(pokračuje Tomio Okamura)

4.
Návrh poslanců Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleny Schillerové, Zuzany Schwarz Bařtipánové, Radima Fialy, Borise Šťastného, Vojtěcha Krňanského a Marie Pošarové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 67/ - prvé čtení

Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 67/1. Prosím, aby předložený návrh uvedla za navrhovatele paní ministryně Zuzana Mrázová.

Zároveň jsem obdržel stažení, zrušení její omluvy od 18 hodin.

Takže paní ministryně, prosím, máte slovo a následně se připraví paní zpravodajka a poslankyně Zuzana Ožanová.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych vám dnes představila novelu stavebního zákona, na níž expertní tým pracoval po dobu několika měsíců ještě před volbami, kterou jsme s koaličními partnery dále posunuli a kterou předkládáme nejen proto, že nefunkční novela bývalé vlády Petra Fialy i přes 10 novelizací do roku 2025 nepomohla českému stavebnictví a zpackaná digitalizace stavebního řízení Ivana Bartoše stavebním úřadům a jejich pracovníkům způsobila zásadní problémy a komplikace ve výkonu jejich agendy, které ještě dodnes nejsou uspokojivě vyřešeny, ale také proto, že se ukázalo, že spojení agend v dopravním a energetickém stavebním úřadu je skutečně cestou k urychlení povolování staveb. Současný stav regulace územního plánování a povolování staveb brání konkurenceschopnosti českého hospodářství.

Zaostáváme v budování veřejné infrastruktury, občanské vybavenosti a nadále se zhoršuje dostupnost bydlení. V praxi se díky zahájení činnosti DESÚ ukázalo, že záměr bývalé ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové je skutečně způsobem, jak pomoci sektoru s tak významným dopadem do našeho hospodářství lépe se vypořádat s regulatorními požadavky. A právě zjednodušení regulace je to, čím stát může pomoci odvětví, které dále čelí mnoha výzvám, počínaje cenou a dostupností stavebních hmot, stavebních prací, finančních zdrojů a dalších. Nejsme tu však dnes proto, abychom diskutovali problematiku příčiny úpadku rozvoje, výstavby a konkurenceschopnosti České republiky... (V sále je hluk.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já vás poprosím o klid, aby paní ministryně slyšela, protože už je to trošku moc hlučné. (Ministryně Mrázová: Děkuju, pane předsedající.) Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Ale abychom se soustředili na jednu z nezbytných podmínek nápravy této skutečnosti, a to zrychlením, zjednodušením a zefektivněním regulace v oblasti územního plánování a povolování staveb. Za působení mých předchůdců na MMR došlo k celé řadě novel stavebního zákona, avšak žádná z nich neodstranila výtku, kterou již při první novele v roce 2022 vznesl tehdejší předseda Legislativní rady vlády a ministr pro legislativu, tedy neprovázanost se složkovými předpisy. Stavební řízení bylo závěrečným krokem v řadě procesů, na něž se nemyslelo a naší novelou tento zásadní nedostatek chceme mimo jiné odstranit. V maximálním možném rozsahu také redukujeme správní řízení předcházející podání žádosti o povolení záměru. Velmi významným způsobem redukujeme zbytnělou byrokracii v pořizování územně plánovací dokumentace.

Dovolte mi ve stručnosti uvést zde klíčové prvky navrhovaných změn stavebního zákona a podrobněji se s nimi můžete seznámit v důvodové zprávě. Základním cílem a principem navrhovaných změn je upravit pro oblast povolování staveb a dalších záměrů vyžadujících povolení podle stavebního zákona, integrované řízení vedené zásadně jedním úřadem zakončené jedním povolením s jedním integrovaným správním a soudním přezkumem s co nejmenším množstvím samostatných podkladových aktů. Proto jako základní stavební kámen využíváme dnes fungující Dopravní a energetický stavební úřad, jehož posílením a restrukturalizací vznikne jednotný úřad rozvoje území. Ten v sobě bude integrovat kompetence většiny dotčených orgánů státní správy.

