jste lhali, žádná taková miliardová podpora neexistuje. Dětem Země nejde jedna jediná koruna z Ministerstva životního prostředí. No, a protože už to víte také, tak jste se rozhodli, že zrušíte environmentální vzdělání. Obrovskou celostátní síť ekocenter. Zrušíte stovky táborů pro děti, tisíce programů pro školy, kde se učí o lásce a respektu k přírodě, ke zvířatům, k tomu, co se kolem nás děje, žije a roste. Sáhnete na peníze dětem, takže opět se stavíte proti dětem a proti rodičům.

Já myslím, že se tady shodnu s premiérem naší země, že máme rádi zvířata, že máme rádi přírodu. (Premiér přikyvuje.) Ale proč teda, proč teda, pane premiére, vy tady chcete zrušit tyhlety programy volnočasových aktivit? 250 000 dětí, 250 000 dětí navštívilo tyto programy loňský rok. A teďka donutíte všechny ty rodiče, aby za to platili. zase saháte na peněženky těch rodičů. Opravdu to nechápu. A já budu moc rád, když si tohleto vyjasníme a takhle neuvěřitelný škrt, který chystá váš ministr Macinka, se neprovede.

Z ministerstva budoucnosti a podpory modernizace českého průmyslu děláte ministerstvo Green Dealu a klausovské ideologie. Kdy začnete reálně pomáhat lidem a českým firmám? Zatím jen vyhazujete experty a dosazujete lidi podle ideologie.

Kdy začnete konečně něco dělat pro přírodu, pro ochranu vody nebo ovzduší? Jak můžete hovořit o zrušení protierozní vyhlášky, vyhlášky, kterou podepsal bývalý ministr za ANO Richard Brabec? Vždyť tím podporujete smývání nejúrodnější země. A my jsme se všichni ve škole učili, že 1 centimetr úrodné země se vytváří v přírodě 100 let.

Prosím, zvedněte se a zajeďte za těmi lidmi, zajeďte do těch obcí, kde jsou pravidelně při velkých deštích vyplavováni bahnem a řekněte to těm lidem do očí, že vás to nezajímá. Jako lidovci nemůžeme vyslovit důvěru nastupující vládě SPD a Motoristů, která každý den vydírá Andreje Babiše, protože tahle vláda nechce převzít odpovědnost, nechce začít pracovat, budovat a tvořit. Ona se totiž bude opírat o poslance a poslankyně, kteří chtějí pouze ničit, rozvracet a dělat mediální gesta. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Petrovi Hladíkovi a prosím paní poslankyni Julii Smejkalovou.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se tu nerozhoduje jen o důvěře jedné vládě. Dnes se tady rozhoduje o tom, jestli Česká republika zůstane uvězněná v minulosti nebo se posune do budoucnosti. Vláda Andreje Babiše, Tomia Okamury a Motoristů sobě není vládou budoucnosti, je to vláda návratu, návratu ke staré politice, kde se problémy neřeší, jen se překrývají dalšími sliby. Pan Babiš už jednou stát řídil. Výsledek známe všichni. Rekordní zadlužení, chaos během covidu, dotace tekoucí do jeho vlastního holdingu. A teď má tahle země věřit, že to tentokrát bude jiné? To je učebnicové opakování chyby.

Pan Okamura mluví o ochraně obyčejných lidí, ale SPD nikdy nepřišla s řešením, jak mladým zajistit dostupné bydlení, kvalitní vzdělání nebo práci v moderní ekonomice. Nabízí jen nepřátele, cizince, Brusel, elity, to není politika, to je marketing strachu.

A Motoristé sobě? Strana, která se tváří jako hlas obyčejných lidí, ale v praxi chce brzdit modernizaci země, oslabovat klimatickou politiku a držet Česko v principech minulého století. To není ochrana lidí. To je sabotáž budoucnosti. Babišova vláda už začala se sabotáží naší budoucnosti, začala mezinárodní ostuda. Představitelé vlády papouškují ruskou propagandu a zrazují naše spojence. Začaly čistky a vyhazovy z ministerstev a na Filipa Turka se usmálo štěstí. Dostane trafiku. A takhle přesně budou vypadat následující čtyři roky, což je dost dlouhá doba na omezení demokracie, a to je to, čeho se přesně obávám. Tahle vláda chce rozdávat, ale nechce říct, komu vezme. Tohle je politika na dluh, dluh, který nezaplatí Andrej Babiš, ani jeho ministři. Zaplatí ho mladí, dnešní studenti a studentky, mladé rodiny a lidé, kteří mají celý život před sebou. Ve zkratce. Tohle nebudou čtyři roky stability a rozvoje. Tohle budou čtyři roky promarněné budoucnosti a úpadku politické kultury. A já odmítám podpořit vládu, která nemyslí dopředu, a proto této vládě důvěru nedám. Mladí lidé si zaslouží víc než vládu minulosti, zaslouží si budoucnost. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Julii Smejkalové a prosím pana poslance Františka Talíře.

 

Poslanec František Talíř: Vážené kolegyně, vážení kolegové, důvěru nemůžete vyslovit někomu, za koho se stydíte a já se stydím dnes a denně. Stydím se za Filipa Turka, který tváří v tvář smrti civilistů na Ukrajině lživě označuje za důvod války rozšiřování NATO. Opakovaně jezdím do míst, jako je Cherson, tu situaci znám a je mi hanba, že představitel vládní koalice naskakuje na tu nejlacinější formu kremelské propagandy.

Stydím se za Petra Macinku, který zpochybňuje nezávislost Ústavního soudu a české justice. Stydím se za Tomia Okamuru, za jeho zasívání nenávisti do naší společnosti a taky za jeho novoroční plivnutí do tváře všem ukrajinským vojákům a českým dobrovolníkům. Stydím se za Radima Fialu, který lže o útoku GRU ve Vrběticích, a to bez špetky úcty vůči českým obětem tohoto útoku. Dámy a pánové, to je karikatura skutečného vlastenectví.

A ano, stydím se taky za ty, kteří před těmito výroky strkají hlavu do písku, tváří se jak se jakoby nic a kolektivně mlčí. Tak se ptám, stojí vám to vůbec za to?

Jasně. Chápu, že jako lidovci jsme prostě jinde. Co mi ale hlava nebere, je to, že popíráte sami sebe. SPD tady hlásala svobodu slova a hned při první příležitosti způsobem velmi bizarním umlčela svého ministra obrany. Motoristé mávali vyrovnanými rozpočty a velmi pravděpodobně budou ve velkém rozhazovat. A ANO prezentovalo Andreje Babiše jako silného lídra, jako sigmu. A realita? Nechá se trénovat skandálními výroky svých koaličních partnerů a spolu s nimi hlavně řeší, kam a jak uplacírovat Filipa Turka. Chápu, že se v tom vaši voliči ztrácejí, chápu, že se v tom ztrácíte často i vy sami, jenže takhle se vládnout prostě nedá. Nejde hrát tu chytrou horákyni věčně. Nejde se před spojenci tvářit, že Ukrajinu podporujeme a doma se zase prsit, že vlastně ne až tak moc nebo dokonce vůbec. Vy přece nejste v pozici Švejka, vy řídíte tuhle zemi, musíte si prostě vybrat, na čí straně vlastně ve finále stojíte.

A jako předseda mediálního výboru se na závěr ptám, když ve svém programovém prohlášení uvádíte, že vám jde o nezávislost veřejnoprávních médií, tak proč na ně permanentně útočíte? A proč někteří z vás tak často odmítají do těch jednotlivých debat vůbec chodit? A jestli chcete zrušit koncesionářské poplatky, tak čím je tedy vlastně nahradíte? Dobře přece víte, že to stejně zaplatí daňoví poplatníci. A pokud je tedy myšlenka nahradit koncesionářské poplatky financováním České televize a Českého rozhlasu přímo ze státního rozpočtu, tak se ptám, nejde především o vytvoření nástroje, jak každý rok uvést veřejnoprávní média pod politický tlak při sestavování rozpočtu? Jak přímo či nepřímo sdělit jejím ředitelům, že vám tahle reportáž úplně nevoněla? Nebo že vám nesedí tento konkrétní moderátor?

Vážení přítomní, pokud už první dny vaší vlády přinesli tolik skandálních výroků a často velmi protichůdných činů, nemohl bych se podívat do zrcadla, pokud bych vám svoji důvěru vyslovil, proto budu hlasovat proti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení panu poslanci Františkovi Talířovi a prosím paní poslankyni Adrianu Chochelovou.

 

Poslankyně Adriana Chochelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, připojím se k řadě mých předřečnic a předřečníků s důvody, proč nemohu této vládě dát důvěru. Programové prohlášení vlády je zklamání. Floskule, lži a pohádky, štěkání na spojence a podléhání radikálům tvořícím koalici. V programovém prohlášení vlády je spíše zmínek o Evropské unii pomálu. Možná si říkáte, že dobrého pomálu. Kdo ví. Každopádně nazvat tak mohutnou část celé dnešní politiky jako evropské záležitosti a dát tomu asi tak tři odstavce ukazuje, že EU budete spíše ignorovat a tradičně ji spílat za všechno zlé na této zemi.

Nechcete připustit energetickou závislost České republiky. Fajn, to nechceme nikdo. I přesto bývalá vláda investovala do energetické infrastruktury, přijala zásadní balíčky zákonů zvané lex OZE, které přispívají k akumulaci a agregaci energie, ke komunitní energetice, která je odolnější vůči výkyvům, a tak dále.

Přijali jsme v minulé Sněmovně také za drtivé většiny všech přítomných takzvaný lex plyn umožňující rychlejší výstavbu nových plynových elektráren.

Netvrďte tedy, že přicházíte vládnout do spálené země energeticky závislé na zbytku světa. Dokázali jsme se odstřihnout od ruských zdrojů plynu a ropy. Byly to bolestivé kroky, ale nutné pro větší bezpečnost České republiky.

Hlavně si ale musíme uvědomit, že Česká republika se nemůže uzavřít do sebe a stát se ostrovem. To je geograficky i infrastrukturně nemožné, nereálné a vlastně i nebezpečné vůbec tvrdit a dělat.

Chcete chránit Českou republiku před migrací. Přitom jste kritizovali bývalého ministra vnitra, který patřil v Bruselu mezi nejtvrdší bojovníky za přijetí Migračního paktu. Ono totiž neplatí, že žádný pakt je lepší pakt. Naopak. Tento balíček omezuje nelegální migraci, zaměřuje víc lidských i finančních kapacit na boj s pašeráky.

A samozřejmě se tady lhalo, že Česko nemá výjimku. Jen připomenu, aby bylo jasno, že česká výjimka existuje. Upravuje situaci, kdy jsou státy pod významným migračním tlakem, což zahrnuje například i fakt, že přijaly významný počet ukrajinských uprchlíků.

Migrační pakt si dal také za cíl lépe identifikovat příchozí osoby, zavedl povinné bezpečnostní a zdravotní kontroly, žádosti o azyl budou nově realizovány přímo na vnějších hranicích Evropské unie.

Chcete řešit migraci tam, kde vzniká. Jistě, kdo by se pod to nepodepsal. Tak se ale postavte těm, kteří ji vytvářejí. Všem těm diktátorům, kteří rozvracejí státy a vyhání lidi z domovů. Proč nezazní silnější slova proti Putinovi? Vždyť kvůli němu jsme měli migrační vlny na naší východní hranici. Proč nezazní kritika Trumpa, který svými nebezpečnými hrami na Blízkém východě nám možná přinese další vlnu migrantů?

Chcete chránit informační prostor a bojujete za svobodu slova. Na papíře to zní hezky. V reálu jste však několik měsíců blokovali zákon o digitální ekonomice, který měl za cíl vyšší bezpečnost dětí v digitálním světě, a to těsně před třetím čtením v minulé Sněmovně. Nyní ho tady máme znovu. Následky nepřijetí totiž nespočívají jen například ve slabší ochraně dětí před pornografií, ale i v procesu takzvaného infringementu, do kterého se brzy díky našim domácím obstrukcím dostaneme. Ale hlavně nehrozí nám žádná cenzura. Principem DSA, tedy Digital Services Act, ze kterého náš tuzemský zákon o digitální ekonomice vychází, je bezpečnější on-line prostor, větší transparentnost, ochrana dětí a lepší kontrola uživatelů nad svým vlastním obsahem.

Abych nebyla jenom negativní. Jistě je dobře, že vláda bude podporovat demokratičnost a transparentnost rozhodování na evropské úrovni. Jen doufejme, že tak nebude činit s Orbánem a Ficem.

Je teď v módě kritizovat evropskou integraci a její tempo. Jistě se ne vše daří, jak má, jistě se ne vše realizuje tak, jak má. Jinak to ani v prostoru 27 členských států s dohromady přibližně 500 miliony lidí nejde. Všimněte si ale, že titíž lidé, kteří brání další evropské integraci, říkají, jak je EU slabá a neakceschopná. A když přijdou návrhy, jak ji silnou a akceschopnou udělat, začnou ti samí politici brečet nad pomníkem národní suverenity.

Myslím, že si málo připomínáme úspěchy integrace a záměrně si často připomínáme jen nezdary. To, co se ale za těch téměř 80 let povedlo, je natolik významné, že bychom si to neměli nechat vzít.

Úspěchy evropské integrace, které přinášejí plody všem z nás, jsou například tyto: prosperita díky největšímu jednotnému trhu na světě a společné měně; svoboda občanů žít, studovat a pracovat kdekoliv v Evropské unii; společné kroky k ochraně životního prostředí a zajištění udržitelných energií; podpora a solidarita v dobách nouze v důsledku přírodních katastrof, hospodářských krizí anebo pandemie; cestování bez hranic díky schengenskému prostoru a hlavně mír v Evropské unii a stabilita po více než 70 let - nedošlo k žádné válce mezi dvěma členy Evropské unie. Zřejmě ale tím, jak dlouho už žádná válka na evropském kontinentu nebyla, si přestaváváme na rozdíl od našich rodičů a prarodičů uvědomovat hrozbu takové války.

Česko je pro exportní ekonomika. Jak ostatně říká Český statistický úřad ve svém materiálu k 20 letům České republiky v EU - cituji: "Do zemí Evropské unie dlouhodobě míří okolo 80 procent z českého vývozu zboží, což je jeden z největších podílů v Evropské unii. Klíčovým obchodním partnerem pro nás zůstává Německo." Bylo by možná lepší v tomto ohledu víc spolupracovat tedy s Friedrichem Merzem, než s Viktorem Orbánem.

Co říct závěrem? Idea evropské integrace na začátku nespočívala jenom a pouze v uhlí, atomu a oceli. Jejím primárním cílem bylo udržet na kontinentu mír, například právě postupnou integrací různých průmyslových odvětví a šířeji následně i vznikem jednotného trhu. Že má tento trh své slabiny, nedodělky a nefunkčnosti, je jasné. Ale neopouštějme společný evropský projekt jen proto, že vyžaduje práci, trpělivost a odpovědnost. Kritizujme, opravujme a zlepšujme, ale zůstaňme u stolu, kde se o budoucnosti Evropy rozhoduje. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Adrianě Chochelové a nyní prosím paní poslankyni Zdenu Kašparovou.

 

Poslankyně Zdena Kašparová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předstupuje tu před nás vláda, která nám slibuje inovativní Česko. Ale při čtení kapitoly o vědě, výzkumu a inovacích má člověk pocit, že se buď zastavil čas, anebo autoři jen v noci před vydáním programového prohlášení vzali staré programy, materiály a metodiky, skartovali je a pak je následně slepili dohromady.

Tato vláda nekouká za horizont. A ono se není čemu divit. Jejím koaličním partnerům, konkrétně SPD a Motoristům, je totiž věda zřejmě úplně ukradená. V jejich programech byste totiž samostatnou kapitolu o vědě hledali marně. Věda pro ně neexistuje.

A v tom prohlášení je to patrně vidět. Kapitola 17, která pojednává o vědě, výzkumu a inovacích, je v podstatě překonaný program hnutí ANO. Je to smutná vizitka koaliční spolupráce, kdy jedna strana dodá text a ty ostatní dvě se ho snad ani neobtěžovaly přečíst, natož do něj cokoliv doplnit. Kdyby si ho totiž partneři přečetli, nemohli by nám tu s vážnou tváří slibovat revizi systému hodnocení M2017+.

Dámy a pánové, máme tu leden 2026 a Metodika M17+ už neexistuje. Momentálně už půl roku operujeme s novou metodikou hodnocení vědy a výzkumu, a to konkrétně Metodikou 2025+. To, že vláda ve svém klíčovém dokumentu operuje s neexistujícím mrtvým systémem, je buď projev totální rezignace na realitu, nebo nám tu prostě předkládáte recyklované materiály zpod šuplíku.

Ovšem vrcholem tohoto manažerského přístupu je pak pokus o stavbu mrakodrapu bez základu. Vláda v textu, to musím pochválit, pětadvacetkrát skloňuje slovo inovace. Ale termín základní výzkum, ten v celém dokumentu nenajdete ani jednou, nula výskytu. Tato vláda se totiž zřejmě domnívá, že inovace se prostě sami stávají jen tak, že rostou na stromech a že nepotřebujeme podporovat vědce, kteří hledají hluboké principy hmoty vesmíru nebo například živých organismů. Vy chcete prodávat špičkový software, ale nedokážete zaplatit lidi, kteří vyvíjí binární kód. Bez základního výzkumu totiž nebudete mít žádné inovace, budete mít jen draze zaplacenou montovnu cizích nápadů.

Abych ale nekončila jen u této přehlídky negativit, je tu jedna věc, u které se dá říct, že dává smysl, a to je záměr posílit daňové odpočty pro investice soukromého sektoru do výzkumu. To je správný krok. Je to hlavně funkční nástroj, který může pomoci našim firmám zvýšit konkurenceschopnost a hlavně konečně propojit vědu s firmami a soukromým sektorem, aby naše transfery pořádně fungovaly.

Bohužel jedna vlaštovka v podobě těch daňových odpisů nám jaro neudělá. Zvlášť, když zbytek vědecké krajiny necháváte nekoncepčně pustnout.

Vláda, která nezná ani název aktuální metodiky hodnocení vědy a která vědomě ignoruje základní výzkum jako pilíř naší budoucí prosperity, nemůže mít mou důvěru.

