Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dobré ráno. Dobré ráno, dámy a pánové, vážené, paní poslankyně, vážení páni, poslanci, vážení členové vlády zahajují tímto druhý jednací den 5. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána vaše účast – nejprve vás odhlásím, pardon. Tak vidím, že se postupně přihlašujeme.

Dále bych vás informoval o tom, že se z dnešního jednání omluvili následující poslanci: paní Jana Černochová od 11 do 12 hodin z pracovních důvodů, pan Robert Plaga od 13 hodin z pracovních důvodů a pan Vojáček dopoledne z pracovních důvodů.

Dnes bychom měli pokračovat v projednávání bodu 51, to znamená Žádost Vlády České republiky o vyslovení důvěry. Po jeho projednání bychom se měli věnovat bodu 66, to znamená Usnesení ke jmenování členů vlády, a poté bychom případně projednávali body dle schváleného pořadu schůze.

Pouze připomínám, že mezi 14. a 15. hodinou bude vyhlášena polední přestávka, v níž by proběhla schůze organizačního výboru.

A nyní tedy v rámci pokračování předávám slovo předsedkyni poslaneckého klubu ANO, paní Táně Malé. (Poslankyně gestikuluje, že nechce hovořit). Ne, takže paní Táňa Malá nechce.

V tom případě pokračujeme tím, že se ptám – má někdo nějakou připomínku k případnému schválení nebo změně pořadu schůze?

Pokud tomu tak není, můžeme pokračovat dál. Ještě prosím nejsme v bodu, kdy je možné dávat faktické poznámky, takže na ně nemohu v tuhle chvíli reagovat a budu vám je muset smazat.

Pokračujeme dál. Přednostní právo předsedkyně poslaneckého klubu Pirátů, paní Olga Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážený pane předsedající, jenom prosím o klid v sále.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení občané, včera jsme sem k tomuto pultíku chodili jako Piráti pozadu. Ukazovali jsme tak, že budeme jednat o tom jednom zásadním, v něčem i nejdůležitějším bodě fungování Sněmovny, a to je důvěra vládě, a že hrozí místo posunu země vpřed v lepším případě zastavení Česka, stagnace, a v tom horším zpětný chod, reverz, něco, co si třeba my bytostně nepřejeme, a znázornili jsme tak tou nepříjemnou klopýtavou chůzí, že i v situaci, kdy řada z vás, nových ministrů a ministryň, se jistě bude lidsky a osobně snažit, tak hrozí, že ten celek, ten celý kurz nás potáhne všechny zpátky na východ, do doby bující korupce, klientelismu, do doby normalizace lži. Piráti chtějí přitom posunout Česko konečně dopředu. Tak, jak to tato země potřebuje. A proto...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon, prosím o klid v jednacím sále. Děkuji.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Proto my dnes už chodíme tak, jak je to běžné, ale ty skutečnosti, na které chceme upozornit, trvají, a jsou to skutečnosti, na které bychom si raději vůbec zvykat nemuseli. Je to vláda Andreje Babiše opřená o sklony k extremismu a bude nás vracet nazpět do toho devadesátkového eldoráda, do doby kamarádšoftů, do doby, kdy se lidi znali třeba z StB, a tohle bude s sebou strhávat i každého, kdo by chtěl jít konečně dopředu. A právě na kauzy – jenom připomenu, jako je ta třeba hejtmana Krkošky za hnutí ANO, odsouzeného za účast v organizované zločinecké skupině, nebo kauzu Martina Charváta, bývalého primátora Pardubic za ANO, který se ocitl ve vazbě pro podezření z manipulace se zakázkami města, a podle informací Seznam Zpráv policisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu sesbírali důkazy, že skupina podnikatelů a magistrátních referentů ohýbala soutěže ve prospěch konkrétních firem, nebo kauza taktéž zatčeného primátora Chomutova Hrabáče za hnutí ANO. Na to jsme včera upozorňovali ústy našeho předsedy Zdeňka Hřiba, na to budeme upozorňovat i nadále i při dnešním rozhodování o důvěře vládě, protože vyslovení důvěry, to není jen nějaká formalita. Ta zde vyslovovaná důvěra vám, konkrétním ministryním a ministrům, panu Borisi Šťastnému, Oto Klempířovi, Robertu Plagovi, paní ministryni Mrázové a tak dále, to je obrovský závazek, slib daný lidem, kteří od státu očekávají ochranu, férové nastavení pravidel a funkční pomoc ve chvíli, kdy ji potřebují.

Jenže jak už včera začal ten výčet, kolik kauz, kvůli kterým vláda Andreje Babiše věci jenom zhorší, už známe a média je popsala, tak je ještě vhodné ten výčet doplnit, protože řádka těch kauz, které s sebou vleče hnutí ANO – a několik velmi závažných – ukazuje, jak obtížné bude pro běžné lidi věřit, že tato vláda a vy, konkrétní ministryně a ministři, budete dělat pro naši zemi cokoliv jiného než pouhý zpětný chod s přídechem malé nebo velké domů pro konkrétní lidi z ANO, pro konkrétní lidi navázané na holding, a to ve chvíli, kdy právě tyto peníze chybí na systémy péče, na zdravotnictví, na dostupné bydlení. Takže ty kauzy, které berou peníze nám všem, třeba Stoka, systém úplatků a manipulace zakázek spojovaný s brněnskou buňkou ANO – Krajský soud v Brně v této korupční kauze na radnici Brno střed uložil bývalému místostarostovi a radnímu městské části Jiřímu Švachulovi, který byl za ANO, devět a půl roku ve vězení.

Devět a půl roku. Umíte si to, prosím, všichni představit, být odsouzeni na skoro deset let života do vězení? Ono to není úplně v českých podmínkách běžné, a proto na tom ukazuji, jak závažná ta kauza Stoka je. Taky Petr Liškutín, to byl místostarosta za hnutí ANO v Brně-Ivanovicích, tam dostal podmínečný trest. Nejenom, že byl místostarosta, tak zas na Brně-střed byl šéf investičního odboru. Člověk si říká, pro koho takoví lidé investují? Co je ten zájem, který je motivuje? Nu a jednu z klíčových postav kauzy Stoka, toho pozdějšího radního Švachulu za hnutí ANO, měl před komunálními volbami, jak píší média, přivést do brněnského hnutí ANO kdo? Pan Faltýnek, pan Faltýnek známý díky svému deníčku, stačí si vygooglit Faltýnkův diář. Jak se s ním vypořádalo hnutí ANO? (Ohlíží se do vládních lavic.) Pan premiér je na mobilu. Ale pane premiére, vy tak rád používáte vysvětlení... (Poznámka z pléna.)

Na členy vlády napřímo oslovujeme. (Předsedající: Prosím...)

Pane premiére, vy tak rád používáte vysvětlení, že se umíte vypořádat s různými kauzami, jenže pan Faltýnek je přece stále ve Sněmovně a podivně ty kauzy vyšuměly do ztracena. Velice doporučuju popis těch zakázek, dotací a poznámek pana Faltýnka v deníčku roky předtím, než se skutečně poté ty popsané věci se státními, čili veřejnými, zakázkami staly. Seznam Zprávy to třeba popsaly velmi dobře. Opět připomenu, pan Jaroslav Faltýnek v době, kdy toto všechno bylo známo, byl tady první místopředseda klubu hnutí ANO. Opět je tady ve Sněmovně. Kde je ta zodpovědnost hnutí ANO? Já ji tam nevidím. Vidím jenom zpětný chod do té bažiny korupce, bažiny klientelismu a kamarádšoftů.

Stejně tak podívejme se na paní předsedkyni senátního klubu hnutí ANO. Tou je paní Jana Mračková Vildumetzová. Hm! Strašně rádi připomínáte Dozimetr a tohle vždycky – i vy, pane premiére – zmínit zapomenete, že vaše předsedkyně senátního klubu – to není pouhá senátorka, to je žena, která řídí celý váš klub senátorek a senátorů – měla jako svědka na svatbě, kde jste vy také osobně byl, pana Zakaríu Nemraha. Pan Zakaría Nemrah je obviněný v Dozimetru, je taky kmotr jejího dítěte. No a zase se psalo o jejím pražském bydlení opět s vazbou na okruh tohohle pana Nemraha. Jsou to informace, které popsalo například Neovlivní.cz, a je to tak zajímavé...

Já počkám, než pan premiér bude moci poslouchat. (Krátká výměna slov mezi premiérem Babišem a ministrem Macinkou.)

Je to tak zajímavé, že je potřeba si říct, s kým se tedy blízce stýká či stýkala – to nevíme, jak je to, v minulém čase, nebo v přítomném – paní Jana Mračková Vildumetzová. „Vilový komplex“ – teď cituji Neovlivní – „v pražských Stodůlkách patří rodině Eduarda Víta“ – což je v uvozovkách tchán, takový – „skorotchán Zakaríi Nemraha, protože Vítova dcera Edita je jeho partnerkou a společně byli i na svatbě Jany Mračkové Vildumetzové a taky jsou to lidé, kteří Janě Mračkové půjčovali do předvolební kampaně auto, což se řešilo jako nevykázané plnění. Pražský podnikatel Eduard Vít“ – tento blízký známý paní Mračkové Vildumetzové – „je v současné době ve vězení. V roce 2019 byl pravomocně odsouzený za krácení daně při dovozu pohonných hmot. Dostal deset let. Ten jeho majetek po jeho uvěznění spravuje jeho rodina, zejména dcery. Právě na jednu z nich, Zuzanu, je psaný ten soubor tří vilek, z nichž jednu využívala paní Mračková Vildumetzová. Zuzana je sestra Nemrahovy partnerky Edity.“ Tak, tohle je potřeba si říct. Devět a půl let dostal pan Švachula za hnutí ANO – tedy člověk, u kterého bydlela paní Jana Mračková Vildumetzová – deset let. To nejsou běžné tresty za korupci v České republice, za podvody. To jsou prokázané veliké podvody. A jaké je vyvození odpovědnosti za hnutí ANO? Paní Mračková Vildumetzová je jednou z největších opor hnutí ANO, představitelka hnutí v Senátu. Veřejnost toto vidí. Vidí, že kázat vodu a pít víno na vládu Andreje Babiše bohužel nejspíš bude platit, jak ukazují tyto kauzy.

Ten typ osobností, které zapínají ten zpětný chod a táhnou naši zemi nazpátek, ilustruje i další úplně šílená kauza, kde hrozí škoda 2,2 miliardy korun. Jak se ta kauza jmenuje? No, azbest v Milovicích. „Nechal úmyslně zamořit lesy azbestem, píše policie o obvinění politika ANO.“ Takto shrnuly Seznam Zprávy roli středočeského radního za ANO, pana Bezděka, v azbestové kauze zahrnující bývalý vojenský prostor Milovice-Mladá. To jsou stručně fakta popsána ve velkých médiích. Každý z hnutí ANO si je může dohledat. (Hluk v sále.) Nemusíte pokřikovat nyní v sále. Já počkám. (Odmlka.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím... Prosím, opravdu buďte tolerantní k řečníkům a zkuste snížit hluk v sále. Děkuji.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Proč upozorňuji na kauzu azbest? Jednak proto, že se to kontaminace týká zhruba 22 hektarů území, jednak znalec vyčíslil škodu na životním prostředí na zhruba 2,2 miliardy korun bez DPH – taky obří částka – a té kontaminované sutě je 88 tun. Právě to i reportéři Seznam Zpráv objevili v lesích za Milovicemi: stromy zasypané až do výšky dvou metrů, jinde ze země čněly trubky, kabely, úlomky z eternitových střech. Policie prověřovala to, že při demolicích a sanačních pracích byl azbest – konkrétně eternit – místo bezpečné likvidace rozdrcen, smíchán se stavební sutí a rozvezen. Nikdo neplatil za jeho bezpečnou likvidaci. To se přitom týká zdraví a životů lidí v tom celém okolí. Azbest je pro lidi mimořádně nebezpečný, zvyšuje riziko rakoviny a nejrizikovější je, když je ten azbestový materiál porušený, drolí se, je nadrcený. To je kauza Milovice pana radního za ANO a je to jen zlomek. Je ten zlomek kauz tohoto hnutí, které žádá o naši důvěru, ale s těmito věcmi se nedokáže vyrovnat, aby řeklo, že tohle je nepřípustné.

Pro hejtmana Krkošku si musela přijít policie. Předtím radnici neopustil, on se hejtmanem bez skrupulí stal už jako obžalovaný. On už věděl, co ho nejspíš čeká. Podobně bez odpovědnosti...

To je, pane premiére, obzvlášť hodno vaší pozornosti. Chápu, že je příjemnější být na mobilu, ale prostě Piráty volilo půl milionu lidí a ti chtějí, abyste to slyšel.

Vaše hnutí ANO prosadilo takzvaný monopol na pojištění cizinců. Každý si to opět může dohledat: kauza PVZP. Paní poslankyně Věra Adámková, pan poslanec Miloslav Janulík, oba za hnutí ANO, už před řadou let prosadili změnu, podle které měli cizinci uzavírat – určitý typ cizinců ze zemí mimo EU – povinné pojištění jenom právě u té dceřiné akciovky VZP, takže šlo o reálně vytvoření monopolu pro jeden konkrétní subjekt.

Konkurenti byli vytlačeni z trhu, ne kvalitou, ne cenou, ne férovou tržní soutěží, ale pravidlem, regulací stanovenou zde bez řádného odůvodnění. Toto prosadilo hnutí ANO. Před tím tehdy varoval ministr zdravotnictví, pan Adam Vojtěch. Ten je opět ministrem zdravotnictví. Dnes zde sedí, žádá o důvěru a já věřím, že si sám dobře uvědomuje, jak velkou pravdu měl, když říkal, že se budou pojišťovny domáhat od státu odškodného kvůli ušlému zisku. Zatím soudy nepravomocně i rozhodly, že stát skutečně má platit stamiliony korun. Vypadá to aktuálně na minimálně 260 milionů korun a to je konkrétní odpovědnost poslanců hnutí ANO, kteří to odhlasovali. To hlasování je veřejně dohledatelné. Dá se to rozpočítat na konkrétní miliony, které by měl zaplatit každý, kdo to tehdy prosadil. Jasná škoda! Jenom budeme čekat, jak to bude nejspíš narůstat. Vypadá to totiž, že ta částka, těch zhruba 260 milionů, zdaleka není finální. To jsou konkrétní peníze, které chybí veřejným rozpočtům. Náš stát je zaplatí. Tohle jsou miliony, které nepůjdou na školky, nepůjdou na skutečnou péči o pacienty ve zdravotnictví a nepůjdou na podporu dostupného bydlení. Je to odpovědnost hnutí ANO. Ti poslanci, kteří to tehdy prosadili proti vůli svého ministra, tady stále jsou a třeba budou ve správní radě VZP, třeba budou rozhodovat o miliardách, které právě přes tuto naši největší pojišťovnu tečou.

Jak máme věřit, že tato vláda posune naši zemi dopředu, když ani v této elementární, naprosto jasně prokázané, soudy už projednávané věci není schopna vyvodit odpovědnost? Právě to, jaké bude personální obsazení té správní rady VZP, ukazuje, že v hnutí ANO se odměňuje loajalita, nikoliv řádná péče o veřejné prostředky, a mě to štve.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tato vláda bude mít velice konkrétní dopady na životy lidí a já vím, že si mnozí její členové uvědomují tu odpovědnost. Motivace mnohých jsou určitě dobré, jenže ten celek, to, jak Andrej Babiš ohýbá pravidla, nakonec stejně zapne zpětný chod a i vy, kteří leccos budete myslet dobře, to málokdy prosadíte. Všichni občané naší země si mohou ta fakta, která jsem právě říkala, ověřit.

Pane premiére, vy žádáte o důvěru. Nevím, nakolik jste právě s námi v této místnosti, i duchem... (Obrací se k vládním lavicím.) Pan Andrej Babiš něco hledá na mobilu. Já to chápu, že to není příjemné toto poslouchat. Jenže celý náš stát, celá naše společnost stojí na tom, že pravidla mají platit pro všechny. Pravidla se nesmí ohýbat takovýmto způsobem, jaký naznačují právě popsané kauzy. To je pro naši společnost to riziko, které nás může ohrozit hůř než třeba ten azbest. Ohrožení demokracie není něco abstraktního, vzdáleného. Demokracie se nerozpadá ze dne na den, náhle, jedním hlasováním. Ne, rozpadá se pomalu právě tím, že jsou umožněné takovéto kauzy a ti lidé pokračují. Pak občané přestávají věřit, že stát hraje fér, že pravidla jsou vymáhána, že pravda ještě něco znamená a že zranitelní se mají skutečně chránit, že se na ně fakt nemá útočit.

Včera jsme tady slyšeli v tomto duchu taky slova, s kterými by se dalo souhlasit, o nerozdělování společnosti. Ale jak to bylo, pane Andreji Babiši, když jste lhal o nastěhovávání migrantů do chalup ze strany naší strany? Co to bylo jiného než ukázkové rozdělování společnosti? Nikdy jsme za to neslyšeli slůvka omluvy nebo poučení, že tohle už bylo moc.

Tohle jsou činy a krásná slova různých poslankyň, poslanců, ministrů nezakryjí, že takto se zakrývají ty kauzy týkající se konkrétních penězovodů, konkrétních zakázek a konkrétního byznysu. Tady jsme v neuralgickém bodě, byznysu, který je pro Andreje Babiše v plusu díky státním dotacím a zakázkám. To je ten úplně klíčový uhelný kámen.

O naši důvěru žádá vláda, která je od začátku založená na střetu zájmů a na předstírání toho, že brát z kapes lidí vlastně nevadí, když se na to moc nepřijde, a když se na to přijde, tak se budeme tvářit, že se to vlastně skoro nestalo. Je založená v tom principu na ohýbání pravdy. Navzdory tomu, že mnohé věci rétoricky působí a budou působit dobře, navzdory tomu, že řada lidí, kteří v této vládě usednou, jsou schopní lidé, tak většinu své energie nebudou mít povolenu, aby vynaložili na to, aby zlepšovali život lidem, aby je chránili. Už teď po pár týdnech vidíme, že tato vláda, vláda Andreje Babiše, která všechno zhorší, většinu energie pálí na to, aby chránila sama sebe. Je to koalice nevydávání, je to koalice vysvětlující akorát své skandály a kauzy a to jediné, co jí k tomu slouží, je ohýbání reality.

Proto nebude zbývat – a ani teď nezbývá – čas ani chuť řešit skutečné výzvy, problémy rodin, seniorů, pacientů, pracujících i pečujících. Tohle jsou extrémně obtížné věci. Třeba situace pečujících, jak ji zmínil pan ministr včera ve svém projevu, je roky tíživá. Myslím, že jsme všichni se v tom minulém období – řekla bych, i rukou společnou – tady snažili opět to o kus zlepšit, systémově posunout. Sleduji i nového pana poslance Pláteníka, s kterým jsme také – na té jedné konkrétní věci – spolupracovali a s panem ministrem Jurečkou tehdejším. Situace pečujících je něco, co bude vyžadovat extrémní množství pozornosti, energie, ale tu bude brát zakrývání vládních kauz a lhaní o tom, jak jsou věci doopravdy. Já bych si velmi přála, aby problémy lidí, kteří počítají každou korunu, problémy samoživitelek, které čekají měsíce na místo ve školce, byly na prvním místě.

Ale to fascinující téma je, že navzdory tomu, že vlády – a teďka to je obecné – jako je tato vláda Andreje Babiše, nebo obdobné vlády, jako je vláda Viktora Orbána, velice rády mluví o rodinách, o tom, jak jsou základem společnosti, ale konkrétně už nedodají nic, protože realita je ta, že rodiny potřebují systémová, předvídatelná řešení, aby si mohly vybrat podle sebe, podle svých potřeb, podle svých hodnot. Jenže namísto třeba záruky toho, že tato vláda bude rozšiřovat místa kvalitní péče pro malé děti, aby si rodiny mohly skutečně zvolit, jak budou slaďovat svou rodinu a kariéru, jak se budou věnovat práci a péči, tak třeba slovo „dětské skupiny“ v programovém prohlášení této vlády vůbec nenajdeme. Obávám se, že se budou maximálně nabízet jednorázové dárky, dárečky místo těch pracných dlouhodobých řešení. Jenže to rodiny chtějí: funkční stát, který jim zajistí, že když dítě má třetí narozeniny, tak skutečně může druhý den do té školky nastoupit.

To je věc, na které jsem se i já osobně podílela, za kterou si stojím, že to náš stát má všem rodinám umožnit. Vůbec netušíme, zda tuto novinku, kterou je potřeba podpořit, nový pan ministr skutečně odpracuje. V programovém prohlášení vlády nikde o tomhle není ani slovo a už by to byla konkrétní prorodinná politika, která se nepozná z billboardů, ale z práce, práce pro lidi, a potom za několik let – ano, až posléze – z toho, že se lidem snáz kloubí rodinný život a život pracovní. Jediné, podle čeho zatím můžeme v téhle oblasti vládu posuzovat, je již vybraný hlavní poradce pana ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky.

Paradoxně je dobré si říct, kdo na pozici hlavního poradce byl, co se týče kompetencí, předtím. Byla to osoba se zkušenostmi z byznysu, s důrazem na modernizaci trhu práce. Je to totiž Ministerstvo práce a sociálních věcí. Teď, jaká je kvalifikace hlavního poradce, pana Jana Gregora? Je to člověk z genderové neziskovky. Zní vám to paradoxně? Neříkala tato vláda, že bude bojovat proti genderovým neziskovkám? Tak na jedno z nejdůležitějších ministerstev, přes které jde většina státního rozpočtu, je vybrán člověk z genderové neziskovky, konkrétně z ideologicky extrémní Aliance pro rodinu. Pan Jan Gregor, donedávna místopředseda této takzvané AliPro, to bude pravá ruka pana Aleše Juchelky. (Otáčí se k vládním lavicím. Potlesk ministra Macinky a několika poslanců koalice.)

Pane Babiši, opravdu by mě zajímala vaše reakce. Jste s tím v souladu?

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Prosím, pokud oslovujete pana premiéra, můžete napřímo. Pokud poslance, musíte přese mě.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já jsem si tohoto vědoma, ale zde máme designovaného premiéra, toho mohu oslovovat napřímo.

Pane Andreji Babiši, jste s souladu, že člověk z genderové neziskovky, prosazující tvrdou, extrémní ideologii, s kterou většina občanů naší země naprosto nesouhlasí, je na takto vlivném postu jednoho z nejvýznamnějších ministerstev? Tohle je příklad konkrétního kroku, na kterém ukazujeme, proč, pokud se proti tomuto nepostavíte, vaše vláda věci pouze zhorší. Je to naprosto konkrétní volba vašeho klíčového ministra a vy jste za ni odpovědný, za pána z genderové neziskovky, za pána z hnutí, které nemá jinou kvalifikaci než kritizovat. Když se na to podívám, co jsou konkrétní kroky pana Gregora, Třeba navrhoval, ať dojde k bojkotu určitých firem – k tomu se ještě dostanu – ale on s nimi má teďka za úkol úzce spolupracovat. Kde to jsme? Člověk, co vyzýval k jejich bojkotu.

Ale já se ještě chci dostat ke konkrétním prorodinným opatřením, protože jsem si jistá, že jsou pro lidi neskutečně důležitá, ne ty jednorázové dárečky, které jste tak zvyklí rozdávat, ale systémová řešení, ta, která pomůžou devíti z deseti rodin v Česku, například valorizace slevy na poplatníka, to, co jako Piráti navrhujeme v předložených prorodinných balíčcích. V protikorupčním balíčku zase navrhujeme, kde na to vzít, tím, že se bude přísněji hlídat, aby nedocházelo k ošklivým kauzám, které sem před chvílí byla nucena připomenout. Chceme reálné úspory pro lidi v řádu desítek tisíc korun ročně a snížení daňové zátěže pracujících rodičů – takto konkrétně, protože jde o budoucnost naší země. A u školek a dětských skupin? Tam jde o jasnou dostupnost kvalitních služeb. Opět, bez toho jako země promarňujeme budoucnost.

Nu a před tím vším, před těmi všemi službami, je ještě jedna věc: jistota rodin, že na ně stát opravdu myslí jako na všechny ostatní v pravidelném, inflaci kopírujícím navyšování rodičovského příspěvku. To opět vaše vláda, pane Andreji Babiši, navrženo v programovém prohlášení nemá, nikde nezmínila. Jednorázové zvýšení, které jste navrhli, ani nepokrývá inflaci, proto setrvale ve státním rozpočtu klesají peníze na rodinnou politiku, a proto rodiny prostě prakticky cítí, že na ně se kašle, na ty, kteří mají přispívat k budoucnosti nás všech a vychovávat lidi, díky kterým naše republika zvládne v budoucnu taky zcela pragmaticky zaplatit důchody a opečovat všechny lidi, kteří budou svoji péči a pomoc potřebovat, tak těmto nyní negarantujeme ani stabilní hodnotu rodičovského příspěvku. Chcete-li tvrdit, že jste skutečně na straně rodin, prosím, nedovolte, ať se dál snižuje – jako to dneska běží – rodičovský příspěvek. My jsme jako Piráti pravidelnou valorizaci opakovaně navrhovali. Já osobně si pamatuju, jak před řadou let jste se tomu ještě i jako třeba i hnutí ANO spíše smáli, té pravidelné valorizaci, ale pak jste začali – a to bylo evidentní na hlasováních – sami zvažovat, že to dává smysl. Jenže nyní to je opět mimo debatu a to je mi velmi líto. Rodiny nepotřebují slyšet ta krásná slova, že jsou prioritou, potřebují tuhle konkrétní věc vědět, že ať budou mít dítě v roce 2026, 2027 nebo 2028, tak skutečná hodnota rodičovského příspěvku pro ně prostě bude totožná, zaručená.

Tohle handrkování o rodičovský příspěvek prostě lidem připomíná politický koňský trh a vidí, že je to v rozporu s pravidelným navyšováním u jiných státních podpor. Já jsem – a s Piráty jsme to vždycky zdůrazňovali – velice ráda, že například u důchodů takovéto handrkování není, že tam je automatický mechanismus, ale proč tomu tak není i u rodin? Prostě rodiny s dětmi jsou nyní odkázány na to, kdo zrovna jednorázově rodičovský příspěvek zvýší, a to není dobře. V mezičase jim to vždycky na hodnotě obrovsky poklesne a já vidím, že tenhle nepoměr, jak se tato vláda staví k rodinám ve skutečnosti a jak to vypadá, že se k nim chce stavět v rovině slov, tenhle nepoměr může být obrovsky nebezpečný.

Podobně bych si dovolila ještě vrátit jednou k panu hlavnímu poradci na Ministerstvu práce a sociálních věcí. On nemá kvalifikaci v některé z důležitých oblastí sociálních služeb, ať už třeba péče o seniory nebo právě péče o děti. On nemá kvalifikaci v oblasti pracovního trhu, jeho modernizace, komunikace s byznysem. Ne. Jenom si každý může dohledat, jak vyzýval k bojkotu firem podporujících rovné manželství. Ano, tohle jsou konkrétní, dohledatelné činy a kvalifikace pana Jana Gregora, kterého pan Andrej Babiš hájí jako jednoho z nejdůležitějších lidí, o něž se bude jeho vláda opírat. Jenže ideologický bojkot firem, které vytvářejí hodnoty – a byly to velké firmy, každý si to může dohledat – určitě ani částečné úvazky, ani podporu rekvalifikací nezařídí. To všichni víme. Tohle měl být člověk, co bude jednat s byznysem? To jsem zvědavá.

Podobně je tomu důchodů. Rušení důchodové reformy, to je prostě jedno z nejdražších rozhodnutí, které tato vláda chystá. Ano, všichni si přejeme důstojné důchody, ale ten rozdíl je, do jaké budoucnosti hledíme. My jako Piráti prostě chceme, aby tady žily i naše děti a aby se důstojné důchody dostaly i na ně. Proto jsme se přidali k nepříjemným, nepopulárním, ale potřebným reformám. To je to, co tady včera říkal Zdeněk Hřib: V politice nemůžete vždycky dělat jenom to, co je líbivé a za co člověk sklidí okamžité lajky. Některé věci je nezbytné dělat prostě proto, že jsou nevyhnutelné. Pokud chcete tvrdit, že můžeme mít všichni všechno a že tak jako chcete změnit ten důchodový systém, to pak bude udržitelné i za dvacet, třicet let, tak to prostě není pravda. Budou tady zhruba 2 pracující na 1 seniora. Žádná vláda na světě by snadno nezajistila financování všeho potřebného s takovou demografickou změnou.

Jediná možnost, jak můžete ufinancovat ten krok zpět, ten zpětný chod ohledně systému důchodů, mě napadá a to je právě migrace. Ale to lidem neříkáte. Tak je to tak? To je totiž opravdu jediná racionální protivarianta, takže buď bude vláda Andreje Babiše ta, která věci zhorší na dlouho dopředu prostě tím, že vrátí zpět již udělané reformy, anebo to bude vláda, která prostě zařídí velikou pracovní migraci. To je jediná druhá možnost. Mně se prostě zdá, že to je politika „po nás potopa“, která nemyslí na to, aby naše děti měly v této zemi tu skvělou, prosperující, řekla bych, i potenciálu plnou příležitost. Přitom naše země je schopna toto všecko nabídnout. Jenže si stejně tak musíme přiznat, kdo co zaplatí, a ne zamlčet: Zaplatíte to vy, milé děti. Vy, kterým je dneska pět, šest nebo osm. Tam to přesně směřuje. Už za pár let, konkrétně u těch důchodů podle navrhovaných změn Andreje Babiše, půjde o desítky miliard ročně. Po roce 2040 to mohou být klidně stovky miliard.

Jenže já nechci vládu, která nehledí na to, že zhorší věci třeba za horizontem svého vládnutí, která kouká na čtyři, maximálně na pět let dopředu, čili prostě na to jedno volební období a příští volby. Tímhle přístupem se věci nejenom zastavují, ale nakonec to může vést úplně do pekel. Některé kroky v politice – to je potřeba si neustále připomínat – prostě snadné nejsou, ale to je odpovědnost vlády. Vy jste ji na sebe dobrovolně vzali. Ten obrovský rozdíl mezi realitou, mezi tím, co je pro naši zemi možné a nutné, a tím, co vy slibujete a jaká vytváříte očekávání, je zkrátka a dobře nebezpečný. To je to, co znamená zařadit zpětný chod: zametat své kauzy, věnovat se svým vlastním problémům, svému střetu zájmů, svému byznysu. Přitom by stačilo, kdyby tato vláda na důchodovou reformu jen a pouze nesahala. To by bylo úplně postačující a my bychom to i ve vztahu k vašim voličům pochopili. Akorát to evidentně z těch všech prohlášení nebude realita.

Ještě stručně ke zdravotnictví, to je taky důležitá oblast, také souvisí s demografickou změnou. Opět zaznívají ty sliby o bezplatné a dostupné péči pro všechny, zkrácení čekacích lhůt atd. Všichni si to přejeme, kdo by si to nepřál? Jenže ta realita je pak zase v silném rozporu. Leckde chybějí lékaři i sestry, personál je vyčerpaný, nemocnice i jako objekty stárnou a na některé zákroky se prostě čeká neúměrně dlouhou dobu. Navíc se reálná dostupnost zdravotní péče v Česku hodně liší region od regionu a lidé to vnímají. Do toho kauza Motol ukázala, jak potřebné peníze opět jdou vyvoleným, namísto těch nutných investic do péče.

Střet zájmů? Ten je v téhle oblasti. Pane premiére, jak chcete řešit to, že máte byznys ve zdravotnictví, a to značně velký byznys? (Obrací se k vládním lavicím.) Myslím, že ten roční obrat bude určitě v řádu miliard korun ročně v téhle oblasti, ty reprodukční kliniky jsou výnosné a tam plynou také peníze z veřejného zdravotního pojištění. To je střet zájmů jako vyšitý. Nás tedy zajímá, jak si můžeme být jisti, že budou prosazovány zájmy celku, nás všech, ten takzvaný zájem veřejný oproti tomuto hrozícímu zájmu postrannímu. Víme, že lékaře nevychováte přes noc, že nemocnice nelze zmodernizovat bez miliardových investic, ale bojíme se, že to, co bude zhoršovat, co bude reálně dělat vláda Andreje Babiše, je odklánění peněz do těch segmentů, kde Andrej Babiš podniká. Tento střet zájmů zdaleka není vyřešený.

Už jsem to připomněla, jenom to potvrzuje, pokud budou lidé, kteří způsobili škodu v řádu stovek milionů korun a nyní jsou zase poslanci za hnutí ANO, tak pokud budou třeba za odměnu ještě vysláni do té správní rady VZP, tak to by jenom podtrhlo absurditu toho celého. Jsou to všechno další způsoby, jak Andrej Babiš věci jenom zhorší. Od zdánlivě líbivého snížení korporátní daně, která bude znamenat obří výpadek z rozpočtu, peníze, co budou chybět obcím, krajům, školám, na sociální služby. Je to konkrétní věc, kde ekonomické studie dlouhodobě ukazují, že tohle opatření nemá bohužel přínos pro investice a zaměstnanost, nebo extrémně nízký, takže ta změna nepomůže rodinám. Jakékoliv odůvodnění bude zástěrka. Nepomůže to dostupnému bydlení, nepomůže to zdravotnictví. Komu to pomůže? Panu Babišovi, případně jednou jeho dětem. Na úkor státu, na úkor veřejného zájmu budou firmy z holdingu prostě platit míň peněz na daních a to jsou konkrétní stovky milionů, které budou chybět v tom veřejném rozpočtu. Ano, pro Andreje Babiše je to programové prohlášení, skvělá vláda, ty plány se jeho firmám fakt vyplatí, ale – já se ještě maličko ohlédnu a jsem už na konci – je potřeba si přiznat, že Andrej Babiš je zpátky u moci i proto, že minulá vláda do určité míry zklamala, že nedokázala udělat dost pro zlepšení života lidí ani pro boj s korupcí. My jsme se jako Piráti snažili, nebyli jsme v plné síle, ale už teď je jasné, po těch několika týdnech, že ta vláda Andreje Babiše bude mnohem, mnohem horší.

Vyjádřit důvěru, dát podporu vládě, to není nějaká formalita, to je závazek vůči lidem. Mohu se zaručit za to, že s vámi, páni ministři a paní ministryně, bude stát fungovat jako služba, že bude hrát fér, že se budou pravidla opravdu dodržovat, že bude stát chránit slabší? Za to se třeba já u vlády v tomto složení, se všemi jejími kauzami zaručit nedokážu.

Přitom budeme s Piráty rádi podporovat dobré věci, spolupracovat, kde bude věcná shoda, ale současně budeme držet naši odpovědnost vůči více než půl milionu lidí, kteří nás sem vyslali a vůči Česku. Odpovědnost máme také vůči naší zemi, takže budeme vás, Andreji Babiši, bez váhání a důsledně volat k odpovědnosti, budeme upozorňovat na konkrétní selhání, ale současně samozřejmě jsme připraveni například dotahovat ta potřebná řešení v oblasti zákona o podpoře bydlení. To je jasné. Tam zatím řada výroků ze současné vládní koalice spíš ukazuje hluboké nepochopení, o co v tom zákoně o podpoře bydlení jde.

Je napsaný a schválený na základě 70 projektů otestovaných napříč celou naší republikou. Jsou to expertní recepty prověřené praxí, proto rádi vysvětlíme, proč je ten zákon namodelován přesně tak, jak je.

Ale to nic nemění na tom, že budeme nasvětlovat jakékoliv kšefty, jakékoliv machinace, které se objeví. Nebojíme se říkat pravdu, jsme Piráti, říkáme jí roky a říkáme proto i teď: Nemůžeme si dovolit další chaos, další experimenty s budoucností nás všech, další rozhazování ze státní kasy bez strategie a bez myšlenek na budoucnost. Česko potřebuje za 4 roky mít 200 000 nových bytů, potřebuje pravidelně rostoucí rodičovský příspěvek, investice do rodin v podobě dětských skupin a kvalitních školek i pro dvouleté děti, aby si lidé zkrátka mohli vybrat, a taky potřebuje kvalitní protimafiánské zákony. My jsme to nabídli, nabídli jsme konkrétní zákonná řešení. Jsou to tisky, které mají čísla 4, 5, 6, 7, nahráli jsme je hned po začátku tohoto volebního období. Ale to, že Česko také potřebuje stopnutí nelegálních dotací do holdingu, to musí zařídit vláda Andreje Babiše. To je ten paradox. Stejně tak vrácení 7,5 miliardy z těch neoprávněně čerpaných dotací a zakázek, to také zatím Andrej Babiš nevrátil. (Obrací se k vládním lavicím.) I když má v ruce mobil, tak se asi QR kód teď nakliknout nechystá.

Navzdory spoustě hezkých slov, navzdory všemu, co tady v té souvislé řadě, kterou si zcela nestandardně vláda zajistila, včera zaznělo, je zjevné, že tato vláda nechce skutečně chránit lidi, chce chránit sama sebe před vyšetřováním, před odpovědností, před důsledky vlastních rozhodnutí. Takové vládě já důvěru vyslovit nemohu. Už teď je zjevné, že vláda Andreje Babiše... (Probíhá debata u vládní lavice.) Prosím, to je... (Děkuju.) Už teď je zjevné, že vláda Andreje Babiše i na základě toho, co jsem tady vyjmenovala, jaké jsou ty důvody, jaké jsou ty kauzy, věci jenom zhorší. Bohužel to může být ještě těžší, než si nyní představujeme, ale my jsme připraveni jako Piráti sehrát klíčovou roli v té příští vládě, v té vládě, která určitě přijde, ve vládě bez Andreje Babiše, protože jinak se Česko nikdy neposune dopředu. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji předsedkyni poslaneckého klubu Pirátů, paní Olze Richterové, za její vystoupení.

Připomínám, že projednáváme žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. Projednávání tohoto bodu jsme přerušili dne 13. ledna tohoto roku na 5. schůzi Poslanecké sněmovny před otevřením rozpravy. Proto není možné dávat v tuhle chvíli faktické připomínky. A všichni, kteří jste mi je tam dali, tak všem jsem ty faktické připomínky musel zrušit.

Dalším, kdo je přihlášený s přednostním právem, je pan předseda KDU-ČSL, pan Marek Výborný.

Ještě, než začne, rád bych omluvil paní poslankyni Barboru Urbanovou z celého dne ze zdravotních důvodů a informace je tady ještě jedna, omlouvá se předsedkyně poslaneckého klubu STAN, paní poslankyně Šebelová, od 10 do 13 hodin z jednání. V tu chvíli bude výkonem přednostního práva pověřena místopředsedkyně poslaneckého klubu, paní poslankyně Pivoňka Vaňková.

Pane předsedo, můžete.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně, kolegové, vážení spoluobčané, nacházíme se u bodu, který patří určitě k těm nejzásadnějším v době celého volebního funkčního období této Poslanecké sněmovny. Vláda, vláda Andreje Babiše, přichází s žádostí o vyslovení důvěry. Možná bych ocenil i to, že tady naprostá většina ministrů, i pan premiér, je osobně přítomná a skutečně tedy vyslechne naše proslovy. Já bych také byl velmi rád, kdyby ty dotazy, které uslyší ode mě, ale i od dalších kolegů z poslaneckého klubu KDU-ČSL, tak aby na ně dokázali taky reagovat a odpovědět.

Nacházíme se totiž v poměrně složité – a všichni to víme – mezinárodně politické situaci a je zcela zásadní, kdo tuto zemi vede, kdo této zemi vládne, kdo reprezentuje každého občana – každého z vás – v zahraničí, kdo hájí naši bezpečnost, bezpečnost našich rodin, zájmy našich občanů. Z řady důvodů, které tady nakonec zaznívaly i včera v projevech, tak musím jednoznačně konstatovat: KDU-ČSL nemůže vyslovit důvěru vládě Andreje Babiše. Není to naše vláda, nedokážeme podpořit to, co je v programu a těch důvodů je celá řada. Já se tady pokusím teď některé znovu připomenout a zdůraznit.

Ten první důvod bych mohl označit jednoduchými dvěma slovy, možná nebezpečné mlčení. Připomněl jsem v první větě, že zahraniční a bezpečnostní politika jsou skutečně pro tyto dny, příští týdny a měsíce zcela, zcela zásadní, přesto v programovém prohlášení vlády, když si ho podrobně přečtete, tak nenajdete ani jednou slovo „Rusko“, které je – a já věřím, že se na tom snad všichni shodneme, byť mám jisté pochybnosti minimálně o jednom členovi, koaličním členovi, této vlády, tak se shodneme – že je opravdu zásadním ohrožením a nebezpečím nejenom pro Českou republiku, ale i pro Evropu a svět jako takový. Přesto asi zbabělost, nevím koho, premiéra, nedovolila to, aby se toto jednoznačně propsalo jasně a srozumitelně do programového prohlášení vlády. Ano, oceňuji pana vicepremiéra za to, že navštívil minulý týden Ukrajinu – to je jistě v pořádku – ale to, co já vnímám, je zatím velký chaos v zahraniční politice a ve vyjádření jednotlivých koaličních partnerů. Ten ostudný, hanebný projev předsedy Sněmovny Tomia Okamury, je toho jasným důkazem. Jak je možné, že v Kyjevě, kde v tu chvíli je delegace českého ministra zahraničí, tak poslanec ze stejného poslaneckého klubu bude označovat Severoatlantickou alianci za viníka války? Vždyť je to úplně absurdní. Všichni cítíte, vnímáte ten chaos, který v této zahraniční politice je, a myslím, že tohleto není obraz, který nám dělá čest v zahraničí. Poškozuje Českou republiku u našich zahraničních partnerů, vytváří velké nejistoty. To je jeden z důvodů, proč nemůžeme dát této vládě důvěru: nebezpečné mlčení.

Druhý důvod je zcela nabíledni, a když jsem včera tady seděl celou dobu a pečlivě poslouchal projev premiéra Andreje Babiše, tak se mi to znovu potvrdilo. Vláda slibuje všechno všem. Ty sliby, když je napočítáme – a dělali to ekonomové, rozpočtáři, makroekonomové – dostaneme se na částku za celé 4 roky vysoce převyšující 700 miliard korun. Jsou to sliby, které ročně budou stát státní rozpočet, dámy a pánové, řádově vyšší desítky, možná nižší stovky miliard korun. To je určitě dobré a rádo se to poslouchá, věřím, že i veřejnost tomuto tleská, ale já se ptám, kdo ten rozpočtový armagedon ve finále zaplatí? Budou to příští generace? Budou to generace našich dětí, našich vnoučat? Protože to prostě nemůže vycházet.

Já se ptám Motoristů, ptám se, pane předsedo, pane vicepremiére Macinko, vás. Toto je v souladu s programem vašeho hnutí, s tím jste vstupovali do vlády, že půjdete cestou rozpočtového armagedonu? To znamená, ta rovnice, která nikdy nemůže vycházet – výdaje v řádu desítek, stovek miliard a ta vaše zcela nesmyslná představa o tom, že to zaplatíte tím, že si došlápnete na šedou ekonomiku, to jsou jednotky miliard korun, říkají vám to všichni ekonomové – prostě toto nemůže vycházet. Nemůžete slibovat snižování daní na straně jedné, nemůžete podvazovat příjmy státního rozpočtu, a na straně druhé slibovat nové výdaje, nové výdaje v řádu desítek miliard korun.

Třetí věc, kterou musím tady zdůraznit – já se jí pak dotknu ještě dál ve svých slovech – pro lidovce, pro křesťanské demokraty, rodiče, rodiny byly vždy na prvním místě a bude tomu tak i nadále. Proto jsme ve velkých rozpacích a opravdu nevidíme rádi to, že na straně jedné v programovém prohlášení vlády čteme o tom, jak vláda chce rodiče, rodiny podporovat, a na straně druhé vidíme naprostou destrukci expertů a odborníků, kteří se věnovali ochraně práv dětí, kteří se věnovali rodinné politice na Ministerstvu práce a sociálních věcí. 600 odborníků a expertů, vám to napsalo, pane ministře Juchelko, přesto jdete cestou absolutní destrukce prorodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních věcí a to považujeme za velké nebezpečí. Pak tedy znamenají to, že slova v programovém prohlášení vlády jsou pouze prázdnými hesly, ničím jiným.

Čtvrtý důvod: svoboda není samozřejmost. O tu svobodu jsme povinni i na základě slibu, který jsme jako poslanci a vy jako ministři, členové vlády, také skládali, když jste byli jmenováni panem prezidentem, tak se musí pečovat. Jedním ze základních atributů svobodné demokratické společnosti jsou nezávislá média, mám na mysli nezávislá veřejnoprávní média. Pokud tady slyšíme o tom, že budeme rušit koncesionářské poplatky, což určitě může být legitimní nástroj, ale tak já se ptám, za prvé kde na to vezmete v tom státním rozpočtu ty další miliardy korun, na to, aby veřejnoprávní média mohla nějak fungovat? Bude to potom znamenat to, že ten rozpočet bude závislý na vůli ministra, vlády, premiéra a ta média budou, ať už přímo či nepřímo, podvázána tím, že by měla poslouchat, měla by hovořit tak, jak si bude přát jakákoliv vládní konstelace. To se nejedná jenom o vaši vládu, jedná se o jakékoliv další, budoucí vlády. Toto považuju za velké nebezpečí, a proto znovu říkám, lidovci nemohou dát této vládě důvěru.

Pátý důvod, ten bych tady nejraději úplně pominul, ale bohužel je potřeba říct. Řekl bych, že u standardní vlády, u standardního demokratického vládnutí by tohleto tady vůbec být zmiňováno nemělo, ale prostě pravidla musí platit pro všechny. Mnohokrát v minulých dnech u různých kauz, vyjádření osoby Filipa Turka a dalších se ukázalo, že tato vládní koalice je v zásadě v tuto chvíli postavena na příslibu právní beztrestnosti. Připomínám, že nás v nejbližší době bude čekat hlasování o vydání či nevydání dvou předsedů koaličních stran k pokračování trestního řízení. KDU-ČSL vždy stála a bude stát na straně právního státu a rovnosti před zákonem. Není to tak, že bychom si tady všichni měli být rovni, ale někteří si jsou rovnější, ale bohužel takto to v tuto chvíli je.

Před tou spravedlností, pane premiére, pane předsedo Okamuro, prostřednictvím předsedajícího, protože vy nejste člen vlády, tak před tím skutečně neutečete. V okamžiku, kdy pozbudete mandát člena Poslanecké sněmovny, tak ta spravedlnost stejně bude pokračovat v tom bodu, kde pravděpodobně bude vůlí stoosmičky přerušena. Ale toto považujeme za zbabělost a nerovnost před zákonem, a proto KDU-ČSL nemůže této vládě vyslovit důvěru.

Když jsem si otevřel programové prohlášení vlády, tak v první větě, dámy a pánové, si dovolím citovat slova: „Česká republika stojí na prahu období, kdy je nutné obnovit důvěru občanů ve stát a jeho instituce.“ Když pominu to, že tady už od okamžiku jmenování vlády je vykreslovaná Česká republika jako spálená země, což je daleko, daleko od skutečnosti a reality, tak já se ptám, kde ta důvěra a jak je narušena, když vláda toto programové prohlášení minulý týden schválila a dva dny poté – dva dny poté – jeden z klíčových představitelů, pan vicepremiér Macinka, začal veřejně zpochybňovat ústavní instituce, nestrannost ústavních soudců. No, to je něco šíleného. Ústavní soud, který je posledním a nezávislým garantem ústavnosti a ústavních principů v České republice, tak jeho nezávislost je zpochybňována předsedou koaliční strany a vicepremiérem této vlády. Tak jak tyto dvě věci jdou dohromady? Na straně jedné chcete obnovovat důvěru ve stát, v jeho instituce a tu důvěru sami popřete flagrantním způsobem dva dny poté, co programové prohlášení vlády schválíte. Pokud chce vláda obnovovat důvěru občanů ve stát, pak by měla začít u sebe, vážené ministryně, vážení ministři, pane premiére, a to u respektu k ústavnímu pořádku této země.

Důvěra občanů ve stát se ale netvoří jenom ve vztahu k institucím, ale tvoří se v každodenním životě, v životě rodin a tak dále. Právě tam začínají první kroky této vlády velmi vážně selhávat. Už jsem tady hovořil o té nelichotivé vizitce kroků nového ministra práce a sociálních věcí. Své vládnutí jste zahájili personálními zásahy, odchody odborníků, kteří se dlouhodobě věnovali pomoci ohroženým rodinám a dětem, místo abyste navázali na funkční a dobrou práci pana ministra Jurečky. Tyto kroky vyvolaly vážné obavy napříč odbornou veřejností a znovu připomenu, vedly k výzvě přibližně 600 organizací pracujících s dětmi a rodinami po celé České republice. Varují před neuváženým oslabováním systému podpory tam, kde je nejvíce potřeba, a to jsou rodiče, to jsou rodiny.

Za naší vlády jsme rodiny podporovali měřitelnými kroky: zvýšením rodičovského příspěvku na 350 000 korun, podporou dětských skupin, zavedením možnosti vyřídit rodičovský příspěvek on-line, prosazováním lepšího slaďování rodinného a pracovního života, navýšením přídavku na dítě, zjednodušením náhradní péče o děti, podporou pěstounů i narovnáním rodičovského příspěvku pro vícerčata. Pokud ale nová vláda tyto oblasti oslabuje hned na svém začátku, pak tím vysílá bohužel jasný signál, že rodina a rodiče pro ni nejsou skutečnou prioritou, ale jenom prázdným heslem. Je zvláštní, že na tyto experty, odborníky se peníze nenajdou, ale na opravdu ostudnou trafiku pro různé vládní zmocněnce nebo někoho, kdo má někde jakoby kvaziřídit Ministerstvo životního prostředí, tak na to peníze máte, na to peníze najdete. Ale na to, aby skuteční experti, kteří tady působí dlouhodobě, napříč vládami, ministry, kabinety, tak na ty peníze nejsou.

Vláda dále ve svém programovém prohlášení hovoří o zdravých veřejných financích – já už jsem tady zmínil, ale tohleto je důležité skutečně připomenout – o návratu k vyrovnaným rozpočtům a o odpovědném hospodařením státu. Když se ale podíváme na konkrétní návrhy, vidíme spíše katalog slibů ve stylu dáme všechno všem, kdekomu zvýšíme platy, nástupní platy. Ta čísla tady opakovaně zaznívala. Mluvíte i v souvislosti už se státním rozpočtem na rok 2026 o převedení poplatků pouze na stát, o vyšších valorizacích důchodů, zastropování odvodů OSVČ, zvýšení rodičovského příspěvku, obnovení školkovného, návratu slev na jízdném a tak dále a tak dále. Jsou to všechno líbivé položky, ale jaký je stav příjmové strany státního rozpočtu, státní kasy? Toto nejsou drobné položky, to jsou desítky, nižší stovky miliard korun ročně, přesto vláda tvrdí, že současně nebude zvyšovat daně. Tak já se ptám, jestli ten rozpor vidím jenom já, nebo jestli jej vidíte i vy všichni? Kde se na to vezme? Dovolím si tady opět citovat: „Vláda bude tato opatření financovat z úspor na provozu státu“ – podepisuju, skvěle, jsem zvědav, kolik dokážete na tom provozu skutečně ušetřit, jako bývalý ministr o tom něco vím, „z efektivnější správy daní“ – souhlasím, „potírání šedé ekonomiky“ – souhlasím. I experti, ekonomové, a myslím, že paní ministryně Schillerová to moc dobře ví, hovoří o jednotkách miliard korun, maximálně nižších desítkách, spíš jednotkách, čili jsem přesvědčen o tom, že i vy sami, coby zhotovitelé programového prohlášení vlády, tomu nemůžete věřit. Přitom fráze zdravé veřejné finance, to by neměl být pouhý slogan, ale každodenní odpovědnost za rozhodnutí, která mají dopad na budoucnost této země, jestli vláda opravdu začne všechny tyto sliby naplňovat, aniž by řekla, kde to reálně zaplatí, a nezavede opatření ke zvýšení příjmů, pak neobnovuje důvěru ve stát, ale systematicky ho podkopává. Účet za tento rozpočtový armagedon totiž nakonec nepřijde vládě, ne vám, ne premiérovi Babišovi nebo paní ministryni Schillerové. Ten účet přijde našim dětem a našim vnukům a to je to, co je velmi nebezpečné, protože samozřejmě vy tu odpovědnost neponesete.

Připomenu, že – a bude o tom debata určitě při státním rozpočtu – máme tady zákon o rozpočtové odpovědnosti, pro který hlasoval i Andrej Babiš, pro který hlasovalo hnutí ANO, a nedovedu si představit, že by vláda přicházela s návrhem rozpočtu, kterým by porušovala zákony této země. I tím chcete obnovovat důvěru ve stát, důvěru v právní stát?

Dále se musím zastavit u záměru vlády zrušit poplatky veřejnoprávním médiím s odůvodněním, že se tím údajně sníží zátěž pro občany a firmy. Ve skutečnosti se ale bavíme o dvou zásadních problémech. Už jsem tady připomněl... Za prvé jde o další přímý výdaj státního rozpočtu, který vláda nijak nekryje. Za druhé – a to považuji za závažnější – ten krok skutečně může ohrozit nezávislost, nezávislost veřejnoprávních médií. Pokud nová vládní koalice tvrdí, že tomu tak není, pak jednoduše neříkáte občanům pravdu. Ve chvíli, kdy bude financování České televize a Českého rozhlasu plně závislé na státním rozpočtu, nebude rozhodující zákon, ale politická vůle ministra, politická vůle premiéra, politická vůle vlády, a pokud bude o výši těchto prostředků rozhodovat Andrej Babiš, pak všichni víme, jakým způsobem chápe vztah k médiím, k České televizi, k Českému rozhlasu. Každé sestavování státního rozpočtu se může změnit fakticky v politické licitování o tom, za jakou míru loajality dostanou veřejnoprávní média prostředky na svůj provoz. Není to hypotéza, to je reálné riziko. Můžeme se podívat, jak naprosto podobná situace analogicky vypadala na Slovensku, jak vypadala v Maďarsku, jak na tom na základě renomovaných průzkumů jsou hodnoty nezávislosti médií veřejné služby, na jaké příčce je Česká republika. Myslím, že to je 10. místo. Kde máme Maďarsko, kde máme Slovensko? 68., respektive 38. místo.

Právě tady se možná dostáváme také k zahraniční politice této vlády. Opět si dovolím citovat z jejího programového prohlášení: „Důležitou prioritou naší zahraniční politiky je obnova a posílení narušených vztahů v rámci Visegrádské skupiny.“ Současná vládní koalice nás v minulosti opakovaně obviňovala z toho, že jsme vztahy ve Vé čtyřce rozbili a že to je naše vina, ale znovu opakuji, to není pravda. Je to jednoduše doložitelné, když se podíváte do různých mediálních reportů. Vztahy v rámci Vé čtyřky se totiž nezačaly drolit kvůli České republice, ale krátce po zahájení ruské agrese na Ukrajině právě pro rozdílné postoje k této válce – zvláště dramaticky to bylo viděno mezi Polskem a Maďarskem – a tam jsou počátky drolení tohoto uskupení V4. Premiér Viktor Orbán dlouhodobě relativizuje ruskou agresi, jezdí do Moskvy legitimizovat režim Vladimira Putina a bohužel tímto směrem ho následuje slovenský premiér Robert Fico. Já se ptám – kroky, výroky některých členů vaší vládní koalice, když slyším slova Jindřicha Rajchla, paní poslankyně Majerové, pana předsedy Okamury, jednoznačně proruská, to je, jak když se postaví před vás evropský mluvčí Kremlu nebo něco podobného – tak toto je... Jak toto zapadá do programového prohlášení vlády, do kapitoly Zahraniční politika? Není toto téměř na hraně přímé či nepřímé vlastizrady naší země? Toto má něco společného s vlastenectvím? Zpochybňování teroristického útoku ve Vrběticích předsedou koaličního poslaneckého klubu, zpochybňování toho, co nakonec potvrdil Andrej Babiš jako premiér? Vždyť je to absurdní! Vidíte v tom nějakou jednotu? Vidíte v tom nějakou jasnou jednotnou pozici zahraniční mezinárodní politiky?

Už jsem tady zmínil – a musím to ocenit – že ministr zahraničních věcí Petr Macinka v minulém týdnu navštívil Ukrajinu. Považuji tuto cestu nejen jako gesto, za věc, která je důležitá. Ale to, pane vicepremiére, co ohrožuje a co poškozuje naši zahraniční politiku, tak je právě ten hluboký rozkol v zahraniční politice ve vaší samotné vládní koalici. Nepřekryjete ho vašimi slovy, nepřekryjete ho vašimi cestami. Ten je naprosto zjevný a myslím, že ho musíte vnímat i vy. Není možné, aby si vládní většina do čela Poslanecké sněmovny postavila člověka, který dlouhodobě šíří ruskou propagandu. Spolu se svými stranickými kolegy fakticky funguje, jak už jsem řekl, jako hlásná trouba Kremlu. Nelze navenek působit tak, že jeden den podporujeme Ukrajinu, druhý den podporu relativizujeme a třetí den ji znovu potvrzujeme. Toto je něco, co je naprosto nečitelné směrem k našim partnerům, je to nedůstojné České republiky a dlouhodobě nás to poškozuje.

Dovolte mi se krátce... Já se pak nebudu hlásit už do té obecné rozpravy, ale musím se zastavit také u rezortu, za který jsem víc jak dva a půl roku nesl odpovědnost. Včera jsem tady velmi pečlivě poslouchal příspěvek pana ministra zemědělství Šebestyána, tak si to určitě zaslouží i nějakou míru komentáře, možná také dotazů, pane ministře. Věřím, že na ně budete potom schopen reagovat. Musím říct, že v tom, co jste říkal, tak to není tak, že bych s některými věcmi nesouhlasil. Nakonec jsem rád, že řadu těch věcí přebíráte od naší vlády, od mého působení coby ministra zemědělství.

Musím říct, že se naprosto shodneme v tom, že celý sektor zemědělství musí být vnímán – pane premiére, musí být vnímán – tak, jako byl za naší vlády – to je ten rozdíl, vy to takhle asi jste nevnímali – ale jako strategický bezpečnostní sektor. Říkal jsem to vždycky nahlas na evropské úrovni, říkal jsem to při jednání vlády, opakoval jsem to tady ve Sněmovně. Ano, zemědělství, potravinářství, ale také oblast vodohospodářské infrastruktury, oblast přírody, lesnictví, to jsou všechno věci, které patří do té struktury strategického bezpečnostního sektoru. Proto úplně nerozumím tomu, když se totiž podívám například na vodohospodářskou infrastrukturu, na zdroje pitné vody, zvláště ty, které máme v našich přehradách, které jsou a mohou být ohroženy v době této složité zahraniční mezinárodněpolitické situace, a víme o tom, že jsme nebyli prosti útoků na tuto klíčovou infrastrukturu – je to pitná voda, ta je zásadní pro tuto zemi, pro tuto společnost, pro tyto rodiny – tak v okamžiku, kdy nastoupíte jako ministr a zrušíte odbor bezpečnosti a krizového řízení, uděláte z něj jenom nějaké oddělení na Ministerstvu zemědělství, já to nepovažuju za krok, který by posílil bezpečnost této země, posílil bezpečnost občanů České republiky. Považuju to skutečně za chybu – říkám tady velmi otevřeně – protože to není jenom otázka vody a pitné vody, je to otázka potravinové bezpečnosti. Naše ministerstvo, Ministerstvo zemědělství, musí být ve velmi úzké kooperaci se Správou státních hmotných rezerv, musí být připraveno zajistit potravinovou bezpečnost pro vás, pro naše rodiny, pro občany této země. Oslabovat po té, řekněme, úřednické, formální linii právě tuto bezpečnost tím, že zruším klíčový odbor v této oblasti na Ministerstvu zemědělství, považuju za chybný krok.

Včera jste také zmiňoval to, že zemědělskému sektoru se úplně nedaří, tak já tedy tady použiju konkrétní data, která včera zveřejnil Zemědělský svaz. Je to první predikce, ona se nebude asi příliš lišit. Ta predikce, dámy a pánové, říká, že zemědělský sektor loni svůj zisk zdvojnásobil, více jak zdvojnásobil. Ta predikce uvádí číslo 9,7 miliardy korun. Je to víc jak dvojnásobek oproti roku 2024. Já to považuju za dobrou zprávu. Samozřejmě souhlasím s tím, že to není zásluha ministra nebo vlády nebo ministerstva, do toho se promítají ceny na trhu, živočišná výroba, toto všechno samozřejmě vím a rozumím tomu. Samozřejmě, kdo se věnuje třeba jenom rostlinné výrobě, tak na tom zdaleka není tak dobře, ale to je jeho podnikatelské rozhodnutí. Ale na tom se ukazuje také to, že když jsme dlouhodobě podporovali například právě oblast, sektor živočišné výroby, tak to nese ty plody, nese to to ovoce, a to jak na té úrovni evropských, tak na té úrovni národních dotací, čili není to tak, že ten sektor by byl na kolenou. Je potřeba větší míry odvahy, podnikatelské odvahy, a je potřeba také dobře pracovat se zacílením té podpory. Proto mě mrzí, pane ministře, že v programovém prohlášení vlády nemáte ani slovo – ani slovo – o tom, že byste podporovali – a vy jste to dokonce včera myslím ani nezmínil – nové finanční nástroje, které budou spíše podporou a motivací pro zemědělské subjekty, ať už pro malé rodinné farmy, nebo pro střední a větší podniky, a to formou úrokové podpory, formou podpory pojištění.

To jsou ty věci, které mohou dále stabilizovat situaci v sektoru zemědělství. Bohužel, zmínka o tom nikde příliš žádná není. Jsem rád, že jste včera ve svém projevu – alespoň v projevu, protože v programovém prohlášení vlády o tom taky nemáte ani řádku – hovořil o důležitosti generační obměny. Obměny, zdůrazňuji. To si myslím, že je důležité. Bylo by dobře, kdyby pokračovala podpora i ke střednímu zemědělskému školství, aby pokračovala podpora... Vy jste zmiňoval precizní zemědělství například. Oceňuji to, ano, myslím, že v tomhletom jsme také ve shodě a bude dobře, když tyto charakteristiky moderních trendů – protože pak máme taky systémy regenerativního zemědělství a další – nebudou nikdy většinové, ale podporovat tyto moderní trendy se může pozitivně propsat do kondice celého sektoru a může se to logicky samozřejmě pozitivně propsat i do ochrany přírody, krajiny, půdy, vody a dalších.

Dotačně... Vy jste tady včera hovořil o tom, že byste chtěl nebo že to je cíl vlády, aby zemědělství přestalo být dotačně závislé. No, to je, pane ministře – a vy to myslím velmi dobře víte – to je z mého pohledu nesplnitelné přání. Pokud to dokážete, tak vás nominuju na Nobelovu cenu za ekonomiku asi, protože to byste byl první ministr v Evropě a první vláda, která by něco podobného dokázala. Bohužel – ano, já říkám bohužel – ale evropské zemědělství dlouhodobě je bohužel sektor závislý na té podpoře, a proto jsou také nastaveny. Je potřeba, aby tato podpora byla nastavena spravedlivě. Je potřeba... To tam také nějak nemáte uvedeno, jak se postavíte k novému vyjednávání Společné zemědělské politiky po roce 2027, jak budete sledovat propojenost podniků, jak budete zastropovávat ty dotace tak, abyste skutečně jste dokázal dostat k těm středně velkým farmám a podnikům, kde potom máte i tu klíčovou živočišnou výrobu, která vám bude zajišťovat tu potravinovou bezpečnost. Trochu varuju před tím slovem soběstačnost, protože to je mantra, která ale je přebírána od, řekl bych, některých radikálních zemědělských kruhů a nepovažuju ji za správnou. Je potřeba zajistit potravinovou bezpečnost a je potřeba dělat kroky, které nepovedou ke zdražování potravin vás, občanů České republiky.

Když jsem si přečetl slova této vlády o tom, že začnete kontrolovat marže, možná v krajním případě omezovat dovozy potravin, tak dámy a pánové, to vám zdraží potraviny, to se promítne do vašich peněženek. Překvapuje mě, že se o tom stále hovoří, když pan premiér Babiš, který byl u předávání rezortu, se podivoval, že to vůbec máte v programovém prohlášení vlády, tak nevím, jaká je tady informovanost nebo konzistence. Pan premiér tady teď bohužel není, ale možná, že to ještě prověří, jestli tedy opravdu jako chcete, nebo nechcete dělat kroky, které povedou ke zdražení potravin v České republice. (Se smíchem.) Docela by mě zajímalo, když jsem někde četl, že jednáte s řetězci, co vám na to zástupci obchodu řekli. Je potřeba chtít férová pravidla, je potřeba, aby český zákazník byl ve stejném postavení jako bavorský, dánský, rakouský, ale není možné zasahovat do volného trhu. To totiž povede k tomu samému, k čemu vedly kroky Viktora Orbána v Maďarsku. Najděte si to, podívejte se. V Maďarsku to vedlo k dramatickému zdražení potravin, takže toto jsou věci, které považuju za přece jenom poněkud nebezpečné.

Musím zmínit další věc. Mám tady ty otázky, tak já bych je teďka mohl tady možná uvést. V té kapitole zemědělství jsou některé zjevné rozpory. Nemůžete v jedné větě současně hovořit o nezvyšování byrokracie, nezakládání nových úřadů a současně zřizovat – dámy a pánové, nevím, jestli jste si toho všimli, přece jenom je to detail v jedné kapitole – funkci potravinového ombudsmana. Pane ministře, ptám se, co bude ten potravinový ombudsman dělat? Máme tady Státní zemědělskou potravinářskou inspekci. Pan ředitel Klanica selhává? Neplní tu funkci, kterou potravinářská inspekce má? Já tedy mohu říci, že jednoznačně ano. Jednoznačně ano, plní přesně to, co má. Na rozdíl třeba od České obchodní inspekce, tak jsme to byli my, SZPI, která velmi tvrdě tím, jak kontrolovala kvalitu a bezpečnost potravin a zemědělských produktů, tak se zasloužila o narovnání té situace na trhu v České republice, takže je to profesionální instituce. Nechápu, proč tady budete vytvářet další flek, další trafiku pro nějakého potravinového ombudsmana. Co bude dělat? Bude chodit a sbírat vám účtenky po obchodech nebo cedulky z regálů, kolik co stojí? Vždyť je to úplný nesmysl. Máme Státní veterinární správu, ta toto samé dělá u všech potravin živočišného původu, tak já se ptám tedy, co bude rolí potravinového ombudsmana, kdo to bude a k čemu to bude dobré? A jak současně nebudete zvyšovat byrokracii? Každý úřad prostě s sebou logicky nese nějaké zvýšení byrokracie, byť může být minimální.

Chcete rušit vymezení erozních oblastí, ochranu půdy zajistit praktickými opatřeními v terénu, tak taky se ptám, co to znamená. Jak zajistíte ochranu toho nejcennějšího? Půda je totiž to nejcennější, co zemědělec, co farmář má k dispozici. Je to dědictví často děděné po generace. Pokud budeme oslabovat ochranu zemědělského půdního fondu, tak to považuju za velmi chybné. Mimochodem vy jste tady zmiňoval, že chcete dál pokračovat v rozšiřování blokací ochrany zemědělského půdního fondu. To jsme už dělali za naší vlády, schválili jsme novely zákonů. Dneska už nemůžete stavět sklady, haly, logistická centra na té nejkvalitnější půdě bonity 1, 2 a tak dále.

To, co považuju za velmi důležité, jakým způsobem se vypořádáte s největším problémem – a opět v program prohlášení vlády o tom není ani slovo – největším problémem našich lesů a to jsou škody, které jsou působené přemnoženou spárkatou, případně černou zvěří. Není o tom v programovém prohlášení ani slovo, ani věta, dokonce ani vy jste to včera nezmínil. Já se ptám, zda tedy bude možné se dohodnout na nějaké novele mysliveckého zákona, protože víme, že tyto škody v řádu miliard korun ročně páchá přemnožená zvěř, a vy pravděpodobně na základě nějakého zadání se tomu odmítáte věnovat.