Zjednodušíme také byrokracii nejen pro vyhrazené státní stavby, ale i pro běžné stavby, pro každého investora a stavebníka, ať je jím obec, stát, podnikatel, neziskový sektor nebo občan.

Spolu s přechodem kompetencí na státní stavební správu dojde k přesunu odborných pracovníků z dosavadních dotčených orgánů na příslušné stavební úřady. Navrhovanou integrací správních procesů a přesunem kompetencí do státní stavební správy to umožňuje, jak vidíme dnes na DESÚ lepší koordinaci při zachování standardu ochrany veřejných zájmů v oblasti životního prostředí, kulturních památek a veřejného zdraví. Procesně tak dojde k posouzení požadavků na stavby v jediném řízení s několika málo výjimkami, kdy zůstává zachován podkladový akt, jako je například vyjádření Hasičského záchranného sboru.

Základním principem v oblasti územního plánování je přechod pravomocí k pořizování vlastní územně plánovací dokumentace do samostatné působnosti obcí a krajů místo jejich pořizování úřady územního plánování v přenesené působnosti, jak je tomu dnes. Zároveň pro obce, které si nemohou pořizovat svou územně plánovací dokumentaci samy, zůstává zachována možnost jejího bezplatného pořízení úřadem rozvoje území nebo na základě dohody jinou obcí či létajícím pořizovatelem. V oblasti územního plánování se zachovávají dosavadní pravomoci dotčených orgánů i závaznost jejich stanovisek a klade se důraz na ochranu jim svěřených veřejných zájmů právě v této fázi. Respektive při první příležitosti, kdy mohou své odborné stanovisko uplatnit.

Zároveň se posiluje postavení role obcí a krajů při řešení rozporů mezi dílčími stanovisky a požadavky na způsob regulace území. Důraz je kladen primárně na neformální řešení těchto rozporů v dohodovacím řízení. Pokud tímto způsobem k dohodě nedojde, rozhodne s konečnou platností úřad rozvoje území.

Výslovně je v novele zakotven princip, podle nějž územně plánovací dokumentace vyjadřuje veřejný zájem na způsobu využití území. Tento princip je mimo jiné východiskem pro posílení zásady, že otázky řešené na úrovni územně plánovací dokumentace se při povolování staveb již znovu neprojednávají. Specificky se to projevuje v zastavitelném území, v němž se předpokládá soulad záměrů odpovídajících územně plánovací dokumentaci a požadavkům na výstavbu i z hlediska zájmů chráněných jinými zákony, jejichž požadavky byly zohledněny právě v územně plánovací dokumentaci.

Dále mi dovolte pouze v bodech upozornit na klíčové úpravy. V části první Základní hodnoty, principy a integrace je novinkou, za prvé, zavedení takzvaného anthropocentrického přístupu, to jest nově je kladen důraz na vytváření podmínek pro život lidí, pro bydlení a práci skrze jeho doplnění do obecných principů zákona i do cílů a úkolů územního plánování, tedy celkově zajišťování podmínek pro kvalitní život lidí při nezbytné ochraně dalších veřejných i soukromých zájmů.

Za druhé je to posílení nárokovosti povolení a omezení byrokratických překážek. Za třetí je to integrační klauzule, jeden úřad, jedno řízení, jedno povolení. Novela výslovně říká, státní stavební správa chrání veřejné zájmy v oblasti a) života a zdraví lidí, b) životního prostředí, c) státní památkové péče, d) veřejné infrastruktury, e) zemědělství, lesnictví a ochrany zvířat, f) nerostného bohatství, hornické činnosti a výbušnin, g) výroby a hospodaření s energií, h) ochrany a bezpečnosti státu, i) požární ochrany a integrovaného záchranného systému, j) prevence havárií a omezování znečištění, k) práva na územní samosprávu.