Doufám, že aspoň ty odpisy dokážete a zrealizujete dřív, než zjistíte, že naši špičkoví vědci už dávno odešli do zahraničí, protože tady jim nikdo nerozumí. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji paní poslankyni Zdeně Kašparové a prosím pana poslance Karla Dvořáka.

 

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, členky a členové vlády, vláda, o jejíž důvěře dnes rozhodujeme, vznikla v souladu s ústavními pravidly, reprezentuje většinu přání většiny občanů. Její legitimitu vyplývající z tohoto procesu nezpochybňuji, přesto jí důvěru dát nemohu. A říkám to klidně, protože důvěra není právní kategorie, nedá se vynutit hlasováním, ani odvodit jen z procedury. Důvěra vzniká z hodnot, ze směru a z toho, zda vláda svými kroky naplňuje to, k čemu se jako stát hlásíme. V preamboli Ústavy České republiky stojí, že jsme odhodláni budovat, chránit a rozvíjet naši zemi v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody, jako vlast rovnoprávných svobodných občanů, jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům, a to podtrhuji, zásadách občanské společnosti.

To nejsou dekorativní věty, to je hodnotový kompas a vláda, která se k těmto hodnotám vědomě nezavazuje, nemůže tvrdit, že jen zabloudila. Na tom, s čím přichází vláda žádat o naši důvěru, a na tom, jak se i doteď skutečně chová, mohu kritizovat či postrádat spoustu věcí. Obzvláště mě ale trápí postoj, který vláda dává na odiv ve vztahu k občanské společnosti a k principům otevřeného vládnutí. Nelíbí se mi ani samozřejmá arogance, se kterou nám od představitelů vládní koalice a ministrů padá jeden poslanecký návrh za druhým - bez mezirezortního připomínkového řízení, bez odborné diskuse a bohužel i bez kvality.

Rád bych se ale teď věnoval tomu, co je hlavním předmětem naší dnešní debaty, a to je programové prohlášení vlády a za mě kapitola Právo a spravedlnost. To je v programovém prohlášení vláda postavená na jednom dominantním motivu, bohužel, represi - více trestů, přísnější tresty, další kriminalizace problémů, které mají své příčiny mimo trestní právo. Spravedlnost je zde často zaměňována za tvrdost, za politickou zkratku. Jenže spravedlnost není soutěž v přísnosti paragrafu. A tady chci být naprosto přesný. Když mluvím o represi, nemluvím o každém zpřísnění trestů. V minulém volebním období jsme podporovali a prosadili spravedlivější tresty za znásilnění a omezení podmíněných trestů u těchto trestných činů, protože tam nešlo o politické gesto, ale o ochranu obětí a o jasné vymezení hranic lidské důstojnosti. Rozdíl je zásadní. Jedna věc je cílené zpřísnění tam, kde stát dlouhodobě selhával v ochraně základních práv, a úplně jiná věc je plošné trestání a tvrdost jako univerzální odpověď na složité společenské problémy.

Česká republika je dnes zemí s jednou z největších vězeňských populací v přepočtu na počet obyvatel. To není známka funkčního systému, to je varovný signál, že trestní politika dlouhodobě pracuje spíš s následky než s příčinami. Souhlasím s tím, co zmiňoval pan ministr spravedlnosti ve svém projevu, který jsme mohli včera vyslechnout, a to to, že jedním z problémů je řetězení podmíněných trestů, které se postupně mění v automatickou cestu do vězení. Ale právě proto je potřeba mluvit o smysluplných alternativách, ne o mechanickém zpřísňování. Za hnutí STAN jsme připraveni se takovými návrhy zabývat, ale pouze tehdy, pokud půjde o promyšlený krok opřený o data a zkušenosti z praxe, nikoli o symbolické gesto nebo snahu reagovat na momentální náladu ve společnosti. Efektivní a moderní trestní politika se nedělá pocitově, ale odpovědně.

Zvlášť varovné je zvažování snížení věku trestní odpovědnosti. To není projev síly státu, to je přiznání bezradnosti. Stát, který začne řešit své vlastní selhání trestáním dětí, rezignuje na prevenci, práci s rodinami a odpovědnost za prostředí, které sám vytváří. Nabízí jednoduché řešení tam, kde je potřeba trpělivost, odbornost, politická odvaha a poctivost v hledání skutečných řešení.

Rád bych se zastavil ještě u jedné věci, která je sice méně nápadná, ale o to výmluvnější. Programové prohlášení vlády obsahuje řadu slibů, které už platí delší dobu nebo které byly prosazeny v minulém volebním období. Typickým příkladem je slib zavedení povinného průběžného vzdělávání soudců a státních zástupců, a to záměrně cituji, protože nijak neinterpretuji to, co stojí v programovém prohlášení vlády, tak to tam je skutečně napsáno - zavedení. To totiž není plán do budoucna, to je realita současnosti. Celoživotní vzdělávání soudců existuje, je povinné a jeho rámec byl v posledních letech legislativně zpřesněn. Splněno, dámy a pánové. Pojďme zlepšovat vzdělávání soudců a státních zástupců, to je jistě potřeba - zavádět ho ale není nutné. Když vláda slibuje něco, co už platí, nevypovídá to tolik o kontinuitě, vypovídá to o neznalosti nebo o snaze přepsat realitu.

Ještě jednu věc považuji za příznačnou. V celé kapitole o právu a spravedlnosti a bohužel, dokonce ani v projevu pana ministra spravedlnosti nezaznělo jediné slovo o obětech trestných činů a jejich podpoře. Nezaznělo jediné slovo o tom, jak zlepšovat přístup zranitelných osob k justici. Mluví se o pachatelích, trestech, represi a systémech, ale o těch, kvůli nimž má spravedlnost vůbec smysl, je ticho. Obětem nepomáhá přísnější paragraf, pomáhá rychlé a předvídatelné řízení, dostupná odborná pomoc a stát, který je bere vážně.

Zásadní pochybnosti mám i v oblasti, o které zástupci vládní koalice velmi často mluví a slyšeli jsme to tady i včera při zahájení schůze, a to o ochraně svobody projevu. Vláda opakovaně ujišťuje, že stát nebude Velkým bratrem a že zabrání zneužívání represivních složek proti lidem za jejich názory. To by se mohlo zdát býti chvályhodným. Tím ale současně zároveň záměrně vytváří dojem, že v české politice - v České republice, ne v politice, i když možná i zde existuje systémový problém s potlačováním pro svobody slova. Takový problém zde nevidím. Justice v České republice rozhoduje nezávisle, podle zákona a bez politických instrukcí. A je to tak dobře a doufám, že to tak i zůstane. Opakované zpochybňování tohoto faktu svobodu projevu neposiluje, naopak oslabuje důvěru v instituce právního státu a jejich nestrannost. Považuji to za krajně nezodpovědné. Svoboda projevu není právo být brát (brán?) vážně, je to právo vstoupit do veřejného prostoru a povinnost nést důsledky toho, co tam zazní. A když mluvím o důsledcích, tak mám na mysli, že součástí svobody slova je i to, že si o komkoli, kdo se veřejně vyjadřuje, mohou ostatní myslet, že mluví hloupě, nezodpovědně nebo bez znalosti věci. A předtím nikoho žádná ústava, žádný zákon ani žádný stát chránit nemůže a chránit ani nemá - ať jde o ministra, poslance nebo třeba předsedu Sněmovny. Přesto chci být férový. Nejsem proti debatě, nejsem proti všem krokům, které vláda ve svém programovém prohlášení navrhuje. Minulá vláda formulovala trestní politiku a schválila klíčové dokumenty, které by měly být vodítkem i dnes, koncepci rozvoje Vězeňské služby a koncepci rozvoje Probační a mediační služby. Tyto dokumenty je možné využít, dávají jasný směr, jak snižovat recidivu, pracovat s pachateli i oběťmi a chránit společnost efektivněji než pouhým zpřísňováním trestů. To jsou věci, které je skutečně potřeba zlepšovat v tom, jak v Česku funguje trestní justice.

Rád se budu podílet na odborné i politické debatě o překleslení soudní mapy, kterou zmiňuje pan ministr, i když o něm programové prohlášení mlčí, za předpokladu, že cílem této debaty nebude účetní úspora, ale dostupná a kvalitní justice. Rád podpořím alternativní tresty, resocializační programy a smysluplnou práci s pachateli i oběťmi. Tam všude má stát prostor být silný - ne tvrdostí, rozumem, dialogem a prací s daty. Ale důvěru vládě neudělujeme za jednotlivé body v programovém prohlášení, důvěra se uděluje za směr. A já nevěřím, že tato vláda chce naplňovat hodnoty, ke kterým se hlásí preambule naší ústavy - ne, že by se jí to nepovedlo, ale že k nim vědomě nesměřuje a směřovat nechce. Proto se debat rád zúčastním, některé kroky rád podpořím, ale důvěru této vládě dát nemohu. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Karlovi Dvořákovi a prosím pana poslance Jana Papajanovského.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, jednáme dnes o důvěře nové vládě České republiky, vládě Andreje Babiše, ve které mají hlavní roli zástupci hnutí ANO. O důvěře vládě sice jednáme tady v Praze a vláda v Praze zasedá a z Prahy vládne, nakonec je to hlavní město České republiky, ale já budu na začátku svého vystoupení mluvit primárně o Ústeckém kraji.

Z Ústeckého kraje pocházím, jsem jeho patriotem a záleží mi na tom, aby se právě v Ústeckém kraji žilo co nejlépe. V čele našeho kraje už šest let stojí zástupci hnutí ANO. Aktuálně to Richard Brabec, dokonce místopředseda hnutí ANO. Hnutí ANO vede také největší a nejdůležitější města. V čele krajského města Ústí nad Labem stojí představitelé hnutí ANO už skoro 12 let. A výsledky, dámy a pánové? 71 procent lidí zvažuje odchod z Ústí nad Labem. V roce 2020 byl Ústecký kraj ekonomicky na 65 procentech HDP Evropské unie, ovšem pod vedením hnutí ANO kraj doklesal k 60 procentům HDP Evropské unie. HDP Ústeckého kraje přepočteno na jednoho obyvatele je na 69 procentech průměru České republiky. V dosaženém vysokoškolském vzdělání je náš region na 246. místě z 252 regionů Evropské unie. Ve věku dožití jsme 216. z 250 míst. A mohl bych pokračovat s dalšími a dalšími statistikami, kdy každá jedna z těchto statistik je vysvědčením regionálních politiků hnutí ANO v čele s hejtmanem Richardem Brabcem.

Neschopnost hnutí ANO spravovat dobře Ústecký kraj nám letos potvrdil trochu nečekaný spojenec, náš nový pan premiér a také vlastně dříve bývalý poslanec za Ústecký kraj Andrej Babiš. Budu citovat vyjádření pana premiéra ze září letošního roku: "To, že v Ústí nad Labem je nějaký problém? Tak asi je. Tak asi to naše vedení není dobré a v těch volbách zkrátka si zvolte někoho jiného." Vážené kolegyně, vážení kolegové, doufal jsem, že když už hnutí ANO neumí Ústeckému kraji pomoci na regionální úrovni, že naději nám dá alespoň politika nové nastupující vlády. Doufal jsem, že programové prohlášení nové vlády přinese naději nejen Ústeckému kraji, ale všem regionům, které potřebují pomoci: Karlovarskému kraji, Moravskoslezskému kraji a dalším vnitřním i vnějším periferiím: Jesenicku, Frýdlantsku, Znojemsku nebo Tachovsku. Ale bohužel, programové prohlášení vlády žádnou takovou naději nepřináší.

V oblasti daní potřebujeme pomoci lidem, pracujícím lidem s nižšími příjmy, kterých je u nás v Ústeckém kraji více než kde jinde. Potřebujeme zvýšit slevu na poplatníka a umožnit její čerpání i do bonusu. Potřebujeme motivovat lidi k tomu, aby pracovali a aby do regionu přinášeli peníze. Nic takového ovšem vláda a vládní programové prohlášení neslibuje. Místo toho se budou snižovat daně velkým korporacím. Potřebujeme reformu rozpočtového určení daní jak na úrovni obcí, tak na úrovni krajů. Potřebujeme spravedlivé rozdělování vybraných daní, které bude obce a kraje motivovat k vytváření podnikatelských příležitostí. Potřebujeme rozpočtové určení daní, které bude zohledňovat sociální problémy a poskytne finance na potřebnou transformaci regionu. Jak ukazují zahraniční příklady, ve financování slabších regionů není možné spoléhat pouze na nepředvídatelné dotace. Regiony je potřeba přímo a daňově zvýhodnit. Programové prohlášení přitom bohužel píše o tom, že národní zdroje budou mít v transformaci regionů pouze doplňkový charakter.

Potřebujeme, dámy a pánové, také začít jinak pracovat s investičními dotacemi, aby získaly skutečně kohezní charakter. Předchozí vláda Andreje Babiše rozhodla o tom, že míra podpory u projektů z evropských peněz je napříč Českou republikou stejná, ale z Evropské unie jde do bohatších regionů prostředků mnohem méně, takže napříč Českem tu podporu dorovnáváme ze státního rozpočtu. Státní rozpočet tedy prioritně financuje projekty v úspěšných a bohatých krajích, zatímco Ústecký kraj, ale nejen ten, se propadá stále níž a níž. Věřím, že podobnou zásadní chybu v nastavení evropských peněz nová vláda Andreje Babiše neudělá, ale v programovém prohlášení se o tomto detailu nic nedočteme.

V regionech také chybí kvalifikovaná pracovní místa. Většinu z nich musí samozřejmě vytvořit soukromý sektor, ale ten veřejný ho v tom může podpořit, například rozvojem regionálního vysokého školství. Připomínám, že v Karlovarském kraji stále ještě chybí veřejná vysoká škola a že lékařská fakulta v Ústí nad Labem, kterou hnutí ANO opakovaně slibovalo, má pořád k realitě hodně daleko.

Ale některá pracovní místa může přinést i stát, a to přesunem úřadů do regionů. To je osvědčený zahraniční recept, který nemá žádné nevýhody, vyžaduje jenom dost velké množství práce. Uleví se hlavnímu městu Praze, státu se sníží náklady na zajištění kvalifikovaných pracovníků, v regionech se zvýší příjmy a také příležitosti. V programovém prohlášení vlády o tomhle opatření ale bohužel opět ani zmínka.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda Andreje Babiše se, alespoň podle toho zveřejněného programového prohlášení, rozhodla hodit Ústecký kraj i další znevýhodněné regiony přes palubu. Chovám naději, že nějakého pokroku se přece jen v dalších čtyřech letech dočkáme, že z některých nekonkrétních slibů, které v tom programovém prohlášení jsou, se nakonec přece jen stanou konkrétní opatření a rád na tom budu spolupracovat. Ale na to, abych dal této nastupující vládě důvěru, je pouhá naděje příliš málo. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí STAN.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Janovi Papajanovskému a prosím paní poslankyni Kateřinu Stojanovou.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes hlasujeme o důvěře vládě. Pro mě to ale není jenom formální hlasování. Jako poslankyně zvolená za Ústecký kraj to totiž beru především jako odpovědnost vůči lidem, se kterými se potkávám, se kterými řeším jejich problémy a kteří mi pravidelně píší. Jako právnička si pak dovolím zhodnotit zejména následující. Vládní prohlášení v oblasti spravedlnosti lze za mě shrnout jedním slovem: rezignace. Rezignace na skutečný boj s korupcí a rezignace na řešení problému běžných lidí, které nejvíce dopadají na celé regiony, jako je právě i můj Ústecký kraj. Právo nemá být teoretická disciplína. Právo má fungovat v každodenní realitě. A právě tady vidím ten zásadní rozpor mezi tím, co vláda slibuje, a mezi tím, co lidé skutečně potřebují.

Nemohu začít ničím jiným než tím, co je nám Pirátům jako jediné straně bez korupce vlastní - bojem proti ní. Korupce totiž není jenom abstraktní pojem. Korupce nevzniká náhodou. Vzniká tam, kde nejsou jasná pravidla, kde se ztrácí dohled a kde se rozhoduje v zákulisí místo na světle. A tato vláda ve svém vládním programovém prohlášení korupci věnuje dvě věty. Dvě věty! To není program, to je povinný sloh žáka druhé třídy základní školy. My Piráti jsme přitom již krátce po volbách nabídli konkrétní nástroje, které korupci skutečně dusí, nástroje, které skutečně mění prostředí, ve kterém se rozhoduje o veřejných prostředcích a o veřejné moci. Naším cílem, a to má být to zásadní, je omezit prostor pro korupci ještě dřív, než vznikne. Zpřísnit majetková přiznání těch, kteří rozhodují o veřejných prostředcích, aby bylo jasné, odkud majetek pochází. Zajistit plnou transparentnost financování politických stran tak, aby si politiku nemohl koupit ten, kdo má nejvíce peněz, a otevřít lobbing kontrole, aby zákony nevznikaly v tichu kanceláří, ale pod dohledem veřejnosti.

Tohle nejsou žádné ideologické nástroje. To jsou návrhy, které fungují v zemích, kde občané státu skutečně věří, a přesně takovou důvěru by ve všech občanech a občankách měla budovat i tahle vznikající vláda. Jedinou útěchou jsou mi včerejší slova pana premiéra, že jste připraveni spolupracovat i s opozicí na těch návrzích, které skutečně, slovy pana premiéra Babiše, udělají z České republiky tu nejlepší zemi na celé planetě. Já vás, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího, tedy beru za slovo a nabízím pirátskou expertízu jako, opakuji, jediné strany bez korupce.

Umožněte Sněmovně projednat tento náš protikorupční balíček a podpořte jej, protože ignorováním korupce ji tato vláda jenom prohlubuje a obyčejní lidé za to zaplatí.

Druhá oblast, kterou nemohu pominout, jsou exekuce. Ne proto, že by to bylo populární téma, ale protože v mém Ústeckém kraji je to každodenní realita. Patříme totiž dlouhodobě k regionům s nejvyšším počtem exekucí v celé republice a celý kraj tím trpí. Exekuce nejsou jenom osobní tragédie jednotlivců, jsou to zavřené obchody, nedostatek pracovní síly, rozpadlé rodiny a obce, které se nemohou rozvíjet. Jako občanka, které Ústecký kraj milovaným domovem, vidím, jak takové dluhové pasti brzdí celý region. Vláda mluví o dalším vyhodnocování systému oddlužení, jenže lidé v exekucích už nemají čas čekat na další analýzy. Řešení je známé a léta diskutované. Teritorialita exekutorů. Jeden dlužník má mít jednoho exekutora v místě bydliště. Tento princip by totiž systém zpřehlednil, snížil náklady a omezil byznys postavený na hromadění exekucí. To by pomohlo nejen jednotlivcům, ale celému regionu, který tady dnes zastupuji. To, že se tento krok ve vládním programovém prohlášení vůbec neobjevuje, bohužel ukazuje, že vláda dává přednost zachování stávajícího nefunkčního systému před skutečnou pomocí lidem a regionům, které jsou exekucemi nejvíc zasažené.