Vítám, souhlasím s podporou dřevozpracujícího průmyslu. Bylo by úplně nejlepší, kdybyste dokázal tento sektor spolu s komunikací s Hospodářskou komorou – abyste navázal na tu spolupráci se sekcí dřevozpracujícího průmyslu – tak podporovat. Určitě se těším na tu debatu k dřevařskému fondu, protože to jste zmiňoval včera, nemáte to v programovém prohlášení vlády, ale nepovažuju tu myšlenku za takovou, která by nemohla fungovat. My jsme o tom tu debatu vedli, nenašli jsme politickou shodu. Tady se na tu debatu tady určitě těším.

Co mě ale velmi zneklidňuje – a tady na to musím reagovat – podle mých informací, které mám, tak jste dnes odvolal generálního ředitele Lesů České republiky. Tak to je věc, která... Minimálně bude dobré ji sledovat. Já neznám ty důvody, neměl jsem možnost se s těmi důvody seznámit, ale generální ředitel Lesů České republiky fungoval jako profesionál. Byl vybrán ve zcela otevřeném, transparentním výběrovém řízení ještě za mého předchůdce Zdeňka Nekuly tehdy. Musím říct, že pokud jde o správu státního podniku, tak fungoval jako naprostý profesionál a docela by mě zajímalo spíš, co bude následovat a kdo – a jestli už někdo takový vybrán – bude generálním ředitelem Lesů České republiky, zda tady jsou nějaké další byznysové zájmy, zájmy někoho z členů vlády a podobně. Považuji toto za velmi znepokojivé – velmi znepokojivé – informace a bude dobře, když se tomu nejenom já, ale i média budou velmi podrobně věnovat.

Jsem rád, že jste včera alespoň tady u toho pultíku připomněl takové oblasti, které jste také zcela pominuli v programovém prohlášení vlády, jako je podpora ekologického zemědělství, jako je podpora produkce biopotravin, chybělo mi to tam, stejně tak jako třeba podpora lokální produkce regionálních potravin. Oceňuji to, že to tady včera, pane ministře, z vašich úst zaznělo, protože tohleto považuji taky za velmi, velmi důležité.

Stejně tak jako budování těch důležitých infrastrukturních staveb v oblasti vodního hospodářství. Vodní dílo Skalička není vodní nádrží – jenom připomenu, je to velký suchý poldr – tam se to změnilo za naší vlády. Je to jedna z důležitých protipovodňových akcí nebo staveb v Povodí řeky Bečvy. Bude dobře, když na ty naše kroky navážete. Stejně tak bych si velmi přál, aby byl dodržen ten harmonogram, který byl nastaven v případě přípravy výstavby vodního díla Nové Heřminovy. Předal jsem vám ten projekt v okamžiku, kdy je požádáno o stavební povolení a je vydána EIA. To si myslím, že velmi důležité, a tady držím palce a budu samozřejmě podporovat to, aby toto dílo, které může pomoci – nebo ne může, ale které výrazně pomůže – s protipovodňovou ochranou desetitisíců obyvatel na Krnovsku, Opavsku, tak aby skutečně běželo tak, jak bylo i s vedením státního podniku Povodí Odry skutečně naplánováno.

Tak tolik alespoň výběr některých těch dotazů. Já bych samozřejmě k té kapitole jich měl ještě více, dovolte mi ale nakonec mého projevu, dámy a pánové, se vrátit k té první větě programového prohlášení vlády, kde deklarujete, že obnovíte důvěru ve stát a instituce. Důvěru občanů ve stát neobnovíme tím, že budeme slibovat nemožné, zpochybňovat fungování institucí a relativizovat naše hodnoty. Důvěru lze obnovit jen odpovědností, pravdivostí a jasným ukotvením České republiky mezi demokratickými státy, kam historicky, hodnotově i bezpečnostně Česká republika patří. To bych si přál, přál bych to občanům České republiky, naší zemi, aby takto postupovala a prezentovala se toto vláda. Bohužel z toho programového prohlášení vlády, ale i z těch slov, která tady zaznívají, tak já, my lidovci, křesťanští demokraté, tento pocit nemáme, proto znovu říkám, nemůžeme vyslovit vládě Andreje Babiše důvěru. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců opozice.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení předsedovi KDU-ČSL Markovi Výbornému. Další s přednostním právem je předseda klubu TOP 09 Jan Jakob.

Ještě než přijde, pro záznam, do 10 hodin z pracovních důvodů omluveny paní poslankyně Smejkalová Julie a Zajíčková Renáta. Od 10 hodin – to už jsem říkal předtím – je omluvená paní poslankyně Šebelová. Zároveň za ni funkci s přednostním právem přebírá paní poslankyně Pivoňka Vaňková.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes rozhodujeme o důvěře nastupující vládě Andreje Babiše. Nejde o běžné hlasování, nejde o formalitu ani o politickou rutinu. Proto nebudu před ničím a před nikým couvat. Rozhodujeme totiž o tom, zda naši zemi povede vláda, která nechápe realitu světa, ve kterém žijeme, a není schopna na ni odpovědně reagovat.

Právě proto musím začít oblastí, která je zásadní: bezpečností. Oblastí, ve které programové prohlášení nastupující vlády selhává už na samotném začátku. Žijeme v době, kdy se bezpečnostní situace dramaticky zhoršuje. V Evropě probíhá válka, která není lokálním konfliktem, ale otevřeným zpochybněním mezinárodního řádu. Autoritářské režimy testují pevnost demokratických států. Hybridní hrozby, kybernetické útoky, dezinformační kampaně a systematické oslabování důvěry ve stát se staly každodenní realitou, a přesto programové prohlášení nastupující vlády působí, jako by k tomu bylo slepé, jako by bylo napsáno pro svět, který už neexistuje. Chybí v něm jasné pojmenování hrozeb, chybí strategická vize, chybí odpověď na otázku: Jak chce vláda chránit bezpečnost občanů České republiky v prostředí, které je nestabilní, nepřehledné a čím dál nebezpečnější? Nevidíme jasný důraz na naše spojenecké vazby, na naše ukotvení v rámci Evropské unie a v rámci NATO. Nevidíme jasnou odpověď na to, kdo je ve světě agresor a kdo je jeho oběť. Nevidíme seriózní přístup ke kybernetické bezpečnosti, nevidíme připravenost čelit dezinformacím, které systematicky rozkládají důvěru ve stát, demokratické instituce i média, a co je možná nejnebezpečnější, nevidíme pevné hodnotové ukotvení. Programové prohlášení je vágní tam, kde by mělo být jednoznačné, opatrné tam, kde by mělo být jasné, mlčí tam, kde by mělo mluvit nahlas. V situaci, kdy se rozhoduje o bezpečnosti Evropy, vláda nepůsobí jako sebevědomý člen euroatlantického prostoru, ale jako subjekt, který se bojí jasně pojmenovat realitu a rizika. Bezpečnost není vedlejší kapitola, bezpečnost není jedna kapitola mezi jinými, bezpečnost je předpoklad všeho ostatního: prosperity, svobody, sociální stability i demokracie. Vláda, která žádá o důvěru v takto nebezpečné době, by měla nabídnout jasnou orientaci, kompetence a odvahu. Místo toho vidíme dokument, který je opatrný až alibistický, obecný tam, kde má být konkrétní, a překvapivě slepý k realitě světa kolem nás. Já se ptám zcela vážně, jak máme dát důvěru vládě, která už na samotném začátku podceňuje největší výzvy současnosti, vládě bez reflexe reality?

Mě mrzí, že tady není paní ministryně financí. V oblasti veřejných financí se nejzřetelněji ukazuje vnitřní rozpor, schizofrenie nastupující vládní koalice. Na jedné straně slyšíme od některých koaličních partnerů – zejména od Motoristů – silná slova o odpovědném hospodaření, vyrovnaných rozpočtech a nutnosti fiskální disciplíny. Na straně druhé stojí hnutí ANO se svými předvolebními sliby: plošnými, drahými, strukturálně neudržitelnými. Tyto dvě polohy nejdou dohromady. Nelze zároveň slibovat vyrovnané rozpočty a současně rozdávat miliardy bez jakéhokoliv plánu, kde na to stát vezme. Nelze mluvit o odpovědnosti a zároveň odmítat konsolidaci veřejných financí, protože se to právě politicky nehodí. Je krajně nezodpovědné zejména k budoucím generacím, populisticky rušit klíčové parametry důchodové reformy. Realita je jednoduchá. Konsolidace veřejných financí se za této vlády konat nebude, ne proto, že by to bylo nemožné, ale proto, že je to politicky nepohodlné, a právě tato kombinace – vysoké výdaje, nulová konsolidace a žádná odvaha říkat pravdu – nás vede k tomu, co si dovolím nazvat rozpočtovým armagedonem. Stát, který si zvykne na trvalé schodky, který nemá plán, který nemá brzdy, který nemá rezervy, je stát, který hazarduje se svou budoucností, a vláda, která s tímto přístupem žádá o důvěru už při svém nástupu, si tuto důvěru nezaslouží.

Další vážné obavy ve mně vyvolává přístup nastupující vlády k médiím veřejné služby a říkám to zcela otevřeně. Tady už nejde o špatné rozhodnutí, tady jde o ohrožení samotných základů demokratického systému. Záměr zrušit televizní a rozhlasové poplatky není technickou změnou financování. Je to cílený politický krok, který má jeden jasný důsledek: závislost České televize a Českého rozhlasu na aktuální vládní většině, tedy zestátnění České televize a zestátnění Českého rozhlasu. Prosím, buďme upřímní. Tento scénář už známe. Viděli jsme ho v Maďarsku, sledujeme ho na Slovensku. Vždy to začíná stejně: zpochybňování práce novinářů, útoky na média veřejné služby jako celek, tvrzení, že jsou zbytečně drahá, neobjektivní nebo nepřátelská a nakonec změnou financování, která z nich udělá politicky závislé státní instituce.

Výsledek je vždy stejný: umlčená kritika, autocenzura, mediální prostor ovládaný vládní mocí. Zvrácená cesta ve stopách Maďarska a Slovenska. Vláda, která už při žádosti o důvěru jasně říká, že chce jít touto cestou, překračuje velmi nebezpečnou hranici. Média veřejné služby nejsou luxus, nejsou přítěž, jsou pojistkou, a kdo tuto pojistku rozebírá, ten si nezaslouží důvěru demokratického parlamentu.

Nemohu se vyhnout ani otázce střetu zájmů předsedy vlády, ne proto, že by šlo o minulost, ale proto, že jde o trvalý stav, který tato vláda nejen toleruje, ale fakticky legitimizuje. Premiér slíbil, že tento svůj kolosální problém vyřeší, ale k dnešnímu dni nevyřešil vůbec nic. Spojení politické moci, ekonomického vlivu a mediální síly v rukou jednoho člověka je problém v každé demokracii a vláda, která na tomto základu stojí, nemůže chtít, abychom jí důvěřovali, že bude rozhodovat výhradně ve veřejném zájmu.

Konečně, nelze přehlédnout, že tato vláda vstupuje do funkce s celou řadou konkrétních kauz, které by v jiných politických kulturách znamenaly minimálně personální zodpovědnost. Zmiňme konkrétně některé z nich. Filip Turek, spojený s opakovanými kontroverzemi, extremistickými a xenofobními výroky a chováním, které je neslučitelné s odpovědným výkonem veřejné moci. Kdyby byl opravdový chlap, dávno by rezignoval i na poslanecký mandát. Místo toho zoufale hledá cestu, jak se prodrat k vlivu a moci. Petr Macinka, jehož působení na Ministerstvu životního prostředí je ostudou, prohlásil, že ke klimatické změně nedochází, zrušil příslušný odbor a tváří se, že je tím problém vyřešen. Martin Šebestyán, který z pozice generálního ředitele Státního zemědělského a intervenčního fondu v minulosti vyplácel neoprávněné dotace Babišovu holdingu. Neoprávněnost tohoto postupu potvrdily soudy. Tomio Okamura, který je hlásnou troubou Kremlu. Jeho novoroční projev byl mobilizací strachu a nenávisti, útočí na Evropskou unii, Ukrajinu, prezidenta Zelenského, popírá klimatickou změnu. Radim Fiala, který tvrdí, že útok na Českou republiku a české občany ve Vrběticích neudělali agenti ruské GRU, který zpochybňuje legitimitu prezidenta Zelenského a který v trapných videích učí ministra obrany, co smí a co nesmí říkat. To jsou ve stručnosti jen některé příklady, ale co je na tom nejhorší? Že místo jasného distancu slyšíme mlčení nebo relativizaci, nebo dokonce obhajobu. Žádná sebereflexe, žádná politická odpovědnost.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi závěrečné shrnutí. Vláda, která podceňuje bezpečnostní realitu světa, směřuje k rozpočtovému armagedonu, ohrožuje nezávislost médií veřejné služby, normalizuje střet zájmů premiéra a vstupuje do funkce zatížena závažnými kauzami, taková vláda si důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží. Proto této nastupující vládě důvěru já ani poslanecký klub TOP 09 nevyslovíme.

Ještě než vám poděkuji za pozornost, tak bych chtěl konstatovat pro pana předsedajícího, že tady chybí značná část vlády v čele s panem Babišem, a poprosil bych o pauzu do chvíle, než tady budou v souladu s usnesením, které i sám pan předseda Poslanecké sněmovny na úvod tohoto bodu citoval. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Vnímám to, že je tady vyšší neúčast členů vlády, nicméně protože máme 64 řečníků přihlášených do rozpravy, která ani nezačala, tak já bych si dovolil pokračovat a chtěl bych poprosit někoho z vicepremiérů vlády, aby pokud možno kontaktoval ty členy vlády, kteří tu nejsou k dispozici, abychom mohli pokračovat, nemuseli jsme přerušovat schůzi. Přiznám se, že jsme se střídali v řízení schůze, takže nevím od svého kolegy, kdo je, či není omluven, ale protože už nějakou dobu tady skutečně celá řada členů vlády není, tak bych poprosil, jestli by mohli dorazit, ale pokračujme dál.

Další s přednostním právem je přihlášen pan předseda Vít Rakušan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Členky a členové vlády, kolegyně, kolegové, my máme dnes hlasovat o důvěře vládě. Co je důvěra? Důvěra je nějaké očekávání. Důvěra je očekávání, že se někdo nějak bude chovat, že nějakým způsobem bude jednat. My ve skutečnosti hlasujeme dnes o tom, zda věříme, že vládnutí a vláda Andreje Babiše a jeho koaličních partnerů prospěje této zemi, prospěje Česku, prospěje lidem, kteří tady žijí. Jedním slovem nevěříme. Tady by ten proslov možná mohl skončit, ale dovolte mi nikterak dlouze přece jenom shrnout ty základní důvody, proč tomu nevěříme.

Mohl bych se vracet do minulosti, mohl bych vzpomínat na minulé vládnutí Andreje Babiše, mohl bych vzpomínat na mikromanagement v době krizí, na nezvládnutí vládnutí jako takového. To je všechno ale minulost a máme to za sebou. Já bych se teď možná spíš zaměřil na tu zkušenost, která je bezprostřední, která přichází ten poslední měsíc, kdy už tady vládu, novou vládu, máme, a ty zkušenosti dobré nejsou.

Už teď se ukazuje, že tahle vláda bude slabá. Tahle vláda nebude akceschopná a premiér, který sliboval silné Česko, premiér, který sliboval, jakým bude silným premiérem a porovnával se s tím minulým, s premiérem Fialou, vytvořil koalici, která tady vznikla především proti tomu, aby se politici vydávali k trestnímu stíhání, a on se tak stal rukojmím. Stal se rukojmím extremistů a Motoristů. Viděli jsme to na vlastní oči, viděli jsme to na mnoha příkladech. Jeden z nich: podpora nepodpora Ukrajiny. Aby se o tom někde psalo ve vládní programovém prohlášení, aby tady byla formulovaná ambiciózní zahraniční politika? Ne, o tom se mlčí. Budeme to dělat ad hoc, s kým se zrovna bavíme a kde zrovna jsme.

Podpora a nepodpora muniční iniciativy. Nejdřív říkáme „nepodpoříme, zničíme, zrušíme“, nakonec se ukáže, že ten projekt samozřejmě smysl dává, dělá dobré renomé Česku ve světě i v Evropě, ale především pomáhá na Ukrajině. Zaplaťpánbůh u něj vláda zůstala, jenom se to nesmí úplně přiznat na klubu SPD a nesmí se o tom mluvit moc nahlas. Jsou tady skandální výroky ať už Tomia Okamury nebo Filipa Turka na Ukrajině. A co takové výroky vyžadují? Silné slovo premiéra, toho silného premiéra. Co dělá ten silný premiér? Mlčí. Máme tady šarádu ohledně výroků ministra obrany, který nejdřív správně označí Ukrajinu za oběť a Rusko za agresora, aby potom musel točit videa jak vystřižená z aktualit z osmdesátých let, kde s pokáním přiznává, že to vlastně tak nemyslel a na tu Ukrajinu, i když tam byl pozván, přece v žádném případě nepojede. Jaká je taktika pana premiéra a hnutí ANO v téhle chvíli? Promlčet se tím, promlčet se těmi problémy a vlastně mít možná jakousi škodolibou radost, že se teď týkají našich koaličních partnerů a ne úplně nás. Součástí zbavení se toho problému je vytvořit politickou trafiku. Zmocněnec pro Green Deal jistě pro naši zemi přinese velký profit – to všichni očekáváme a budeme to s velkou zvědavostí a napětím sledovat – ale zdánlivě máme po problému. Máme umístěného Filipa Turka, což je součást nějaké vládní dohody, a jemu se tak možná i vyplatí ten odchod z toho šíleného Bruselu.

Andrej Babiš nám sliboval silný stát, sliboval nám silnou vládu, ale teď vytvořil spíš zemi, kde o její reálné politice rozhodují facebookové profily politiků koaličních partnerů, ať je to Tomio Okamura, nebo Filip Turek. Je to vláda, která se prý nebojí Bruselu. No, to je tak moc legrační věta. On se někdo Bruselu bojí? On se někdo někdy bál Bruselu? Do Bruselu se jezdí a odjíždí na jednání, jezdí se tam diskutovat, hájit zájmy naší země, je to sídlo evropských institucí, ale spojovat slovo Brusel s nějakým strachem... No, možná vy, ale já opravdu nevím, proč by se toho někdo měl bát. Spíše se hnutí ANO bojí svých koaličních partnerů, aby dokázali těmi koaličními partnery být i nadále.

Každý den téhle vlády za ten měsíc, který máme za sebou, je opravdu sérií velkých překvapení a zajímavých momentů. Česká zahraniční politika se neformuje v Černínském paláci. Ta se formuje v kuloárech, kde se handluje za mlčení k extremistickým výrokům. Včera jsme toho byli svědky tady při hlasování v Poslanecké sněmovně. Jednoduchý distanc od toho, co říkal předseda Sněmovny. Chápu, že jste ho neodvolali, ale nikdo se neopovážil dokonce ani zdržet hlasování. Ukázalo se, že stoosmička drží. To je prostě ten politický kšeft.

Tahle vláda nabízí nezodpovědnost. Carpe diem, užijme dne, užijme si našeho vládnutí. Tahle vláda se sestává i z jedné strany, která říkala, že chce do konce volebního období mít vyrovnané rozpočty. Ekonomové nad tím trochu kroutili hlavou. Dobrá, byl to ambiciózní cíl, mohl by vypadat sympaticky. Já teď úplně neslyším výroky téhle koaliční strany, která by křičela nad tím, že se zdá, že rozpočtový deficit se opět dostane nad 300 milionů korun. Třeba mě mile překvapíte. Třeba... (Ministryně Schillerová mimo mikrofon: Miliard.) Pardon, miliard korun, děkuju. Milionů by bylo krásné. Ano, paní ministryně, děkuju. 300 miliard korun. Možná mě mile překvapíte, možná to bude vypadat jinak, ale vsadil bych boty, že přes těch 300 to bude. Vracíme se k zadlužování, vracíme se k trajektorii takové, která je zaměřená na dnešek, na kupování voličské přízně, na rozdávání, na úkor budoucnosti. Říkáte si vlastenci. To slovo je sympatické, mnohokrát nadužívané, mnohokrát zprofanované, ale vlastně sympatické. Já se ptám, jestli správný vlastenec nechá svým dětem a vnukům a následovníkům prázdnou kasu a astronomické dluhy. Je to vlastenecké? Ne, to není vlastenecké vládnutí. To je tunelování naší budoucnosti.

Co je třetí důvod? Ignorování budoucnosti. Nejenom zadlužování, ale podívejme se podrobně na vládní programové prohlášení, jaké velké reformy, jaké velké reformní snahy, jaké posunutí naší země ve skutečnosti nabízí? Kde tam najdeme slova o nějaké skutečné modernizaci našeho státu? Kde tam najdeme slova o tom, jak vybrat tu demografickou zatáčku, která tady jednoznačně je? Dostáváme se do situace, kdy ta minulá vláda prosadila... Říkejme tomu, jak chceme, říkejte tomu klidně parametrické změny důchodového systému. Já tomu s chutí reforma říkám, protože se nikdo do ničeho takového v předešlých letech nepustil. Jasně, nebylo to populární. Nebylo populární lidem, kteří jsou teď věkově mezi 40 (a) 50, říct, že do důchodu nebudou odcházet v 65 letech. Ta minulá vláda nečekala, že jí za tohle někdo bude tleskat a chválit a bude z toho mít radost. Nedělali jsme to proto, ale dělali jsme to proto, že to bylo zodpovědné, protože to bylo vybrání té demografické zatáčky a byl to moment, který mohl zajistit i té generaci Husákových dětí nějaký příjem v jejich důchodu. Co vy řeknete? Vracíme se, zastropujeme na 65, dál se nepohneme. Nevím, jsem zvědavý, s jakým přijdete modelem, jak tohle vyřešíte. V programovém prohlášení to totiž nemáte. V programovém prohlášení máte jenom to, co nebudete podporovat, to znamená navýšení odchodu věku do důchodu. Ale vlastní recept? Nenašel jsem.

Další věci, které taky nejsou jednoduché. Konec investice v Lutyni. Velmi složitá věc, diskutování s lokálními starosty, politiky napříč politickým spektrem, s lidmi, prosazení něčeho, co znamená krok dopředu pro tuhle zemi, i když to vyžaduje složitou debatu a i když to vyžaduje něco jiného než populistický slib, že to prostě zrušíme, zamázneme a skončíme. Tahle věc určitě jednoduchá není, ale jsou to přesně ty investice, které potřebujeme. Jsou to investice do čipů, baterií, do nových technologií, navíc v regionu, který investice skutečně potřebuje jako sůl. Zase, je nabízena nějaká alternativa? V téhle chvíli jenom říkáme: Zastavíme a koupíme si hlasy voličů.

Rozklad státu a jeho institucí. No, už jsme u Andreje Babiše slyšeli mnohokrát, že třeba soudům důvěřoval jenom ve chvíli, když rozhodovaly tak, jak se mu líbilo. Jinak jsme státem, kde soudní systém nefunguje. My teď jdeme ještě dál. My v téhle chvíli od vicepremiéra téhle vlády, pana ministra zahraničních věcí, slyšíme zpochybnění toho, že rozhoduje tak, jak rozhodovat má – to znamená dle právního uvážení a posouzení té konkrétní situace – náš Ústavní soud. Co je to jiného než útok na instituce? Útok na to, že soudní soustava v naší zemi funguje tak, jak má. Šest ze sedmi vrchních ředitelů na Ministerstvu zahraničních věcí bylo vyhozeno. Alibisticky jsme hlasovali na Evropské radě, kde nejsme ochotni ručit za to, že se tady vytvoří půjčka, která pomůže Ukrajině.

Navrhujeme nový služební zákon. To je moc zajímavá věc. Nový služební zákon, pamatujete se na ty bojovné poslankyně – především dámy to byly – hnutí ANO, které mi tady říkaly: Jak jste si dovolil, pane ministře vnitra, předložit malý poslanecký návrh, který určoval, kdo je náměstek a kdo vrchní ředitel na ministerstvu? Byl to poslanecký návrh. Slyšeli jsme to tady 4 roky. Nový služební zákon, na něm jsme pracovali 3 roky s panem nejvyšším státním tajemníkem, s neziskovými organizacemi a třeba i s odbory. Přijali jsme ho, začal fungovat, vytvořil věci jako nemanažerská kariérní linka, dával jistotu úředníkům, že když tady bude politická zlovůle, mají se kde dovolat spravedlnosti, mají se kam odvolat a nemusí se celý život soudit a pak třeba ještě platit soudní výlohy, protože ten stát si vždycky najme dobré právníky. Tohle jsme tady měli. S čím přichází nová vláda po měsíci vládnutí? S poslaneckým návrhem! S poslaneckým návrhem, který neprošel vůbec žádným odborným hodnocením a vypadá, že je psán v nějaké ne úplně dobré advokátní kanceláři, nevím, jestli v Kroměříži, ale ten zákon je napsaný špatně, ten zákon je napsaný chybně, legislativně technicky. Kdo se proti němu staví? Odbory, odbory, které byly velmi kritické k vládě Petra Fialy, to vyjednávání s nimi nebylo jednoduché. Já mám k dispozici jejich právní posouzení. Vláda Andreje Babiše, která slibovala, že úředníci budou mít ten prostor pracovat svobodně a bude vám lépe, budeme vás lépe platit než ta zlá vláda Petra Fialy, jako jeden z prvních kroků udělá to, že budeme moct úředníky vyhazovat a nedáme jim dokonce ani tu jistotu, aby se mohli odvolat k té služební komisi, kterou ten nový návrh zákona ruší. Možnost odvolání zkracuje z 60 na 20 dnů. No, za 20 dnů kdo napíše nějaký posudek? Takže jak to bude vypadat v praxi? Úředníku, my na tebe zaklekneme, řekneme: Tohle buď uděláš, nebo máš smůlu a vyhodíme tě.

Ten úředník buď bude statečný a bude se potom soudit a neudělá to, protože ho vyhodí, anebo to s ním dopadne tak, že rezignuje a té politické vůli se podvolí. Tohle chceme? Tohle naláká kvalitní lidi do státní správy? Tohle je ta profesionalizace naší země, kterou nabízíte po měsíci svého vládnutí poslaneckým návrhem služebního zákona, bez konzultací s odbory, bez konzultací s odbornou veřejností, bez konzultací s neziskovým sektorem? Šílené!

Tohle dohromady ukazuje neúctu k institucím a každá demokracie a každá demokratická země nestojí na silných slovech lídrů, ani na silných vyjádřeních na sociálních sítích, ani na hezky nastříhaných videích, ale každá demokracie, která je opravdovou demokracií, liberální demokracií, takovou, jakou jsme tady mívali a chceme mít, stojí právě na tom, že věříme silným institucím a věříme systému. Po měsíci tahle vláda zaútočila na několik pilířů: na nezávislost, nepolitizaci výkonu státní správy, na Ústavní soud, který je zpochybňován v tom, že rozhoduje nezávisle.

To jsou věci, které jsou jenom příkladem toho, proč nemůžeme vyslovit důvěru – a mluvím za sebe i za poslanecký klub Starostů a nezávislých – vládě Andreje Babiše. Vracím se k úvodní otázce: Prospěje vládnutí Andreje Babiše a jeho koaličního kabinetu složeného z ANO, SPD, Motoristů naší zemi, nebo neprospěje? Já tvrdím, že ne, protože Andrej Babiš slibuje dlouhodobě, že bude líp a zase bude líp, ale po měsíci vidíme, že líp bude možná jemu, jeho trestně stíhaným kolegům a lépe určitě v téhle zemi bude i extremistům, kteří se drží díky jeho politice a jeho rozhodnutí u moci. Nevěřím jim ani slovo, že chtějí dobro pro tuhle zemi, nevěřím jim, že jim jde o dobro Česka, že jim jde o dobro téhle země, ale věřím jim to, že jim jde o moc nad ní, nad touhle zemí, a tu umí uplatňovat důsledně. To ukazují. Jsou rychlejší, a uznávám, v tom jsou určitě efektivnější, než jsme byli po nástupu my. Nemůžeme téhle vládě vyslovit důvěru, protože skutečná odpovědnost, politická odpovědnost, nemůže začít dealem a politickým obchodem s extremisty, ale právě u věrnosti slibu, který jsme složili téhle zemi a který jsme složili především občanům téhle země. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní budeme pokračovat s vystoupením s přednostním právem a tentokrát vystoupí v pořadí pan poslanec Havel. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já se také ze svého pohledu a z pohledu TOP 09 podívám na některé okolnosti při zdejší debatě o vyslovení důvěry vládě České republiky, na uplynulý měsíc vládnutí a pak taky na některé programové věci, protože to se samozřejmě v debatě o vyslovení důvěry očekává. Já se také domnívám, že vyslovení důvěry vládě není formalita. Důvěra z mého pohledu je odpověď na otázku, jaké vize pro naši zemi, naši bezpečnost a naši prosperitu nastupující vláda má, zda vláda jedná v mezích ústavy, drží elementární politickou kulturu, neohrožuje mezinárodní postavení země a spravuje stát transparentně a samozřejmě předvídatelně. Bývá zvykem rozebrat při rozpravě právě před vyslovením důvěry či nedůvěry její programové prohlášení.

Ještě, než to udělám, tak se právě podívám na předchozí měsíc. Co stihla vláda od svého jmenování 15. prosince zvládnout, se dá v několika problematických aspektech pojmenovat už dneska.

Za prvé, je tady známá únavná kauza Filipa Turka, který je tedy nyní jmenován vládním zmocněncem na ministerstvu. Co to z našeho pohledu znamená? Namísto toho, aby premiér předložil jiného kandidáta a situaci tak před vyslovením důvěry vládě uklidnil, tak vláda zvolila z mého pohledu úhybný manévr: jmenovala Filipa Turka pouze vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal. Taková chytrá horákyně, oblečená–neoblečená. To není drobná personální hádka. Je to signál, že vláda je ochotna obcházet standardní mechanismy a vytvářet takzvaně hybridní role jen proto, aby prosadila svou nominaci i přes zásadní výhrady prezidenta. Debata už se kolem toho ve veřejnosti vede rozsochatá.

Další rizikový krok, který z mého a našeho pohledu vláda již stihla podniknout, je zrušení 322 úřednických míst, a zároveň se tedy objevila ostrá kritika plánované reorganizace na Ministerstvu zahraničí a obavy z destabilizace úřadů. Z našeho pohledu jsou namístě, je to rychlé, je to unáhlené. Právníci a i část odborné veřejnosti zároveň varují, že postup může obcházet služební zákon a že podobné kroky mohou vést – a to je důležité – k politizaci státní správy. Do toho vláda podle médií připravuje změny, které míří k zásadnímu oslabení služebního režimu, tedy pravidel, která mají chránit stát před tím, aby se úřady po volbách neměnily na kořist vítězů. Kolegyně a kolegové, stát není firma. Stát není oddělení, které se dá přerovnat přes Vánoce. Jestli vláda začne reformovat veřejnou správu stylem náhlých škrtů, personálních otřesů a rozvolňování pravidel, doplatí na to všichni, doplatí na to občané, my všichni, v kvalitě služeb, v kontinuitě, ale i v důvěře ve stát a ve státní správu.

Teď to nejzávažnější, mezinárodní pozice České republiky. Agentura Reuters popsala, že vláda v oblasti podpory Ukrajiny zpochybnila transparentnost muniční iniciativy. Oznámila, že Česká republika bude pokračovat jako koordinátor, ale ukončí vlastní finanční příspěvky a že v koalici jsou asi proruské hlasy, které program odmítají. Muniční iniciativa, která je sice dál koordinovaná – a já jsem upřímně rád, že nebyla zrušená a chválím to, že muniční iniciativa bude pokračovat, je to skvělá reputační věc, velký úspěch minulé vlády, který zde byl nastaven – ale v tom kroku chytré horákyně, kdy sice to budeme koordinovat, ale nedáme na to ani korunu, ať to zaplatí ostatní, tak já se ptám a já se bojím, co se bude dít, až bude nedejbože potřebovat pomoc někdy Česká republika? Bude si to svobodný západní spojenecký – náš spojenecký – svět pamatovat, nedali jste na to ani korunu? Nehledě samozřejmě na daňové výběry, které tady ze zbrojního průmyslu potom máme.

Ještě bych jednu věc rád zmínil a ta se týká evropské politiky. Je to spíš riziko, než v tuhle chvíli ode mě nějaká ostrá kritika nebo jednoznačná výtka, a je to odmítnutí evropské dohodnuté politiky migračního paktu a ETS 2, což se tady před Vánoci hodně řešilo a probíralo. Můžeme mít různé názory, samozřejmě, na jednotlivé politiky Evropské unie, ale vláda, která jde do sporu bez jasné vyjednávací strategie a bez realistického plánu, jak toho v Evropě dosáhnout a jak to prosadit, tak je otázka, zda hájí účinně české zájmy, je otázka, zda jenom populisticky neobelhává české občany, že zařídí něco, co se potom zvládnout nedá.

Já se teďka dotknu jedné konkrétní oblasti, samozřejmě oblasti školství. Z mého pohledu je to jedna asi dlouhodobě z nejméně politicky zatížených kapitol programového prohlášení, tak to koneckonců už asi bývá dlouhodobě v této vzdělávací oblasti, ale je to z vašich proklamací jedna z vašich hlavních priorit a dává mi smysl se na to kriticky v některých aspektech podívat. Vláda chce zároveň zaměření na kvalitu, nikoliv kvantitu u podpůrných pozic, což může znít rozumně samozřejmě, ale bez definice kvality tady u těch podpůrných pozic je to prázdná věta, která ve výsledku může znamenat nepromyšlené kroky. Tím to hrozí. Bude to znamenat, že se tedy vláda odhodlá provést tolik potřebnou parametrizaci asistentů pedagoga? Text říká, že vzdělávání má „zůstat prosté ideologických vlivů i působení politických neziskových organizací“ a že škola nemá – cituji – „šířit politické či aktivistické postoje“. To máme v zákoně samozřejmě zakázáno, je to správná vize, nicméně zní to jako ochrana neutrality školy. Jenže problém je, kdo bude určovat, co je ideologický vliv, co je aktivismus a co už je politická nezisková organizace? Já bych se zeptal: Je environmentální výchova ideologie? Je prevence domácího násilí aktivismus? Nebo je výuka mediální gramotnosti politický vliv? Je debata o demokracii, lidských právech nebo moderních dějinách politický postoj? Kde bude ta hranice? Tady hrozí, že bude možné udělat pomyslný klacek na učitele, ředitele, studenty. V zemi, která má historickou zkušenost s tím, jak dopadá státní dohled nad takzvaně správným výkladem, může to být jednoduše rizikové.

Neutralita školy se nedá vyhlásit zákazem takzvaně nežádoucích témat. Máme s tím historické zkušenosti. Neutralita se dělá tím, že učíme kriticky myslet, učíme pracovat se zdroji, učíme argumentovat, a to přesně ohrožuje každá moc, která by si snad chtěla definovat, co je to ta ideologie. Já před tím varuji. Je potřeba to hlídat, je potřeba nad tímto opravdu bdít.

Dál, důležité téma, které rezonuje ve všech programech politických stran, a to je inkluze. Vláda slibuje bezpečí, slibuje zásadní revizi a zrušení neefektivních prvků inkluze, posílení speciálních škol a tříd a větší kompetenci ředitelů, aby mohli – cituji – „lépe ochránit nejlepší zájem dítěte“. Tady je možná jádro problému v tom, že ta formulace opět nedává jednoznačně tušit, co se přesně slibuje, co se chystá, co je vlastně ten neefektivní prvek. Je to podpora asistenta, je to integrace dětí s lehčím znevýhodněním, financování podpůrných opatření, nebo samotná myšlenka, že děti mají šanci být spolu? Ta rétorika, aby to nešlo na úkor ostatních dětí, je politicky lákavá, často probíraná, ale v praxi často znamená, že se z dětí se znevýhodněním stane problém ve škole, kterého se chce systém zbavit. Varuji před touto rétorikou, aby to nebylo rozdělení na ty normální a ty ostatní děti.

Z odborných panelů, které se třeba i zde na půdě Poslanecké sněmovny v minulém období konaly, prokazatelně víme – prokazatelně, na základě dat a odborných zkoumání – že inkludované vzdělávání pochopitelně, není-li špatně vedené, nevede takzvaně k zpomalení vzdělávání u rozvoje intaktních žáků, kteří se vzdělávají, tedy společně s inkludovanými dětmi. Jsme ve shodě, že revize inkluze je nezbytná. Já bych spíše použil termín optimalizace, protože jsme velkými zastánci inkluze, vnímáme to jako moderní směr vzdělávání, který přináší nějaké výzvy. Máme zde dvacet let zkušeností a těch dvacet let zkušeností už nabízí příležitost pro nějakou, jak jsem říkal, optimalizaci. Držím v tom vlastně vládě palce, aby byla provedena dobře. Rizika, která v tom jsou, na ta jsem upozornil, to budeme samozřejmě bedlivě zkoumat.

Důležitá věc, vláda ve svém programovém prohlášení slibuje nepřijetí eura. U toho bych se rád zastavil. Je to věc, kterou TOP 09 vnímá jako škodlivou pro českou veřejnost, škodlivou pro český stát, pro naši budoucnost. Nejde přitom jenom o to, jakou měnou platíme v obchodě. Nejde přece o to, jaké místo to pro nás znamená v hodnotách, které máme. Jde o to, jaké místo chceme mít v Evropě, jde o to, jak stabilní chceme mít ekonomiku a jaké podmínky chceme vytvořit pro lidi i firmy v naší zemi do budoucna.

Začnu jednoduchou otázkou: Jsme součástí evropské ekonomiky? Ano a velmi silně. Česká republika je – o tom snad nikdo nepochybuje – exportní země. Velká část českého průmyslu, pracovních míst a prosperity stojí na tom, že vyvážíme do států Evropské unie a především – především – do eurozóny. Zároveň jsme s eurozónou propojeni i tím, že mnoho firem u nás má zahraniční vlastníky, dodavatelské řetězce, obchodní partnery, kteří v eurech běžně fungují, české firmy často běžně fungují v eurech, a právě proto je první silný argument pro euro naprosto praktický. Je to snížení nákladů a nejistoty v obchodu. Dnes firmy i spotřebitelé platí za směnu měn, za zajišťování proti kurzovým výkyvům a hlavně žijí v nejistotě, co konečně udělá kurz koruny. Když koruna výrazně posílí nebo oslabí, někdo na tom vydělá, ale často to znamená problém pro české exportéry, pro plánování investic, i pro ceny. Euro by tuto nejistotu výrazně snížilo. Méně nejistoty v ekonomice znamená více investic, více stability a dlouhodobě i lepší mzdy. Ze své zkušenosti mohu říct, že každá firma, která je exportní – a těch u nás na východě Čech je opravdu celá řada – tak na můj dotaz, co pro ně můžeme udělat jako zákonodárci, řeknou na prvním nebo druhém místě: Zaveďte euro. Je to pro nás důležité, je to pro nás pohodlné. Je to pro nás komplikace, že euro stále nemáme. Mohli bychom se lépe rozvíjet.

Druhý argument je samozřejmě přímý dopad na lidi, na naše občany. Každý, kdo někdy platil na dovolené v zahraničí, posílal peníze do ciziny nebo nakupoval on-line z evropských e-shopů, ví, že směna měn není zadarmo, a hlavně pro mnoho Čechů je euro už dneska realita. Řada cen v ekonomice se na euro nepřímo váže: typicky energie, suroviny nebo třeba některé technologie. Zatímco část nákladů se řídí eurem, příjmy v korunách pak mohou být zranitelné vůči kurzovým šokům. O tom jsem již hovořil. I v tomto směru by přijetí eura přineslo větší předvídatelnost.

Třetí argument pro euro je stabilita, nižší úroky. V eurozóně dlouhodobě často vidíme nižší úrokové sazby než v zemích mimo euro a to se promítá do hypoték, které máme, úvěrů pro firmy i ceny financování státu. Samozřejmě platí, že sazby se mění a nelze slibovat zázraky, to je jasné, ale platí i to, že pro malou otevřenou ekonomiku, jako je ta česká, je důležitá důvěryhodnost měny a stabilita prostředí. Euro je jedna z nejvýznamnějších světových měn a členství v eurozóně je pro investory signál, signál, že země patří do stabilního jádra evropské ekonomiky. Pro Česko by to mohlo znamenat levnější kapitál a ještě více investic.

Čtvrtý argument je politický a strategický. V eurozóně se rozhoduje. Ať se nám to líbí, nebo ne, eurozóna je klíčová část Evropské unie. Tam se nastavují pravidla, tam se koordinují reakce na krize a vznikají důležité dohody. Pokud u eura nejsme, často máme menší vliv na ta rozhodnutí, která na nás stejně dopadají z důvodů, o kterých jsem hovořil. Přijetím eura bychom získali místo u stolu, kde se rozhoduje o měnové a ekonomické budoucnosti Evropy, a tím samozřejmě i o budoucnosti naší vlasti.

Teď férově, samozřejmě existují obavy z eura. Lidé říkají: Ztratíme vlastní měnovou politiku, zvýší se ceny, doplatíme na problémy jiných zemí. Tyto obavy je třeba brát vážně, ale právě proto je správná otázka ne „ano, nebo ne“, nýbrž „kdy a za jakých podmínek můžeme euro mít“. Měnovou politiku už dnes stejně nemáme úplně ve svých rukou, protože naše ekonomika je extrémně navázaná na eurozónu. Když se něco děje v Německu nebo v eurozóně, dopadají na nás okamžitě důsledky těchto jevů a bez možnosti spolurozhodovat pro nás. Riziko zdražování lze minimalizovat dobrým dohledem, transparentním duálním oceňováním a tvrdými sankcemi proti zneužití. V mnoha zemích se po zavedení eura ukázalo, že část zdražení byl spíš psychologický efekt a záminka některých prodejců než nevyhnutelný důsledek změny měny. Pokud jde o solidaritu s jinými státy, je třeba říct otevřeně, i dnes jsme součástí Evropské unie, přispíváme do společných mechanismů a zároveň z unijní spolupráce výrazně profitujeme. Otázka tedy nestojí „budeme platit za jiné“, ale „budeme uvnitř systému, který ovlivňuje naši ekonomiku, nebo zůstaneme venku a budeme se přizpůsobovat bez hlasu“?

Na závěr tedy jednoduché shrnutí: Euro není magická hůlka, která vyřeší všechny problémy, ale je to krok, který může České republice přinést větší stabilitu, levnější a jednodušší obchod, lepší investiční prostředí a silnější postavení v rámci Evropy. Pro exportní zemi uprostřed kontinentu je měnová izolace spíš luxus, který nás stojí peníze i potřebný vliv. Pokud chceme být sebevědomou a prosperující součástí Evropy, dává smysl být součástí její měnové unie. Neexistuje v eurozóně žádná země, která by z eura utíkala. Euro je ve všech zemích, které ho používají jako svou národní měnu, populární. Nikdo odtamtud nechce. Naopak jsou země další a další – Chorvatsko, teď už i Bulharsko – které do eurozóny přicházejí.

Je velká škoda, že si vláda do programového prohlášení dává, že chce mimo euro zůstat. Je velká škoda, že nás tím drží uměle a zbytečně – nebo bude držet – mimo eurozónu, mimo velkou příležitost.

TOP 09 z tohoto a řady jiných důvodů, o kterých budou ještě hovořit kolegové, o kterém mluvil třeba pan předseda Jakob, nemůže vládě Andreje Babiše vyhlásit nebo prohlasovat důvěru. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za příspěvek. Teď bych v pořadí měl vystoupit já s přednostním právem, nicméně já to vyřeším až v průběhu rozpravy. Další s přednostním právem, a to na základě pověření klubu, je paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Tu nevidím v sále, tak to přednostní právo nezbytně musí propadnout. Pokud mě zrak nemýlí, tak jsme vyčerpali všechny přihlášky s přednostním právem před zahájením diskuse.

Jenom se zeptám v sále, jestli jsem na někoho nezapomněl, nebo jestli se něčí přihláška s přednostním právem neztratila? Pokud tomu tak není, tak zahajuji rozpravu, do které se přihlásili poslanci v tomto pořadí. První vystoupí pan poslanec Kučera. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, mě těší, že jsem se dostal v takto časnou hodinu k řečnickému pultu přes přednostní práva, takže je vidět, že ten program nám odsejpá, že můžeme se vyjádřit i my, kteří přednostní právo nemáme.

Vážené dámy, vážení pánové, dnes nerozhodujeme pouze o tom, zda tato vláda získá důvěru Poslanecké sněmovny. Dnes rozhodujeme o tom, jak vážně bereme výkon moci v této zemi, zda považujeme vládu za odpovědného správce státu, nebo jen za dočasného držitele moci, který reaguje na momentální politické nálady. Programové prohlášení vlády má být základním dokumentem, který odpovídá na jednoduchou, ale zásadní otázku: Kam chce Česká republika směřovat a jak se tam chce dostat? Právě při podrobném čtení tohoto dokumentu je zřejmé, že v klíčových oblastech tyto odpovědi buď chybí, nebo jsou formulovány tak vágně, že se na ně nedá nést politická odpovědnost.

Já bych se tady... (Odmlka kvůli krátké diskusi ve vládních lavicích.) Dovolil vyjádřit k některým oblastem a začal bych průmyslem a energetikou, tedy oblastí, která rozhodne o konkurenceschopnosti České republiky na celá desetiletí dopředu. Programové prohlášení vlády pracuje s obecnými frázemi: vláda podpoří, vláda bude usilovat, vláda vytvoří podmínky. Co v něm ale zcela chybí, je nějaký časový harmonogram klíčových rozhodnutí, určení odpovědnosti, vyhodnocení dopadů na firmy, domácnosti, zaměstnanost. Dokument neříká, kdo ponese investiční a finanční rizika energetické transformace, neříká, jaký má být cílový energetický mix, neříká, jak chce stát chránit průmyslové regiony před sociálními dopady změn. Mimochodem, víte, která slova úplně chybí v programovém prohlášení vlády? Jsou to slova Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj, Karlovarský kraj, tedy kraje, na které nejvíce dopadá právě transformace průmyslu, transformace energetiky, odchod od uhelné energetiky a přechod k nízkoemisní energetice. To, že vláda úplně opomněla tyto regiony, považuji za její obrovskou chybu a já věřím, že to svou činností během 4 let napraví. Podle veřejných a mediálních vyjádření ministra průmyslu slyšíme navíc v různých obdobích protichůdné signály. Jednou důraz na silnou roli státu, podruhé ujištění, že stát odpovědnost nést nechce. To není drobný detail, to je zásadní nejistota, která brzdí investice a oslabuje důvěru.

Možná bych se krátce zmínil o energetice jako takové, protože samozřejmě to je jeden z oborů, který prochází dynamickou změnou a který výrazně ovlivňuje celé dění v České republice. Tady právě je nejvíce vidět rozdíl mezi odpovědnou politikou a politikou odkládání rozhodnutí. Programové prohlášení vlády v energetice pracuje s velkými slovy – energetická bezpečnost, soběstačnost, stabilita – ale když se podíváme na obsah, zjistíme, že chybí to podstatné, tedy jasná strategie, časový plán, odpovědnost. Odborníci dlouhodobě upozorňují, že tento dokument neříká, kdy a jak chce stát rozhodnout o klíčových investicích, nevymezuje roli státu, zda chce být investorem nebo regulátorem nebo jen pasivním přihlížejícím, a nevysvětluje, kdo ponese rizika a náklady této transformace. Energetika bez časové osy není strategie, je to jen odklad odpovědnosti. Zcela zásadní je také to, že vláda neřídí transformaci energetiky a průmyslu, ale podle tohoto dokumentu na ni bude pouze reagovat. Programové prohlášení nehovoří o transformaci regionů, o rekvalifikacích, o sociální pojistkách pro oblasti závislé na energeticky náročném průmyslu a přitom na to upozorňuje nejeden ekonom, že bez aktivní role státu se strukturální změny zvládnout nedají.

Další vážný problém, který vidím a který evidentně je obsahem – či není obsahem – programového prohlášení, je podcenění obnovitelných zdrojů a decentralizace energetiky. Programové prohlášení o nich mluví vágně, bez ambice, bez konkrétních cílů. Chybí jasná podpora komunitní energetiky obcí a domácností, akumulace energie. Bez decentralizace zůstává energetika zranitelná, drahá a závislá. Konečně, energetická bezpečnost, v programovém prohlášení je zmíněná, ale pouze jako fráze. Nejsou zde žádné krizové scénáře, žádné propojení s bezpečnostní a hlavně zahraniční politikou, žádné vyhodnocení rizik. Přitom energetika dnes není technický detail. Je to otázka bezpečnosti, suverenity a mezinárodní důvěryhodnosti státu. Na rozdíl od tohoto váhavého přístupu současné vlády, TOP 09 dlouhodobě prosazuje jasný energetický mix s časovou osou, kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů, silnou, ale přesně vymezenou roli státu, ochranu spotřebitelů skrz předvídatelnou regulaci, a nikoli ad hoc zásahy.

Nejistota v energetice není neutrální stav, nejistota v energetice zdražuje energie, brzdí investice a oslabuje bezpečnost státu. Programové prohlášení vlády bohužel tuto nejistotu neodstraňuje, naopak ji zakonzervovává.

Možná bych se zmínil o dalším bodu z obsahu Ministerstva průmyslu a obchodu – i když to se částečně prolíná s financemi – a to je to, že v programovém prohlášení je jedno řešení, které nás všechny zachrání, a to je zavedení elektronické evidence tržeb. Konečně zase budeme moct stavět ty školky, školy, hřiště, nemocnice. Z výnosu EET samozřejmě... Kromě toho, že zainvestujeme tyto investice, tak z výnosu samozřejmě i si pomůžeme ve státním rozpočtu, protože díky elektronické evidenci tržeb a výnosu z ní budeme mít vyrovnaný rozpočet, takže já věřím, že to nedopadne jako minule a tento druhý pokus na elektronickou evidenci tržeb neskončí stejným fiaskem jako EET číslo 1.

Možná pár slov bych se zmínil také o dopravě, která patří do té oblasti hospodářské. Je to téma, které se dotýká samozřejmě snad každého občana této země. Programové prohlášení obsahuje známé sliby, to znamená zrychlení výstavby, zjednodušení povolovacích procesů, rozvoj železnice, ale chybí mi tam priority, které stavby jsou skutečně prioritní, nějaký závazek ke kilometrům, nějaký časový horizont a samozřejmě i to, kdo za to vše je odpovědný. V té oblasti dopravy samozřejmě bych zmínil i oblast železnice, kde jednoznačně – jednoznačně – chybí časový rámec. Myslím si, že je to věc, která je v této věci velmi důležitá.

Celkem mě pobavila myšlenka, že vláda nebude ideologická nebo respektive odmítá ideologické zásahy do dopravy, přitom celá jedna politická strana, součást této koalice je postavena na ideologii v rámci... ve vztahu k dopravě. To znamená, že pokud tady máme stranu, která je ideologická v dopravě, nevím, proč se v programovém prohlášení objevuje odmítání ideologických zásahů. No, možná si to v té koalici nějakým způsobem vyříkáte.

Liniový zákon je jedna z věcí, která se dařila naplňovat právě v těch minulých volebních obdobích. Není to otázka jenom toho minulého volebního období. Mě těší, že jsme v hospodářském výboru na tom byli schopni pracovat v rámci koalice i opozice, ale chci upozornit, že samotný liniový zákon nevyřeší urychlení výstavby. Je to jeden z nástrojů, je to důležitý nástroj. Je na tom poměrně velká politická shoda. Ten aktuální problém samozřejmě není pouze v rychlosti výstavby, ale je to v zajištění financování připravených staveb a v té samotné přípravě tam také v tomto dokumentu moc textu jsem k tomu nenašel.

Dálniční síť, plán uvádí dokončení staveb, které jsou už v tuto chvíli připravovány nebo se blíží k realizaci, ovšem výhled do budoucna je velmi nekonkrétní a nedostatečný. Chybí jednoznačný důraz na další propojení krajských měst v Čechách, odlehčení Praze, Pražskému okruhu. Co se týká silniční sítě, nevidím zde žádnou zmínku, přitom budování obchvatu a umístění tranzitní dopravy je klíčové pro zajištění kvality života ve městech. Toto se bohužel také do programového prohlášení nedostalo.

Co mě ovšem nejvíce mrzí, je rezignace na rozvoj moderní vysokorychlostní železnice. Uvádí se priorita 200 kilometrů za hodinu na stávajících tratích. Proč ne? Ale za mě to je promarněná příležitost na 4 roky a ohrožení budoucí konkurenceschopnosti Česka. Zpochybňování probíhající přípravy VRT, kterou není potřeba analyzovat, ale potřeba zrychlit. Toto je jedna z priorit TOP 09, to znamená urychlení výstavby vysokorychlostních tratí. Teď skutečně není čas se vracet zpátky a provádět analýzy. Já věřím, že jsme se všichni podíleli právě na přípravě vysokorychlostních tratí. Podíleli se na ní všichni odborníci v České republice a nelze říct, že se jedná pouze o nějaký ideologický nebo politický krok. Výstavba a urychlení výstavby vysokorychlostních tratí je naprosto zásadní a my v TOP 09 to takto prosazujeme.

Co se naopak v programovém prohlášení vlády objevilo, je výstavba vodního stupně Děčín. To je takový evergreen, ten se tady objevuje často. Nevím, kdo jste byli naposledy v Ústí nad Labem, třeba letos v létě. Přešli jste ho suchou nohou a sami víte, že plavební stupeň Děčín tu vodu pod Ústím nad Labem, pod tím Střekovem, rozhodně nezajistí. Já samozřejmě vítám to, že z toho megalomanského projektu, který původně byl navržen, se ten vodní stupeň – z toho jezu, který tam měl být – se vodní stupeň poměrně zracionalizoval. Je podstatně menší, obsahuje vodní elektrárnu, která pravděpodobně bude stíhat zásobovat i město Děčín, což vidím jako třeba pozitivní, nicméně si myslím, že v tuto chvíli bez dalších návazných staveb nebo nějakého komplexního řešení je to jenom plácnutí do vody, kdyby v Labi nějaká byla. To, že se vrátí na Labe ta původní doprava – ta původní, kterou známe z těch sedmdesátých, osmdesátých let – tak to jsou skutečně už jenom takové sny těch lidí, kteří to pamatují. Nikdo... Víme velmi dobře, že ta klasická lodní doprava se na Labe, aniž by skutečně se obrovsky zainvestovalo, obrovsky se změnilo, nevrátí. Pak je otázka ekonomiky celé této akce, protože ta ekonomika pravděpodobně vůbec nevyjde. Samozřejmě co má budoucnost, je regionální doprava. To je věc, která si myslím, lze provozovat s loděmi s podstatně nižším ponorem, které zvládnou i třeba situaci u upraveného Labe, a která by mohla výrazně pomoct právě regionálnímu rozvoji, to znamená podpora rozvoje flotily říčních a námořních plavidel pod českou vlajkou. Proč ne? Ale opět by mě zajímala ekonomika této záležitosti.

Zmrazení cen dálničních známek, to samozřejmě je takové populistické plácnutí. Vůbec to nedává smysl ve vztahu k ohrožení financování výstavby a údržby dálniční sítě. Je to nezodpovědné. Valorizační vzorec podle inflace a kilometrické délky zajišťuje udržitelnost, to je snad jasné.

Samozřejmě tady bych i zmínil ten nesmysl se slevami na jízdné ve výši 75 procent. To snad nikdo soudný nemyslí vážně. Já nevím, proč by stát měl platit mému synovi, když dojíždí do školy, slevu 75 procent, jestli stát je tak bohatý, že bude platit mému synovi jízdenku do škol, nevím no, tak asi těch peněz má dost. Podle mě to je naprosto nesmyslné. Pokud podpora, tak samozřejmě cílená pro ty, kteří jsou potřební, kteří tuto slevu potřebují, a ne pro všechny průřezově. To je naprosto nekoncepční, nesmyslná a populistická záležitost a za TOP 09 to jednoznačně odmítám. Navíc se s tím svezou nepoctivci. To máme celkem jistotu, že se v těch věcech bude určitě dít poměrně plno nekalých věcí, což ostatně jako každá výjimka vždy přináší.

No a na závěr bych možná k té dopravě – k dopravě, ne k celému závěru, ještě tady nějakou chvíli budu – neprotežování cyklistické dopravy na úkor jiných... Nemějme tu cyklodopravu zase za takovou černou ovci. Já chápu, že to protežování cyklistické dopravy ne vždy přinášelo úplně její popularitu, ale pokud se to chytne, uchopí trošku rozumně a trošku realisticky, tak cyklistická doprava má své místo, má svou pozici, má své, řeknu, využití v těch jednotlivých regionech nebo městech, takže rozumná, uvážená podpora dává smysl, tak prosím, úplně tu cyklodopravu neodmítejme.

Další oblast, o které bych se rád zmínil a která vlastně patří do té oblasti hospodářství, je zemědělství. Je to oblast, která samozřejmě je hospodářská a patří do této oblasti. Já tady vidím debatu, která zejména mluví o potravinové soběstačnosti, stabilitě venkova, ovšem vyhýbá se klíčovým otázkám struktury podpory. Jednoznačně, co zde nevidím, je zastropování dotací. Pokud se má změnit struktura současného zemědělství, pokud všechny ty problémy, na které se poukazuje – to znamená koncentrace zemědělské půdy, koncentrace financování, nedostatek financí – pokud se nepromítnou do zastropování dotací, které my v TOP 09 prosazujeme a jednoznačně podporujeme zastropování dotací, tak tento vagon, tento vlak jménem zemědělství, prostě narazí do zdi. Bude neufinancovatelný, anebo někde seženete peníze a ty peníze do toho dáte na dluh nebo je někde vyděláte. Možná, že ano, ale prostě dostatek peněz pro zemědělství nebude, pokud se nezastropujou dotace jako jeden krok, ne jako jediný krok, jako jeden krok.

V programovém prohlášení je zemědělství chápáno především jako výrobní sektor. Úplně mi tam chybí ten jeho další rozměr a to je správa krajiny. Podle dostupných informací nového ministra a veřejných vystoupení nového ministra zemědělství vláda tento model, který navrhla, považuje za funkční. Já se ptám: Funkční pro koho? Pro krajinu zatíženou erozí, pro venkov, který se vylidňuje, pro malé a střední farmáře, kteří ztrácejí konkurenceschopnost, pro rodinné farmy? Já si myslím, že pro ně ne. Ta správná odpověď, ta je nabíledni. Ano, je to pro velké hráče. Nic proti nim, ať mají své financování, ať mají své podmínky, ale prostě – a omlouvám se za ten expresivní výraz – nemůžeme se vykašlat na rodinné farmy. Prostě nemůžeme!

Programové prohlášení vědomě přehlíží fakt, že koncentrace půdy vede k degradaci půdy, ztrátě biodiverzity, oslabení venkovských komunit. Koncentrace samozřejmě vytváří... Mnozí to znáte, když jedete českým venkovem, takové ty ostrovy v obrovském moři obilí. Ten ostrov je malá vesnička, která je úplně odřízlá těmi obrovskými poli, těmi lány obilí. Z té vesnice vede pouze asfaltová cesta tam a někdy ven, všechny cesty – polní cesty – jsou rozorány. Tak vypadá mnohde český venkov a takový český venkov nechceme. Chceme životaschopný, konkurenceschopný český venkov a jeho řešení nebo jedno z řešení je výrazná podpora rodinných hospodářství, které my v TOP 09 podporujeme jednoznačně.

Další věc, to je poměrně záležitost, která se tady táhne jak červená nit, jelikož tady pamatuji zhruba tři nebo čtyři volební období, tak jsou to povinné kvóty a regulace marží. To jsou věci, které se tady snažili vyřešit ještě v době, když tady seděly komunisté, když tady vládlo hnutí ANO. Dvě vlády hnutí ANO to se snažily vyřešit, nevyřešili. Proč? Protože to není vůbec jednoduché. Jsou to pouze líbivá slova, líbivé argumenty, že vláda vyřeší povinné kvóty pro české potraviny. No, prostě nevyřeší! Nevyřeší, i kdyby – tedy pokud nechce porušovat samozřejmě unijní zákony – nebo vystoupí z Evropské unie. To samozřejmě ta možnost je, dokonce i ty náznaky už tady zazněly, co se týká vztahu k Evropské unii. Tak ano, v tom případě povinné kvóty si zavést můžeme, můžeme dokonce mít 100 procent českých potravin. Prostě volný pohyb zboží, který je jedním základním kamenem Evropské unie, jejímiž jsme členy, volný pohyb zboží tím rozhodně nezajistíme.

Pokud přijdete na to, jak povinné kvóty udělat... Nepřišli jste na to za 8 let. Pokud teď na to přijdete, tak samozřejmě to bude skutečný majstrštyk. Regulace marží, to se k tomu vztahuje. My jsme tady mnohokrát řešili zákon o významné tržní síle, zákon o cenách, kontrolovaly se marže. Nikdy se nepřišlo na to, jakým způsobem to budeme řešit. Pokud nový pan ministr na to přijde, opět klobouk dolů. Já si myslím, že ta cesta je nereálná, čímž ovšem nechci říct, že to není problém. Je to problém, ale to řešení rozhodně není jednoduché a rozhodně nespočívá v těchto dvou, troufnu si říct, populistických opatřeních.

V zemědělství... Zmiňoval jsem, že jeden z aspektů zemědělství je ochrana krajiny a půdy. To je myslím věc, která s tím velmi souvisí, a já bych se ještě krátce dotkl této oblasti, to znamená části, která je možná na pomezí Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí a možná více je v tom životním prostředí. To znamená, ochrana přírody je skutečně oblast, kde jsou ty nedostatky programového prohlášení neviditelnější, a to na konkrétních případech.

Co mi jednoznačně chybí – to si myslím, že je věc, skutečně si netroufnu predikovat, zda je reálná či realizovatelná v tomto volebním období, ale věřím, že v tom dalším, kdy tato vláda ukončí svou činnost, tak v tom dalším volebním období bude realizovatelná – to je dokument, který... nebo respektive to, že neobsahuje žádný závazek k vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí. To je věc, na kterou nejen dlouhodobě upozorňuje odborná veřejnost, ale samozřejmě je velmi žádaná i lidmi, kteří v těch oblastech žijí. Já bych zmínil tady jednu. Vím, že tady byla debata právě nad jednou chráněnou krajinnou oblastí, která bude, či nebude zrušena. Já si myslím, že nebude, protože zákony to nedovolují, ale možná zase se najde nějaký způsob.

Ale co mě jednoznačně mrzí a v programovém prohlášení minulé vlády to bylo, respektive se to do něj dostalo, a to je vyhlášení chráněné krajinné oblasti Krušné hory. To je... Kdo jste byl v Krušných horách, tak víte, že to je obrovsky se obnovující krajina. Kdo si to pamatujete z dob v těch, řeknu, osmdesátých letech, kdy ta krajina byla úplně zdevastovaná průmyslem... Nejvyšší koncentrace oxidu síry v České republice byly v Krušných horách na Měděnci. Nejznečištěnější řeka České republiky byla řeka Bílina, která pramení v Krušných horách. To se všechno změnilo. Na Bílině jezdí vodáci, na Měděnci se lyžuje, jezdí cykloturisté, rozvíjí se turismus. Chci říct, že na chráněnou krajinnou oblast Krušné hory se není třeba dívat pouze z pohledu ochrany přírody. Je to obrovská příležitost pro rozvoj této oblasti. Je to rozvoj turistiky, rozvoj penzionů, rozvoj služeb, rozvoj veškerých aktivit, které nabízí chráněná krajinná oblast. Když se na to budeme dívat čistě přes peníze, tak je to zhodnocení nemovitostí, zhodnocení majetku, zhodnocení penzionů, hotelů, protože mít takový objekt, mít takovou nemovitost v chráněné oblasti, jednoznačně přispívá k zhodnocení jako takovému. To znamená, není to čistě pohled pouze ochrany přírody, ale je to i pohled, řeknu, rozvoje. Tady jednoznačně chci říct za naši stranu, za TOP 09, máme jednoznačně podporu pro vyhlášení chráněné krajinné oblasti Krušné hory.

Samozřejmě můžeme se bavit o tom, nakolik chybí v programovém prohlášení systematická ochrana mokřadů, závazek k posílení přirozené retence vody, role obcí, vlastníků jako partnerů ochrany krajiny. Ochrana přírody bohužel mi připadá, že je tady spíše frází než politickým závazkem.

Samostatnou kapitolou je samozřejmě voda a sucho. Je to věc, která se dlouhodobě tady řeší, dlouhodobě se tady táhne jako červená nit, dělají se k tomu různé expertní skupiny jak ve Sněmovně, tak v Senátu. Chybí tady národní adaptační plán, respektive jeho aktualizace. K tomu se vláda nezavázala s konkrétními cíli. Nepřistupuje se ke krajině jako celku a ta odpovědnost se přesouvá spíše na obce bez odpovídající podpory. Co mě tady mrzí... (Ohlíží se k vládním lavicím.) Nevím, jestli je tu pan ministr – je tady za mnou – životního prostředí. Co mě tady jednoznačně mrzí, je to, že se v této oblasti vláda nevyjádřila k obrovskému problému, který mají regiony zejména na dolním toku Ohře a Labe, a to jsou aktivní záplavové zóny. Aktivní záplavové zóny jsou věcí, která výrazně limituje rozvoj regionů, výrazně limituje investice, výrazně limituje život poblíž řek, poblíž vodních toků. Říkám, je to zejména v oblasti dolní Ohře a Labe, soutoku Labe, Litoměřicka, Roudnicka, Lounska. Tam jednoznačně je potřeba... Byla připravována vyhláška. Já věřím, že současný ministr – nebo ať to bude kdokoliv nový – se tomu bude věnovat. To je čistě pohled, řeknu, rozvoje regionů, pohled možná, bych řekl – to vám bude blízké – možná byznysový. Je to věc, která má uvolnit regulaci, než ji více přitáhnout, takže já věřím, že se na to podíváte a tuhletu záležitost doplníte.

Možná závěrem bych zmínil takový hodnotový rozměr celého programového prohlášení. Programové prohlášení formálně zmiňuje Evropskou unii a NATO. Praxe vlády, včetně veřejných vyjádření některých ministrů, tyto vazby ale často relativizuje nebo využívá pro domácí politický marketing. To musím jednoznačně odmítnout. Ministři si musí uvědomit, že už jsou nyní ministry vlády České republiky, nikoliv youtubery nebo přispěvateli na sociální sítě, a ta odpovědnost ministra vlády České republiky je samozřejmě dramaticky vyšší než influencera na YouTube. Česká republika nemůže lavírovat. Buď jsme pevnou součástí demokratického západu, nebo ztrácíme důvěru partnerů. Rok 1989 nám nepřinesl svobodu navždy, přinesl nám odpovědnost. Prosím, podle toho jednejme.