Zákon doslova říká: Při posuzování a ochraně veřejných zájmů vykonávají stavební úřady pravomoc dotčených orgánů podle jiných zákonů namísto těchto orgánů, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. V rozhodnutí stanoví stavební úřad i podmínky k ochraně veřejných zájmů chráněných jinými právními předpisy. Dále zákon říká: Výjimky jsou pro kulturní památky a památkové rezervace a zvláště chráněná území, kde zůstávají závazná stanoviska dotčených orgánů státní památkové péče a Agentury ochrany přírody a krajiny a správ národních parků a výjimka je pro požárně rizikové budovy, kde se bude vydávat vyjádření Hasičského záchranného sboru.

Předkládaná novela již v letošním roce by měla razantně urychlit stavby pro hromadné bydlení a veřejnou infrastrukturu, neboť jejich povolování přejde pod Dopravní a energetický stavební úřad. Zákon říká: Definují se nově stavby pro hromadné bydlení jako stavby s převažující funkcí bydlení a podlahovou plochou od 10 000 metrů čtverečních a zařazují se mezi vyhrazené stavby, rozhoduje o nich v jediném stupni Úřad rozvoje území České republiky. Dále zákon říká: Výstavba veřejné infrastruktury a vyhrazených staveb je ve veřejném zájmu.

V části druhé Organizační změny je novinkou, například 1) čisté rozdělení územního plánování pro samosprávy a povolování pro státní správu, 2) je to právě vznik jednotné státní stavební správy. Zákon v tomto bodě říká: Vznik úřadu rozvoje území je spojením stavebních úřadů Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva dopravy a Dopravního a energetického stavebního úřadu.

Úřad je ústřední orgán státní správy pro územní plánování, povolování staveb a vyvlastnění. Pod úřadem vznikne 14 úřadů rozvoje území kraje, v sídlech krajů a hlavního města Prahy. Pod nimi 205 územních pracovišť v sídlech obcí s rozšířenou působností. Dále zákon umožňuje vytvoření dalších pracovišť v dalších obcích na základě místní potřeby takzvaných detašovaných pracovišť v místech dnešních jedničkových a dvojkových stavebních úřadů, samozřejmě tam, kde to bude dávat smysl. Vznikem jednotné státní stavební správy dojde k posílení odbornosti a jednotného metodického výkladu, vyloučení systémové podjatosti a eliminace zdržování námitkami o podjatosti.

3) Zákon posílí obce a kraje, a to zejména takto obec a kraj chrání veřejný zájem na všestranném rozvoji území obce a kraje a vytváří podmínky pro bydlení, práci a život lidí. Zároveň obec a kraj pořizují svou územně plánovací dokumentaci v samostatné působnosti. Výkon tento lze omezit jen na základě zákona a jen v nezbytně nutném rozsahu.

V části třetí Územní plánování je nově definice zastavitelného území. Zastavitelné území se definuje jako území vymezené v územním plánu, které obsahuje zastavitelné plochy, koridory pro stavební záměry a nestavební plochy. V těchto územích se zmírňují pravidla pro povolování záměrů, protože to, co již bylo posouzeno v územním plánovacím procesu, se již v rámci povolování staveb v tomto území dále nezkoumá. Za druhé je posílen význam územně plánovací dokumentace. Zákon v tomto bodě doslova říká: Územně plánovací dokumentace vyjadřuje veřejný zájem na způsobu využití území. Jak již bylo řečeno, způsob využití zejména zastavitelného území se při povolování již znovu nepřezkoumává. Za třetí je to pak možnost zpřesňování územně plánovací dokumentace bez potřeby schvalování jejích změn. Zákon v tomto bodě říká: Navazující územně plánovací dokumentace se může se souhlasem toho, kdo vydal nadřazenou územně plánovací dokumentaci v rámci zpřesnění ploch a koridorů v nezbytném rozsahu odchýlit od jejich vymezení v nadřazené územně plánovací dokumentaci, pokud dodrží smysl a účel nadřazené územně plánovací dokumentace. Dále říká, že toto je zásadní pro zrychlení povolování zejména rozsáhlých liniových záměrů a pro překonání pouze formálních nesouladů v území.