No, a nakonec vládní přístup ke spravedlnosti je založený hlavně na represi. Přísnější tresty, více kriminalizace, méně důrazu na prevenci a návratu lidí do normálního života. Jenomže jako právnička vím, a ostatně řekla to už tady řada výborných právníků z řad mých kolegů, že samotné zpřísňování trestů nefunguje, nevede k bezpečnější společnosti, ale k přeplněným věznicím a vyšším nákladům. Místo toho bychom přece měli investovat do prevence resocializace a chytrých řešení, které skutečně kriminalitu sníží. No, a zatímco voláme po přísnějších trestech, tak chybí moderní drogová politika, která by omezila černý trh a chránila zdraví lidí. Chybí i narovnání zranitelných, jako třeba LGBT osob, které do 21. století patří jako ta úplně integrální rovnost před zákonem, kterou jsme si již na začátku naší ústavnosti vetkli do Listiny základních práv a svobod.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, spravedlnost nemá být jenom kapitola ve vládním programovém prohlášení. Je to každodenní zkušenost běžných lidí, kteří se snaží vést normální život a narážejí na systém, který jim nepomáhá, ale naopak jim často jejich nelehkou životní situaci ještě více komplikuje a ztěžuje. Vládní programové prohlášení tuto útrpnou realitu bohužel nereflektuje, nenabízí řešení, která by lidem v postižených regionech pomohla právě s řešením dluhové problematiky, nenabízí systémový přístup ke korupci, nenabízí moderní a funkční pojetí spravedlnosti. A mimo jiné právě pro tyto významné nedostatky, které dopadají na občany a občanky nejen v mém regionu, nemohu této vládě vyjádřit důvěru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A nyní budeme pokračovat dalším přihlášením, kterým je paní poslankyně Pipášová Barbora. Tak paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Dobrý den. (Mluví na premiéra.) Dobrý den. Pardon, já se na vás teď právě otočím a budu mluvit ještě než začnu. Pardon, já ještě, než začnu, tak bych ráda požádala pana ministra Macinku, aby si nyní odpustil legrační obličeje, protože já budu mluvit o velmi vážném tématu, a to je duševní zdraví našich dětí. A omlouvám se panu premiérovi, že jsem ho nepozdravila, jsem poněkud nervózní. Omlouvám se ještě jednou. (Premiér a ministr Macinka reagují z místa.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jenom poprosím, abyste, paní kolegyně ,mluvila ke všem poslancům a případnou diskusi s panem premiérem a dalšími ministry, jakkoliv může být zajímavá, si pak nechte mimo vystoupení. Poprosím obě strany. Tímto děkuju pěkně. Pokračujte.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Pardon, že zdržuji, ale chci mluvit o duševním zdraví našich dětí. 67 000 dětí a dospívajících v naší zemi se potýká s duševním onemocněním. Není to blbá nálada, není to důsledek jejich vlastních rozhodnutí, ale s onemocněním. Právě prožíváme krizi duševního zdraví a ta opravdu není vtipná. Namísto toho, abychom dětem nabídli cesty, jak si budovat psychickou odolnost, naší nečinností nám před očima vyrůstá úzkostná generace. A zde se z duševního zdraví stává otázka bezpečnosti, protože pokud nebude mít odolnou společnost, nebudeme schopni čelit výzvám, které nás v budoucnu čekají.

Vládní prohlášení působí velmi komplexně, obsahuje kapitoly o školství i zdravotnictví, mluví o bezpečnosti, budoucnosti, kvalitních službách pro občany, ale když jsem hledala kapitolu o duševním zdraví, opravdu jsem ji nenašla. Do vládního prohlášení se vešly kočičky. To je moc milé, a mnoho dalšího, ale duševní zdraví dětí? Jen pár vágních vět bez reálného obsahu. (Připomínky ze sálu k hlasitosti projevu.) Prosím?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, prosím, pokračujte a kolegy v sále poprosím, aby poslouchali.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Nebudu tolik křičet. Omlouvám se, mě to naštvalo, když se někdo směje duševnímu zdraví děti.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, opravdu, prosím, vyřešte se to pak s paní ministryni nebo s kýmkoliv z vlády mimo řečnický pultík. Teď mluvíte ke všem kolegům, my neslyšíme, co si říkáte s ministry. A zase naopak poprosím ostatní poslance, aby vás nechali v klidu vystupovat a nepokřikovali po vás.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Děkuji. To není chyba formátu, to je jasný signál, že toto téma vláda buď nepovažuje za důležité, nebo nechápe, jak zásadní a komplexní dopady má. A přitom duševní zdraví prostupuje školstvím, zdravotnictvím, sociální oblastí, bezpečnostní politikou, ale i hospodářským výkonem této země. Mrzí mě, že v kapitole školství se péče o duševní zdraví vůbec neřeší. Přitom právě školství je klíčovým rezortem, který může situaci zásadně ovlivnit, a to zejména prostřednictvím prevence. Musíme dělat pro to, aby se naše děti vůbec do psychiatrických ambulancí a psychiatrických nemocnic nedostávaly, ony tam opravdu nepatří.

Vládní text mluví o investicích, platech učitelů, sportovní infrastruktuře nebo digitálních nástrojích. Když ale přijde na prevenci psychických obtíží, šikany, vyhoření učitelů nebo podpůrné služby, najdeme jen pár obecných frází. Chybí konkrétně odpovědnost, systém, cíle. Chybí důraz na změnu ve vzdělání budoucích odborníků, kteří mají umět včas rozpoznat signály nepohody dětí. Stejně tak chybí například úprava složité atestační přípravy dětských psychiatrů. Jedna věta o podpoře duševního zdraví zkrátka nestačí. Bez peněz, bez systému, bez vzdělávání učitelů zůstáváme jen u rétoriky.

A kapitola zdravotnictví? Opakuje se totéž. Ano, reforma péče o duševní zdraví probíhá už několik let. Ale co k ní vlastně vláda přidává? Žádný nový impuls, žádné konkrétní opatření, jen známé fráze o osvětě veřejnosti a odbourávání stigmat. To všechno už dávno dělají neziskové organizace a odborníci v terénu bez systémové podpory. Tato vláda opakuje, že školství je prioritou, že zdravotnictví bude moderní, ale když duševní zdraví nemá ani v zásadních prioritách vládního prohlášení, prevence není systémová a nejzranitelnější skupiny zůstávají bez nových opatření, pak to není pravda. To je jen proklamace.

Proto bych ráda požádala vládu, považujte duševní zdraví za samostatnou veřejnou prioritu, v radě pro duševní zdraví dejte prostor také odborníkům na školství a wellbeing ve škole, nejen zdravotnickému pohledu. Bez prevence nebudeme mít ani zdravé děti, ani stabilní školství, ani moderní zdravotnictví. A hlavně nezískáme důvěru lidí, kteří dnes často marně hledají pomoc.

Nicméně vím, že tato vláda často mluví o duševním zdraví a pevně doufám, že se bude aktivně podílet na této krizi a jsem schopna spolupracovat na návrzích.

Na závěr si dovolím mluvit o něčem hlubším, než jsou čísla a strategie. O základním principu, na kterém stojí naše vztahy jako jednotlivců, jako rodin, jako společnosti. Tím principem je důvěra, důvěra se nepozná podle slov. Pozná se podle toho, jestli se na vás někdo nevykašle, když je vám zle, jestli na druhém konci opravdu někdo zvedne telefon, jestli vám někdo pomůže, i když nejste slyšet, protože už nemáte sílu mluvit nahlas. Že to, co říká, platí, protože mezi slovy a činy je soulad. Důvěra není deklarace, je to zkušenost. A protože důvěra není něco, co můžeme předstírat a protože věřím, že politika má být založena na skutečné odpovědnosti za lidi, nemohu této vládě důvěru vyslovit. Děkuji. (Potlesk z řad opozice.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Hlavatý.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se nerozhoduje jen o důvěře jedné vlády, dnes se rozhoduje o tom, jestli Česká republika rezignuje na odvahu mluvit pravdu o své bezpečnosti.

Četl jsem programové prohlášení vaší vlády a musím říct, že to není plán obrany, to je obranný alibismus. Na papíře je to plné slov jako modernizace, profesionalita, efektivita, ale když se začnete ptát, jak a proč a kam, zjistíte, že odpověď mizí. Zůstává jen jedna konstantní věc. Strach. Strach pojmenovat realitu, strach pojmenovat agresora, strach pojmenovat, kdo dnes ve vaší koalici tahá za brzdu.

Začněme u strategického směřování. Vaše vláda se zaklíná suverenitou, ale ve skutečnosti odmítá spolupráci. Straší armádou EU, odmítá hlubší evropskou obrannou koordinaci a tváří se, že národní bezpečnost se dá budovat pouze v izolaci. To je iluze, a je to nebezpečná iluze.

My jako Starostové říkáme jasně, bezpečnost dnes nevzniká zavřením se do národních bublin, ale sdílením odpovědnosti se spojenci, s NATO, s Evropou, společné kapacity, společné nákupy a společná obrana.

Vy místo toho nabízíte návrat k logice: my si to nějak zařídíme sami. Jenže svět už takhle nefunguje a armáda se neřídí nostalgií v devadesátých letech.

Podívejme se na peníze. Vy mluvíte o auditech, revizích a efektivitě, to všechno je potřeba, ale vy se bojíte vyslovit jeden jednoduchý závazek, že obrana bude mít dlouhodobě garantovaná minimálně dvě procenta HDP. A nebudu mluvit o vícero procentech, která bychom měli plnit. My ten závazek říkáme otevřeně, protože armáda se nedá řídit improvizací a vojáci nemohou plánovat život podle toho, jak dopadne příští koaliční porada. Bez stabilního financování není obrana, je jen předstírání obrany.

A teď personální politika. Vy slibujete nástupní plat 50 000 korun. Dobře, ale to není systém, to je náborový leták. Vy řešíte peníze, ale neřešíte důvěru, neřešíte smysl služby, neřešíte vztah společnosti k obraně. My mluvíme o aktivních zálohách, o dobrovolnosti, o prestiži služby, o tom, že obrana státu není jen práce několika tisíc profesionálů, ale věc celé společnosti.

Rozdíl je i v modernizaci. Vy se upínáte na domácí průmysl, to by mohlo být správně, ale bez evropské koordinace, bez zapojení do špičkových projektů, bez společných nákupů zůstane český průmysl na periferii technologického vývoje. My mluvíme o kyberprostoru, o umělé inteligenci, o vesmíru, o hybridních hrozbách, protože moderní válka nezačíná tankem na hranicích, začíná lží, dezinformací a útokem na důvěru společnosti.

A právě tady se dostáváme k jádru problému. Tahle vláda umlčela ministra obrany Zůnu. Ne proto, že by selhal, ne proto, že by byl nekompetentní, ale proto, že mluvil pravdu. Ve chvíli, kdy jasně pojmenoval Rusko jako hrozbu, kdy mluvil o válce v Evropě bez relativizace, přišel tlak ze strany SPD. A vy, pane premiére, jste se nepostavil za svého ministra, vy jste ustoupil. Tohle není detail, tohle není epizoda, tohle je zlom. Od této chvíle ví každý ministr. Jediné, může mluvit jen tolik, kolik dovolí extremistický koaliční partner. Odbornost musí mlčet. Pravda se dávkuje a bezpečnost státu se stává rukojmím politického vydírání. Tomu se neříká stabilita, tomu se říká normalizace. Normalizace mlčení, normalizace strachu, normalizace toho, že se lidem neříká pravda, aby nebyl problém. A pak tu čtu o strategické komunikaci. Ano, ta je potřeba, strategická komunikace není PR, není to uhlazování reality. Strategická komunikace začíná odvahou říct lidem, v jakém světě žijeme. Vy tu odvahu nemáte, protože se bojíte SPD. A vláda, která se bojí vlastního koaličního partnera, nemůže garantovat bezpečnost státu.

Jako poslanec Starostů říkám jasně, této vládě důvěru nedám, ne proto, že bych byl proti armádě, ale proto, že bezpečnost se nedá dělat potichu, alibisticky a se strachem v očích. Bezpečnost potřebuje odvahu, pravdu a jasné hodnoty. A ty tahle vláda nemá. Děkuji. (Potlesk z řad opozice.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji za vaše vystoupení a nyní v pořadí vystoupí paní Španihelová Martínková, Jestli to říkám správně. Doufám, že se vám nezkomolil jméno, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: To je v pořádku. Dámy a pánové, dobrý den. Velmi pečlivě jsem prostudovala programové prohlášení vlády a bedlivě budu sledovat sliby, které občanům dáváte.

V sociální oblasti je to v první řadě podpora pro neformální pečující. Mluvíme o lidech, kteří pečují o své děti, partnery, sourozence či rodiče. Tito lidé často pečují 24 hodin, sedm dní v týdnu bez možnosti oddechu, zástupu, bez toho, aby měli stejné zajištění, jaké má každý běžný zaměstnanec. Tedy nárok na jasně vymezenou pracovní dobu, nárok na odpočinek, na dovolenou, na další pracovní benefity. Ve chvíli, kdy je osoba, o kterou pečují, v nemocnici, ztrácejí nárok na příspěvky na péči a zůstávají tak po tuto dobu zcela bez příjmu. Ta situace je velmi složitá, věřím, že si ji umíte představit. Vítám tedy prohlášení ministra Juchelky, že tuto oblast chce řešit, a to nejen hmotné zajištění neformálních pečujících, ale i zvyšování dostupnosti komunitních zařízení pro ty, kteří nemohou z různých důvodů zůstat v domácí péči, a dále budování kapacit odlehčovacích služeb, které uleví rodinám a pečujícím, kteří se domácí péči snaží zvládnout co jim síly stačí. Budu na tuto situaci vytrvale upozorňovat a podporovat kroky, které povedou ke zlepšení jejich situace.

Z minulosti víme o mnoha úskalích, na kterých se snahy o změnu zasekly. Doufám, že vzhledem k deklarované podpoře i ze strany pana premiéra to tentokrát bude jiné.

Podporu ovšem nepotřebují jen rodiny neformálně pečující. Určitou formu podpory potřebují i další rodiny v rozmanitých životních situacích. Rodiny s dětmi, se seniory, sendvičové rodiny, neúplné rodiny nebo ty, kde došlo ke ztrátě zaměstnání.

Rodiny, kde řeší bydlení, dluhy nebo dlouhodobé onemocnění. Ohledně rodin s dětmi vítám návrh na navýšení rodičovského příspěvku. Je to opravdu nezbytné. Nicméně v rámci stability, předvídatelnosti a možnosti plánovat musíme za Piráty znovu opakovat, že rodičovský příspěvek, coby náhrada příjmu, by měl být pravidelně valorizován podobně, jako je tomu u důchodů. A nemělo by zůstat jen u rodičáku, potřebujeme i flexibilní otcovskou nebo třeba možnost prarodičů pečovat místo rodičů.

V programovém prohlášení pak postrádám větší důraz na péči o ohrožené děti. Programové prohlášení vlády se této oblasti věnuje pouze okrajově. Náhradní rodinnou péči pak nezmiňuje vůbec. Doufám, že ve skutečnosti to bude pro vládu mnohem významnější téma, jak o tom včera pan ministr mluvil. Doufám, že místo návratu ústavů se budete věnovat nastavení fungování profesionálních pěstounů, řešení krizové péče i podpoře mladých dospělých. Návrat dětí do tří let do ústavu neprospěje nikomu; dětem, ani společnosti jako celku. Dovolím si připomenout, že základní citové vazby si dítě vytváří v prvních měsících života a pro ně je zcela zásadní blízkost jeho konkrétní osoby. A to nám žádný ústav nenahradí.

V této souvislosti musím zmínit za mě zcela neuvážené ukončování pracovního poměru s odborníky na MPSV, kteří agendu dlouhé roky řeší napříč politickým spektrem, napříč jednotlivými vládami. Jsou odbornou veřejností považováni za špičky v oboru a doposud nebylo oznámeno, kým budou nahrazeni. Opět musím připomenout, zde jde o malé děti, o jejich budoucnost. Znefunkčnění takové agendy je silně ohrožující. Včera jsme slyšeli, že nejde pouze o plnění tabulek a tvorbu strategií, že chceme vidět výsledky. Děti nemají čas, zaznělo tady, děti nemají čas, jejich čas běží. To je věc, na které se určitě shodneme. My v Pardubickém kraji jsme i díky jedné takové strategii dokázali transformaci všech dětských domovů. Ne nadarmo je Pardubický kraj špičkou a vzorem v této oblasti.

Stejně tak musím připomenout dostupnost péče o malé děti. Ta je zásadní pro možnost slaďování soukromého a pracovního života. Dostatečná nabídka míst v mateřských školách byla v minulosti doplňována nabídkou péče v dětských skupinách. Ty nabízí větší flexibilitu jak co do kvality péče, menší počet dětí a tedy řešení pro děti se specifickými potřebami, tak co do možnosti pokrytí služeb v menších obcích, ze které já také pocházím. U nás kapacitně není možné vybudovat školku, jsme obec, která má 300 obyvatel, školku bychom prostě neutáhli. Sem cílí i zavedení sousedských dětských skupin, které umožňují vznik už od počtu čtyř dětí a jsou tedy řešením i v těch odlehlejších lokalitách.

Tak já si také umím představit, když mluvíme o rozvoji venkova, to, aby tam rodiny chtěly žít, tak jedna z těch věcí, která tomu může pomoct, je toto. Je alarmující, že podle všeho vláda s podporou těchto forem péče nepočítá. Musím zde připomenout, že mateřské školky lze budovat až od určité kapacity a velikosti obce a zákonitě tedy bude dostupnost pro některé domácnosti zhoršena.