V projevu jsem se vyhnul záměrně hodnocení osob a obsazení, to znamená, nevyjadřoval jsem se ke konkrétním ministrům, k jménům a postům, na které byli dosazeni, respektive nově zastávají. To by bylo skutečně na samostatný projev. Nová vláda totiž stihla za pár týdnů vyrobit neuvěřitelné množství přešlapů, včetně poškození reputace naší České republiky.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato vláda nemá jasnou strategii v průmyslu a energetice, nezvládá dopravu navzdory vlastním slibům, chce se vrátit ke špatnému modelu zemědělství, podceňuje ochranu krajiny a vody a v hodnotových otázkách je váhavá a nečitelná. Česká republika si zaslouží vládu, která má plán, odvahu a jasnou hodnotovou kotvu. Tato vláda to bohužel není. Důvěra se nedává za slova nebo za lajky na Facebooku. Důvěra se dává za směr, odpovědnost a hodnoty, a právě proto této vládě nemohu dát důvěru já ani celý klub TOP 09. Děkuju. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní se hlásí s přednostním právem paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, dnes stojíme před hlasováním o důvěře nové vládě a je to jeden z těch momentů, kdy se nehlasuje jen o politické matematice, ale o směru, kterým se Česká republika vydá. Já chci za poslanecký klub Starostů a nezávislých říct zcela jasně: Této vládě důvěru nedáme! Neříkám to s radostí, neříkám to ani z automatického opozičního reflexu. Říkám to proto, že vidím už teď v prvních krocích, v prvních výrocích, v prvních personálních i legislativních náznacích, že tato vláda si plete sílu s nátlakem, reformu s demontáží a odpovědnost s líbivostí.

Dovolte mi, prosím, začít trochu obecně. Když se totiž vláda uchází o důvěru, měla by přicházet s jasnou ambicí posílit stát, modernizovat ho, udělat ho funkčnějším, jenže my sledujeme jiný vzorec: oslabování institucí, rozkládání pojistek, zpochybňování autorit, které drží demokracii pohromadě.

Zásadní příklad je služební zákon. Všichni víme, že státní správa potřebuje změny – lepší řízení, lepší odměňování, větší profesionalizaci, méně papírování – ale co se rýsuje teď? Rýsuje se to, že místo modernizace se budou bourat pojistky proti politizaci. Já to řeknu úplně srozumitelně. Stát nemůže fungovat jako kořist. Nemůže to být tak, že po volbách přijde nová politická garnitura a řekne: Teď si vyměníme lidi. To není řízení státu, to je personální revoluce a dopadne to vždycky na občany: delší lhůty, chyby, chaos, ztráta paměti institucí, odchody odborníků.

Do toho přichází další věc, zpochybňování institucí jako takových. Vláda a její představitelé naznačují, že rozhodování nezávislých institucí je vlastně výsledkem vůle konkrétních lidí někde tam nahoře, ať už prezidenta, nebo kohokoliv jiného. To je extrémně nebezpečné. Pokud se lidé přestanou spoléhat na to, že instituce rozhodují podle práva, ztratí důvěru ve stát jako celek. Víte, co je na tom nejhorší? Že pak už proti nám ani není potřeba žádné sofistikované hybridní války zvenčí. My si to zvládneme udělat sami: rozdělit společnost, oslabit odolnost, zpochybnit pravidla, vytvořit pocit, že nic neplatí, že všichni lžou, že nikomu nelze věřit.

To byl první důvod, proč této vládě důvěru nedáme. Druhý důvod je programový, vláda přichází s programovým prohlášením, které vypadá hezky. Je plné slov jako spravedlnost, efektivita, spojování společnosti, ale když v něm hledáme skutečné reformní kroky, modernizační ambici, odvahu říci lidem pravdu, tak tam často spíše najdete jedinou filozofii: po nás potopa. Líbivé věty, ale málo odpovědnosti, sliby, ale bez jasného financování, velká slova, ale bez konkrétního plánu, jak systémově řešit největší problémy naší doby: stárnutí populace, dostupné bydlení, kapacitu péče, produktivitu práce, kvalitu vzdělávání a odolnost státu.

Já bych byla ráda, aby toto hlasování nebylo jen o emocích, proto teď přejdu k sociální oblasti, protože právě tam se ukáže, jestli vládě jde o lidi, o systém, nebo o marketing. Jsem ráda, že jsem upoutala tady pozornost pana ministra, protože jemu je tato pasáž obzvláště určena. Sociální politika se dotýká každého, nejen těch, kteří dávky pobírají. Sociální politika je o tom, jestli se lidé v těžké chvíli propadnou, nebo jestli je stát zachytí. Jestli rodina zvládne péči o své blízké, nebo jestli se rozpadne, jestli mladí lidé mají odvahu zakládat rodiny a jestli stáří znamená důstojnost, nebo strach.

Ve vládním programu zaznívají slova pomoci rodinám – řešení porodnosti, moderní sociální služby, spravedlivé důchody, superdávka spravedlivá a motivující – jenže když se podíváme na první kroky a na vnitřní logiku těchto návrhů, vidíme velké rozpory. Podpora rodin a dětí se nedělá tiskovkou. Dělá se prací v terénu, dělá ji OSPOD, dělá se v sociálních službách, v dostupnosti školek a flexibilních úvazků, v podpoře pečujících, a hlavně, dělá se stabilitou. Ochrana dětí a rodinná politika jsou oblasti, které nesnesou chaos. Proto se ptám, jak chcete mluvit o prorodinné politice, když současně rozbíjíte odborné zázemí a vyhazujete klíčové lidi, kteří tu politiku mají připravovat a držet? Jak chcete chránit ohrožené děti, když už v prvních týdnech ve své funkci rušíte projekty a kapacity, které pracovaly v terénu? Pan ministr mluví o tom, že nebude dělat projekty pro projekty, že chce praxi. Dobře, ale praxe není audit. Praxe je, že pracovníci v terénu mají kapacitu a podporu. Praxe je, že OSPOD má nástroje, metodické vedení a lidi. Praxe je, že rodiny v krizi vědí, kam se obrátit a že pomoc přijde včas. Já chci říct jednu větu jasně. Ochrana dětí se nedá odložit. U dítěte se nedá říct: Počkejme na reformu. Čas běží. Další oblast, kde si musíme říci pravdu, je pěstounství. Vláda deklaruje podporu pěstounů, podporu náhradní rodinné péče. Skvěle! Ale veřejnost i odborníci si jistě pamatují, že právě z tohoto politického tábora a z návrhu pana ministra přišla velmi omezená podpora nezprostředkovaným pěstounům, kteří během chvíle přišli o výrazné finanční prostředky a jejich dávky se zkrátily. To jsou často lidé, kteří dítě zachraňují v krizové situaci – babička, dědeček, teta – bez marketingu, bez aplausu, prostě to udělají. Takže naše otázka je jednoduchá. Kde je jistota, že se slova promění v činy, a jak zajistíte, aby se v systému nestalo, že těm nejbližším, kteří dítě drží nad vodou, vezmete potřebnou podporu?

V programovém prohlášení vlády se mluví o udržitelném důchodovém systému. To zní dobře, jenže udržitelnost není věta. Udržitelnost je soubor pravidel a parametrů, které mají dát jistotu i dnešním třicátníkům, že jednou dostanou důstojný důchod, a my slyšíme signály, že vláda chce rušit klíčová opatření, která byla nastavena právě proto, aby systém dlouhodobě ustál demografickou realitu. My dnes chceme vést debatu o věku odchodu do důchodu – to jste výslovně říkali i v jiných formátech a my jsme to respektovali – ale musíme pojmenovat princip. Není možné hlásat udržitelnost a současně rušit opatření, která k udržitelnosti vedou. To přesně je ten model „po nás potopa“.

Teď dovolte jednu věc, která je možná malá v textu programového prohlášení, ale velká v tom, co vysílá do společnosti. V programovém prohlášení vlády je věta, že při demografických opatřeních chcete upřednostňovat manželství jako nejstabilnější prostředí pro výchovu dětí, a tak se ptám, co si pod tím mám představit. Že stabilní prostředí pro dítě tvoří oddací list? Nebo že ho tvoří láska, bezpečí, čas, odpovědnost, funkční vztahy a dostupné služby? Dítěti je totiž jedno, jaký je status dospělých na papíře. Dítě potřebuje, aby doma bylo bezpečno a aby stát pomáhal, když to rodina potřebuje. Tady je důležité poselství. Politika má spojovat, ne nálepkovat. Děti nemají být rukojmími kulturních válek.

Chcete řešit porodnost? Bez dostupného bydlení ji nevyřešíte. Chcete, aby lidé zakládali rodiny? Bez jistoty bydlení to neudělají. Vidíme, že zákon o podpoře bydlení, který byl pilířem řešení, je odkládán, rozmělňován a odklizen. To je přesně ten typ politiky, který budí nedůvěru. Velké řeči o rodinách, a když přijde na klíčový nástroj, tak se couvá.

Vážené kolegyně a kolegové, to, že této vládě nedáme důvěru, neznamená, že budeme stát stranou a jen komentovat. Naopak, STAN bude konstruktivní opozicí. Budeme vládu bedlivě sledovat, máme odborný tým, který bude vládu stínovat, a ne jako dekoraci. Každá oblast – rodinná politika, sociální služby, dávky, zaměstnanost, péče o seniory – bude mít u nás odborné zázemí. Budeme předkládat návrhy, které nejsou slogan, ale reálné řešení. Budeme navrhovat opatření pro funkční stát, silné obce, sociální politiku, která je spravedlivá a cílená. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes vláda žádá o důvěru a my ji nedáme, protože vidíme, že oslabuje pojistky státu místo toho, aby je modernizovala. Mluví o prorodinné politice, ale vytváří chaos v oblastech, kde je potřeba stabilita. Hlásá udržitelnost, ale couvá od systémových kroků a slibuje, že bude společnost spojovat, zatímco do ní vnáší nové dělící čáry. Ale zároveň říkám: My nebudeme opozicí křiku, budeme opozicí práce a hlavně budeme předkládat řešení taková, která dělají z České republiky zemi, kde se dobře žije, pracuje, vychovávají děti a důstojně stárne. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců STAN.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Vrátíme se ke standardně přihlášeným. V dalším pořadí vystoupí pan poslanec Ženíšek a připraví se pan poslanec Jurečka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem ty hlavní důvody, proč nemůže mít tato vláda naši důvěru, zmínil včera na tiskové konferenci poslaneckého klubu. Pokusím se na základě několika oblastí vysvětlit, proč jsme přesvědčeni, že tato vláda nebude dělat správné kroky pro tuto zemi, a proto nemůže mít naši důvěru.

Já jsem schválně čekal, včera jsem pozorně poslouchal jednotlivé výstupy členů vlády a očekával jsem, že se tam dozvím něco ještě více, než je v samotném programovém prohlášení. Je pro mě opravdu zarážející, že v situaci, kdy se Evropa nachází v nejhorší bezpečnostní situaci v tomto století, tak ať už po přečtení programového prohlášení, nebo po poslechu všech členů vlády včera za situace, kdy nám Rusko otevřeně vyhrožuje a kdy deklaruje, že chce svět, který my nechceme, že chce svět před naším vstupem do NATO, tak tam nikde není zmínka – ani v těch proslovech – že Rusko je hrozba pro Evropu anebo že je agresorem v současném bezpečnostním prostředí Evropy. Já chápu, že budete namítat, že jste již něco k tomu řekli nebo že jste to vysvětlili nebo že řeknete pravdu, kterou my tady všichni víme, že to říkat nemůžete nebo že to v tom programovém prohlášení prostě být nemůže, protože máte koaličního partnera, který to říkat nemůže nebo to tam zkrátka v tom programovém prohlášení mít nechce, ale přistoupili jste, předstoupili jste před tuto Poslaneckou sněmovnu s programovým prohlášením, žádáte s ním o důvěru své vládě a v tom programovém prohlášení to zkrátka chybí.

Během těch vystoupení včera zaznívaly spíše floskule, že chcete mír v Evropě, chcete zachovat mír v Evropě. To chceme všichni, ale nějakou jasnou strategii, jak k tomu chcete přispět, jste nám zatajili nebo jste ji dosud nezmínili. Pokud tedy tou hlavní strategií, jak zachovat mír a bezpečnost v Evropě, není ministr obrany, co nesmí říkat, co si myslí, pokud to nejsou povinné návštěvy všech členů vlády do Bratislavy, která nás asi před vším ochrání, nebo pokud to není propaganda ruské strany z úst předsedy Sněmovny. My vnímáme obranu – a vnímali jsme to i v té naší vládě – jako závazek, ke kterému jsme se jasně hlásili, a tento závazek dle našeho názoru tato vláda, která žádá o důvěru, odmítá převzít. Vláda je v tomto směru pro nás naprosto nezodpovědná a chová se nekompetentně.

Stejně tak plochá nebo slabá je dle mého názoru i oblast zahraniční politiky. Místo silné Evropy třeba je nám nabízeno partnerství s Ficem a Orbánem. Je tady stále příklon k něčemu, co v praxi nefunguje, neexistuje to a stále, pořád po tom toužíte. To je ta Vé čtyřka. Místo nějakých alespoň příklonů k nějakým hodnotám slyšíme ticho a místo odvahy je tady pouze kalkul, který se – nejenom vám jako celé vládě, ale celé České republice – se brzy vymstí. Nemá cenu zmiňovat, že stále čekáme na nějaké prohlášení směrem k Grónsku nebo podpoře Dánského království. Toho se asi nedočkáme, ale zato jste už stihli, přestože ještě nemáte důvěru, rozprášit třeba zkušené diplomaty na pozicích vrchních ředitelů na Ministerstvu zahraničních věcí. Ale tomu se chci věnovat až zítra během interpelací.

Česká republika není, co se velikosti týče, ani Polsko, nemá tak velkou ekonomiku jako Německo, nemáme jaderné zbraně, jako třeba Francie. Tím jediným, co máme nebo můžeme používat v zahraniční politice nebo v obraně, je naše důvěryhodnost, předvídatelnost. Tu dle našeho názoru kvůli této vládě ztrácíme. Slabá diplomacie a slabá obrana znamená slabý stát a slabý stát si v dnešním světě rozhodně nikdo z nás nemůže dovolit. I z těchto důvodů, jaké jsem uvedl předtím a uvádím teď, tak tato vláda nemůže získat naši důvěru.

Těch rozporů nebo ta nedůslednost, která nebyla pak ani napravena třeba v těch jednotlivých výstupech členů vlády, nalezneme mnohem více i v dalších kapitolách programového prohlášení a jeden z takových třeba příkladů, který ještě si dovolím zmínit, je kapitola týkající se vědy a výzkumu, kde naopak je řada cílů, které bych já sám osobně velmi rád podpořil, kdyby se nám je nepodařilo splnit a prosadit už v loňském roce. Mám na mysli třeba změnu metodiky hodnocení nebo změnu daňových odpočtů pro firmy, které chtějí investovat do svého vývoje nebo výzkumu. Jsou uvedeny v programovém prohlášení jako jedna z priorit. Uvádím to záměrně na závěr svého vystoupení, protože to ukazuje na jednu věc: Tato vláda nemůže být brána naprosto vážně, protože i ona sama nebere vážně svoje programové prohlášení, protože si ho po sobě ani nepřečetla. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké poledne. Jako další vystoupí pan poslanec Marian Jurečka a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, dobré poledne. Vážený nepřítomný pane premiére, vážení členové vlády, na úvod budu stručný a pak některé věci rozeberu do detailu. Řeknu vlastně úplně jednoduše, proč této vládě důvěru prostě dát nemohu já ani moji kolegové z klubu KDU-ČSL, což není překvapivé, ale já jenom shrnu vlastně to nejpodstatnější, protože prostě tato vláda a poslanci, kteří ji budou podporovat, budou mimo jiné podporovat také to, že nevydají Andreje Babiše a nevydají Tomia Okamuru. Já myslím, že tady i na půdě Sněmovny několikrát zaznělo dokonce i z úst Andreje Babiše, že je člověkem, který chce být vydán, a v minulosti vydán také byl. Tady není důvod, aby v kauze, ve které je ta žádost o vydání, aby nebyl vydán. Prostě my poslanci ani senátoři nemáme být nějakými nadlidmi, a pokud máme mít imunitu, tak já jsem přesvědčen, že pouze na to, co říkáme u tohoto mikrofonu, abychom tady mohli mluvit opravdu svobodně, ale ne na to, co děláme ve svém občanském nebo podnikatelském životě. Na to se fakt imunita vztahovat nemá. Argumenty, že něco běží dlouho, nejsou pravda. Ten soud běží 3 roky a je před finále, je před finálním rozhodnutím. Odvolací soud jasně vymezil mantinely. Tady premiér této země vlastně svým příkladem říká všem ostatním lidem: Když najdete kličky, jak utíkat, uhýbat před spravedlností, tak vlastně já vám ukazuju, že to dělám. To si myslím, že je první zásadní problém, proč vlastně nemůže mít premiér ani tato vláda důvěru normálně myslícího uvažujícího člověka, protože vlastně to je vzkaz, který je úplně špatně.

Ten druhý důvod je, jakým způsobem vlastně tady nám běží ty další věci, jako je otázka přístupu, podpory v zahraniční politice někomu, kdo je napaden, kdo se zoufale brání, kdo potřebuje pomoc. Tady to kličkování, to, že prostě není premiér této země – se znalostí toho, že byl členem vlády, byl premiérem, zná všechny související věci bezpečnostní – schopen říct: V takové situaci máme pomoci, máme pomáhat. Ano, bavme se o tom, s jakým úsilím, s jakými finanční prostředky, taková ta kličkovaná nedůstojná – kdy pro voliče SPD vlastně říká: já jedu na koalici ochotných, ale vlastně ochotný nejsem k ničemu, k žádné pomoci a podobně – to je opravdu věc, která je za mě nepřijatelná, naprosto nedůstojná.

Ale teď se chci podívat na to, co tato vláda tady přináší v programovém prohlášení vlády a chci se na to podívat z pohledu občana a z pohledu podnikatele. Z pohledu občana coby rodiče, coby člověka, kterému záleží na tomto státu, záleží na státu, který má dělat dobré prostředí pro děti, pro rodiče, pro prarodiče, pro všechny generace a má vytvářet opravdu stabilní, soudržnou, solidární, ale také zodpovědnou společnost. Když si to programové prohlášení vlády člověk přečte... Já jsem si ho přečetl celé, na rozdíl od pana premiéra, který včera tady vlastně říkal, že ho nečetl. Se tady ptal – cituji – „Alenko, máme to tam, nebo to tam nemáme?“ Co to je za premiéra, který přijde a vlastně ani si nepřečte vlastní programové prohlášení vlády? Ono to působí komicky, ale za mě je to spíš docela trapné. Chápu, že člen vlády ani premiér nečte všechno, co jde přes vládu, ale jsou dokumenty, které by číst měl.

Když se na to podíváme, tak vlastně spousta věcí je tam fakt dobrých a já v tomhle ohledu chci být konstruktivní a podpořit v celé řadě věcí, které tady jednotliví ministři mají před sebou, aby se jim ty úkoly podařilo naplnit: od oblasti školství, sociálu, zdravotnictví až přes ta ekonomická témata. Vlastně kdybychom to vzali v nějakém principu, tak podle mě 70 procent věcí se nám překrývalo v tom, co jsme psali do programového prohlášení my. Určitě za sebe říkám: Budu chtít být člověkem, který konstruktivně ty věci bude chtít podporovat, posouvat je kupředu, ale zase má to určité ale.

Když tady včera zaznívalo z úst pana premiéra, když mluvil o budování úřední čtvrti, metropolitních nemocnic a podobně – za prvé, v některých momentech jsou to věci, které úplně nepřísluší vládě, přísluší třeba krajům nebo hlavnímu městu Praze – no jo, dalo by se tomu věřit, kdyby to říkal člověk, který nikdy ve vládě nebyl, kdyby nebyl premiérem, kdyby už 4 roky neměl jednu vládu. On vlastně mluvil o spoustě věcí, které kritizoval v zásadě, řekněme, i poměrně oprávněně. No jo, ale u některých z nich to mohl změnit on za ty 4 roky. Hala pro Martinu Sáblíkovou nestojí. O metropolitní úřednické čtvrti mluvil Andrej Babiš, když vystupoval tady před 8 roky jako premiér, a není z toho vůbec nic. Já jenom tady připomínám, že celá řada těch věcí je postavena píárově. Když už mohl v minulosti s těmi věcmi pohnout a změnit je, tak s nimi nepohnul a nezměnil je. Proto v tomhle ohledu, zase říkám, nemám důvěru v to, že se ty věci posunou kupředu.

Andrej Babiš tady včera vystoupil a v úvodu svého vystoupení srovnal celou řadu ekonomických parametrů. Já vlastně tento způsob debaty do určité míry sám také používám a mám ho rád, ale mně tam chybělo to, aby sám řekl, jaká si stanovil vlastní vnitřní takzvaná kápéíčka, jaká stanovil svým členům vlády v těch rezortech, aby řekl, kde chce mít v těch konkrétních parametrech tuhle zemi v roce 2029, když ji bude předávat. To bylo samé „budeme konzultovat, budeme se snažit“. OK, to je podle mě v pořádku, ale když přijdu s tvrdou kritikou, tak mám prostě říct, kde chci mít ty cílové hodnoty. Někde se to podaří, někde ne. Když jsem byl ministr práce a sociálních věcí a bavilo se tady hodně za poslední den a půl o úsporách, tak jsem přišel a řekl jsem: Chci snížit počet úředníků o tolik, o tolik. Jdeme, změříme agendu, změříme zátěž a snížil jsem počet úředníků o 2 150 za 4 roky, což je zhruba o 10 procent v rezortu a je to úspora zhruba 2 miliard korun ročně. Tak bych čekal, že vlastně tady zazní z jeho úst nebo z úst paní ministryně financí přesně vyjádřeno: My budeme to mít takto rozpočítáno na konkrétní ministerstva, konkrétní lidi, konkrétní provozní výdaje. Zatím to zní jako: Někde se tam nějaké úspory najdou. Určitě se najdou a je to dobré, ale to musí mít nějaký systém, to musí mít nějakou logiku, to musí mít nějaké manažerské rozhodnutí. Proč ty lidi propouštím? Snížil jsem tu agendu? Změnil jsem ji, zdigitalizoval, zrušil? Protože jestli to uděláme bez tohoto procesu, jenom je propustíme, no tak ten zbytek to bude mít ještě složitější, bude ještě pod větším tlakem, budou ti lidi mít ještě větší chuť s tím seknout a odejít. Samozřejmě, co máme za problém, všechny vlády za poslední roky? Že prostě je problém udržet kvalitní, kompetentní lidi, kteří pracují pro tento stát. Já bych moc prosil, aby opravdu potom jsme tyto věci mohli vidět v reálu těch konkrétních promyšlených – ne ad hoc, rychlých – rozhodnutí a aby tady s tím ta vláda... To se mi zase líbilo, to oceňuju. Pan premiér říkal, že bude každého půl roku to vyhodnocovat, tak já budu moc rád, když to bude zařazeno jako samostatný bod nebo jako samostatná schůze, nejenom v rámci interpelací, představení kápéíček na ty 4 roky a jak se daří je postupně naplňovat, jestli se tedy k tomu směřuje, anebo nesměřuje.

Co musím říct, že vlastně z pohledu občana jsem nezaznamenal, byť o tom mluvil pan ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka. Já zase celou řadu věcí, o kterých mluvil, oceňuju, ale když tady premiér představoval klíčové priority, tak já bych moc prosil, aby jedna z top tří klíčových priorit byla příprava této země na stárnutí. Je to věc, která je za minutu dvanáct. My jsme o tom dlouhé roky jako politici mluvili, ale nám se podařilo až v posledních dvou letech díky velkému propojení dat mezi Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce a sociálních věcí a díky i know-how týmu profesora Duška na konci srpna loňského roku poprvé ta data dát do opravdu velmi přesné projekce, co bude tato země potřebovat v roce 2030, 2035, 2040, 2045, 2050, kdy jsme schopni přesně říct, co to znamená, ten demografický vývoj, kolik kapacit v sociální a zdravotní oblasti budeme potřebovat pro naše lidi a jednou v budoucnu i pro nás, co tady jsme, v konkrétních krajích, okresech i oerpéčkách. Já moc prosím, protože to je věc, která tady opravdu je už dneska v situaci, kdy jenom to, že budeme muset něco postavit – a my budeme muset něco postavit, ten největší nápor, ten nejrychlejší růst té potřeby, bude mezi roky 2030 a 2035 – tak ty věci se musí začít dneska rozbíhat. Bude to vyžadovat manažerská rozhodnutí, změny legislativy, ale také finanční zdroje. Tak u tohoto moc prosím, aby se to stalo jednou z top tří priorit a budu to vždycky podporovat. Oba dva pány ministry budu v tomhle vždycky podporovat.

Když se podívám potom dál na to z pohledu zase občana, tak vlastně celá řada věcí zní velmi dobře, velmi dobře, ale má to jedno podstatné ale. Já tam vlastně jako nečtu nikde, nevidím, jak to tahle země zvládne, aniž by to bylo na vrub obrovského dalšího tempa vysokého zadlužování. To, že budou tady deficitní rozpočty, to člověk, který je znalý nějaké reálie, ví, že není možné to teď zvládnout a překlopit do vyrovnaného rozpočtu ani za 4 roky, jak psali Motoristé v programu. To prostě... Představa Motoristů, kteří ve volební kampani slibovali, že za 4 roky tady bude vyrovnaný rozpočet, to není reálně zvládnutelné. To by znamenalo obrovské společenské, sociální bouře v České republice nebo obrovské zhoršení kvality systému školského, zdravotního nebo sociálního. Ale já tady nevidím opravdu nějakou odvahu té vlády přijít a říci: My samozřejmě chceme splnit celou řadu slibů, od toho je prostě politické rozhodování, ale zároveň máme nějakou reálnou vizi, jak to zvládnout s příjmy. Nejde slibovat vyšší a vyšší výdaje v řádu stovek miliard korun, slibovat snížení daní, dokonce některých klíčových daní, a tvrdit, že se podaří snížit ještě tempo zadlužení České republiky. Ta trojčlenka prostě nevychází, ta prostě kulhá.

Já bych fakt očekával, že – zase jste i lidé, kteří v té vládě už byli, znáte ty věci, znáte ty mechanismy – že se na to prostě dokážete podívat opravdu daleko víc realisticky, odvážně. Třeba i v takových drobných věcech, zase i něco řeknu konkrétního. Já jsem se o to snažil, ale bohužel se to nepodařilo ani za nás posunout kupředu. Obsluha státního dluhu. Já pamatuji doby, za Sobotkovy vlády jsme byli někde kolem 40 miliard korun náklady na obsluhu státního dluhu, teď jsme kolem stovky, teď budeme přes stovku letos. V téhle trajektorii si tady troufnu tipnout, na konci vaší vlády – 4 roky když vydrží ta vláda – budeme někde kolem 150 miliard korun náklady na obsluhu státního dluhu. Pro běžného občana to zarámuji. Třeba takové ministerstvo střední velikosti typu třeba zemědělství má roční rozpočet zhruba kolem 55 miliard korun. To bude 150 miliard korun, zaplatíme jenom za to, že si půjčujeme. Teď vlastně to programové prohlášení vlády přichází v situaci, kdy si půjčujeme teďka úplně nejdráž. Dneska emise státních dluhopisů mají úrokovou sazbu za poslední půlrok loňského roku kolem 4,6 procent. To znamená, v době nejvyšších úrokových sazeb se ještě roztáčí rychlejší tempo zadlužování naší země.

OK, na klíčové věci si půjčme, půjčme si na dobudování infrastruktury, půjčme si na některé další podstatné věci, třeba investice do kvalitního vzdělání, ale my si dneska půjčujeme na celou řadu běžných mandatorních výdajů a já nečtu – kromě toho, že se bude snižovat na provozní výdaje – já nečtu nikde konkrétní odvahu v tom jít dělat nějaké reformní kroky, které by toto dokázaly změnit.

Když se na to podívá člověk z pohledu firmy – já jsem to tady zmiňoval v prosinci – velmi zase hezký návrh: Snížíme tempo růstu odvodů minimálně u OSVČ. My jsme ho rozložili na 3 roky, tak teď je tady ten návrh, který říká: Ten odvod v částce zhruba 665 korun vám už tedy nezvýšíme. Ale už nezaznívá to, že jednou těm lidem v důchodu se to projeví tím, že budou mít měsíčně o zhruba 1 600 korun nižší důchod. Ano, i já jsem člověk, který 11 let byl OSVČ – teď tu aktivitu mám přerušenou – a taky jsem vždycky říkal: Jasně, tak já přece chci být zodpovědný sám za sebe a na tom státu být nezávislý. Ale pak by musel platit i ten druhý krok, který by řekl: OK, ale pak nebudete mít ten nízký důchod saturovaný sociálním systémem z peněz všech ostatních daňových poplatníků. To už vlastně neříkáte. Zase i tento krok bude znamenat snížení příjmů státního rozpočtu. Když tady zaznívá „sníží se náklady na elektrickou energii pro občany, pro firmy“, jo, ale neplatí věta Karla Havlíčka, že to zaplatí stát a nezaplatí to občané. Tento stát má jediné dva druhy příjmů: to, co odvedou občané ve svých daních přímých či nepřímých a jiných typech poplatků, a to, co zaplatí firmy ve svých daních. Nikdo jiný ten stát neživí finančními prostředky. To znamená, tady vláda řekne „dáme 17 miliard korun na snížení cen energií“, ale to stejné od těch lidí, jinak časově rozloženo, stejně vyberete nebo vyberou nějaké jiné vlády. Když k tomu připočtu právě i náklady na obsluhu toho státního dluhu, tak k těm 17 miliardám korun připočtěte zhruba nějaké 3 miliardy korun v pětiletém cyklu dluhopisů, takže je to opravdu z toho ranku „nechci slevu zadarmo“. 17 miliard korun se tedy teď tady uleví, ale občanům je potřeba říct: Ale budeme muset od vás vybrat 20 miliard korun, abychom tu slevu zaplatili. To podle mě není efektivní, cílená, zodpovědná hospodářská nebo národohospodářská politika. To je prostě takový rychlý slib, který potřebujeme rychle naplnit. Proč tohle mají dostávat firmy, které nejsou v žádných problémech, mají vysokou maržovost? Proč tuhle formu podpory mají dostávat poslanci, senátoři, lidé s vysokými příjmy? Vždyť to přece nedává logiku. Logiku dává dělat cílená opatření. Já souhlasím s tím, aby se podpořily firmy, které mají vysokou energetickou náročnost, ale safra, dělejme to opravdu cíleně, dělejme to adresně. Už jsme zase zpátky v období, kdy se tady dávaly peníze, jak se říkalo, z vrtulníku.

Tak to jsou nějaké mé osobní pohledy – z pohledu občana, rodiče, z pohledu firmy – na některé věci, které v tom programovém prohlášení vlády vlastně nejsou takhle zmíněny, nejsou popsány, jsou zabaleny jenom do toho, co vypadá strašně moc hezky.

Pak bych chtěl také zmínit jednu věc, která mně fakt vadí. Já si nepamatuju, že by v novodobé historii České republiky předstupovala vláda žádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu a nebyla kompletní. To je podle mě poprvé, kdy se tady přichází, že nějaké ministerstvo má prostě ministr, který je primárně určen pro jiné ministerstvo. Podle mě to nikdy nenastalo, tento stav. Tady zazní: Je to dočasně. Co to je, dočasně? Dočasně tady byla vojska Varšavské smlouvy a jak dlouho to trvalo? To je ten okřídlený vtip, že jo?

No a když se člověk podívá na to, jakým způsobem byl Filip Turek jmenován, tak já musím říct, že vlastně mě překvapuje, že vláda udělá rozhodnutí, usnesení vlády, které je v rozporu se zákonem. Já nevím, jestli to členové vlády četli, o čem hlasovali v pondělí. Já jsem si to četl. Je tam usnesení vlády, ale je tam také status pro toho vládního zmocněnce. Ten status v čl. 1 (odst.) 2 říká... Já se vás takhle zeptám, četli jste to? (Obrací se k vládním lavicím.) Je tady někdo z členů vlády, kdo to četl, ten status toho vládního zmocněnce pro klima a Green Deal? Pak bych pro to jako člen vlády nikdy nehlasoval, protože ten status říká: „Vládní zmocněnec je zaměstnancem Ministerstva životního prostředí vykonávajícím činnost na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti.“ V případě poslance, senátora je to nemožná věc, takže vy jste schválili poslance Filipa Turka zmocněncem v rozporu se zákonem. Nikomu vám to nepřijde divné? Mně to divné přijde tedy.

Já si nepamatuju – sedí tady celá řada zkušených politiků – že by někdy poslanec nebo senátor mohl být zaměstnancem ministerstva. Zákon to vylučuje a prostě není možné takovýmhle způsobem řešit situaci, která je složitá. To nepopírám. Já si myslím, že možná jenom proč by bylo dobré, kdyby ta kompetenční žaloba padla, ať jsou ty věci jasně judikované. Já si myslím, že to není komfortní ani pro premiéra, ani pro Motoristy, ani pro Filipa Turka, ani pro pana prezidenta, ale nemůžete to dělat způsobem, který je v rozporu se zákonem. Potom z té země děláme pro všechny ostatní: nemusíte respektovat rychlost, můžete stavět načerno, vláda může porušovat zákon, premiér se schová před zákonem. Přece takhle to nemůže fungovat.

Já se potom přihlásím ještě i do konkrétní podrobné rozpravy, ale zároveň také chci říci, že bych rád potom navrhl usnesení – já už ho přečtu teď – a to, že „Poslanecká sněmovna

(I.) vyjadřuje nespokojenost s postupem vlády při vytvoření pozice vládního zmocněnce Filipa Turka pro Green Deal a klima;

(II.) jasně konstatuje, že touto formou nelze nahrazovat zodpovědnost ministrů za jednotlivé svěřené rezorty, funkce vládního zmocněnce není určena k tomu, aby nahrazovala práci ministra;

(III.) vyzývá vládu, aby pozice vládních zmocněnců vykonávali odborníci, pozice vládních zmocněnců není a nemá být politickou trafikou.“

Já nevím, v čem ve vztahu ke Green Dealu a ke změně klimatu je Filip Turek odborníkem. Fakt nevím. Když tady někdo z vás přijde, vysvětlíte to, obhájíte to nebo Filip Turek sám, v čem je odborníkem pro tuhle oblast...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jinak já jsem vás chtěl jenom upozornit – omlouvám se, že vám do toho vstupuji – že u důvěry vlády není podrobná rozprava. Děkuju.

 

Poslanec Marian Jurečka: V zásadě jsem řekl všechny podstatné argumenty, které se týkají toho, co mně vadí. Ve svém závěru, také říkám, co oceňuju, za co jsem rád, čemu budu fandit a co budu chtít opravdu aktivně podporovat, a myslím si, že i celá řada nás kolegů z opozice. Jenom velmi prosím, aby ty věci, které tady zmiňujeme – a i moji kolegové – tak aby se úplně neházely pod stůl. Myslím si, že celá řada z vás, kteří tady jste v té vládě, tak jste lidé kompetentní, jste lidé, kteří mají tu zkušenost, a můžete celou řadu věcí, které se i nám nepodařilo posunout kupředu, tak kupředu posunout. V tom vám fandím a budu rád, když budeme schopni konstruktivně pracovat pro Českou republiku. Děkuju vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já bych chtěl jenom dodat, že tady skutečně není podrobná rozprava, takže to usnesení nelze navrhnout v podrobné rozpravě. My bychom museli v takovém případě nechat hlasovat po skončení o přípustnosti hlasování o usnesení, a případně tedy nestandardně k tomu přistoupit, protože u důvěry není zvykem, že se hlasuje usnesení, ale podrobná rozprava není. Jenom na to upozorňuju. Pak je to tedy na vás, je to ke zvážení.

Paní předsedkyně Richterová s faktickou poznámkou? S faktickou?

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. S přednostním právem (Předsedající: Dobře, ano.), protože jde o nemilou situaci. Premiér vlády, která žádá o důvěru, tady už od nějakých 11.10 prostě není. Není přítomen na projednávání žádosti o důvěru své vládě. My samozřejmě chápeme, že se člověk potřebuje na chvilinku vzdálit, ale více než hodinu a čtvrt být nepřítomen není chvilinka, takže já bych opravdu požádala, aby se to přerušilo. Do situace, do které jsme se dostali, tedy že více než pět lidí není přítomno na místě, bychom se dostávat neměli. Ministři a ministryně této vlády si mají vyslechnout, co si myslí voliči, skrze nás poslance a poslankyně. Andrej Babiš má být přítomen na projednávání. Děkuji. Děkuji, že zjednáte pořádek, pane předsedající.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jistě, takže já bych vyhlásil pauzu 2 minuty a my získáme čas, abychom tedy zjistili a zajistili, jaká je situace. 2 minuty pauza do 12.32. Děkuju.

 

(Jednání přerušeno v 12.30 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 12.32 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Čas přestávky uplynul, takže jako další v pořadí... Pan premiér je zde. Jako další vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážení kolegové, vážené kolegyně, dnešní hlasování je o vyslovení důvěry vládě České republiky a je to vyjádření důvěry nebo nedůvěry v to, že vláda bude dobře spravovat naši zemi, bude ji dobře reprezentovat jak navenek v zahraničí, tak posilovat obraz důvěryhodné politiky v očích našich občanů. Já bych si přál, abychom takovou vládu měli, i když se s ní třeba politicky neshodnu, ale obraz, který vidíme každý den od jmenování vlády, toto vše popírá. V této zemi už vlastně nepotřebujeme politickou satiru, vláda ji totiž dělá sama. Za tento obraz odpovídá premiér, protože ten je odpovědný za složení a fungování vlády, a je to ukázka síly – v tomto případě slabosti – premiéra, že naše země navenek hovoří několika jazyky, znejišťuje naše zahraniční partnery a dovnitř země ukazuje už teď mnohdy trapné divadlo. Věřte, že z toho nemám vůbec žádnou radost. Radši bych, abychom diskutovali o věcných tématech, o věcných řešeních, kde bychom se třeba i na některých mohli shodnout, ale bohužel tento mediální a reputační obraz nové vlády překrývá to, co skutečně přináší politicky a vlastně co pro naši zemi nabízí. Tomu se chci ve svém projevu stručně věnovat.

Tato vláda vznikla na základě dvou falešných představ společnosti, které strany nové vládní koalice nejen využily, ale plánovitě i spoluvytvářely a podněcovaly. První falešnou představou je představa, že žijeme ve spálené a zdevastované zemi. Druhou představou je představa, že stát může vše zajistit, stát má neomezené zdroje, že může dát všechno všem a zajistit vše, což posiluje nárokovou společnost.

Nejdřív se budu zabývat tou první falešnou představu o spálené zemi a tím, že jste vlastně říkali celou dobu, že všechno je špatně. Naše země stejně jako okolní prošla několika krizemi za sebou a vlastně těmito krizemi se nedá projít bez ztráty kytičky. Přesto celosvětově – celosvětově – patříme do skupiny států s nadprůměrnou životní úrovní. Neznamená to, že všechno je dokonalé a že všechno je bez chyb. Neznamená to, že každý jednotlivec si žije dobře nebo nadprůměrně. Je pravdou, že máme na to být ještě lepší, a to by mělo být ale důvodem k optimismu, ne důvodem k naštvanosti, zapšklosti, k nadávkám, že lepší nejsme.

Když se podíváme na ekonomická data, která dávají obraz – skutečný obraz – o naší zemi, tak se na to podívejte: růst HDP 2,8 procenta, jeden z dnes nejvyšších nejen v Evropě; inflace už druhý měsíc 2,1 procenta, jedna z nejnižších v Evropě; nezaměstnanost 4,6 procenta podle metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí, podle metodiky Eurostatu dokonce nižší, což je druhá nejnižší nezaměstnanost v Evropě; tempo zadlužování, ano, tady se můžeme přijít, jestli nemělo být rychlejší, přesto trend je snižování tempa zadlužování, ne tak rychle, jak bychom si všichni přáli, ale přesto šlo o krok správným směrem; růst mezd meziročně o 7 procent průměrně, to znamená průměrně, reálně o 5 procent. To není obraz spálené země, to je obraz země, která se po krizích nastartovala a nastartovává, a bude záviset na nové vládě, zda v tomto trendu bude naše ekonomika pokračovat.

Když se podíváme na prohlášení vlády, tak tam ale slibuje vláda zvyšování výdajů, aniž by reálně řekla, kde na to vezme. Čteme tam věty, co vše stát – jaké poplatky – na sebe převezme, jaký výdaj se zvýší, co vše komu dá. Ale jedna věc zkrátka platí: aby stát mohl někomu něco dát, tak to nejdřív musí někomu sebrat, a to buď stávajícím, nebo budoucím daňovým poplatníkům. Dá se za tím vším číst, že se vláda chystá na zalévání ekonomiky penězi na dluh. Takový postup by znamenal, že tyto výdaje zaplatíme dvakrát, jak pomocí úroků z narůstajícího dluhu, tak nově nastartovanou inflací, protože peníze na dluh jsou proinflačním tlakem. To je přesně opačná cesta, než kterou má jít země, která chce být konkurenceschopná a stabilní. Do budoucna to znamená přidávání nových inflačních tlaků do ekonomiky, které budou mít vliv na měnovou politiku, na opatrnost centrální banky, která tak nebude snižovat úrokové sazby, což bude znamenat naopak brždění ekonomického růstu. Vláda nám nabízí expanzivní fiskální politiku, která nemá v době ekonomického růstu své opodstatnění. Vláda slibuje snižování daní, zároveň slibuje masivní nové výdaje, co komu kde přidá, aniž by realisticky ve svém vládním prohlášení popsala jejich krytí. Závazek držet hluboko deficit pod 3 procenty HDP zní hezky, ale není podložen konkrétními strukturálními reformami výdajové strany rozpočtu. Opakované vyjádření a spoléhání na takzvané úspory v provozu státu je opravdu frází vágní, nikoliv seriózním fiskálním plánem.

Svými sliby neustále posilujete tu druhou falešnou představu ve společnosti a to je zvyšování očekávání nárokové společnosti. Žádná společnost nikdy nezbohatla na regulacích a přerozdělování. Vy jste celou dobu, celé minulé volební období, tady u toho pultíku i v médiích říkali, co si kdo zaslouží a že stát dává všude málo: dává málo na platy státních zaměstnanců, dává málo na důchody, dává málo na různé příspěvky, dává málo na školství, dává málo pro firmy, dává málo na to či ono. To jste tady říkali, tím ale vytváříte a vytvářeli jste falešnou představu o tom, že stát má neomezené zdroje a je pouhým rozmarem politiků, kde a kolik přidají a kde ne.

Paternalistický stát – tedy stát, který vede lidi za ručičku – to je praktická politika, kterou nabízíte, a paternalistický stát vede k posilování role státu a oslabuje důraz na odpovědnost jednotlivce. Všichni víme, že základem bohatství společnosti je vlastní činnost a činorodost a volná soutěž jednotlivců a firem, soukromých ekonomických subjektů. Jedině volný trh s nízkými regulacemi a přátelským podnikatelským prostředím zabezpečí ekonomický růst a budoucí prosperitu.

Co je však hlavním ekonomickým programem nové vlády? Boj proti šedé ekonomice, je to vlajkovou lodí ekonomického programu nové vlády. Pro novou vládu je to takové deus ex machina, které zaplatí všechny její sliby. V některých uších to může znít líbivě, ale když se podíváme na data, tak zjistíme, že podíl šedé ekonomiky v naší zemi je v rámci EU dokonce podprůměrný, takže potenciál na úrovni desítek nebo stovek miliard korun, který má zaplatit vládní sliby, tam skutečně není. Všichni si ale tady pamatujeme v této zemi, co znamená boj proti šedé ekonomice v podání hnutí ANO. Všichni si pamatujeme umělé zaklekávání firem, všichni si pamatujeme prudký nárůst a zneužívání zajišťovacích příkazů, které vedly k neoprávněné likvidaci mnoha firem, a následné vyplácení odškodného pro ty, kteří ještě měli sílu se ozvat, a hlavně si pamatujeme, že to byl přístup k podnikatelům jako sprostým podezřelým, kteří se museli neustále vyviňovat. Všichni si pamatujeme neustále kontroly, kontrolní nákupy a pokuty za nesmysly typu nevyvěšení tabulky o EET, pokuty za souhrnnou účtenku za stůl v restauraci a mnohé další. Tento přístup vytvářel nepřátelské podnikatelské prostředí.

Myslíte si někdo, že tento boj proti šedé ekonomice bude vypadat jinak? Že tento boj, kde vláda chce vytáhnout desítky až stovky miliard korun z šedé ekonomiky, které tam nejsou, bude laskavý, přátelský a bude stát pro podnikatele partnerem? No, nebude. Vláda sice deklaruje podporu podnikatelům, ale slibuje zároveň návrat plošných kontrolních nástrojů typu EET 2.0, což bude znamenat vyšší administrativní zátěž a vlastně presumpci viny podnikatelů, kteří se dopředu budou muset vyviňovat, že nepodvádějí. Z podnikatelů se opět stanou sprostí podezřelí s cejchem na čele a k tomu vláda plánuje – a bez toho to nejde – zvyšování pravomoci státních orgánů. Stát nebude partnerem, ale opět se stane drábem pod pláštěm boje proti šedé ekonomice.

Jsou samozřejmě dílčí a důležité body v programovém prohlášení, na kterých se jistě shodneme. Odmítnutí emisních povolenek ETS 2, rozvoj jaderné energetiky, investice do dopravní infrastruktury, vyšší limit pro plátcovství DPH, jednotné inkasní místo a mnohé další. U těchto bodů vám budeme nejenom držet palce – mnohé jsou totiž pokračováním kroků naší vlády – pro mě politika – a víte to o mně – byla vždy hledáním řešení v konkrétních bodech, takže nabízím v těchto bodech i spolupráci. Ovšem problém vašeho programového prohlášení je však ta kombinace, ten celek všech slibů, to, že slibujete všechno všem: nástupní platy 50 000 korun pro mnohé profese, zvýšení příspěvků. Což o to zní, to velmi líbivě, kdo by to vlastně nechtěl? Ale praktická realizace povede k vysokým vládním výdajům a k většímu státu. Zvýšení přerozdělování nezajistí prosperitu a ekonomickou svobodu i pro budoucí generace. Programové prohlášení vlády jako celek je receptem pro přítomnost na úkor budoucnosti. Je zkrátka jako švédský stůl, který může v první chvíli chutnat, ale pak po něm dlouho bolí břicho.

To jsou důvody, proč dnes nevyslovím důvěru vládě České republiky. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Benjamin Činčila a připraví se pan poslanec Michal Zuna. Prosím, máte slovo.

Přečtu dvě omluvy: Kovářová Věra se omlouvá z pracovních důvodů od 11 do 13.30 a Opltová Michaela se omlouvá od 12 hodin ze zdravotních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych zde krátce okomentovat programové prohlášení vlády z ekonomického a nějakého hospodářského pohledu, a to jednoduchou úvahou, ne podle toho, zda to dobře zní, ale zda to vůbec vychází.

Jako lidovci chceme být konstruktivní opozicí, a proto tu mám na novou vládu několik otázek, ale také zmínky, za které chci novou vládu pochválit, na kterých bych rád spolupracoval. V sekci o financích, hospodářství, dopravě i sociální politice je toho poměrně hodně, co vláda slibuje. Slibuje nižší daně, vyšší výdaje, masivní investice, sociální jistotu, podporu firem i rodin, ale chybí tam jedna zásadní kapitola: kde na to všechno vezmeme. To ale asi nebude náhoda. Bez odpovědi na otázku, kde na to všechno vezmeme, tak to není žádný program a není to program vládnutí, ale je to v podstatě katalog přání. Já se ptám paní ministryně financí Aleny Schillerové, jak to celé zaplatí, a to bez dramatického zadlužení a bez toho, aby účet zaplatily naše děti, naše budoucnost? Protože s rozpočtem je to jednoduché, buď máte příjmy, nebo máte dluh. Vláda dnes slibuje nižší daně i vyšší výdaje a za to ještě dodává „mít vyrovnaný rozpočet“. To není plán, to je prostě holý nesmysl. Ten rozpor je všude v programovém prohlášení vlády a buď povede k astronomickému dluhu, nebo k budoucím škrtům, které dopadnou na běžné lidi, na české občany.

Nicméně rád bych řekl něco k plánům podpory podnikání a investic. Chci... Bohužel tady není teď pan ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, ale já bych ho chtěl pochválit, protože hospodářská strategie, kterou připravil, je opravdu ve spoustě věcech velmi dobrá. Například vláda správně říká, že chce podporovat startupy, inovace a moderní ekonomiku. To vítám a jsem velmi ochotný na tom aktivně se podílet a upřímně se vlastně i na to těším. Ostatně my jako lidovci jsme přišli v minulém volebním období s návrhem na zaměstnanecké akcie. To je přesně ten typ politiky, který vytváří bohatství doma v České republice pro české občany.

Ale v programovém prohlášení vlády jsou bohužel i věci, které tu pochvalu tolik nezaslouží. Například vláda přichází s návrhem snížit daň z příjmů právnických osob o 2 procentní body. Tady bych se chtěl zeptat pana ministra průmyslu Karla Havlíčka, komu to pomůže? Protože z mého pohledu nižší sazba pomůže hlavně firmám, které už dneska vydělávají, ale české firmy nevolají po nižší sazbě. Volají po investičních odpisech, aby se jim vyplatilo investovat do technologií, automatizace, taky do svých lidí a aby zde byla podpora vyšší přidané hodnoty. Daňová politika totiž má motivovat k investicím do budoucnosti, a pokud vláda sníží sazbu právnickým osobám a zároveň bude slibovat investiční pobídky, tak znovu tady vzniká ta otázka: Kde se na to vezme? Nebo prostě to znamená, že nová vláda rezignovala na veřejné finance, jede rozdávání na jedno volební období a prostě po nás potopa.

Co je také důležité si uvědomit, že Česká republika není jenom Praha a součástí moderní ekonomiky jsou i vysokorychlostní železnice. Pro regiony, jako je moje rodná Vysočina, je otázka, jestli budeme součástí růstu, nebo jenom periferií. Bez rychlého spojení mezi Prahou a Brnem budou mladí odcházet a firmy naopak k nám na Vysočinu nepřijdou. Vysočina, ale i další venkovské regiony, nesmí být odtržené od rozvoje České republiky. Proto bych se rád zeptal nové vlády: Jsou vysokorychlostní tratě skutečnou prioritou, nebo jenom nějakým dlouhodobým slibem, kde nevidíme nějaký konkrétní harmonogram toho, jak se budou budovat?

Zároveň se chci zmínit o důležité součásti veřejných financí a to je bezpochyby důchodový účet. V minulém období našel Marian Jurečka odvahu udělat důchodovou reformu a je to jako první důležitý krok pro budoucí udržitelnost systému, protože my jako lidovci se díváme dál než za horizont jednoho volebního období. Já bych se rád zeptal pana ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky, proč nechcete pokračovat ve změnách v důchodech, které budou ve prospěch budoucí udržitelnosti, ale chcete jen bourat? Pokud byste to myslel s důchodovým účtem, s našimi občany a s budoucností vážně, tak jsem připraven velmi rád se zapojit v nějaké potenciální důchodové komisi, kde bychom společně tvořili další změny, které by navázaly na to, co jsme odpracovali na ministerstvu my jako lidovci, protože naši občané si to zaslouží, abychom na těch zásadních věcech měli snahu spolupracovat, tak jak jsme se o to snažili my, když jsme za vámi chodili s některými našimi návrhy.

Totéž platí i pro třetí pilíř důchodového účtu. Stát dnes posílá miliardy na podporu spoření ve stáří, ale pokud velkou část té podpory spolknou poplatky penzijních společností, tak to není pomoc lidem, ale právě naopak. Je to skrytá dotace finančnímu sektoru. Podpora spoření, která končí v poplatcích, není podpora, ale je to promarněná šance.

Dámy a pánové, když jsem před volbami viděl plány hnutí ANO, jak chtějí rozdat všechno všem, tak jsem si říkal, že nevím, jestli je horší to, že to někomu vůbec slibují, nebo to, že to začnou naplňovat. A nová vláda nejenže po vzoru hnutí ANO slibuje všechno všem, ještě k tomu přidala slib Motoristů, že to splní s vyrovnanými rozpočty, a vůbec vám není blbé, že tím klamete naše občany. Pokud bude vláda slibovat všechno všem a k tomu vyrovnané rozpočty, logicky neříká pravdu a jde proti občanům naší země, proti budoucnosti České republiky, a proto ji nemůžu podpořit. Děkuju za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Michal Zuna a připraví se pan poslanec Jan Bureš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane premiére, ministryně a ministři, dovolte mi, abych se také vyjádřil k aktuální žádosti o vyslovení důvěry právě se formující vládě a začal bych krátkým komentářem, jak zvláštní a zajímavý je ten slepenec tří hnutí a stran a jak hodnotově nesourodý je, takže mě bude zajímat, co je bude vlastně ty čtyři roky spojovat. Na jedné straně tak je strana – hnutí, které jsou hodnotově nastaveny, abychom byli součástí Evropské unie bez nějaké zbytečné byrokracie, abychom byli součástí Severoatlantické aliance, a na druhé straně je hnutí, které vlastně říká úplný opak. Na jedné straně, respektive součástí jejich programů, bylo vystoupení z Evropské unie i vystoupení ze Severoatlantické aliance, a pokud bych použil slova pana ministra Macinky, tak se jedná o hnutí pošuků.

A právě tato nesourodost mi dává, že je to vláda, která má vlastně jediný reálný program, a to je program, kdy se jedná o vládu vzájemného nevydání, tedy nevydání Andreje Babiše a nevydání Tomia Okamury, což jsme si potvrdili i včera během návrhu na zařazení bodu o Odvolání Tomia Okamury. Stojíme tváří v tvář vládě bez základních etických zásad, vládě s prakticky nulovým respektem k zákonům této země, a v čele této vlády má stanout muž, který si z naší země udělal vlastní firmu, muž, jehož byznys je postaven na čerpání dotací. Bez čerpání dotací by totiž jeho firmy nebyly konkurenceschopné a ani ziskové. Andrej Babiš se rozhodl totiž čerpat tak důsledně, že čelí obvinění z okrádání českých a evropských občanů, a to formou dotačního podvodu. A nejde jen o obvinění. Podle usnesení vrchního soudu se již dopustil zločinu dotačního podvodu a způsobil škodu téměř ve výši 50 milionů korun.

V čele Sněmovny pak máme muže, který čelí obvinění z podněcování nenávisti vůči skupině osob, a to za použití praktik připomínající jeden nechvalně proslulý totalitní režim. A pak trvají na ministerském postu pro jiného muže, který čelí obvinění z domácího násilí a znásilnění, který má sklony k násilí a k adoraci nacismu. Mezitím na post náměstka stihl už prozatímní ministr životního prostředí Macinka dosadit člověka, který pracoval pro Rosatom, avšak nic se neděje. Filip Turek aktivně šíří a papouškuje ruskou propagandu a účast náměstka Pavla Vlčka v Rosatomu? To už je přece minulost, ne? To už nevadí. Kdo by řešil takové plytké detaily, jako je naše bezpečnost v době války, v níž je Rusko agresorem a aktivně se snaží obnovit svou sféru vlivu z dob minulého století tady i na naše území.

A co jsme se dozvěděli dnes v den, kdy projednáváme důvěru této vlády, respektive včera? Že její poslanci Filip Turek a místopředseda Sněmovny Patrik Nacher se setkávají a hrdě fotí s člověkem, který je dle vyjádření soudu napojený na organizovaný zločin, s vyhoštěným zápasníkem Machmudem Muradovem.

Tuto nastupující vládní formaci nespojuje zájem o blaho země ani péče o budoucnost občanů. Mají však společné velkolepé ego a především vzájemnou potřebu udržet si poslaneckou imunitu, aby za své skutky nemuseli nést odpovědnost. A tito lidé v čele s premiérem Babišem, kteří tu minulé volební období křičeli cosi o nové totalitě, tak ti samí první, co po volbách udělali, bylo, že ihned vyhrožovali odvoláním policejního prezidenta, který jim nebyl po chuti. Plná ústa o svobodě slova, a vlastního ministra obrany nedůstojně a potupně umlčeli dřív, než se vůbec pořádně stihl v úřadu nadechnout.

A dnes? Dnes máme na pořadu schůze zbrusu nový návrh jednacího řádu, který omezuje řečnická práva opozice, omezuje živou debatu omezením faktických poznámek a mění pravidla hry v průběhu rozehraného zápasu. Zajímavé, že to jde právě od těch, kteří jednacího řádu po celé minulé čtyři roky nehorázně zneužívali a blokovali jednání nekonečnými mnohahodinovými projevy zcela o ničem. Dnes tu máme téměř každý druhý zákon předložený v § 90, tedy ve zrychleném jednání, čímž navrhují obrat opozici a občany o řádný proces projednání zákonů. Zkrátka, když někdo mluví o totalitních praktikách a zároveň systematicky zkracuje debatu, obchází standardní proces a řídí stát přes tlačítko „zrychlit“, pak je dobré se ptát, komu tady vlastně vadí diskuse a komu vadí kontrola.

Víte, nehovoří se mi dnes lehce. Před čtyřmi lety naše předchozí vláda převzala zemi se zdevastovanou státní kasou, s doznívající nezvládnutou covidovou krizí a s počínající válkou ruského agresora nedaleko našich hranic a teď, po čtyřech letech, předáváme zemi, která vykazuje lepší hospodářské výsledky než Francie nebo Německo. Máme stabilizovanou inflaci, takže lidé už nepřichází o své úspory. Máme nízkou nezaměstnanost a stabilní ekonomický růst. Zbavili jsme se závislosti na energiích z Ruska a Andrej Babiš této nezávislosti nyní hrdě využívá, když Slovensku slibuje dodávky námi zajištěných komodit. A bylo to právě strašení hnutí ANO a SPD, že bez ruské ropy a plynu to nepůjde, že litr benzinu bude stát 100 korun. Byly to lži a dnes se chlubí cizím peřím. Připravili jsme dostavbu Dukovan, které naši energetickou nezávislost ještě posílí, a historicky plníme poprvé 2 procenta HDP na obranu, tedy závazek vůči NATO.

Zároveň se podařilo zkrotit tempo zadlužování státu a nastavit aspoň částečnou a rozumnou konsolidaci veřejných financí a i přes krize jsme udrželi funkční veřejné služby a zemi, která se nerozpadla pod tlakem strachu a populismu. Těchto dobrých výsledků jsme dosáhli i díky sérii nepopulárních řešení, která krátkodobě bolela, ale dlouhodobě přinesla stabilitu a prosperitu.

A teď, po těch čtyřech letech, přichází populistická, a troufnu si říct i extremistická vláda, která už si brousí chutě na to, jak to zase rozjede, rozhází úspory za krátkodobé dárečky, roztočí inflaci a vydrancuje státní pokladnu. Osobně jsem velmi zvědav, jak Motoristé slibující vyrovnaný rozpočet budou tato roztáčející se kola zadlužování hlídat. Beru vaše vyjádření vážně a těším se na vyrovnaný rozpočet za čtyři roky.

Mimo hrozeb ekonomických přináší nově nastupující vláda ale i hrozby bezpečnostní. To je pro mě ještě důležitější. Vážení občané, nastupuje nám vláda, která se bojí pojmenovat, že Rusko napadlo Ukrajinu a že v tomto sporu je Rusko agresorem a jednoznačným zlem. Když se jediný její ministr, můj skoro jmenovec Zůna, odvážil říct, že Česká republika podporuje napadenou Ukrajinu a její národ, SPD ho pak nedůstojně a potupně vláčela po chodbách Sněmovny a nutila kývat na noty z Kremlu. Na tiskové konferenci pak nemohl říct vůbec nic – ministr obrany, který si nedokáže ubránit ani vlastní názor, vlastní hodnoty, jak bude bránit naši zemi, pokud se ocitne v ohrožení. Bude si ho pak takto vláčet přímo ruský režim, zatímco čeští občané budou jen nevěřícně přihlížet, jak padáme do sféry ruského vlivu a že se ocitají nikoli v nové, ale ve skutečné totalitě, z níž jsme si tak bolestně budovali cestu ven. Musím vám říct, já jsem se styděl, když ministr obrany Zůna popřel svá vlastní slova, a styděl jsem se o to víc, když řadový poslanec Turek byl schopen před rozbombardovaným panelákem v Kyjevě, kde zahynulo několik desítek osob a několik dalších desítek bylo zraněno, tak on byl schopný postavit se před místo této tragédie a před lidi, kteří každodenně bojují o přežití a svou nezávislost, tak před tyto hrdiny, před ukrajinský lid se postavil a jménem českého národa odrecitoval ruskou propagandu o tom, že konflikt zapříčinilo rozšiřování NATO, tedy něco, čemu dle slov ministra Macinky věří v Česku jen pár pošuků. Tak škoda, že jednoho takového pošuka vzal na výlet s sebou.

Očividně si musíme dát faktografické historické okénko i pro těch pár, slovy pana ministry Macinky, pošuků v našich řadách. Žádný závazek ani dohoda o nerozšiřování NATO nikdy nevznikla. Naopak, princip otevřených dveří je zakotven přímo v zakládající smlouvě NATO a rozhodují členské státy o tom, kdo vstoupí. Z jakého titulu jste si, nepřítomný poslanče Turku, prostřednictvím předsedajícího, dovolil zahanbit českou veřejnost, naši zemi a její lidskoprávní hodnoty, které byly a jsou naší výkladní skříní od dob prezidenta Václava Havla? Vy jste, prostřednictvím předsedajícího, pošpinil důstojnost a dobré jméno České republiky. Z jakého titulu jste tam vůbec jel? Kde jsou ta slova o střídmosti a šetření? Když na Slovensko předseda Sněmovny Okamura létá letadlem, na Slovensko, kam například naše bývalá předsedkyně Markéta Pekarová Adamová a současní opoziční poslanci jeli vlakem? Holt jak tomu v těch vašich adorovaných totalitních režimech už bývá, všichni jsou si rovni, ale někteří, ti jsou si ještě rovnější.

Pro úplný přehled si dovolím tady odrecitovat reakci nastupujícího premiéra, který je plně odpovědný za svou vládu, jak reagoval na popření faktu, že Rusko je agresor, jak reagoval na relevantní dotazy a obavy české veřejnosti ohledně kauz vlastních ministrů, předsedy Sněmovny i ohledně kauz svých vlastních. Cituji: (Naprosté ticho.) Konec citace. Ano, tak to bylo ono, absolutní ticho. Dokážete, pane předsedo vlády, prozatím bez důvěry, alespoň dnes se před nás a český národ postavit a říct nám na rovinu: Budete bránit bezpečnost České republiky i prostřednictvím podpory napadené země, nebo jste na straně totalitního Ruska? Na straně zájmu české národní bezpečnosti, nebo pouze na straně vlastního populismu? Asi dokážu přežít, že opakovaně lžete, že čerpáte, ale nedokážu se smířit s tím, že naši zemi bezprostředně ohrožujete a zatahujete ji společně se svými kolegy pod vliv dezinformací a alternativního světa. Tímhle tempem budeme brzy zpochybňovat, že země je kulatá. Ostatně to někteří voliči koalice i koaliční poslanci dělají už nyní.

Kauzy předsedy vlády už snad shrnu jen telegraficky, protože jsou nám notoricky známé už celou jeho politickou kariéru. Jeho dotační podvody, Čapí hnízdo, podrývání nezávislosti veřejných médií, čistky na úřadech, zaklekávání pravomocnými rozsudky, potvrzené lhaní. A co je snad nejhorší? Zatahování rodiny do špinavého čerpání dotací. To, že premiér země nemá žádné morální hodnoty, je smutné. Respektovat zákony této země by však mělo být alespoň nutné minimum.

To vše, ale i mnohé další jsou důvody, proč já této vládě svou důvěru rozhodně dát nemohu a v souladu se svým svědomím a mandátem svěřenými voliči se dnes vyslovím proti důvěře vlády. Ty mnohé další důvody jsou například avizované kroky, které nepříteli usnadní kybernetické a hybridní útoky, kroky, které usnadní šíření ruské propagandy či absence závazků v programovém prohlášení ohledně dodržování závazků k postupnému navýšení výdajů na obranu do výše 5 procent HDP, což je ostatně i jeden z dalších nebo je to jedna z dalších priorit TOP 09. Vyslovím se tedy proti důvěře této vlády. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy jenom zareaguji na opakované dotazy tedy poslanců. Ano, od 14 do 15 hodin bude pauza, protože musí zasednout organizační výbor, a tímto upozorňuji i členy organizačního výboru, aby pokud možno ihned po vyhlášení pauzy, ve 14.05 začneme organizační výbor. Takže ano, bude pauza, hodinová pauza.

Teď tedy vystoupí pan poslanec Jan Bureš a připraví se pan poslanec Róbert Teleky.

 

Poslanec Jan Bureš: Já vám do toho, pane předsedo, nechci kecat, ale jestli dobře vidím, tak je tam jedna faktická. Nemá náhodou přednost přede mnou?

 

Předseda PSP Tomio Okamura: To jsme se dohodli, že ta je stažena, takže já jsem to akorát... Tak prosím.

 

Poslanec Jan Bureš: OK, dobře, tak děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, stojím tu dnes jako poslanec Občanské demokratické strany v okamžiku, který je pro každou vládu klíčový. Hlasování o důvěře vlády není formální razítko, je to verdikt. Dnes nerozhodujeme jen o personálním složení vlády, ale o tom, zda Česká republika zůstane moderní a kompetentní zemí, nebo se vydá cestou politického amatérismu, popírání reality a laciného populismu. Důvěra se neuděluje za sliby, důvěra se dává za výsledky, a já chci hned na úvod říct jasně: v oblasti životního prostředí a energetiky, tedy v tématech, kde se dnes láme ekonomická budoucnost naší země, tato vláda reálné výsledky neplánuje. Má jen hesla, výkřiky a nebezpečný hazard.

Vláda ve svém programovém prohlášení tvrdí, že chce konec ideologií. Realita je ale taková, že pouze vyměnila jednu ideologii za druhou. Ta vaše nová ideologie je postavena na popírání fyzikálních zákonů, na pohrdání daty a na systematickém rozkladu odborného zázemí státu. Symbolem tohoto přístupu je současný ministr životního prostředí, člověk, který veřejně zlehčuje vědecký konsenzus, tvrdí, že vliv člověka na klima je někde za desetinnou čárkou, a prohlašuje, že klimatická krize skončila.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, klima se neřídí tiskovou konferencí, klima se neptá na politický názor. ODS nikdy netvrdila, že klimatická politika má být náboženstvím, ale vždycky jsme respektovali, že fyzika a chemie se nedají přehlasovat usnesením vlády. Ministr životního prostředí nemá být influencer ani komentátor na sociálních sítích, má to být správce a manažer. Tento diletantismus má bohužel konkrétní a hmatatelné dopady. Váš plán, realizovaný koneckonců, zrušit sekci ochrany klimatu a další odborné útvary na ministerstvu, není žádnou úspornou reformou. Je to vědomá demontáž státu, protože stát bez odbornosti je stát bez kompasu, a pokud nemáte experty, nemůžete v Bruselu vyjednávat, můžete se jen hádat. A kdo nevyjednává, ten nakonec jen zaplatí účet. Ten účet ale nezaplatíte vy, paní a páni ministři, zaplatí ho naše obce, naše firmy a naše domácnosti.

Stejný chaos vidíme i v energetice. Slibujete všechno všem. Uhlí i jádro, nízké ceny i rozpočtovou odpovědnost, suverenitu i porušování pravidel. Jenže energetika není marketingový leták, energetika je fyzika a dlouhodobá investice. ODS vždy prosazovala jasnou a srozumitelnou strategii – jádro jako základ energetické bezpečnosti, realistický rozvoj obnovitelných zdrojů a sociálně únosný útlum uhlí. Vy naproti tomu slibujete, že budete proti Green Dealu, ale neříkáte, čím ho nahradíte. Odmítat plán bez náhrady není odvaha, je to chaos a výsledkem vaší politiky bude nejistota – nejistota pro teplárny, které nevědí, z čeho budou vyrábět teplo, nejistota pro průmysl, který neví, zda bude konkurenceschopný, a hlavně nejistota pro lidi, kteří se bojí o své účty. Tvrdíte, že budujete jádro, ale chybí vám sítě a harmonogramy. Takhle se stát neřídí, takhle se stát rozkládá.