 

Za čtvrté, to je zásadní zrychlení pořizování změn. Za páté, doplnění nepodstatné změny územně plánovací dokumentace v zastavitelném území ve zrychleném řízení.

V části čtvrté, Hmotné právo, je novinkou například deregulace a liberalizace zákonných požadavků na výstavbu u stávajících staveb snížením počtu výjimkových řízení. Zákon doslovně říká: Vymezují se výslovně požadavky, které se nemusí uplatnit pro již dokončené stavby, pokud to není technicky možné, jako je parkování, odstupy, izolační vlastnosti, úspora energie, přístupnost, schodiště, výtahy, plochy, výšky a šířky, pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nebo jiný veřejný zájem vylučují, nebo pokud by jejich uplatnění bylo zjevně ekonomicky nepřiměřené vůči přínosům.

Rovněž se v této části omezuje takzvaný Gold plating. Zákon říká: Lze-li požadavky na výstavbu nebo požadavky na stavby splnit více způsoby, náleží jejich volba stavebníkovi nebo vlastníkovi stavby. Stanoví-li mírnější minimální úroveň určitého požadavku na výstavbu nebo požadavku na stavbu právní předpis Evropské unie, považuje se takový požadavek za splněný, je-li splněn v této úrovni.

V části šesté, Stavební řád, zde uvádím pouze několik novinek, o kterých jsem dosud nemluvila. Za prvé, je to to, že záměr bude vždy posuzován ke dni podání žádosti. Nebude se tedy již přihlížet ke změnám legislativy požadavků po dni podání žádosti při vydání rozhodnutí, ani při přezkumu. Nelze od nikoho očekávat, že podá žádost a dokumentaci podle stavu legislativy budoucí.

Za druhé, je to zjednodušení a zrychlení povolování, kdy všechna nesporná povolení, která se vydávají jako první úkon v řízení, se vydávají ve formě souhlasu podle části čtvrté správního řádu, a to bez odůvodnění a rozhodnutí nabývá právních účinků dnem doručení stavebníkovi.

Za třetí, je to rozšíření předběžných informací pro právní jistotu a předvídatelnost.

Za čtvrté, racionalizace podkladových aktů a podpora jejich souladu s cíli zákona. V tomto bodě zákon doslova říká: Vyjádření nebo závazné stanovisko k záměru vydává dotčený orgán pouze, pokud tak stanoví jiný právní předpis. Zároveň říká: Dokumentace se dokládá jen v rozsahu nezbytném pro vydání vyjádření nebo závazného stanoviska.

Za páté, je to pak možnost využití společenství vlastníků jednotek. Jsou-li účastníkem řízení vlastníci jednotek, je společenství vlastníků jejich zástupcem.

Za šesté, je to umožnění podávat úřadu návrh rozhodnutí. Součástí žádosti tedy může být návrh rozhodnutí o žádosti, což opět by mělo vést ke zrychlení povolení staveb.

Za sedmé, je to pak definitivní odstranění procesního ping pongu. Zákon doslova říká: Zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Stavebního úřadu prvního stupně k novému projednání je nepřípustné.

Ještě bych chtěla vypíchnout v části osmé využití autorizovaných inspektorů pro kolaudace staveb a v části jedenácté některá upřesnění k racionalizaci soudního přezkumu, jako například zrušení možnosti doplňovat žalobu po uplynutí lhůty a zavedení proporcionality podle vzoru přezkumného řízení dle § 94, odst. 4 a 5 správního řádu.

Klíčové prvky navrhovaných změn dalších zákonů bych zde zmínila již jen velmi stručně, protože se jedná vesměs o integrační nebo již dříve naznačené nezbytné úpravy v celkem 41 právních předpisech. V oblasti životního prostředí se navrhuje odstranění redundantních procesů při zachování kompatibility zdůrazněním principu, že dokumentace a podklady lze vyžadovat jen v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí, závazného stanoviska nebo vyjádření.