Dostávám se k trhu práce. Vítám další podporu kratších flexibilních úvazků. Zejména pro maminky po rodičovské je možnost zaměstnaní se zkrácenou pracovní dobou zásadní a často jediné možné řešení, jak té práce dosáhnout. Je to i vzhledem k provozním dobám mateřských škol a tak dále.

Možnost práce na home office je třeba také rozvíjet, byť ta samozřejmě není možná ve všech profesích. Pokud se ovšem v rámci trhu práce bavíme o omezování šedé ekonomiky, očekávala bych větší zacílení na fungování dohod, případně opatření, která zamezí zneužívání zaměstnávání takzvaně na fakturu místo práce v zaměstnaneckém poměru, kde se jedná jednoznačně o závislou práci.

Nyní zpět k rodinám. Rodiny potřebují stabilitu, potřebují podporu, potřebují finance, práci a v neposlední řadě potřebují bydlení. Když nemáte kde bydlet, to bydlení není dostatečně důstojné, nemáte se kde připravit dobře do školy, nemáte si kde odpočinout, abyste zvládli výkon své práce, je to velký problém. Vláda se v oblasti bydlení hlásí k podpoře jeho dostupnosti. To s Piráty samozřejmě vítáme. Tu podle dostupných vyjádření spatřuje zejména v realizaci masivní výstavby nového bydlení a významnou podporou developerů.

Vzbuzuje to otazníky minimálně z pohledu sociálního, tedy z pohledu zranitelných domácností. Výstavba nového bydlení se nestane přes noc. Navíc nové byty bývají drahé. Jak jejich nákup, tak nájem. Jak chce vláda řešit podporu domácností, které mají dnes problém? Jak bude pracovat s domácnostmi, které přišly o bydlení, dostaly se do dluhů, mají problémy s bydlením kvůli neznalosti právních předpisů, hledají si bydlení kvůli přestěhování z ubytovny nebo z azylu. Bydlení v ubytovnách a v azylech je pro rodiny velmi nevhodné. Dlouhodobě je zatěžující a je potřeba tady tu situaci řešit. Taková domácnost nebude mít na koupi nového bytu, nebude mít ani na nájem v novostavbě a pokud už nájem najdou, hrozí, že uzavřou nevhodnou smlouvu nebo si nenastaví dobře platby.

Připomenu, že náklady na řešení problému lidí bez domova, kde je potřeba hradit výjezdy hasičů, policie, sanitek a následně drahé náklady na zdravotní péči zanedbanou proto, že člověk bez domova nikam nepatří a nemá čas řešit cokoliv jiného než svou špatnou situaci, tak tyto náklady stojí náš rozpočet násobně víc než náklady na spuštění zákona. Můžete si to přečíst v podrobné důvodové zprávě, kterou zpracovával vládní analytický útvar. Je nám k dispozici, velmi doporučuji k pročtení.

Znepokojuje mne, že nikde v prohlášení nevidím nic o řešení situace těchto domácností, těch nejzranitelnějších, těch, kterým bychom měli opravdu pomoct. Naopak tyto situace řeší, respektive umí řešit, zákon o podpoře bydlení, který schválila předchozí Sněmovna a který měl začít platit od začátku tohoto roku. Jeho přijetí předpokládá vznik kontaktních míst bydlení po změnách ne plošně po celé České republice, ale pouze v exponovaných lokalitách, která by poskytovala pomoc právě takovým domácnostem, o kterých tady mluvím.

A jak ta pomoc měla vypadat? Tam, kde jde o komunikaci s nepoctivým majitelem, by stačila právní poradna nebo pomoc s úpravou nájemních vztahů ve smlouvě. Tam, kde vzniknou dluhy na nájemném, propojení s dluhovou poradnou nebo pomoc s vyřízením dávek na bydlení a s nastavením splátkového kalendáře. To jsou všechno velmi funkční opatření, která umíme udělat. Tam, kde jde o absenci bydlení, pomoc s hledáním řešení: buď vhodného obecního bytu, je potřeba mít jich dostatek samozřejmě, nebo bytu u soukromého majitele poskytnutého s garancí státu. Že by potom následovalo i zprostředkování služby asistence v bydlení, která by nového nájemce doprovázela do té doby, dokud ta obec nebude mít jistotu, že nájemce svou situaci zvládne. To je velmi důležité.

Toto všechno chce teď ale nová vláda zastavit, revidovat a měnit. Víte, ale vy tato opatření budete potřebovat. Je to nutné i pro lidi, kteří se budou stěhovat do těch svých nových bytů. Vy totiž pro domácnost z ubytovny nebo z azylu budete tu asistenci v bydlení potřebovat vždy, vždy, protože jinak máte téměř stoprocentní jistotu, že si opět vytvoříte další problém a další vyloučenou lokalitu. Ta podpora těch lidí při bydlení je velmi důležitá.

A ještě připomenu, v zákoně není nic, opakuji nic, co by nebylo prověřeno dlouholetou praxí v pilotních projektech realizovaných po celé České republice. Všechna tato opatření v projektech prokazatelně fungují. Proč tedy nedat realizaci zákona šanci a po pár měsících vyhodnotit, zda funguje nebo ne? Tak se to obvykle dělá. Pojďme to, prosím, aspoň zkusit.

A ohledně námitek k údajné nákladnosti zákona. Ty uváděné částky - mluvíme o částce jedna celá 1,6 miliardy, byly při plném náběhu a při pokrytí po celé České republice. Ani jedno se od začátku nestane. Bavíme se tady sotva o polovině těch peněz.

A kromě peněz se tady bavíme o udržení nebo získání bydlení pro tisíce lidí. Závěrem si dovolím shrnout, proč musím této vládě vyjádřit svou nedůvěru. Nečtu sdělení, jak bude realizována podpora neformální péče v rozsahu, který slibujete. Není zajištěna dostatečná kontinuita a podpora rodiny, jak jsem mluvila například o valorizaci rodičovského příspěvku. Není garantována péče o malé děti, její rovnocenná dostupnost napříč republikou. Tady zase navážu na svou řeč o absenci podpory dětských skupin. Chybí zdroje financování navrhovaných změn, jak u neformální péče, z čeho bude hrazena odměna pečujícího, z čeho bude hrazen takzvaný pátý stupeň, tak u důchodu. Z čeho uhradíte rozdíl v nákladech při snížení věkové hranice odchodu do důchodu? Ptám se. Deklarované budování komunitních zařízení také něco stojí.

Programové prohlášení vůbec neřeší situaci bydlení zranitelných domácností. Naopak komplikuje implementaci zákona o podpoře bydlení, který tuto situaci má řešit... A zdánlivě mimo sociální oblast, ale je to také velmi závažné a nepřípustné, je zpochybňování role neziskových organizací, které zajišťují zásadní oblasti péče nejen v sociální oblasti, ale i v oblasti sociálně zdravotního pomezí nebo vzdělávání. Z těchto důvodů tato vláda nemůže získat mou důvěru. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A bude následovat další paní poslankyně z Pirátské strany, paní poslankyně Demetra (Místopředseda má problém s vyslovením příjmení poslankyně. Smích v sále.) Demetrashvili Kateřina, pardon.

 

Poslankyně Katerina Demetrashvili: Dobrý den, děkuji. Dobrý den. (Poslankyně reaguje na pozdravy z řad členů vlády.) Vážené kolegyně, vážení kolegové, rozhodujeme o tom, zda bude Česká republika mít vládu, která je čitelná, důvěryhodná a hodnotově ukotvená, a to jak doma, taky i v zahraničí. Ale už nyní vidíme, v jakém chaosu se vládní koalice nachází.

Já jako členka zahraničního výboru bych začala zahraniční politikou. To, co dnes vláda předvádí, není pragmatismus, to je schizofrenie. Pět minut jsme součástí evropského hodnotového prostoru a pět minut pak relativizujeme autoritářské režimy. Pan Turek tady chybí. Jednou premiér stojí po boku Macrona, mluví o evropské odpovědnosti a bezpečnosti, velice chvályhodné, ale vzápětí nám tu další člen vládní koalice papouškuje ruskou propagandu před rozbombardovaným bytovým domem. Značí to naprostou rezignaci na hodnotovou orientaci naší země. Zahraniční politika malého státu, jako jsme my, opravdu nestojí na tom, že bude se všemi za dobře. My si musíme uvědomit a rozlišit, kdo je naším spojencem a kdo nám naopak chce škodit. A vy, kteří se chystáte zvednout ruku pro vznik této vlády v tom zřejmě nemáte jasno. A proč tomu tak je? Ta odpověď je jednoduchá - protože tahle vláda vznikla proto... Nevznikla proto, aby řešila dostupné bydlení, současné bezpečnostní výzvy nebo jiné problémy, které trápí naše občany... Můžu poprosit o klid v sále?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, kolegyně, to určitě můžete. A já se pokusím ho zjednat. Kolegyně, kolegové poprosím, abyste se na obou stranách sálu utišili a nechali kolegyni v klidu přednést svůj projev. Děkuji pěkně.

 

Poslankyně Katerina Demetrashvili: Děkuji moc. Tahle vláda vznikla proto, abyste se navzájem nevydali k trestnímu stíhání! Tenhle pakt o beztrestnosti politiků je ukázkou toho nejvyššího možného papalášství a také pohrdání právním státem. Jak už tady zaznělo, někteří jsou si rovnější.

Tahle vláda nemůže, a ani nikdy nebude, jednat svobodně. Jedná totiž od začátku jen a pouze v zájmu vlastního přežití. Jak můžou občané věřit rozhodnutím této vlády, když ví, že každé vládní hlasování může být ve skutečnosti obchodem? Co by ovšem mělo trápit všechny členy nastupující vlády, a i poslance vládní koalice nejvíce? A to jste vy samotní.

Bez ohledu na to, jak totiž tohle hlasování o důvěře dopadne, všichni tušíme - žádná důvěra, žádné hlasování vám nezajistí tu nejdůležitější důvěru, která vám tak očividně chybí, a to je ta důvěra, kterou máte mezi sebou. Vaše vládní koalice je postavena na vzájemném strachu a vydírání ostatních koaličních partnerů. Já opravdu nechci, aby se z této země stal stát, kde se politická moc zneužívá jako štít proti spravedlnosti, kde je členy vlády napadána nezávislost soudů a kde samotná vláda snižuje důvěru v ten stejný stát, kterému se zapřísáhla sloužit... A kde je zahraniční politika jen improvizovaným tancem mezi východem a západem bez jakéhokoliv kompasu.

Tato vláda moji důvěru nedostane. Vím, že nejste překvapeni a bohužel spěje i k tomu, že v příštích letech podryje i důvěru občanů v náš stát. To je smutné. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Vlček, připraví se paní poslankyně Svobodová. (Poslankyně Pastuchová říká mimo mikrofon, že má faktickou.) Aaa, faktická. Pardon, paní poslankyně Pastuchová, prosím, s faktickou poznámkou. Vaše dvě minuty. Pan poslanec Vlček posečká. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Tak já krátce faktickou. Jenom... Paní kolegyně, teď já bych popletla vaše jméno, paní kolegyně z Pirátů vaším prostřednictvím, prosím vás, já bych doporučila - nepoužívejte ke kritice vlády diagnózy. Mě se to jako záchranářky a zdravotnice dotýká. Schizofrenie je nemoc, přečtěte si o tom něco, ano! Děkuju. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A nyní už je na řadě pan poslanec Vlček jako řádně přihlášený.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Tak, pane předsedající, děkuji za slovo.  Vážené poslankyně, vážení poslanci, milé kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, to, jak bude vypadat vládnutí Andreje Babiše, já si myslím, že jsme všichni včera velmi názorně viděli v projevu nového pana premiéra - opět jsme viděli chaotický projev bez struktury, jasné vize, jak nová vláda plánuje řídit Českou republiku. Viděli jsme chaotický sled slov od tématu k tématu. A já osobně vůbec nezávidím lidem od stenozáznamu se zpracováním tohoto zmatku a budu-li se chtít někde fyzicky potrápit, tak si to pustím znovu.

No, pečlivě jsem si prošel programové prohlášení vlády a mohu říci, že s mnoha věcmi mohu i souhlasit, a především v otázkách hospodářských či v oblastech regionálního rozvoje. Přece jenom jsou to věci, které v mnoha ohledech navazují na moji hospodářskou strategii, se kterou jsem přišel na Ministerstvo průmyslu a obchodu. No a rád tedy z opozičních lavic pochválím naplňování bodů, které si myslím, že jsou pro Českou republiku důležité. Taktéž budu konstruktivně pracovat na jejich schvalování.

Podle mého názoru je například důležité, že se plánuje pokračování v jaderných projektech. Je dobře, že programové prohlášení vlády hovoří nejen o projektu Dukovan, ale i o projektu dostavby bloku v Temelíně. Škoda jen, že předchozí vlády, kterými byli i kolegové z Hnutí ANO, tak tento projekt v roce 2014 zastavili.

Mohu také souhlasit s tématy, jako je rozvoj energetických soustav, podpora umělé inteligence, podpora exportu či investic v privátním sektoru. Z pohledu regionálního rozvoje si myslím, že je dobře, že programové prohlášení vlády obsahuje podporu hospodářsky a sociálně ohrožených území a transformaci uhelných regionů či vůli připravit novou strategii regionálního rozvoje a koncepci rozvoje venkova. Všechna tato témata jsou, milé kolegyně a kolegové, pro starosty důležitá a budu osobně velmi doufat, že nezůstanou jenom na papíře.

Je zde ale mnoho věcí v programovém prohlášení vlády, které už mě takovým optimismem nenaplňují. Myslím si například, že je velkou chybou v otázkách vyvlastňování ČEZu. Podle mého názoru to bude mít významně negativní dopad na realizaci nutných investic. Obecně v otázkách energetiky, pokud chceme jít cestou stabilních, udržitelných a bezpečných dodávek energií, musíme udržet investiční trend a ne prostředky nesystémově a populisticky rozhazovat. Přece jen zanedbaná energetika byla i jeden z důvodů vysokých cen energií, se kterými se Česká republika v minulých letech potýkala. Takže prosím, nedělejme ty samé chyby.

Taktéž si myslím, že vláda rezignovala, a je to podle mě chyba, na téma eura. Řada z nás, kteří jsme v každodenním kontaktu s podnikateli, tak vnímáme silný názor byznysu právě v otázkách přijetí eura. Vidíme také velký populistický tlak na veřejné finance a zadlužování České republiky. Nové sliby bohužel nejsou finančně kryty příjmy. Ano, něco pokryje vyšší hospodářský růst, který předáváme nové vládě, ale většina slibů půjde na úkor naší budoucnosti. No, a vláda také plánuje významné zadlužování. Tak plánuje významné zadlužování České republiky, aby pokryla své populistické sliby a nemá odvahu pro nepopulární škrty a reformy. Propouštění pár úředníků na ministerstvech to bohužel nezachrání.

Obecně si myslím, že v programovém prohlášení vidíme obecně absenci tématu odvahy, a to nejen v otázkách hospodářských a provozních reforem, jako je školství anebo zdravotnictví. Těch, řekněme, nejvyšších rozpočtových položek, když se podíváme na téma státní rozpočtu, a to téma zde brzo bude na stole.

Ale i v tak důležitých otázkách, jako je téma bezpečnosti České republiky. Programové prohlášení se bojí pojmenovat největší bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku, jako je právě ruský imperialismus. V programovém prohlášení také vidíme útok na občanskou společnost pod rouškou boje s politickými neziskovkami. Nová vláda bohužel zapomíná na to, že občanský sektor sehrává důležitou roli v mnoha ohledech našeho života, jako je vzdělání, péče o seniory či sport a kultura.

No, a z pohledu samotných členů vlády hned od začátku vidíme mnoho projevů nekompetentnosti a arogance. Nová vládní většina se chová jako dobyvatelé a každý den ukazuje, že pro ni neplatí pravidla jako pro ostatní. Dodnes není vyřešen premiérův střet zájmů, vidíme ministry, kterým je zakazován vlastní názor, či jsou vymyšleny různé kličky, jak obejít pravidla. Mnohdy to působí až směšně a komicky a skandály a kauzy bohužel ale poškozují Českou republiku.

Ten, kdo z toho má nepochybně radost, tak jsou autoři satiristických podcastů a věřím, že se jim ty scénáře píšou každý den samy. Ale bohužel ke škodě České republiky.

V minulosti jste zde také kritizovali, že ve vládě zasedají ministři, kteří neprošli legitimitou voleb. A sami máte hned tři. Vidíme také hned od začátku, že styl práce bude takzvaně hodně na sílu. Vidíme to hned u prvních zákonů, kdy nerespektujete základní principy, jako je mezirezortní připomínkové řízení či téma RIA v tak zásadních hospodářských otázkách, jako je například nový stavební zákon.

Dámy a pánové, nemohu a nebudu tedy hlasovat pro důvěru vlády Andreje Babiše. Je to koalice o nevydání k trestnímu stíhání a Česká republika v tomto bohužel hraje roli rukojmího na úkor naší bezpečnosti a budoucnosti. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Budeme pokračovat paní poslankyní Svobodovou a jenom poprosím službu při odmazání řečníků, ti řečníci tam zůstávají. Je tady nějaký problém s tím dotykovým monitorem, jestli může někdo z IT. Už mně to dělá problém několik minut, ale pokračujte, paní poslankyně, to vyřešíme my tady. Můžete.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení vládní zmocněnci, dnes se tady bavíme o tom, proč by nově vzniklá vláda měla nebo neměla získat důvěru. Dovolte mi přidat můj pohled. Podle dostupných predikcí česká ekonomika poroste a naopak inflace se bude držet lehce nad hranicí dvou procent. Poměrně solidní výhled a šance na snižování schodku státního rozpočtu. Taky víme, že bez umazávání deficitu nebo jeho držení na uzdě již v následujících letech nebude možné sestavit státní rozpočet podle stávajících pravidel rozpočtové odpovědnosti.

Bohužel při pohledu na programové prohlášení vlády se umazávání schodku státního rozpočtu očekávat nedá. Spíše naopak. Přitom se hned na začátku zaklíná odpovědným hospodařením a návratem k vyrovnaným rozpočtům. Státní dluh poroste a s ním porostou i výdaje na jeho splacení.