Třetí oblastí, kde vaše vláda selhává, je ochrana naší krajiny. Váš záměr opustit princip bezzásahovosti v národních parcích a vytěžit z krajiny maximum není návratem k rozumu, je to návrat k motorové pile. ODS je konzervativní strana a konzervativec ví, že půda, voda a les nejsou nekonečné zdroje. Konzervativec chrání to, co má hodnotu, a také chce, aby to předal dalším generacím. To nejcennější se nevyužívá, to se chrání. Vy se tváříte jako ochránci venkova, ale ve skutečnosti jdete na ruku úzkým zájmovým skupinám, které chtějí z krajiny vytěžit okamžitý zisk bez ohledu na budoucnost, a kdo dnes ničí krajinu, okrádá vlastní děti. Ochrana životního prostředí se nedělá ideologickými poučkami z pražských kanceláří. Dělá se ve spolupráci se starosty, sedláky, ale i odborníky, a právě toto partnerství vaše vláda podkopává.

Dovolte mi poslední poznámku k vaší evropské politice. Neustálé vymezování se a křik není projevem síly, je to přiznání slabosti. Silná země vyjednává, tvoří koalice a ovlivňuje pravidla od stolu. Slabá země jen porušuje dohody a pak se diví, že ji nikdo neposlouchá. Izolace nikdy nikomu nezlevnila energie a ODS vždy hájila české zájmy v Evropě – a vy nás svou politikou tlačíte na okraj.

Vážené kolegyně a kolegové, ODS nabízí něco, co této vládě chybí: odbornost místo ideologie, řízení místo chaosu a odpovědnost místo výmluv. Nechceme zelený aktivismus, ale také odmítáme váš zelený nihilismus. Vláda, která rozbíjí odborné kapacity, pohrdá institucemi a nahrazuje řešení konfliktem, si důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží. Česká republika potřebuje kompetenci a klidnou sílu, ne hlasitá gesta a marketing. Z těchto důvodů vládě Andreje Babiše důvěru nevyslovím. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Róberta Telekyho a připraví se poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Róbert Teleky: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, budu mluvit o tom, čemu jsem se v minulém volební období nejvíce věnoval. Vládní prohlášení v oblasti energetiky slibuje spoustu opatření a změn a celá řada z nich je pozitivních. Bohužel, až příliš často se jedná o pouhá obecná prohlášení bez alespoň náznaku konkrétních opatření. A pokud ano, tak zcela opomíjí zmiňovat i negativa těchto opatření, a tou je otázka financí a tedy, kdo tato opatření zaplatí, respektive jaké to bude mít dopady.

V oblasti energetické legislativy v posledních letech existovala věcná spolupráce napříč politickým spektrem. Zákony jako lex OZE a lex plyn byly přijímány s cílem posílit bezpečnost dodávek, stabilitu soustavy a umožnit rozumný rozvoj moderních zdrojů. Tam, kde i nynější vláda bude přicházet s odborně podloženými návrhy, bude mít naši podporu. Totéž platí pro investice do přenosové a distribuční soustavy. Stejně tak platí, že obnovitelné zdroje mají své místo v energetickém mixu, ale tehdy, pokud jsou rozvíjeny rozumně, v souladu s možností sítě a za současných investic do akumulace a řízení soustavy. Ideologický přístup k OZE je stejně škodlivý jako jejich odmítání.

Kvituji také zřízení místa zmocněnce pro technické vzdělávání na MPO. V oblasti jaderné energetiky zatím existuje určitá kontinuita napříč vládami. Minulá vláda podepsala smlouvu na výstavbu nového bloku v Dukovanech, současná vláda deklaruje pokračování nejen v Dukovanech, ale také přípravu dalších bloků v Temelíně. Za důležité považuji i to, že vláda plánuje do případné soutěže na Temelín přizvat kromě korejského KHNP také americké a francouzské dodavatele Westinghouse a EDF a že současně zůstává jasné vyloučení ruského Rosatomu z bezpečnostních důvodů. To je realistický kompromis mezi energetickou bezpečností, geopolitikou a ekonomickými zájmy. Za klíčové považuji také podporu vývoje malých modulárních reaktorů. Pokud má Česká republika udržet know-how, průmyslovou kapacitu a technologickou suverenitu, musí být aktivní v přípravě legislativy, výzkumu i zapojení českého průmyslu.

Cena energie. Opakovaně zaznívají sliby o zlevňování energií prostřednictvím státních zásahů, například převzetí poplatků POZE státem. Buďme korektní vůči veřejnosti. Tímto krokem se energie reálně nezlevní, náklady se pouze přesunou z faktur do státního rozpočtu, a pokud to platí stát, platí to daňoví poplatníci. Navíc tento mechanismus u domácností zvýhodňuje ty, kteří spotřebovávají nejvíce, typicky bohatší domácnosti. To není sociálně spravedlivé ani rozpočtově odpovědné řešení. To není sociální politika, to je regresivní dotace. U energeticky náročného průmyslu může cílená podpora dávat smysl z hlediska konkurenceschopnosti, ale plošné kompenzace pro všechny jsou dlouhodobě neudržitelné.

Minulá vláda vytvořila prostor v Modernizačním fondu na podporu rozvoje a obnovy energetické infrastruktury, na kterou jsou kladeny obrovské nároky, a bude tedy v následujících letech vyžadovat masivní investice. Díky tomu na to může současná vláda navázat a dále objem prostředků v komponentě ELEGRID navyšovat. Nicméně není reálné slibovat snížení regulovaných plateb, jelikož efekt investičních dotací je na rozdíl od provozních dotací, jako je POZE, dlouhodobý. Jediná rychlá a reálná cesta ke snížení cen je snížení DPH, jak je tomu v řadě jiných zemí. Tento návrh ale v programovém prohlášení není.

ETS. Politicky se lze vymezovat proti systému emisních povolenek, ale tvrdit, že Česká republika prostě nebude ETS 2 implementovat, není realistická politika. Vymezování se vůči emisním povolenkám je sice pro voliče líbivé, ale zcela zde chybí plán, jak to chce vládní koalice udělat. Navíc je zřejmé, že k tomu bude třeba dojednat dohodu v Bruselu, a vzhledem k postojům a vyjádřením minimálně části vládní koalice směrem ke spolupráci a efektivnímu dialogu s Evropskou unií nelze očekávat, že by taková jednání mohla být úspěšná. Vládní prohlášení zde také zcela opomíjí, jaká rizika nedohoda s Bruselem znamená, ať již jde o sankce, nebo případné pozastavení dotace, se kterým vláda počítá například v Modernizačním fondu. Nelze také nezmínit, že plán na zavedení EU ETS 2 byl součástí evropského balíčku Fit for 55, který Andrej Babiš a jeho vláda na zasedání Evropské rady v prosinci 2019 podpořili. Pokud by k tomu nedošlo, možná jsme ani tuto problematiku nemuseli řešit, a stejně tak je to s takzvaným Green Dealem, jelikož zmiňovaný balíček Fit for 55, který podpořila vláda Andreje Babiše v prosinci 2019, jednoznačně vytyčil cíl dosažení klimatické neutrality v roce 2050 a byl základním kamenem takzvaného Green Dealu.

Odpovědná politika má spočívat ve vyjednávání úprav, kompenzaci a ochraně zranitelných skupin, ne ve vytváření iluze, že evropské závazky neexistují.

ČEZ. Myšlenka silnější státní kontroly nad strategickou firmou je pochopitelná, ale návrh, aby si ČEZ na sebe vzal dluh v řádu stovek miliard korun na výkup minoritních akcionářů, je ekonomicky vysoce rizikový. Výsledek může být přesně opačný, než je deklarovaný cíl. To je plán, který ekonomicky nevychází. Prodávat elektřinu pod tržní cenu bude muset někdo zaplatit, a kdo to bude? Stát formou dotace nebo půjčky, a tedy znovu daňový poplatník? Nebo ČEZ či jeho část? A jak pak získá potřebné finance na rozvoj distribuční sítě, výstavbu jádra a další aktivity? Ty nejenže jsou potřeba, ale předložené vládní prohlášení s nimi počítá. Je pak jen otázka, jak rychle peníze dojdou, respektive jak draze si pak bude stát nebo ČEZ muset půjčovat a kdy to pak někdo splatí. A také nelze opomenout, že každý rozumný výrobce prodává postupně svůj objem vyrobené energie dopředu na několik let, a to platí samozřejmě i pro ČEZ. Nelze také opomenout fakt, že výroba ČEZ nepokryje všechny potřeby České republiky, to znamená, stejně bude třeba přikupovat elektřinu i od jiných subjektů, a to již zcela jistě za tržní ceny.

A jak vlastně vláda plánuje dosažení ovládnutí výroby ČEZ? Pokud by své akcie skutečně vykupoval ČEZ, a ještě navíc by měl snížit své výnosy z prodeje vyrobené energie, tak to povede k jeho obrovskému zadlužení, a tedy i snížení jeho hodnoty. Případné stažení akcií ČEZ jako potenciální součást plánu vlády je i velmi negativní signál pro pražskou burzu a výrazně by snížil atraktivitu pro investory a jedním z cílů hospodářské politiky České republiky by mělo být naopak posílení kapitálového trhu a dosažení vyšší atraktivity pražské burzy a českých firem.

Kapacitní mechanismy a podpora pro flexibilní zdroje je při racionálním pohledu také správný krok. Pokud nechceme zásadně omezit energetickou bezpečnost, je nutné mít možnost podpořit výstavbu flexibilních zdrojů a po přechodnou dobu udržet provoz uhelných zdrojů. Třeba na tuto možnost nedojde, ale pokud nechceme hazardovat, je třeba tuto možnost mít.

Ale opět zde bude třeba dohoda v Bruselu a současná vláda se ke spolupráci a dialogu s Evropskou unií nestaví čelem. Navíc opět chybí informace o tom, že tato opatření s sebou nesou náklady, které nejsou a nebudou zanedbatelné.

Co skutečně může dlouhodobě zlevnit energii? Energie se dlouhodobě nezlevňují dotacemi, zlevňují se pouze snížením nákladů v systému. Investice do sítí a řízení soustavy, chytré připojování nových zdrojů, dlouhodobé kontrakty na dodávky elektřiny pro veřejný sektor, cílená sociální pomoc místo plošných kompenzací.

Jsme připraveni spolupracovat tam, kde vláda přichází s odborně podloženými a dlouhodobě udržitelnými návrhy v oblasti sítí, stability soustavy, rozumného rozvoje, OZE, jádra i bezpečnosti dodávek, ale nemůžeme podporovat návrhy, které pouze přesouvají náklady do státního rozpočtu, vytvářejí falešná očekávání a nejsou ekonomicky poctivé. Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych tedy požádal o vystoupení pana poslance Jiřího Pospíšila a připraví se pan poslanec Hayato Okamura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Dámy a pánové, dobrý den. Ve svém vystoupení jako řadový poslanec se chci věnovat konkrétní části vládního prohlášení, tématu, kterému se věnuji celý profesní život, tématu justice a práva. Obecné zhodnocení situace vlády udělali moji kolegové předřečníci, ale já si myslím, že je dobré, abychom opravdu pozornost věnovali nejen aktuálním politickým problémům, nejen těm klíčovým problémům, které jsou spojeny se současnou politickou situací a s vládou, ale abychom opravdu analyzovali podrobněji text vládního prohlášení.

Zkrátka a dobře, vládní prohlášení nemá být a není pouze nějaký papír, nějaké slohové cvičení, ale je to dokument, který přispívá obecně k transparentnosti každé vlády v demokratickém právním státu, protože by měl umožňovat následnou kontrolu toho, nakolik vláda tento itinerář konkrétních závazků a slibů realizuje, anebo nikoliv, a pokud ten itinerář je příliš obecný, samozřejmě je pak možnost následné kontroly opozicí, občany a novináři obtížnější. Pokud je konkrétnější, tak samozřejmě ta kontrola je efektivnější.

Jak jsem řekl, mě zajímá oblast práva a spravedlnosti. Těším se na práci v ústavně-právním výboru jako řadový člen a na tuto kapitolu svoji pozornost zaměřím.

Musím obecně říci, že jsem byl trochu zklamán, že tam jsou určité přísliby, náznaky, ale mnoho věcí v této kapitole je formulováno natolik obecně, že není zřejmé, jak to naplnění bude dosahováno, jakými prostředky, s jakými konkrétními cíli. Umožňuje to tak vytvářet široký prostor na to, aby, aniž by se cokoliv stalo, mohlo být následně to téma interpretováno, že bylo vládní prohlášení splněno, a to, jak už jsem řekl, není dobře.

Zkrátka a dobře, ono není na škodu – a jsme toho svědky třeba u našich sousedů v Německu, kde vládní prohlášení vzniká několik týdnů, na něm opravdu pracují odborné týmy, a kdy to je soubor, itinerář konkrétních opatření, která se mají uvést do praxe. Tady sice vláda prohlášení udělala velmi rychle, chválila se za to, jak je velmi rychlá, ale já osobně se domnívám, a za chvíli to uvedu právě na této kapitole Justice, že to zkrátka je na škodu, že kdyby se ta ustanovení obecného charakteru více propracovala, tak bychom mohli i zde vést třeba věcnou debatu o tom, jak zkrátka přispět k efektivní a funkční justici v této zemi.

Právo a spravedlnost – ta kapitola začíná obecnými ustanoveními, což je asi logické, že chceme, že vláda chce zvýšit důvěru občanů ve stát, teď cituji: „Zmodernizujeme justici, zvýšíme její profesionalitu a důvěryhodnost a obnovíme přesvědčení, že zákony platí pro všechny stejně.“ Tak já jsem velmi rád, že vláda spojuje termín svého působení na justici s termínem posilování důvěryhodnosti, to je samozřejmě velmi dobře. Občané by měli věřit v justiční orgány, měli by věřit ve spravedlnost ve své zemi, a budu doufat, že třeba prohlášení pana ministra zahraničních věcí na téma ústavní soudci je v tomto excesem, protože to není právě to posilování důvěryhodnosti, pokud představitel vlády řekne, že nevěří ústavním soudcům jenom proto, že je jmenuje pan prezident republiky. Plně respektuji, že každý v demokratickém právním státě má právo kritizovat rozsudky soudů, má právo vyjádřit na ně svůj názor, ale pokud zde nejsou žádné indicie, tak bychom nezávislost tak významných institucí, zvláště Ústavního soudu, neměli zpochybňovat. To potom tu důvěryhodnost justice jako takové neposílíme.

Jak jsem řekl, ta věta úvodníku začíná slovem „zmodernizujeme justici“. Přiznám se, že přesně nevím, kam tím vláda míří, co tedy chce dělat, kterým směrem půjde. Myslím si, že pro občany je důležité, jak justice funguje, zda rozhoduje rychle a zda rozhoduje kvalitně. To jsou ta dvě základní kritéria, která občan očekává od justice, kterou si zkrátka a dobře platí. O délce soudního řízení v samotném textu není napsáno nic a já si osobně myslím, že to je téma, které je permanentní, že se dařilo v posledních letech – ještě před patnácti lety jsme tady prosazovali změny, které omezovaly soudní ping-pong a tak dále – takže se daří zkracovat délku soudního řízení. Ale já bych se rád dozvěděl, jestli tedy v tuto chvíli je současná vláda spokojena s tím, jak jsou dlouhá soudní řízení v naší zemi, anebo zda chce připravovat opatření, která mají ke zkrácení délky soudního řízení vést. Já osobně si myslím, že je prostor pro to, novelou trestního řádu a případně občanského soudního řádu docílit omezení takzvaného soudního ping-pongu, aby jednotlivé soudní instance v rámci odvolacích prostředků si neposílaly kauzy a zkrátka v určitou chvíli konečně rozhodly. Jsme toho svědky v mnoha kauzách, zvláště v oblasti trestního práva, kdy ty kauzy dál trvají neúměrně dlouho, protože zkrátka a dobře soud radši alibisticky zruší a vrátí věc soudu první instance, než aby rozhodl s konečnou platností. Takže já prosím pana ministra, aby tohle téma neopomíjel – z mého pohledu důležité – protože délka soudního řízení je důležitým tématem pro ty, kteří justici platí, a spravedlnost, na kterou se čeká pět, deset a patnáct let, zkrátka už není úplně spravedlností. Takže to slovo „zmodernizujeme justici“ je skvělé, ale jako občan, který očekává od justice rychlé a kvalitní rozhodnutí, nejsem si jistý, jestli toto slovo to přesně vystihuje.

V úvodních pasážích jsou popsány věci, které se týkají trestního práva a zpřísnění některých ustanovení, týká se to například toho, znovu zavést trestný čin neplacení výživného. No, já chci upozornit na to, že předchozí Sněmovna – a zdůrazňuji, nebyl jsem jejím členem – skoro všemi hlasy, tedy hlasy hlavní vládní strany, přijala novelu trestního zákoníku, která vedla k vypuštění toho, že neplacení výživného je trestným činem. Nevím, jestli teďka takováto změna a otočka bude ku prospěchu, k stabilitě trestního práva. Čekal bych třeba nějakou analýzu, vyhodnocení, ale pokud je novela účinná od 1. ledna a už teď je tady příslib do té novely zasahovat a upravovat ji, tak to zkrátka nějaké stabilitě a předvídatelnosti trestního práva příliš neprospívá. A zdůrazňuji, patřím mezi ty – a v době, kdy jsem byl před patnácti lety ministr, tak jsem to podporoval – že neplacení výživného má být trestným činem, má být dotyčný postihován. Dokonce jsme tehdy prosadili odebírání řidičských průkazů v téhle oblasti. Takže já to podporuji, pouze je to zase otočka u novely, která začala být platná před několika dny, takže moc prosím, pojďme se o tom ještě pobavit. Určitě to bude na ústavněprávním bodu téma, nakolik tady ta jistá disbalance a disstabilita trestního práva potom přináší rychlé a předvídatelné soudní rozhodování.

Ta novela, která v létě byla přijata – já jsem ji v médiích kritizoval – byla nesena v duchu „potřebujeme vyklidit věznice“. Já jsem rád, že v textu vládního prohlášení tahle teze úplně není, protože cílem státu má být co nejnižší trestnost ve společnosti, co nejmenší počet trestných činů, a ne co nejvíce prázdné věznice. Zkrátka prázdné věznice nemají být cíl politické reprezentace státu. My máme bojovat proti trestnosti, to má být hlavním důvodem. Když budeme mít prázdné věznice a zmírníme sazby, lze pak čekat, že naopak nám trestná činnost narůstá.

Zajímavá je teze ve vládním prohlášení, která mluví o programech, které povedou k integraci vězňů do společnosti. Osobně schvaluji, to je strašně důležité, protože vysoká recidiva v českých věznicích – 60 procent, která vede k přeplněnosti věznic – je dána hlavně tím, že s vězni se málo pracuje a po jejich propuštění zkrátka oni pokračují dál v trestné činnosti. Takže pokud vláda uvolní peníze v téhle oblasti, pokud vláda se bude věnovat – promiňte – programům, které zapojí propuštěného vězně do společnosti, tak se to dlouhodobě společnosti vyplatí a vrátí se. Zcela nerozumím úplně tezi: “zvážíme snížení věku trestní odpovědnosti pachatelů trestné činnosti“. Tak to je evergreen, který se v českém parlamentu řeší roky a roky. Pan ministr je zkušený politik, určitě jako poslanec u těch debat také byl, kdy část politiků podporuje patnáct let, část čtrnáct, část třináct. Já nevím, nevím, jestli tahle debata přinese nějakou efektivitu, zkvalitnění trestní represe z hlediska mladých lidí, nevím, jestli to nebude trošku ztráta času. Ty debaty tady probíhaly a ostatně, když se přijímal trestní zákoník před mnoha lety, když jsem poprvé byl ministrem spravedlnosti a pan současný ministr myslím byl tedy poslancem, ta debata zde byla také vedena a zákoník byl přijat s určitou úpravou, která se potom měnila a ten věk se zase posouval, takže to za sebe považuju trošku za ztrátu času se k tomu vracet. Bylo by třeba spíš se obecně bavit, jak snižovat trestnou činnost mládeže, jaké programy zavést, aby opravdu nám tady nenarůstala skupina dětí a mladých lidí, kteří jsou bohužel schopni páchat ty nejbrutálnější trestné činy. To bohužel dnes a denně vidíme.

Vládní prohlášení dále hovoří o nastavení pravidel nutné obrany. Opět říkám, to je téma, které ale justice už svými judikáty vyřešila, takže jsem zvědav, s čím ministerstvo přijde, jakým směrem to chce posunout, ale připadá mi to, že to je téma, které dneska není aktuální. Téma nutné obrany bylo aktuální před několika lety, kdy zkrátka dostatečně nebylo respektováno právo občana chránit svůj domov, ale myslím si, že to dneska už tématem není, ale uvidím, protože tady je obecná teze – uvidím, s čím ministerstvo přijde. Určitě se do té debaty rád zapojím.

Přisypání peněz do Vězeňské služby a obecně administrativním pracovníkům soudů je určitě dobrá věc, to určitě jako opozice budeme – nebo TOP 09, za tu mohu hovořit – budeme podporovat. To je evergreen, problém mnoho let a bez zaplacených administrativních pracovníků zkrátka soudy rozhodují pomaleji, protože čekáme delší dobu na vyhotovení rozsudku a tak dále.

Co mě teda mrzí – a to tady chci zdůraznit, že považuju za určitý ústupek a rezignaci na téma, které jsem doufal, že vláda zvedne – je téma procesních předpisů. Vládní prohlášení hovoří o zmodernizování trestního řádu a občanského soudního řádu tak, aby odpovídaly potřebám 21. století a zajistily spravedlnost všem stranám. Co zajistí spravedlnost všem stranám, to tedy úplně nevím, pamatuji si na tezi dneska už bohužel nebožtíka ministra Čermáka – který byl ministrem asi před patnácti lety, byl to významný český advokát – a ten říkal: „U civilního soudu je vždycky jedna strana na konci nespokojena.“ Takže zajistit spravedlnost všem stranám – nevím, jestli to je možné zajistit všechno všem, ale dobře, říkám to s určitou nadsázkou.

V každém případě jsem doufal, že vláda bude ambiciózní a bude chtít dokončit reformu velkých kodexů, které jsou zde ještě z doby komunismu. Před patnácti lety jsme prosadili nový občanský zákoník, nový trestní zákoník, to znamená reformu hmotného práva, a procesní předpisy už se tehdy nestihlo prosadit. Uplynulo patnáct let a my tu stále máme občanský soudní řád a trestní řád ze šedesátých let, mnohokrát novelizovaný desítkami novel. Mrzí mě, že zde není ambice prosadit nový trestní řád, případně nový občanský soudní řád. Myslím si, že by to bylo lepší než opět nějakými novelami tady ty mnohokrát vyspravované, vylepšované procesní předpisy opravovat. Takže tady to já považuji za problém, který holt opět bude odložen, holt to asi nakonec skončí tak, že budeme mít porevoluční moderní hmotné právo, jak občanské, tak trestní, a holt procesní předpisy zůstanou z šedesátých let. Já to považuji, říkám tady, za škodu. Nechci tady zuřivě něco kritizovat, ale myslím si, že rezignace na to, na nové předpisy, je zkrátka škoda v v tuto chvilku. „Občanský zákoník (se) přibližuje potřebám digitální doby.“ No, opět je to taková obecná teze, a vidíte, cituji exaktně, neuchyluji se k nějakým politickým proklamacím, kde zkrátka není zřejmé, jakým směrem jdeme.

Nedávno jsme slavili deset let účinnosti občanského zákoníku. Odborná veřejnost se shodla na tom, že je dobře, že se před dvanácti lety přijal nový občanský zákoník, že ta situace v oblasti civilního práva se jednoznačně vylepšila a že zásahy do něj pokud možno mají být jenom, když se prokáže nutnost zásahu, a že ten zákon má být hlavně interpretován stabilní judikaturou, takže jsem zvědav, co bude znamenat přiblížení digitální době, jestli je to teda nějaká novela nebo interpretace. Uvidíme, ale opět říkám, je to obecná teze, s kterou je a není možné souhlasit, a je škoda, že vládní prohlášení tohle téma nepostihuje podrobněji.

„Zavedeme povinné průběžné vzdělávání soudců.“ To je téma, kdy já tady s panem ministrem budu souhlasit, jenom upozorňuji na to, že velmi bude specifické najít řešení, které u Ústavního soudu uspěje. Poukazuji na ministra Bureše, před dvaceti (nebo) kolika lety ministr spravedlnosti, který udělal reformu povinného vzdělávání soudců a státních zástupců a Ústavní soud ji tehdy zrušil. Je to možné, ale upozorňuji na to, že bylo dobře najít takové řešení, které zkrátka potom obstojí tak, aby ta práce nebyla zbytečná.

„Budeme vymáhat vzniklou škodu rozhodováním soudců při porušení jejich povinnosti.“ Tak ano, ale upozorňuji na to, že klíčové je realizovat změny v oblasti kárného řízení. Bez toho tady ten bod týkající se náhrady škody soudci, kteří poruší svoji povinnost, nebude možný.

Téma, které považuju za mimořádně výbušné, a kde tedy zvedám prst, protože není zřejmé, na co zde je naráženo, je věta, která zní: „Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory a veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná.“ Svoboda projevu je nedotknutelná, ale já tedy se omlouvám, milá vládo, nevím o tom, že by v České republice docházelo k zneužívání státní moci vůči občanům za jejich názory, to znamená, že byly porušovány zákony platné v této zemi a že by někdo byl nějakým způsobem nezákonně trestán za svoje názory. Nejsme putinovské Rusko. To slovo je velmi silné, pokud tím tady je myšlena debata o verbálních trestných činech v platném trestním zákoníku, tak tu debatu samozřejmě je možné vést.

Když se trestní zákoník přijímal za mého působení, byla vedena debata o tom, jakou podobu, v jaké šíři mají být v něm i verbální trestné činy, ale zkrátka a dobře, pokud policie, justice postupuje podle platného trestního zákoníku, tak se nám trestní zákoník – nebo někomu se nemusí líbit, ale není to zneužívání státní moci, postupuje se podle platného zákona, takže tady mně to připadá jako velmi silné slovo, výbušné slovo, a připadá mi to, že pro to nejsou důvody.

Pan ministr ve svém vystoupení zmínil další témata, která nejsou ve vládním prohlášení. Nevím tedy, jakou váhu je jim možné přisuzovat, ale já je zde zmíním a okomentuji. To je za prvé reforma soudů, omezení počtu okresních soudů. Určitě to je myšlenka správným směrem, která pokud povede k posílení specializace jednotlivých soudců na okresních soudech – je škoda ale, že tohle téma, které je tak fatální a klíčové, není v samotném vládní prohlášení. Možná že tedy je chybou nejprve napsat vládní prohlášení a pak hledat jednotlivé ministry. Kdyby ti ministři své myšlenky napsali do vládního prohlášení, bylo by to takto zřejmé a bylo by možné pak následně kontrolovat, co tedy v té své kapitole dělají.

Takže já teď nevím, jakou závaznost prohlášení pana ministra mají. Budu rád, když se o té reformě budeme bavit, protože určitě omezení okresních soudů, kde je jeden, dva, tři, do deseti soudců, má svou logiku, ale ve vládním prohlášení to zkrátka není.

Stejně jako ve vládním prohlášení chybí téma digitalizace. Pan ministr to zmínil ve svém vystoupení zde, téma eSpisu se řeší už dvacet let. Za dvacet let se bohužel tohle téma příliš daleko neposunulo. Před dvaceti lety jsme připravili první možnosti podávání elektronickou formou a eSpis se tedy začal obecně diskutovat. Dodneška není. To je dlouhodobé téma, za to určitě nemůže jeden předchozí ministr. Jak tady byl zmiňováno, nemám důvod to hájit, ale je to téma, kde na to rezignovali ministři v posledních patnácti letech. Když se to ministrovi podaří, určitě to bude průlomová a velmi důležitá věc.

Dámy a pánové, ve svém nekonfliktním věcném projevu jsem se snažil poukázat na to, že vládní prohlášení mohlo být připraveno podrobněji a lépe s odkazem i na priority jednotlivých ministrů. Bohužel tomu tak není, aspoň v kapitole, o které jsem já hovořil, takže to vládní prohlášení je spíše obecná deklarace než dokument, podle kterého bychom následně mohli my a veřejnost vládu kontrolovat.

V každém případě se těším na práci, jsem připraven pracovat jako řadový poslanec, mám z toho radost a doufám, že třeba u té justice povedeme opravdu věcnou debatu, protože justice má být nadstranická a změny, které se provádějí, mají přežít jedno volební období. Hezký den. (Potlesk poslanců z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. Na řadě – a k pultíku poprosím pana Hayata Okamuru, připraví se Václav Pláteník. Faktické poznámky nejsou žádné. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážené kolegyně, vážení kolegové, ctěná vládo. Děkuji zvláště panu ministrovi zahraničních věcí, že přišel, protože jako člen zahraničního výboru chci mluvit hlavně k této agendě.

Nechci opakovat to, co tady zaznívá opakovaně u řady kolegů napříč stranami. Chci vám všem připomenout s pokorou, že žijeme ve svobodě a v demokracii, což jsou skutečnosti historicky i v současnosti velmi, velmi vzácné a nesamozřejmé. I když není v tom textu vládním přímo zmínka o podpoře perzekvovaných nedemokratickými režimy, o podpoře lidí nespravedlivě utiskovaných kvůli své náboženské víře, upřímně věřím tomu, že tato agenda nebude opomenuta, že pan ministr zahraničních věcí Macinka spolu se svým týmem bude na tyto věci pamatovat.

Chci za všechny připomenout těch přibližně tisíc nespravedlivě uvězněných politických vězňů v současném Bělorusku. Máme čerstvý příklad, jak šikovně vedené vyjednávání – bylo to vyjednávání ze strany administrativy pana prezidenta Trumpa – může vést k velmi konkrétnímu výsledku. Bylo to propuštění takové středně velké skupiny politických vězňů před několika týdny včetně nositele Nobelovy ceny míru Alese Bjaljackého, Marie Kolesnikové, vůdčího představitele běloruské křesťanské demokracie Pavla Sevjarince, na něhož manželka a malý synáček čekali asi šest let, než ho z vězení propustili.

Samozřejmě, diplomacie má různé aspekty. Ekonomický – jistě se oprávněně řídí i zájmem především naší země a obyvatel naší země. Přesto věřím, že nová vláda, pan ministr zahraničních věcí, pan premiér a další její členky a členové nezapomenou na to, že třeba v Číně trpí celé velké komunity. Jsou to Tibeťané, jsou to Ujgurové, o kterých existují věrohodná svědectví, že konají pod dozorem otrockou práci v tamních továrnách, a i tyto výrobky z takovýchto továren se pak vyvážejí do zahraničí. Jsou to hongkongští demokraté. V Hongkongu byl nedávno přední představitel tamního mírumilovného nenásilného prodemokratického hnutí Jimmy Lai, v předchozím životě úspěšný mediální magnát, odsouzen ve svém vyšším věku de facto k doživotnímu vězení. Nezapomínejme na tyto lidi. Nestojí to prakticky žádné peníze, je to věc spíš naší vůle a vytrvalosti.

Chci připomenout, že stejně jako v minulém volebním období chceme ustavit v naší Sněmovně napříč všemi politickými stranami například skupinu přátelství svobodného Běloruska. Samozřejmě jsou to často spíše deklarace, ale i to slovní ujištění, i ta deklarace od nás, kteří máme to privilegium žít ve svobodě a v demokracii, má pro nespravedlivě uvězněné politické vězně, a hlavně jejich rodinné příslušníky, jejich manželky, děti, rodiče, velký symbolický význam.

Potom chci taky zdvořile poprosit především pana ministra zahraničních věcí Macinku, aby ve své službě dobře pamatoval na důstojné postavení a podporu našich diplomatů. V běžném veřejném mínění si možná mnozí představují, že diplomat je někdo, kdo bere nezaslouženě vysoký plat, a přitom vede život na vysoké noze na nějakých recepcích a podobně. Já jsem si dal v minulém volebním období jako člen zahraničního výboru tu práci, že jsem se osobně setkal s několika desítkami našich diplomatek a diplomatů, abych se jich na jejich životní a pracovní podmínky podrobně vyptal, a vyšlo najevo, že je to nesnadný život. Tady možná pan ministr Vojtěch o tom ví sám ze své zkušenosti víc.

Dám jeden jednoduchý příklad. Když někdo má jako diplomat rodinu a vycestuje třeba na ambasádu, na naše zastoupení s dětmi, tak ty děti chodí do nějaké zahraniční nebo mezinárodní školy tři nebo čtyři roky a potom je zase ten chlapec, to děvče vytrženo z toho kolektivu, vrací se do Česka nebo se zase s tatínkem nebo s maminkou stěhuje do nějaké úplně jiné země, na nějaký úplně jiný kontinent, a takhle se to několikrát opakuje, takže potom se třeba stává, že ten mladý člověk je vykořeněný, že vlastně nemá kamarády, kamarádky, jako mají naši mladí teenageři na celý život ze školy, kam měl možnost chodit třeba až do maturity.

Nakonec za třetí chci ještě zmínit něco, co je možná základní a zásadní. Samozřejmě, vládní program zmiňuje Evropskou unii. V širším a hlubším takovém historickém smyslu je to ten evropský mírový projekt. Připomeňme si jeho kořeny. Tento jedinečný projekt, skutečně jedinečný v celých lidských dějinách vznikl z konkrétní nesmírně bolestné zkušenosti druhé světové války. Otcové zakladatelé – za všechny bych jmenoval alespoň Roberta Schumana z Francie, který měl ovšem smíšenou francouzsko-německou identitu, Konrada Adenauera, poválečného západoněmeckého kancléře, a Alcide De Gasperiho, což byl Ital, který ale v mládí studoval německy ještě jako rakousko-uherský občan. To byli lidé, kteří na vlastní kůži spolu s miliony dalších zažili tu katastrofu v jejich generaci vlastně dvou světových válek, a to přispělo k tomu, že se lidé z těchto historicky spíše znepřátelených národů rozhodli, že budou spolupracovat, že si, i když to bylo osobně velmi těžké, odpustí křivdy, zločiny, úmrtí v rodinách, že budou usilovat o usmíření a o spolupráci, aby se taková velká válka v Evropě, zejména mezi Německem a Francií, už nikdy nevrátila. Takže když vyjadřujeme takovou tu rezervovanost vůči Evropské unii, aby nám nějak nepatřičně neubylo z našich národních práv, naší suverenity a podobně, je to určitě oprávněná politická diskuse. Můžeme o tom diskutovat, ale nikdy nezapomeňme na to, že by bylo tragédií, kdybychom nějakými nepromyšlenými dílčími kroky přispěli k tomu, že Evropská unie přestane existovat, že ten celý jedinečný mírový projekt nakonec padne. Na to by určitě náš desetimilionový národ doplatil. Takže mysleme nejenom na naši současnost, ale i na budoucnost, na to, v čem budou žít naše děti, naše vnoučata a další a další generace, hlídejme si tento evropský mírový projekt a mějme toto poněkud na paměti při všech těch takových často velmi technických vyjednáváních na evropské úrovni, že toto je ten cíl, toto je smysl všeho toho, co se často jakoby rozpadá v takových těch technicistních drobnostech.

Takže moc a moc děkuji za pozornost. Panu ministrovi zahraničních věcí přeju opravdu z celého srdce úspěch v jeho poslání, stejně tak panu premiérovi, a jako opoziční poslanec v naší parlamentní demokracii samozřejmě budu hlasovat proti důvěře vaší vládě, ale zároveň jsem připravený konstruktivně spolupracovat na všem, co bude sloužit našim občanům. Ještě jednou vám děkuji za pozornost. Děkuji. (Potlesk zprava. Poslanec Hayato Okamura podává ruku některým ministrům.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče, a poprosím k řečnickému pultíku Václava Pláteníka s tím, že jenom připomínám, že ve 14 hodin bude vyhlášena pauza do 15.00, a připomínám také členům organizačního výboru, že schůze organizačního výboru se bude konat 5 minut poté, to znamená ve 14.05, v obvyklé místnosti.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju mockrát. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, na někoho muselo vyjít to, že bude mluvit těsně před tou pauzou, tak se všem dopředu omlouvám, asi to nevměstnám do těch zbývajících čtyř minut a přijdu sem ještě jednou.

Ale chtěl bych využít této situace, že tady jsem, a začít možná trochu neobvykle. Já bych chtěl pogratulovat nové vládě. Je jisté, že nehledě na to, jak vážné věci tady dneska zaznívají, jak vážné věci zazněly v uplynulých týdnech, co bylo publikováno o programovém prohlášení, o členech vlády nebo o jejich zmocněncích, tato vláda díky početní většině nepochybně dneska nebo případně nejpozději v pátek, to záleží, kolikrát se ještě přihlásí Zdeněk Hřib, získá důvěru Poslanecké sněmovny.

Všichni jsme viděli při volbě předsedy Poslanecké sněmovny a několikrát včera při tom jeho opětovném potvrzení ve funkci, že početní většina, kterou aktuální koalice ve Sněmovně drží – pardon, zatím drží – je loajální, disciplinovaná nehledě na svědomí, vzájemně vázaná paktem o nevydání se trestní odpovědnosti, koupena křesly a posty. Loajalita v rámci této nové koalice je zjevně tak vysoká, že by se dalo říct, že se řídíte heslem, že pořádek musí být, vy to znáte z němčiny – Ordnung muss sein, jak se brzo začne říkat asi na Ministerstvu životního prostředí.

Sám se přiznám, že jsem poslední měsíc možná trochu byl zmatený, jestli nové vládě nekřivdím, protože přicházely nejrůznější zprávy o tom, že ta vláda vlastně vypadá velmi proevropsky, jako by přicházela další proevropská, proatlantická vláda. Jenom si to shrňme, než mě pan předsedající přeruší. Stíhačky F-35 budeme kupovat. Muniční iniciativa bude pokračovat, přestože trošičku švejkujeme, abychom našim partnerům dali dostatečně najevo, že tedy skutečně jsme Češi – rádi se zapojíme, ale nedáme do toho ani korunu. Referendum o EU a NATO – věc, před kterou jsme vážně varovali, aby k ní nemohlo dojít, vlastně existenciální otázka SPD, která na tom vznikla, měli tady před pár lety plakáty, že odejdou z EU po anglicku – žádné referendum o EU a NATO nebude, sami jste to napsali do programového prohlášení. Já bych tady chtěl sklonit určitou poklonu panu premiérovi Babišovi, jak dobře s SPD zametá, že vlastně výměnou za pozici předsedy Sněmovny se ta základní věc takhle odstraní z toho programového prohlášení, tam ta pojistka – žádné referendum o EU a NATO nebude. Vynikající. Nebude podpora Ukrajiny – nakonec se ukáže, že to nebude tak strašně vážné, dokonce hned druhá zahraniční cesta pana vicepremiéra vedla do Kyjeva. A samozřejmě i když třeba SPD, někteří členové jejich klubu, nebyli schopni jasně označit Rusko jako agresora nebo říct, kdo nese vinu za výbuch ve Vrběticích, vy jste, pane premiére, to jasně řekl: Rusko je agresor. Já vám za to děkuju.

Skoro to vypadá, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího, že koaliční partnery necháte maximálně lézt po štaflích, ale jinak nebudou mít na nic vliv. To znělo docela dobře. Dokonce jste určil, že na ministra obrany nominují tříhvězdičkového generála, vědce, přesvědčeného atlantistu, řečníka na Aspen konferencích, který jednoznačně označuje Rusko za agresora a slibuje, že navštíví Ukrajinu. Říkal jsem si: sem přichází druhý Fiala, to opravdu bude dobrá vláda snad, snad si i zaslouží nějakou podporu. Realita se ale ukázala mnohem horší – k tomu se patrně dostanu až v tom pokračování, bohužel – ale celá řada rozdílných signálů, které poslední měsíc vaše vláda vysílá, nevzbuzuje důvěru asi vůbec nikoho, v zahraničí ani doma. Všichni jsme viděli to nedůstojné video, kde byl pan ministr Zůna smýkán jako malý kluk, kde ho donutili vzít zpátky svá slova, skoro se za ně omluvit, udělat ze sebe nesvéprávnou figurku, kterou zjevně zůstane až do konce volebního období. (Odmlčí se a otáčí k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Teď vás, pane poslanče, přeruším, protože je 14.00, opravdu to vyšlo na vás, takže přerušuji v této chvíli 5. schůzi do 15. hodiny. Vás tedy neodmažu jako řečníka, předpokládám, že budete pokračovat, takže budete i dál svítit, aby bylo jasné, že jste na řadě.

A znovu připomínám, že organizační výbor zahájí svoji schůzi za 5 minut.

My se tady tedy sejdeme v 15.00. Přeji vám dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno v 14.00 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 15.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády – bylo by tedy dobré, kdyby těch členů vlády tady bylo více – zahajuji odpolední jednání Poslanecké sněmovny. Nyní budeme pokračovat v projednávání bodu Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. Projednávání tohoto bodu jsme přerušili před polední přestávkou a nyní budeme pokračovat v přerušené rozpravě.

Ve vystoupení byl přerušen poslanec Václav Pláteník. Ptám se, jestli bude pokračovat? Bude pokračovat. (Poslanec Pláteník přistupuje k řečnickému pultíku.) Pane poslanče, počkáte, až se doplní vláda? Dobře.

Prosím členy vlády, jestli by byli ochotni a zavolali své kolegy, ať můžeme zahájit vystoupení pana poslance Pláteníka. Děkuji. (Odmlka.) Speciální přestávku vyhlašovat nebudu, neboť jedna velká nám skončila teď, tak ještě jednou prosím, jestli by byli ministři a ministryně ochotní se spojit se svými kolegy, aby se nám tady zvýšil počet členů vlády. Děkuji. (Odmlka.)

S procedurálním návrhem se přihlásila předsedkyně klubu Pirátů, paní Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já bych ráda, vážený pane předsedající, nám všem ušetřila tu chvilku jisté trapnosti, neboť prostě pauza teď byla hodinu. Pojďme si skutečně dát těch 5 minut pauzu. To je můj procedurální návrh, ať se může vláda důstojně dostavit. Myslím, že by to bylo nejlepší. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Máme tady ještě jeden procedurální návrh.

 

Poslanec Robert Králíček: Já myslím, že ten návrh je nehlasovatelný, protože vláda tu je. Co znamená slovo vláda? Máte konkrétního ministra nebo něco? Nezlobte se na mě, ano, hodina pauzy byla, ale když se 200 nebo 300 lidí vyhrne do jídelen a všude možně, tak je to pár minut. Já si myslím, že je to prostě klasická pirátská obstrukce. (Potlesk zleva.) Za mě ten procedurální návrh je nehlasovatelný, tak jestli má paní předsedkyně nějaký konkrétní, ať ho tedy řekne, ale vláda tu je, takže nemůžeme hlasovat o tom, že by tu vláda nebyla.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Během tady téhle diskuse, kterou můžeme brát jako procedurální návrhy, si myslím, že se nám tady za chvilku všichni vrátí a budeme moct pokračovat. Ale ještě jednou máte slovo, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já tedy poprosím, abychom posečkali a navrhuji tedy pauzu do doby, než se vrátí pan premiér do sálu, neboť to je Andrej Babiš, kdo žádá pro svou vládu o důvěru. On už tady nebyl více než hodinu dvacet předtím. Viděli jsme tu pauzu předtím, kterou si vzal, teď měl další hodinu. Já se domnívám, že toto opravdu není důstojné. Je to tato vláda, vláda Andreje Babiše, která žádá o důvěru, a když říkáme, že všechno jenom zhorší, tak to vidíme i na této kultuře, pohrdání Sněmovnou, která má tu důvěru dávat. (Projevy nesouhlasu v levé části sálu.) Má tady premiér být. A již přišel. Já jsem velmi ráda, že dorazil, a tím se to vyřešilo. Příště, prosím, je lepší být dochvilný.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dámy a pánové, ještě tady mám žádost o slovo ze strany místopředsedy Poslanecké sněmovny, pana Patrika Nachera.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: No, já bych jenom chtěl poprosit kolegy z opozice... Já jsem včera o tom mluvil ve svém projevu, myslel jsem, že jste to slyšeli. Když jsem byl první na řadě z nepřednostních poslanců při vyslovování důvěry vládě Petra Fialy v lednu 2022, tak tady seděli tři ministři z osmnácti. Patnáct jich tady nebylo. Byl jsem první na řadě. Kolega Pláteník je asi desátý nebo osmý – teď mě nechytejte za slovo – a než přišel teďka pan premiér, tak tady sedělo devět ministrů, třikrát víc, než když jste byli ve vládě vy. Přitom my jsme vás tímhle tím způsobem, těmi pauzami, takhle nemistrovali. Já se omlouvám, jo? Je rozdíl z osmnácti tři, já na to upozorním na mikrofon a teďka tady hrát tyhlety hry na nějaké pauzy v momentě, kdy tady chybí jenom premiér, přišli dva ministři a zbytek tady normálně poctivě sedí. Opravdu doporučuju všem, podívejte se na stenozáznam z ledna 2022, kolik vás tady sedělo, a vy jste ani nepípli. Teďka tady skutečně poctivě ti ministři sedí, občas odejdou. Já potvrzuju, že mě jako místopředsedovi hlásí dokonce, když jdou a kam jdou, občas si je vytáhnete i vy jako poslanci z opozice, když s nimi řešíte nějaké svoje záležitosti, tak vás jenom poprosím, skutečně ať to jednání je důstojné. Prokazatelně měřitelně tady těch ministrů je více než za minulé vlády při tom samém jednání. Děkuju. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Na přednostní právo místopředsedy Poslanecké sněmovny Patrika Nachera zareagovala faktickou poznámkou paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně, pane předsedající. Celé to téma je o přítomnosti pana premiéra. On žádá o důvěru své vládě, a proto jsem připomněla, že v situaci, kdy už víme, že předtím byla ta významná pauza skoro hodinu a půl, a teď další pauza hodinu, že prostě vzhledem k té vážnosti situace právě přítomnost pana Andreje Babiše, který žádá o důvěru pro svou vládu, je za nás podmínkou toho důstojného projednávání. Děkuji. To jen, aby bylo jasno.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: S faktickou poznámkou a s přednostním právem, tady v tom případě s přednostním právem se hlásí pan ministr Šťastný. Prosím.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Děkuji. Dámy a pánové, já bych chtěl jenom reagovat. Pan premiér tady je, prostřednictvím předsedajícího, paní poslankyně Richterová tady nemá také svého předsedu a je vás tam půlka, takže... Ono tedy to nevadí, já si myslím, že my jsme rádi, že tady není, ale v tomto případě... (Potlesk zleva.) V tomto případě padni, komu padni. Omlouvám se. Díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Objevily se nám tady další dvě faktické poznámky. První faktickou poznámku pan ministr Oto Klempíř. (Reakce z pléna.) Aha, tak odmazávám. Pak tady mám další faktickou poznámku, paní předsedkyni Olgu Richterovou.

 

Poslankyně Olga Richterová: Já velice ráda zareaguji na pana ministra Borise Šťastného s jeho dotazem. Ono to je totiž tak, že my tady velice rádi se budeme zodpovídat třeba za čtyři roky. Jsme připraveni nést tu naději, že za čtyři roky zde bude vláda bez Andreje Babiše a Piráti jsou připraveni v ní hrát klíčovou roli. (Smích z řad koalice.) Ovšem dnes se zodpovídá Andrej Babiš, a proto je ta moje žádost, aby zde byl přítomen. Děkuju za to pochopení.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Přibyla nám tady další faktická poznámka, pan poslanec Robert Králíček.

 

Poslanec Robert Králíček: Já bych měl na paní předsedkyni jeden skromný dotaz: Komu se má zodpovídat? Vždyť vás je tady pět a půl, vás to ani nezajímá. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: V tuto chvíli tady nemáme žádné... Tak nám přibyla faktická poznámka, paní poslankyně Jana Pastuchová.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Musím zareagovat na paní kolegyni Richterovou, vaším prostřednictvím. Já budu moc ráda, když si přečtete programové prohlášení vlády a tu podporu nám dáte, protože víte, že tam v programu máme posílení duševních center. Já si myslím, že po včerejšku, kdy jste tu chodili pozadu, a po dnešku bude těch duševních center potřeba ještě víc. (Pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Janě Pastuchové a s faktickou poznámkou předsedkyně klubu Pirátů, paní Olga Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Samozřejmě, péče o duševní zdraví je priorita. My budeme všichni rádi, když si i jako celá země uchováme dobré i duševní zdraví po těch třech a půl letech vaší vlády, která všechno jenom zhorší, ale právě proto dáváme tu naději, že pak může být zase změna. Právě na to jsme upozorňovali symbolicky tou chůzí včera, že bohužel ze všech ukazatelů se zdá, že vláda Andreje Babiše potáhne naši zemi nazpět do bažiny korupčních kauz, klientelismu, kamarádšoftů. Já jsem na těch kauzách dnes ráno upozorňovala, že není zřejmé, zda tuto vládu bude řídit právě ten zájem soukromý, protože prostě jich je obrovská řada. To je ten důvod, proč samozřejmě by bylo moc pro vás snadné tady nebýt a tyto věci neposlouchat, ale právě to je i ten důvod, proč žádám pana premiéra v souladu s tím, jak jsou napsané jak jednací řád, tak usnesení této Sněmovny, aby zde zkrátka při žádosti o důvěru byl.

Vážená paní poslankyně, vy i já obě dvě víme, že tak to je (Předsedající: Cestou předsedajícího.) – ano, prostřednictvím – že ta pravidla jsou zřejmá, že pan premiér zde má být.

Ještě jednou bych opravdu požádala, ať už jdeme k té věci. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. V tuhle chvíli tady nemám žádnou další faktickou poznámku, a tím pádem můžeme pokračovat v přerušené rozpravě. Ve vystoupení byl přerušen poslanec Václav Pláteník, kterého prosím, aby se ujal slova.

 

Poslanec Václav Pláteník: Dobré odpoledne. Děkuju mockrát, pane předsedající, za slovo. Já se musím přiznat, že když jste mi na začátku říkal, že mě prosíte, abych počkal, než bude vláda kompletní, že budu čekat, než bude jmenován ministr životního prostředí, takže v tomto poměru jsem na řadě vlastně relativně brzo.

Já jsem měl před pauzou asi jenom čtyři minutky a dovolil jsem si tady zmínit jenom pár věcí. Upřímně pogratulovat nastupující vládě za to, že dnes nebo nejpozději v pátek získá důvěru Poslanecké sněmovny. Je to proto, že početní většina, kterou drží, nehledě na to, jak vážné informace nebo zjištění byla publikována v posledních týdnech, co bylo řečeno o členech vaší vlády nebo jejich zmocněncích, o programovém prohlášení, vaše početní většina ve Sněmovně je zatím pevná a loajální.

Taky jsem se tady přiznal, že jsem chvilinku měl pocit, že jsem vaší vládě křivdil, protože jsem měl opravdu veliký strach, co všechno nastane s nástupem koalice složené z těchto stran, ale jak jsem tady zopakoval, chvilku jsem měl pocit, že přichází další proevropská, proatlantická vláda. Stíhačky F-35 se budou kupovat, muniční iniciativa bude pokračovat, referendum o vystoupení z EU – existenční návrh, se kterým vzniklo vlastně SPD – nebude. To zjevně Andrej Babiš SPD zakázal. Stejně tak nebude referendum o NATO. Vynikající! Podpora Ukrajiny, která měla skončit, naštěstí končit nebude, dokonce pan vicepremiér jako svoji druhou zahraniční cestu zvolil Kyjev. Když někteří členové SPD nebyli schopni říct, kdo stojí za výbuchem ve Vrběticích, nebo někteří členové poslaneckého klubu SPD nebyli ani schopni říct, že by chtěli aspoň ukončit válku na Ukrajině, byl to právě premiér Babiš, kdo řekl, že Rusko je agresor, že Rusko stálo za Vrběticemi. Skoro to právě vypadalo, že své koaliční partnery nechá pan premiér lézt po štaflích, ale jinak je nenechá dělat vůbec nic.

Taky jsem tady zmínil, jaký majstrštyk se podařil panu premiérovi v obsazování jednotlivých pozic vlády. Konkrétně se vrátím k pozici ministra obrany. Uvědomme si, že v klubu, kde sedí pan poslanec Foldyna nebo pan poslanec Rajchl, bude za ministra obrany vykonávat tuto funkci tříhvězdičkový generál, vědec, přesvědčený atlantista, řečník na konferencích Aspen Institutu, který jednoznačně označuje Rusko za agresora, slíbil, že navštíví Ukrajinu, a tak dále. Říkal jsem si, opravdická paráda, jak to ten pan Babiš dokázal. Ale ukázalo se po měsíci, že ta realita je mnohem méně pozitivní. Všichni jsme viděli to nedůstojné video, kde pana ministra Zůnu zaklekli, jako malého kluka ho nutili vzít zpátky svoje slova, skoro se za ně omlouvat a udělat ze sebe nesvéprávnou figurku, kterou zjevně zůstane až do konce volebního období. Jak je to možné, že takto zkušený člověk zralého věku se nechá takto vláčet nedůstojně poslanci z SPD? Já si myslím, že pro to je jediné vysvětlení.

Já vás tady vyzývám, pane ministře Zůno, jestli jsou na vás v SPD zlí, dejte nám znamení. Některé věci určitě nemáte zapotřebí.

Pane premiére, zjevně jste totiž nemluvil pravdu. Vy jste na konci října na video řekl – a teď budu citovat z Deníku N z 31. 10. loňského roku – řekl, že „espéďáci jsou neškodní a budou poslouchat na slovo“. Pane premiére, neměl jste pravdu. Neposlouchají a dělají si, co chtějí. Jestli jste takhle řídil Agrofert – pardon, jestli takhle řídíte Agrofert – v takovém nepořádku, kdy vás neposlouchají, vlastně nevíte, čím vás bude vydírat SPD z jedné strany nebo jaký průšvih udělá Filip Turek z druhé strany, člověk se potom nediví, že ustavičně potřebujete takových dotací.

To je ten důvod, proč vláda nemůže dostat důvěru, protože není úplně zjevné, nemůžeme se spolehnout na to, jak by zareagovala v těžkých zkouškách, kterým může být vystavena. Andrej Babiš umí vládnout v hezkém počasí, v ekonomické konjunktuře, v době míru, ale ani jedno nemusí být navždy, čehož jsme už dlouho svědky. Nemůžeme se spolehnout na to, že tahle vláda obstojí v náročných zkouškách, proto pro ni nemůžu hlasovat.

I tak mám ale na vládu několik proseb nebo apelů.

Ten první míří na pana vicepremiéra Macinku. Chtěl bych vás poprosit a vyzvat, abyste ve výkonu své funkce a své služby myslel taky na ty slabší lidi, které můžeme v zahraniční politice chránit nebo jim pomáhat. Vy jste tady včera řekl, že přestaneme rozdávat hodnoty, začneme rozdávat služební pasy. Nezbývá, než to respektovat. Ale na Ministerstvu zahraniční věcí dlouhodobě leží, dlouhodobě běží nenápadná agenda ochrany pronásledovaných pro víru, například perzekvovaných křesťanů. Česká republika má hrdou historii v tom, že se zapojuje do těchto programů a byla by škoda je zničit. My víme, pane ministře Macinko, že vy jste dobrý křesťan, když se to hodí, že chodíte do kostela s Jindřichem Rajchlem, že držíte minutu ticha za kardinála v živém přenosu na Českém rozhlase, tak věřím, že na přímluvu Pražského Jezulátka, kterého pevně třímá asi Andrej Babiš právě v kapse, a pod ochranou všech andělů, které paní doktorka Schillerová nastěhovala do ministerské kanceláře na financích, se vám to podaří a tahle agenda v České republice zůstane zachována.

Druhou prosbou nebo apelem je – přímo na pana premiéra – aby ohlídal své koaliční partnery v jedné vyhlášené válce nebo vyhlášeném boji, a to v boji proti nevládnímu sektoru, takzvaným politickým neziskovkám, které řada z vás různě démonizuje nebo popisuje, ale přesvědčivě nikdo neřekl, o co vlastně jde. Přes 140 neziskových nevládních organizací vydalo prohlášení, ve kterém varuje před vaším programovým prohlášením právě proto, že se obává toho, že nerovný přístup, zbytečné bariéry nebo nějaké omezování bude v neprospěch těch lidí, kterým má sloužit. Pane premiére, u vás se řadě lidí, řadě těchto nevládních organizací, často dostávalo přijetí nebo zastání, a tak věřím, že tomu bude i tentokrát.

Jedním z mých cílů v politice je podpora a zlepšení podmínek neformálně pečujících. Jsem rád, že stejný cíl má i pan ministr Aleš Juchelka, ale podívejte se, s kým se pan ministr schází – a to říkám hlavně poslancům SPD a Motoristům. To máte Asistence, Aliance pro individualizovanou podporu, Společnost pro ranou péči, Pallium a mnohé další. To je jedna neziskovka za druhou, všechny s velmi ambiciózním politickým programem, se snahou měnit zákony a ovlivňovat politiky, naštěstí často velmi úspěšně, a to pro dobro těch, kterým mají sloužit. Byla by škoda, kdyby takové organizace byly omezovány v rámci nějakého příkrého ideologického boje. Pevně doufám, pane premiére, že v tomto se neziskového nevládního sektoru zastanete a vaši koaliční partneři vás už tentokrát budou skutečně poslouchat na slovo, alespoň tak jako pan poslanec Nacher, kterému jste zakázal chodit do hospody s Filipem Turkem, což schvaluju, má si najít lepší kamarády. (Smích a potlesk poslanců opozice.)

Na závěr, přestože nebudu mezi těmi, kdo vaší vládě vyjádří podporu, mi dovolte, abych všem popřál pevné zdraví a mnoho úspěchů v tom dobrém, co pro Českou republiku chystáte, protože všichni jsme v první řadě občané, rodiče, až poté politici. Tak hodně zdaru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Pláteníkovi.

Mám tady informaci o tom, že pan poslanec Hrnčíř bude používat při hlasování náhradní kartu číslo 5.

A zároveň tu mám omluvu předsedy Pirátů pana Zdeňka Hřiba od 15 do 18 hodin z pracovních důvodů.

Nyní bych požádal o slovo paní poslankyni Zdeňku Blišťanovou.

 

Poslankyně Zdeňka Blišťanová: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi vystoupit v této rozpravě, především s reakcí na oprávněné obavy občanů Okresního soudu v Jeseníku, kteří se na mě v posledních dnech obracejí s otázkou, zda se jejich okresní soud nebude nebo bude rušit. Tuto úvahu pronesl v minulém týdnu pan ministr spravedlnosti. Dnes zde proto nestojím jen jako poslankyně, ale také jako zástupkyně regionu Jesenicko, jehož lidé i vám – naší nové vládě – dali ve volbách hlas s důvěrou, že sliby budou naplněny i v praxi. Právě obyvatelé regionu, jako je Jesenicko, tedy regionů hospodářsky a sociálně ohrožených, dnes označovaných jako regiony příležitostí, velmi silně vnímají, zda se jejich životní podmínky zlepšují, nebo naopak zhoršují. Takových regionů je v České republice více než sedmdesát, a právě zejména za tyto regiony jsem se rozhodla pracovat i v Poslanecké sněmovně.

Debata o budoucnosti soudní mapy České republiky musí zůstat odborná, věcná a vedená v zájmu občanů. Nejde o politický souboj, jde o fungování státu a o důvěru lidí v jeho instituce. Jesenicko je periferní horská a dopravně složitá oblast. Pro mnohé naše obyvatele není cestování do vzdálenějších měst jednoduché, zejména pro seniory, rodiny s dětmi, osoby se zdravotním omezením nebo lidi bez vlastního automobilu. V zimních měsících jsou navíc dopravní podmínky často nepředvídatelné. Fyzická dostupnost soudu proto není abstraktní pojem, ale základní podmínka skutečného přístupu ke spravedlnosti.

Efektivita soudní soustavy se neměří počtem zrušených budov na mapě. Skutečná modernizace justice spočívá v lepším řízení agend, digitalizaci, posílení administrativní podpory a zjednodušování procesů. Rušení malých okresních soudů tyto problémy neřeší. Naopak přesouvá náklady, časovou zátěž i stres na občany, kteří se v klíčových životních situacích dostávají k právní ochraně hůře než dosud.

Argument specializace soudců je důležitý, ale není jedinou hodnotou, kterou bychom měli chránit. Stejně důležitá je místní znalost prostředí, kontinuita rozhodování a důvěra veřejnosti v justici. Okresní soud v Jeseníku není neefektivní pracoviště, je to stabilní regionální instituce, která v oblasti s omezenými alternativami zajišťuje právní jistotu. Zároveň nesmíme opomíjet ani širší dopady do regionu. Okresní soud není jen místem výkonu spravedlnosti, ale také významným zaměstnavatelem a součástí veřejné infrastruktury. Jeho případné zrušení by znamenalo nejen zhoršení dostupnosti služeb, ale i ztrátu kvalifikovaných pracovních míst v regionu, který se dlouhodobě potýká s odlivem lidí a omezenými pracovními příležitostmi.

Jesenicko se nebrání změnám – brání se nesystémovým krokům, které oslabují stát tam, kde by měl být naopak silnější. Pokud by se měl rušit soud v Jeseníku a dalších podobně postižených regionech, nebude to jen technická změna v systému, bude to další krok, který rozevírá nůžky mezi centry a periferiemi, mezi těmi, kteří mají ke státu blízko, a těmi, kteří, kterým se stát znovu vzdaluje.

Tedy jeden z prvních signálů, které vláda do regionu silně zasaženého povodněmi v roce 2024 vysílá, není plnění prvních slibů, ale že zřejmě zruší okresní soud, a to není cesta, po které by se Česká republika měla vydat. Rozhodla jsem se, že budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě i mimo jiné na základě tohoto příkladu. Zároveň jsem ale připravena jako konstruktivní opozice spolupracovat na tématech, která se týkají nejen rozvoje regionu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Zdeňce Blišťanové.

Omluvu pana Hřiba jsem už načetl, tak se objevila znovu...

A já poprosím o slovo paní poslankyni Věru Kovářovou.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Ano, dobrý den. Dobrý den, vážený pane premiére, dobrý den, vážená vládo, milí kolegové, milé kolegyně. Pan premiér mě nyní pochválil za to, že jsem jako první pozdravila tuto vládu. No, potěšen byl sice, ale nyní, co mu sdělím, to mu potěšení asi nezpůsobí. Moji důvěru vláda Andreje Babiše nezíská. To je překvapení – ano. (Smích poslanců hnutí ANO.)

Samozřejmě důvodem je to, že jsem součástí opozice. Zároveň ale říkám, že to není pádný důvod, proto mi dovolte, abych tedy několik důvodů mého rozhodnutí vám sdělila.

Tím prvním důvodem je, že nevěřím v naplnění slibů, které tato vláda naší zemi dává. Což o to, programové prohlášení vlády je slibů a vizí plné, což je legitimní. Samozřejmě, nechci je tady vypočítávat, jenom připomínám, že si pamatuji na sliby, které vláda Andreje Babiše předkládala před osmi lety, a tím možná pana premiéra opět nepotěším. Například jsme už měli mít na účtech 5 bilionů korun z těžby lithia v Krušných horách nebo dávno před nástupem vlády Petra Fialy jsme měli mít skvělou důchodovou reformu. Bohužel, tyto minulé sliby byly pouhé sliby a málo z nich se zrealizovalo. Důvodně se tedy obávám, že tomu tak bude i tentokrát.

Kladu si proto otázku, kolik z toho je – a promiňte mi ten výraz – politický marketing, protože chybí jasná odpověď, jak se ty současné sliby mají naplnit. Možná mi odvětíte, že na to máte čtyři roky, a s tím musím souhlasit.

Tím druhým důvodem, proč tato vláda mou důvěru nezíská, je neskrývaná touha zbořit některé věci, které v České republice začaly dobře fungovat. Namátkou jde o těžce prosazenou důchodovou reformu, o systém fungování veřejnoprávních médií nebo o úplnou negaci současného konceptu péče o přírodu, ochranu zdraví a klima. Ano, vaše koalice svými sliby bořit vyhrála volby, oznámila to dopředu. Chápu tedy, že se něco takového nyní snažíte prosadit, a to je samozřejmě legitimní, ale to nejde bez ekonomické stability a pokračování v konsolidaci veřejných financí. Jen chci připomenout, že správnost reformy důchodového systému jednoznačně podpořili odborníci, tak proč ten krok zpátky? Možná vám stabilita důchodového systému vydrží čtyři roky, ale dopad v řádu desítek a stovek miliard korun přijde v době, která sahá za období vaší vlády.

Třetím a posledním důvodem, proč nepodpořím tuto vládu, je její nezodpovědnost ve vztahu k dlouhodobé budoucnosti naší země a obyvatel. Mluvím především o velkém dluhu, který se rýsuje na pozadí slibů. Jde o desítky nebo i stovky miliard korun. Programové prohlášení vlády přitom počítá i s kroky, které zároveň sníží příjmy státu o desítky miliard. Dopady vyčíslili různí ekonomové různě: někdo na více než 70 miliard ročně, jako třeba hlavní ekonom ČSOB Jan Bureš, jiní mluví o 120 miliardách ročně. Naši experti to spočítali například na 110 miliard. Zdráhám se tedy uvěřit plánům o cestě ke snižování deficitu veřejných financí a k vyrovnaným rozpočtům. Vize této vlády je zjevně utrácet a doufat, že to ekonomický růst dokáže přehlušit. A co když vyšší ekonomický růst, než jaký máme nyní, nebude? Žijeme přece v době málo stabilní v oblasti globální politiky. Co když se vládě nepodaří akcelerovat ekonomiku ze současných téměř 3 procent růstu HDP na vyšší hladinu, a tím eliminovat rostoucí dluh?

Pro mě je důležitá zodpovědnost. Zodpovědnost znamená myslet za horizont jednoho volebního období, zodpovědnost znamená neohrozit úroveň a rozsah veřejných služeb, které jsou důležité pro každého občana.

Dámy a pánové, i já si přeji, aby Česká republika byla tím nejlepším místem na zemi, ale nejen na čtyři roky, ale i... (Premiér mimo mikrofon k tomu poznamenává, že i na planetě, poslankyně Kovářová se k němu otáčí a pokračuje:)

I na Zemi s velkým Z, pane premiére. (Premiér dále mimo mikrofon. Pro život na planetě.) Pro život na planetě – a mohu to říkat i vlastními slovy, nebo musím papouškovat vaše slova? Což se od opozice neočekává! (Potlesk a pobavení v sále.) Zkrátka a dobře, chci vám – a především vám, pane premiére – říci: Ano, chceme to všichni, chceme to všechny, každý svými slovy, ale nejenom na čtyři roky, ale také pro naše děti a pro naše vnuky.

Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, nehodlám být úplně proti všemu, s čím tato vláda do Sněmovny přijde. Čtu ve vládním prohlášení řadu věcí, se kterými souhlasím. Čtu tam o pokračování naší evropské orientace, posílení bezpečnosti díky výdajům na obranu. Ráda bych věřila řečem o zachování nezávislosti veřejnoprávních médií a vidím tam i některé sympatické hospodářské kroky ve zdravotnictví, ve školství, také samozřejmě zavedení jednotného inkasního místa, to má také svou historii. Cokoliv pozitivního tedy v budoucnu ráda podpořím.

Na tomto místě, když tady mám za sebou pana premiéra: budu doufat a budu se těšit na ony přestřelky při písemných i ústních interpelacích a zároveň (Premiér Babiš mimo mikrofon: Já taky.) a zároveň, že to, co jsem zde zmínila, že budeme podporovat to, co bude dobré pro naši zemi, tak pokud opozice přijde i s něčím, co bude dobré pro tuto zemi, že to také podpoříte. Ráda tedy podpořím vše, co může náš stát posunout dopředu, a to jsou chytré a vzdělané děti a mladí lidé. Těm však nemůžeme předat stát v nedobrém stavu.