Stanoviska, vyjádření nebo rozhodnutí, která se plně integrují do rozhodnutí stavebního úřadu, jsou například: Závazná stanoviska dle zákona o státní památkové péči, ale pouze pro záměry v památkové zóně, ochranném pásmu nemovité památky nebo nemovité národní kulturní památky. Dále závazná stanoviska a rozhodnutí dle zákona o ochraně přírody a krajiny mimo zvláště chráněná území, evropsky významné lokality, ptačí oblasti nebo vojenské újezdy. Dále závazná stanoviska dle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, závazná stanoviska dle lesního zákona, závazná stanoviska o ochraně veřejného zdraví pro posouzení dotčených zájmů chráněných tímto zákonem. Dále závazná stanoviska dle vodního zákona. Dále vyjádření a stanoviska dle zákona o pohřebnictví, závazná stanoviska dle zákona o prevenci závažných havárií a závazná stanoviska a vyjádření dle zákona o odpadech.

Novela navazuje na práci na rekodifikaci a zohledňuje mezitímní vývoj a zkušenosti. Zejména mi dovolte znovu zopakovat, že cílíme na vyváženost opatření převodu technicistního povolování staveb do státní správy a zjednodušeného územního plánování do samostatné působnosti obcí a krajů. Chtěla bych zdůraznit, že se v případě takto komplexní úpravy musí vždy jednat - a pro naši práci toto bylo primárním východiskem - o kompromisně (kompromisy?) v řešení ochrany různých a mnohdy zcela protichůdných zájmů. Věřím, že tento návrh takové řešení skutečně přináší.

Problémem současného stavu je nejen obrovská roztříštěnost požadavků na stavby, které nově zákon bude řešit legislativně vhodným nástrojem ve formě nařízení vlády, ale také skutečnost, že komunální politici ani stát nejsou schopni v rámci jednoho volebního období doručit své strategické vize a sliby kvůli přebujelé byrokracii a neprůchodnosti systému v praxi, okořeněnými konfliktními požadavky prováděcích předpisů, u nichž nikdo nedbá na vzájemnou provázanost a faktickou slučitelnost.

Během přípravy i nadále myslíme na způsob aplikace a implementace. Připravujeme tým, který se bude věnovat problematice v území, ať již se jedná o schváleného vládního zmocněnce pro implementaci stavebního práva, který je odpovědný především za nadrezortní komunikaci a koordinaci, náměstka na Ministerstvu pro místní rozvoj a osm územních koordinátorů, které u nás na ministerstvu aktuálně hledáme.

Nenecháme stavební úřady a obce na tuto změnu samotné. Budeme jim oporou, projednáme s nimi podmínky umístění úřadu v jejich prostorách, připravíme vzory rozhodnutí, poskytneme jim organizační podporu a vytvoříme na úřadu rozvoje území odborné zázemí pro jednotnou metodickou aplikaci, aby se stavby stejně povolovaly v Bruntále jako v Aši a ve Frýdlantu jako v Břeclavi. Zjednodušíme jejich práci a finální schválené zjednodušené procesy a rozhodnutí také poté skutečně zdigitalizujeme.

Již nyní máme vytipované stavební úřady, které se zapojí do přípravy pilotních projektů digitalizace, ve kterých využijeme nejmodernější technologie, včetně AI, případně BIM. Digitalizaci neuspěcháme. Chceme primárně digitalizaci stavebního řízení kvalitní, nikoliv rychlou a nefunkční, jako tomu bylo v minulosti.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, již není čas ztrácet čas. Ukázalo se, že nepovedená digitalizace stavebního řízení a několikrát novelizovaný stavební zákon zrychlení a zjednodušení nejen že nepřinesly, ale v praxi bohužel způsobily zásadní zdržení a zahlcení stavebních úřadů, které se z velké části s důsledky dodneška nebyly schopny vypořádat a jsou stále zavaleny stohy podání.

Já bych ještě na konci zmínila jednu praktickou zkušenost. Dneska jsem měla na Ministerstvu pro místní rozvoj ráno setkání s japonským velvyslancem. Sám pan japonský velvyslanec mě upozornil na zdlouhavé povolování staveb v České republice, které vedlo v posledních letech k tomu, že několik japonských investorů se rozhodlo neinvestovat v České republice, ale raději investovali své prostředky a vystavěli nové výrobní provozy v Polsku, kde se proces povolování staveb v posledních letech zrychlil.