Finanční trhy to vědí, proto už zvýšily úroky dluhopisů. Výdaje na dluh tedy porostou. Proto nechápu, proč vláda plánuje opatření, která sníží příjmy státu, které tak potřebujeme. Nepomáhá tomu ani lpění na koruně, které také zvyšuje úroky. I politicky nestabilní Slovensko si půjčuje o procento levněji. Už teď je jasné, že návrat Andreje Babiše k moci nepovede - nebo takhle, povede ke zhoršení situace, nikoliv ke zlepšení. Nemá žádná skutečná řešení krize bydlení, ani rostoucích životních nákladů. Jeho politika zanechá běžné lidi v Česku v horší situaci. Nyní vypíchnu pár těch problémových opatření, která jsem vyčetla v programovém prohlášení, první problémové opatření je snížení daně pro firmy z 21 procent na 19; prý, aby vznikla nová pracovní místa. Ta by ale vznikla snáz, kdyby se snížilo daňové zatížení práce, nebo kdyby vláda cíleně podpořila začínající podnikatele a malé a střední firmy.

Víme, že nízkopříjmoví zaměstnanci odvedou na daních víc než ti s vysokými příjmy a tohle snížení o dvě procenta znamená 20 miliard korun ročně, které budou chybět. Pak tu máme prodej firem a akcií, kdy bude vlastně daň nula. Dále tady máme dotované hypotéky. Budeme si říkat, kde jsou teda ta opatření vlastně pro lidi? Protože tyto dotované hypotéky přinesou největší zisky bankám a současným vlastníkům nemovitostí. Hypotéky pro mladé budou sice levnější, ceny nemovitostí naopak vzrostou. Pokud si chcete pořídit bydlení a nevejdete se do podporované škatulky, čekají vás ještě vyšší ceny bytů i vyšší úroky. Tento experiment už si vyzkoušeli v Polsku a nedopadl vůbec dobře.

Zrušení důchodové reformy, další věc. Minulá vláda schválila parametrickou reformu důchodů, která reaguje na demografickou realitu. Nová vláda však realitu odmítá. Čechy tak čekají ještě pár let vyšší důchody, do kterých mohou odejít dříve. Pak nastane náraz do zdi a náhlé snížení důchodu. Část lidí se do práce možná bude muset vrátit v sedmdesátce, aby zaplatili nájem.

Pak tu máme zastavení automatické valorizace daně z nemovitosti, která opět nahrává spíše bohatším obyvatelům, nebo zvýšení limitů pro povinné plátcovství DPH výrazně na 2 miliony korun. Tohle nedává smysl opět pro malé podnikatele. Jsou to všechno výhody pro velké hráče. Skoro jako by v tom byl nějaký úmysl.

My ale budeme osvětlovat kšefty a machinace Andreje Babiše a hnát ho k odpovědnosti. Zároveň však budeme důsledně předkládat jasné plány, jak posunout zemi dopředu a zlepšit život rodinám a mladým lidem. Budu pokračovat dál v bodech, které jsem si vypsala z programového prohlášení.

Máme tu neziskový sektor. Tam, kde stát roky šetří, jelikož ho zastupuje nezisk a pokrývá rychle se měnící potřeby společnosti, vidíme další nevstřícný krok. Vláda chce zřídit veřejný registr dotací, kde by se evidovaly finance pro nezisk. Součástí této evidence má být i označení financování nezisku ze zahraničí. Je vám to povědomé? Ano. Podobné označování zahraničními agenty mají i jiné státy, třeba Rusko, Bělorusko a další země bývalého Sovětského svazu. Od vymezení kategorie už je jen krůček k zákonu nebo nějakému přílepku.

Další krok, který rozhodně nic neušetří, systém ani nezlepší, je vámi navržená oblast vězeňství. Naše věznice jsou už řadu let přeplněné. Navíc chybí personál, bojuje se s nevyhovující architekturou i vysokou recidivou. Denní náklady na chod věznic jsou 36 milionů korun. V programovém prohlášení se dočteme o zvyšování trestních sazeb a kriminalizaci některých dalších deliktů. Vždycky je jednodušší člověka prostě zavřít a doufat v jeho nápravu. Jenže ta se bohužel sama od sebe příliš nekoná. Pokud data ukazují, že tři čtvrtiny vězňů se po propuštění vrací zpátky do vězení, něco děláme špatně. Takže nahrnout do systému další lidi, aby byli někde zavření, nepomůže ani jim a ve výsledku ani nám.

A pak tu máme ještě jednu perličku. A to snížení trestní odpovědnosti. To nám zadělává na další problém. Dodnes totiž neexistuje standardizovaný program pro zacházení s mladistvými vězni. Nebylo by tedy lepší věnovat se stávajícím uvězněným, zlepšovat jejich šanci na nápravu, než jejich počet jen slepě zvyšovat a tím kumulovat problémy, které velká zařízení prostě mají. Tyhle děti, myslím, ty mladistvé vězně, za sebou můžou mít nelehký osud, traumata, cokoliv.

A tím se dostávám vlastně k ohroženým dětem. V programovém prohlášení jsem našla tři vágní body. Tyhle body neříkají, jak konkrétně se věci posunou, ale i tak musím poděkovat panu ministrovi Juchelkovi, prostřednictvím pana předsedajícího, že se tomu tématu tady včera věnoval a chce téma ohrožených dětí řešit. Myslím, že v této části vycházíme ze stejného dokumentu NKÚ o transformaci systému péče o ohrožené děti. A myslím si, že je důležité, že to tady zaznělo už včera, ale teď to shrnu také. Ta transformace začala už před 17 lety. Od té doby se jim pozvolna daří umisťovat děti k pěstounům nebo z velkých zařízení dělat menší komunitní nebo rovnou děti nechávat bydlet v bytech. Hodně to záleží na krajích. Ale co tady stále chybí a je podle mě základ práce, je informační systém, který by snížil administrativu naloženou na pracovníky OSPODu. Od roku 2015 vynaložilo MPSV zhruba 200 milionů na projektech bez jasného výsledku. Vzniklo 32 strategických dokumentů mezi MPSV, MŠMT a MZ, které nebyly vzájemně koordinovány.

Nyní vlastně víme, že ti ministři budou všichni za ANO a já věřím, že se mezi sebou dokážou domluvit lépe a že už tohle se dít nebude. Nicméně vracím se. Výsledkem jsou podobné výstupy na různých rezortech nevedoucí k žádným výsledkům. Bez pořádné evidence budou ospoďáci stále zahlceni a záchyt ohrožených dětí nebo práce s jejich rodinami bude spíše nadstandardem. Jenže tohle všechno se musí zaplatit. A to je to důležité, k čemu já se dostávám a celý ten můj projev je o tom. My se prostě nedozvídáme, kde na to vláda chce brát a ono to bude stát hodně peněz. Takže když bych to shrnula: snížení daně právnickým osobám zastavením valorizace daně z nemovitosti, zvýšení limitů u povinného plátcovství DPH, zvýšení počtu vězňů a další opatření, která jsem tady vyjmenovávala, povedou k prohlubování státního deficitu zcela zbytečně, to vše nám prodražuje úroky, za které si jako stát půjčujeme.

I z toho důvodu budou chybět peníze na řešení celospolečenských problémů většího či menšího charakteru. A bojím se, že i z toho důvodu se za následující čtyři roky nevyřeší neutěšená situace v oblasti ochrany ohrožených dětí. Nedojde ke sjednocení metodik a ani zavedení jednotného informačního systému, což bych vnímala jako úplný základ práce. Nicméně tohle všechno, co jsem uváděla výše, jsou věci, o kterých můžeme vést diskusi, jsou to různé přístupy k ekonomice, státu a prioritám. To, o čem se ale diskutovat nedá, je účast SPD ve vládě. Celé programové prohlášení prostupují drobné ústupky této extremistické straně, jako například vypíchnu zrušení trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Mám silné obavy, že SPD jako hlásná trouba ruské propagandy moc dobře ví, proč právě tyto odstavce musí pryč.

Z výše uvedeného, už se dostávám na závěr, z výše uvedeného celkem jasně vyplývá, že moji důvěru tato vláda jako celek nemá, ačkoliv s nadějí hledím k několika málo ministrům pro projevení důvěry, je to málo, proto nemohu takové vládě vyjádřit důvěru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně a bude pokračovat paní poslankyně Weimerová, připraví se paní poslankyně Veronika Kovářová. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, bez ohledu na to, jakou vládu tady máme a budeme mít, tato vláda sice řídí naši zemi, působí na ministerstvech, to je ale spíš takový finanční a legislativní rámec. Je to lešení, ze kterého naši zemi vytváří někdo jiný, a to jsou občané. Ti působí ve svých profesích, pečují o své blízké, přispívají na to, co považují za důležité a prospěšné. Každý z nás má mandát jen skrze ně. Jsme jejich pouhými zástupci, protože se 11 milionů lidí nevejde do sálu a vlastně má lepší věci na práci. K tomu, aby mohli naši zemi svobodně vytvářet a naplnit svůj potenciál, potřebují kvalitní informace a nejlepší zárukou kvalitních informací jsou média, která z definice slouží veřejnému zájmu a jejichž princip fungování umožňuje, aby veřejnému zájmu sloužila co nejlépe.

Žijeme v jiné době. Každý den jsme zahlcení informacemi ze všech stran. Každý usiluje o naši pozornost z různých důvodů a právě proto je teď mimořádně klíčové zachovat si jedinečný zdroj obsahu, který je naší mediální a informační kotvou v dnešním chaotickém světě. Nejlepší zárukou nezávislosti a také kvality našich veřejnoprávních médií je aktuální systém koncesionářských poplatků za každé médium zvlášť, s automatickým navyšováním o inflaci, podle aktuálních dat jsou dobře vymahatelné. Je to osvědčený systém, jehož změna vedla v Evropě k zásadním negativním dopadům na nezávislost a financování. Proč měnit něco, co funguje? Proč bychom místo skutečně potřebných legislativních změn měli politizovat fungování médií veřejné služby? Proč bychom místo zrušení populistických slibů měli nechat vyhladovět nejlepší zdroj informací a obsahu, jaký tady máme? Na to já nedokážu odpovědět, a proto nevím ani to, proč si vláda, která žádá o naši důvěru, zrušení poplatku za veřejnoprávní média, ponechala ve svém programovém prohlášení, ať si třeba prosazuje smysluplné kroky, pro které je (nesrozumitelné) v dobré vůli skutečně volila většina voličů, ale je důležité zachovat takové mediální prostředí, aby si lidé o krocích této vlády mohli svobodně utvářet názor a ten poté zohlednit v dalších volbách, aby měli třeba i podklad proto, aby mohli naopak negativní kroky této vlády vyvážit vlastní činností. O to v demokracii jde. A  já mám důvěru v demokracii a naše občany, ale nemohu mít důvěru k této vládě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A nyní vystoupí paní poslankyně Kovářová, připraví se pan poslanec Sviták.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nacházíme se v době bytové krize, kterou je potřeba akutně řešit. Je nezbytné nastavit systémové mechanismy, které pomohou udržet cenovou hladinu základního bydlení dostupnou. Jsou to mechanismy daňové, finanční, byrokratické i dotační. Když jsme ještě byli součástí předchozí vlády, iniciovali jsme první nástroje, které nabízely pomocnou ruku. Současná koalice však hned tři takové nástroje likviduje. Jedná se o možnost obcí definovat dostupné nájemní bydlení, který nabízí současný stavební zákon a který předkládaná novela zcela bez náhrady škrtá. Je to nástroj, který pomáhá obcím například určit kontribuce developera a zajišťuje pojistky před zneužitím. Pro kontext chci doplnit, že se jedná o dostupné bydlení, nikoliv sociální. Dosáhne na něj 70 procent nejchudších domácností a dokonce 80 procent domácností s dětmi. A také vybrané profese, typicky zdravotnictví a školství.

Druhým krokem je odsunutí účinnosti některých paragrafů zákona o podpoře bydlení, který začal platit v lednu 2026. Skupina lidí, kterou tento zákon obsluhuje, se bohužel od pirátské původní verze značně zúžila, ale stále se jedná o pozitivní krok kupředu. Nastupující vláda však zpochybňuje jeho hlavní benefit, což jsou garance pro majitele bytů, které by byly pronajímány přes realitní kanceláře. Z dat Ministerstva pro místní rozvoj víme, že se jedná o více než 100 000 bytů v bytových domech a do oběhu by se nám tak zcela okamžitě mohlo dostat přes 3 000 nových bytů ročně.

Třetím nástrojem je dotační program Výstavba pro obce, který připravil na Ministerstvu pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Navázal na dotační program jeho předchůdkyně Kláry Dostálové, který byl původně jen pro sociální bydlení. Díky úpravám Ivana Bartoše, je nyní možné v programu stavět nejen sociální bydlení, ale i smíšené domy s podílem sociálních bytů.

V předchozím období tohoto programu zde bylo alokováno 8 miliard a žádosti od obcí přišly o 14 miliard vyšší. Máme tedy jasná data, že obce by novou alokaci využily a díky investici 14 miliard bychom nastartovali výstavbu v hodnotě minimálně 40 miliard. Tato investice je navíc částečně vratná, jelikož se jedná o nízkou úrokovou půjčku a jenom DPH, které by přišlo do státního rozpočtu z této stavební činnosti, by bylo minimálně 5 miliard. Na rozpočtovém výboru jsme jednali o této položce při diskusi nad původní verzí rozpočtu, ale poslanci nastupující koalice ji odmítali. Leží zde připravený program, hotové stavební projekty obcí a výsledkem je promarněná příležitost. Je tedy otázka, jak se koalice ve skutečnosti staví ke krizi bydlení a jak ji chce řešit, když stávající funkční nástroje ničí?

Proč se vracet zpět a situaci dále zhoršovat? Jako architektka řešící urbanistický rozvoj měst a správu nemohu pro takovouto vládu zvednout ruku. Vláda, která se nesnaží řešit bytovou krizi jinak než na papíře, moji důvěru nemá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Sviták, připraví se paní poslankyně Šrámková.

 

Poslanec Jan Sviták: Dobrý den. Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, objektivně chci konstatovat, že nově vzniklá vláda má i osobnosti, se kterými mohu lidsky, politicky, zejména však odborně spolupracovat a hledat tolik potřebná kompromisní řešení.

Ale vládnoucí koalici a s ní, bohužel, i naši zemi, od počátku táhnou ke dnu lidé, kteří jednají v intencích totalitního a agresivního státu takovou měrou, že se již dávno zcela vymkli službě demokracii a otevřeně pracují v ruských službách vysmívajíce se nám všem. Tím se ostatně předseda této ctihodné instituce dokonce chlubí, když se zařadil ve svém novoročním projevu ideologickým směřováním po bok Koldera, Bilaka, Indry a dalších, svou pro mě až odpornou kolaborantskou podlézavostí. Obecně považuji zpochybňování nutnosti pomoci válkou zmítané Ukrajině a příklon k Rusku za přímé ohrožení budoucnosti naší země, a to spolu se spornými, ba i leckdy naprosto neakceptovatelnými, nominacemi na některé ministerské posty, což jsou fakta, která dnes i zazněla a ještě jistě zazní. Nyní však již věcně k programovému prohlášení nové vlády, kde jsem se zaměřil na oblast dopravy.

V části věnované železnici chybí skutečná ambice odpovídající 21. století. Místo zásadní modernizace a budování nové infrastruktury se vláda soustředí na pouhé údržbářství v podobě úprav stávajících koridorů, zatímco tolik potřebné vysokorychlostní tratě zůstávají, tak říkajíc, na druhé koleji a stále se řeší prověřování jejich potřebnosti, což samozřejmě zbrzdí tyto záměry. Tento přístup ovšem bolestně přispívá k dalšímu strukturálnímu rozevírání nůžek mezi Prahou a znevýhodněnými, především příhraničními, regiony. Typickým příkladem je klíčový páteřní projekt Praha - Liberec, který je dlouhodobým tristním symbolem stagnace české železnice. Už v roce 1950 se dalo jet vlakem z Prahy do Liberce za necelé 3 hodiny a dnes je běžná cestovní doba jen o několik minut kratší. Za tři čtvrtě století se tedy železniční doprava na této trase posunula jen minimálně navzdory všeobecnému technickému pokroku i investicím, což fatálně ohrožuje další rozvoj nejen Libereckého kraje.

Programové prohlášení také zcela přehlíží význam cyklodopravy, která je ideologicky a investičně upozaděna, přestože právě ve městech a regionech hraje klíčovou roli pro bezpečnost, dostupnost a kvalitu života, o rozvoji turistického ruchu a příjmech z něj ani nemluvě. Deklarovaný vyvážený rozvoj dopravy ze strany nové vlády tak zůstává jen pouhou plytkou frází a nikoliv skutečnou prioritou. Také právě proto a z mnoha jiných závažných důvodů nemohu této vládě vyjádřit podporu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pane poslanče.

Nyní vystoupí paní poslankyně Šrámková Eva, připraví se pan poslanec Šmída. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Vážený pane předsedající, vážené ministryně a ministři, vážené kolegyně a vážení kolegové. Dnes rozhodujeme o důvěře vládě a já zde stojím nejen jako poslankyně za Piráty, ale především jako lékařka a jako máma dvou dětí. Stojím zde za rezort, který se přímo dotýká každého člověka v této zemi. Ať už je to pacient čekající v bolestech, vyčerpaný zdravotník po další službě nebo rodič, který marně shání pediatra. Když se podívám na programové prohlášení vlády, vidím na papíře ambiciózní plán. Slibuje moderní, dostupné a spravedlivé zdravotnictví. Mluví o prevenci, digitalizaci, dostupnosti, péči v regionech a dlouhodobé finanční stabilitě. To jsou cíle, se kterými bychom se jako Piráti v principu dokázali ztotožnit. Jsou to velmi líbivé věty. Jenže realita, kterou vidím v ordinacích a nemocnicích, je v přímém rozporu s tímto papírovým optimismem.

Pokud mají proběhnout skutečné reformy, je nutné se ptát zcela pragmaticky, kdo je připraví, kdo je odpracuje a kdo je ponese v každodenní praxi. Bez dostatečných lidských a odborných kapacit hrozí, že místo systémových změn zůstanou jen dobře zpracované koncepce a prezentace. Zatímco v terénu se reálná situace pacientů i zdravotníků nezmění. Narážím tedy na první kroky vlády, a to snižování počtu státních úředníků a seškrtání kapacit na ministerstvech. Každá věta v programovém prohlášení, každá změna zákona, každý nový standard vyžaduje expertní týmy, analytiky, legislativce, vyžaduje personální nárůst v té zaváděcí fázi. A právě to se dnes v praxi potvrzuje. Když chybí lidé a kapacity, které by reformy připravili a nesli, nevidíme promyšlené kroky, ale spíš improvizaci.