Jako celek vidím vládní prohlášení spíše jako sérii slibů, které mohou být splněny, ale za cenu neudržitelných veřejných financí. Vidím touhu zbořit a narušit mnoho dobrého a funkčního, co v této zemi vzniklo, a bojím se o budoucnost, kterou poznamená nevyhnutelné velké zadlužení. A naopak, co nevidím, je respektování faktu demografie a pravdivých dat.

Skvělá budoucnost se bez zodpovědnosti vystavět nedá. Vážení kolegové, to jsou důvody, proč vláda můj hlas nedostane. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, děkuji (Premiér Babiš mimo mikrofon ještě žertuje s poslankyní Kovářovou.) paní poslankyni Věře Kovářové a děkuji za to, s jakou grácií zvládla dialog, který tady vlastně během vystoupení probíhal.

A nyní prosím pana poslance Petra Hladíka.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, a vy všichni, kteří se teď díváte na toto projednávání, na důležitý bod o důvěře vlády pro novou vládu v České republice.

Dovolte, abych začal jednou otázkou: co pro vás znamená Česká republika? Pro mě je to národní hrdost, síla, postavit se zlu, touha být nejlepší v tom, co děláme, odvaha pomáhat druhým na úkor sebe samotných a respekt ke každému člověku – ke každému člověku, který denně chodí do práce a pomáhá budovat naši zemi. Jsme menší země uprostřed Evropy, a přesto jsme vždy dokázali světu nabídnout řadu špičkových odborníků, sportovců, řemeslníků, ale i myšlenek, výrobků nebo umění. Taková je Česká republika a každá vláda by měla být obrazem své země.

Bohužel, stačil jeden jediný pouhý měsíc na to, abychom poznali, že nás dnes o důvěru žádá vláda lží, urážek a národní zrady. Tohle totiž není vláda Andreje Babiše, není to vláda vítěze voleb a není to ani vláda, kterou Češi chtějí. Je to vláda ruských vyděračů z SPD a vyčůraných motoristů. Tahle vláda ve skutečnosti asi zničila mnohaleté sny Andreje Babiše o vytvoření kabinetu profesionálů, který povede stát efektivně. Andrej Babiš vlastně tuhle misi prohrál. Místo vytvoření vlády profesionálů opřel svou vládu o nevyspělé jedince, kteří ohýbají pravidla, nedodržují právní řád a nemají úctu k demokratickým tradicím, ale ani k sobě sami navzájem. Sami sebe se slovy ministra Macinky označují za pošuky, takže podle ministra Macinky v čele Sněmovny sedí pošuk Okamura, štafle mu drží pošuk Rajchl a ještě v této partě chybí paní Majerová, ale pro tu má pan ministr Macinka – ten tady teďka není – naprosto speciální označení.

Místo toho, aby Andrej Babiš pevně převzal odpovědnost za vítězství ve volbách a začal naši zemi řídit, musí běhat z pískoviště na pískoviště a řešit, kdo komu rozšlapal bábovičky a kdo si zrovna vymyslel větší výmluvu, aby nedostal na zadek. Vůbec se vlastně nedivím vrcholným představitelům hnutí ANO, že jim to není vůbec po chuti. Nedivím se panu ministru Plagovi, že se nedokáže ztotožnit s opakovanou ruskou propagandou.

Tahle vláda je obrazem nejhlubšího politikaření na úkor českých občanů v novodobé historii. Vlastně marně hledám nějaké období v českých dějinách, které by se blížilo tomu, co právě prožíváme – možná předválečná druhá republika. Jak to dopadlo, víme všichni my dobře: vláda lží, urážek a národní zrady. Vláda, která se opírá o poslance a poslankyně, kteří nejen popírají vědecká fakta, ale i závěry našich tajných bezpečnostních služeb, a naopak pomocí dezinformací záměrně rozvracejí náš politický systém.

Tohle je opravdu nebezpečná hra. Nebezpečná hra, která vytváří totální chaos a ohrožuje důvěru občanů ve fakta a pravdu. Je to hra na emoce, je to hra na srabácké vyhýbání se jakékoliv odpovědnosti. Není to pravicové ani levicové, není to totiž konzervativní ani liberální, je to jen a pouze dětinské a extrémně nebezpečné.

Tahle vláda proruské SPD a dětinských Motoristů, které si vodí Andreje Babiše, se nedokáže shodnout na jednoduchých otázkách: Kdo je agresorem v ukrajinsko-ruském konfliktu? Kdo stojí za útokem na naše muniční sklady ve Vrběticích? Existuje klimatická změna? Spustilo válku na Ukrajině rozšiřování NATO? To znamená, spustili jsme ji i my Češi? Tohle jsou otázky, na které jsou jednoduché a známé odpovědi, ale nastupující vláda a někteří poslanci v těchto věcech mluví rozdílně. Dohadují se, házejí po sobě slova jak horké brambory. Pak se distancují jeden od druhého a nechtějí nic komentovat.

Andrej Babiš nás opakovaně odkazuje na svoje videa, ve kterých říká: Já nic komentovat nebudu. Nedivím se. Andrej Babiš je teď bohužel loutkou svých koaličních partnerů a je mi to vlastně líto. Takže už měsíc místo toho, aby ta naše nová vláda začala pracovat, se jen vymlouvá a vysvětluje svoje lži a vzájemné urážky.

Zkuste ale na chvilku na tyhle taškařice zapomenout a pojďme pracovat. Předali jsme vám zemi ve skvělé ekonomické kondici s nastartovaným hospodářským růstem, a mě proto zajímá, kolik vlastně za tenhleten rok ušetříme, anebo se zase vrátíme do rozhazování veřejných prostředků během hospodářského růstu – do tak nebezpečného precedentu, rozhazování veřejných prostředků v době hospodářského růstu, jak to bylo zvykem za minulé vlády Andreje Babiše?

Já se teď chci chvíli zastavit u Ministerstva životního prostředí, které jsem měl tu čest tři roky řídit – ministerstva, které si opravdu zaslouží plnohodnotného ministra, ministra, který bude bojovat za veřejný zájem na ochraně životního prostředí, a všichni víme, že nějaký vládní pověřenec takové ministerstvo řídit nemůže.

Mě vlastně zajímá, jak přistoupíte k Nové zelené úsporám. Tenhle program je tady víc než patnáct let, mnoho vlád. V Česku není lepší program, který cíleně pomáhá lidem. V posledních čtyřech letech jsme ho navíc zpřístupnili prakticky všem. Konečně na finanční podporu dosáhli i senioři a mladí lidé, kteří neměli našetřeno. Změnili jsme Brabcův program pro bohaté na program, který opravdu dokáže pomáhat těm, kteří to potřebují. Díky tomu se podařilo pomoci víc než 450 000 domácností za poslední čtyři roky. Ano, slyšíte správně, 450 000 domácností, to je zhruba 2 miliony obyvatel. A teď je spousta lidí v nejistotě, protože na Ministerstvu životního prostředí nastoupila asociální klausovská školka, která ruší fungující věci hlava nehlava a prezentuje to jako úspory. Jestli něco opravdu dokázalo lidem ušetřit dlouhodobě finanční prostředky, pak to byla Nová zelená úsporám, a já se tady opravdu chci zeptat pana ministra Macinky, pana premiéra Babiše, jak to bude s Novou zelenou úsporám? Prosím, řekněte to lidem, ať mají nějakou jistotu!

Ministr Macinka tady svojí typickou povýšeneckou řečí... (Obrací se na ministra Macinku.) Víte, stále v tom sebejájínkovství nejste tak dokonalý jako Václav Klaus – ano, ano, stále nejste tak dokonalý jako Václav Klaus. Hm, hm, hm. Ano, ano. (Paroduje výslovnost Václava Klause.)

Pan ministr Macinka hovoří o odporu a aroganci moci...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon, pane poslanče, prosím, prosím jenom méně expresivních výrazů, ať dodržíme nějakou kulturu jednání. Děkuji.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuji mnohokrát. Já jsem žádný sprostý výraz tady neřekl – expresivní ano, ale ona si to ta situace zaslouží.

Pan ministr Macinka hovořil o odporu a aroganci moci, a přitom jeden motoristický poslanec si zřídí kancelář u svého dědečka a čerpá na něj poslanecké náhrady. Druhý poslanec si staví černé stavby a chystá se do ministerské kanceláře a k výkonu ministerské funkce, i když nebyl prezidentem republiky ministrem jmenován. Tak co už jiného je arogance moci? Víte, nedělejte z lidí hlupáky, oni jimi totiž nejsou.

Jakou mantru jste si vytyčili boj proti ekologickým neziskovkám? Šermovali jste s miliardovými částkami, strašili jste podporou Dětí Země a dalších aktivistických uskupení, ale i tady jste lhali, žádná taková miliardová podpora neexistuje. Dětem Země nejde jedna jediná koruna z Ministerstva životního prostředí. No, a protože už to víte také, tak jste se rozhodli, že zrušíte environmentální vzdělání, obrovskou celostátní síť ekocenter. Zrušíte stovky táborů pro děti, tisíce programů pro školy, kde se učí o lásce a respektu k přírodě, ke zvířatům, k tomu, co se kolem nás děje, žije a roste. Sáhnete na peníze dětem, takže opět se stavíte proti dětem a proti rodičům.

Já myslím, že se tady shodnu s premiérem naší země, že máme rádi zvířata, že máme rádi přírodu. (Premiér přikyvuje.) Ale proč tedy, pane premiére, vy tady chcete zrušit tyhlety programy volnočasových aktivit? 250 000 dětí navštívilo tyto programy loňský rok a teďka donutíte všechny ty rodiče, aby za to platili. Zase saháte na peněženky těch rodičů, opravdu to nechápu, a já budu moc rád, když si tohleto vyjasníme a takhle neuvěřitelný škrt, který chystá váš ministr Macinka, se neprovede.

Z ministerstva budoucnosti a podpory modernizace českého průmyslu děláte ministerstvo Green Dealu a klausovské ideologie. Kdy začnete reálně pomáhat lidem a českým firmám? Zatím jen vyhazujete experty a dosazujete lidi podle ideologie. Kdy začnete konečně něco dělat pro přírodu, pro ochranu vody nebo ovzduší? Jak můžete hovořit o zrušení protierozní vyhlášky, vyhlášky, kterou podepsal bývalý ministr za ANO Richard Brabec? Vždyť tím podporujete smývání nejúrodnější země a my jsme se všichni ve škole učili, že 1 centimetr úrodné země se vytváří v přírodě sto let. Prosím, zvedněte se a zajeďte za těmi lidmi, zajeďte do těch obcí, kde jsou pravidelně při velkých deštích vyplavováni bahnem, a řekněte to těm lidem do očí, že vás to nezajímá.

Jako lidovci nemůžeme vyslovit důvěru nastupující vládě SPD a Motoristů, která každý den vydírá Andreje Babiše, protože tahle vláda nechce převzít odpovědnost, nechce začít pracovat, budovat a tvořit. Ona se totiž bude opírat o poslance a poslankyně, kteří chtějí pouze ničit, rozvracet a dělat mediální gesta. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Petrovi Hladíkovi a prosím paní poslankyni Julii Smejkalovou.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se tu nerozhoduje jen o důvěře jedné vládě. Dnes se tady rozhoduje o tom, jestli Česká republika zůstane uvězněná v minulosti, nebo se posune do budoucnosti. Vláda Andreje Babiše, Tomia Okamury a Motoristů sobě není vládou budoucnosti, je to vláda návratu, návratu ke staré politice, kde se problémy neřeší, jen se překrývají dalšími sliby. Pan Babiš už jednou stát řídil, výsledek známe všichni. Rekordní zadlužení, chaos během covidu, dotace tekoucí do jeho vlastního holdingu. A teď má tahle země věřit, že to tentokrát bude jiné? To je učebnicové opakování chyby.

Pan Okamura mluví o ochraně obyčejných lidí, ale SPD nikdy nepřišla s řešením, jak mladým zajistit dostupné bydlení, kvalitní vzdělání nebo práci v moderní ekonomice. Nabízí jen nepřátele, cizince, Brusel, elity – to není politika, to je marketing strachu.

A Motoristé sobě? Strana, která se tváří jako hlas obyčejných lidí, ale v praxi chce brzdit modernizaci země, oslabovat klimatickou politiku a držet Česko v principech minulého století. To není ochrana lidí, to je sabotáž budoucnosti. Babišova vláda už začala se sabotáží naší budoucnosti, začala mezinárodní ostuda. Představitelé vlády papouškují ruskou propagandu a zrazují naše spojence. Začaly čistky a vyhazovy z ministerstev a na Filipa Turka se usmálo štěstí, dostane trafiku. A takhle přesně budou vypadat následující čtyři roky, což je dost dlouhá doba na omezení demokracie – a to je to, čeho se přesně obávám.

Tahle vláda chce rozdávat, ale nechce říct, komu vezme. Tohle je politika na dluh, dluh, který nezaplatí Andrej Babiš ani jeho ministři. Zaplatí ho mladí, dnešní studenti a studentky, mladé rodiny a lidé, kteří mají celý život před sebou.

Ve zkratce, tohle nebudou čtyři roky stability a rozvoje, tohle budou čtyři roky promarněné budoucnosti a úpadku politické kultury a já odmítám podpořit vládu, která nemyslí dopředu, a proto této vládě důvěru nedám. Mladí lidé si zaslouží víc než vládu minulosti, zaslouží si budoucnost. Děkuji. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Julii Smejkalové a prosím pana poslance Františka Talíře.

 

Poslanec František Talíř: Vážené kolegyně, vážení kolegové, důvěru nemůžete vyslovit někomu, za koho se stydíte, a já se stydím dnes a denně. Stydím se za Filipa Turka, který tváří v tvář smrti civilistů na Ukrajině lživě označuje za důvod války rozšiřování NATO. Opakovaně jezdím do míst, jako je Cherson, tu situaci znám a je mi hanba, že představitel vládní koalice naskakuje na tu nejlacinější formu kremelské propagandy. Stydím se za Petra Macinku, který zpochybňuje nezávislost Ústavního soudu a české justice. Stydím se za Tomia Okamuru, za jeho zasévání nenávisti do naší společnosti a taky za jeho novoroční plivnutí do tváře všem ukrajinským vojákům a českým dobrovolníkům. Stydím se za Radima Fialu, který lže o útoku GRU ve Vrběticích, a to bez špetky úcty vůči českým obětem tohoto útoku. Dámy a pánové, to je karikatura skutečného vlastenectví. A ano, stydím se taky za ty, kteří před těmito výroky strkají hlavu do písku, tváří se jakoby nic a kolektivně mlčí. Tak se ptám, stojí vám to vůbec za to?

Jasně, chápu, že jako lidovci jsme prostě jinde. Co mi ale hlava nebere, je to, že popíráte sami sebe. SPD tady hlásala svobodu slova, a hned při první příležitosti způsobem velmi bizarním umlčela svého ministra obrany. Motoristé mávali vyrovnanými rozpočty a velmi pravděpodobně budou ve velkém rozhazovat a ANO prezentovalo Andreje Babiše jako silného lídra, jako sigmu. A realita? Nechá se trénovat skandálními výroky svých koaličních partnerů a spolu s nimi hlavně řeší, kam a jak uplacírovat Filipa Turka.

Chápu, že se v tom vaši voliči ztrácejí, chápu, že se v tom ztrácíte často i vy sami, jenže takhle se vládnout prostě nedá. Nejde hrát tu chytrou horákyni věčně. Nejde se před spojenci tvářit, že Ukrajinu podporujeme, a doma se zase prsit, že vlastně ne až tak moc, nebo dokonce vůbec. Vy přece nejste v pozici Švejka, vy řídíte tuhle zemi. Musíte si prostě vybrat, na čí straně vlastně ve finále stojíte.

A jako předseda mediálního výboru se na závěr ptám: Když ve svém programovém prohlášení uvádíte, že vám jde o nezávislost veřejnoprávních médií, tak proč na ně permanentně útočíte? A proč někteří z vás tak často odmítají do těch jednotlivých debat vůbec chodit? A jestli chcete zrušit koncesionářské poplatky, čím je tedy vlastně nahradíte? Dobře přece víte, že to stejně zaplatí daňoví poplatníci. A pokud je tedy myšlenka nahradit koncesionářské poplatky financováním České televize a Českého rozhlasu přímo ze státního rozpočtu, tak se ptám: Nejde především o vytvoření nástroje, jak každý rok uvést veřejnoprávní média pod politický tlak při sestavování rozpočtu, jak přímo či nepřímo sdělit jejím ředitelům, že vám tahle reportáž úplně nevoněla nebo že vám nesedí tento konkrétní moderátor?

Vážení přítomní, pokud už první dny vaší vlády přinesly tolik skandálních výroků a často velmi protichůdných činů, nemohl bych se podívat do zrcadla, pokud bych vám svoji důvěru vyslovil. Proto budu hlasovat proti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji za vystoupení panu poslanci Františkovi Talířovi a prosím paní poslankyni Adrianu Chochelovou.

 

Poslankyně Adriana Chochelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, připojím se k řadě svých předřečnic a předřečníků s důvody, proč nemohu této vládě dát důvěru.

Programové prohlášení vlády je zklamání. Floskule, lži a pohádky, štěkání na spojence a podléhání radikálům tvořícím koalici. V programovém prohlášení vlády je zmínek o Evropské unii spíše pomálu. Možná si říkáte, že dobrého pomálu, kdoví. Každopádně nazvat tak mohutnou část celé dnešní politiky jako evropské záležitosti a dát tomu asi tak tři odstavce ukazuje, že EU budete spíše ignorovat a tradičně ji spílat za všechno zlé na této Zemi.

Nechcete připustit energetickou závislost České republiky. Fajn, to nechceme nikdo. I přesto bývalá vláda investovala do energetické infrastruktury, přijala zásadní balíčky zákonů zvané lex OZE, které přispívají k akumulaci a agregaci energie, ke komunitní energetice, která je odolnější vůči výkyvům, a tak dále. Přijali jsme v minulé Sněmovně také za drtivé většiny všech přítomných takzvaný lex plyn umožňující rychlejší výstavbu nových plynových elektráren. Netvrďte tedy, že přicházíte vládnout do spálené země energeticky závislé na zbytku světa. Dokázali jsme se odstřihnout od ruských zdrojů plynu a ropy. Byly to bolestivé kroky, ale nutné pro větší bezpečnost České republiky. Hlavně si ale musíme uvědomit, že Česká republika se nemůže uzavřít do sebe a stát se ostrovem. To je geograficky i infrastrukturně nemožné, nereálné a vlastně i nebezpečné vůbec tvrdit a dělat.

Chcete chránit Českou republiku před migrací. Přitom jste kritizovali bývalého ministra vnitra, který patřil v Bruselu mezi nejtvrdší bojovníky za přijetí migračního paktu. Ono totiž neplatí, že žádný pakt je lepší pakt. Naopak. Tento balíček omezuje nelegální migraci, zaměřuje víc lidských i finančních kapacit na boj s pašeráky. A samozřejmě se tady lhalo, že Česko nemá výjimku. Jen připomenu, aby bylo jasno, že česká výjimka existuje. Upravuje situaci, kdy jsou státy pod významným migračním tlakem, což zahrnuje například i fakt, že přijaly významný počet ukrajinských uprchlíků. Migrační pakt si dal také za cíl lépe identifikovat příchozí osoby, zavedl povinné bezpečnostní a zdravotní kontroly, žádosti o azyl budou nově realizovány přímo na vnějších hranicích Evropské unie.

Chcete řešit migraci tam, kde vzniká. Jistě, kdo by se pod to nepodepsal. Tak se ale postavte těm, kteří ji vytvářejí, všem těm diktátorům, kteří rozvracejí státy a vyhání lidi z domovů. Proč nezazní silnější slova proti Putinovi? Vždyť kvůli němu jsme měli migrační vlny na naší východní hranici. Proč nezazní kritika Trumpa, který svými nebezpečnými hrami na Blízkém východě nám možná přinese další vlnu migrantů?

Chcete chránit informační prostor a bojujete za svobodu slova. Na papíře to zní hezky. V reálu jste však několik měsíců blokovali zákon o digitální ekonomice, který měl za cíl vyšší bezpečnost dětí v digitálním světě, a to těsně před třetím čtením v minulé Sněmovně. Nyní ho tady máme znovu. Následky nepřijetí totiž nespočívají jen například ve slabší ochraně dětí před pornografií, ale i v procesu takzvaného infringementu, do kterého se brzy díky našim domácím obstrukcím dostaneme. Ale hlavně nehrozí nám žádná cenzura – principem DSA, tedy Digital Services Act, ze kterého náš tuzemský zákon o digitální ekonomice vychází, je bezpečnější on-line prostor, větší transparentnost, ochrana dětí a lepší kontrola uživatelů nad svým vlastním obsahem.

Abych nebyla jenom negativní: jistě je dobře, že vláda bude podporovat demokratičnost a transparentnost rozhodování na evropské úrovni. Jen doufejme, že tak nebude činit s Orbánem a Ficem.

Je teď v módě kritizovat evropskou integraci a její tempo. Jistě se ne vše daří, jak má, jistě se ne vše realizuje tak, jak má. Jinak to ani v prostoru 27 členských států s dohromady přibližně 500 miliony lidí nejde. Všimněte si ale, že titíž lidé, kteří brání další evropské integraci, říkají, jak je EU slabá a neakceschopná, a když přijdou návrhy, jak ji silnou a akceschopnou udělat, začnou ti samí politici brečet nad pomníkem národní suverenity.

Myslím, že si málo připomínáme úspěchy integrace a záměrně si často připomínáme jen nezdary. To, co se ale za těch téměř osmdesát let povedlo, je natolik významné, že bychom si to neměli nechat vzít.

Úspěchy evropské integrace, které přinášejí plody všem z nás, jsou například tyto: prosperita díky největšímu jednotnému trhu na světě a společné měně; svoboda občanů žít, studovat a pracovat kdekoliv v Evropské unii; společné kroky k ochraně životního prostředí a zajištění udržitelných energií; podpora a solidarita v dobách nouze v důsledku přírodních katastrof, hospodářských krizí anebo pandemie; cestování bez hranic díky schengenskému prostoru; a hlavně mír v Evropské unii a stabilita – po více než sedmdesát let nedošlo k žádné válce mezi dvěma členy Evropské unie. Zřejmě ale tím, jak dlouho už žádná válka na evropském kontinentu nebyla, si přestáváme na rozdíl od našich rodičů a prarodičů uvědomovat hrozbu takové války.

Česko je proexportní ekonomika. Jak ostatně říká Český statistický úřad ve svém materiálu k dvaceti letům České republiky v EU – cituji: „Do zemí Evropské unie dlouhodobě míří okolo 80 procent z českého vývozu zboží, což je jeden z největších podílů v Evropské unii. Klíčovým obchodním partnerem pro nás zůstává Německo.“ Bylo by možná lepší v tomto ohledu víc spolupracovat tedy s Friedrichem Merzem než s Viktorem Orbánem.

Co říct závěrem? Idea evropské integrace na začátku nespočívala jenom a pouze v uhlí, atomu a oceli. Jejím primárním cílem bylo udržet na kontinentu mír, například právě postupnou integrací různých průmyslových odvětví a šířeji následně i vznikem jednotného trhu. Že má tento trh své slabiny, nedodělky a nefunkčnosti, je jasné, ale neopouštějme společný evropský projekt jen proto, že vyžaduje práci, trpělivost a odpovědnost. Kritizujme, opravujme a zlepšujme, ale zůstaňme u stolu, kde se o budoucnosti Evropy rozhoduje. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Adrianě Chochelové a nyní prosím paní poslankyni Zdenu Kašparovou.

 

Poslankyně Zdena Kašparová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předstupuje tu před nás vláda, která nám slibuje inovativní Česko, ale při čtení kapitoly o vědě, výzkumu a inovacích má člověk pocit, že se buď zastavil čas, anebo autoři jen v noci před vydáním programového prohlášení vzali staré programy, materiály a metodiky, skartovali je a pak je následně slepili dohromady.

Tato vláda nekouká za horizont, a ono se není čemu divit. Jejím koaličním partnerům, konkrétně SPD a Motoristům, je totiž věda zřejmě úplně ukradená. V jejich programech byste totiž samostatnou kapitolu o vědě hledali marně. Věda pro ně neexistuje a v tom prohlášení je to patrně vidět. Kapitola 17, která pojednává o vědě, výzkumu a inovacích, je v podstatě překonaný program hnutí ANO.

Je to smutná vizitka koaliční spolupráce, kdy jedna strana dodá text a ty ostatní dvě se ho snad ani neobtěžovaly přečíst, natož do něj cokoliv doplnit. Kdyby si ho totiž partneři přečetli, nemohli by nám tu s vážnou tváří slibovat revizi systému hodnocení M2017+. Dámy a pánové, máme tu leden 2026 a metodika M2017+ už neexistuje. Momentálně už půl roku operujeme s novou metodikou hodnocení vědy a výzkumu, a to konkrétně Metodikou 2025+. To, že vláda ve svém klíčovém dokumentu operuje s neexistujícím mrtvým systémem, je buď projev totální rezignace na realitu, nebo nám tu prostě předkládáte recyklované materiály zpod šuplíku.

Ovšem vrcholem tohoto manažerského přístupu je pak pokus o stavbu mrakodrapu bez základů. Vláda v textu – to musím pochválit – pětadvacetkrát skloňuje slovo inovace, ale termín základní výzkum, ten v celém dokumentu nenajdete ani jednou, nula výskytů. Tato vláda se totiž zřejmě domnívá, že inovace se prostě samy stávají jen tak, že rostou na stromech, a že nepotřebujeme podporovat vědce, kteří hledají hluboké principy hmoty vesmíru nebo například živých organismů. Vy chcete prodávat špičkový software, ale nedokážete zaplatit lidi, kteří vyvíjí binární kód. Bez základního výzkumu totiž nebudete mít žádné inovace, budete mít jen draze zaplacenou montovnu cizích nápadů.

Abych ale nekončila jen u této přehlídky negativit, je tu jedna věc, u které se dá říct, že dává smysl, a to je záměr posílit daňové odpočty pro investice soukromého sektoru do výzkumu. To je správný krok. Je to hlavně funkční nástroj, který může pomoci našim firmám zvýšit konkurenceschopnost a hlavně konečně propojit vědu s firmami a soukromým sektorem, aby naše transfery pořádně fungovaly. Bohužel, jedna vlaštovka v podobě těch daňových odpisů nám jaro neudělá, zvlášť když zbytek vědecké krajiny necháváte nekoncepčně pustnout.

Vláda, která nezná ani název aktuální metodiky hodnocení vědy a která vědomě ignoruje základní výzkum jako pilíř naší budoucí prosperity, nemůže mít mou důvěru.

Doufám, že aspoň ty odpisy dokážete a zrealizujete dřív, než zjistíte, že naši špičkoví vědci už dávno odešli do zahraničí, protože tady jim nikdo nerozumí. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni Zdeně Kašparové a prosím pana poslance Karla Dvořáka.

 

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, členky a členové vlády, vláda, o jejíž důvěře dnes rozhodujeme, vznikla v souladu s ústavními pravidly, reprezentuje většinu přání většiny občanů. Její legitimitu vyplývající z tohoto procesu nezpochybňuji, přesto jí důvěru dát nemohu, a říkám to klidně, protože důvěra není právní kategorie, nedá se vynutit hlasováním ani odvodit jen z procedury. Důvěra vzniká z hodnot, ze směru a z toho, zda vláda svými kroky naplňuje to, k čemu se jako stát hlásíme. V preambuli Ústavy České republiky stojí, že jsme odhodláni budovat, chránit a rozvíjet naši zemi v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody, jako vlast rovnoprávných svobodných občanů, jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům, a to podtrhuji, zásadách občanské společnosti.

To nejsou dekorativní věty, to je hodnotový kompas a vláda, která se k těmto hodnotám vědomě nezavazuje, nemůže tvrdit, že jen zabloudila. Na tom, s čím přichází vláda žádat o naši důvěru, a na tom, jak se i doteď skutečně chová, mohu kritizovat či postrádat spoustu věcí. Obzvláště mě ale trápí postoj, který vláda dává na odiv ve vztahu k občanské společnosti a k principům otevřeného vládnutí. Nelíbí se mi ani samozřejmá arogance, se kterou nám od představitelů vládní koalice a ministrů padá jeden poslanecký návrh za druhým – bez mezirezortního připomínkového řízení, bez odborné diskuse a bohužel i bez kvality.

Rád bych se ale teď věnoval tomu, co je hlavním předmětem naší dnešní debaty, a to je programové prohlášení vlády a za mě kapitola Právo a spravedlnost. To je v programovém prohlášení vláda postavená na jednom dominantním motivu, bohužel represi – více trestů, přísnější tresty, další kriminalizace problémů, které mají své příčiny mimo trestní právo. Spravedlnost je zde často zaměňována za tvrdost, za politickou zkratku. Jenže spravedlnost není soutěž v přísnosti paragrafů. A tady chci být naprosto přesný – když mluvím o represi, nemluvím o každém zpřísnění trestů. V minulém volebním období jsme podporovali a prosadili spravedlivější tresty za znásilnění a omezení podmíněných trestů u těchto trestných činů, protože tam nešlo o politické gesto, ale o ochranu obětí a o jasné vymezení hranic lidské důstojnosti. Rozdíl je zásadní. Jedna věc je cílené zpřísnění tam, kde stát dlouhodobě selhával v ochraně základních práv, a úplně jiná věc je plošné trestání a tvrdost jako univerzální odpověď na složité společenské problémy.

Česká republika je dnes zemí s jednou z největších vězeňských populací v přepočtu na počet obyvatel. To není známka funkčního systému, to je varovný signál, že trestní politika dlouhodobě pracuje spíš s následky než s příčinami. Souhlasím s tím, co zmiňoval pan ministr spravedlnosti ve svém projevu, který jsme mohli včera vyslechnout, a to to, že jedním z problémů je řetězení podmíněných trestů, které se postupně mění v automatickou cestu do vězení. Ale právě proto je potřeba mluvit o smysluplných alternativách, ne o mechanickém zpřísňování. Za hnutí STAN jsme připraveni se takovými návrhy zabývat, ale pouze tehdy, pokud půjde o promyšlený krok opřený o data a zkušenosti z praxe, nikoli o symbolické gesto nebo snahu reagovat na momentální náladu ve společnosti. Efektivní a moderní trestní politika se nedělá pocitově, ale odpovědně.

Zvlášť varovné je zvažování snížení věku trestní odpovědnosti. To není projev síly státu, to je přiznání bezradnosti. Stát, který začne řešit své vlastní selhání trestáním dětí, rezignuje na prevenci, práci s rodinami a odpovědnost za prostředí, které sám vytváří. Nabízí jednoduché řešení tam, kde je potřeba trpělivost, odbornost, politická odvaha a poctivost v hledání skutečných řešení.

Rád bych se zastavil ještě u jedné věci, která je sice méně nápadná, ale o to výmluvnější. Programové prohlášení vlády obsahuje řadu slibů, které už platí delší dobu nebo které byly prosazeny v minulém volebním období. Typickým příkladem je slib zavedení povinného průběžného vzdělávání soudců a státních zástupců, a to záměrně cituji, protože nijak neinterpretuji to, co stojí v programovém prohlášení vlády, tak to tam je skutečně napsáno – zavedení. To totiž není plán do budoucna, to je realita současnosti. Celoživotní vzdělávání soudců existuje, je povinné a jeho rámec byl v posledních letech legislativně zpřesněn. Splněno, dámy a pánové. Pojďme zlepšovat vzdělávání soudců a státních zástupců, to je jistě potřeba – zavádět ho ale není nutné. Když vláda slibuje něco, co už platí, nevypovídá to tolik o kontinuitě, vypovídá to o neznalosti nebo o snaze přepsat realitu.

Ještě jednu věc považuji za příznačnou. V celé kapitole o právu a spravedlnosti a bohužel, dokonce ani v projevu pana ministra spravedlnosti nezaznělo jediné slovo o obětech trestných činů a jejich podpoře. Nezaznělo jediné slovo o tom, jak zlepšovat přístup zranitelných osob k justici. Mluví se o pachatelích, trestech, represi a systémech, ale o těch, kvůli nimž má spravedlnost vůbec smysl, je ticho. Obětem nepomáhá přísnější paragraf, pomáhá rychlé a předvídatelné řízení, dostupná odborná pomoc a stát, který je bere vážně.

Zásadní pochybnosti mám i v oblasti, o které zástupci vládní koalice velmi často mluví, a slyšeli jsme to tady i včera při zahájení schůze, a to o ochraně svobody projevu. Vláda opakovaně ujišťuje, že stát nebude Velkým bratrem a že zabrání zneužívání represivních složek proti lidem za jejich názory. To by se mohlo zdát býti chvályhodným. Tím ale současně zároveň záměrně vytváří dojem, že v české politice – v České republice, ne v politice, i když možná i zde – existuje systémový problém s potlačováním pro svobody slova. Takový problém zde nevidím. Justice v České republice rozhoduje nezávisle, podle zákona a bez politických instrukcí, a je to tak dobře a doufám, že to tak i zůstane. Opakované zpochybňování tohoto faktu svobodu projevu neposiluje, naopak oslabuje důvěru v instituce právního státu a jejich nestrannost. Považuji to za krajně nezodpovědné. Svoboda projevu není právo být brán vážně, je to právo vstoupit do veřejného prostoru a povinnost nést důsledky toho, co tam zazní. A když mluvím o důsledcích, tak mám na mysli, že součástí svobody slova je i to, že si o komkoli, kdo se veřejně vyjadřuje, mohou ostatní myslet, že mluví hloupě, nezodpovědně nebo bez znalosti věci, a před tím nikoho žádná ústava, žádný zákon ani žádný stát chránit nemůže a chránit ani nemá – ať jde o ministra, poslance nebo třeba předsedu Sněmovny.

Přesto chci být férový. Nejsem proti debatě, nejsem proti všem krokům, které vláda ve svém programovém prohlášení navrhuje. Minulá vláda formulovala trestní politiku a schválila klíčové dokumenty, které by měly být vodítkem i dnes – koncepci rozvoje Vězeňské služby a koncepci rozvoje Probační a mediační služby. Tyto dokumenty je možné využít, dávají jasný směr, jak snižovat recidivu, pracovat s pachateli i oběťmi a chránit společnost efektivněji než pouhým zpřísňováním trestů. To jsou věci, které je skutečně potřeba zlepšovat v tom, jak v Česku funguje trestní justice.

Rád se budu podílet na odborné i politické debatě o překreslení soudní mapy, kterou zmiňuje pan ministr, i když o něm programové prohlášení mlčí, za předpokladu, že cílem této debaty nebude účetní úspora, ale dostupná a kvalitní justice. Rád podpořím alternativní tresty, resocializační programy a smysluplnou práci s pachateli i oběťmi. Tam všude má stát prostor být silný – ne tvrdostí; rozumem, dialogem a prací s daty.

Ale důvěru vládě neudělujeme za jednotlivé body v programovém prohlášení, důvěra se uděluje za směr a já nevěřím, že tato vláda chce naplňovat hodnoty, ke kterým se hlásí preambule naší ústavy – ne, že by se jí to nepovedlo, ale že k nim vědomě nesměřuje a směřovat nechce. Proto se debat rád zúčastním, některé kroky rád podpořím, ale důvěru této vládě dát nemohu. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Karlovi Dvořákovi a prosím pana poslance Jana Papajanovského.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, jednáme dnes o důvěře nové vládě České republiky, vládě Andreje Babiše, ve které mají hlavní roli zástupci hnutí ANO. O důvěře vládě sice jednáme tady v Praze a vláda v Praze zasedá a z Prahy vládne, nakonec je to hlavní město České republiky, ale já budu na začátku svého vystoupení mluvit primárně o Ústeckém kraji.

Z Ústeckého kraje pocházím, jsem jeho patriotem a záleží mi na tom, aby se právě v Ústeckém kraji žilo co nejlépe. V čele našeho kraje už šest let stojí zástupci hnutí ANO. Aktuálně to Richard Brabec, dokonce místopředseda hnutí ANO. Hnutí ANO vede také největší a nejdůležitější města. V čele krajského města Ústí nad Labem stojí představitelé hnutí ANO už skoro dvanáct let, a výsledky, dámy a pánové? 71 procent lidí zvažuje odchod z Ústí nad Labem. V roce 2020 byl Ústecký kraj ekonomicky na 65 procentech HDP Evropské unie, ovšem pod vedením hnutí ANO kraj doklesal k 60 procentům HDP Evropské unie. HDP Ústeckého kraje přepočteno na jednoho obyvatele je na 69 procentech průměru České republiky. V dosaženém vysokoškolském vzdělání je náš region na 246. místě z 252 regionů Evropské unie, ve věku dožití jsme 216. z 250 míst a mohl bych pokračovat s dalšími a dalšími statistikami, kdy každá jedna z těchto statistik je vysvědčením regionálních politiků hnutí ANO v čele s hejtmanem Richardem Brabcem.

Neschopnost hnutí ANO spravovat dobře Ústecký kraj nám letos potvrdil trochu nečekaný spojenec, náš nový pan premiér a také vlastně dříve bývalý poslanec za Ústecký kraj Andrej Babiš. Budu citovat vyjádření pana premiéra ze září letošního roku: „To, že v Ústí nad Labem je nějaký problém? Tak asi je. Asi to naše vedení není dobré a v těch volbách zkrátka si zvolte někoho jiného.“ Vážené kolegyně, vážení kolegové, doufal jsem, že když už hnutí ANO neumí Ústeckému kraji pomoci na regionální úrovni, že naději nám dá alespoň politika nové nastupující vlády. Doufal jsem, že programové prohlášení nové vlády přinese naději nejen Ústeckému kraji, ale všem regionům, které potřebují pomoci: Karlovarskému kraji, Moravskoslezskému kraji a dalším vnitřním i vnějším periferiím: Jesenicku, Frýdlantsku, Znojemsku nebo Tachovsku. Ale bohužel, programové prohlášení vlády žádnou takovou naději nepřináší.

V oblasti daní potřebujeme pomoci lidem, pracujícím lidem s nižšími příjmy, kterých je u nás v Ústeckém kraji více než kde jinde. Potřebujeme zvýšit slevu na poplatníka a umožnit její čerpání i do bonusu. Potřebujeme motivovat lidi k tomu, aby pracovali a aby do regionu přinášeli peníze. Nic takového ovšem vláda a vládní programové prohlášení neslibuje. Místo toho se budou snižovat daně velkým korporacím. Potřebujeme reformu rozpočtového určení daní jak na úrovni obcí, tak na úrovni krajů. Potřebujeme spravedlivé rozdělování vybraných daní, které bude obce a kraje motivovat k vytváření podnikatelských příležitostí. Potřebujeme rozpočtové určení daní, které bude zohledňovat sociální problémy a poskytne finance na potřebnou transformaci regionu. Jak ukazují zahraniční příklady, ve financování slabších regionů není možné spoléhat pouze na nepředvídatelné dotace. Regiony je potřeba přímo a daňově zvýhodnit. Programové prohlášení přitom bohužel píše o tom, že národní zdroje budou mít v transformaci regionů pouze doplňkový charakter.

Potřebujeme, dámy a pánové, také začít jinak pracovat s investičními dotacemi, aby získaly skutečně kohezní charakter. Předchozí vláda Andreje Babiše rozhodla o tom, že míra podpory u projektů z evropských peněz je napříč Českou republikou stejná, ale z Evropské unie jde do bohatších regionů prostředků mnohem méně, takže napříč Českem tu podporu dorovnáváme ze státního rozpočtu. Státní rozpočet tedy prioritně financuje projekty v úspěšných a bohatých krajích, zatímco Ústecký kraj, ale nejen ten, se propadá stále níž a níž. Věřím, že podobnou zásadní chybu v nastavení evropských peněz nová vláda Andreje Babiše neudělá, ale v programovém prohlášení se o tomto detailu nic nedočteme.

V regionech také chybí kvalifikovaná pracovní místa. Většinu z nich musí samozřejmě vytvořit soukromý sektor, ale ten veřejný ho v tom může podpořit, například rozvojem regionálního vysokého školství. Připomínám, že v Karlovarském kraji stále ještě chybí veřejná vysoká škola a že lékařská fakulta v Ústí nad Labem, kterou hnutí ANO opakovaně slibovalo, má pořád k realitě hodně daleko.

Ale některá pracovní místa může přinést i stát, a to přesunem úřadů do regionů. To je osvědčený zahraniční recept, který nemá žádné nevýhody, vyžaduje jenom dost velké množství práce. Uleví se hlavnímu městu Praze, státu se sníží náklady na zajištění kvalifikovaných pracovníků, v regionech se zvýší příjmy a také příležitosti. V programovém prohlášení vlády o tomhle opatření ale bohužel opět ani zmínka.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda Andreje Babiše se, alespoň podle toho zveřejněného programového prohlášení, rozhodla hodit Ústecký kraj i další znevýhodněné regiony přes palubu. Chovám naději, že nějakého pokroku se přece jen v dalších čtyřech letech dočkáme, že z některých nekonkrétních slibů, které v programovém prohlášení jsou, se nakonec přece jen stanou konkrétní opatření, a rád na tom budu spolupracovat. Ale na to, abych dal této nastupující vládě důvěru, je pouhá naděje příliš málo. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí STAN.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Janovi Papajanovskému a prosím paní poslankyni Kateřinu Stojanovou.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes hlasujeme o důvěře vládě. Pro mě to ale není jenom formální hlasování. Jako poslankyně zvolená za Ústecký kraj to totiž beru především jako odpovědnost vůči lidem, se kterými se potkávám, se kterými řeším jejich problémy a kteří mi pravidelně píší. Jako právnička si pak dovolím zhodnotit zejména následující. Vládní prohlášení v oblasti spravedlnosti lze za mě shrnout jedním slovem: rezignace. Rezignace na skutečný boj s korupcí a rezignace na řešení problému běžných lidí, které nejvíce dopadají na celé regiony, jako je právě i můj Ústecký kraj. Právo nemá být teoretická disciplína, právo má fungovat v každodenní realitě, a právě tady vidím ten zásadní rozpor mezi tím, co vláda slibuje, a mezi tím, co lidé skutečně potřebují.

Nemohu začít ničím jiným než tím, co je nám Pirátům jako jediné straně bez korupce vlastní – bojem proti ní. Korupce totiž není jenom abstraktní pojem. Korupce nevzniká náhodou. Vzniká tam, kde nejsou jasná pravidla, kde se ztrácí dohled a kde se rozhoduje v zákulisí místo na světle, a tato vláda ve svém vládním programovém prohlášení korupci věnuje dvě věty. Dvě věty! To není program, to je povinný sloh žáka druhé třídy základní školy. My Piráti jsme přitom již krátce po volbách nabídli konkrétní nástroje, které korupci skutečně dusí, nástroje, které skutečně mění prostředí, ve kterém se rozhoduje o veřejných prostředcích a o veřejné moci. Naším cílem, a to má být to zásadní, je omezit prostor pro korupci ještě dřív, než vznikne – zpřísnit majetková přiznání těch, kteří rozhodují o veřejných prostředcích, aby bylo jasné, odkud majetek pochází, zajistit plnou transparentnost financování politických stran tak, aby si politiku nemohl koupit ten, kdo má nejvíce peněz, a otevřít lobbing kontrole, aby zákony nevznikaly v tichu kanceláří, ale pod dohledem veřejnosti.

Tohle nejsou žádné ideologické nástroje. To jsou návrhy, které fungují v zemích, kde občané státu skutečně věří, a přesně takovou důvěru by ve všech občanech a občankách měla budovat i tahle vznikající vláda. Jedinou útěchou jsou mi včerejší slova pana premiéra, že jste připraveni spolupracovat i s opozicí na těch návrzích, které skutečně – slovy pana premiéra Babiše – udělají z České republiky tu nejlepší zemi na celé planetě. Já vás, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího, tedy beru za slovo a nabízím pirátskou expertizu jako – opakuji – jediné strany bez korupce. Umožněte Sněmovně projednat tento náš protikorupční balíček a podpořte jej, protože ignorováním korupce ji tato vláda jenom prohlubuje a obyčejní lidé za to zaplatí.

Druhá oblast, kterou nemohu pominout, jsou exekuce. Ne proto, že by to bylo populární téma, ale protože v mém Ústeckém kraji je to každodenní realita. Patříme totiž dlouhodobě k regionům s nejvyšším počtem exekucí v celé republice a celý kraj tím trpí. Exekuce nejsou jenom osobní tragédie jednotlivců, jsou to zavřené obchody, nedostatek pracovní síly, rozpadlé rodiny a obce, které se nemohou rozvíjet. Jako občanka, které je Ústecký kraj milovaným domovem, vidím, jak takové dluhové pasti brzdí celý region. Vláda mluví o dalším vyhodnocování systému oddlužení, jenže lidé v exekucích už nemají čas čekat na další analýzy. Řešení je známé a léta diskutované: teritorialita exekutorů. Jeden dlužník má mít jednoho exekutora v místě bydliště. Tento princip by totiž systém zpřehlednil, snížil náklady a omezil byznys postavený na hromadění exekucí. To by pomohlo nejen jednotlivcům, ale celému regionu, který tady dnes zastupuji. To, že se tento krok ve vládním programovém prohlášení vůbec neobjevuje, bohužel ukazuje, že vláda dává přednost zachování stávajícího nefunkčního systému před skutečnou pomocí lidem a regionům, které jsou exekucemi nejvíc zasažené.

A na konec – vládní přístup ke spravedlnosti je založený hlavně na represi: přísnější tresty, více kriminalizace, méně důrazu na prevenci a návratu lidí do normálního života. Jenomže jako právnička vím, a ostatně řekla to už tady řada výborných právníků z řad mých kolegů, že samotné zpřísňování trestů nefunguje, nevede k bezpečnější společnosti, ale k přeplněným věznicím a vyšším nákladům. Místo toho bychom přece měli investovat do prevence resocializace a chytrých řešení, které skutečně kriminalitu sníží. A zatímco voláme po přísnějších trestech, chybí moderní drogová politika, která by omezila černý trh a chránila zdraví lidí. Chybí i narovnání zranitelných, jako třeba LGBT osob, které do 21. století patří jako ta úplně integrální rovnost před zákonem, kterou jsme si již na začátku naší ústavnosti vetkli do Listiny základních práv a svobod.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, spravedlnost nemá být jenom kapitola ve vládním programovém prohlášení. Je to každodenní zkušenost běžných lidí, kteří se snaží vést normální život a narážejí na systém, který jim nepomáhá, ale naopak jim často jejich nelehkou životní situaci ještě více komplikuje a ztěžuje. Vládní programové prohlášení tuto útrpnou realitu bohužel nereflektuje, nenabízí řešení, která by lidem v postižených regionech pomohla právě s řešením dluhové problematiky, nenabízí systémový přístup ke korupci, nenabízí moderní a funkční pojetí spravedlnosti, a mimo jiné právě pro tyto významné nedostatky, které dopadají na občany a občanky nejen v mém regionu, nemohu této vládě vyjádřit důvěru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní budeme pokračovat dalším přihlášením, kterým je paní poslankyně Pipášová Barbora. Tak, paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Dobrý den. (Mluví na premiéra.) Dobrý den. Pardon, já se na vás teď právě otočím a budu mluvit, ještě než začnu – pardon, já ještě, než začnu, bych ráda požádala pana ministra Macinku, aby si nyní odpustil legrační obličeje, protože já budu mluvit o velmi vážném tématu, a to je duševní zdraví našich dětí.

A omlouvám se panu premiérovi, že jsem ho nepozdravila, jsem poněkud nervózní. Omlouvám se ještě jednou. (Premiér a ministr Macinka reagují z místa.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jenom poprosím, abyste, paní kolegyně, mluvila ke všem poslancům a případnou diskusi s panem premiérem a dalšími ministry, jakkoliv může být zajímavá, si pak nechte mimo vystoupení. Poprosím obě strany. Tímto děkuju pěkně. Pokračujte.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Pardon, že zdržuji, ale chci mluvit o duševním zdraví našich dětí. 67 000 dětí a dospívajících v naší zemi se potýká s duševním onemocněním. Není to blbá nálada, není to důsledek jejich vlastních rozhodnutí, ale onemocněním. Právě prožíváme krizi duševního zdraví a ta opravdu není vtipná. Namísto toho, abychom dětem nabídli cesty, jak si budovat psychickou odolnost, naší nečinností nám před očima vyrůstá úzkostná generace. Zde se z duševního zdraví stává otázka bezpečnosti, protože pokud nebude mít odolnou společnost, nebudeme schopni čelit výzvám, které nás v budoucnu čekají.

Vládní prohlášení působí velmi komplexně, obsahuje kapitoly o školství i zdravotnictví, mluví o bezpečnosti, budoucnosti, kvalitních službách pro občany, ale když jsem hledala kapitolu o duševním zdraví, opravdu jsem ji nenašla. Do vládního prohlášení se vešly kočičky – to je moc milé – a mnoho dalšího, ale duševní zdraví dětí? Jen pár vágních vět bez reálného obsahu. (Připomínky ze sálu k hlasitosti projevu.) Prosím?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, prosím, pokračujte a kolegy v sále poprosím, aby poslouchali.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Nebudu tolik křičet. Omlouvám se, mě to naštvalo, když se někdo směje duševnímu zdraví dětí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, opravdu, prosím, vyřešte si to pak s paní ministryni nebo s kýmkoliv z vlády mimo řečnický pultík. Teď mluvíte ke všem kolegům, my neslyšíme, co si říkáte s ministry.

A zase naopak poprosím ostatní poslance, aby vás nechali v klidu vystupovat a nepokřikovali po vás.

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Děkuji. To není chyba formátu, to je jasný signál, že toto téma vláda buď nepovažuje za důležité, nebo nechápe, jak zásadní a komplexní dopady má. A přitom duševní zdraví prostupuje školstvím, zdravotnictvím, sociální oblastí, bezpečnostní politikou, ale i hospodářským výkonem této země. Mrzí mě, že v kapitole školství se péče o duševní zdraví vůbec neřeší. Přitom právě školství je klíčovým rezortem, který může situaci zásadně ovlivnit, a to zejména prostřednictvím prevence. Musíme dělat (vše) pro to, aby se naše děti vůbec do psychiatrických ambulancí a psychiatrických nemocnic nedostávaly, ony tam opravdu nepatří.

Vládní text mluví o investicích, platech učitelů, sportovní infrastruktuře nebo digitálních nástrojích. Když ale přijde na prevenci psychických obtíží, šikany, vyhoření učitelů nebo podpůrné služby, najdeme jen pár obecných frází. Chybí konkrétně odpovědnost, systém, cíle. Chybí důraz na změnu ve vzdělání budoucích odborníků, kteří mají umět včas rozpoznat signály nepohody dětí. Stejně tak chybí například úprava složité atestační přípravy dětských psychiatrů. Jedna věta o podpoře duševního zdraví zkrátka nestačí. Bez peněz, bez systému, bez vzdělávání učitelů zůstáváme jen u rétoriky.

A kapitola zdravotnictví? Opakuje se totéž. Ano, reforma péče o duševní zdraví probíhá už několik let, ale co k ní vlastně vláda přidává? Žádný nový impulz, žádné konkrétní opatření, jen známé fráze o osvětě veřejnosti a odbourávání stigmat. To všechno už dávno dělají neziskové organizace a odborníci v terénu bez systémové podpory. Tato vláda opakuje, že školství je prioritou, že zdravotnictví bude moderní, ale když duševní zdraví nemá ani v zásadních prioritách vládního prohlášení, prevence není systémová a nejzranitelnější skupiny zůstávají bez nových opatření, pak to není pravda. To je jen proklamace.

Proto bych ráda požádala vládu, považujte duševní zdraví za samostatnou veřejnou prioritu, v radě pro duševní zdraví dejte prostor také odborníkům na školství a wellbeing ve škole, nejen zdravotnickému pohledu. Bez prevence nebudeme mít ani zdravé děti, ani stabilní školství, ani moderní zdravotnictví. A hlavně nezískáme důvěru lidí, kteří dnes často marně hledají pomoc.

Nicméně vím, že tato vláda často mluví o duševním zdraví a pevně doufám, že se bude aktivně podílet na této krizi a jsem schopna spolupracovat na návrzích.

Na závěr si dovolím mluvit o něčem hlubším, než jsou čísla a strategie. O základním principu, na kterém stojí naše vztahy jako jednotlivců, jako rodin, jako společnosti. Tím principem je důvěra, důvěra se nepozná podle slov. Pozná se podle toho, jestli se na vás někdo nevykašle, když je vám zle, jestli na druhém konci opravdu někdo zvedne telefon, jestli vám někdo pomůže, i když nejste slyšet, protože už nemáte sílu mluvit nahlas. Že to, co říká, platí, protože mezi slovy a činy je soulad. Důvěra není deklarace, je to zkušenost. A protože důvěra není něco, co můžeme předstírat a protože věřím, že politika má být založena na skutečné odpovědnosti za lidi, nemohu této vládě důvěru vyslovit. Děkuji. (Potlesk z řad opozice.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Hlavatý.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se nerozhoduje jen o důvěře jedné vlády, dnes se rozhoduje o tom, jestli Česká republika rezignuje na odvahu mluvit pravdu o své bezpečnosti.

Četl jsem programové prohlášení vaší vlády a musím říct, že to není plán obrany, to je obranný alibismus. Na papíře je to plné slov jako modernizace, profesionalita, efektivita, ale když se začnete ptát, jak a proč a kam, zjistíte, že odpověď mizí. Zůstává jen jedna konstantní věc. Strach. Strach pojmenovat realitu, strach pojmenovat agresora, strach pojmenovat, kdo dnes ve vaší koalici tahá za brzdu.

Začněme u strategického směřování. Vaše vláda se zaklíná suverenitou, ale ve skutečnosti odmítá spolupráci. Straší armádou EU, odmítá hlubší evropskou obrannou koordinaci a tváří se, že národní bezpečnost se dá budovat pouze v izolaci. To je iluze, a je to nebezpečná iluze.

My jako Starostové říkáme jasně, bezpečnost dnes nevzniká zavřením se do národních bublin, ale sdílením odpovědnosti se spojenci, s NATO, s Evropou, společné kapacity, společné nákupy a společná obrana.

Vy místo toho nabízíte návrat k logice: my si to nějak zařídíme sami. Jenže svět už takhle nefunguje a armáda se neřídí nostalgií v devadesátých letech.

Podívejme se na peníze. Vy mluvíte o auditech, revizích a efektivitě, to všechno je potřeba, ale vy se bojíte vyslovit jeden jednoduchý závazek, že obrana bude mít dlouhodobě garantovaná minimálně dvě procenta HDP. A nebudu mluvit o vícero procentech, která bychom měli plnit. My ten závazek říkáme otevřeně, protože armáda se nedá řídit improvizací a vojáci nemohou plánovat život podle toho, jak dopadne příští koaliční porada. Bez stabilního financování není obrana, je jen předstírání obrany.

A teď personální politika. Vy slibujete nástupní plat 50 000 korun. Dobře, ale to není systém, to je náborový leták. Vy řešíte peníze, ale neřešíte důvěru, neřešíte smysl služby, neřešíte vztah společnosti k obraně. My mluvíme o aktivních zálohách, o dobrovolnosti, o prestiži služby, o tom, že obrana státu není jen práce několika tisíc profesionálů, ale věc celé společnosti.

Rozdíl je i v modernizaci. Vy se upínáte na domácí průmysl, to by mohlo být správně, ale bez evropské koordinace, bez zapojení do špičkových projektů, bez společných nákupů zůstane český průmysl na periferii technologického vývoje. My mluvíme o kyberprostoru, o umělé inteligenci, o vesmíru, o hybridních hrozbách, protože moderní válka nezačíná tankem na hranicích, začíná lží, dezinformací a útokem na důvěru společnosti.

A právě tady se dostáváme k jádru problému. Tahle vláda umlčela ministra obrany Zůnu. Ne proto, že by selhal, ne proto, že by byl nekompetentní, ale proto, že mluvil pravdu. Ve chvíli, kdy jasně pojmenoval Rusko jako hrozbu, kdy mluvil o válce v Evropě bez relativizace, přišel tlak ze strany SPD. A vy, pane premiére, jste se nepostavil za svého ministra, vy jste ustoupil. Tohle není detail, tohle není epizoda, tohle je zlom. Od této chvíle ví každý ministr. Jediné, může mluvit jen tolik, kolik dovolí extremistický koaliční partner. Odbornost musí mlčet. Pravda se dávkuje a bezpečnost státu se stává rukojmím politického vydírání. Tomu se neříká stabilita, tomu se říká normalizace. Normalizace mlčení, normalizace strachu, normalizace toho, že se lidem neříká pravda, aby nebyl problém. A pak tu čtu o strategické komunikaci. Ano, ta je potřeba, strategická komunikace není PR, není to uhlazování reality. Strategická komunikace začíná odvahou říct lidem, v jakém světě žijeme. Vy tu odvahu nemáte, protože se bojíte SPD. A vláda, která se bojí vlastního koaličního partnera, nemůže garantovat bezpečnost státu.

Jako poslanec Starostů říkám jasně, této vládě důvěru nedám, ne proto, že bych byl proti armádě, ale proto, že bezpečnost se nedá dělat potichu, alibisticky a se strachem v očích. Bezpečnost potřebuje odvahu, pravdu a jasné hodnoty. A ty tahle vláda nemá. Děkuji. (Potlesk z řad opozice.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji za vaše vystoupení a nyní v pořadí vystoupí paní Španihelová Martínková, Jestli to říkám správně. Doufám, že se vám nezkomolil jméno, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: To je v pořádku. Dámy a pánové, dobrý den. Velmi pečlivě jsem prostudovala programové prohlášení vlády a bedlivě budu sledovat sliby, které občanům dáváte.

V sociální oblasti je to v první řadě podpora pro neformální pečující. Mluvíme o lidech, kteří pečují o své děti, partnery, sourozence či rodiče. Tito lidé často pečují 24 hodin, sedm dní v týdnu bez možnosti oddechu, zástupu, bez toho, aby měli stejné zajištění, jaké má každý běžný zaměstnanec. Tedy nárok na jasně vymezenou pracovní dobu, nárok na odpočinek, na dovolenou, na další pracovní benefity. Ve chvíli, kdy je osoba, o kterou pečují, v nemocnici, ztrácejí nárok na příspěvky na péči a zůstávají tak po tuto dobu zcela bez příjmu. Ta situace je velmi složitá, věřím, že si ji umíte představit. Vítám tedy prohlášení ministra Juchelky, že tuto oblast chce řešit, a to nejen hmotné zajištění neformálních pečujících, ale i zvyšování dostupnosti komunitních zařízení pro ty, kteří nemohou z různých důvodů zůstat v domácí péči, a dále budování kapacit odlehčovacích služeb, které uleví rodinám a pečujícím, kteří se domácí péči snaží zvládnout co jim síly stačí. Budu na tuto situaci vytrvale upozorňovat a podporovat kroky, které povedou ke zlepšení jejich situace.

Z minulosti víme o mnoha úskalích, na kterých se snahy o změnu zasekly. Doufám, že vzhledem k deklarované podpoře i ze strany pana premiéra to tentokrát bude jiné.

Podporu ovšem nepotřebují jen rodiny neformálně pečující. Určitou formu podpory potřebují i další rodiny v rozmanitých životních situacích. Rodiny s dětmi, se seniory, sendvičové rodiny, neúplné rodiny nebo ty, kde došlo ke ztrátě zaměstnání.

Rodiny, kde řeší bydlení, dluhy nebo dlouhodobé onemocnění. Ohledně rodin s dětmi vítám návrh na navýšení rodičovského příspěvku. Je to opravdu nezbytné. Nicméně v rámci stability, předvídatelnosti a možnosti plánovat musíme za Piráty znovu opakovat, že rodičovský příspěvek, coby náhrada příjmu, by měl být pravidelně valorizován podobně, jako je tomu u důchodů. A nemělo by zůstat jen u rodičáku, potřebujeme i flexibilní otcovskou nebo třeba možnost prarodičů pečovat místo rodičů.

V programovém prohlášení pak postrádám větší důraz na péči o ohrožené děti. Programové prohlášení vlády se této oblasti věnuje pouze okrajově. Náhradní rodinnou péči pak nezmiňuje vůbec. Doufám, že ve skutečnosti to bude pro vládu mnohem významnější téma, jak o tom včera pan ministr mluvil. Doufám, že místo návratu ústavů se budete věnovat nastavení fungování profesionálních pěstounů, řešení krizové péče i podpoře mladých dospělých. Návrat dětí do tří let do ústavu neprospěje nikomu; dětem, ani společnosti jako celku. Dovolím si připomenout, že základní citové vazby si dítě vytváří v prvních měsících života a pro ně je zcela zásadní blízkost jeho konkrétní osoby. A to nám žádný ústav nenahradí.

V této souvislosti musím zmínit za mě zcela neuvážené ukončování pracovního poměru s odborníky na MPSV, kteří agendu dlouhé roky řeší napříč politickým spektrem, napříč jednotlivými vládami. Jsou odbornou veřejností považováni za špičky v oboru a doposud nebylo oznámeno, kým budou nahrazeni. Opět musím připomenout, zde jde o malé děti, o jejich budoucnost. Znefunkčnění takové agendy je silně ohrožující. Včera jsme slyšeli, že nejde pouze o plnění tabulek a tvorbu strategií, že chceme vidět výsledky. Děti nemají čas, zaznělo tady, děti nemají čas, jejich čas běží. To je věc, na které se určitě shodneme. My v Pardubickém kraji jsme i díky jedné takové strategii dokázali transformaci všech dětských domovů. Ne nadarmo je Pardubický kraj špičkou a vzorem v této oblasti.

Stejně tak musím připomenout dostupnost péče o malé děti. Ta je zásadní pro možnost slaďování soukromého a pracovního života. Dostatečná nabídka míst v mateřských školách byla v minulosti doplňována nabídkou péče v dětských skupinách. Ty nabízí větší flexibilitu jak co do kvality péče, menší počet dětí a tedy řešení pro děti se specifickými potřebami, tak co do možnosti pokrytí služeb v menších obcích, ze které já také pocházím. U nás kapacitně není možné vybudovat školku, jsme obec, která má 300 obyvatel, školku bychom prostě neutáhli. Sem cílí i zavedení sousedských dětských skupin, které umožňují vznik už od počtu čtyř dětí a jsou tedy řešením i v těch odlehlejších lokalitách.

Tak já si také umím představit, když mluvíme o rozvoji venkova, to, aby tam rodiny chtěly žít, tak jedna z těch věcí, která tomu může pomoct, je toto. Je alarmující, že podle všeho vláda s podporou těchto forem péče nepočítá. Musím zde připomenout, že mateřské školky lze budovat až od určité kapacity a velikosti obce a zákonitě tedy bude dostupnost pro některé domácnosti zhoršena.

Dostávám se k trhu práce. Vítám další podporu kratších flexibilních úvazků. Zejména pro maminky po rodičovské je možnost zaměstnaní se zkrácenou pracovní dobou zásadní a často jediné možné řešení, jak té práce dosáhnout. Je to i vzhledem k provozním dobám mateřských škol a tak dále.

Možnost práce na home office je třeba také rozvíjet, byť ta samozřejmě není možná ve všech profesích. Pokud se ovšem v rámci trhu práce bavíme o omezování šedé ekonomiky, očekávala bych větší zacílení na fungování dohod, případně opatření, která zamezí zneužívání zaměstnávání takzvaně na fakturu místo práce v zaměstnaneckém poměru, kde se jedná jednoznačně o závislou práci.

Nyní zpět k rodinám. Rodiny potřebují stabilitu, potřebují podporu, potřebují finance, práci a v neposlední řadě potřebují bydlení. Když nemáte kde bydlet, to bydlení není dostatečně důstojné, nemáte se kde připravit dobře do školy, nemáte si kde odpočinout, abyste zvládli výkon své práce, je to velký problém. Vláda se v oblasti bydlení hlásí k podpoře jeho dostupnosti. To s Piráty samozřejmě vítáme. Tu podle dostupných vyjádření spatřuje zejména v realizaci masivní výstavby nového bydlení a významnou podporou developerů.

Vzbuzuje to otazníky minimálně z pohledu sociálního, tedy z pohledu zranitelných domácností. Výstavba nového bydlení se nestane přes noc. Navíc nové byty bývají drahé. Jak jejich nákup, tak nájem. Jak chce vláda řešit podporu domácností, které mají dnes problém? Jak bude pracovat s domácnostmi, které přišly o bydlení, dostaly se do dluhů, mají problémy s bydlením kvůli neznalosti právních předpisů, hledají si bydlení kvůli přestěhování z ubytovny nebo z azylu. Bydlení v ubytovnách a v azylech je pro rodiny velmi nevhodné. Dlouhodobě je zatěžující a je potřeba tady tu situaci řešit. Taková domácnost nebude mít na koupi nového bytu, nebude mít ani na nájem v novostavbě a pokud už nájem najdou, hrozí, že uzavřou nevhodnou smlouvu nebo si nenastaví dobře platby.

Připomenu, že náklady na řešení problému lidí bez domova, kde je potřeba hradit výjezdy hasičů, policie, sanitek a následně drahé náklady na zdravotní péči zanedbanou proto, že člověk bez domova nikam nepatří a nemá čas řešit cokoliv jiného než svou špatnou situaci, tak tyto náklady stojí náš rozpočet násobně víc než náklady na spuštění zákona. Můžete si to přečíst v podrobné důvodové zprávě, kterou zpracovával vládní analytický útvar. Je nám k dispozici, velmi doporučuji k pročtení.

Znepokojuje mne, že nikde v prohlášení nevidím nic o řešení situace těchto domácností, těch nejzranitelnějších, těch, kterým bychom měli opravdu pomoct. Naopak tyto situace řeší, respektive umí řešit, zákon o podpoře bydlení, který schválila předchozí Sněmovna a který měl začít platit od začátku tohoto roku. Jeho přijetí předpokládá vznik kontaktních míst bydlení po změnách ne plošně po celé České republice, ale pouze v exponovaných lokalitách, která by poskytovala pomoc právě takovým domácnostem, o kterých tady mluvím.

A jak ta pomoc měla vypadat? Tam, kde jde o komunikaci s nepoctivým majitelem, by stačila právní poradna nebo pomoc s úpravou nájemních vztahů ve smlouvě. Tam, kde vzniknou dluhy na nájemném, propojení s dluhovou poradnou nebo pomoc s vyřízením dávek na bydlení a s nastavením splátkového kalendáře. To jsou všechno velmi funkční opatření, která umíme udělat. Tam, kde jde o absenci bydlení, pomoc s hledáním řešení: buď vhodného obecního bytu, je potřeba mít jich dostatek samozřejmě, nebo bytu u soukromého majitele poskytnutého s garancí státu. Že by potom následovalo i zprostředkování služby asistence v bydlení, která by nového nájemce doprovázela do té doby, dokud ta obec nebude mít jistotu, že nájemce svou situaci zvládne. To je velmi důležité.

Toto všechno chce teď ale nová vláda zastavit, revidovat a měnit. Víte, ale vy tato opatření budete potřebovat. Je to nutné i pro lidi, kteří se budou stěhovat do těch svých nových bytů. Vy totiž pro domácnost z ubytovny nebo z azylu budete tu asistenci v bydlení potřebovat vždy, vždy, protože jinak máte téměř stoprocentní jistotu, že si opět vytvoříte další problém a další vyloučenou lokalitu. Ta podpora těch lidí při bydlení je velmi důležitá.

A ještě připomenu, v zákoně není nic, opakuji nic, co by nebylo prověřeno dlouholetou praxí v pilotních projektech realizovaných po celé České republice. Všechna tato opatření v projektech prokazatelně fungují. Proč tedy nedat realizaci zákona šanci a po pár měsících vyhodnotit, zda funguje nebo ne? Tak se to obvykle dělá. Pojďme to, prosím, aspoň zkusit.