Informovala jsem ho o tom, že připravujeme novelu stavebního zákona, která by měla toto řešit, a byl z toho velice potěšený, což mě samozřejmě těší také. Už nemáme čas ztrácet čas. Tato novela je jedním z klíčových prvků, jak situaci změnit. Jsme připraveni o návrhu věcně diskutovat a zapracovat náměty, které povedou k jeho zlepšení. Budeme rádi za vaši podporu, protože efektivnější stavební právo není otázkou ideologie, ale budoucnosti České republiky. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já děkuji paní ministryni. Teď vám řeknu, jaký bude následující scénář. V této chvíli vystoupí zpravodajka pro prvé čtení kolegyně Zuzana Ožanová, pak otevřeme rozpravu, ve které máme dvě přednostní práva - začne Michal Kučera jako místopředseda klubu TOP 09, který ovšem je pověřen řízením klubu v nepřítomnosti předsedy; následovat bude se stanoviskem klubu SPD Marie Pošarová; a od toho momentu můžete se hlásit se svými faktickými poznámkami.

Ještě přečtu, paní poslankyně omluvy, aby to bylo vcelku všechno. Vít Rakušan od 17.30 - pracovní důvody, Marek Výborný od 16.45 do 19 - pracovní důvody.

A v této chvíli máte slovo. Zpravodajka Zuzana Ožanová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nebudu úplně stručná také proto, že tato materie si zaslouží opravdu velmi důkladný předklad. Obvykle bývají mé zprávy stručnější, nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o poslanecký návrh zákona, si dovolím být trošku podrobnější.

Dne 12. 12. 2025 předložili poslanci Andrej Babiš, Karel Havlíček, Tomio Okamura, Petr Macinka, Alena Schillerová, Zuzana Mrázová, Radim Fiala, Boris Šťastný, Vojtěch Krňanský, Marie Pošarová návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon (č.) 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů a některé další související zákony. Vláda na své schůzi dne 16. prosince 2025 návrh projednala a posoudila. Zaujala k němu kladné stanovisko. Předložený návrh zákona upravuje přetrvávající neuspokojivý stav v oblasti územního plánování, povolování staveb a výstavby. Navrhovatelé vycházeli ze stávajícího stavu - roztříštěná stavební správa mezi asi 600 samostatných stavebních úřadů; slabá územní samospráva neschopná samostatně pořizovat vlastní územněplánovací dokumentaci a odkázána v této oblasti na výkon státní správy; slabá integrace dotčených úřadů; nadále je potřeba obstarávat si mnoho podkladových aktů dotčených orgánů mimo samotného povolování záměrů a vést samostatné přezkumy závazných stanovisek; nefungující digitalizace stavební agendy, v důsledku čehož se řízení prodlužují a jsou netransparentní.

Cílem návrhu je integrované řízení vedené zásadně jedním úřadem, zakončené jedním povolením, s jedním integrovaným správním a soudním přezkumem a co nejmenším množstvím samostatných podkladových aktů. Výchozím předpokladem pro toto řešení je vznik jednotné soustavy stavebních úřadů integrujících kompetence většiny dotčených orgánů, jež podle dosavadních předpisů vydávají podkladové akty v řízení o záměru podle stavebního zákona.

Spolu s přechodem kompetencí dojde k přesunu odborných pracovníků z dosavadních dotčených orgánů na příslušné stavební úřady. Tím bude zajištěno, že posuzování jednotlivých veřejných zájmů - ochrana přírody, vodní hospodářství, ochrana zemědělského půdního fondu, ochrana veřejného zdraví a jiné - budou i nadále provádět stejní odborníci se specializovanými znalostmi v příslušných oblastech. Dojde k procesnímu zjednodušení.