Vzbuzuje to vážné pochybnosti o tom, zda je v centru zájmu skutečně pacient a stabilita systému. Velmi výmluvným symbolem je právě situace kolem Všeobecné zdravotní pojišťovny. Místo toho, aby vláda řešila strukturální problémy financování zdravotnictví, tedy nastavení úhrad, přerozdělení pojistného a plateb za státní pojištěnce, sahá k jednorázovým přesunům miliard z rezerv pojištěnců. Rezervy, které mají sloužit ke stabilizačnímu polštáři tohoto systému, se používají jako rychlá záplata špatných rozhodnutí. To není systémové řízení, to je krizové účetnictví a je to jasný signál, že vláda nemá připravenou dlouhodobou koncepci, o které sama v programovém prohlášení mluví.

Druhým, a pro mě osobně velmi citlivým tématem, je personální krize. Zdravotnictví není o přístrojích, ale o lidech a ti nám docházejí. Silné ročníky odcházejí do důchodu, mladí lékaři a lékařky jsou přetíženi a systém jejich specializačního vzdělávání je nepružný a byrokratický. Přitom české zdravotnictví stojí z velké části na ženách, ale organizace práce je stále nastavena podle modelu z minulého století bez respektu k rodičovství a částečným úvazkům. Česká republika má jeden z nejnižších podílů zkrácených úvazků v Evropě a návrat lékařek a sester po rodičovské je zbytečně komplikovaný. Pokud chceme udržet kvalitní veřejné zdravotnictví, musíme začít u lidí a vytvořit jim podmínky, aby v systému zůstaly, jinak žádné reformy neodpracujeme. Velmi vážná je i situace v oblasti duševního zdraví, zejména u dětí a dospívajících. Školy i rodiny dnes čelí krizi, ale síť dětských psychiatrů, psychologů a návazných služeb zůstává nedostatečná.

Bez jasného plánu, jak zajistit dostupnou pomoc včas, zůstávají sliby jen na papíře. Musíme i zrychlit zavádění školních psychologů. Bez jasného plánu a masivních investic zůstávají vaše sliby jen cynickým výsměchem rodinám, které se bojí o zdraví svých dětí. Zdravotnictví dnes ale netrápí jen peníze. Trápí ho i nedostatek důvěry. Důvěry v to, že systém je řízen ve prospěch, ne ve prospěch vybraných ekonomických skupin. V programovém prohlášení se mluví o změnách v centrové péči, v úhradách moderních léků, v onkologické prevenci či v reprodukční medicíně. To jsou oblasti, kde se točí obrovské prostředky z veřejného zdravotního pojištění a zároveň oblasti, kde má předseda vlády přímé podnikatelské zájmy. Tady vzniká zásadní otázka. Bude ministr a vláda jednat jako správci veřejného systému nebo jako manažeři jeho byznysu.

Za Piráty proto i dnes nabízím pomocnou ruku a konstruktivní spolupráci. Máme experty, máme data, máme propracované návrhy v oblasti digitalizace i duševního zdraví, jsme připraveni je sdílet s kýmkoliv, kdo to s českým zdravotnictvím myslí vážně.

Když to shrnu, vidíme program plný hezkých slov, ale realitu plnou nesystémových kroků a slabé schopnosti je naplnit. Proto musím říct jasně, že za Piráty nemohu této vládě v oblasti zdravotnictví vyslovit důvěru. Způsob, jakým je rezort od počátku uchopen, bohužel nenaznačuje, že by vláda, schopna naplnit vlastní sliby o spravedlivém, transparentním a dlouhodobě stabilním zdravotnictví pro všechny, mohla vzniknout. Děkuji vám za pozornost. (potlesk zprava)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Bude pokračovat pan poslanec Šmída.

 

Poslanec Martin Šmída: Dobrý den, kolegyně, kolegové. V úvodu své řeči si pomůžu variací na scénku z oblíbeného filmu Pelíšky. Kdybych před vás postavil dvě cibule (ukazuje dvě cibule), dvě naprosto identické cibule, ale o jedné z nich vám řekl, že pochází z rodinné farmy, kde se chovají s úctou k půdě, s respektem ke krajině, kde rodina těch farmářů žije s tím venkovem společný život, kdy peníze z výdělku té cibule jdou na hodiny houslí pro dceru toho farmáře, nikoliv na čtvrtou dovolenou v Karibiku nějakého majitele obřího agroholdingu, která z těch cibulí by pro vás byla lepší? Odpoví si každý sám.

Ale jak odpovídá tato vláda, to bohužel víme. Pod líbivými proklamacemi, se kterými by se i dalo souhlasit, se skrývají kroky, které povedou ke ztížení podmínek pro rodinné farmy, pro malé a střední podniky, pro začínající zemědělce. Jsou to kroky, které povedou české zemědělství někam zpátky. Při tom co chtějí lidé od zemědělství? Chtějí kvalitní a dostupné potraviny, chtějí mít na výběr, to znamená podporovat konkurenci. Jen tak se může zvyšovat kvalita a snižovat cena. Podporovat konkurenci znamená podporovat začínající podnikatele, podporovat malé a střední podniky, umožnit srovnání i se zahraničními výrobky. Tohle ale tahle vláda dělat nechce. Chce konkurenci omezovat. A všichni víme, kdo z toho bude profitovat. Občan to nebude a zemědělský sektor také ne.

Ale rezort zemědělství není jenom o produkci potravin, má další důležité úkoly, například, jak se bude pečovat o půdu. Bude se vláda snažit, aby se kvalita půdy zvyšovala? Zpřísní protierozní vyhlášku? Chce postupovat přesně obráceně. A ještě tvrdí, že protierozní vyhláška znehodnocuje půdu. Dámy a pánové, ta eroze znehodnocuje půdu.

A jestli pro vás není dostatečný důvod nějaká elementární úcta k přírodě, krajině, k našim předkům, tak se nechte přesvědčit alespoň čísly. Podle dat Ministerstva zemědělství přicházíme na hodnotě půdy z důvodu snižování její kvality o 4 miliardy ročně. A k tomu vynakládáme dalších 14 miliard na řešení následků spojených s erozí půdy. Čili 18 miliard ročně dohromady.

Naši předkové se musí otáčet v hrobě, když vidí, jak dnes hospodaříme s půdou. Její kvalita se snižuje, organické hmoty ubývá a pesticidů přibývá. Je to smutný pohled. A už teď je jasné, že tato vláda ke zlepšení situace nepřispěje.

A půda je pod tlakem i z jiného hlediska. Ono slibované předkupní právo není nic jiného než omezení práv vlastníků. A položme si otázku, proč chce vláda takto lidem osekat jejich práva a svobody? To si nejspíš nějaký agromamut brousí zuby na skupování půdy. Takové předkupní právo, to je velmi cenná věc, draze vyjednávaná ve smlouvách, málokdy zadarmo. A tady se to prostě nařídí zákonem. A v čí prospěch? Nemusíme si odpovídat. Víme to všichni.

Důležitější je, na koho ty kroky vlády dopadnou negativně. A tady je ten seznam podstatně delší.

Například venkov. Máme v České republice nevyrovnanou životní úroveň, v Praze a ve městech se žije jinak než na venkově. Je tam složitější sehnat dobře placenou práci, ubývá služeb, obchody, pošty, školy, školky, lékaři, zubaři, zhoršuje se dopravní dostupnost, zato přibývá exekucí. Jsou regiony, takzvaná hospodářsky a sociálně ohrožená území, kde jsou objektivní problémy. Kvalita života tam není dobrá. Takové regiony se vylidňují, populace stárne, na základě toho ubývá služeb a tato spirála už se těžko zastavuje. Lidé, kteří tam žijí, jsou potom naštvaní, nešťastní, frustrovaní. A my ze sociologických průzkumů víme, že takoví naštvaní a nešťastní lidé daleko častěji volí strany, které se dnes scházejí v nové vládní koalici. A tak si řekněme, opravdu vláda těmto lidem pomůže, anebo chce více nešťastných a frustrovaných lidí, aby měli více voličů?

Já jsem z moravského venkova, vím, jak se tam žije, a od této vlády nečekám, že by se cokoliv zlepšilo, ale prosil bych, aby to aspoň nezhoršovala.

My Piráti budeme celé volební období vládu hlídat, kontrolovat a zároveň každý den bojovat za dobrá řešení jak pro venkov, pro zemědělství, tak i pro životní prostředí, další důležitý sektor. Životní prostředí, naše krajina, to je to největší bohatství, co máme. Máme ministerstvo, které má za úkol krajinu chránit, chránit rozmanitost fauny a flóry, původní druhy, půdu, vodu, čistý vzduch, ve skutečnosti ty nejdůležitější věci. A ty jsou teď pod tlakem probíhající klimatické změny. A popírání není řešení.

Naše příroda a krajina si zaslouží péči. Pokud začnou kolabovat ekosystémy, je úplně jedno, jaká je sleva na autobus. My tady potřebujeme dostatek čisté vody, čistý vzduch, úrodnou půdu, máme se snažit rozvíjet vodní hospodářství, ale i odpadové hospodářství, mé oblíbené.

Přechod na cirkulární ekonomiku je jedna z největších výzev, kterou před sebou máme. Jako Češi skvěle třídíme odpady. Ale problém není v třídění, ale v recyklaci a v uplatnění těch recyklovaných výrobků. Uvědomuje si to vláda vůbec? Čím se vlastně půlministr životního prostředí zabývá? Personální čistky, chaos, vytváření trafik, nekompetence, zpátečnictví a neschopnost. Nebo je to naopak všehoschopnost a faktická sabotáž celého rezortu?

A na ostatních ministerstvech to nevypadá o moc optimističtěji. Co má třeba dělat ministr dopravy? Snažit se o rychlejší a pohodlnější dopravu, to by mohly zařídit vysokorychlostní tratě. Jak to s nimi bude, to teď nevíme. Co ministr práce a sociálních věcí? Co kroky týkající se důchodové reformy? Nefunkční populismus, který nás v budoucnosti přijde velmi draho. Co má dělat ministr zahraničí? Snažit se o dobré jméno republiky. Ne dělat čistky a ostudu. Co má dělat ministryně financí? Dobře hospodařit, snižovat dluh. Co nás čeká? Dluhové eldorádo. O zemědělství, regionálním rozvoji, životním prostředí už jsme se bavili.

Je v tom vidět jistý klíč, je to pattern, že prostě všechno je naopak, než jak by mělo být. Kdyby tahle vláda jenom přešlapovala na místě, bylo by to ještě dobré. Ale tady hrozí, že naše země bude couvat, že půjde pozadu někam k východu. I na to jsme se snažili upozornit a zdá se, že se to podařilo. Jsem za to rád a určitě na to budeme upozorňovat i nadále.

Tohle je vláda národní destrukce a mezinárodní ostudy. To je vláda zpátečníků. A proto jí nemohu vyslovit důvěru. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Moricová Michaela.

Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Já vám děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na úvod chci říct jednu důležitou věc. Já oceňuji, že vláda dává jasně najevo, že nechce podporovat návrhy, které by vedly k plošnému sledování soukromé komunikace občanů.

Chat control, tedy povinné skenování soukromých zpráv, považuji za zásadní problém. Všichni chceme chránit děti a bojovat proti kriminalitě, ale masové sledování komunikace všech lidí řešením není. Znamenalo by prolomení soukromí, oslabení důvěry mezi občanem a státem a krok směrem, který by demokratická společnost dělat neměla.

V tomto směru říká vláda správně, že nechce být Velkým bratrem a že chce chránit soukromí - na tom se shodujeme a tento směr politiky ráda podpořím. Avšak musím dodat také druhou, neméně důležitou část. O chat controlu se nerozhoduje v České republice, nerozhoduje se na půdě této Sněmovny, rozhoduje se na úrovni Evropské unie. A právě tady narážíme na problém. V programovém prohlášení vlády nevidím jasnou strategii aktivního postupu v rámci Evropské unie, naopak se opakovaně zdůrazňuje důraz na jednomyslnost odmítání další integrace a spíše obranný než vyjednávací přístup. Jenže u chat control jednomyslnost není realistická cesta. Pokud chceme skutečně chránit soukromí lidí, musíme vyjednávat, hledat spojence a přicházet s alternativami - nestačí říct: my to nechceme, to samo o sobě nikoho neochrání a nic to nevyřeší.

Proto doufám, že si pan premiér, který si evropskou agendu vzal přímo pod sebe, tuto realitu plně uvědomuje. A tím se dostávám k širšímu pohledu. Vláda zrušila ministerstvo pro evropské záležitosti, evropskou agendu centralizovala u předsedy vlády a zároveň v programovém prohlášení odmítá další integraci i sdílení odpovědnosti. Vzniká tím obraz, který podle mě České republice nesluší. Chceme být součástí Evropské unie, ale nechceme se podílet na řešeních. Chceme výhody, odmítáme odpovědnost. Už teď je jasné, že návrat Andreje Babiše k moci povede ke zhoršení situace a nikoliv ke zlepšení. On sám se svými extremistickými partnery posouvá Českou republiku zpět, blíž k Maďarsku a Rusku.

Já si ale myslím, že Česko má na víc. Evropská unie není nějaká cizí instituce, Evropská unie jsme my. A pokud chceme chránit soukromí lidí, bránit digitální svobody a zajistit bezpečnost bez masového sledování, pak to bez spolupráce s ostatními státy opravdu nejde. Já chci sebevědomou, silnou a odolnou Evropu, takovou, která umí chránit své hodnoty i svobody. A ta nevzniká tím, že budeme stát stranou, vzniká tím, že se aktivně podílíme na řešeních a že za ně s klidem a jistotou neseme odpovědnost. I když v programovém prohlášení nacházím body, na kterých se s novou vládou shoduji, její odmítavý přístup k evropské spolupráci podpořit nemohu. A stejně tak nemohu této vládě vyslovit důvěru. Důvěra je totiž ochotou se na někoho spolehnout, že splní určitá očekávání. A jsem opravdu zvědavá, jak si tato vláda složená z populistů a extremistů s těmito očekáváními poradí. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní bude pokračovat pan poslanec Volpe Samuel.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes, kdy hlasujeme o důvěře vládě České republiky, stojíme také v době, kdy Česká republika, Evropa, ale i celý svět se nachází ve složité bezpečnostní situaci, v době otevřené hybridní války s Ruskem, v době, kdy musíme víc než kdy dřív přemýšlet o tom, jak zajistit bezpečnost nejen nás, ale i nastupujících budoucích generací. Svět kolem nás se zásadně změnil. Bezpečnost už dnes neznamená jen tanky a vojáky na hranicích, znamená hybridní válku, dezinformace, kybernetické útoky, energetické vydírání, útoky na kritickou infrastrukturu a systematické oslabení důvěry ve stát a jeho instituce. Znamená cílené snahy rozkrádat a rozkládat společnost zevnitř. Právě proto je klíčové, kdo naši zemi vede. A právě tady narážíme na zásadní problém vlády Andreje Babiše. V programovém prohlášení vláda mluví o bezpečnosti jako o prioritě a slibuje občanům zvýšení pocitu bezpečnosti - za to já jsem samozřejmě rád, jenže pocit bezpečnosti nevzniká z prohlášení, ale vzniká z důvěry. Jak máme věřit, že vláda dokáže zemi připravit na zásadní bezpečnostní hrozby, když předsedové a další členové koaličních stran nejsou schopni jasně říct ani tak základní věc, jako že je Rusko agresorem. A když je člověk, který to udělá - v tomto případě pan ministr obrany Zůna - tak za svůj postoj je umlčován například od pana Radima Fialy. Jak máme vládě věřit v boji s dezinformacemi, když strany této vlády mají mezi svými členy lidi, kteří sami aktivně dezinformace propagují a šíří? Naše společnost se dezinformacím neubrání, pokud představitelé státu nebudou schopni pojmenovat realitu, pokud budou tvrdit, že pravda je věcí názoru a agresor otázkou interpretace. Kombinace relativizace, zpochybňování, mlčení a alibismu nás na bezpečnostní výzvy 21. století nepřipraví. Česká republika potřebuje vizi a ochranu. Stát, který má v této bezpečnostní situaci obstát, musí být proaktivní, moderní a připravený investovat do bezpečnostní infrastruktury, do kybernetické obrany, do ochrany kritických systémů, do lidí a institucí, které chrání náš stát a demokracii. Nevyslovení důvěry této vládě proto není aktem politického boje, je to rozhodnutí ve prospěch budoucnosti, ve prospěch bezpečnostní politiky, která není zpátečnická, do lidí a institucí a která je připravena čelit výzvám dnešního světa. Vláda, která není schopná jasně pojmenovat hrozby a dát občanům skutečné bezpečnostní záruky, nemůže získat a dostat mou důvěru. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. A nyní poprosím paní poslankyni Ančincovou Hanu, aby se ujala slova jako další řádně přihlášený. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Ančincová: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členky a členové vlády, vážené kolegyně, drazí kolegové, programové prohlášení o sociální politice se čte velmi líbivě, je plné slov o spravedlnosti, důstojnosti a pomoci. Pokud bychom hodnotili pouze dobré úmysly, museli bychom zatleskat. Jsme tady však od toho, abychom spravovali naši zem zodpovědně a s výhledem více než na jedno volební období. Dovolte mi proto k programovému prohlášení několik zásadních připomínek.

První z nich je oblast důchodů. Slibujete zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let a zároveň štědřejší valorizace. Politicky je to velmi atraktivní, ekonomicky je to ale velmi neupřímné. Dokument mluví o udržitelnosti pro naše děti a vnuky, ale mlčí o tom nejdůležitějším - kdo to zaplatí. Zvýšíte daně nebo budete dál zvyšovat dluh, který právě tady naše děti ponesou na svých bedrech? Nemůžeme budovat jistotu dnešních seniorů na nejistotě jejich vnoučat, to není solidarita mezi generacemi, to její popření.