A ohledně námitek k údajné nákladnosti zákona. Ty uváděné částky – mluvíme o částce jedna celá 1,6 miliardy, byly při plném náběhu a při pokrytí po celé České republice. Ani jedno se od začátku nestane. Bavíme se tady sotva o polovině těch peněz.

A kromě peněz se tady bavíme o udržení nebo získání bydlení pro tisíce lidí. Závěrem si dovolím shrnout, proč musím této vládě vyjádřit svou nedůvěru. Nečtu sdělení, jak bude realizována podpora neformální péče v rozsahu, který slibujete. Není zajištěna dostatečná kontinuita a podpora rodiny, jak jsem mluvila například o valorizaci rodičovského příspěvku. Není garantována péče o malé děti, její rovnocenná dostupnost napříč republikou. Tady zase navážu na svou řeč o absenci podpory dětských skupin. Chybí zdroje financování navrhovaných změn, jak u neformální péče, z čeho bude hrazena odměna pečujícího, z čeho bude hrazen takzvaný pátý stupeň, tak u důchodu. Z čeho uhradíte rozdíl v nákladech při snížení věkové hranice odchodu do důchodu? Ptám se. Deklarované budování komunitních zařízení také něco stojí.

Programové prohlášení vůbec neřeší situaci bydlení zranitelných domácností. Naopak komplikuje implementaci zákona o podpoře bydlení, který tuto situaci má řešit... A zdánlivě mimo sociální oblast, ale je to také velmi závažné a nepřípustné, je zpochybňování role neziskových organizací, které zajišťují zásadní oblasti péče nejen v sociální oblasti, ale i v oblasti sociálně zdravotního pomezí nebo vzdělávání. Z těchto důvodů tato vláda nemůže získat mou důvěru. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A bude následovat další paní poslankyně z Pirátské strany, paní poslankyně Demetra (Místopředseda má problém s vyslovením příjmení poslankyně. Smích v sále.) Demetrashvili Kateřina, pardon.

 

Poslankyně Katerina Demetrashvili: Dobrý den, děkuji. Dobrý den. (Poslankyně reaguje na pozdravy z řad členů vlády.) Vážené kolegyně, vážení kolegové, rozhodujeme o tom, zda bude Česká republika mít vládu, která je čitelná, důvěryhodná a hodnotově ukotvená, a to jak doma, taky i v zahraničí. Ale už nyní vidíme, v jakém chaosu se vládní koalice nachází.

Já jako členka zahraničního výboru bych začala zahraniční politikou. To, co dnes vláda předvádí, není pragmatismus, to je schizofrenie. 5 minut jsme součástí evropského hodnotového prostoru a 5 minut pak relativizujeme autoritářské režimy. Pan Turek tady chybí. Jednou premiér stojí po boku Macrona, mluví o evropské odpovědnosti a bezpečnosti, velice chvályhodné, ale vzápětí nám tu další člen vládní koalice papouškuje ruskou propagandu před rozbombardovaným bytovým domem. Značí to naprostou rezignaci na hodnotovou orientaci naší země. Zahraniční politika malého státu, jako jsme my, opravdu nestojí na tom, že bude se všemi za dobře. My si musíme uvědomit a rozlišit, kdo je naším spojencem a kdo nám naopak chce škodit. A vy, kteří se chystáte zvednout ruku pro vznik této vlády v tom zřejmě nemáte jasno. A proč tomu tak je? Ta odpověď je jednoduchá – protože tahle vláda vznikla proto... Nevznikla proto, aby řešila dostupné bydlení, současné bezpečnostní výzvy nebo jiné problémy, které trápí naše občany... Můžu poprosit o klid v sále?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, kolegyně, to určitě můžete. A já se pokusím ho zjednat. Kolegyně, kolegové poprosím, abyste se na obou stranách sálu utišili a nechali kolegyni v klidu přednést svůj projev. Děkuji pěkně.

 

Poslankyně Katerina Demetrashvili: Děkuji moc. Tahle vláda vznikla proto, abyste se navzájem nevydali k trestnímu stíhání! Tenhle pakt o beztrestnosti politiků je ukázkou toho nejvyššího možného papalášství a také pohrdání právním státem. Jak už tady zaznělo, někteří jsou si rovnější.

Tahle vláda nemůže, a ani nikdy nebude, jednat svobodně. Jedná totiž od začátku jen a pouze v zájmu vlastního přežití. Jak můžou občané věřit rozhodnutím této vlády, když ví, že každé vládní hlasování může být ve skutečnosti obchodem? Co by ovšem mělo trápit všechny členy nastupující vlády, a i poslance vládní koalice nejvíce? A to jste vy samotní.

Bez ohledu na to, jak totiž tohle hlasování o důvěře dopadne, všichni tušíme – žádná důvěra, žádné hlasování vám nezajistí tu nejdůležitější důvěru, která vám tak očividně chybí, a to je ta důvěra, kterou máte mezi sebou. Vaše vládní koalice je postavena na vzájemném strachu a vydírání ostatních koaličních partnerů. Já opravdu nechci, aby se z této země stal stát, kde se politická moc zneužívá jako štít proti spravedlnosti, kde je členy vlády napadána nezávislost soudů a kde samotná vláda snižuje důvěru v ten stejný stát, kterému se zapřísáhla sloužit... A kde je zahraniční politika jen improvizovaným tancem mezi východem a západem bez jakéhokoliv kompasu.

Tato vláda moji důvěru nedostane. Vím, že nejste překvapeni a bohužel spěje i k tomu, že v příštích letech podryje i důvěru občanů v náš stát. To je smutné. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Vlček, připraví se paní poslankyně Svobodová. (Poslankyně Pastuchová říká mimo mikrofon, že má faktickou.) Aaa, faktická. Pardon, paní poslankyně Pastuchová, prosím, s faktickou poznámkou. Vaše 2 minuty. Pan poslanec Vlček posečká. Prosím.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Tak já krátce faktickou. Jenom... Paní kolegyně, teď já bych popletla vaše jméno, paní kolegyně z Pirátů vaším prostřednictvím, prosím vás, já bych doporučila – nepoužívejte ke kritice vlády diagnózy. Mě se to jako záchranářky a zdravotnice dotýká. Schizofrenie je nemoc, přečtěte si o tom něco, ano! Děkuju. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A nyní už je na řadě pan poslanec Vlček jako řádně přihlášený.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Tak, pane předsedající, děkuji za slovo.  Vážené poslankyně, vážení poslanci, milé kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, to, jak bude vypadat vládnutí Andreje Babiše, já si myslím, že jsme všichni včera velmi názorně viděli v projevu nového pana premiéra – opět jsme viděli chaotický projev bez struktury, jasné vize, jak nová vláda plánuje řídit Českou republiku. Viděli jsme chaotický sled slov od tématu k tématu. A já osobně vůbec nezávidím lidem od stenozáznamu se zpracováním tohoto zmatku a budu-li se chtít někde fyzicky potrápit, tak si to pustím znovu.

No, pečlivě jsem si prošel programové prohlášení vlády a mohu říci, že s mnoha věcmi mohu i souhlasit, a především v otázkách hospodářských či v oblastech regionálního rozvoje. Přece jenom jsou to věci, které v mnoha ohledech navazují na moji hospodářskou strategii, se kterou jsem přišel na Ministerstvo průmyslu a obchodu. No a rád tedy z opozičních lavic pochválím naplňování bodů, které si myslím, že jsou pro Českou republiku důležité. Taktéž budu konstruktivně pracovat na jejich schvalování.

Podle mého názoru je například důležité, že se plánuje pokračování v jaderných projektech. Je dobře, že programové prohlášení vlády hovoří nejen o projektu Dukovan, ale i o projektu dostavby bloku v Temelíně. Škoda jen, že předchozí vlády, kterými byli i kolegové z Hnutí ANO, tak tento projekt v roce 2014 zastavili.

Mohu také souhlasit s tématy, jako je rozvoj energetických soustav, podpora umělé inteligence, podpora exportu či investic v privátním sektoru. Z pohledu regionálního rozvoje si myslím, že je dobře, že programové prohlášení vlády obsahuje podporu hospodářsky a sociálně ohrožených území a transformaci uhelných regionů či vůli připravit novou strategii regionálního rozvoje a koncepci rozvoje venkova. Všechna tato témata jsou, milé kolegyně a kolegové, pro starosty důležitá a budu osobně velmi doufat, že nezůstanou jenom na papíře.

Je zde ale mnoho věcí v programovém prohlášení vlády, které už mě takovým optimismem nenaplňují. Myslím si například, že je velkou chybou v otázkách vyvlastňování ČEZu. Podle mého názoru to bude mít významně negativní dopad na realizaci nutných investic. Obecně v otázkách energetiky, pokud chceme jít cestou stabilních, udržitelných a bezpečných dodávek energií, musíme udržet investiční trend a ne prostředky nesystémově a populisticky rozhazovat. Přece jen zanedbaná energetika byla i jeden z důvodů vysokých cen energií, se kterými se Česká republika v minulých letech potýkala. Takže prosím, nedělejme ty samé chyby.

Taktéž si myslím, že vláda rezignovala, a je to podle mě chyba, na téma eura. Řada z nás, kteří jsme v každodenním kontaktu s podnikateli, tak vnímáme silný názor byznysu právě v otázkách přijetí eura. Vidíme také velký populistický tlak na veřejné finance a zadlužování České republiky. Nové sliby bohužel nejsou finančně kryty příjmy. Ano, něco pokryje vyšší hospodářský růst, který předáváme nové vládě, ale většina slibů půjde na úkor naší budoucnosti. No, a vláda také plánuje významné zadlužování. Tak plánuje významné zadlužování České republiky, aby pokryla své populistické sliby a nemá odvahu pro nepopulární škrty a reformy. Propouštění pár úředníků na ministerstvech to bohužel nezachrání.

Obecně si myslím, že v programovém prohlášení vidíme obecně absenci tématu odvahy, a to nejen v otázkách hospodářských a provozních reforem, jako je školství anebo zdravotnictví. Těch, řekněme, nejvyšších rozpočtových položek, když se podíváme na téma státní rozpočtu, a to téma zde brzo bude na stole.

Ale i v tak důležitých otázkách, jako je téma bezpečnosti České republiky. Programové prohlášení se bojí pojmenovat největší bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku, jako je právě ruský imperialismus. V programovém prohlášení také vidíme útok na občanskou společnost pod rouškou boje s politickými neziskovkami. Nová vláda bohužel zapomíná na to, že občanský sektor sehrává důležitou roli v mnoha ohledech našeho života, jako je vzdělání, péče o seniory či sport a kultura.

No, a z pohledu samotných členů vlády hned od začátku vidíme mnoho projevů nekompetentnosti a arogance. Nová vládní většina se chová jako dobyvatelé a každý den ukazuje, že pro ni neplatí pravidla jako pro ostatní. Dodnes není vyřešen premiérův střet zájmů, vidíme ministry, kterým je zakazován vlastní názor, či jsou vymyšleny různé kličky, jak obejít pravidla. Mnohdy to působí až směšně a komicky a skandály a kauzy bohužel ale poškozují Českou republiku.

Ten, kdo z toho má nepochybně radost, tak jsou autoři satiristických podcastů a věřím, že se jim ty scénáře píšou každý den samy. Ale bohužel ke škodě České republiky.

V minulosti jste zde také kritizovali, že ve vládě zasedají ministři, kteří neprošli legitimitou voleb. A sami máte hned tři. Vidíme také hned od začátku, že styl práce bude takzvaně hodně na sílu. Vidíme to hned u prvních zákonů, kdy nerespektujete základní principy, jako je mezirezortní připomínkové řízení či téma RIA v tak zásadních hospodářských otázkách, jako je například nový stavební zákon.

Dámy a pánové, nemohu a nebudu tedy hlasovat pro důvěru vlády Andreje Babiše. Je to koalice o nevydání k trestnímu stíhání a Česká republika v tomto bohužel hraje roli rukojmího na úkor naší bezpečnosti a budoucnosti. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Budeme pokračovat paní poslankyní Svobodovou a jenom poprosím službu při odmazání řečníků, ti řečníci tam zůstávají. Je tady nějaký problém s tím dotykovým monitorem, jestli může někdo z IT. Už mně to dělá problém několik minut, ale pokračujte, paní poslankyně, to vyřešíme my tady. Můžete.

 

Poslankyně Vendula Svobodová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení vládní zmocněnci, dnes se tady bavíme o tom, proč by nově vzniklá vláda měla nebo neměla získat důvěru. Dovolte mi přidat můj pohled. Podle dostupných predikcí česká ekonomika poroste a naopak inflace se bude držet lehce nad hranicí dvou procent. Poměrně solidní výhled a šance na snižování schodku státního rozpočtu. Taky víme, že bez umazávání deficitu nebo jeho držení na uzdě již v následujících letech nebude možné sestavit státní rozpočet podle stávajících pravidel rozpočtové odpovědnosti.

Bohužel při pohledu na programové prohlášení vlády se umazávání schodku státního rozpočtu očekávat nedá. Spíše naopak. Přitom se hned na začátku zaklíná odpovědným hospodařením a návratem k vyrovnaným rozpočtům. Státní dluh poroste a s ním porostou i výdaje na jeho splacení.

Finanční trhy to vědí, proto už zvýšily úroky dluhopisů. Výdaje na dluh tedy porostou. Proto nechápu, proč vláda plánuje opatření, která sníží příjmy státu, které tak potřebujeme. Nepomáhá tomu ani lpění na koruně, které také zvyšuje úroky. I politicky nestabilní Slovensko si půjčuje o procento levněji. Už teď je jasné, že návrat Andreje Babiše k moci nepovede – nebo takhle, povede ke zhoršení situace, nikoliv ke zlepšení. Nemá žádná skutečná řešení krize bydlení, ani rostoucích životních nákladů. Jeho politika zanechá běžné lidi v Česku v horší situaci. Nyní vypíchnu pár těch problémových opatření, která jsem vyčetla v programovém prohlášení, první problémové opatření je snížení daně pro firmy z 21 procent na 19; prý, aby vznikla nová pracovní místa. Ta by ale vznikla snáz, kdyby se snížilo daňové zatížení práce, nebo kdyby vláda cíleně podpořila začínající podnikatele a malé a střední firmy.

Víme, že nízkopříjmoví zaměstnanci odvedou na daních víc než ti s vysokými příjmy a tohle snížení o dvě procenta znamená 20 miliard korun ročně, které budou chybět. Pak tu máme prodej firem a akcií, kdy bude vlastně daň nula. Dále tady máme dotované hypotéky. Budeme si říkat, kde jsou teda ta opatření vlastně pro lidi? Protože tyto dotované hypotéky přinesou největší zisky bankám a současným vlastníkům nemovitostí. Hypotéky pro mladé budou sice levnější, ceny nemovitostí naopak vzrostou. Pokud si chcete pořídit bydlení a nevejdete se do podporované škatulky, čekají vás ještě vyšší ceny bytů i vyšší úroky. Tento experiment už si vyzkoušeli v Polsku a nedopadl vůbec dobře.

Zrušení důchodové reformy, další věc. Minulá vláda schválila parametrickou reformu důchodů, která reaguje na demografickou realitu. Nová vláda však realitu odmítá. Čechy tak čekají ještě pár let vyšší důchody, do kterých mohou odejít dříve. Pak nastane náraz do zdi a náhlé snížení důchodu. Část lidí se do práce možná bude muset vrátit v sedmdesátce, aby zaplatili nájem.

Pak tu máme zastavení automatické valorizace daně z nemovitosti, která opět nahrává spíše bohatším obyvatelům, nebo zvýšení limitů pro povinné plátcovství DPH výrazně na 2 miliony korun. Tohle nedává smysl opět pro malé podnikatele. Jsou to všechno výhody pro velké hráče. Skoro jako by v tom byl nějaký úmysl.

My ale budeme osvětlovat kšefty a machinace Andreje Babiše a hnát ho k odpovědnosti. Zároveň však budeme důsledně předkládat jasné plány, jak posunout zemi dopředu a zlepšit život rodinám a mladým lidem. Budu pokračovat dál v bodech, které jsem si vypsala z programového prohlášení.

Máme tu neziskový sektor. Tam, kde stát roky šetří, jelikož ho zastupuje nezisk a pokrývá rychle se měnící potřeby společnosti, vidíme další nevstřícný krok. Vláda chce zřídit veřejný registr dotací, kde by se evidovaly finance pro nezisk. Součástí této evidence má být i označení financování nezisku ze zahraničí. Je vám to povědomé? Ano. Podobné označování zahraničními agenty mají i jiné státy, třeba Rusko, Bělorusko a další země bývalého Sovětského svazu. Od vymezení kategorie už je jen krůček k zákonu nebo nějakému přílepku.

Další krok, který rozhodně nic neušetří, systém ani nezlepší, je vámi navržená oblast vězeňství. Naše věznice jsou už řadu let přeplněné. Navíc chybí personál, bojuje se s nevyhovující architekturou i vysokou recidivou. Denní náklady na chod věznic jsou 36 milionů korun. V programovém prohlášení se dočteme o zvyšování trestních sazeb a kriminalizaci některých dalších deliktů. Vždycky je jednodušší člověka prostě zavřít a doufat v jeho nápravu. Jenže ta se bohužel sama od sebe příliš nekoná. Pokud data ukazují, že tři čtvrtiny vězňů se po propuštění vrací zpátky do vězení, něco děláme špatně. Takže nahrnout do systému další lidi, aby byli někde zavření, nepomůže ani jim a ve výsledku ani nám.

A pak tu máme ještě jednu perličku. A to snížení trestní odpovědnosti. To nám zadělává na další problém. Dodnes totiž neexistuje standardizovaný program pro zacházení s mladistvými vězni. Nebylo by tedy lepší věnovat se stávajícím uvězněným, zlepšovat jejich šanci na nápravu, než jejich počet jen slepě zvyšovat a tím kumulovat problémy, které velká zařízení prostě mají. Tyhle děti, myslím, ty mladistvé vězně, za sebou můžou mít nelehký osud, traumata, cokoliv.

A tím se dostávám vlastně k ohroženým dětem. V programovém prohlášení jsem našla tři vágní body. Tyhle body neříkají, jak konkrétně se věci posunou, ale i tak musím poděkovat panu ministrovi Juchelkovi, prostřednictvím pana předsedajícího, že se tomu tématu tady včera věnoval a chce téma ohrožených dětí řešit. Myslím, že v této části vycházíme ze stejného dokumentu NKÚ o transformaci systému péče o ohrožené děti. A myslím si, že je důležité, že to tady zaznělo už včera, ale teď to shrnu také. Ta transformace začala už před 17 lety. Od té doby se jim pozvolna daří umisťovat děti k pěstounům nebo z velkých zařízení dělat menší komunitní nebo rovnou děti nechávat bydlet v bytech. Hodně to záleží na krajích. Ale co tady stále chybí a je podle mě základ práce, je informační systém, který by snížil administrativu naloženou na pracovníky OSPODu. Od roku 2015 vynaložilo MPSV zhruba 200 milionů na projektech bez jasného výsledku. Vzniklo 32 strategických dokumentů mezi MPSV, MŠMT a MZ, které nebyly vzájemně koordinovány.

Nyní vlastně víme, že ti ministři budou všichni za ANO a já věřím, že se mezi sebou dokážou domluvit lépe a že už tohle se dít nebude. Nicméně vracím se. Výsledkem jsou podobné výstupy na různých rezortech nevedoucí k žádným výsledkům. Bez pořádné evidence budou ospoďáci stále zahlceni a záchyt ohrožených dětí nebo práce s jejich rodinami bude spíše nadstandardem. Jenže tohle všechno se musí zaplatit. A to je to důležité, k čemu já se dostávám a celý ten můj projev je o tom. My se prostě nedozvídáme, kde na to vláda chce brát a ono to bude stát hodně peněz. Takže když bych to shrnula: snížení daně právnickým osobám zastavením valorizace daně z nemovitosti, zvýšení limitů u povinného plátcovství DPH, zvýšení počtu vězňů a další opatření, která jsem tady vyjmenovávala, povedou k prohlubování státního deficitu zcela zbytečně, to vše nám prodražuje úroky, za které si jako stát půjčujeme.

I z toho důvodu budou chybět peníze na řešení celospolečenských problémů většího či menšího charakteru. A bojím se, že i z toho důvodu se za následující čtyři roky nevyřeší neutěšená situace v oblasti ochrany ohrožených dětí. Nedojde ke sjednocení metodik a ani zavedení jednotného informačního systému, což bych vnímala jako úplný základ práce. Nicméně tohle všechno, co jsem uváděla výše, jsou věci, o kterých můžeme vést diskusi, jsou to různé přístupy k ekonomice, státu a prioritám. To, o čem se ale diskutovat nedá, je účast SPD ve vládě. Celé programové prohlášení prostupují drobné ústupky této extremistické straně, jako například vypíchnu zrušení trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Mám silné obavy, že SPD jako hlásná trouba ruské propagandy moc dobře ví, proč právě tyto odstavce musí pryč.

Z výše uvedeného, už se dostávám na závěr, z výše uvedeného celkem jasně vyplývá, že moji důvěru tato vláda jako celek nemá, ačkoliv s nadějí hledím k několika málo ministrům pro projevení důvěry, je to málo, proto nemohu takové vládě vyjádřit důvěru. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně a bude pokračovat paní poslankyně Weimerová, připraví se paní poslankyně Veronika Kovářová. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, bez ohledu na to, jakou vládu tady máme a budeme mít, tato vláda sice řídí naši zemi, působí na ministerstvech, to je ale spíš takový finanční a legislativní rámec. Je to lešení, ze kterého naši zemi vytváří někdo jiný, a to jsou občané. Ti působí ve svých profesích, pečují o své blízké, přispívají na to, co považují za důležité a prospěšné. Každý z nás má mandát jen skrze ně. Jsme jejich pouhými zástupci, protože se 11 milionů lidí nevejde do sálu a vlastně má lepší věci na práci. K tomu, aby mohli naši zemi svobodně vytvářet a naplnit svůj potenciál, potřebují kvalitní informace a nejlepší zárukou kvalitních informací jsou média, která z definice slouží veřejnému zájmu a jejichž princip fungování umožňuje, aby veřejnému zájmu sloužila co nejlépe.

Žijeme v jiné době. Každý den jsme zahlcení informacemi ze všech stran. Každý usiluje o naši pozornost z různých důvodů a právě proto je teď mimořádně klíčové zachovat si jedinečný zdroj obsahu, který je naší mediální a informační kotvou v dnešním chaotickém světě. Nejlepší zárukou nezávislosti a také kvality našich veřejnoprávních médií je aktuální systém koncesionářských poplatků za každé médium zvlášť, s automatickým navyšováním o inflaci, podle aktuálních dat jsou dobře vymahatelné. Je to osvědčený systém, jehož změna vedla v Evropě k zásadním negativním dopadům na nezávislost a financování. Proč měnit něco, co funguje? Proč bychom místo skutečně potřebných legislativních změn měli politizovat fungování médií veřejné služby? Proč bychom místo zrušení populistických slibů měli nechat vyhladovět nejlepší zdroj informací a obsahu, jaký tady máme? Na to já nedokážu odpovědět, a proto nevím ani to, proč si vláda, která žádá o naši důvěru, zrušení poplatku za veřejnoprávní média, ponechala ve svém programovém prohlášení, ať si třeba prosazuje smysluplné kroky, pro které je sem v dobré vůli skutečně volila většina voličů, ale je důležité zachovat takové mediální prostředí, aby si lidé o krocích této vlády mohli svobodně utvářet názor a ten poté zohlednit v dalších volbách, aby měli třeba i podklad proto, aby mohli naopak negativní kroky této vlády vyvážit vlastní činností. O to v demokracii jde. A  já mám důvěru v demokracii a naše občany, ale nemohu mít důvěru k této vládě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A nyní vystoupí paní poslankyně Kovářová, připraví se pan poslanec Sviták.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nacházíme se v době bytové krize, kterou je potřeba akutně řešit. Je nezbytné nastavit systémové mechanismy, které pomohou udržet cenovou hladinu základního bydlení dostupnou. Jsou to mechanismy daňové, finanční, byrokratické i dotační. Když jsme ještě byli součástí předchozí vlády, iniciovali jsme první nástroje, které nabízely pomocnou ruku. Současná koalice však hned tři takové nástroje likviduje. Jedná se o možnost obcí definovat dostupné nájemní bydlení, který nabízí současný stavební zákon a který předkládaná novela zcela bez náhrady škrtá. Je to nástroj, který pomáhá obcím například určit kontribuce developera a zajišťuje pojistky před zneužitím. Pro kontext chci doplnit, že se jedná o dostupné bydlení, nikoliv sociální. Dosáhne na něj 70 procent nejchudších domácností a dokonce 80 procent domácností s dětmi. A také vybrané profese, typicky zdravotnictví a školství.

Druhým krokem je odsunutí účinnosti některých paragrafů zákona o podpoře bydlení, který začal platit v lednu 2026. Skupina lidí, kterou tento zákon obsluhuje, se bohužel od pirátské původní verze značně zúžila, ale stále se jedná o pozitivní krok kupředu. Nastupující vláda však zpochybňuje jeho hlavní benefit, což jsou garance pro majitele bytů, které by byly pronajímány přes realitní kanceláře. Z dat Ministerstva pro místní rozvoj víme, že se jedná o více než 100 000 bytů v bytových domech a do oběhu by se nám tak zcela okamžitě mohlo dostat přes 3 000 nových bytů ročně.

Třetím nástrojem je dotační program Výstavba pro obce, který připravil na Ministerstvu pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Navázal na dotační program jeho předchůdkyně Kláry Dostálové, který byl původně jen pro sociální bydlení. Díky úpravám Ivana Bartoše, je nyní možné v programu stavět nejen sociální bydlení, ale i smíšené domy s podílem sociálních bytů.

V předchozím období tohoto programu zde bylo alokováno 8 miliard a žádosti od obcí přišly o 14 miliard vyšší. Máme tedy jasná data, že obce by novou alokaci využily a díky investici 14 miliard bychom nastartovali výstavbu v hodnotě minimálně 40 miliard. Tato investice je navíc částečně vratná, jelikož se jedná o nízkou úrokovou půjčku a jenom DPH, které by přišlo do státního rozpočtu z této stavební činnosti, by bylo minimálně 5 miliard. Na rozpočtovém výboru jsme jednali o této položce při diskusi nad původní verzí rozpočtu, ale poslanci nastupující koalice ji odmítali. Leží zde připravený program, hotové stavební projekty obcí a výsledkem je promarněná příležitost. Je tedy otázka, jak se koalice ve skutečnosti staví ke krizi bydlení a jak ji chce řešit, když stávající funkční nástroje ničí?

Proč se vracet zpět a situaci dále zhoršovat? Jako architektka řešící urbanistický rozvoj měst a správu nemohu pro takovouto vládu zvednout ruku. Vláda, která se nesnaží řešit bytovou krizi jinak než na papíře, moji důvěru nemá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Sviták, připraví se paní poslankyně Šrámková.

 

Poslanec Jan Sviták: Dobrý den. Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, objektivně chci konstatovat, že nově vzniklá vláda má i osobnosti, se kterými mohu lidsky, politicky, zejména však odborně spolupracovat a hledat tolik potřebná kompromisní řešení.

Ale vládnoucí koalici a s ní, bohužel, i naši zemi, od počátku táhnou ke dnu lidé, kteří jednají v intencích totalitního a agresivního státu takovou měrou, že se již dávno zcela vymkli službě demokracii a otevřeně pracují v ruských službách vysmívajíce se nám všem. Tím se ostatně předseda této ctihodné instituce dokonce chlubí, když se zařadil ve svém novoročním projevu ideologickým směřováním po bok Koldera, Bilaka, Indry a dalších, svou pro mě až odpornou kolaborantskou podlézavostí. Obecně považuji zpochybňování nutnosti pomoci válkou zmítané Ukrajině a příklon k Rusku za přímé ohrožení budoucnosti naší země, a to spolu se spornými, ba i leckdy naprosto neakceptovatelnými, nominacemi na některé ministerské posty, což jsou fakta, která dnes i zazněla a ještě jistě zazní. Nyní však již věcně k programovému prohlášení nové vlády, kde jsem se zaměřil na oblast dopravy.

V části věnované železnici chybí skutečná ambice odpovídající 21. století. Místo zásadní modernizace a budování nové infrastruktury se vláda soustředí na pouhé údržbářství v podobě úprav stávajících koridorů, zatímco tolik potřebné vysokorychlostní tratě zůstávají, tak říkajíc, na druhé koleji a stále se řeší prověřování jejich potřebnosti, což samozřejmě zbrzdí tyto záměry. Tento přístup ovšem bolestně přispívá k dalšímu strukturálnímu rozevírání nůžek mezi Prahou a znevýhodněnými, především příhraničními, regiony. Typickým příkladem je klíčový páteřní projekt Praha – Liberec, který je dlouhodobým tristním symbolem stagnace české železnice. Už v roce 1950 se dalo jet vlakem z Prahy do Liberce za necelé 3 hodiny a dnes je běžná cestovní doba jen o několik minut kratší. Za tři čtvrtě století se tedy železniční doprava na této trase posunula jen minimálně navzdory všeobecnému technickému pokroku i investicím, což fatálně ohrožuje další rozvoj nejen Libereckého kraje.

Programové prohlášení také zcela přehlíží význam cyklodopravy, která je ideologicky a investičně upozaděna, přestože právě ve městech a regionech hraje klíčovou roli pro bezpečnost, dostupnost a kvalitu života, o rozvoji turistického ruchu a příjmech z něj ani nemluvě. Deklarovaný vyvážený rozvoj dopravy ze strany nové vlády tak zůstává jen pouhou plytkou frází a nikoliv skutečnou prioritou. Také právě proto a z mnoha jiných závažných důvodů nemohu této vládě vyjádřit podporu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pane poslanče.

Nyní vystoupí paní poslankyně Šrámková Eva, připraví se pan poslanec Šmída. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Vážený pane předsedající, vážené ministryně a ministři, vážené kolegyně a vážení kolegové. Dnes rozhodujeme o důvěře vládě a já zde stojím nejen jako poslankyně za Piráty, ale především jako lékařka a jako máma dvou dětí. Stojím zde za rezort, který se přímo dotýká každého člověka v této zemi. Ať už je to pacient čekající v bolestech, vyčerpaný zdravotník po další službě nebo rodič, který marně shání pediatra. Když se podívám na programové prohlášení vlády, vidím na papíře ambiciózní plán. Slibuje moderní, dostupné a spravedlivé zdravotnictví. Mluví o prevenci, digitalizaci, dostupnosti, péči v regionech a dlouhodobé finanční stabilitě. To jsou cíle, se kterými bychom se jako Piráti v principu dokázali ztotožnit. Jsou to velmi líbivé věty. Jenže realita, kterou vidím v ordinacích a nemocnicích, je v přímém rozporu s tímto papírovým optimismem.

Pokud mají proběhnout skutečné reformy, je nutné se ptát zcela pragmaticky, kdo je připraví, kdo je odpracuje a kdo je ponese v každodenní praxi. Bez dostatečných lidských a odborných kapacit hrozí, že místo systémových změn zůstanou jen dobře zpracované koncepce a prezentace. Zatímco v terénu se reálná situace pacientů i zdravotníků nezmění. Narážím tedy na první kroky vlády, a to snižování počtu státních úředníků a seškrtání kapacit na ministerstvech. Každá věta v programovém prohlášení, každá změna zákona, každý nový standard vyžaduje expertní týmy, analytiky, legislativce, vyžaduje personální nárůst v té zaváděcí fázi. A právě to se dnes v praxi potvrzuje. Když chybí lidé a kapacity, které by reformy připravili a nesli, nevidíme promyšlené kroky, ale spíš improvizaci.

Vzbuzuje to vážné pochybnosti o tom, zda je v centru zájmu skutečně pacient a stabilita systému. Velmi výmluvným symbolem je právě situace kolem Všeobecné zdravotní pojišťovny. Místo toho, aby vláda řešila strukturální problémy financování zdravotnictví, tedy nastavení úhrad, přerozdělení pojistného a plateb za státní pojištěnce, sahá k jednorázovým přesunům miliard z rezerv pojištěnců. Rezervy, které mají sloužit ke stabilizačnímu polštáři tohoto systému, se používají jako rychlá záplata špatných rozhodnutí. To není systémové řízení, to je krizové účetnictví a je to jasný signál, že vláda nemá připravenou dlouhodobou koncepci, o které sama v programovém prohlášení mluví.

Druhým, a pro mě osobně velmi citlivým tématem, je personální krize. Zdravotnictví není o přístrojích, ale o lidech a ti nám docházejí. Silné ročníky odcházejí do důchodu, mladí lékaři a lékařky jsou přetíženi a systém jejich specializačního vzdělávání je nepružný a byrokratický. Přitom české zdravotnictví stojí z velké části na ženách, ale organizace práce je stále nastavena podle modelu z minulého století bez respektu k rodičovství a částečným úvazkům. Česká republika má jeden z nejnižších podílů zkrácených úvazků v Evropě a návrat lékařek a sester po rodičovské je zbytečně komplikovaný. Pokud chceme udržet kvalitní veřejné zdravotnictví, musíme začít u lidí a vytvořit jim podmínky, aby v systému zůstaly, jinak žádné reformy neodpracujeme. Velmi vážná je i situace v oblasti duševního zdraví, zejména u dětí a dospívajících. Školy i rodiny dnes čelí krizi, ale síť dětských psychiatrů, psychologů a návazných služeb zůstává nedostatečná.

Bez jasného plánu, jak zajistit dostupnou pomoc včas, zůstávají sliby jen na papíře. Musíme i zrychlit zavádění školních psychologů. Bez jasného plánu a masivních investic zůstávají vaše sliby jen cynickým výsměchem rodinám, které se bojí o zdraví svých dětí. Zdravotnictví dnes ale netrápí jen peníze. Trápí ho i nedostatek důvěry. Důvěry v to, že systém je řízen ve prospěch, ne ve prospěch vybraných ekonomických skupin. V programovém prohlášení se mluví o změnách v centrové péči, v úhradách moderních léků, v onkologické prevenci či v reprodukční medicíně. To jsou oblasti, kde se točí obrovské prostředky z veřejného zdravotního pojištění a zároveň oblasti, kde má předseda vlády přímé podnikatelské zájmy. Tady vzniká zásadní otázka. Bude ministr a vláda jednat jako správci veřejného systému nebo jako manažeři jeho byznysu.

Za Piráty proto i dnes nabízím pomocnou ruku a konstruktivní spolupráci. Máme experty, máme data, máme propracované návrhy v oblasti digitalizace i duševního zdraví, jsme připraveni je sdílet s kýmkoliv, kdo to s českým zdravotnictvím myslí vážně.

Když to shrnu, vidíme program plný hezkých slov, ale realitu plnou nesystémových kroků a slabé schopnosti je naplnit. Proto musím říct jasně, že za Piráty nemohu této vládě v oblasti zdravotnictví vyslovit důvěru. Způsob, jakým je rezort od počátku uchopen, bohužel nenaznačuje, že by vláda, schopna naplnit vlastní sliby o spravedlivém, transparentním a dlouhodobě stabilním zdravotnictví pro všechny, mohla vzniknout. Děkuji vám za pozornost. (potlesk zprava)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Bude pokračovat pan poslanec Šmída.

 

Poslanec Martin Šmída: Dobrý den, kolegyně, kolegové. V úvodu své řeči si pomůžu variací na scénku z oblíbeného filmu Pelíšky. Kdybych před vás postavil dvě cibule (ukazuje dvě cibule), dvě naprosto identické cibule, ale o jedné z nich vám řekl, že pochází z rodinné farmy, kde se chovají s úctou k půdě, s respektem ke krajině, kde rodina těch farmářů žije s tím venkovem společný život, kdy peníze z výdělku té cibule jdou na hodiny houslí pro dceru toho farmáře, nikoliv na čtvrtou dovolenou v Karibiku nějakého majitele obřího agroholdingu, která z těch cibulí by pro vás byla lepší? Odpoví si každý sám.

Ale jak odpovídá tato vláda, to bohužel víme. Pod líbivými proklamacemi, se kterými by se i dalo souhlasit, se skrývají kroky, které povedou ke ztížení podmínek pro rodinné farmy, pro malé a střední podniky, pro začínající zemědělce. Jsou to kroky, které povedou české zemědělství někam zpátky. Při tom co chtějí lidé od zemědělství? Chtějí kvalitní a dostupné potraviny, chtějí mít na výběr, to znamená podporovat konkurenci. Jen tak se může zvyšovat kvalita a snižovat cena. Podporovat konkurenci znamená podporovat začínající podnikatele, podporovat malé a střední podniky, umožnit srovnání i se zahraničními výrobky. Tohle ale tahle vláda dělat nechce. Chce konkurenci omezovat. A všichni víme, kdo z toho bude profitovat. Občan to nebude a zemědělský sektor také ne.

Ale rezort zemědělství není jenom o produkci potravin, má další důležité úkoly, například, jak se bude pečovat o půdu. Bude se vláda snažit, aby se kvalita půdy zvyšovala? Zpřísní protierozní vyhlášku? Chce postupovat přesně obráceně. A ještě tvrdí, že protierozní vyhláška znehodnocuje půdu. Dámy a pánové, ta eroze znehodnocuje půdu.

A jestli pro vás není dostatečný důvod nějaká elementární úcta k přírodě, krajině, k našim předkům, tak se nechte přesvědčit alespoň čísly. Podle dat Ministerstva zemědělství přicházíme na hodnotě půdy z důvodu snižování její kvality o 4 miliardy ročně. A k tomu vynakládáme dalších 14 miliard na řešení následků spojených s erozí půdy. Čili 18 miliard ročně dohromady.

Naši předkové se musí otáčet v hrobě, když vidí, jak dnes hospodaříme s půdou. Její kvalita se snižuje, organické hmoty ubývá a pesticidů přibývá. Je to smutný pohled. A už teď je jasné, že tato vláda ke zlepšení situace nepřispěje.

A půda je pod tlakem i z jiného hlediska. Ono slibované předkupní právo není nic jiného než omezení práv vlastníků. A položme si otázku, proč chce vláda takto lidem osekat jejich práva a svobody? To si nejspíš nějaký agromamut brousí zuby na skupování půdy. Takové předkupní právo, to je velmi cenná věc, draze vyjednávaná ve smlouvách, málokdy zadarmo. A tady se to prostě nařídí zákonem. A v čí prospěch? Nemusíme si odpovídat. Víme to všichni.

Důležitější je, na koho ty kroky vlády dopadnou negativně. A tady je ten seznam podstatně delší.

Například venkov. Máme v České republice nevyrovnanou životní úroveň, v Praze a ve městech se žije jinak než na venkově. Je tam složitější sehnat dobře placenou práci, ubývá služeb, obchody, pošty, školy, školky, lékaři, zubaři, zhoršuje se dopravní dostupnost, zato přibývá exekucí. Jsou regiony, takzvaná hospodářsky a sociálně ohrožená území, kde jsou objektivní problémy. Kvalita života tam není dobrá. Takové regiony se vylidňují, populace stárne, na základě toho ubývá služeb a tato spirála už se těžko zastavuje. Lidé, kteří tam žijí, jsou potom naštvaní, nešťastní, frustrovaní. A my ze sociologických průzkumů víme, že takoví naštvaní a nešťastní lidé daleko častěji volí strany, které se dnes scházejí v nové vládní koalici. A tak si řekněme, opravdu vláda těmto lidem pomůže, anebo chce více nešťastných a frustrovaných lidí, aby měli více voličů?

Já jsem z moravského venkova, vím, jak se tam žije, a od této vlády nečekám, že by se cokoliv zlepšilo, ale prosil bych, aby to aspoň nezhoršovala.

My Piráti budeme celé volební období vládu hlídat, kontrolovat a zároveň každý den bojovat za dobrá řešení jak pro venkov, pro zemědělství, tak i pro životní prostředí, další důležitý sektor. Životní prostředí, naše krajina, to je to největší bohatství, co máme. Máme ministerstvo, které má za úkol krajinu chránit, chránit rozmanitost fauny a flóry, původní druhy, půdu, vodu, čistý vzduch, ve skutečnosti ty nejdůležitější věci. A ty jsou teď pod tlakem probíhající klimatické změny. A popírání není řešení.

Naše příroda a krajina si zaslouží péči. Pokud začnou kolabovat ekosystémy, je úplně jedno, jaká je sleva na autobus. My tady potřebujeme dostatek čisté vody, čistý vzduch, úrodnou půdu, máme se snažit rozvíjet vodní hospodářství, ale i odpadové hospodářství, mé oblíbené.

Přechod na cirkulární ekonomiku je jedna z největších výzev, kterou před sebou máme. Jako Češi skvěle třídíme odpady. Ale problém není v třídění, ale v recyklaci a v uplatnění těch recyklovaných výrobků. Uvědomuje si to vláda vůbec? Čím se vlastně půlministr životního prostředí zabývá? Personální čistky, chaos, vytváření trafik, nekompetence, zpátečnictví a neschopnost. Nebo je to naopak všehoschopnost a faktická sabotáž celého rezortu?

A na ostatních ministerstvech to nevypadá o moc optimističtěji. Co má třeba dělat ministr dopravy? Snažit se o rychlejší a pohodlnější dopravu, to by mohly zařídit vysokorychlostní tratě. Jak to s nimi bude, to teď nevíme. Co ministr práce a sociálních věcí? Co kroky týkající se důchodové reformy? Nefunkční populismus, který nás v budoucnosti přijde velmi draho. Co má dělat ministr zahraničí? Snažit se o dobré jméno republiky. Ne dělat čistky a ostudu. Co má dělat ministryně financí? Dobře hospodařit, snižovat dluh. Co nás čeká? Dluhové eldorádo. O zemědělství, regionálním rozvoji, životním prostředí už jsme se bavili.

Je v tom vidět jistý klíč, je to pattern, že prostě všechno je naopak, než jak by mělo být. Kdyby tahle vláda jenom přešlapovala na místě, bylo by to ještě dobré. Ale tady hrozí, že naše země bude couvat, že půjde pozadu někam k východu. I na to jsme se snažili upozornit a zdá se, že se to podařilo. Jsem za to rád a určitě na to budeme upozorňovat i nadále.

Tohle je vláda národní destrukce a mezinárodní ostudy. To je vláda zpátečníků. A proto jí nemohu vyslovit důvěru. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Moricová Michaela.

Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Já vám děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na úvod chci říct jednu důležitou věc. Já oceňuji, že vláda dává jasně najevo, že nechce podporovat návrhy, které by vedly k plošnému sledování soukromé komunikace občanů.

Chat control, tedy povinné skenování soukromých zpráv, považuji za zásadní problém. Všichni chceme chránit děti a bojovat proti kriminalitě, ale masové sledování komunikace všech lidí řešením není. Znamenalo by prolomení soukromí, oslabení důvěry mezi občanem a státem a krok směrem, který by demokratická společnost dělat neměla.

V tomto směru říká vláda správně, že nechce být Velkým bratrem a že chce chránit soukromí – na tom se shodujeme a tento směr politiky ráda podpořím. Avšak musím dodat také druhou, neméně důležitou část. O chat controlu se nerozhoduje v České republice, nerozhoduje se na půdě této Sněmovny, rozhoduje se na úrovni Evropské unie. A právě tady narážíme na problém. V programovém prohlášení vlády nevidím jasnou strategii aktivního postupu v rámci Evropské unie, naopak se opakovaně zdůrazňuje důraz na jednomyslnost odmítání další integrace a spíše obranný než vyjednávací přístup. Jenže u chat control jednomyslnost není realistická cesta. Pokud chceme skutečně chránit soukromí lidí, musíme vyjednávat, hledat spojence a přicházet s alternativami – nestačí říct: my to nechceme, to samo o sobě nikoho neochrání a nic to nevyřeší.

Proto doufám, že si pan premiér, který si evropskou agendu vzal přímo pod sebe, tuto realitu plně uvědomuje. A tím se dostávám k širšímu pohledu. Vláda zrušila ministerstvo pro evropské záležitosti, evropskou agendu centralizovala u předsedy vlády a zároveň v programovém prohlášení odmítá další integraci i sdílení odpovědnosti. Vzniká tím obraz, který podle mě České republice nesluší. Chceme být součástí Evropské unie, ale nechceme se podílet na řešeních. Chceme výhody, odmítáme odpovědnost. Už teď je jasné, že návrat Andreje Babiše k moci povede ke zhoršení situace a nikoliv ke zlepšení. On sám se svými extremistickými partnery posouvá Českou republiku zpět, blíž k Maďarsku a Rusku.

Já si ale myslím, že Česko má na víc. Evropská unie není nějaká cizí instituce, Evropská unie jsme my. A pokud chceme chránit soukromí lidí, bránit digitální svobody a zajistit bezpečnost bez masového sledování, pak to bez spolupráce s ostatními státy opravdu nejde. Já chci sebevědomou, silnou a odolnou Evropu, takovou, která umí chránit své hodnoty i svobody. A ta nevzniká tím, že budeme stát stranou, vzniká tím, že se aktivně podílíme na řešeních a že za ně s klidem a jistotou neseme odpovědnost. I když v programovém prohlášení nacházím body, na kterých se s novou vládou shoduji, její odmítavý přístup k evropské spolupráci podpořit nemohu. A stejně tak nemohu této vládě vyslovit důvěru. Důvěra je totiž ochotou se na někoho spolehnout, že splní určitá očekávání. A jsem opravdu zvědavá, jak si tato vláda složená z populistů a extremistů s těmito očekáváními poradí. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní bude pokračovat pan poslanec Volpe Samuel.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes, kdy hlasujeme o důvěře vládě České republiky, stojíme také v době, kdy Česká republika, Evropa, ale i celý svět se nachází ve složité bezpečnostní situaci, v době otevřené hybridní války s Ruskem, v době, kdy musíme víc než kdy dřív přemýšlet o tom, jak zajistit bezpečnost nejen nás, ale i nastupujících budoucích generací. Svět kolem nás se zásadně změnil. Bezpečnost už dnes neznamená jen tanky a vojáky na hranicích, znamená hybridní válku, dezinformace, kybernetické útoky, energetické vydírání, útoky na kritickou infrastrukturu a systematické oslabení důvěry ve stát a jeho instituce. Znamená cílené snahy rozkrádat a rozkládat společnost zevnitř. Právě proto je klíčové, kdo naši zemi vede. A právě tady narážíme na zásadní problém vlády Andreje Babiše. V programovém prohlášení vláda mluví o bezpečnosti jako o prioritě a slibuje občanům zvýšení pocitu bezpečnosti – za to já jsem samozřejmě rád, jenže pocit bezpečnosti nevzniká z prohlášení, ale vzniká z důvěry. Jak máme věřit, že vláda dokáže zemi připravit na zásadní bezpečnostní hrozby, když předsedové a další členové koaličních stran nejsou schopni jasně říct ani tak základní věc, jako že je Rusko agresorem. A když je člověk, který to udělá – v tomto případě pan ministr obrany Zůna – tak za svůj postoj je umlčován například od pana Radima Fialy. Jak máme vládě věřit v boji s dezinformacemi, když strany této vlády mají mezi svými členy lidi, kteří sami aktivně dezinformace propagují a šíří? Naše společnost se dezinformacím neubrání, pokud představitelé státu nebudou schopni pojmenovat realitu, pokud budou tvrdit, že pravda je věcí názoru a agresor otázkou interpretace. Kombinace relativizace, zpochybňování, mlčení a alibismu nás na bezpečnostní výzvy 21. století nepřipraví. Česká republika potřebuje vizi a ochranu. Stát, který má v této bezpečnostní situaci obstát, musí být proaktivní, moderní a připravený investovat do bezpečnostní infrastruktury, do kybernetické obrany, do ochrany kritických systémů, do lidí a institucí, které chrání náš stát a demokracii. Nevyslovení důvěry této vládě proto není aktem politického boje, je to rozhodnutí ve prospěch budoucnosti, ve prospěch bezpečnostní politiky, která není zpátečnická, do lidí a institucí a která je připravena čelit výzvám dnešního světa. Vláda, která není schopná jasně pojmenovat hrozby a dát občanům skutečné bezpečnostní záruky, nemůže získat a dostat mou důvěru. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. A nyní poprosím paní poslankyni Ančincovou Hanu, aby se ujala slova jako další řádně přihlášený. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Hana Ančincová: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členky a členové vlády, vážené kolegyně, drazí kolegové, programové prohlášení o sociální politice se čte velmi líbivě, je plné slov o spravedlnosti, důstojnosti a pomoci. Pokud bychom hodnotili pouze dobré úmysly, museli bychom zatleskat. Jsme tady však od toho, abychom spravovali naši zem zodpovědně a s výhledem více než na jedno volební období. Dovolte mi proto k programovému prohlášení několik zásadních připomínek.

První z nich je oblast důchodů. Slibujete zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let a zároveň štědřejší valorizace. Politicky je to velmi atraktivní, ekonomicky je to ale velmi neupřímné. Dokument mluví o udržitelnosti pro naše děti a vnuky, ale mlčí o tom nejdůležitějším – kdo to zaplatí. Zvýšíte daně nebo budete dál zvyšovat dluh, který právě tady naše děti ponesou na svých bedrech? Nemůžeme budovat jistotu dnešních seniorů na nejistotě jejich vnoučat, to není solidarita mezi generacemi, to její popření.

Druhou oblastí je oblast rodinné politiky. Rodinná politika není jen o tom, kolik peněz stát pošle rodinám na rodičovském příspěvku. Peníze jsou důležité, ale samy o sobě rodinu neudrží. Rodiny potřebují hlavně jistotu a podmínky, ve kterých se dá normálně žít – mít kde bydlet, mít dostupnou školku nebo dětskou skupinu, možnost sladit práci s péčí o děti a vědět, že když se dostanou do potíží, tak jim stát pomůže. Bez dostupného bydlení zůstávají všechny ostatní sliby jen na papíře. Skutečná podpora rodin proto musí být celým balíčkem opatření, který lidem dává pocit bezpečí, stability a perspektivy, nejenom jedním číslem v tabulce. A přesto tu říkám zcela otevřeně, nechci být jen kritikem. Já jsem člověk, který vyrostl v komunální a krajské politice a vím, že bez vzájemné spolupráce obcí, krajů, státu a poskytovatelů se žádná reforma v sociální oblasti nepovede – a také nás navzájem. Ano, potřebujeme nový zákon o sociálních službách. A tady kvituji (Gestikuluje vlevo.), že o něm včera byla dlouhá řeč, protože já toto familiérně nazývám jako bod pro pamětníky, čekáme na něho nejenom jedno volební období. A také – ano, potřebujeme výrazně propojit sociální a zdravotní péči, protože tam dneska mizí lidé mezi systémy a spolu s nimi i peníze, které bychom my mohli použít daleko někde jinde, právě na jejich pomoc.

Také nabízím pomocnou ruku, a i když se nacházíme na jiné straně politické mapy, tak já budu vždycky osobně podporovat veškerá opatření, která budou ve prospěch občanů. Nabízím odbornou součinnost při nastavení těchto otázek tak, aby byly spravedlivé a zároveň i rozpočtově odpovědné. Sociální oblast opravdu nejsou témata pro politické přestřelky. Není to soubor hesel. Je to závazek vůči lidem, kteří se nemohou ozvat hlasitě. Seniorům, rodinám s dětmi, lidem se zdravotním postižením nebo právě třeba neformálním pečujícím a právě proto musí stát na pevných základech a nejen na přáních.

Kolegyně a kolegové, my budeme také často ve veřejném prostoru slýchat, že sociální sféra je obrovskou výdajovou stránkou. Je to hluboký, obrovský omyl. Investice do sociálních služeb a sociální oblasti jsou investicí do sociálního smíru. Narůstá nám obrovsky počet lidí, kteří jsou odkázáni na druhé, a demografický vývoj je tady opravdu velmi neúprosný. A my jsme ti, kteří tvoří prostředí. Není to jen úkol pro ministerstvo, je to úkol pro nás všechny tady v tomto sále. My určujeme pravidla, my nastavujeme financování a my dáváme jasný signál, jaké hodnoty vyznáváme. Důvěra se buduje roky, ale ztratit se dá jedním špatným rozhodnutím nebo lhostejností. A prosím vás, abychom při každém hlasování o sociální legislativě mysleli na to, že netvoříme jen zákony, ale budujeme prostor, ve kterém se lidé nebudou bát žít a stárnout.

Bohužel však musím konstatovat, že současná vláda jde opačným směrem a mou důvěru v naplňování těchto cílů rozhodně nevzbuzuje. Namísto koncepčního budování stability jsme svědky nesrozumitelných kroků a necitlivých personálních čistek, které rozvíjejí kontinuitu a odborné zázemí celého sektoru. Pokud vláda podkopává základy vlastních institucí, nemůže tak očekávat, že jí budou věřit občané, kteří jsou na jejích službách závislí. A právě z těchto důvodů této vládě svou důvěru dát nemohu. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezký večer a nyní vyzývám k vystoupení pana poslance Jiřího Horáka a připraví se pan poslanec Ivan Bartoš.

 

Poslanec Jiří Horák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, když si v duchu rekapituluji poslední čtyři roky, nemohu si nevzpomenout na mnohé výroky některých dnešních vládních politiků. Výroky o spálené zemi, vládě národní katastrofy, o totálním zhroucení ekonomiky, volném pádu Česka, chlebu za stovku, benzinu za 150 korun. Konec citace.

Ale tato intenzivní čtyřletá rétorika se ukázala jako nedůvěryhodná, i když jí možná uvěřila velká část naší společnosti. Realita je totiž poněkud odlišná. Schodek veřejných financí klesl z 5 procent HDP na 2 procenta, inflace je pod průměrem EU, růst HDP patří mezi jeden z nejvyšších v Evropské unii. To dokazuje, že bývalá vláda i přes doznívající covidovou krizi, válku na Ukrajině a související energetickou krizi a inflaci národní hospodářství přinejmenším stabilizovala.

Podařily se důležité věci. Podpořili jsme bezpečnost naší země v Severoatlantické alianci. Již nejsme Černé ovce, dosáhli jsme 2 procent HDP výdajů na obranu a získali jsme respekt a důvěru našich partnerů. Rekordně se investovalo do infrastruktury. Otevřelo se 214 kilometrů nových dálnic, asi 120 kilometrů nových přeložek a obchvatů.

S čím se za poslední období ovšem nepodařilo pohnout a co se už 10 let zhoršuje, je nedostupnost bydlení. Vznikl však program dostupného nájemního bydlení, který by tento problém pomohl výrazně řešit, pokud však bude dlouhodobě pokračovat a bude dlouhodobě podporován. Chtěl bych jménem lidové strany apelovat na novou vládu, aby se v následujícím období prostředky takříkajíc neprojedly a aby se investovalo do budoucnosti, do naší bezpečnosti, infrastruktury a dostupného bydlení, které je nezbytné pro důstojný život jednotlivců i rodin. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych tedy vyzval pana poslance Ivana Bartoše a připraví se paní poslankyně Ferčíková Konečná. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den, odpoledne nebo již večer, dámy a pánové, pane premiére, členové vlády, kolegyně a kolegové. Dostalo se i na mé pořadové číslo 35 vystoupení v dnešní debatě. Já bych se chtěl zaměřit na velká témata, protože spoustu témat už zde zmínili moje kolegyně a kolegové. Mohl bych v příbuznosti ke své činnosti na Ministerstvu místního rozvoje mluvit o podpoře dostupnosti bydlení, ostatně zde i od kolegy zazněla potřeba financování již připravených programů dostupného nájemního bydlení, které obce mají už za 60 miliard, a je tam potřeba nalít zhruba 14, i důležité téma, které zaznělo v oblasti digitálních svobod, sociální práce nebo oblasti, která je podle mě velmi citlivá, a to je duševní zdraví. Věřím, že to, co deklaroval pan premiér Babiš, že duševní zdraví bude jedna z jeho osobních priorit, tak že nezůstane jenom u řečí, ale dojde k reálným změnám, ať už v oblasti samotného duševního zdraví z toho medicínského pohledu, tak i třeba podpoře školních institucí a péče o mladé lidi, kteří se do potíží právě v oblasti duševního zdraví dostávají.

Ale nyní, kterým směrem bude mířit moje kritika či výhrady? Vyslovení důvěry či nedůvěry vládě v momentě, kdy celá Sněmovna tedy jednotlivými hlasy poslanců a poslankyň se k tomuto vyjadřuje, má být kritická, máme vypíchnout i místa, která v programovém prohlášení dávají smysl. Jsem rád, že Míša Moricová tady zmínila, prostřednictvím pana předsedajícího, chat control, takže je vidět, že nad některými věcmi se určitě s budoucí vládou, která pravděpodobně získá důvěru, shodneme, ale pak jsou tady věci, u kterých musím být kritický.

My jsme za Piráty opakovaně předkládali a i nadále budeme předkládat protikorupční zákony. Jenom v tom minulém období v roce 2021 jsme tady měli velký deficit zákonů týkajících se střetu zájmů, ale i významných protikorupčních zákonů, typu zákon o lobbingu, ochranu whistleblowerů a další. Proti korupci je potřeba bojovat, stejně tak jako je potřeba bojovat za demokracii. A ten boj nikdy nekončí.

My už jsme s Piráty předložili, myslím, že to je sněmovní tisk 45, pokud se nemýlím, možná i nějaké dřívější číslo. Já jsem navrhoval při tom projednávání programu schůze, abychom je spolu s dalšími tisky probírali po tom bodu, kdy vyslovíme či nevyslovíme důvěru vládě Andreje Babiše, a myslím si, že bychom se na toto měli velmi zaměřit. Je potřeba, abychom v České republice nebojovali proti korupci jenom na papíře nebo zřídili nějaký úřad, který potom defundujete, jako to udělal ministr Stanjura, takže dohled nad hospodařením politických stran nefunguje. Zákon o lobbingu. Nevím, jak to bude na Ministerstvu spravedlnosti v tomhle volebním období, ale není tam žádný obor, ani finance na to, že by někdo kontroloval vůbec, jestli ten zákon o lobbingu je dodržován, zda lobbisté si budou tedy ty lobbistické kontakty evidovat, zda budou registrováni. Uvidíme.

Proti korupci je potřeba bojovat. Proto je důležité zvýšit opatření a tresty za samotnou korupci. Proto je důležité mít lepší kontrolu veřejných zakázek. Můj předseda Zdeněk Hřib tady nedávno, vlastně včera to bylo, hovořil o velkých kauzách z posledního období. A není to jenom Dozimetr, Stoka nebo špinavé bitcoiny, ale každou chvíli vidíme v médiích, jak někoho, ať už z komunální či z krajské politiky, doslova odvádějí v klepetech. Často se tak děje proč? Protože ti lidé se podíleli na různém falšování veřejných zakázek, přihrávali peníze z veřejných zakázek svým přátelům, spřáteleným firmám, brali úplatky. To všechno musíme řešit.

Co je nesmírně důležité, a ukázalo se to i velmi praktické i v tom minulém volebním období, ale dokonce i ve volebním období před tím, je skutečně chránit lidi, kteří jsou svědky korupce na nějakém úřadu a nebojí se toto nějakým způsobem řešit. Bohužel často se to potom sveze na jejich osobě. Vidíme, že když dneska někdo ukáže na zlodějinu, ukáže na nějaké bezpráví, ukáže na korupci, tak kromě té štvanice, která často je zahájena na sociálních sítích, je často ten člověk označován, vláčen médii a často, pokud se tak děje na nějaké instituci nebo úřadu, tak je mu ukončena kariéra.

Jsem rád, že lidé, kteří použili zákon o ochraně whistleblowerů a byli odejiti, tak následně bývají úspěšní v té své obraně. A co si myslím, že je taky nesmírně důležité, tak skutečně oddělit byznys od politiky, prostě prosazovat zákony, které mají zabránit tomu, aby se z Česka znovu stával stát, kde kauzy typu Čapí hnízdo a další jsou prostě běžné. Když chce někdo dělat politiku, nechť ji dělá, když chce někdo dělat byznys, ať ho také dělá. Když chce někdo dělat politiku a byznys, i to je možné, ale nemůže v danou chvíli čerpat výhody z toho, že je zodpovědný za nějaký rezort, že spolunastavuje ten systém, brát dotace nebo dokonce soutěžit veřejné zakázky. Tohle to budeme hlídat na úrovni vlády, na jejichž členy se střet zájmů vztahuje. Není to otázka jednotlivých poslanců, byť poslanec, když je ve střetu zájmů, tak zde má povinnost vystoupit a ohlásit to, že v dané problematice vystupuje ve střetu zájmů. Připomínám zejména kolegům doktorům, různým lidem, kteří třeba mají podíl na veřejném zdravotním pojištění, že je důležité, aby v případě, že zde vystupují, tak takovýto střet zájmů tedy oznámili, skutečně je to podstatné. Ale v té velké míře byste měli zastavit střet zájmů, různé velké malé domů a ovlivňování systému ve prospěch členů rodiny nebo samotných firem těch lidí, kteří se do politiky rozhodli vstoupit.

Tato vláda má v čele údajné protikorupční hnutí, ostatně tak Andrej Babiš často hnutí ANO označuje, nicméně v samotném programovém prohlášení vlády se o korupci mluví velmi vágně a prakticky bez závazků. Ta skutečně proaktivní protikorupční agenda, předložíme tyto zákony, tam zcela chybí. Zato ta tolerance ke střetu zájmů zůstává, stejně tak jako ta záruka vzájemného nevydání, o kterém se tady ve Sněmovně asi budeme bavit v souvislosti s žádostmi, které sem dorazily, někdy v měsíci únoru, takže je nezbytné toto dále řešit.

A pak jsou tady konkrétní opatření, která už dnes vzbuzují vážné pochybnosti. Tady už kolega Martin Šmída hovořil o oblasti zemědělství. Já jsem si procházel programové prohlášení vlády a spousta těch opatření, která sice mají dopad i na běžnou populaci, tak výrazně nahrává odvětvím, ve kterých právě pan premiér Andrej Babiš podniká. V té oblasti zemědělství vláda mluví o ochraně domácí produkce a potravinové soběstačnosti, já jsem to zvýhodnění té domácí produkce viděl v jistých náznacích. Myslím, že s nimi přišlo hnutí SPD a byl to jejich nápad, že v tržním prostředí zavedou povinné kvóty na prodejny, které budou muset prodávat určitý podíl pouze domácí produkce. Tak tady se rozhodlo hnutí ANO jít ještě dál. Ono to na papíře skutečně zní nevinně. Já jsem rozhodně za, ostatně spolupracujeme s Asociací malých zemědělců, že je potřeba podporovat domácí produkci, byť v některých věcech Česká republika je soběstačná, v některých prostě soběstačná není a být nemůže, ale skutečně držet co nejblíže to farm to fork, což je mimo jiné princip Evropské unie, na kterou často někteří moji kolegové tady na pozadí nadávají. To je tedy vzdálenost mezi vypěstovanou potravinou a talířem, na který se ta potravina dostane. To je všechno ušlechtilé. Ostatně tak zní i části v programovém prohlášení vlády. Nicméně to, jakým způsobem je to tam uchopeno, v kontextu reality to skutečně znamená riziko omezení dovozu, omezení konkurence a finální růst ceny potravin.

Pokud se bavíme o tom, že pro občany je potřeba mít kvalitní potraviny, s tím myslím, že budou všichni souhlasit včetně kolegů lékařů a pokud to tady budou obhajovat, tak to za střet zájmů rozhodně považovat nebudu, protože prevence je lepší, než následně léčit nějakou nemoc, ale zdravé potraviny, ale hlavně i cenově dostupné potraviny, což v momentě, kdy pan premiér je fakticky spojen s největším producentem v oblasti zemědělství, tak stále tento střet zájmů vnímám jako velmi vážný.

Politika, která posiluje velké domácí hráče a omezuje zahraniční konkurenci většinou zvyšuje ceny potravin a není to politika, která by byla namířená směrem k občanům. Je to politika, která může velmi konkrétně prospívat specifickým typům byznysu. A pokud se shodneme, že důležité je rozbíjet monopoly, a já věřím, že současná vláda jistě podpoří zákon, kterým jsem já tedy v minulé vládě narazil, a to je zákon o reformě antimonopolního úřadu, byť pan Mlsna, který v současné chvíli je šéfem antimonopolního úřadu, byl, myslím, že na tlak prezidenta jmenován Andrejem Babišem v tom předchozím volebním období, ale nemyslím si, že by to byl a priori nějaký člověk blízký hnutí ANO, tak skutečná nezávislost antimonopolního úřadu ve věcech veřejných zakázek, ale i rozbíjení monopolu je zásadní. Ten zákon, který řeší ceny potravin a dává v této oblasti antimonopolnímu úřadu větší pravomoci, je také načtený. My jsme ho slíbili voličům v tom našem plánu na sto dní. Ten zákon dokonce projednávala ještě bývalá vláda pana Petra Fialy už po volbách, když ještě byla ve funkci nebo byla vlastně v rámci rezignace, a dala k němu opět kladné stanovisko.

Tak doufám, že nejenom boj proti střetu zájmů, který je u mě z pohledu Andreje Babiše těžko uvěřitelný, tak ale i boj proti monopolům a snižování cen potravin tam, kde existují prokazatelné dohody mezi jednotlivými řetězci a dalšími, kde se antimonopolní úřad historicky vymlouval, že na to nemá patřičný nástroj proti tomuto bojovat, tak že v tomto vláda potřebné kroky udělá. V programovém prohlášení bohužel nic takového nevidím.

Další důležitou oblastí, kterou já vnímám jako ohroženou, jsou média a občanská společnost. Ačkoliv jsme mohli z úst pana ministra Oty Klempíře slyšet po jednání s prezidentem, že vlastně nakonec nehodlá řešit koncesionářské poplatky, pravděpodobně po dohodě v koalici s koaličními partnery, předpokládám tlak zejména od koaliční SPD, ale takováto vyjádření jsem slyšel i od vládního hnutí ANO. Tak v tuto chvíli změnil svoji pozici, hovoří se o tom, že by se měla Česká televize dostat pod státní rozpočet a být financována tedy přímo skrze rozhodnutí politiků, kolik jí v daném roce peněz přiřknou. Já když se podívám na to, jakým způsobem je to řešeno v zahraničí, tak ano, jsou státy, kde samozřejmě žádné koncesionářské poplatky nejsou, dokonce jich je většina, ale také to jsou státy, které mají silnou demokratickou tradici, což já o České republice si netroufnu říci, byť mně je pouze 45 let, ale po 40 letech komunismu a řízení vysílání České televize nebo Československé televize a Československého rozhlasu, tak bych nedoporučoval podmanění veřejnoprávních médií. A poprosil bych pana předsedajícího Okamuru, jestli by tady mohl říct kolegům, že až budou mluvit oni, tak já tady nebudu vystávat před jejich pultíkem a hlásit na ně. Tak prosím kolegu, ať se přihlásí když tak k faktické poznámce.

Mě vůbec překvapuje, že na některé otázky ti politici zde neodpovídají. Já bych se třeba pana ministra Klempíře, protože vláda žádá o důvěru, následně zeptal, jak to tedy bude s koncesionářskými poplatky, jaký model vůbec, pokud by se na ně sahalo, čehož já jsem odpůrcem u veřejnoprávních médií, by byl nastolen, zda to bude nějaký podíl z DPH nebo skutečně se tady budeme handrkovat o rozpočet. Zda už mluvil s jednotlivými stakeholdery a které tedy slovo platí, jestli to při odchodu z kanceláře pana prezidenta Petra Pavla nebo jeho čerstvé vyjádření, myslím že z předevčera. My potřebujeme nezávislá veřejnoprávní média, objektivní. Nic není stoprocentně objektivní. I já mám výhrady k některým třeba reportážím odvysílaným v České televizi, ale stále vnímám veřejnoprávní média jako jeden z garancí demokracie v dané zemi, otevřené diskuse lidí i s oponentním názorem, což si myslím, že Česká televize, teď jsem tam byl v několika pořadech, kam historicky moc nechodili zástupci, myslím že Motoristů a dalších, a ten moment, kdy ten moderátor čtyřikrát za tu půlhodinu těch Událostí, komentářů musí zopakovat, že sice zvali ANO a Motoristy, ale nikdo nepřišel a pak to ještě zopakuje a musí tam mít ty prázdné sklenice, aby je náhodou někdo nenařknul z toho, že jako nezvou zástupce všech politických stran, tak to mi zrovna nepřijde, že v danou chvíli ta televize jedná nějakým způsobem svobodně. Chápu, že to řeknou na začátku, ale v prvních 10 minutách to zrovna předevčírem kvůli Motoristům zaznělo asi třikrát v první půlhodině. Takže je vidět, že úplně už jako ta veřejnoprávnost nebo respektive ten pocit té svobody a té svobodné debaty nepanuje ani na Kavčích Horách.