Základním principem v oblasti územního plánování je přechod pravomoci k pořizování vlastní územněplánovací dokumentace do samostatné působnosti obcí a krajů, místo jejího pořizování úřady územního plánování. Zároveň pro obce, které nechtějí nebo nemohou pořizovat svou územněplánovací dokumentaci samy, zůstává zachována možnost jejího bezplatného pořízení úřadem rozvoje území nebo na základě dohody jinou obcí či zástupcem pořizovatele. V oblasti územního plánování se zachovávají dosavadní pravomoci dotčených orgánů i závaznost jejich stanovisek a klade se důraz na ochranu jim svěřených veřejných zájmů právě v této fázi, respektive při první příležitosti, kdy mohou své stanovisko uplatnit. Zároveň se posiluje postavení obcí a krajů při řešení rozporu mezi dílčími stanovisky a požadavky na způsob regulace území. Důraz je kladen na neformální řešení těchto rozporů v dohodovacím řízení. Pokud tímto způsobem k dohodě nedojde, rozhodne s konečnou platností Úřad rozvoje území ČR. Navrhovaná právní úprava mění jednotlivá ustanovení v rámci celého stavebního zákona tak, aby dohromady mohla vést ke zkvalitnění a zrychlení všech dotčených postupů. Změny se týkají zejména těchto oblastí.

Část první. Základní hodnoty, principy a integrace. Dochází k integraci ochrany veřejných zájmů a vytváření podmínek pro bydlení, práci a život lidí. Posiluje se nárokovost povolení a omezují se byrokratické překážky. Znemožnit rozvoj území nebo nepovolit záměr bude možné jen tehdy, není-li možné ochranu jiných hodnot zajistit podmínkami, kompenzačními nebo zmírňujícími opatřeními. Urychlují se řízení u staveb pro hromadné bydlení a veřejnou infrastrukturu. Definují se stavby pro hromadné bydlení jako stavby s převažující funkcí bydlení s podlahovou plochou od 10 000 metrů čtverečních, to je přibližně 100 až 200 bytů, a zařazují se mezi vyhrazené stavby, o nichž v jediném stupni bude rozhodovat Úřad rozvoje území České republiky. Výstavba veřejné infrastruktury a vyhrazených staveb bude ve veřejném zájmu.

Část druhá. Organizační změny. Územní plánování bude výhradně v kompetenci samospráv a povolování bude v kompetenci státní správy. Vznikne jednotná státní stavební správa. Vznikne úřad rozvoje území spojením stavebních úřadů, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva dopravy a Dopravního a energetického stavebního úřadu. Dále v sídlech krajů vzniknou úřady rozvoje kraje. V obcích s rozšířenou působností budou územní pracoviště. V případě místní potřeby bude možné zřídit pracoviště i v jiných obcích. Posílí se odbornost a jednotné metodické řízení.

Část třetí. Územní plánování. Definuje se zastavitelné území. Stanoví se zmírňující pravidla pro povolování záměru v zastavitelném území, neposuzuje se v něm znovu to, co již bylo posouzeno v územním plánování. Doplňuje se důraz na vytváření podmínek pro udržitelný rozvoj území a pro život lidí, zejména jejich bydlení, práci, podnikání a rekreaci v návaznosti na smysl a účel celého zákona. Zrychluje se pořizování změn územněplánovací dokumentace a posíluje se význam politiky architektury a stavební kultury.

Část čtvrtá. Hmotné právo. Deregulují se požadavky u stávajících staveb. Výslovně se vymezují požadavky, které se nemusí uplatnit pro již dokončené stavby, pokud to není technicky možné, parkování, odstupy, izolační vlastnosti, úspora energie, přípustnost schodiště, výtahy, plochy, výšky a šířky. Umožňuje se splnění (požadavků?) na výstavbu společnými řešeními na základě uzavřené plánovací smlouvy s obcí. Zjednodušuje se rekonstrukce jednoduchých staveb pro bydlení lidí, domy do dvou pater a podkroví, které zkomplikovala novela č. 87/2025 Sb. Doplňují se požadavky na kvalitu veřejných prostranství a na pobytovou kvalitu ulic ve městě.