Druhou oblastí je oblast rodinné politiky. Rodinná politika není jen o tom, kolik peněz stát pošle rodinám na rodičovském příspěvku. Peníze jsou důležité, ale samy o sobě rodinu neudrží. Rodiny potřebují hlavně jistotu a podmínky, ve kterých se dá normálně žít - mít kde bydlet, mít dostupnou školku nebo dětskou skupinu, možnost sladit práci s péčí o děti a vědět, že když se dostanou do potíží, tak jim stát pomůže. Bez dostupného bydlení zůstávají všechny ostatní sliby jen na papíře. Skutečná podpora rodin proto musí být celým balíčkem opatření, který lidem dává pocit bezpečí, stability a perspektivy, nejenom jedním číslem v tabulce. A přesto tu říkám zcela otevřeně, nechci být jen kritikem. Já jsem člověk, který vyrostl v komunální a krajské politice a vím, že bez vzájemné spolupráce obcí, krajů, státu a poskytovatelů se žádná reforma v sociální oblasti nepovede - a také nás navzájem. Ano, potřebujeme nový zákon o sociálních službách. A tady kvituji (Gestikuluje vlevo.), že o něm včera byla dlouhá řeč, protože já toto familiérně nazývám jako bod pro pamětníky, čekáme na něho nejenom jedno volební období. A také - ano, potřebujeme výrazně propojit sociální a zdravotní péči, protože tam dneska mizí lidé mezi systémy a spolu s nimi i peníze, které bychom my mohli použít daleko někde jinde, právě na jejich pomoc.

Také nabízím pomocnou ruku, a i když se nacházíme na jiné straně politické mapy, tak já budu vždycky osobně podporovat veškerá opatření, která budou ve prospěch občanů. Nabízím odbornou součinnost při nastavení těchto otázek tak, aby byly spravedlivé a zároveň i rozpočtově odpovědné. Sociální oblast opravdu nejsou témata pro politické přestřelky. Není to soubor hesel. Je to závazek vůči lidem, kteří se nemohou ozvat hlasitě. Seniorům, rodinám s dětmi, lidem se zdravotním postižením nebo právě třeba neformálním pečujícím a právě proto musí stát na pevných základech a nejen na přáních.

Kolegyně a kolegové, my budeme také často ve veřejném prostoru slýchat, že sociální sféra je obrovskou výdajovou stránkou. Je to hluboký, obrovský omyl. Investice do sociálních služeb a sociální oblasti jsou investicí do sociálního smíru. Narůstá nám obrovsky počet lidí, kteří jsou odkázáni na druhé, a demografický vývoj je tady opravdu velmi neúprosný. A my jsme ti, kteří tvoří prostředí. Není to jen úkol pro ministerstvo, je to úkol pro nás všechny tady v tomto sále. My určujeme pravidla, my nastavujeme financování a my dáváme jasný signál, jaké hodnoty vyznáváme. Důvěra se buduje roky, ale ztratit se dá jedním špatným rozhodnutím nebo lhostejností. A prosím vás, abychom při každém hlasování o sociální legislativě mysleli na to, že netvoříme jen zákony, ale budujeme prostor, ve kterém se lidé nebudou bát žít a stárnout.

Bohužel však musím konstatovat, že současná vláda jde opačným směrem a mou důvěru v naplňování těchto cílů rozhodně nevzbuzuje. Namísto koncepčního budování stability jsme svědky nesrozumitelných kroků a necitlivých personálních čistek, které rozvíjejí kontinuitu a odborné zázemí celého sektoru. Pokud vláda podkopává základy vlastních institucí, nemůže tak očekávat, že jí budou věřit občané, kteří jsou na jejích službách závislí. A právě z těchto důvodů této vládě svou důvěru dát nemohu. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezký večer a nyní vyzývám k vystoupení pana poslance Jiřího Horáka a připraví se pan poslanec Ivan Bartoš.

 

Poslanec Jiří Horák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, když si v duchu rekapituluji poslední čtyři roky, nemohu si nevzpomenout na mnohé výroky některých dnešních vládních politiků. Výroky o spálené zemi, vládě národní katastrofy, o totálním zhroucení ekonomiky, volném pádu Česka, chlebu za stovku, benzinu za 150 korun. Konec citace.

Ale tato intenzivní čtyřletá rétorika se ukázala jako nedůvěryhodná, i když jí možná uvěřila velká část naší společnosti. Realita je totiž poněkud odlišná. Schodek veřejných financí klesl z 5 procent HDP na 2 procenta, inflace je pod průměrem EU, růst HDP patří mezi jeden z nejvyšších v Evropské unii. To dokazuje, že bývalá vláda i přes doznívající covidovou krizi, válku na Ukrajině a související energetickou krizi a inflaci národní hospodářství přinejmenším stabilizovala.

Podařily se důležité věci. Podpořili jsme bezpečnost naší země v Severoatlantické alianci. Již nejsme Černé ovce, dosáhli jsme 2 procent HDP výdajů na obranu a získali jsme respekt a důvěru našich partnerů. Rekordně se investovalo do infrastruktury. Otevřelo se 214 kilometrů nových dálnic, asi 120 kilometrů nových přeložek a obchvatů.

S čím se za poslední období ovšem nepodařilo pohnout a co se už 10 let zhoršuje, je nedostupnost bydlení. Vznikl však program dostupného nájemního bydlení, který by tento problém pomohl výrazně řešit, pokud však bude dlouhodobě pokračovat a bude dlouhodobě podporován. Chtěl bych jménem lidové strany apelovat na novou vládu, aby se v následujícím období prostředky takříkajíc neprojedly a aby se investovalo do budoucnosti, do naší bezpečnosti, infrastruktury a dostupného bydlení, které je nezbytné pro důstojný život jednotlivců i rodin. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych tedy vyzval pana poslance Ivana Bartoše a připraví se paní poslankyně Ferčíková Konečná. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den, odpoledne nebo již večer, dámy a pánové, pane premiére, členové vlády, kolegyně a kolegové. Dostalo se i na mé pořadové číslo 35 vystoupení v dnešní debatě. Já bych se chtěl zaměřit na velká témata, protože spoustu témat už zde zmínili moje kolegyně a kolegové. Mohl bych v příbuznosti ke své činnosti na Ministerstvu místního rozvoje mluvit o podpoře dostupnosti bydlení, ostatně zde i od kolegy zazněla potřeba financování již připravených programů dostupného nájemního bydlení, které obce mají už za 60 miliard, a je tam potřeba nalít zhruba 14, i důležité téma, které zaznělo v oblasti digitálních svobod, sociální práce nebo oblasti, která je podle mě velmi citlivá, a to je duševní zdraví. Věřím, že to, co deklaroval pan premiér Babiš, že duševní zdraví bude jedna z jeho osobních priorit, tak že nezůstane jenom u řečí, ale dojde k reálným změnám, ať už v oblasti samotného duševního zdraví z toho medicínského pohledu, tak i třeba podpoře školních institucí a péče o mladé lidi, kteří se do potíží právě v oblasti duševního zdraví dostávají.

Ale nyní, kterým směrem bude mířit moje kritika či výhrady? Vyslovení důvěry či nedůvěry vládě v momentě, kdy celá Sněmovna tedy jednotlivými hlasy poslanců a poslankyň se k tomuto vyjadřuje, má být kritická, máme vypíchnout i místa, která v programovém prohlášení dávají smysl. Jsem rád, že Míša Moricová tady zmínila, prostřednictvím pana předsedajícího, chat control, takže je vidět, že nad některými věcmi se určitě s budoucí vládou, která pravděpodobně získá důvěru, shodneme, ale pak jsou tady věci, u kterých musím být kritický.

My jsme za Piráty opakovaně předkládali a i nadále budeme předkládat protikorupční zákony. Jenom v tom minulém období v roce 2021 jsme tady měli velký deficit zákonů týkajících se střetu zájmů, ale i významných protikorupčních zákonů, typu zákon o lobbingu, ochranu whistleblowerů a další. Proti korupci je potřeba bojovat, stejně tak jako je potřeba bojovat za demokracii. A ten boj nikdy nekončí.

My už jsme s Piráty předložili, myslím, že to je sněmovní tisk 45, pokud se nemýlím, možná i nějaké dřívější číslo. Já jsem navrhoval při tom projednávání programu schůze, abychom je spolu s dalšími tisky probírali po tom bodu, kdy vyslovíme či nevyslovíme důvěru vládě Andreje Babiše, a myslím si, že bychom se na toto měli velmi zaměřit. Je potřeba, abychom v České republice nebojovali proti korupci jenom na papíře nebo zřídili nějaký úřad, který potom defundujete, jako to udělal ministr Stanjura, takže dohled nad hospodařením politických stran nefunguje. Zákon o lobbingu. Nevím, jak to bude na Ministerstvu spravedlnosti v tomhle volebním období, ale není tam žádný obor, ani finance na to, že by někdo kontroloval vůbec, jestli ten zákon o lobbingu je dodržován, zda lobbisté si budou tedy ty lobbistické kontakty evidovat, zda budou registrováni. Uvidíme.

Proti korupci je potřeba bojovat. Proto je důležité zvýšit opatření a tresty za samotnou korupci. Proto je důležité mít lepší kontrolu veřejných zakázek. Můj předseda Zdeněk Hřib tady nedávno, vlastně včera to bylo, hovořil o velkých kauzách z posledního období. A není to jenom Dozimetr, Stoka nebo špinavé bitcoiny, ale každou chvíli vidíme v médiích, jak někoho, ať už z komunální či z krajské politiky, doslova odvádějí v klepetech. Často se tak děje proč? Protože ti lidé se podíleli na různém falšování veřejných zakázek, přihrávali peníze z veřejných zakázek svým přátelům, spřáteleným firmám, brali úplatky. To všechno musíme řešit.

Co je nesmírně důležité, a ukázalo se to i velmi praktické i v tom minulém volebním období, ale dokonce i ve volebním období před tím, je skutečně chránit lidi, kteří jsou svědky korupce na nějakém úřadu a nebojí se toto nějakým způsobem řešit. Bohužel často se to potom sveze na jejich osobě. Vidíme, že když dneska někdo ukáže na zlodějinu, ukáže na nějaké bezpráví, ukáže na korupci, tak kromě té štvanice, která často je zahájena na sociálních sítích, je často ten člověk označován, vláčen médii a často, pokud se tak děje na nějaké instituci nebo úřadu, tak je mu ukončena kariéra.

Jsem rád, že lidé, kteří použili zákon o ochraně whistleblowerů a byli odejiti, tak následně bývají úspěšní v té své obraně. A co si myslím, že je taky nesmírně důležité, tak skutečně oddělit byznys od politiky, prostě prosazovat zákony, které mají zabránit tomu, aby se z Česka znovu stával stát, kde kauzy typu Čapí hnízdo a další jsou prostě běžné. Když chce někdo dělat politiku, nechť ji dělá, když chce někdo dělat byznys, ať ho také dělá. Když chce někdo dělat politiku a byznys, i to je možné, ale nemůže v danou chvíli čerpat výhody z toho, že je zodpovědný za nějaký rezort, že spolunastavuje ten systém, brát dotace nebo dokonce soutěžit veřejné zakázky. Tohle to budeme hlídat na úrovni vlády, na jejichž členy se střet zájmů vztahuje. Není to otázka jednotlivých poslanců, byť poslanec, když je ve střetu zájmů, tak zde má povinnost vystoupit a ohlásit to, že v dané problematice vystupuje ve střetu zájmů. Připomínám zejména kolegům doktorům, různým lidem, kteří třeba mají podíl na veřejném zdravotním pojištění, že je důležité, aby v případě, že zde vystupují, tak takovýto střet zájmů tedy oznámili, skutečně je to podstatné. Ale v té velké míře byste měli zastavit střet zájmů, různé velké malé domů a ovlivňování systému ve prospěch členů rodiny nebo samotných firem těch lidí, kteří se do politiky rozhodli vstoupit.

Tato vláda má v čele údajné protikorupční hnutí, ostatně tak Andrej Babiš často hnutí ANO označuje, nicméně v samotném programovém prohlášení vlády se o korupci mluví velmi vágně a prakticky bez závazků. Ta skutečně proaktivní protikorupční agenda, předložíme tyto zákony, tam zcela chybí. Zato ta tolerance ke střetu zájmů zůstává, stejně tak jako ta záruka vzájemného nevydání, o kterém se tady ve Sněmovně asi budeme bavit v souvislosti s žádostmi, které sem dorazily, někdy v měsíci únoru, takže je nezbytné toto dále řešit.

A pak jsou tady konkrétní opatření, která už dnes vzbuzují vážné pochybnosti. Tady už kolega Martin Šmída hovořil o oblasti zemědělství. Já jsem si procházel programové prohlášení vlády a spousta těch opatření, která sice mají dopad i na běžnou populaci, tak výrazně nahrává odvětvím, ve kterých právě pan premiér Andrej Babiš podniká. V té oblasti zemědělství vláda mluví o ochraně domácí produkce a potravinové soběstačnosti, já jsem to zvýhodnění té domácí produkce viděl v jistých náznacích. Myslím, že s nimi přišlo hnutí SPD a byl to jejich nápad, že v tržním prostředí zavedou povinné kvóty na prodejny, které budou muset prodávat určitý podíl pouze domácí produkce. Tak tady se rozhodlo hnutí ANO jít ještě dál. Ono to na papíře skutečně zní nevinně. Já jsem rozhodně za, ostatně spolupracujeme s Asociací malých zemědělců, že je potřeba podporovat domácí produkci, byť v některých věcech Česká republika je soběstačná, v některých prostě soběstačná není a být nemůže, ale skutečně držet co nejblíže to farm to fork, což je mimo jiné princip Evropské unie, na kterou často někteří moji kolegové tady na pozadí nadávají. To je tedy vzdálenost mezi vypěstovanou potravinou a talířem, na který se ta potravina dostane. To je všechno ušlechtilé. Ostatně tak zní i části v programovém prohlášení vlády. Nicméně to, jakým způsobem je to tam uchopeno, v kontextu reality to skutečně znamená riziko omezení dovozu, omezení konkurence a finální růst ceny potravin.

Pokud se bavíme o tom, že pro občany je potřeba mít kvalitní potraviny, s tím myslím, že budou všichni souhlasit včetně kolegů lékařů a pokud to tady budou obhajovat, tak to za střet zájmů rozhodně považovat nebudu, protože prevence je lepší, než následně léčit nějakou nemoc, ale zdravé potraviny, ale hlavně i cenově dostupné potraviny, což v momentě, kdy pan premiér je fakticky spojen s největším producentem v oblasti zemědělství, tak stále tento střet zájmů vnímám jako velmi vážný.

Politika, která posiluje velké domácí hráče a omezuje zahraniční konkurenci většinou zvyšuje ceny potravin a není to politika, která by byla namířená směrem k občanům. Je to politika, která může velmi konkrétně prospívat specifickým typům byznysu. A pokud se shodneme, že důležité je rozbíjet monopoly, a já věřím, že současná vláda jistě podpoří zákon, kterým jsem já tedy v minulé vládě narazil, a to je zákon o reformě antimonopolního úřadu, byť pan Mlsna, který v současné chvíli je šéfem antimonopolního úřadu, byl, myslím, že na tlak prezidenta jmenován Andrejem Babišem v tom předchozím volebním období, ale nemyslím si, že by to byl a priori nějaký člověk blízký hnutí ANO, tak skutečná nezávislost antimonopolního úřadu ve věcech veřejných zakázek, ale i rozbíjení monopolu je zásadní. Ten zákon, který řeší ceny potravin a dává v této oblasti antimonopolnímu úřadu větší pravomoci, je také načtený. My jsme ho slíbili voličům v tom našem plánu na sto dní. Ten zákon dokonce projednávala ještě bývalá vláda pana Petra Fialy už po volbách, když ještě byla ve funkci nebo byla vlastně v rámci rezignace, a dala k němu opět kladné stanovisko.

Tak doufám, že nejenom boj proti střetu zájmů, který je u mě z pohledu Andreje Babiše těžko uvěřitelný, tak ale i boj proti monopolům a snižování cen potravin tam, kde existují prokazatelné dohody mezi jednotlivými řetězci a dalšími, kde se antimonopolní úřad historicky vymlouval, že na to nemá patřičný nástroj proti tomuto bojovat, tak že v tomto vláda potřebné kroky udělá. V programovém prohlášení bohužel nic takového nevidím.

Další důležitou oblastí, kterou já vnímám jako ohroženou, jsou média a občanská společnost. Ačkoliv jsme mohli z úst pana ministra Oty Klempíře slyšet po jednání s prezidentem, že vlastně nakonec nehodlá řešit koncesionářské poplatky, pravděpodobně po dohodě v koalici s koaličními partnery, předpokládám tlak zejména od koaliční SPD, ale takováto vyjádření jsem slyšel i od vládního hnutí ANO. Tak v tuto chvíli změnil svoji pozici, hovoří se o tom, že by se měla Česká televize dostat pod státní rozpočet a být financována tedy přímo skrze rozhodnutí politiků, kolik jí v daném roce peněz přiřknou. Já když se podívám na to, jakým způsobem je to řešeno v zahraničí, tak ano, jsou státy, kde samozřejmě žádné koncesionářské poplatky nejsou, dokonce jich je většina, ale také to jsou státy, které mají silnou demokratickou tradici, což já o České republice si netroufnu říci, byť mně je pouze 45 let, ale po 40 letech komunismu a řízení vysílání České televize nebo Československé televize a Československého rozhlasu, tak bych nedoporučoval podmanění veřejnoprávních médií. A poprosil bych pana předsedajícího Okamuru, jestli by tady mohl říct kolegům, že až budou mluvit oni, tak já tady nebudu vystávat před jejich pultíkem a hlásit na ně. Tak prosím kolegu, ať se přihlásí když tak k faktické poznámce.