Když se podívám na poměr zastoupení stran v politických debatách v Maďarsku, zejména s pokrytím názorů opozice a vůbec ve zvedání témat, jo, můžeme si říct, že televize je starší médium, už na to tolik ti mladí lidé nekoukají, všechno se děje na sociálních sítích, ale stále je to jedno z nejsilnějších médií, které může zvedat témata, které, pokud holt se ta demokracie v té zemi posune tou maďarskou nebo slovenskou cestou, tak pak už ta témata zvedají jenom investigativci, nějaká soukromá média, často ne ta, která jsou vlastněna ekonomickými hybateli v dané zemi, a pak ta demokracie jde dost do kopru.

Na druhou stranu musím ocenit, protože my jsme se o to snažili už v roce 2019 nebo kdy, a teď s tím přišel Senát, a já doufám, že tady v tom, ve vládě tento návrh oporu najde, já stoprocentně souhlasím s tím, že veřejnoprávní média, která nakládají s veřejnými prostředky, které platíme tedy formou koncesionářských poplatků, mají mít auditované a kontrolované hospodaření a tak, jak se nám podařilo toto zavést na úrovni krajů a díky těmto kontrolám mimo jiné se přišlo na spoustu korupce, neefektivního využívání peněz a dalších, takže Český rozhlas, Česká televize má být pod dozorem NKÚ. Tedy NKÚ může kontrolovat a má kontrolovat veřejnoprávní média. Ten návrh teď schválil Senát. On nám sem za chvilku přehopká do Sněmovny, tak si můžeme společně všichni zahlasovat, protože tento názor jsem slyšel od kolegů z SPD, u názoru Motoristů si nejsem jist, ale možná to také někde zmiňují.

A pak tady je ten neziskový sektor. Mě docela pobavilo, a nevím, kdo to měl v programu jako politická strana, když hovořil o tom, jak škrtne a získá někde strašnou raketu peněz, desítky miliard z neziskového sektoru, tak hodláte zakázat lidem fotbal a škrtnout českou fotbalovou asociaci, což je jeden z největších příjemců, asi největší příjemce dotací a byly zahrnuty v tom výpočtu. Myslím, že to byl pan Pikora, pan poslanec Pikora, prostřednictvím pana předsedajícího. Je tam pan předsedající? Stále tam je. Tak pak tam začal tak jako divně koktat. že vlastně myslí jiný neziskový sektor. OK, pojďme si říct, že neziskový sektor v řadě oblastí hraje velmi významnou roli. Vláda předstírá, že hlavním problémem této země jsou co? Dětské sportovní kluby? To jsou neziskové organizace? Nebo hospice, organizace sociální péče? Ve skutečnosti je hlavní problém dotační byznys v České republice, jo. Napojení oligarchů na stát. A oslabování různých organizací i v tom občanském segmentu, watchdogových organizací, povede jenom k jednomu. Bude tady méně kontroly, více prostoru na korupci a v té oblasti sociální, kterou zde vyzdvihovala paní kolegyně Ančincová ze Zlínského kraje, tak jako významnou část sociálních služeb dělají i neziskové organizace, které prostě saturují tu nepřítomnost, ať už v místní samosprávě, nějakých zřízených institucí, nebo dokonce na úrovni celostátu.

Mě jenom pobavilo, já jsem to nemohl komentovat, protože jsem byl přihlášen až vlastně do samotné rozpravy a faktickou poznámkou jsem na Olgu Richterovou nechtěl reagovat, ale mít na jedné straně vyhlášen boj proti nevládním organizacím ideologickým, a na druhou stranu si vzít jako hlavního poradce na MPSV pana Gregora z Aliance pro rodinu. Já mám rád Orwella, ten dubletting, jo, prostě, jak tam popisuje, mně tohleto přijde jak z toho filmu, je to takové scifi, jmenuje se to Idiocracy, jak se člověk nechá jako zmrazit, probudit, a probudit se do světa, kde všichni pijí Coca Colu. Šéf, myslím, že prezident, je nějaký bejvalý wrestler, který jezdí v obrovském monstrtrucku, tak fakt mi tohle přijde jako naprosto absurdní.

Já si tedy myslím, že Aliance pro rodinu nemá na MPSV co dělat, protože ten člověk nemá žádnou kvalifikaci v žádných oblastech, kterými se MPSV široce zabývá. Naopak doufám, že se kolegové, kteří na jedné straně brojí proti neziskovému sektoru a ideologickým organizacím, takže se proti tomuto ozvou a třeba i pan premiér Babiš panu Juchelkovi tuto personální nominaci nějakým způsobem rozmluví, což pan Babiš zejména v oblasti personálních nominací umí velmi dobře.

Velmi vážnou kapitolou je také plánovaná změna služebního zákona. My jsme ho... Česká republika, když vstupovala do EU, tak schválení služebního zákona bylo jednou z podmínek pro přijetí České republiky do EU. Ten zákon jsme jako naoko schválili, ale on nevstoupil v platnost, a co se v té státní správě stalo? Spousta lidí, která do ní byla politicky přivedena, tak se v momentě schválení toho služebního zákona v tomto systému jaksi zakonzervovala. O tom jsme se tady bavili, když jsme ten zákon schvalovali za sice už druhé vlády, kde byl Andrej Babiš, ale první vlády, kde byl Andrej Babiš premiérem, ten zákon se nakonec schválil, my jsme jako ta předchozí vláda v něm dělali dílčí změny. Já jsem nebyl úplně nadšený z toho, když jsme z těch náměstků udělali ty vrchní ředitele, už jen z toho důvodu, že když jednáte s protějšky – ministry třeba v Evropě a jdete na jednání a pošlete tam někoho, kdo je deputy ministr, tak oni mu dají také ministra nebo deputy ministra, kdežto když tam pošlete někoho, kdo je Director General, což je podle mě nějaký volný překlad té pozice nejvyššího ředitele, nebo odborného ředitele, tak mu tam dají také Director General, což většinou v těch strukturách, ať už EU nebo jiných států, skutečně není úplně ta šajba nebo ta šarže, s kterou byste se potřebovali bavit, byť u nás ti lidé měli kompetenci těch náměstků. Ale ta současná změna mi přijde už vysoce tendenční.

Pod jakousi záminkou flexibility a přilákání odborníků ze soukromého sektoru se otevírá prostor pro politizaci státní správy. Já bych byl velmi opatrný zejména v tom odůvodnění přilákání odborníků z odborného sektoru, protože jestli se tady pan Juchelka ve spolupráci s paní Schillerovou nepodívali na náš návrh, který jsme přinesli panu ministru Stanjurovi, a to je způsob odměňování lidí, kteří pracují pro stát, tak nám služební zákon vůbec v ničem nepomůže. Většina státu je obhospodařovávaná lidmi, kteří jsou v deváté platové třídě. Jejich perspektiva je již za 30 let práce pro stát, vyrostou někam do nějaké patnáctky a budou brát třeba 35 000, v oblastech, které teď jsou potřeba ve státě, a jsou vysoce odborné, ať na financích nebo na MMR, v oblasti IT, dokonce i ve školství a další, jsou potřeba fakt lidi, kteří mají dobré vzdělání. A takové lidi si potřebujeme ve státě hlavně umět zaplatit.

Já řeknu takovou pikošku, takový vtípek. Když jsme řešili platy zaměstnanců státní správy, myslím, že mi to přistálo, pan Juchelka tady není, myslím, že mi to přistálo z Ministerstva práce a sociálních věcí, kde jsme hovořili o tom, že ty dobré státní úředníky bychom měli umět zaplatit a neřídit se pouze tabulkovými platy, a Ministerstvo práce a sociálních věcí řeklo, že takovéto opatření by vedlo k fiskální nezodpovědnosti ministrů, jimž je správa ministerstva pověřena pouze dočasně, a k následné feudalizaci státu. Tak já si myslím, že umět zaplatit schopné lidi nevede k feudalizaci státu, ale rozbít strukturu služebního zákona, který neumožňuje vyházet schopné úředníky a nabrat si tam loajální, naopak k té feudalizaci státu skutečně vede. Já vám dám jeden příklad za všechny. Na Ministerstvo místního rozvoje byl výběrovým řízením po mém nástupu vybrán Leo Steiner, člověk, který rozkryl ROP Severozápad. Úředník, který odmítl na fondu vyplácet dotace ve střetu zájmů Andreje Babiše, který vedl to oddělení zejména v oblasti evropských dotací. A já jsem nechal ty úředníky pracovat. Ti lidé pracovali. Neproplatili jsme dotace, na které nebyl nárok, řešili jsme severočeské problémy s Krajskou zdravotní a s celou řadou dalších. A když paní ministryně nastoupila, já nevím, co se tam odehrálo. Jsem rád, že Leo Steiner upozornil, že pro čerpání Národního plánu obnovy, kde už jsme načerpali vyšší miliardy, je potřeba zachovat zákon o podpoře bydlení, protože na tom visí 10 miliard z Národního plánu obnovy, z nichž velkou část už Česká republika dostala, ale tento Leo Steiner byl z ministerstva odejít. Myslím, že na značkách dnešním dnem končí. Namísto toho si myslím, že se na Ministerstvo pro místní rozvoj vrací paní, a teď bych nerad zkomolil její jméno, politici to často dělají, že si myslí, že to je jako zbraň, že tím toho člověka urazí. Možná mi to kolegyně nebo kolegové přiblíží, ale je to paní úřednice, která tam byla, teď, nevím, na jakou pozice se vrací. Mimo jiné to je ta, která podepisovala vyplácení dotací Andreji Babišovi a kryla jeho střet zájmů. Myslím, že její pan manžel dělal někde v ředitelství drah, nebo u Českých drah, ale musel bych to hledat, telefon jsem si nechal ve své lavici. (Nápověda: Nebeská.) Nebeská, děkuji. Takže Steiner odchází, Nebeská přichází. Člověk, který bojoval proti korupci, který rozkryl ROP Severozápad, dostal ocenění, velké Ď za skutečného bojovníka proti korupci, Leo Steiner.

Myslím že dneska měl post, že už tam teda jako finálně fakt nebude, a přichází paní Nebeská, která po schválení zpřísnění střetu zájmů v roce 2019 nebo kdy to (pro)boha bylo, až do roku 2001 (2021?) tvrdě stála za tím, že dotace Agrofertu a veřejné zakázky se soutěžit mohou, což následně soudy, které jsme vedli, potvrdily, že nemohou, a těch rozsudků už je asi pět. Takže já mám obavy, že skutečně, a známe to z minulosti, opět personální čistky, ztráta institucionální paměti, oslabení profesionality – to není modernizace státu. Modernizace státu by měla být přes vysoké požadavky na kvalitu těch lidí, možnosti kvalitního ocenění, life time vzdělávání státních úředníků a podobně, nikoliv proto vyházet ty, kteří se vám nehodí, a nabrat si tam ty, kteří jsou loajální, protože ti, kteří jsou schopní, tam bohužel, a to vám můžu říct empiricky ze své zkušenosti, moc často pracovat nejdou, pokud nejsou srdcaři, jako třeba Leo Steiner a další.

A když k tomu připočteme – a jsem řekl ty nejdůležitější věci, které mě trápí – jenom zopakuju, protikorupční agenda is missing. Máme tady stále střet zájmů Andreje Babiše, můžeme očekávat útok na veřejnoprávní média, máme zde stále dotační byznys lidí napojených na stát a není to jenom problém Andreje Babiše. V dotačním byznysu totiž jedou ti největší kapitalisti, kteří všechny ostatní označují za komunisty, přitom oni jsou nejvíce přisáti na cecík dotací, a v momentě, když přijde krize, jsou první s ručičkou a říkají: Státe, pomoc. Mně to přijde absurdní. Mí kamarádi, když podnikají a dva roky se jim nedaří, tak prostě prodají třeba chatu, co si koupili ve Španělsku, a vrazí je zpátky do té své firmy. My tady máme takový kapitalismus nekapitalismus, že veškeré zisky náleží tomu, kdo je vytvořil, a veškeré ztráty jsou sanovány přes stát. A když to přece jenom nejede, tak si prostě někde vydupete nějakou dotaci. Tak já doufám, že pan Havlíček bude na ministerstvu přísný a dotace na údajné modernizace nebo na uvedení výrobku na trh, což si myslím, že tomu se říká marketing, který firmy normálně dělají, protože mezi sebou soutěží, dotovat nebude, zejména u těch největších hráčů. Stejně významná část covidové pomoci šla do provozovatelů kasin, jo? Jenom abych odilustroval. Kasina byla zavřená, mají hodně zaměstnanců, tak dostali super peníze. Tak tohle prosím ne.

A poslední věc, kterou jsem chtěl zmínit, je otázka bezpečnosti. Já vnímám tuto vládu silně, silně zatíženou bezpečnostními riziky a já vám řeknu, proč. Je to extremismus, je to spolupráce s lidmi, kteří jsou navázáni na struktury, které řídí Tomio Okamura, a bohužel i Filip Turek. Není to jenom otázka různých mezinárodních narativů, opakování prostě a papouškování nějakých ruských narativů, byť nám to rozhodně na reputaci nepřidá. Ostatně vždycky se můžeme podívat, když někdo něco takového plácne, jak všechny Russia Today zajuchají, že objevili v České republice, která je stále vedena jako nepřítel Ruska, opět objevili svého ztraceného spojence.

Ale já doufám, že všichni poslanci budou mít možnost, zejména členové vlády už byli na Brsce a určitě už komunikují s Biskou a s vojenskou rozvědkou, takže je poučí, že ne každý kamarád, s kterým se fotíte v hospodě u stolu, je úplně člověk, kterému byste chtěli sdělovat, jak to na vládě chodí. Já jsem se nekoukal na pana Macinku, já jsem se tady – přede mnou sedí tady paní poslankyně, tak jsem se kouknul na ni. Někteří lidé, kteří se kolem té politiky pohybují, doufám, že to nejsou vaši kamarádi, to by fakt nebylo hezký. Zeptejte se jich někdy, co třeba dělali před deseti lety, a rozmyslete si, koho si zvete do Poslanecké sněmovny – teď bych se otočil na pana Tomia Okamuru, ale ten se baví s paní Táňou Malou – bezpečnost České republiky v takhle složité mezinárodní situaci, kdy navíc prostě každý krok, který politik udělá, nejenom člen vlády, ale poslanec, je okamžitě sebraný propagandou, která z toho vytváří příběhy, kterými krmí další lidi, kteří podléhají dezinformacím.

Bezpečnost není jenom o tom, jak máme silnou armádu, a ještě jednou jsem chtěl poděkovat panu ministru Zunovi za to, ta část programového prohlášení vlády, která se týká obrany České republiky, je vypracovaná dobře, ať jsou to personální věci, ať jsou to otázky posílení protivzdušné obrany, plnění cílů NATO. Děkuju za to. To je velmi racionální, ale bezpečnost je taky sustainability trvání demokratických zemí v čase. Je to otázka odolnosti lidí a národa.

Slovo národ je velmi oblíbené u některých politiků. Proti vnějším hrozbám, které se fakt nedějí jenom přímým útokem, nějakými drony nebo raketami, ale dějí se rozkladem, korupcí, vydíráním a podobnými věcmi, chraňme budoucnost země, buďme zodpovědní, nehazardujme s ní. A když už někdo, ať přímo nebo nepřímo, vědomě toto dělá skrze své chování, tak doufám, že jak jsem řekl, si necháte poradit od lidí, kteří se bezpečností státu zabývají. Máme několik bezpečnostních služeb, určitě vám jako reprezentantům vlády k tomu mohou dát patřičný výklad.

Nemůžu dát úplně důvěru za sebe vládě, která často systematicky – a jsou tam měsíc, jo, tito páni ministři a ministryně za mnou, ne každý se zatím takhle o tom zapsal – rozkládá pravidla, propojuje politickou moc s byznysem, přepsala i nějaké historické, byť zvykové věci a taky často relativizuje pravdu. Jo, říct dnes ne není gesto opozice, často to je obrana státu jako takového, obrana jeho institucí, obrana právního řádu a důvěry občanů, a Česko si zaslouží vládu, která chápe, že moc – och, jak je opojná moc – že moc je služba v politice, ne nárok, že pravidla, která chceme, která schvalujeme ve Sněmovně, a vláda je často navrhuje, že pravidla platí úplně pro všechny, ať už jste ministr, nebo nějaký obyčejný člověk, co dělá třeba v pojišťovně v Jablonci nad Nisou, a že demokracie bez kontroly a bez institucí se velmi rychle mění v naprosto prázdnou skořápku.

Za Piráty my odmítáme cestu této demokracie a změny ve skořápku, chceme skutečně stát, na který je spoleh, vládu, na kterou je spoleh v plnění slibů, ale i v bránění ústavy a demokracie v České republice. Já takovou vládu před námi zatím nevidím, důvěru této vládě za sebe nevyslovím. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli bych poprosil Irenu Konečnou Ferčíkovou a připraví se Jana Patková. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Dobrý den. Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych chtěla začít – nebo respektive bude to trošku asi další řeč – ale chtěla bych zdůraznit, že jsme v době, kdy se mezinárodní právo relativizuje, ohýbají se jeho rámce a zpochybňuje se a kdy celá Evropa se ocitá pod tlakem jak z východu, tak bohužel poslední dobou i ze západu. Prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěla poprosit, aby za mnou stojící, sedící ministři přestali mluvit. A děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Paní poslankyně, jenom jsem chtěl říct, že na ministry se můžete obracet i bez předsedajícího a ministři na poslance prostřednictvím předsedajícího jenom poslanci mezi sebou. Nicméně poprosím o klid v sále, včetně ministrů.

 

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Tak. Chci jenom říct, že potřebujeme v takové situaci vládu, která má odvahu, kterou, která má vizi a taky tah na branku, a to bohužel u téhle vlády nevidím. A chci zdůraznit, že snižování daní se stalo mantrou. Předchozí koalice se špičkuje s tou současnou, o tom, kdo víc sníží daně slibem, který zní líbivě, ale který je ve skutečnosti špatnou zprávou pro obyčejné lidi. Kde je odvaha říct, že je třeba zdanit superbohatství, kde je odvaha začít mluvit o spravedlivých daních. Snižování daní se rozhodně netýká pracujících a drobných podnikatelů, ty se snižují především těm nejbohatším skrze nižší korporátní daň, další daňové výjimky nebo zvýhodnění vysokopříjmových OSVČ v paušálním režimu.

Snižování či neexistence daní je také jednou z příčin krize bydlení. Byty se totiž staly výhodnou investiční komoditou. Majetkové daně vesměs neexistují a daň z nemovitostí pro někoho, kdo vlastní stovky bytů, je zanedbatelná. V září se odhlasovala nulová daň na kapitálové příjmy z prodeje podílu z firem i nad 40 milionů korun. Probíhá rozšiřování daňových výjimek namísto jejich omezování. Tohle není daňová spravedlnost. Tohle je systematický přesun nákladů státu na pracující. Když si člověk čte programové prohlášení vlády, má chvílemi pocit, že se ocitl v paralelní realitě, realitě, kde nějak nefunguje matematika a logika, kde se daně snižují, přičemž se výdaje zvyšují a rozpočty se mají nějakým způsobem zázračně vyrovnat.

A dopad? Ten je nevyhnutelný a bude dopadat na méně dostupné a kvalitní veřejné služby. Tohle není politika pro lidi, tohle je politika pro úzkou elitu zabalená do líbivých hesel o nižších daních.

A právě tady se dostávám ke druhé mé klíčové rovině, a to je k demokracii a právnímu státu. Demokracie byla zmíněna v proslovech ministryň a ministrů několikrát, nicméně demokracie může existovat jen tam, kde platí principy právního státu. Principy právního státu, které předseda Poslanecké sněmovny Okamura nazval blbostí, když rušil delegaci (nesrozumitelné) na společné jednání s Evropským parlamentem o situaci právního státu v EU. Demokracie se rozkládá plíživě, krok po kroku. Znepokojivý je přístup vlády ke státní správě a systematizaci na ministerstev bez jakékoliv strategie. Rušení odborných útvarů a personální chaos vycházejí z pohrdání institucemi a představy, že stát je překážka, nikoliv služba veřejnosti. Tento styl řízení připomíná řádění Elona Muska v čele americké DOGE. Víra, že stát lze řídit jako firmu, jenže stát není ani firma, ani startup.

Oslabování odborných kapacit ministerstev je dalším krokem k erozi principů právního státu a ohrožuje jeho efektivitu, ale co je důležité, i naši bezpečnost. Korupce, tu nelze redukovat na úplatkářství. Sledujeme systematické prorůstání byznysu do politiky – oligarchizaci politiky, která vede k nastavování pravidel tak, aby vyhovovala silným privilegovaným hráčům v daních, v daňových výjimkách a v nastavení státních dotací.

Programové prohlášení vlády je plné znepokojivých signálů, kde je veřejný zájem systematicky podřazován zájmům soukromým, obchodním a developerským. Že, pane Macinko, prostřednictvím pana předsedajícího, což nemusím. A to ne pouze v kauze CHKO Soutok. Do této mozaiky zapadá i nezávislost médií. V zemi, kde většina mainstreamových médií patří oligarchům je to zásadní téma. Symbolické bylo převzetí části Mafry Pavlem Tykačem v listopadu loňského roku. Pavlem Tykačem, který je sponzorem Motoristů. Mainstreamová média vlastněná uhlobarony tak systematicky vytvářejí odpor vůči jakékoliv ekologické a ekonomické transformaci a usilují o zachování statusu quo. Tedy topit uhlím, spalovat naftu, a jak říká tady kamarád pana premiéra Trump – „drill, baby, drill“.

Rušení koncesionářských poplatků a financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu považuji za zásadní zásah do nezávislosti médií. Koalice se tento krok snaží ospravedlnit argumentem, že je to ve prospěch obyčejných lidí, kteří nebudou muset platit koncesionářské poplatky. Nejenže tito lidé tak či onak veřejnoprávní média zaplatí z daní, ale draze zaplatíme my jako celá společnost, protože se veřejnoprávní média dostanou do područí vlády, ať už současné, anebo budoucí. A to je nepřijatelné. Bez nezávislých médií není informovaná veřejnost a bez ní není demokracie.

Podobně znepokojivý je i přístup k občanské společnosti. Tak, jak se paní poslankyně Pastuchové dotýká, že když používáme medicínské diagnózy jako příměr, mě se inherentně dotýká to, jakým způsobem se programové prohlášení vlády vyjadřuje o neziskových organizacích. Ty jsou v programovém prohlášení i ve veřejné rétorice stigmatizovány a vykreslovány jako problém a nepřítel. Přitom právě ony často suplují stát, poskytují službu za cenu, za kterou by je stát nikdy nebyl schopen zajistit. Hlídají dodržování zákonů a dávají hlas těm, kteří ho jinak nemají. Jejich delegitimizace není náhodná, protože odvádí pozornost od skutečného problému, a to je koncentrace moci a peněz.

Věřím, že ne všichni poslanci a poslankyně Hnutí ANO jsou s tímto směřováním ztotožněni. Včerejší projev zmocněnkyně vlády pro lidská práva Táni Malé ukázal, že uvnitř hnutí existují i jiné hlasy. Souhlasím také s některými vizemi ministrů Plagy nebo Juchelky, konkrétně v potřebě začít řešit vykořisťování a zajistit lepší ochranu pracovníků na platformách. Ale nemohu souhlasit s najímáním ultrakonzervativních poradců Aliance pro rodinu na MPSV.

A nakonec ještě jedna věc, kterou nemohu nezmínit, a to je směřování České republiky na východ. Pod praporem takzvaného vlastenectví se relativizují demokratické hodnoty, oslabuje se vazba na Evropu a normalizují se autoritářské praktiky. Skutečné vlastenectví ale neznamená kopírovat režimy, kde vládnou autoritáři a oligarchie a kde se oslabují principy právního státu a umlčuje se občanská společnost. Tohle všechno spolu souvisí. Daňová politika pro bohaté, oligarchizace politiky a médií, delegitimizace občanské společnosti, pohrdání institucemi a státní správou. To vše naznačuje erozi principů právního státu, a proto důvěru vládě nevyslovím.

A na závěr uzavřu citací generála Aladeena z filmu Sachi Barona Cohena Diktátor z roku 2012, který mě během svátků opravdu pobavil a který je stále velmi aktuální. Takže doporučuji, pusťte si Diktátora. Velmi inspirativní. Proč jste tak proti diktátorům? Mohli byste nechat jedno procento lidí vlastnit většinu bohatství národa. Mohli byste pomáhat svým bohatým přátelům zbohatnout tím, že byste jim snížili daně. Mohli byste ignorovat potřeby chudých. Vaše média by se jevila jako svobodná, ale ve skutečnosti by byla tajně ovládána hrstkou bohatých. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. Pozvu k řečnickému pultíku paní poslankyni Janu Pátkovou... Patkovou, pardon, já se omlouvám. (Poslankyně Patková děkuje a směje se.) Já se omlouvám.

Než vám ale dám slovo, mám tady jednu omluvu: Tomio Okamura se omlouvá od 19 do 20 hodin z pracovních důvodů. Tak a teďka, paní poslankyně, máte slovo a ještě jednou se omlouvám za zkomolení vašeho příjmení.

 

Poslankyně Jana Patková: V pořádku, to se stává. Ono je lepší mně říkat podle oblíbeného dne v týdnu než podle skrojku chleba. Já to chápu. (Smích v sále.)

Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, každý tu reprezentujeme určitý vzorek obyvatelstva. Já jsem skoro již šest let maminkou, nyní už tří dětí. Na základě praxe a setkávání se s dalšími rodiči dobře vím, jak se žije rodičům malých dětí. Těm, kteří jsou dlouhodobě odkázaní na jeden příjem, anebo těm, kteří mají jenom rodičovský příspěvek, tedy v průměru 9 700 korun na měsíc. Bez ohledu na to, jak vysoká je inflace a další překážky.

Včera jsme tu několikrát slyšeli, že děti jsou vládní priorita. Bohužel programové prohlášení vlády tomuto příslibu zcela neodpovídá. V programovém prohlášení chybí jedna zásadní věc. Jak se říká, modří už vědí, jedná se o valorizaci rodičovského příspěvku podle inflace. Dokonce ho ani nechcete zvýšit tak, aby to pokrylo inflaci současnou. Slibujete sice, že zvednete příspěvek na 400 tisíc korun, ale realisticky to můžete zvládnout od ledna příštího roku. Jenže po započtení inflace by to mělo být minimálně 437 tisíc korun. A každý další rok se bude bez pravidelné valorizace tato finanční propast prohlubovat.

A co je na tom úplně nejsmutnější? Vy na těch mladých rodinách ve skutečnosti parazitujete a šetříte. Propad porodnosti totiž výrazně ovlivňuje to, kolik stát za rodičovský příspěvek utratí. Poslechněte si ta čísla – v roce 2020 dal stát na rodičovskou 38,5 miliardy korun, a to byl příspěvek 300 000 za rok, tedy pardon, za období rodičovského příspěvku. Teď, i když ten příspěvek zvednete na 400 000, to bude podle demografů méně než 33 miliard korun.

Chcete rozhazovat plnými hrstmi na všechny strany, ale na mladé rodiny s dětmi zapomínáte. A co hůř? To všechno v době, kdy se porodnost propadla, a jedním z důvodů je i to, že se lidé bojí, jestli vůbec budou mít na to, aby si mohli rodinu pořídit. Evidentně na tom nechcete nic změnit.

Na druhou stranu si za desítky miliard ročně kupujete hlasy současných seniorů, ale úplně rezignujete na to, jak se budou financovat důchody současných třicátníků, čtyřicátníků a této generace. Mojí generaci necháte jen obří dluhy. Chováte se podle hesla „po nás potopa“. Bylo by skvělé, kdyby nechvalně známý baron Prášil zůstal jen knižní postavou a nestával se z něj maskot současné vlády.

I v dalších ohledech budoucnost mladých lidí ohrožujete. Chcete vybraným skupinám obyvatel dotovat úroky z hypoték. Ale zákonitě to povede k jedné věci. Všem ostatním se nemovitosti podstatně zdraží a ještě na tom bude enormně zatížen náš rozpočet. Vůbec myšlenka dotovat hypotéky může napadnout jen populistu, který nemyslí na zítřek. Cesta k dostupnému bydlení nevede přes dotace úvěru, ale při pohledu na programové prohlášení je to to jediné, co vláda vedená Andrejem Babišem dovede.

Řekněme si to na rovinu. Premiér Andrej Babiš je zpátky u moci proto, že minulá vláda nepřinesla, a to nejen mladým rodinám, dostatečné zlepšení života. Už teď ale víme, že Babišova vláda lepší řešení rozhodně nenabídne. My Piráti budeme i z opozice tlačit na rozumná řešení, která posunou Česko dopředu, a hlídat, aby Andrej Babiš nesl odpovědnost za svoje kroky. Z výše zmíněných důvodů nemohu svou důvěru této vládě vyjádřit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Paní poslankyně Jana Patková, teď jsem to řekl správně. S přednostním právem se přihlásil ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka. Připraví se Andrea Hoffmannová.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Tak já děkuji moc, vážený pane předsedající. To se nedá poslouchat. Opravdu. Tady jedno vystoupení za druhým tady útočí. My jsme byli jmenováni před měsícem, ani ne, 15. prosince, mezitím byly prázdniny a všechna vystoupení, která tady jsem slyšel, tak jsou samozřejmě skvělá, protože jsou vlastně obžalobou té minulé vlády Petra Fialy. Všechno to, co tady zaznělo, tak vy skutečně říkáte například zvýšení rodičovského příspěvku. Paní kolegyně Patková prostřednictvím vás, pane předsedající, vždyť vy jste byli u vlády tři a půl roku, Piráti, STAN, ODS, další. To je neuvěřitelné, že vy jste s tím nic neudělali. Tady říkáte, jakým způsobem má fungovat rodinná politika, prorodinná, jenom proto, že tady máme programové prohlášení vlády, a vy, kteří jste byli u moci čtyři roky, tak jste neudělali vůbec nic pro ty rodiny! (Hovoří hlasitě, emotivně.)

Vy, kteří tady kritizujete, že tady děláme nějaký program, který se týká bydlení, tak vy Piráti jste zkazili bydlení v České republice. Vy dlužíte firmám stavebním 14 miliard korun, což bylo vypočítáno! Vy jste prodražili veškeré bydlení na metr čtvereční v České republice tím, že tady pan Ivan Bartoš, prostřednictvím vás, Ivane, ty jsi zastavil stavby tady v České republice na několik týdnů, měsíců a ty stavební firmy kvůli tobě nestavěly ty byty a prodražilo se to všechno! A vy tady budete něco říkat, když my jsme tady měsíc i s tím, že tady máme Vánoce a Nový rok a bylo tady volno, že my tady za něco díky tomu, že jsme napsali skvělý program, kteří experti chválí napříč. Kdybyste byli na tripartitě v pondělí a slyšeli tam, jakým způsobem podnikatelé adorovali Karla Havlíčka za to, jak udělal hospodářskou strategii během dvou let, kterou připravoval, tak vy si tady dovolujete nám tady něco říkat a kritizovat nás, ale přitom kritizujete vlastně svůj vlastní politický život za poslední čtyři roky.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vy tady žalujete svou vlastní vládu Petra Fialy. Je to jedno vystoupení za druhým. Já mám z toho teda velkou radost. My máme velké vize pro Českou republiku, ale řekněme si to na rovinu – vy tady každým svým vystoupením si močíte do svého vlastního mraveniště. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Pan ministr probudil poslance, některé i místní fotografy, jak jsem si všiml. A zároveň probudil i další poslance, kteří se přihlásili do faktických poznámek. Takže první na řadě je Ivan Bartoš. Pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já jsem chtěl ocenit...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Moment, moment, já nejdřív musím pustit 2 minuty. Počkejte.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já jsem chtěl samozřejmě ocenit pana ministra Juchelku, protože je jeden z mála ministrů, který tady aktivně vystupuje. A pak k tomu, co říkal, no tak Olga Richterová prosadila zvýšení rodičovského příspěvku na 350 000 korun za rodičovské období jako vyvažovací proti konsolidačnímu balíčku ministra Stanjury. Prosadili jsme sousedské dětské skupiny, prosadili jsme povinnost obcí, pokud nedokážou zajistit místo pro děti ve školkách, hradit rodičům zhruba 6 000 korun oproti službě, kterou tam čerpají a spoustu dalšího.

Já jsem rád, že tady citujete pana Trinity Bank Kovandu pravděpodobně. Já budu fakt rád, když mi někdo ukáže, kolik české firmy tratily na digitalizaci stavebního řízení. Jednou to bylo 40 miliard, podruhé to bylo 14 miliard. Já jsem se dočetl, že produkce bytové výstavby roste, ekonomiku táhne stavebnictví, i stavebnictví rezidenční, nejenom komerční.

Ty systémy podle analýzy ministerstva místního rozvoje fungují. Analýza vyšla na MMR v jedenáctém měsíci loňského roku, tedy v listopadu. Najděte si to, je to v aktualitách, má to tam paní ministryně.

Jenom ještě další věc, vy děláte, jako kdybyste před touto vládou Petra Fialy, což byly dvě vlády předtím, v jedné byl Andrej Babiš ministrem financí, v obou dvou vládách jste měli ministerstvo místního rozvoje, že jste v oblasti třeba bydlení, jako něco udělali. Já jsem za dva a půl roku podpořil 5 000 bytů s levnějším nájmem navíc a připravili jsme programy za 60 miliard ve všech obcích to není málo. Po vás chci jednu věc, dejte do toho peníze. Čekáme, až bude představen rozpočet někdy v březnu, zda tam peníze na dostupné nájemní bydlení budou.

A jenom ještě k té kritice, tak my jsme rok ve vládě nebyli, byli jsme stranou opoziční, myslím, že jsme vystupovali i ve vládě kriticky k věcem, s kterými jsme nesouhlasili. Se čtyřmi poslanci jsme ne všechno přetlačili, ale zrovna v sociální oblasti si myslím, že Olga Richterová, ale třeba i s vašimi poslankyněmi v podpoře rodin s Táňou Malou a dalšími udělali obrovský kus práce. Nepopírejte to. (Tleskají Piráti.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. Už jsem, už jsem vás chtěl vybídnout k času. Poprosím Olgu Richterovou. A já vím, počkejte, já vám to pustím znovu a můžete.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Tady právě proto naše poslankyně, naši poslanci nebo já osobně před nějakými těmi hodinami dnes ráno kladou konkrétní otázky nebo upozorňují na to, kde v tom programovém prohlášení jsou prostě krásná slova, ale bez konkrétních řešení. Jsou to věci bez závazků a my, kteří jsme věděli, jak je obtížné prosadit ten navýšený rodičovský příspěvek, protože jako Piráti jsme tehdy byli v oslabení, měli jsme čtyři poslance, teď jsme zpátky v plné síle, ale v té vládě jsme hráli v oslabení, tak si uvědomujeme a také jsme to dnes řekli, že řadu věcí se prostě nepovedlo udělat tak dobře, jak bychom si přáli. Víme, že to navýšení třeba rodičovského příspěvku na 350 000 korun, které jsme prosadili, prostě nepokrylo ani tehdy celou inflaci. Ale stejně tak víme, že přinejmenším v této jedné oblasti už se začala rýsovat názorová shoda i s hnutím ANO, že mladé rodiny mají být priorita, že se má navýšit rodičovský příspěvek, tak jako jiné státní podpory právě i o tu inflaci, aby ta jeho hodnota byla garantovaná a v programovém prohlášení, kde nic tu, nic. To tam prostě chybí.

Stejně tak v rozpočtu chybí 14 miliard korun na dostupné bydlení. My víme, že těch 5 000 bytů je 5 000 bytů Ivana Bartoše, to je konkrétní výstavba. Ale mají na to navázat desetitisíce dalších, protože je připravena celá struktura v regionech. Projekty za 60 miliard korun napříč republikou. Na obcích je mají hotové, potřebují těch 14 miliard. My se ptáme na tyto konkrétní věci. A proto, prosím, vy sami jste několikrát říkali, že nechcete dobu hájení, že jste připraveni, tak když se ptáme konkrétně, tak můžete i konkrétně odpovídat, od toho, tady dneska jsme. Pan premiér určitě bude připraven ještě zodpovídat otázky v té rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak poprosím dodržovat čas. V této chvíli bych pozval k mikrofonu Samuela Volpeho na další faktickou. Abyste věděli pořadí, po něm bude Aleš Juchelka, Jana Patková, Michal Kučera a Barbora Pipášová.

Pane poslanče, spouštím vám 2 minuty.

 

Poslanec Samuel Volpe: Pane předsedající, já vám děkuji za slovo. Já chci jenom fakticky zareagovat na pana ministra Juchelku, nemusím vašim prostřednictvím. Já si myslím, že vy jako nová vláda nám tedy můžete ukázat, jak to máme dělat. Nějaká politická kultura je jistě na místě a přijde mi, že jsem rád, že jste tedy tady probral v tomhle večerním čase, určitě jste probral i kolegy a kolegyně, kteří to nejsou, ale prosím, nekřičte na nás. Myslím si, že to není na úrovni, nesplňuje to politickou kulturu. Myslím si, že z řad opozice nikdo tady zbytečně nezvyšoval takhle hlas. Já chápu, že to tady chtěl zaktivnit, to já si samozřejmě vážím a jsem rád, že se vám to podařilo, ale prosím, asi není potřeba tady vykřikovat, jak na fotbalovém stadionu.

Bohužel z této levé části Sněmovny mi to připadá časté a opravdu já fotbal opravdu oceňuji, rád si zajdu na fotbal ve volném čase, ale tady mi to přijde úplně ne zcela vhodné. Děkuji. Je to moje osobní prosba. Děkuji, pokud jí vyhovíte.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče, i za dodržení času, jestli vám pan ministr vyhoví, odpoví teď, protože je na řadě a pouštím mu 2 minuty.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já děkuji, pane předsedající. Já tedy budu mluvit potišeji, když jste takový citlivý, pane poslanče Volpe, omlouvám se vám tedy tímto prostřednictvím pana předsedajícího a řeknu úplně v klidu, jak to bylo s tím rodičovským příspěvkem, jo? Hnutí ANO zdědilo po té předminulé vládě rodičák ve výši 220 000 korun, zvýšilo ho na 300 000 korun, ale celou dobu mělo v programu, ale také tady ve Sněmovně můj pozměňovací návrh a mých kolegů z výboru pro sociální politiku navýšení na 400 000 korun, což mohla ta minulá vláda udělat i skrze například paní místopředsedkyni tehdejší Poslanecké sněmovny Olgu Richterovou. Ale neudělala to, protože to navýšila na 350 000. A teď nás kritizují Piráti za to, že my máme navýšení tady v programu na 400 a že to je málo! Chápete to, pane Volpe, prostřednictvím pana předsedajícího? Tedy, já budu ještě mluvit potišeji, aby vás to, chápu, že jste citlivý.

Co se týká samozřejmě dalších věcí, které jsou v rámci rodinné politiky a vůbec MPSV.

Paní místopředsedkyně tenkrát Olga Richterová mohla úplně v klidu být ministryní práce a sociálních věcí. Víte to, pane Volpe, prostřednictvím pana předsedajícího? Mohla to celé tady ovlivňovat, ukázat, jak se to dělá. Prorodinná politika, ohrožené děti, navýšení rodičáku, senioři, výstavba domovů, terénní služby, do toho samozřejmě dalších x věcí, jako je důchodová reforma a tak dále. Ona to neudělala, ona si sedla tam nahoru a nechala to odborníkovi na zemědělství, panu Jurečkovi. Ale teď tady bude vystupovat a kritizovat, když jsme tady ani ne měsíc ve vládě, naše programové prohlášení vlády. Vždyť to je přece pro smích, pro ostudu vaši. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Jenom připomínám, že ministři a poslanci navzájem se mohou oslovovat bez prostředníka mého, bez předsedajícího. A na řadě je Jana Patková. Prosím. A spouštím vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Jana Patková: Děkuji ještě jednou za slovo. A mě mrzí, že jsem tady pana ministra Juchelku dostala do takového aspektu a teatralismu, ale já jsem mluvila o roce 2020, což v tuto dobu byla u moci vláda Andreje Babiše. Takže nevím úplně, proč jste na mě takhle zaútočil a dělal jste, jako že jsem tu informaci nesledovala. Od té doby já ten rodičák pobírám, takže o tom tu informaci mám, ale děkuji.

A současně mě těší, že jste se o tom bavili s odborníky, kteří vám to schválili. Ptal jste se třeba na to nějakých samoživitelů nebo rodičů? Protože ty by z toho asi úplně takovou radost neměli. A jestli jsem tady o něčem mluvila já, tak to byla také ta valorizace a ta ve vašem programu chybí. To je všechno. Tečka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. V této chvíli poprosím k řečnickému pultíku Barboru Pipášovou. Vždycky tam počkejte, já vám teprve poté pustím ty 2 minuty, jo?

 

Poslankyně Barbora Pipášová: Ano, děkuju. Já bych jenom ráda připomněla to, jak to je s tím duševním onemocněním dětí. Já posledních 20 let pečuju o ty děti, já jsem terapeutka, dělám s rodinami posledních 20 let a krom jiných důvodů, proč ty děti jsou na tom tak, jak na tom jsou, tak je covid, a to, že vaše vláda je nechala tak dlouho doma. A tak to je.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, děkuji i za dodržení času. Na řadě je Olga Richterová. A připraví se Ivan Bartoš. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já myslím, že to ani nevyužiju. Já jenom připomenu panu ministrovi Juchelkovi, že prostě v minulosti, když bylo u vlády hnutí ANO, mělo tam tu většinu, přesně, jak to říkala moje předřečnice, kolegyně Jana Patková, tak tu valorizaci, pravidelné navyšování rodičovského příspěvku zamítlo. Potom v té následující vládě jsme my byli v účasti v oslabení. To jsem už zdůraznila v té předchozí odpovědi, ve čtyřech poslancích. Jsem ráda za sousedské dětské skupiny, které se podařilo připravit a spustit. To byl můj nápad, moje vize v předvolebním programu a současně spolupráce potom celé té koalice, ale i to vyjednané navýšení rodičovského příspěvku rodiny ocenily. Ale dlouhodobě koncepčně je to hnutí ANO, které se tváří, má opravdu v tom programovém prohlášení spoustu vět na podporu rodin, na podporu úplně každého, koho si vzpomenete, ale tyhle konkrétní věci, které by dlouhodobě pomohly a daly jistotu rodinám, ty tam chybí. Dostupné bydlení, proto mluvíme o těch 14 miliardách do obecních nájemních bytů, proto mluvíme o zákonu o podpoře bydlení, u rodičovského příspěvku, to předvídatelné navyšování bez politických handlů a handrkování a konečně u služby péče o děti právě i ty flexibilní dětské skupiny, ty v tom programovém prohlášení úplně chybí. A pan ministr se asi spletl, když řekl, že je pro smích kritizovat programové prohlášení vlády. Ne, to je právě naše práce. Hledat, kde jsou tam ta bílá místa, díry a upozorňovat na ně, a to dnes děláme, jak jsme jako Piráti odpovědní, půl milionu našich voličů. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. Poprosím Ivana Bartoše. Moment, moment, pane poslanče, jenom aby tady byl klid v sále, už tam je nějaké veselí vpravo a teď už je klid, teď vám spouštím vaše 2 minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já 2 minuty ani nevyčerpám. Já bych chtěl reagovat ve třech krátkých reakcích.

První. Existuje spousta mýtů a polopravd v politice a jedna z nich bylo, že Pirátům bylo po volbách, kde jsme díky kroužkovacímu masakru získali čtyři poslance, že nám bylo nabídnuto Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nebylo. Při jednání o vládě se to rozdělilo do takových klastrů, komu která ministerstva mohla připadnout. Určitě znáte ze svého jednání o sestavování vlády. A nabídka MPSV pro Pirátskou stranu na stole nikdy nebyla. To je první věc.

Druhá věc se týká oné valorizace. Já jsem tady vystupoval včera ráno, kdy jsem navrhoval další body na program jednání schůze po vyslovení důvěry či nedůvěry vládě, předpokládám, že důvěry, kde jedna z těch věcí je prorodinný balíček. Já jsem tady četl i krátce jeho obsah, je v něm navýšení rodičovské, jsou tam upraveny přídavky na první dítě a další, takže to je věc, kterou nemusíme složitě tady procházet. Je to poslanecký návrh, vy už umíte předkládat daleko komplexnější změny formou poslaneckých návrhů mimo standardní proceduru Legislativní rady vlády, takže ten návrh tady na schválení leží a běží.

A já se dotknu i té poslední věci, možná trošku smířlivěji než Olga Richterová. Ale pane ministře Juchelko, toto jednání je jednání o důvěře vládě, která teď nastupuje, vy tady sedíte, což já kvituji v hojném počtu. Vy říkáte, toto je naše nabídka, občané a sněmovno. A celá tahleta věc je kromě personálních otázek o tom, že můžou i poslanci koaliční vystupovat, že poslanci se ptají a poukazují na to programové prohlášení vlády, což je ta vaše nabídka na ten deal tady na stole sněmovního, dej mi důvěru, tak nám přece nemůžete vyčítat, že se bavíme o programovém prohlášení vlády, což je ten dokument, který vám má dát legitimitu řízení země další čtyři roky. (Předsedající: Pane poslanče...)

 

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poslanče, čas. Poprosím o dodržení času všechny poslance.

Nyní je na řadě Aleš Juchelka, připraví se Michal Kučera. Pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já už naposledy.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Moment, moment. Já to musím nejdřív pustit pane ministře.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Prvních 20 sekund tady. Prosím, toto je naše programové prohlášení vlády, kde je napsán velmi podrobně program, jak to myslíme s bydlením - s podporou bydlení pro mladé rodiny, s dostupným bydlením, s družstevním bydlením, s výstavbou kolejí, s podporou bydlení jak nájemního, družstevního, tak i v soukromém vlastnictví, a tak dále. To, že kolegyně Olga Richterová neměla zájem o Ministerstvo práce a sociálních věcí. Cituji zivotcesku.cz. Jméno Olgy Richterové se skloňovalo nejvíce v souvislosti s rezortem dosluhující ministryně Maláčové. Ovšem teď se ukazuje, že všechno bude v rezortu jinak. Cituji. Nic zatím není oficiálně schváleno ohledně MPSV, ale z osobních důvodů v současné situaci o toto ministerstvo neusiluji. Ovšem za vše, čemu věřím, se budu nadále zasazovat naplno ve Sněmovně a prosazovat náš program. Více informací o jednáních a co a jaké rezorty byly vůbec ve hře, později určitě ráda sdělím. Nyní by to nebylo férové vůči vyjednávacím partnerům, protože vše teprve probíhá. Řekla Olga Richterová, která patřila k největším kritičkám Jany Maláčové. Podle dostupných informací se pro Richterovou našla jiná pozice, což je poměrně velké překvapení, protože řadu měsíců před volbami působila, že na převzetí rezortu se cítí připravená. (potlesk zleva) Takže toto je ve skutečnosti tak, jak jste se vyjadřovala vy, vážená paní předsedkyně Olgo Richterová. Co se týká toho rodičovského. Vy jste opravdu mohli tady prosazovat spoustu věcí v tom minulém volebním období. Vše, a na tom trvám, co tady zaznělo, co tady kritizujete, tak je skutečně obžalobou vlády Petra Fialy. My jsme tady ani ne jeden měsíc, mezitím byly Vánoce a Nový rok, takže já jsem to poslouchal až do této chvíle, ale v tuto chvíli to musím opravdu říct, tak, jak to je. A prostě Jste skvělí, (předsedající: čas) protože tím žalujete vládu Petra Fialy a mě to baví.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Prosím o dodržení času všechny poslance opozice i koalice.

Poprosím Michala Kučeru, se kterým jsme si teda vyjasnili, jak je to s tím oslovováním prostřednictvím a pouštím 2 minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den. Dámy a pánové. Pane ministře Juchelko, vy jste tomu nasadil korunu. Vystupovali jste tady poměrně věcně asi celou dobu. Já si myslím, že tady nezaznívaly žádné dramatické až exponovaně vypjaté výroky. Samozřejmě kriticky, o tom žádná, že jsme vystupovali kriticky, ale my si tady trošku pleteme formát. Vy tady předstupujete před tuto Sněmovnu se svým programovým prohlášením a my se na něho ptáme. Ptáme se, jak budete řešit toto, proč to neobsahuje toto, poukazujeme z našeho pohledu, jaké jsou chyby, to je přece standardní projednávání důvěry vládě. A proč tady řešíte věci, co bylo v minulém volební období? (smích) Já budu velmi rád, když se vám povede všechno to, co říkáte. Když na to najdete peníze, tady paní ministryně Schillerová na to vám najde peníze, asi z EET, to já budu rád, když se to všechno podaří.

A budeme se bavit za rok, za dva, za tři, a budeme se ptát, proč tyto věci, které tak slavnostně tady oznamujete, nejsou. Protože ty peníze na to pravděpodobně nenajdete, protože kdyby to bylo tak jednoduché, tak už to dávno je. Ostatně, vy jste tady vládli 8 let, my 3,5 roku. Mohli jste to dávno prosadit, takže, prosím, pěkně, nepleťme si ten formát. Ten formát je ten, že se bavíme o programovém prohlášení vlády a vy tady vystupujete, a to programovém prohlášení vlády obhajujete. A my jsme byli natolik korektní, že jsme tady nevystupovali s kauzami, které vaše vláda nasekala za ten měsíc, co tady vládnete. Nasekala tolik kauz, že by to nestačilo na čtyři roky. (poslankyně Malá mluví mimo mikrofon)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Prosím o klid v sále. Na řadě Olga Richterová. Než přijde, tak přečtu jednu omluvu. Štěpán Slovák se omlouvá od 20 do 21 z pracovních důvodů. V této chvíli vám spouštím 2 minuty paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Mě překvapuje, jak panu ministrovi práce a sociálních věcí poměrně, zdá se, tečou nervy. Přece vy jste těmi, kdo žádáte o důvěru. Vy jste těmi, kdo předkládá programové prohlášení vlády a naší rolí je ho hodnotit. Ne, abychom papouškovali hodnocení, které nám tady nějak nabídnete. To fakt ne. Já samozřejmě, protože se mě to týká, se ještě vyjádřím k tomu nařčení, že bylo něco nabídnuto. Ne, v povolebních vyjednáváních, a to, myslím, víte sami, jste vláda složená ze slepence nakonec 7 různých subjektů, tak prostě se pozice nenabízejí, ale člověk si je musí vyjednat. A to, co jste citoval, bylo prohlášení o změně povolební strategie v důsledku toho, že jsme byli v oslabení a měli jsme čtyři poslance, tak jsme zkrátka změnili strategii, ale zároveň jsme drželi ty priority jako je podpora mladých rodin, péče o děti, sousedské dětské skupiny, obecně podpora dětských skupin a kvalitních školek, a samozřejmě i to, aby se dlouhodobě zvyšoval rodičovský příspěvek, ale to, že to téma pravidelného navyšování tady neseme celé roky, to dobře víte. To, že prosadit ho se nepodařilo zatím nikomu za 30 let, to také víte, a protože to ve vašem programovém prohlášení vlády zoufale chybí, jak konkrétně ty mladé podpoříte, navíc s ideologicky velmi extrémním poradcem Janem Gregorem. Člověkem, u kterého bych se nedivila, kdyby navrhoval třeba zrušit rodičovský příspěvek pro samoživitelky, tak mě fakt zajímá, jak tyhle věci, co hezkými řečmi slibujete, konkrétně naplníte. Zejména to slaďování práce a péče a podpora mladých rodin je něco, co je zásadní pro to, aby tahle republika šla dopředu a ne, aby vaše vláda všechno jenom zhoršila. A to hrozí, a proto tady vystupujeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli je na řadě Veronika Kovářová. A poté má faktickou z místa pan ministr Plaga. Paní poslankyně, spouštím vám 2 minuty.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Já bych chtěla poděkovat, prostřednictvím pana předsedající, panu ministru Juchelkovi, že tady představil ten papír, kde je všechno napsáno o tom dostupném bydlení. A je právě paradoxem, že s tím vůbec nesouvisí ty první kroky, co vaše vláda plánuje už na tyto první týdny, na schůzi dnešní třeba stavební zákon, kde jsou právě ty kroky, které vedou k tomu, že dostupné bydlení paradoxně omezujete. Děkuji. (potlesk zprava)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím s faktickou z místa pana ministra Roberta Plagu a spouštím 2 minuty.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Děkuju za slovo. Napřed věcně. Vážení kolegové z pirátského klubu, opravdu ve vašich řečích, a podívejte se do stenozáznamu, bylo, a to vyprovokovalo mého ctěného kolegu Aleše Juchelku k reakci, hodnocení něčeho po měsíci a půl vlády. Ty formulace se vám buď nepovedly nebo tak byly schválně, ale já jsem zaznamenal formulaci, která se týká duševního zdraví dětí a útoku na to, že se to stalo v covidu, což souvisí s obdobím naší minulé vlády. Skutečně jsou studie na to, že covid zajisté akceleroval tu situaci, ale ta situace ve světě i v Evropě byla už předtím. Jsou to nezávislé studie, vy jim věříte, já též, tak se na ně podívejme. Stejně tak, co se týká psychologů a dalších, kteří jsou v tom systému, tak to, jak to tady od vás zaznělo, vypadalo, že tato vláda selhala, něco s tím neudělala. Nikoliv, my jsme v té předchozí vládě zajistili financování z evropských fondů. Vy jste to pouze, a to jste tam ještě byli, překlápěli do toho národního financování bez zajištění peněz, to jsou dvě věcné, faktické.

A závěrem bych chtěl říct vlastně potěšující zprávu. Kolega Aleš Juchelka se nechal vyprovokovat, ale vidět ten oheň ve vašich očích, když po dni a půl si vás konečně někdo všiml. Couvali jste, nikoho jste nezajímali, chodili jste dopředu, nikoho jste nezajímali, říkali jste ty věci tak, jak jste říkali, konečně se někdo nechal vyprovokovat a vy z toho máte úplně fanatickou radost. Je to jak malé dítě. Mně se to líbí. Zbývá mi 29 vteřin, ale nechám vám prostor.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Já bych možná pana ministra Plagu opravil, že jsem si všiml, že po té rozpravě už přestali Piráti couvat. Už chodí popředu, ale v této chvíli je na řadě už bez faktických poznámek Andrea Hoffmannová. Dočkala jste se, paní poslankyně.

A máte slovo.

 

 

Poslankyně Andrea Hoffmannová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Pane premiére, členky a členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, já se to pokusím teďka trošku utlumit a vrátit zpátky na zem, i když to bude asi těžké, a budu věřit za vaši pozornost, trošku se tady zvýšilo kvorum.

Dovolte mi, abych se tady vyjádřila k programovému prohlášení vlády, která žádá Poslaneckou sněmovnu o důvěru. Činím tak z pozice člověka, který se celoživotně věnuje vzdělávání, vědě a výzkumu, ať už v roli středoškolské a vysokoškolské pedagožky, komunální političky v gesci vzdělávání v třetím největším městě v České republice, z pozice bývalé vědkyně, pedagožky vzdělávající budoucí učitele nebo seniory či dobrovolníka a nyní z pozice poslankyně, která bude brzy o důvěře hlasovat.

Včera apeloval ministr Plaga na poslance ohledně podpory rozvoje vzdělání jako apolitické prioritě nad rámec koalice, za což jsem ráda a podpořím smysluplné reformy, na které naše školství čeká roky. Je to efektivní nastavení rovného přístupu pro vzdělávání pro všechny děti, podpora talentu, vědy, inovací, nezávislost vysokých škol, zavádění nových metod ve vzdělávání a rozvoj kompetencí, podpora a kariérní řád pedagogů. To vše je v programovém prohlášení.

Jeho projev se poslouchal dobře. Bude to ale možné? Nemám obavu o práci pana ministra Plagy. Svou kompetentnost dokázal již během svého prvního působení v této roli. Mám ale obavu ohledně jeho koaličních kolegů z SPD například, kteří chtějí děti se specifickými poruchami učení či chování – mimo jiné na školách je jich odhadem zhruba 40 procent – zavírat do speciálních škol. Bojím se kolegů z Trikolóry a SPD vzhledem k jejich ideologickému purismu, kteří se například hned po prvním jednání výboru pro vzdělávání snažili prosadit politický zásah do dění na teologické fakultě a rozložit tak na první dobrou nezávislost a autonomii akademické půdy.

Děsím se Motoristů, kteří chtějí zrušit takzvané neužitečné obory na vysokých školách a s nimi předpokládám také související vědu a výzkum, a politicky tak rozhodovat, co se má vyučovat, nebo omezovat takzvané politické neziskovky na školách. Zatím ale nikdo tento pojem nedokázal vysvětlit. Z každodenní praxe vidím, jak fungují neziskové organizace na školách, protože tam možná na rozdíl od mnohých z vás trávím poměrně dost času. Skoro každý den. Pomáhají za mizivé náklady tam, kde selhává stát, od doučování přes volnočasové aktivity pro děti v oblasti například sportu, kultury nebo vzdělávání pedagogů, v péči o wellbeing dětí sociálně vyloučených rodin, občanského vzdělávání či zavádění technologických inovací do výuky. Tyto neziskovky nikdo do škol necpe. Školy jsou naopak rády za pomoc v tak komplikované a rychle se měnící době, v potřebách žáků a studentů a každodenní reality.

Negativní hodnocení neziskových organizací, které se objevuje i v jiných částech programového prohlášení vlády, je pomyslné plivnutí do tváře všem pracovníkům v nezisku, dobrovolníkům a nadšencům, kteří se starají nejen o vzdělání našich dětí, ale také o péči o seniory, nemocné, o podporu sportu a kultury, byť si to možná současná garnitura neuvědomuje. Alespoň v to budu doufat.

Byť má tato vláda několik kompetentních ministrů, z výše uvedených důvodů ji svou důvěru nedám. Nedůvěřuji této vládě vzhledem k nebezpečným názorům, kteří mnozí prosazují, dvoukolejní morálky, prázdnými frázemi a pohrdáním opozicí či bojem proti občanské společnosti. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli je na řadě Gabriela Svárovská, připraví se Zdeněk Hřib. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, kolegyně kolegové, nechystáme se hlasovat jen o důvěře vládě, chystáme se hlasovat o tom, jestli se Česká republika bude ubírat k modernější, bezpečnější a solidárnější verzi sebe sama, anebo bude pokračovat cestou návratu do minulosti, kde se moc soustředí v rukou úzké skupiny lidí a stát se ohýbá podle zájmů hrstky nejbohatších, kteří si díky ekonomickému vlivu dokáží koupit zákony, pravidla, zařídit si dotace, úlevy a neplatit daně.

Vláda, ve které sedí lidé, kteří označují veřejný zájem za ideologii proto, aby normalizovali svou vlastní ideologii jako přijatelný pohled na svět, taková vláda nemá dostat důvěru. Je mi líto, že vítězné hnutí ANO jim v tom pomáhá a obětuje tomu i podstatnou část svého programu, především v oblasti environmentální. Této vládě důvěru nedám.

V dosavadní rozpravě jsme opakovaně slyšeli zaklínadlo – politika nemá být ideologická. A říkají to největší ideologové v téhle Sněmovně. Lidé, jejichž politické názory a plány nereflektují realitu, data, vědecké poznatky a odborná doporučení a kteří nad to vymýšlí nástroje k umlčení kritiky, včetně nevládních organizací a profesionální státní správy.

V programovém prohlášení vláda slibuje odmítnout ideologické zásahy typicky v energetice, dopravě a v oblasti zvládání a zmírňování probíhající změny klimatu. Realitu ale jejich ideologická politická hesla nezmění. Nepřipraví nás na změnu klimatu, nesníží ceny energií, neozdraví půdu a lesy a nevyčistí vodu a vzduch. A nezajistí lidem ani dostupné bydlení, ani zdravější potraviny a životní prostředí, ani kvalitnější služby.

Budete pak mít příležitost se přihlásit k faktické poznámce, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího. (K naproti sedícímu poslanci Červenému, který má poznámky mimo mikrofon z místa.)

Jak může země prosperovat bez čistého životního prostředí, snížení množství chemie v zemědělství, zdravých potravin, vzduchu, vody, půdy a lesů? A jak je možné ochranu přírody provádět bez znalosti, bez programu, bez opory ve vědeckých poznatcích, bez evropské spolupráce a bez špetky respektu ke svěřené odpovědnosti? To je problém vládního programu v oblasti životního prostředí. Není to plán, je to seznam slibů, seznam ideologických předsudků a seznam nepřátel.

Vláda tvrdí, že zajistí přijatelné ceny energií, odmítne ETS 2, sníží poplatky za distribuci a přenos a posílí energetickou bezpečnost. Zároveň v části o hospodářství mluví o dostupné energii za férové ceny, o modernizaci sítí a tak dále. To je správné. Jak ale konkrétně vláda stabilizuje ceny pro domácnosti, když zároveň odmítá energetiku modernizovat a opomíjí klíčový význam levné, bezpečné a dostupné energie z obnovitelných zdrojů? Jak chce chránit lidi před energetickou a dopravní chudobou, když odmítnutím emisních povolenek připraví lidi o příjmy ze Sociálně klimatického fondu? A ještě si velmi pravděpodobně přivodí pokuty za nedodržení pravidel, které si Česko dobrovolně a právoplatně odhlasovalo.

Jak chce vláda zajistit zdravé životní prostředí, levnou a dostupnou energii a moderní konkurenceschopné hospodářství, když bude dál nesmyslně lpět na prodlužování těžby a spalování uhlí a podpoře nepotřebných, nevýkonných a zastaralých uhelných elektráren? Do vládního prohlášení se příliš okatě promítají zájmy uhelného byznysu. Tento byznys končí, a právě proto potřebuje politické kmotry, kteří mu ještě na nějakou dobu zajistí přísun peněz – asi aby bylo na další Mladou frontu anebo fotbalovou Slavii.

Záměr zavádět podpůrné mechanismy pro uhelné elektrárny na netržním principu je cesta k dalšímu vyvádění veřejných prostředků směrem k uhlobaronům.

Právě těm, kteří o stovky miliard zbohatli na energetické krizi, aniž by zaplatili daň z mimořádných zisků, přesně ty miliardy, které tu chybí pro rozvoj komunitní energetiky, posílení přenosové soustavy, rozvoj technologií pro moderní energetiku, ale třeba i pro spravedlivou transformaci regionů postižených minulou těžbou, regionů, které za posledních víc než sto let zaplatily zničenou krajinou, navždy zmizelými lidskými sídly, zdravím lidí, sociálním vyloučením a často i ztrátou nadějí a životní perspektivy. Tím vším zaplatili i za nezodpovědnou transformaci devadesátých let. Zaslouží si investice, nová pracovní místa v zelených průmyslových odvětvích a v obnovitelné energetice, investice do rozvoje podnikání a služeb. A co navrhuje nastupující vláda změny? Udržovat dál při životě uhlobarony a magnáty, kterým ta divoká transformace přihrála jejich současné majetky.

Česká republika by měla další rozdávání společného bohatství nejbohatším okamžitě zarazit a zamezit přístupu fosilních lobbistů k politickému rozhodování. V programovém prohlášení vláda připouští, že bydlení je veřejný zájem, jenže konkrétně nabízí zrychlení výstavby přes takzvané strategické stavby, pobídky investorům, podporu hypoték, PPP projekty a zároveň omezení energetických a ekologických požadavků na výstavbu. Takže napumpuje trh penězi a bude dál tlačit ceny bydlení nahoru, uleví developerům a lidem pak řekne – bydlení je drahé, protože ekologie. Jenže bydlení je drahé, protože stát roky selhává v kombinaci regulace, veřejné výstavby, usnadnění družstevní a neziskové výstavby, omezení investičních spekulací s byty, omezení Airbnb a prevenci bytové nouze na základě principu Housing First. Domov je základ pro stabilní práci, rodinný život, bezpečí a dobrý život.

Program přímo říká, že vláda zreviduje zákon o podpoře bydlení, odkládá účinnost zákona, přestože už měl začít pomáhat od letošního roku a je výsledkem letité práce odborníků obcí a občanské společnosti se znalostí životní reality lidí, kteří na bydlení nedosáhnou. Odkládá se síť kontaktních míst pro bydlení, prevence bezdomovectví i garantované bydlení, věci, které v praxi snižují lidské, společenské i rozpočtové škody. Oklešťování a zpřísňování povede k tomu, že na pomoc nedosáhnou pracující, senioři a další skupiny. Vláda mluví o podpoře bydlení a přitom připravuje odklady a revize právě podpory bydlení.

V části o zemědělství program tvrdí, že vztah používání pesticidů a hnojiv nemá vycházet z ideologických tlaků a že rozhodovat mají odborníci, nikoliv aktivisté. Ve skutečnosti se tu právě odborníci a odbornice a odpovědní farmáři a farmářky označují za aktivisty a za odborníky se vydávají zástupci agroprůmyslu. Vláda hodlá zásadně zrevidovat stávající protierozní vyhlášku. Jinými slovy, se vykašle na každoroční obrovské a nenahraditelné ztráty orné půdy a peněz. Z polí v Česku odchází vinou vodní a vzdušné eroze nejcennější půda a škody činí miliardy ročně. Jaká ideologie je, prosím, ochrana orné půdy? Vždyť na těch posledních pár decimetrech orné půdy závisí naše obživa, potravinová bezpečnost a doslova přežití v téhle zemi, kterou chce mít pan premiér Babiš nejlepší na planetě. Jak? S poli, kde se už pomalu orá na skálu. (Premiér Babiš komentuje z lavice, poslankyně Svárovská se k němu otočí.) Já bych vám to přála. V programovém prohlášení stojí: Zastavíme dotace pro neziskové organizace, které blokují rozvoj a investice, a provedeme zásadní revizi financování ekologických iniciativ. Jinými slovy, vládní prohlášení ohrožuje veřejně prospěšné služby a partnerství státu s občanskou společností – v sociální oblasti, zdravotnictví, vzdělávání, kultuře, protikorupční práci, ochraně životního prostředí i v lidských právech. Ohlašovaná revize dopadne především na rozpočtové a příspěvkové organizace, obce, kraje a především na lidi, kteří jsou na pomoci nevládních organizací často závislí, na ty nejzranitelnější. To bylo mnohokrát spočítáno, dokázáno, zobrazeno v barevných grafech a podpořeno svědectvími lidí z praxe. Co jiného to tedy je ze strany vlády, než ideologie?

Připomínám jednu prostou věc. Nevládní organizace působí transparentně ve veřejném prostoru, předkládají data, studie, připomínky a kontrolují moc. Kdo chce umlčet neziskovky, ve skutečnosti nechce neideologickou politiku, chce politiku bez kontroly. Čím odbornější a věcnější ta kontrola je, tím je to pro ideology horší, že? Větší starosti než s politickým aktivismem by si kterákoli lepší vláda měla dělat se zasahováním naprosto partikulárních a zištných zájmů do veřejných politik. Není třeba se dívat na občanské organizace, které v demokratickém legislativním procesu podepisují připomínková řízení pod vlastním jménem. Je třeba se dívat na to, kdo pod rukou píše zákony vládním poslancům, aby se vyhnuli legislativnímu procesu, což opakovaně kritizuje Ústavní soud, kdo píše pozměňovací návrhy a podstrkuje je poslancům, kdo pořádá večírky pro senátorské kluby, kdo neprůhledně financoval politické kampaně dvěma vládním stranám, kdo si umí vyjednat podmínky, výjimky, dotace a všelijaké platby z eráru, privilegovaný přístup, strategická partnerství a různé smlouvy o smlouvách budoucích. Právě tudy tečou obrovské peníze, tudy se prosazuje nepřípustný vliv. A právě tady naráží veřejný zájem na ideologii promíchanou se zájmy hrstky nejbohatších.

Druhá část stejného příběhu pokračujícího únosu státu jsou čistky ve státní správě a rozvracení profesionální státní služby. Vláda po divokých a nekonzultovaných – a troufám si říct – protiprávních předvánočních reorganizacích už v prvních dnech nového roku otevřela téma služebního zákona, aby si usnadnila cestu k odstranění úřednictva, které by třeba trvalo na tom, že je třeba řídit pravidly a zákony, a dosadila si tam ty, kteří na pokyn schválí a odkomunikují cokoli, co si politické vedení bude přát – bez ohledu na zákony, pravidla a holou realitu. A tohle je klíčové. Když oslabíte pravidla pro státní službu, když vyměníte odborníky za bezvýhradně loajální lidi, když vytvoříte atmosféru strachu, tak nebudete efektivní stát. Nebudujete efektivní stát, chystáte si stát jako kořist.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tahle vláda slibuje sebevědomou a prosperující Českou republiku, ale její program a první kroky ukazují něco jiného. Česko nemůže být nejlepším místem pro život, když si zhoršujeme vzduch, vodu a půdu – ano, na přání pana premiéra. Česko nemůže být nejlepším místem pro život (Otáčí se k premiérovi, premiér Babiš gestikuluje.) na planetě, když si zhoršujeme vzduch, vodu a půdu, když lidem bereme naději na důstojné bydlení. Česko této vlády Andreje Babiše bude nejlepším místem pro život (Poslankyně Svárovská ukazuje k premiérově lavici.) na planetě (Premiér Babiš mimo mikrofon: Hmm.) leda tak pro úzkou skupinku nejbohatších, kterým tato vláda půjde na ruku na úkor všech ostatních občanek a občanů. Proto této vládě důvěru nedám. Děkuji vám za pozornost. (Poslankyně Svárovská a premiér Babiš hovoří mimo mikrofon, podávají si ruce.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já děkuji a děkuji za tu interakci paní poslankyně s panem premiérem. V této chvíli mám tady jednu faktickou. Igor Červený, prosím pěkně. A spouštím vám 2 minuty.

 

Poslanec Igor Červený: Vážený pane premiére, vážené paní ministryně, vážení pánové ministři, vážené kolegyně a kolegové, slyšeli jsme tady trošku demagogie, trošku zelené demagogie. Já se budu věnovat jenom jedné věci, protože máme už jenom minutu 45 (vteřin). Paní kolegyně řekla, že hrozí smrt naší zemi proto, že odmítáme emisní povolenky. Jenže paní kolegyně neřekla to dost podstatné. Emisní povolenky se skládají z části, kterou dostávají národní státy a Evropská unie, ale ta větší část, tu dostávají spekulanti na burze, takže zatímco emisní povolenky typu ETS1 se v Číně prodávají za 10 až 12 eur jeden kus, v Asii, zemích třetího světa 6 eur jeden kus, a ve Spojených státech, kde vezmu tu nejvyšší částku, což je Kalifornie, 22 eur za jeden kus, tak, dámy a pánové, Evropská unie jednu emisní povolenku v tento moment prodává za 83 eur. Co to znamená? To neznamená 83 eur, které nalijeme do implementace zelených politik Green New Deal. Ne, ne, ne. To znamená, že dvě třetiny z této částky putují čínským investorům, kteří si tyto emisní povolenky kupují, aby zhodnocovali své peníze a nakupovali nebo spíše okupovali náš evropský trh. A kdože je ten druhý největší investor? Německé penzijní fondy. Je to dohledatelné, jsou to studie a pozor, Eurosatu, to znamená ne naše studie z východu, ale Eurosatu přímo z Bruselu. Takže základní otázka zní: my budeme platit Číně za to, aby nám ničila průmysl, případně se budeme podílet na důchodové reformě Německé spolkové republiky? Ne, nebudeme. Česká republika na prvním místě a zelenou politiku povedeme tak, že, jak řekl Petr Macinka, (Předsedající: Čas!) Příroda bude na prvním místě, ne klimatologické náboženství. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano, já poprosím jenom o dodržení času, ať jsem objektivní ke všem. Vaše vystoupení vyvolalo další dvě faktické poznámky. Poprosím Gabrielu Svárovskou, jestli to tedy platí. Ano, a připraví se Berenika Peštová.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Neřekla jsem, pane kolego, že České republice hrozí smrt. Řekla jsem tolik, že tím rozhodnutím budou lidé v Česku připraveni o příjmy ze sociálního klimatického fondu, který je financován z emisních povolenek. To je ten současný mechanismus a můžu vás ujistit, že evropská Strana zelených při vyjednávání o emisních povolenkách v Evropském parlamentu navrhovala jiné mechanismy, konkurenceschopnější mechanismy, mechanismy, které by byly sociálně citlivější. Mechanismy jsou nastaveny tak, jak jsou. To vyjednávání probíhalo nějakou dobu. Strana zelených u toho ve vládě nebyla, ani v té minulé, ani v té ještě předtím. Toto je současný rámec těch podmínek a buď ti lidé budou mít peníze na celou řadu věcí, které potřebují na řešení své dopravní a energetické chudoby nebo je mít nebudou. Přeju vám hodně štěstí, když budete lidem, kteří si nebudou moct zlepšit vytápění, pořídit zateplení a další věci, jak jim budete vysvětlovat tuhle svoji spekulaci s tou burzou s emisními povolenkami.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně a děkuji za dodržení času. Poprosím Bereniku Peštovou a spouštím 2 minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych to ještě doplnila. Oxid uhličitý neboli atmosféra nemá hranic, takže i když se tady budeme snažit snížit těch sedm procent toho znečištění z celkového množství, což ve své podstatě nás stojí miliardy a jsme dnes za desetinou čárkou, a jestliže ty ostatní země pro to, nebo respektive světadíly, nic neudělají, tak si tady akorát hrajeme na to, že si zničíme kompletně celý průmysl. A chtěla bych to doplnit, když už jste tady mluvila o tom, aby si pořizovali to OZE, aby si dělali ta tepelná čerpadla, aby si dělali ty fotovoltaiky a podobně, takže když si zlikvidujete ten průmysl, tak z čeho to budete vyrábět, ta tepelná čerpadla, ty fotovoltaiky? Kdo vám to vyrobí? Takže si to dovezete z té Číny. Takže bravo! děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím Igora Červeného. Připraví se opět Gabriela Svárovská. Vaše 2 minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Igor Červený: Děkuji. Já musím říct jednu zásadní věc. Sociální fond je skutečně financován z ETS1, to máte pravdu, jenomže vy zapomínáte říkat, co k tomu se nějakým způsobem váže, a to je ETS2. A je spočítáno nezávislými ekonomy, že když zavedete ETS2, tak se cena povolenky, která momentálně na ETS1 pohlcuje nějakých 37 až 39 procent, pardon, 39 procent, vlastně z těch emisí, které jsou produkované ETS2, dopadá s tím, že pokrývá dalších 41 procent. Pokud toto uděláte, tak dopad na průměrnou domácnost, která má 1,5 vozidla a 2,1 jakoby rodičů a dítěte dohromady, tak ta zátěž bude dohromady přes 89 000. A sociální klimatický fond jim dá krásných 9000. Takže to je opravdu výborný byznys. Takže my tady uděláme dotační politiku, my vám dáme 9000 ale prosím vás, nejprve nám dejte těch 89 000. Je to nesmysl. To znamená, stát může zabezpečit energetickou chudobu jenom tím, že zprostředkuje tu energii levněji a ano, v tento moment musíme nechat běžet ty uhelné elektrárny, protože je tady za 35 let zanedbané jádro. Obnovitelné zdroje můžou být doplňkovým zbožím, v uvozovkách, v oblasti energetiky a říkám to ve všech televizních debatách. My nemůžeme postavit koncepci energetického mixu na obnovitelných zdrojích, protože nejsme v pásmu, kde by jenom permanentně svítilo. Máme tady zimu, máme tady déšť, máme tady mraky. Já sám jsem to zažil, já mám dům, mám na něm soláry, protože když chci něco kritizovat, tak si to nejprve vyzkouším, a v letošním létě jsem musel tahat energii ze sítí, protože v tom nejteplejším létě, v tom minulém roce jsme měli i 12 stupňů a bylo permanentně v Nymburku zataženo. Takže já jsem si tahal energii ze sítě. To znamená energetický mix nesmí být postaven na OZE. (Předsedající: Čas!) Konec.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji. Poprosím Gabrielu Svárovskou. A než sem dorazí, tak toho využiju a přečtu dvě omluvy. Karel Haas se omlouvá od 19.30 z pracovních důvodů a Eva Šrámková od 19.40 do 21 z osobních důvodů. Tak a teď, paní poslankyně, vám spouštím 2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Ano, já bych ráda upozornila, že sociálně klimatický fond není jediný, který je určen k energetické transformaci a v rámci evropské Zelené dohody, to je důležité si říct. Zároveň pokud se týče obnovitelných zdrojů energie, ty zdroje jsou zadarmo. Já bych ráda upozornila, že dovoz plynu a ropy stojí Českou republiku stovky miliard ročně. Těžba uhlí jistě také něco stojí a jeho transport do uhelných elektráren. Proč Pavel Tykač zavírá uhelné elektrárny a říká, že jsou nerentabilní? Ano, protože potřebuje, aby je stát kapacitními platbami ještě chvíli financoval.

Obnovitelné zdroje – neříkám, že mají být hlavní nebo jediný základ energetického mixu České republiky, ale ten podíl, který má Česká republika v současné době na tom energetickém mixu, tak je nejnižší v Evropské unii a ty ceny energií samozřejmě s tím velmi úzce souvisí. Moderní energetika, obnovitelná energetika nejsou soláry, pane kolego, to je celý mix věcí, které musí fungovat dohromady, včetně akumulace, včetně transevropského propojení, které umožňuje a má ještě lépe umožňovat posun nebo přenos těch energií ze severu, kde více fouká a případně z jihu, kde více svítí slunce. Čili to není jedno řešení, jedna jaderná elektrárna, jak si to možná představujete, nula jednička, nula jednička, svítí, nesvítí, to je celá jakoby komplexní záležitost, kterou je potřeba budovat, do které je potřeba investovat, abychom měli ty kapacity k dispozici tehdy, kdy je budeme potřebovat. Až bude v téhle republice stát další, až tady budou stát další bloky jaderné elektrárny, (Předsedající: Čas!) jestli ještě vůbec budou stát, tak bude ta energie neprodejná.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím, opravdu znovu poprosím všechny poslance, dodržujte ten čas, já ho budu kontrolovat skutečně u všech stejně. Teď je na řadě Igor Červený, opět 2 minuty, připraví se Berenika Peštová.

Malý moment, teď vám to tam pustím. Máte slovo.

 

Poslanec Igor Červený: Jménem pana předsedajícího bych rád doplnil, že sluneční elektrárny nejsou zadarmo. Ony něco stojí a v neposlední řadě stojí dost v podobě nerostného bohatství. To nerostné bohatství se těží v nelidských podmínkách primárně v Africe. I když se dělají nějaké SDG audity, i když se dělají nějaké sociální audity, tak bohužel jasně ty kontroly ukazují, že aby byla Čína schopna pokrýt ty baterie, jak jste říkala, že je potřeba vybudovat ta úložiště té energie, když je potřeba vybudovat tu kapacitu pro elektromobilitu, tak budeme obětovat lidské životy desetiletých, dvanáctiletých a čtrnáctiletých dětí v Africe, které se v tom kobaltu doslova a do písmene topí.

Tohle jsou informace, které jsou dohledatelné veřejně od OSN a dalších organizací. To za prvé.

Za druhé. Představa, že tady vybudujeme větrné elektrárny, vybudujeme tady solární energii a postavíme na tom velkou část toho mixu, je přece nesmyslná. My v tom pásmu nežijeme a ano, musíme zpevnit infrastrukturu jak v České republice, tak v Evropě, kvůli přeprodeji energií, to nikdo nerozporuje. Je potřeba infrastrukturu zmodernizovat kvůli takzvanému iGRIDu, to znamená, aby byla inteligentní, mohla být řízena i pomocí umělé inteligence, to taky nikdo nezpochybňuje. Ale v prvé řadě je potřeba, aby tady bylo to jádro a ne velké elektrárny jenom, to jsem taky netvrdil, ale máme takzvané modulární jaderné reaktory, a my musíme být odvislí od pevných mixů. A shodou okolností ta Čína, která to celé vyrábí, tak ona je udržitelná, ona má ty solární panely u sebe, ale ona to vyrovnává. Vyrovnává to uhelnými elektrárnami, aby měla jistotu, když právě přestane svítit nebo foukat, tak to nespadne jako třeba ve Španělsku. Nebo když se přeprodává energie z Německa do Polska přes Českou republiku a potom půlka Prahy nesvítí. Takže ano, OZE může být, ale...

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas. Děkuji. Poprosím Bereniku Peštovou, připraví se Denis Doksanský. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuju. Já budu rychlá jako. Mě taky zarazilo, já už nebudu doplňovat kolegu, že obnovitelné zdroje nejsou zadarmo, on ještě zapomněl na jednu věc, že ty obnovitelné zdroje většinou jsou z dotací, takže jako ten stát do toho musí investovat na to, aby to vůbec bylo pořízeno, pak se do toho investuje, teď už tedy mnohem míň, dotace na to, aby to mohlo vůbec fungovat. Takže neříkejte, že to je zadarmo, prostě my to všichni vždycky zaplatíme. To jsou ty POZE, které teď na sebe vzal ten stát, to je jedna věc.

A druhá věc, vy jste tady říkala, já nejsem obhájce pana Tykače, i když jsem z Ústeckého kraje, ale nejsem jeho obhájce, já vám jenom řeknu, proč končí. On končí kvůli těm drtivým cenám emisních povolenek, a to není jenom on, to je i ten průmysl, ten průmysl, který už křičí, a už křičí od minulého roku. A Jestli teď se nešlápne na brzdu a něco se nestane, tak končí, budou zavírat a bude tady velká nezaměstnanost díky tomu, že se přesunou tam, kde ty podmínky mají k tomu, aby mohli vlastně podnikat a byli konkurenceschopní. Takže jestli to je smyslem toho, že my vypráskáme z naší republiky vlastně průmysl, který zaměstnává naše lidi, tak jako u toho já nechci svítit, to říkám na rovinu. Prostě já si myslím, že musíme udělat všechno pro to, abychom ten průmysl tady udrželi, aby ten průmysl byl konkurenceschopný. A když už se tak hluboce všichni zamýšlíme, tak říkám: tomu, kdo kdysi dávno vymyslel emisní povolenky, bavíme se o roce 2005, tak bych dala Nobelovu cenu za tu genialitu, protože obchodovat s tunou CO2 na burze, když tuna CO2 je úplně jedno, jestli je to Čína, Afrika, Česká republika, je stále tunou CO2 a pokaždé má jinou hodnotu, tak to je geniální. Děkuji. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. (K poslankyni, která je u řečnického pultu.) Paní poslankyně, teď vy ne. Teď je Denis Doksanský, potom Olga Richterová a pak jste na řadě vy, vy jste to vzala rychle. Pane poslanče, spouštím vám 2 minuty.

 

Poslanec Denis Doksanský: Vážený pane předsedající, já děkuji za slovo. Budu velice stručný. Já myslím, že všichni tady vidíme, že to je krásný střet ideologického fanatismu a pragmatických, racionálních argumentů, to je naprosto zřejmé. Já chápu, že se smějete, ale paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího, to, co tady předvádíte, já vám za to velice děkuju, protože pokud to někomu nebylo jasné, tak myslím, že nyní musí vidět, že jsou to dva naprosto neslučitelné světy, ideologického fanatismu a racionálního přístupu k řešení těchto věcí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji. Děkuji za dodržení času. Teď jste na řadě vy, protože Olga Richterová se odhlásila, přihlásila, takže vás pustila před sebe, spouštím vám 2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Ano, děkuji, omlouvám se, už to bude naposledy. Čína. V Číně setrvale klesá podíl fosilních zdrojů na výrobě elektrické energie vzhledem k ekonomickému růstu. Čili soustavně stoupá podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny. Pak si to můžete jít říct na mikrofon, nemusíte na mě takhle tady volat ze svého místa. Podpora průmyslu, já myslím, že to paní kolegyně Peštová... Já tomu rozumím, protože podpora průmyslu je důležitá, Česká republika je na špičce v šesti až osmi odvětvích zeleného průmyslu, a to tím způsobem, že vývoz z těchto odvětví je nejúspěšnější a soustavně roste export do Evropy i export do ostatních částí světa. Čili tohle je ta cesta, kterou se ubírá současný svět, a my buď půjdeme stejnou cestou, anebo si tady vytvoříme v Česku uhelný skanzen. Modulární jaderné elektrárny, pane kolego, velmi dobře víte, že nejsou ve fázi připravené pro komerční použití. Na celém světě neexistuje jediný schválený certifikovaný prototyp modulárního jaderného reaktoru, který by byl použitelný pro komerční využití. Čili vy napadáte obnovitelné zdroje s tím, že řada těch technologií ještě není k dispozici a přitom dáváte prostor snění o nějakých modulárních reaktorech, o kterých říká Zdeněk Hřib, že jsou jako yeti, nikdo je ještě nikdy neviděl. To je moje poslední faktická poznámka v této výměně. Děkuji. (Potlesk z řad opozice.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě Olga Richterová, připraví se Berenika Peštová. Jenom poprosím, abyste na sebe nepokřikovali mimo mikrofon. Děkuju. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Vskutku pozoruhodná debata, na níž je také vidět, jak Babišova vláda všechno zhorší. Potáhne nás nazpět. Zatímco jít dopředu znamená i prověřovat nové technologické možnosti. A protože si dobře pamatuju, jak vypadala jednání s našimi německými partnery, já jsem tady osm let členka skupiny přátel, do Spolkové republiky Německo jezdím ráda a často, a čísla týkající se obnovitelných zdrojů energie v Bavorsku jakožto průmyslové spolkové země, mě nesmírně zaujala, tak jsem si je s dovolením dohledala. Prostě struktura, kterou mají nyní v Bavorsku v té výrobě elektřiny, já jsem si tady dohledala jejich statistiku, brutto Stromerzeugung, za rok 2024, a ta konkrétní čísla jsou uchvacující, 75,5 procent kryté výroby elektřiny v Bavorsku je z obnovitelných zdrojů.

Vážené, paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, co tady právě předvedli poslanci vládní koalice, je prostě zavádějící, ne-li přímo lživé, sousední země, průmyslová země, země, která je nám myslím i mentalitou velmi blízká, dělá, co umí, aby využila ty možnosti modernizace v rámci nových technologických řešení, a ty obnovitelné zdroje v sousedním Bavorsku jsou prostě na obrovském vzestupu. Necituju chiméry, cituju konkrétní statistická data, každý si to můžete dohledat, kdo vládnete němčinou, přečtěte si to i v originále. My jako Piráti chceme realistický win win přístup, který kvůli ideologii nepotáhne celou zemi nazpátek. To zatím dělá Babišova vláda. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, poprosím. Děkuju. Tak, Berenika Peštová je zatím poslední přihlášená ve faktických poznámkách.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já si myslím, že to asi zůstane, že budu poslední. Paní poslankyně Richterová, prostřednictvím pana předsedajícího, vy máte asi velký problém. Vy máte asi hodně velký problém a chtělo by se nad tím zamyslet. Já bych jenom chtěla doplnit, když tady mluvíte o tom Německu. Samozřejmě když fouká, tak vyrábíme, když teče voda, tak vyrábíme, když svítí, tak vyrábíme. Když ani jedno, tak jsou přetoky a bereme ze zahraničí, To máme Německo, Rakousko a tak dále. Já bych jenom se chtěla k té Číně vrátit, když tady byla zmiňována. Ta Čína, ano, je pravda, že má jaderné i tepelné elektrárny a ten poměr mezi jádrem a tepelnou elektrárnou je 1 ku 15, na jedno jádro je 15 tepelných elektráren. Ano, staví OZE, ale ve stejném výkonu, co staví OZE, tak vystavuje tepelné elektrárny. Takže tam je to taky 1 ku 1.

Takže tam je to taky jedna ku jedné. A ono, když si to vezmete, že když si postavíte takovou vodní elektrárnu na Jang-c'-ťiang , tak se asi my s naším OZE s nimi asi rovnat nemůžeme. A potom samozřejmě díky tomu, že jich je 1,2 nebo 1,3 miliardy, tak potom, když se to vždycky přepočítává na toho obyvatele to znečištění, no tak jsou samozřejmě na tom vždycky líp než my s těmi 10 miliony.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji, děkuji za dodržení času. Vaše faktická poznámka vyvolala další dvě faktické poznámky i přesto, že měla být poslední. Takže Olga Richterová a připraví se Igor Červený. Prosím, vaše 2 minuty spouštím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Já sem jdu vyslat trochu lásky k paní poslankyni Berenice Peštové. Domnívám se, že fakta jsou pro ni těžko k unesení, tak se pak uchyluje k nálepkování. Prostě Bavorsko, srovnatelná sousední krajina, má 75 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jedou jako draci na využívání nových technologií, na modernizaci svého průmyslu věnují spoustu úsilí a energie. A já bych si jenom přála, abyste tolik úsilí, které nyní vynakládáte při popírání tohoto pokroku, který se odehrává v okolních zemích, při popírání toho, co jsou prostě fakta a statistické údaje, abyste tolik úsilí věnovali posouvání naší země dopředu a nikoliv nazpátek. Děkuji. A ještě více lásky paní poslankyni Peštové.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. A zatím poslední přihlášení do faktických poznámek, Igor Červený. Tak pane poslanče, neříkejte, že budete mít poslední faktickou poznámku, aby to tak nakonec nedopadlo. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Igor Červený: Já jsem si tady pro paní kolegyni z portálu Energie bez emisí dohledal zajímavou informaci ohledně Německa. Německo, Bavorsko je součástí Německa, to je Spolková republika poskládaná z několika států a Bavorsko je jedním z nich. Německo dovezlo 16,5 terawatthodin. To je, abyste měli představu, co to znamená v nějakých nových výpočtech, to je 1000 gigawatthodin a ta energie, kterou dovezla, byla jaderná a dovezli ji z Francie, dovezli ji ze Švýcarska a dovezli ji z České republiky. Takže ano, oni si staví solární energie, oni si staví větrné elektrárny, ale stejně by bez toho jádra nedali ani ťuk. Jejich spotřeba v rámci importované elektřiny z jádra navíc o rok od roku stoupá. Je to kvůli tomu, že v Japonsku bylo zemětřesení a o pár let později kvůli tomu Němci vypnuli elektrárny. To vyvolalo mimochodem ten energetický šok v roce 2022, protože najednou chyběla energie na trhu, protože Němci zcela bezdůvodně vypnuli funkční jaderné elektrárny a všimli si, že jim něco chybí.

Nepřekvapivě. Když tam mají jednu z energetických burz v Lipsku, tak si řekli, že si o tu energii v rámci Evropy zahrají. Takže já jenom připomenu, Němci a Rakušané stávkovali, my jsme dostavovali Dukovany nebo Temelín, pardon, a o pár let později kupují naši energii. Takhle to, prosím, s tou obnovitelnou energií v rámci Evropy je.

Vy můžete mít OZE, OZE je pěkná věc, ale nemůžete na tom stavět páteřní síť energetické infrastruktury, protože je to velmi nebezpečné. A ve Španělsku by vám mohli vyprávět, v Berlíně by vám mohli vyprávět. A jistě mnoho dalších zemí, kde dochází k běžným blackoutům. V Nizozemsku, které mělo výborný energetický mix a přešlo na OZE, dneska vláda prosí, aby lidi ve čtyři moc nesvítili. Takže děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuji za dodržení času. Dobrý večer. Vystřídali jsme se v řízení schůze a budeme pokračovat. Další přihlášený je pan poslanec Zdeněk Hřib. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji, pane předsedající. Shodou okolností v přibližně podobném čase jsem tady vystupoval včera. Krát nám to vyšlo tak akorát přesně do konce, tak uvidíme, jak to vyjde dneska. Já jsem tady pečlivě poslouchal ty projevy ostatních poslanců a dovolil bych si takové jako krátké shrnutí.

Čeho jsme se vlastně dočkali od této koalice za těch pár dní po volbách? No, tak jednak jste tvrdili, že chcete ušetřit. Není toto, jo, takže jednak jste tvrdili, že chcete ušetřit. A výsledek je ten, že jste tady vytvořili pro pana Turka trafiku navíc, která tady předtím nebyla. Potom jste chtěli ukázat, že jste tu pro běžné lidi, ne jako ta předchozí koalice. No, a výsledkem je co? Výsledkem je moštárna pana Turka, v podstatě podivným způsobem legalizovaná černá stavba a bratrstvo papalášů, které drží pohromadě především to, že se nechtějí nechat vydat spravedlnosti. Potom jste chtěli ukázat, jak budete měnit tu politickou kulturu. A tady pan Gregor má kanclík u svého dědy. Zjevný střet zájmů. Dokonce to ještě přiznává. Pak jste chtěli bojovat proti politickým neziskovkám. A výsledek? Výsledek je jasný, pan ministr Juchelka má hlavního poradce z AliPro. AliPro je politická neziskovka, řekl bych, skoro až politická genderová neziskovka. A kromě toho i soud už konstatoval, že tuto politickou neziskovku můžeme označovat jako Putinův hlas v Evropě. Takže ano, to je pravda, pane ministře. A s dovolením mi neskákejte do mého projevu, můžete se samozřejmě přihlásit. Prostřednictvím pana předsedajícího, bych vás rád upozornil, že tuto možnost máte, můžete zareagovat třeba prostřednictvím krátké faktické poznámky. No, a nakonec chtěli jste ukázat, že nejste mafie. To je označení, kterým jste často častovali tady tu předchozí koalici. No, a co se stalo? No, pan Turek a pan Nacher byli na večeři s nějakým panem Murarovem, který má jakýsi problém s českými úřady, protože je prý napojen na organizovaný zločin.

Tak to je zatím shrnutí jenom těch posledních pár dní, a to jsme teprve na začátku toho volebního období. A já se upřímně děsím toho, co nás čeká pod vládou Andreje Babiše, který raději utekl, v těch následujících 3,5 letech.

Já bych chtěl, aby se pan Babiš vrátil do sálu, protože já se mu chystám tady připomenout části jeho programu, který on nečetl, to znamená, chtěl bych požádat pana předsedajícího, aby přivolal pana premiéra. Jo, super. Děkuju, děkuju, paní ministryně, děkuji. Jo, v pořádku. Samozřejmě. Hygienická přestávka, to může potkat každého. V tom vyšším věku samozřejmě je to složitější, zejména u mužů. (Silné bušení do lavic zleva.) Čeká nás to všechny, pánové. Doktor, přesně tak, ano, cituji jenom fakta.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, pokračujte, prosím k věci. Já potřebuju počkat na pana... Kolegyně a kolegy poprosím o ztišení. A pane poslanče, pokračujte, asi pan premiér je pravděpodobně na cestě. Jestli ne, tak...

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já bych s dovolením potřeboval počkat na to, aby on tady u toho byl, protože ten důvod je v tom, že pan premiér říkal, že ten program vládní nečetl, já bych mu chtěl z něj odcitovat, připomenout nějaké záležitosti.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, pane poslanče, já jinak budu muset jakoby udělat přestávku, pokud jako o ní žádáte a trváte na tom, aby tady byl pan premiér,na což je usnesení. Na straně druhé máme před sebou celou řadu dalších přihlášených, tak je možné třeba se přihlásit znovu a nechat pokračovat ostatní kolegy? Snažím se teď najít nějakou cestu, jako, jak z toho vyjít ven.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já s dovolením trvám na tom, aby pan premiér byl přítomen tomu, když se tady projednává ten bod vyslovení důvěry vládě České republiky. Myslím, že to je tak jako obecně dobrý nápad, aby premiér nepohrdal tou Sněmovnou a byl tady účasten, když se řeší zrovna tahle ta věc, vyslovení důvěry vládě České republiky, kór, když na tom máme ještě usnesení.

Skutečnost, že tady byl předtím, no, to tady byla spousta jiných lidí také předtím. Ale o jejich vládě se nebavíme, bavíme se tady o vládě Andreje Babiše. O vládě, která tady všechny věci jenom zhorší, takže z tohohle důvodu bych já chtěl požádat...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já se zeptám paní ministryně financí, která se asi pravděpodobně snažila... (Ministryně financí hovoří mimo mikrofon na místopředsedu.) Já to chápu, proto se také snažím to nějakým způsobem jako... Vyvarovat se tomu, abychom přerušovali schůzi. Nikoho se nechci zastávat, ani kritizovat, ale když jsem řídil schůzi, tak tady pan premiér byl, teď tu není, no, tak máme dvě cesty – buď pan premiér dorazí rychle a pan poslanec bude pokračovat, nebo přerušíme schůzi. Tak s dovolením vyhlašuji pětiminutovou přestávku do 20.15 hodin.

 

(Jednání přerušeno od 20.10 do 20.15 hodin.)

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: (Premiér Babiš se vrací do sálu ve 20.12 hodin a přichází k pultíku se slovy: Já se omlouvám, pane Hřibe, já jsem měl poradu se třemi Pirátkami v baru, jsme diskutovali o vaší straně, takže jsem se zdržel. Smích a potlesk v sále. Poslanec Hřib přistupuje k mikrofonu se slovy: Tak...) Pane poslanče, přestávka byla vyhlášena do 20.15, abychom z toho nedělali úplně holubník, tak já bych poprosil, abychom ten čas dodrželi, protože někteří poslanci se naopak mohli na ten čas vzdálit a podobně.

 

(Jednání opět přerušeno do 20.15 hodin.)

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Je 20.15 hodin, přestávka uplynula.

Pane poslanče, můžete pokračovat.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jo, děkuji... Já děkuji, pane předsedající,. Tak abychom pokračovali... No, já jsem tady měl připraveno pro pana premiéra, který, jak se nechal slyšet, nečetl to programové prohlášení své vlády. Protože to nečetl, tak jsem mu chtěl připomenout, co tam je, protože to jsou převážně body, které jsou prospěšné tedy pro něj osobně, případně pro jeho firmy. Tak si myslím, že by bylo dobré, aby o tom věděl, protože přece jenom ten střet zájmů, to je taková složitá věc... Se může stát každému – támhle panu Gregorovi se to stalo také, když si zřídil ten kancl v tom baráku svého děda. Tak já jako chápu, že člověk neví a šup a je tam, jo, ale prostě na některé věci by bylo dobré si dávat pozor.

Takže, pane premiére, jestli dáváte pozor, tak tady prostřednictvím pana předsedajícího bych vás chtěl upozornit na následující body ve vašem programovém prohlášení. Tak především tady je snížení daně z příjmu právnických osob z 21 procent na 19 procent. Říkali to tady i někteří jiní řečníci, že to, co vlastně by potřebovali primárně naši podnikatelé, není až tak moc snižování tady té korporátní daně, ale to, aby byly jednodušší ty odpisy. Aby bylo jednodušší investovat nebo reinvestovat třeba do rozvoje té firmy. A jako na potvoru zrovna tady těch, tohle snížení té daně z příjmu právnických osob z 21 na 19 procent pomůže zrovna ausgerechnet vašim firmám, které ušetří díky tomu na daních nějakých necelých zhruba 150 milionů korun. To je super. To není už ani malá domů, to je už spíš velká domů.

Poměrně logicky, když se bavíme o dotování energií, které jste se teda rozhodli dotovat samozřejmě ze státního rozpočtu, tedy z peněz daňových poplatníků, což je velice zajímavé, že tady Motoristé, kteří předstírají nějakou pravicovou politiku, tak že vám na to skočili. Tak to je samozřejmě o tom, že my všichni se tady budeme skládat, budeme dávat peníze do toho společného pytle při placení daní a potom následně vám ty peníze předáme těm vašim energeticky náročným provozům, což jsou třeba ty vaše chemičky, jako je Lovochemie nebo DEZA v holdingu Agrofert.

Je to poměrně logické, když zlevňujete a dotujete třeba vodu s tím, že pochopitelně všichni potřebujeme vodu, takže tím nejvíc pomůžete těm jako nejchudším, kteří mají problém s placením účtů za vodu. No, tak je to prostě primárně populismus, protože nejvíc tím pomůžete tomu, kdo vlastní bazén, protože ten používá té vody nejvíc. A stejně tak vy tedy chcete, abychom se vám tady my všichni složili na levnější energie, jo. Ono totiž celý ten váš program je primárně o rozdávání nějakých populistických dárečků, ale vždycky to vyjde tak, že nejvíc na tom vyděláte vy.

Máme tady další kapitolu Zemědělství na straně 25 – budeme nekompromisně bránit český trh před levnými dovozy. No, tak co to v praxi znamená? To v překladu znamená, že chcete odřít naše lidi na cenách potravin, které shodou okolností zase vyrábějí vaše firmy. To znamená, tohle v praxi znamená dražší potraviny, aby váš holding víc vydělal.

Opět přesměrování dotací na podporu produkce. To v praxi znamená, že místo toho šetrného hospodaření, jako hospodaří malí nebo střední farmáři, tak bude podporováno to průmyslové zemědělství ve stylu Agrofertu, které ničí naši krajinu. A potom úplná lahůdka, připravíme zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu pro aktivní zemědělce. To je překvapení, kdo je tady největším nájemcem té zemědělské půdy. No, překvapení vlastně ne, překvapení to není, je to zase Agrofert, takže zase, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího, zase, zase se snažíte tady hrabat pod sebe, zase se snažíte o tu velkou domů.

No, a teď, co předložili naopak Piráti od voleb. Tak my jsme předložili několik návrhů, které naopak reálně pomůžou lidem v této zemi, a to ne jako nějakým konkrétním lidem. Vy máte asi seznam konkrétních lidí, kterým pomůžou ty vaše plány, ale já myslím jako normálním lidem, 90 procentům populace.

Tak za prvé, předložili jsme protikorupční balíček, aby se tady nerozkrádaly veřejné peníze. Já chápu, že máte ve vašem hnutí nějaký deficit znalostí o té korupci, respektive vy znáte spíš tu korupci z té druhé strany, protože vám neustále, vždycky někoho zabásnou každou chvíli, někoho vám vedou v klepetech. Už jsme tady zmiňovali, primátor Charvát v Pardubicích. S tím jste se fotil, že ano, pane premiére? Prostřednictvím pana předsedajícího. Pak to byl pan primátor Hrabáč z toho Chomutova, hejtmana Krkošku, toho vám zabásli, odsoudili už ve funkci.

Pak to byla ta kauza Stoka, to bylo tedy v Brně. Potom další věc, co tady byla zmiňovaná, byl ten les zamořený azbestem, to bylo ve Středočeském kraji, myslím, škoda za více než 2 miliardy korun, opět způsobená nějakým vaším politikem. Potom je to samozřejmě ta škoda na tom pojištění cizinců, které tady prosadili vaši lidi, dokonce přes odpor vašeho ministra zdravotnictví, to jsou škody, kde už padly soudní rozsudky, část je pravomocná, část těch škod se ještě nezačala soudit, to je nějakých dalších 260 milionů korun. Jsem asi zapomněl na nějaké z těch vašich kauz. Zmínil bych ještě ten Havířov, to je skutečně unikátní, tam vám vzali velkou část té rady najednou, takže vlastně se nevyplácí ve vašem případě ani zatýkat ty politiky po jednom, tak to prostě ta policie bere jako po skupinách. Takže to, co my vám nabízíme, my vám nabízíme hotový protikorupční balíček od strany, která na rozdíl od vašeho hnutí nemá žádné korupční kauzy, takže je to zpracovaný skutečnými odborníky tak, aby se nerozkrádaly veřejné peníze.

Tak já bych se vás chtěl zeptat, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli byste podpořil ten protikorupční balíček, tak aby se tady skutečně nerozkrádaly ty veřejné peníze. Vy sám rád vždycky říkáte, že jste šel do politiky proto, aby se nekradlo. (V sále je hluk.) Tak momentálně...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já vás přeruším, míra hluku v sále je poměrně vysoká, jak v levé části sálu, neukazujte na ostatní paní kolegyni, i tam pro vás to platí i na pravé části sálu. Prosím o ztišení, aby mohl pan poslanec pokračovat. Děkuju pěkně.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Vy sám rád říkáte, pane premiére, že jste šel do politiky kvůli tomu, aby se nekradlo, ale momentálně to vypadá spíš tak, že ta vaše přítomnost v politice umožnila spoustě lidem ve vašem okolí naopak rozkrádat veřejné peníze. Určitá část už za to byla i odsouzena. Tak já bych se vás chtěl zeptat, co kdybyste podpořil ten náš protikorupční balíček, aby ti vaši politici už tolik nekradli?

Potom jsme předložili balíček na snížení daní rodinám, protože přece jenom na ty rodiny ta inflace dopadla nejvíce. To je konkrétní opatření, které směřuje k tomu, ne, že snížíte daně těm svým firmám, ale že snížíte daně skutečně těm lidem, těm běžným lidem, kteří mají dnes problém zaplatit ty účty. Tak bych se vás chtěl zeptat, nechtěl byste raději místo snížení daní pro své firmy podpořit to snížení daní pro 90 procent lidí, 90 procent rodin, na které dopadla ta inflace nejvíc?

Potom Piráti předložili zákon proti kartelům tak, aby klesly ceny v těch obchodech. Nebylo by lepší, abyste namísto omezování konkurence, tak, abyste mohl prodávat lidem své předražené potraviny, tak, abyste podpořil tento balíček, který umožní, aby antimonopolní úřad si došlápl na ty kartely v potravinářství, o kterých se tady dlouho mluví? A chtěl bych se zeptat i na ještě jednu otázku, pane premiére. To je taková otázka, která tady visí ve vzduchu už delší dobu.

Já bych se vás chtěl zeptat, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího, kdy konečně vrátíte těch 7,5 miliardy z neoprávněných dotací a nezákonných zakázek, tak, aby bylo možné je dát na projekty dostupného bydlení, tak, aby ty obce, které mají ty projekty připravené, je mohly konečně začít stavět, a tím pomohly dostupnosti bydlení pro běžné lidi. Děkuji, těším se na vaše odpovědi.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak máme dvě faktické poznámky. Nejdřív vystoupí paní poslankyně Taťána Malá.

Já načtu ještě jednu omluvu. Pan předseda Okamura se omlouvá od 20 hodin do 20.30 hodin z pracovních důvodů. Prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na ten úžasný ageismus, proti kterému Piráti tady bojují zuby nehty, hájí lidská práva a potom vystoupí pan poslanec Hřib a napere to tady. Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, to, co jste tady vy předvedl, kdyby předvedly, kdyby řekly moje tři děti, tak je přerazím, jako že jsem proti používání fyzických trestů.

Já vám řeknu, já vlastně toto své vystoupení zakončím jediným citátem a věřím, že ho pochopíte. Jan Werich kdysi řekl, když se začne z mládí dělat zásluha, je to špatné, protože každej mladej blbec bude taky starej blbec. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Druhá faktická poznámka, pan poslanec Doksanský. Než dorazí... tuto omluvu jsem nenačetl.

 

Poslanec Denis Doksanský: Já vám děkuji za slovo. Já bych se chtěl jenom vyjádřit k tomu, co tady převedl pan poslanec Hřib a prostřednictvím pana předsedajícího. Nejde ani tak o to, co jste řekl, my jsme všichni viděli, co jste předvedl v Praze s dopravou, nyní to všichni zažíváme, všichni jsme viděli, co jste udělali se stavebním řízením. Všichni to zažíváme. Ovšem to, jak nespravedlivě jednáte, ten dvojí metr, který jste předvedli, zatímco před čtyřmi lety, když tu vláda seděla nebo spíš neseděla při projednávání důvěry vlády, nebyl tu skoro nikdo, tak teď, když tady vidíme, že tu jsou všichni ministři prakticky skoro celou dobu a občas si někdo musí odejít pro občerstvení, vy kvůli tomu přerušíte schůzi, to považuju za naprosto nehorázné. Chci, aby to tady jasně zaznělo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. K faktické poznámce se hlásí pan poslanec Hřib. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Jo, já se omlouvám, mně nějak nefunguje karta, asi to budu muset vyřešit za chvilku, nedaří se mi to zapojit. Já se hluboce omlouvám všem, kterých se dotkla moje poznámka o stárnutí, to jsem netušil, že se to dotkne zrovna tady paní předsedkyně. Stárnutí každopádně čeká nás všechny, je nutné se na to připravit, s tím se nedá nic dělat. A to je mi opravdu líto, pokud se vás to dotklo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vrátíme se... faktická pan poslanec Plaga a ještě pan poslanec Hendrych se přihlásil. Tak prosím, pane ministře, vaše 2 minuty.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Robert Plaga: Děkuju. Zdenku, omluv se, prosím tě, když se omlouváš totiž a u toho zrovna někoho urazíš, tak se to nepočítá. Takže Zdeňku... (Předsedající: Prostřednictvím pana předsedajícího, pane ministře.) Omluv se, Zdeňku, jak chceš, klidně prostřednictvím pana předsedajícího. (Pobavení, smích a potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hendrych.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Mně to nedá. Pane poslanče Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, to nebyla poznámka na stárnutí nebo nějaká narážka na stárnutí, které čeká vlastně všechny z nás. To byl osobní útok, to byl osobní útok na předsedu hnutí, na předsedu vlády, a proto se připojuji k tomu, co tady říkal pan ministr Plaga, omluvte se. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Hřib s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Ono to fakt vypadá, že to asi vyjde do konce toho jednacího dne. Tak ještě jednou. Já se opravdu omlouvám za to, pokud se to někoho dotklo, ale o hygienických přestávkách začala paní ministryně, tak já jsem jenom na to navázal. Potom se tedy ukázalo, že pan premiér flirtuje s našimi poslankyněmi někde v bufetu. Ale já jsem rád, že dorazil každopádně. A znovu, aby se to nezamluvilo, protože mám pocit, že se to trošku zamlouvá, tak znovu bych chtěl se zeptat pana premiéra. Takže za prvé, podpoříte náš protikorupční balíček, aby se nerozkrádaly veřejné peníze? To je otázka číslo jedna. Za druhé, snížení daní rodinám, na ty dopadla inflace nejvíc. Podpoříte náš návrh snížení daní pro 90 procent rodin? Zákon proti kartelům, to je třetí otázka, aby klesly ty ceny v obchodech. Podpoříte ten náš návrh zákona proti kartelům? Za čtvrté, kdy vrátíte těch 7,5 miliardy, pane premiére, které jste získal z neoprávněných dotací a nezákonných zakázek? Prosím pěkně o odpovědi na tyto čtyři otázky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní je přihlášena k faktické poznámce paní poslankyně Peštová. Tak prosím vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Pane poslanče Hřibe, proč jste si to neprosadili, když jste byli v pětikoalici? Proč to chcete po nás? Proč jste něco neudělali, když jste byli ve vládě? Že jste si potom hráli na lepší opozici posledních pár měsíců, to je trapné a směšné, to víte moc dobře sám, že jo. Mohli jste něco udělat, neudělali jste nic.

A co ve týče k těm dotacím, to už je taky ohraná písnička. To jsou nárokové dotace, to jsou dotace na hektar a na dobytčí jednotku. Každý, kdo má ty hektary nebo dobytčí jednotku, dostává ty dotace. Vy melete furt něco dáváte jako nenárokové, prostě udělejte si v tom pořádek. Pořádně to nastudujte. Protože ten soud se vyjadřoval ne k této věci, ale úplně k něčemu jinému. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak pan poslanec Hřib s faktickou poznámkou vystoupí.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já vidím, že pan premiér se furt nehlásí, aby mi teda odpověděl na ty otázky, tak já mu je asi zopakuju, aby přece jenom se na to nezapomnělo. Já jsem se chtěl zeptat, pane premiére, kdy tedy vrátíte těch 7,5 miliardy, co jste se obohatil z těch neoprávněných dotací a nezákonných zakázek, o tom už rozhodly nějaké soudy. Tak já předpokládám, že jako premiér tady budete respektovat ten soudní systém. Tak by bylo fajn, prostě, kdybyste vrátil, tak se ptám kdy. Doufám, že se nebudeme bavit o tom, jestli, ale ptám se jenom, kdy. Za druhé, ptám se, jestli podpoříte protikorupční balíček, aby se nerozkrádaly veřejné peníze tak, jak je rozkrádají teďka politici, kteří jsou na vás navázaní, kteří se dostali do těch funkcí třeba i právě díky vám – jsou členy vašeho hnutí nebo byli. Za druhé, zdali podpoříte to snížení daní pro 90 procent rodin, na které dopadla ta inflace, kterou se tady podařilo roztočit vaší vládě.

No a za třetí, za čtvrté, pardon, jde o ten zákon proti kartelům, tak, aby klesly ty ceny v obchodech. Tak se ptám, jestli podpoříte to posílení pravomocí antimonopolního úřadu tak, aby bylo možné tady tyhlety záležitosti řešit. Tak prosil bych o odpovědi na tyto konkrétní a myslím si velice jasné otázky.

A ptám se proto, protože dneska tady řešíme důvěru jako vaší vládě, jo, a to je i odpověď tady na paní předřečnici, prostřednictvím pana předsedajícího, že přece jenom vy byste si měli zvyknout, že se už nebudete moci schovávat za něco. Že i Patrik Nacher bude muset ukončit ten svůj legendární whatebautismus. Že prostě na vás dolehne nějaká tíha odpovědnosti. Minule jste to nezvládli. Panoval tady naprostý babišovský chaos, který svět ještě neviděl. Takže já bych byl rád, aby to letos bylo lepší.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, pane poslanče, vypršel, děkuju. Nyní se s faktickou poznámkou přihlásila paní poslankyně Peštová. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já bych se chtěla hluboce omluvit paní poslankyni Richterové prostřednictvím vás, protože nemáte problém jenom vy. Má ho i pan Hřib.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tím jsme vyčerpali sérii faktických poznámek, vracíme se k řádně přihlášeným diskutujícím. A jako další vystoupí paní poslankyně Richterová, které dávám slovo. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Jenom glosa úvodem. Je mi líto, že ani moje dávka lásky vaším směrem nestačila, prostřednictvím pana předsedajícího, samozřejmě zaslaná. A druhá glosa. Samozřejmě bylo by skvělé, kdyby Česko bylo tím nejlepším místem pro život v celém vesmíru. To by bylo úplně nejlepší. Ale proč tu stojím, je, že nás opravdu zajímají odpovědi na ty konkrétní otázky, odpovědi na ty konkrétní věci, za něž vy jakožto Andrej Babiš, jakožto premiér této země jste a budete odpovědný.

A nejde o věci, které by byly nějak vycucané z prstu, jde o věci, které jsou zcela jasné a konkrétní. A já je teda stručně připomenu. Myslím, že to bude opravdu rychlé a velmi se těším na ty odpovědi.

My si přejeme, aby se podařilo zlepšit ten každodenní život obyčejných lidí a aby lidé věřili, že vaše vláda, vláda Andreje Babiše pracuje skutečně pro ně a ne že tady všechno zhorší. A proto se ptám jako první věc, jak budete reagovat na tu konkrétní živou kauzu PVZP. Kauzu, kdy poslanci za Hnutí ANO, paní poslankyně Věra Adámková, pan poslanec Miloslav Janulík prosadili změnu, která byla nevýhodná, nahrazovala férovou tržní soutěž. A nyní soudy, ano, prozatím ale už rozhodly, že stát má platit stamiliony, vypadá to, že minimálně 260 milionů korun.

A mě zajímá, jak vrátí vaši poslanci tyto konkrétní peníze. Zasednou tito poslanci ve správní radě VZP? A konečně, co bude s těmi penězi, které budou chybět právě na školky, na nárůst rodičovského příspěvku na zdravotnictví, na podporu dostupného bydlení? To je první úplně konkrétní okruh otázek na vyvození odpovědnosti, na konkrétní škodu způsobenou poslanci hnutí ANO a na to, jak vážně má veřejnost brát všechny vaše řeči o tom, co vše zlepšíte, když toto konkrétní pochybení, které je před soudy, je už vyčísleno minimálně na ty stamiliony, je prostě takhle závažné a zatím na to není vůbec žádná reakce. Tak to je první sada, první okruh otázek.

Ta druhá věc, je ta pozice hlavního poradce pana Juchelky, je to ten doublethink v podobě, jsme proti politickým neziskovkám, jsme proti těm, kteří jenom řeší gender a pak takový člověk s chybějící expertní kvalifikací, ale člověk z politické neziskovky, která zejména řeší gender, ano, jste ultrakonzervativní, extrémně ideologizované podoby, ale přesně takový profil je hlavní poradce ministerstva, přes které jde většina peněz ze státního rozpočtu.

takže moje otázka je, rozmluvíte tuto personální nominaci svému ministrovi práce a sociálních věcí? Ráno jsem si všimla z té konverzace tady za zády, že je to velký oblíbenec i pana Macinky a Motoristů, tak by mě samozřejmě zajímalo, čí nominant to ve skutečnosti je a zda si, pane premiére, ten svůj názor vůbec případně můžete prosadit. Takže Jan Gregor. Zamlouvá se vám tento hlavní poradce pana Juchelky? Nechtěl byste spíš na jeho hlavního poradce místo Aliance pro rodinu, která je jednak v oblasti názoru na LGBT problematiku Putinův hlas v Evropě? A za druhé, nemá prostě kvalifikaci, odbornou kvalifikaci. Nechtěl byste tam spíš třeba někoho z byznysu? Místo člověka, co vyzýval k bojkotu velikých firem působících v Česku? To je totiž jediná dohledatelná kvalifikace v souvislosti s byznysem. u pana Jana Gregora.

Tak to je druhá otázka. Personální nominace. Hlavní poradce, který se účastní všech porad aktuálně na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Asi aby hlídal ideovou čistotu, když je z té politické neziskovky řešící gender.

Třetí otázka, uděláte něco proti možnému maření voleb ve prospěch hnutí ANO? Věnovali jsme se tady včera krátce té kauze Blansko. V jednoduchosti, Piráti v konkrétním okrsku ve skutečnosti obdrželi 20 hlasů namísto 0 hlasů, jak bylo sečteno, a hnutí ANO byl započítán komplet a ještě něco navíc, o 21 hlasů více.

Nejvyšší správní soud se rozhodl podat trestní oznámení. A mě by zajímalo, zda vás to znepokojuje. Nejvyšší správní soud došel k závěru, že se nemuselo jednat o nějakou nepozornost a že mohl být spáchán trestný čin maření přípravy a průběhu voleb. Uděláte nějaký krok pro férovost práce vašich lidí v okrskových volebních komisích? Já věřím, že vám také záleží na tom, aby u lidí byla důvěra ve férový a rovný průběh voleb. To je třetí otázka. Samozřejmě. Jde o lokální nominaci do té komise, ale je to velice důležitá věc pro celou zemi. Věřit v ten proces sčítání hlasů.

A nyní čtvrtá věc. My Piráti jsme jediná strana bez korupčních skandálů. Myslím, že jsme častá a nejlepší volba pro mladé lidi a rodiny. Máme plán, jak zlepšit situaci v oblasti bydlení, boje proti korupci a modernizace státu a podpory rodin. A vyjmenovávám to proto, že samozřejmě nemáme žádný problém na těchto věcech spolupracovat. Hledáme věcná řešení, jsme lidé přátelských povah, smyslu pro humor a neústupnosti v oblasti hájení veřejných peněz. To je to, proč nás sem poslalo půl milionu voličů. A já jsem už ke kauzám vašeho hnutí vystupovala ráno, jenom to velice stručně připomenu. Kauza Stoka, 9,5 roku natvrdo, váš člověk. Azbest Milovice, hrozí škoda 2,2 miliardy korun, ohrožení zdraví lidí okolo. Primátor Charvát, Hrabáč, nomen omen. Hejtman Krkoška. Stal se hejtmanem, už když věděl, že je obžalovaný. Pak spojení Jany Vildumetzové Mračkové, předsedkyně vašeho senátního klubu s kauzou Dozimetr a Zakariou Nemrahem. Já chápu, že se vám to poslouchá nepříjemně, ale někdo vám to připomínat musí. Naši voliči nás sem právě proto vyslali, že to jsou příklady, na nichž je vidět ta hrozba, jak vaše vláda potáhne naši zemi nazpátek. Já osobně nechci sledovat ani stagnaci, ale byla by lepší než ten zpětný chod. Nicméně vypadá to, že budete mít spoustu práce se zametáním pod koberec kauz vašich vlastních lidí, ale i motoristů a SPD.

Podle mě takhle silný premiér v nejlepší zemi na světě i ve vesmíru úplně nevypadá. Ale mám otázku. Jak podle vás vypadá silný premiér? Má na starosti zahraniční politiku, ale přitom mu klíčoví poslanci papouškují ruskou propagandu. Je to znak síly? Jsem zvědavá na váš názor. Obecně se u silných politických figur uvádějí věci jako respektuje nezávislost institucí, cítí se být služebníkem systému, nikoliv jeho majitelem, nebo jeho autorita vychází z legitimity úřadu, nikoliv z osobního tlaku na úředníky.

Ale, to se tak obecně říká, se ptám, jak to vidíte vy. A navazuje na to otázka pátá. Proč tedy, jste-li silným a nikoliv slabým premiérem, hazardujete s evropskými miliardami v podobě faktického zrušení služebního zákona? Nebo řečeno jednoduše, jak se na to ptají lidi, proč děláte personální čistky úplně všude, kam vstoupíte? Proč nechcete experty na pozicích, které jsou apolitické. Jaký je váš pohled, pane premiére, na to, že zavedení služebního zákona včetně pojistek nezávislosti státních úředníků bylo před lety právě jednou z podmínek Evropské komise pro čerpání evropských fondů. Ten návrh, váš návrh, ten zákon zrušit, tak nejenom odstraňuje možnost pro experty ve státní správě, jak se bránit politickým tlakům, například na účelové přidělování dotací žadatelům předvybraným podle politického klíče. Přímo to ohrožuje i příjmy z evropských prostředků pro české občany, pro české lidi, tak proč ty evropské miliardy dáváte všanc. To je pátý okruh otázek. Budu jenom ráda, když to vynucování poslušnosti, ty personální čistky, skončí a vše dalšího budou jenom plané obavy, ale zatím to tak nevypadá.

Šestá věc, na kterou se chci optat, a zase to tady zaznívalo v průběhu celého dne, jsou mediální záležitosti a nezávislost veřejnoprávních médií. Navážu na otázku Ivana Bartoše. Prosadíte dozor Nejvyššího kontrolního úřadu i na hospodaření České televize a Českého rozhlasu? My jsme celé roky pro. Myslíme si, že to je naprosto v pořádku. Stane se to už konečně? Ale současně zachováte nezávislost těch médií veřejné služby, a to je i otázka na pana ministra Klempíře.

Prosím, pane ministře, budou ty poplatky zrušeny nebo zachovány? Vaše mediální vystoupení jsou často protichůdná. Byla bych velmi ráda za odpověď. Skončím za chviličku. Bude tady prostor. Má to jednoduchou možnost. Ano, zrušeny, nebo ne, zachovány. My bychom byli rádi za zachování, protože chceme nezávislá média veřejné služby.

Nicméně už se dostávám k sedmému okruhu otázek, a to je bydlení a tedy otázka nejen na pana premiéra, ale i na paní ministryni Mrázovou.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Paní ministryně Mrázová hlásila hygienickou přestávku.

 

Poslankyně Olga Richterová: Chápu, přejdu na osmou otázku a velmi bych poprosila, jestli by se mohla v rámci několika minut, chápu, že hygienická přestávka může trvat třeba 3, 4. minuty, vrátit paní ministryně.

Poprosím pana premiéra o poslední věc z toho seznamu otázek, které prostě nebyly zodpovězeny a prolínají se opět těmi našimi prioritami a otázkami. Chceme vědět, zda skutečně podpoříte svobodnou volbu lidí, rodin, aby mohli žít tak, jak chtějí, tak, jak si přejí, aby jim stát do ničeho nemluvil, ale poskytl jim školky, dětské skupiny, nezbytnou podporu. Děkuju velmi. V době, kdy se starají o děti, nemohou pracovat. A k tomu je navázaná otázka na pana premiéra Babiše. Proč nechcete podpořit normální navyšování rodičovského příspěvku o inflaci tak, jak je to u jiných státních podpor. Vy máte tu sílu, my jsme měli čtyři poslance, vy jich máte bezmála 80. Vy máte tu sílu takovou věc pro rodiny udělat.

A nyní děkuji velmi paní ministryni, ta otázka na ni k bydlení. Jsem opravdu velmi ráda, že jste měla tu možnost se vrátit do sálu a chtěla bych se zeptat, proč chcete zrušit garance pro majitele v oblasti dostupného bydlení? Proč zatím není plán dát těch 14 miliard do dostupného bydlení? Bojíme se, že to vypadá, že tato vláda se nesnaží k ničemu konkrétnímu zavázat, co by bylo opravdu hmatatelné v oblasti dostupného bydlení pro lidi, ale že to je zatím všechno jenom na papíře.

Přitom ty hypotéky, které líbivě znějí a chcete je zavést, tak u nich všichni ekonomové varují, že to pouze dostupnost bydlení zhorší, protože na tom vydělají banky, zhodnotí se investice, ale lidem toužícím po dostupném bydlení se bydlení zdraží. A bohužel to ověřila i jedna konkrétní země – Polsko. Takže to je ta otázka, proč nezavést ověřené recepty, ověřené i v České republice. To jsou ty garance pro majitele, aby se nebáli pronajímat svoje byty, aby se tak na trh mohly dostat i byty, které prostě nyní jsou prázdné. Je to ověřené protržní. Je to mechanismus, který funguje. Proč namísto toho chcete zavést něco, co dostupnost bydlení jenom zhorší? Ekonomové, polský příklad, a i prostá logika. To je něco, co hovoří proti tomu návrhu týkajícímu se hypoték, byť může znít velmi líbivě.

Bylo to jasných osm okruhů. Já velice ráda dodám ty otázky panu premiérovi i konkrétním ministrům písemně a byla bych velmi ráda, kdyby alespoň některé odpovědi tady zazněly. Je to jednání o důvěře vládě a my chceme slyšet, jak se tato vláda vyrovná s obavami mnoha a mnoha občanů, že věci jenom zhorší a nasadí zpětný chod a potáhne naši zemi nazpět. Děkuji. (Potlesk Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní předsedkyni Richterové. A máme tady dvě faktické poznámky. S tou první přichází paní poslankyně Jana Pastuchová a s druhou potom pan poslanec Pavel Růžička. Prosím, paní poslankyně, vaše 2 minuty jsou zde.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Paní, poslankyně Richterová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, vy mě fakt bavíte dneska. Fakt! Víme, že nic neprohlasujeme dneska. Mám 2 minuty, nemám přednostní právo, protože jsem prostá poslankyně. Ale vůbec vám nepřísluší říkat paní ministryni dobu času na hygienickou potřebu tři až čtyři minuty, že jí stačí! Styďte se! Proboha, to sem nepatří! Za prvé. (Potlesk koaličních poslanců.)

Za druhé. Já mám tu čest být tady čtvrté volební období, mám tu čest, že mě ti voliči sem posílají kroužkováním. Vy jste tu také dlouho a já si vás pamatuji od začátku. Když jste přišla, dělala jste sociální politiku. Byla jste nominantkou na ministryni práce a sociálních věcí. Co jste si vybrala? Teplého pašalíka jako místopředsedkyně! Se čtyřmi poslanci! (Potlesk koaličních poslanců.) Měli jste ministry, měla jste támhle – a neodvolali jsme vás, i když jste tu byli čtyři a šli jste z té koalice, pětikoalice do té opozice! Vy nás tady budete mistrovat? Vy? Že se nestaráme o rodiny? Vy, kteří jste zrušili školkovné? Takhle jste mávali, abyste si tam mohla sedět nahoře za těch 250 tisíc? Styďte se, paní poslankyně! Vy nás budete mistrovat? Stavební řízení, že nemáme bydlení pro mladé. Kdo to zpackal? Váš Bartoš! Já nemám ten čas, mám pět vteřin. Já se přihlásím ještě jednou, protože ten váš projev byl tristní! A těch duševních center, pane premiére, prosím, zřiďte fakt hodně, protože nejen vy, ale my všichni tady je budeme potřebovat. (Předsedající: Čas, prosím! Čas! – Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom, pardon, měl jsem tady teď poznámku, že slova paní poslankyně měla být cestou nebo prostřednictvím předsedajícího. Na začátku paní poslankyně řekla, že to je. Ano? A dávám slovo panu poslanci Pavlovi Růžičkovi. Vaše minuty dvě jsou zde.

 

Poslanec Pavel Růžička: Děkuji, pane předsedající. Tak. Já bych reagoval prostřednictvím vás na pana poslance Hřiba. Pane poslanče, vy nás tady mistrujete, tak se vrátíme do roku 2023. Víte, co se stalo? Tam, když jste nalezli na ministerstva, vaši náměstci, tak tam byl nějaký váš Lukáš Kolářík. A vy jste, Piráti, takoví borci, že děláte groupen sex na pokoji na akci Ministerstva vnitra, a potom ten váš borec zmydlí asistentku! To jste fakt borci, všichni tady Piráti, jak sedíte! Je mi z vás na zvracení! (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já bych jenom poprosil, abychom zachovali v tuhle dobu nějaké dekorum a počítali s tím, že probíhá přenos na veřejnost.

Nyní bych s další faktickou poznámkou přivítal pana Růžičku, pana poslance Růžičku Pavla a s další potom je tam paní Věra Adámková. Takže pan poslanec... (Námitky, že už vystoupil.) Pardon, pardon, pardon, pardon, pardon. Mně to tady naskakuje strašně rychle a myslím, že přišel znovu. Tak prosím paní Věru Adámkovou. Děkuji. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nedá mi to samozřejmě, než reagovat na mnohé impertinence, které jsme slyšeli v podání paní kolegyně Richterové, což mě velmi mrzí u tak vzdělané osoby, protože hovořit o tom, jak dlouho má trvat jakási hygienická přestávka, je pod úrovní nejenom této Sněmovny, ale běžného hovoru! Opravdu velmi, velmi jste mě zklamala tímto osobně, protože jsem se domnívala, že jste chytřejší. To, co jste tu předvedla, je tak trhovské, možná na Náměstí Míru a něco vyvolávat. Paní ministryně, já jsem velmi nerada, že jste to musela slyšet, jako každý člověk, protože toto říkat nepatří do této Sněmovny. Váš politický názor je zcela legitimní. To si říkejte samozřejmě, co chcete, a my se budeme bít za to, abyste to říkat mohli, ale neschylujte se k tomu, co opravdu nepatří ani do podzemí! Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Věřím tomu, že to je emočně náročné, ale prosím, využívejte k té komunikaci s ostatními poslanci předsedajícího. Další, kdo je přihlášen s faktickou poznámkou, tak je pan předseda Zdeněk Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Je to skoro naprosto neuvěřitelné, ale ono to skoro tak vyjde, že skutečně i tentokrát to vyjde možná do konce toho jednacího dne. Tak hele, já bych to tady jako nějak ukončil, ano? Za prvé, prosím vás, já jsem se neprosil o žádné detaily... (Protesty a bouchání do lavic v řadách ANO 2011) informací k tomu, abych věděl o tom, že někdo jde na nějakou hygienickou pauzu. Mně ta informace tady byla vnucena nejdřív paní ministryní, teď tedy o tom mluvil pan předsedající. Mě nezajímá vlastně, proč tady ten dotyčný ministr není, mě vlastně mnohem víc zajímá, kdy se vrátí. To znamená, stačila by mi bohatě informace, bude tady za ty tři čtyři minuty. Nepotřebuji vůbec vědět, proč tady není, a už vůbec nechci vědět nic o hygienických pauzách. Kdyby to takhle šlo zařídit do zbytku jednání o tomto bodu, tak by to bylo ideální.

Za druhé. Mám otázku ještě nově k těm, co jsem tedy tady měl na pana premiéra, tak bych se rád zeptal jak paní Pastuchové, paní poslankyně Pastuchové, tak i paní poslankyně Adámkové, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli tedy si to pamatuji správně, že vy obě jste hlasovaly pro ten monopol PVZP, což je ta záležitost... (Poslankyně Pastuchová nesouhlasně gestikuluje.) Ne, takže to byla jenom... Vy ne. Ježíš, děkuju. Aspoň že tak. Tak jenom tedy paní profesorky Adámkové bych se chtěl zeptat, jestli tedy bude také splácet tu škodu 260 milionů korun, kde už tedy padly ty soudní rozsudky, že tedy stát bude muset nahradit tu škodu zdravotním pojišťovnám, respektive těm pojišťovnám dělající to pojištění cizinců.

A znovu pana premiéra bych se rád zeptal, protože mi pořád neodpověděl, jestli nám bude hlasovat pro náš protikorupční balíček, jestli podpoří snížení daní 90 procentům rodin, tedy normálním lidem, jestli podpoří zákon proti kartelům a kdy vrátí těch 7,5 miliardy korun z neoprávněných dotací a nezákonných zakázek. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S přednostním právem z místa... (K řečništi přichází místopředseda vlády P. Macinka, poslankyně Richterová protestuje.) Pardon, pardon, pardon. Omlouvám se. Faktická poznámka, paní předsedkyně Olga Richterová.

 

Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Pardon. Já budu velmi rychlý, jestli můžu. To bude dvacet vteřin... (K řečništi přichází poslankyně Richterová a obrací se k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já pana vicepremiéra nemůžu odvolat, protože sám odešel, takže mikrofon je váš.

 

Poslankyně Olga Richterová: Prosím, pane předsedající, já jsem opravdu byla velmi vstřícná vůči těm omylům, když tady lidé třeba se neoslovovali prostřednictvím předsedajícího, ale to, co jsme zažili teď, to opravdu není možné. Faktické poznámky nemohou být přerušeny přednostním právem. A já ano, teďka jenom prostě využívám ten čas, který mám já dle našeho zákona, jednacího řádu této Sněmovny, abych požádala, abyste se doučil ta pravidla řízení schůze.

A co se týče otázek, které jsme pokládali na ministry a ministryně této vlády, tyto otázky mají být zodpovězeny, protože jde o to, aby byly peníze pro rodiny, aby byly peníze na boj... (Poslanci poukazují na to, že je 21 hodin), aby byly peníze pro lidi v této zemi a aby se konečně zefektivnil boj proti korupci. To jsou priority nás Pirátů. My jsme vám kladli konkrétní slušné otázky a přejeme si, aby byly zodpovězeny, protože nás sem proto poslalo půl milionu voličů. Děkuji, budu pokračovat zítra.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní předsedkyni. Já se určitě některé věci budu muset doučit. Nemám takové zkušenosti jako vy, ale to, co vím, tak je sdělení, které vám musím říct teď. To znamená, že přerušuji 5. schůzi Poslanecké sněmovny do čtvrtka 15. ledna do 9 hodin, kdy bychom se věnovali bodu 67. Pokračovali bychom dál potom po skončení této části, do které spadají odpovědi na vaše připomínky, které máte k vládě. Děkuji. Zároveň tedy přerušuji projednání tohoto bodu. Pěkný večer.

 

(Jednání skončilo v 21.02 hodin.)

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 3. 4. 2026 v 14:51.