Mě vůbec překvapuje, že na některé otázky ti politici zde neodpovídají. Já bych se třeba pana ministra Klempíře, protože vláda žádá o důvěru, následně zeptal, jak to tedy bude s koncesionářskými poplatky, jaký model vůbec, pokud by se na ně sahalo, čehož já jsem odpůrcem u veřejnoprávních médií, by byl nastolen, zda to bude nějaký podíl z DPH nebo skutečně se tady budeme handrkovat o rozpočet. Zda už mluvil s jednotlivými stakeholdery a které tedy slovo platí, jestli to při odchodu z kanceláře pana prezidenta Petra Pavla nebo jeho čerstvé vyjádření, myslím že z předevčera. My potřebujeme nezávislá veřejnoprávní média, objektivní. Nic není stoprocentně objektivní. I já mám výhrady k některým třeba reportážím odvysílaným v České televizi, ale stále vnímám veřejnoprávní média jako jeden z garancí demokracie v dané zemi, otevřené diskuse lidí i s oponentním názorem, což si myslím, že Česká televize, teď jsem tam byl v několika pořadech, kam historicky moc nechodili zástupci, myslím že Motoristů a dalších, a ten moment, kdy ten moderátor čtyřikrát za tu půlhodinu těch Událostí, komentářů musí zopakovat, že sice zvali ANO a Motoristy, ale nikdo nepřišel a pak to ještě zopakuje a musí tam mít ty prázdné sklenice, aby je náhodou někdo nenařknul z toho, že jako nezvou zástupce všech politických stran, tak to mi zrovna nepřijde, že v danou chvíli ta televize jedná nějakým způsobem svobodně. Chápu, že to řeknou na začátku, ale v prvních deseti minutách to zrovna předevčírem kvůli Motoristům zaznělo asi třikrát v první půlhodině. Takže je vidět, že úplně už jako ta veřejnoprávnost nebo respektive ten pocit té svobody a té svobodné debaty nepanuje ani na Kavčích Horách.

 

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: A dopad? Ten je nevyhnutelný a bude dopadat na méně dostupné a kvalitní veřejné služby. Tohle není politika pro lidi, tohle je politika pro úzkou elitu zabalená do líbivých hesel o nižších daních.

A právě tady se dostávám ke druhé mé klíčové rovině, a to je k demokracii a právnímu státu. Demokracie byla zmíněna v proslovech ministryň a ministrů několikrát, nicméně demokracie může existovat jen tam, kde platí principy právního státu. Principy právního státu, které předseda Poslanecké sněmovny Okamura nazval blbostí, když rušil delegaci vezu (?) na společné jednání s Evropským parlamentem o situaci právního státu v EU. Demokracie se rozkládá plíživě, krok po kroku. Znepokojivý je přístup vlády ke státní správě a systematizaci na ministerstev bez jakékoliv strategie. Rušení odborných útvarů a personální chaos vycházejí z pohrdání institucemi a představy, že stát je překážka, nikoliv služba veřejnosti. Tento styl řízení připomíná řádění Elona Muska v čele americké DOGE. Víra, že stát lze řídit jako firmu, jenže stát není ani firma, ani startup.

Oslabování odborných kapacit ministerstev je dalším krokem k erozi principů právního státu a ohrožuje jeho efektivitu, ale co je důležité, i naši bezpečnost. Korupce, tu nelze redukovat na úplatkářství. Sledujeme systematické prorůstání byznysu do politiky - oligarchizaci politiky, která vede k nastavování pravidel tak, aby vyhovovala silným privilegovaným hráčům v daních, v daňových výjimkách a v nastavení státních dotací.

Programové prohlášení vlády je plné znepokojivých signálů, kde je veřejný zájem systematicky podřazován zájmům soukromým, obchodním a developerským. Že, pane Macinko, prostřednictvím pana předsedajícího, což nemusím. A to ne pouze v kauze CHKO Soutok. Do této mozaiky zapadá i nezávislost médií. V zemi, kde většina mainstreamových médií patří oligarchům je to zásadní téma. Symbolické bylo převzetí části Mafry Pavlem Tykačem v listopadu loňského roku. Pavlem Tykačem, který je sponzorem Motoristů. Mainstreamová média vlastněná uhlobarony tak systematicky vytvářejí odpor vůči jakékoliv ekologické a ekonomické transformaci a usilují o zachování statusu quo. Tedy topit uhlím, spalovat naftu, a jak říká tady kamarád pana premiéra Trump - Drill, baby drill.

Rušení koncesionářských poplatků a financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu považuji za zásadní zásah do nezávislosti médií. Koalice se tento krok snaží ospravedlnit argumentem, že je to ve prospěch obyčejných lidí, kteří nebudou muset platit koncesionářské poplatky. Nejenže tito lidé tak či onak veřejnoprávní média zaplatí z daní, ale draze zaplatíme my jako celá společnost, protože se veřejnoprávní média dostanou do područí vlády, ať už současné, anebo budoucí. A to je nepřijatelné. Bez nezávislých médií není informovaná veřejnost a bez ní není demokracie.

Podobně znepokojivý je i přístup k občanské společnosti. Tak, jak se paní poslankyně Pastuchové dotýká, že když používáme medicínské diagnózy jako příměr, mě se inherentně dotýká to, jakým způsobem se programové prohlášení vlády vyjadřuje o neziskových organizacích. Ty jsou v programovém prohlášení i ve veřejné rétorice stigmatizovány a vykreslovány jako problém a nepřítel. Přitom právě ony často suplují stát, poskytují službu za cenu, za kterou by je stát nikdy nebyl schopen zajistit. Hlídají dodržování zákonů a dávají hlas těm, kteří ho jinak nemají. Jejich delegitimizace není náhodná, protože odvádí pozornost od skutečného problému, a to je koncentrace moci a peněz.

Věřím, že ne všichni poslanci a poslankyně Hnutí ANO jsou s tímto směřováním ztotožněni. Včerejší projev zmocněnkyně vlády pro lidská práva Táni Malé ukázal, že uvnitř hnutí existují i jiné hlasy. Souhlasím také s některými vizemi ministrů Plagy nebo Juchelky, konkrétně v potřebě začít řešit vykořisťování a zajistit lepší ochranu pracovníků na platformách. Ale nemohu souhlasit s najímáním ultrakonzervativních poradců Aliance pro rodinu na MPSV.

A nakonec ještě jedna věc, kterou nemohu nezmínit, a to je směřování České republiky na východ. Pod praporem takzvaného vlastenectví se relativizují demokratické hodnoty, oslabuje se vazba na Evropu a normalizují se autoritářské praktiky. Skutečné vlastenectví ale neznamená kopírovat režimy, kde vládnou autoritáři a oligarchie a kde se oslabují principy právního státu a umlčuje se občanská společnost. Tohle všechno spolu souvisí. Daňová politika pro bohaté, oligarchizace politiky a médií, delegitimizace občanské společnosti, pohrdání institucemi a státní správou. To vše naznačuje erozi principů právního státu, a proto důvěru vládě nevyslovím.

A na závěr uzavřu citací generála Aladeena z filmu Sachy Baron Cohena Diktátor z roku 2012, který mě během svátků opravdu pobavil a který je stále velmi aktuální. Takže doporučuji, pusťte si Diktátora. Velmi inspirativní. Proč jste tak proti diktátorům? Mohli byste nechat jedno procento lidí vlastnit většinu bohatství národa. Mohli byste pomáhat svým bohatým přátelům zbohatnout tím, že byste jim snížili daně. Mohli byste ignorovat potřeby chudých. Vaše média by se jevila jako svobodná, ale ve skutečnosti by byla tajně ovládána hrstkou bohatých. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. Pozvu k řečnickému pultíku paní poslankyni Janu Pátkovou... Patkovou, pardon, já se omlouvám. (Poslankyně Patková děkuje a směje se.) Já se omlouvám. Než vám ale dám slovo, mám tady jednu omluvu: Tomio Okamura se omlouvá od 19 do 20 hodin z pracovních důvodů. Tak a teďka, paní poslankyně, máte slovo a ještě jednou se omlouvám za zkomolení vašeho příjmení.

 

Poslankyně Jana Patková: V pořádku, to se stává. Ono je lepší mně říkat podle oblíbeného dne v týdnu, než podle skrojku chleba. Já to chápu. (Smích v sále.) Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, každý tu reprezentujeme určitý vzorek obyvatelstva. Já jsem skoro již šest let maminkou, nyní už tří dětí. Na základě praxe a setkávání se s dalšími rodiči dobře vím, jak se žije rodičům malých dětí. Těm, kteří jsou dlouhodobě odkázaní na jeden příjem, anebo těm, kteří mají jenom rodičovský příspěvek, tedy v průměru 9 700 korun na měsíc. Bez ohledu na to, jak vysoká je inflace a další překážky.

Včera jsme tu několikrát slyšeli, že děti jsou vládní priorita. Bohužel programové prohlášení vlády tomuto příslibu zcela neodpovídá. V programovém prohlášení chybí jedna zásadní věc. Jak se říká, modří už vědí, jedná se o valorizaci rodičovského příspěvku podle inflace. Dokonce ho ani nechcete zvýšit tak, aby to pokrylo inflaci současnou. Slibujete sice, že zvednete příspěvek na 400 tisíc korun, ale realisticky to můžete zvládnout od ledna příštího roku. Jenže po započtení inflace by to mělo být minimálně 437 tisíc korun. A každý další rok se bude bez pravidelné valorizace tato finanční propast prohlubovat.

A co je na tom úplně nejsmutnější? Vy na těch mladých rodinách ve skutečnosti parazitujete a šetříte. Propad porodnosti totiž výrazně ovlivňuje to, kolik stát za rodičovský příspěvek utratí. Poslechněte si ta čísla - v roce 2020 dal stát na rodičovskou 38,5 miliardy korun, a to byl příspěvek 300 tisíc za rok, tedy pardon, za období rodičovského příspěvku. Teď, i když ten příspěvek zvednete na 400 tisíc, to bude podle demografů méně než 33 miliard korun.

Chcete rozhazovat plnými hrstmi na všechny strany, ale na mladé rodiny s dětmi zapomínáte. A co hůř? To všechno v době, kdy se porodnost propadla, a jedním z důvodů je i to, že se lidé bojí, jestli vůbec budou mít na to, aby si mohli rodinu pořídit. Evidentně na tom nechcete nic změnit.

Na druhou stranu si za desítky miliard ročně kupujete hlasy současných seniorů, ale úplně rezignujete na to, jak se budou financovat důchody současných třicátníků, čtyřicátníků a této generace. Mojí generaci necháte jen obří dluhy. Chováte se podle hesla "po nás potopa". Bylo by skvělé, kdyby nechvalně známý baron Prášil zůstal jen knižní postavou a nestával se z něj maskot současné vlády.

I v dalších ohledech budoucnost mladých lidí ohrožujete. Chcete vybraným skupinám obyvatel dotovat úroky z hypoték. Ale zákonitě to povede k jedné věci. Všem ostatním se nemovitosti podstatně zdraží a ještě na tom bude enormně zatížen náš rozpočet. Vůbec myšlenka dotovat hypotéky může napadnout jen populistu, který nemyslí na zítřek. Cesta k dostupnému bydlení nevede přes dotace úvěru, ale při pohledu na programové prohlášení je to to jediné, co vláda vedená Andrejem Babišem dovede.

Řekněme si to na rovinu. Premiér Andrej Babiš je zpátky u moci proto, že minulá vláda nepřinesla, a to nejen mladým rodinám, dostatečné zlepšení života. Už teď ale víme, že Babišova vláda lepší řešení rozhodně nenabídne. My Piráti budeme i z opozice tlačit na rozumná řešení, která posunou Česko dopředu, a hlídat, aby Andrej Babiš nesl odpovědnost za svoje kroky. Z výše zmíněných důvodů nemohu svou důvěru této vládě vyjádřit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Paní poslankyně Jana Patková, teď jsem to řekl správně. S přednostním právem se přihlásil ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka. Připraví se Andrea Hoffmannová.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Tak já děkuji moc, vážený pane předsedající. To se nedá poslouchat. Opravdu. Tady jedno vystoupení za druhým tady útočí. My jsme byli jmenováni před měsícem, ani ne, 15. prosince, mezitím byly prázdniny a všechna vystoupení, která tady jsem slyšel, tak jsou samozřejmě skvělá, protože jsou vlastně obžalobou té minulé vlády Petra Fialy. Všechno to, co tady zaznělo, tak vy skutečně říkáte například zvýšení rodičovského příspěvku. Paní kolegyně Patková prostřednictvím vás, pane předsedající, vždyť vy jste byli u vlády tři a půl roku, Piráti, STAN, ODS, další. To je neuvěřitelné, že vy jste s tím nic neudělali. Tady říkáte, jakým způsobem má fungovat rodinná politika, prorodinná, jenom proto, že tady máme programové prohlášení vlády, a vy, kteří jste byli u moci čtyři roky, tak jste neudělali vůbec nic pro ty rodiny! (Hovoří hlasitě, emotivně.)

Vy, kteří tady kritizujete, že tady děláme nějaký program, který se týká bydlení, tak vy Piráti jste zkazili bydlení v České republice' Vy dlužíte firmám stavebním 14 miliard korun, což bylo vypočítáno! Vy jste prodražili veškeré bydlení na metr čtvereční v České republice tím, že tady pan Ivan Bartoš, prostřednictvím vás, Ivane, ty jsi zastavil stavby tady v České republice na několik týdnů, měsíců a ty stavební firmy kvůli tobě nestavěly ty byty a prodražilo se to všechno! A vy tady budete něco říkat, když my jsme tady měsíc i s tím, že tady máme Vánoce a Nový rok a bylo tady volno, že my tady za něco díky tomu, že jsme napsali skvělý program, kteří experti chválí napříč. Kdybyste byli na tripartitě v pondělí a slyšeli tam, jakým způsobem podnikatelé adorovali Karla Havlíčka za to, jak udělal hospodářskou strategii během dvou let, kterou připravoval, tak vy si tady dovolujete nám tady něco říkat a krizovat nás, ale přitom kritizujete vlastně svůj vlastní politický život za poslední čtyři roky.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vy tady žalujete svou vlastní vládu Petra Fialy. Je to jedno vystoupení za druhým. Já mám z toho teda velkou radost. My máme velké vize pro Českou republiku, ale řekněme si to na rovinu - vy tady každým svým vystoupením si močíte do svého vlastního mraveniště. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Pan ministr probudil poslance, některé i místní fotografy, jak jsem si všiml. A zároveň probudil i další poslance, kteří se přihlásili do faktických poznámek. Takže první na řadě je Ivan Bartoš. Pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já jsem chtěl ocenit...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Moment, moment, já nejdřív musím pustit dvě minuty. Počkejte.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já jsem chtěl samozřejmě ocenit pana ministra Juchelku, protože je jeden z mála ministrů, který tady aktivně vystupuje. A pak k tomu, co říkal, no tak Olga Richterová prosadila zvýšení rodičovského příspěvku na 350 000 korun za rodičovské období jako vyvažovací proti konsolidačnímu balíčku ministra Stanjury. Prosadili jsme sousedské dětské skupiny, prosadili jsme povinnost obcí, pokud nedokážou zajistit místo pro děti ve školkách, hradit rodičům zhruba 6 000 korun oproti službě, kterou tam čerpají a spoustu dalšího.

Já jsem rád, že tady citujete pana Trinity Bank Kovandu pravděpodobně. Já budu fakt rád, když mi někdo ukáže, kolik české firmy tratily na digitalizaci stavebního řízení. Jednou to bylo 40 miliard, podruhé to bylo 14 miliard. Já jsem se dočetl, že produkce bytové výstavby roste, ekonomiku táhne stavebnictví, i stavebnictví rezidenční, nejenom komerční.

Ty systémy podle analýzy ministerstva místního rozvoje fungují. Analýza vyšla na MMR v jedenáctém měsíci loňského roku, tedy v listopadu. Najděte si to, je to v aktualitách, má to tam paní ministryně.

Jenom ještě další věc, vy děláte, jako kdybyste před touto vládou Petra Fialy, což byly dvě vlády předtím, v jedné byl Andrej Babiš ministrem financí, v obou dvou vládách jste měli ministerstvo místního rozvoje, že jste v oblasti třeba bydlení, jako něco udělali. Já jsem za dva a půl roku podpořil 5 000 bytů s levnějším nájmem navíc a připravili jsme programy za 60 miliard ve všech obcích to není málo. Po vás chci jednu věc, dejte do toho peníze. Čekáme, až bude představen rozpočet někdy v březnu, zda tam peníze na dostupné nájemní bydlení budou.

A jenom ještě k té kritice, tak my jsme rok ve vládě nebyli, byli jsme stranou opoziční, myslím, že jsme vystupovali i ve vládě kriticky k věcem, s kterými jsme nesouhlasili. Se čtyřmi poslanci jsme ne všechno přetlačili, ale zrovna v sociální oblasti si myslím, že Olga Richterová, ale třeba i s vašimi poslankyněmi v podpoře rodin s Táňou Malou a dalšími udělali obrovský kus práce. Nepopírejte to. (Tleskají Piráti.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. Už jsem, už jsem vás chtěl vybídnout k času. Poprosím Olgu Richterovou. A já vím, počkejte, já vám to pustím znovu a můžete.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Tady právě proto naše poslankyně, naši poslanci nebo já osobně před nějakými těmi hodinami dnes ráno kladou konkrétní otázky nebo upozorňují na to, kde v tom programovém prohlášení jsou prostě krásná slova, ale bez konkrétních řešení. Jsou to věci bez závazků a my, kteří jsme věděli, jak je obtížné prosadit ten navýšený rodičovský příspěvek, protože jako Piráti jsme tehdy byli v oslabení, měli jsme čtyři poslance, teď jsme zpátky v plné síle, ale v té vládě jsme hráli v oslabení, tak si uvědomujeme a také jsme to dnes řekli, že řadu věcí se prostě nepovedlo udělat tak dobře, jak bychom si přáli. Víme, že to navýšení třeba rodičovského příspěvku na 350 000 korun, které jsme prosadili, prostě nepokrylo ani tehdy celou inflaci. Ale stejně tak víme, že přinejmenším v této jedné oblasti už se začala rýsovat názorová shoda i s hnutím ANO, že mladé rodiny mají být priorita, že se má navýšit rodičovský příspěvek, tak jako jiné státní podpory právě i o tu inflaci, aby ta jeho hodnota byla garantovaná a v programovém prohlášení, kde nic tu, nic. To tam prostě chybí.

Stejně tak v rozpočtu chybí 14 miliard korun na dostupné bydlení. My víme, že těch 5 000 bytů je 5 000 bytů Ivana Bartoše, to je konkrétní výstavba. Ale mají na to navázat desetitisíce dalších, protože je připravena celá struktura v regionech. Projekty za 60 miliard korun napříč republikou. Na obcích je mají hotové, potřebují těch 14 miliard. My se ptáme na tyto konkrétní věci. A proto, prosím, vy sami jste několikrát říkali, že nechcete dobu hájení, že jste připraveni, tak když se ptáme konkrétně, tak můžete i konkrétně odpovídat, od toho, tady dneska jsme. Pan premiér určitě bude připraven ještě zodpovídat otázky v té rozpravě. Děkuji.

Aktualizováno 14. 1. 2026 v 19:36.