Podporuje se fotovoltaika na budovách. Má se za to, že výroba elektřiny využívající energii slunečního záření na stavbách není v rozporu s charakterem území, ani se zájmy státní památkové péče, s výjimkou kulturních památek. Reguluje se venkovní reklama, která nesmí narušovat urbanisticky, architektonicky nebo pietní charakter území.

Část pátá - vyvlastnění; umožňuje se omezení vlastnického práva i pro nezbytné připojení na dopravní a technickou infrastrukturu. Část šestá - stavební řád; neposuzují se veřejné zájmy, které již byly nebo musely být posouzeny při vydání územně plánování (plánovací?) dokumentace. Všechna nesporná povolení, která se vydají jako první úkon v řízení, se vydají ve formě souhlasu bez odůvodnění. Vyjádření nebo závazné stanovisko k záměru vydá dotčený orgán pouze pokud tak stanoví jiný právní předpis. Fikce souhlasu platí i pro vyjádření vlastníků infrastruktury. Součástí žádosti může být také návrh rozhodnutí o žádosti. K námitkám účastníka řízení, které nesměřují proti tomu, s čím účastník řízení souhlasil, se nepřihlíží. Vlastník a soused může uplatňovat námitky pouze v rozsahu možného přímého dotčení svého vlastnického nebo jiného věcného práva. Při posuzování souladu záměru s požadavky vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury stavební úřad vychází z údajů uvedených v digitální technické mapě.

Má se za to, že sítě, které nejsou uvedeny v digitální technické mapě, neexistují a případné následky jdou k tíži vlastníka veřejné dopravní a technické infrastruktury. Stanovuje se vyvratitelná domněnka, že stavební záměr v zastavitelném území v souladu s územně plánovací dokumentací a s požadavky na výstavbu je přípustný, a to i z hlediska jiných zákonů, jejichž požadavky byly zohledněny v územně plánovací dokumentaci.

Znovu se ani neposuzuje ochrana krajinného rázu a ochrana zemědělského půdního fondu. Zjednodušuje se změna povolení a změna záměru před dokončením, například změny nezasahující do nosných konstrukcí se vyřeší až v kolaudaci. Značným zrychlením bude, že odvolací orgán nemůže věc vrátit orgánu prvního stupně a ve věci musí sám rozhodnout.

Část osmá - autorizovaný inspektor; lze využít autorizovaného inspektora pro kolaudaci staveb. Část jedenáctá - soudní přezkum; racionalizuje se soudní přezkum, ruší se možnosti doplňovat žalobu po uplynutí lhůty a možnost žádat opakovaně o odkladný účinek. Vylučují se nepřípustné žalobní námitky netýkající se práv žalobce. soud nebude moci zrušit či změnit napadené rozhodnutí, i když žaloba byla důvodná, pokud by to představovalo pro jiné osoby nebo pro veřejný zájem nepoměrně větší újmu v porovnání s újmou vzniklou zamítnutím žaloby. Právo žalobce na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem tím nebude dotčeno.

Kromě novelizace stavebního zákona se navrhují související změny v celkem 41 dalších zákonech. Většina změn spočívá v názvosloví, kdy se termín zastavěné území mění na zastavitelné území. Další změny vycházející z principu, že dokumentaci a podklady lze vyžadovat jen v nezbytném rozsahu. Podstatná část kompetencí dotčených orgánů se převádí na státní stavební správu. Závazná stanoviska se ponechávají u nejpodstatnějších zásahů do veřejných zájmů EIA, zvláště chráněná přírodní území, kulturní památky.

Děkuji za pozornost. Jen na závěr bych chtěla podotknout, že organizační výbor doporučil, aby garančním výborem byl výbor hospodářský a dále navrhl, aby věc byla přikázána dalším dvěma výborům, a to je ústavně-právnímu výboru a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Děkuji za pozornost. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já bych chtěl poděkovat i zpravodajce. Potom ji tedy poprosím, aby mi ty výbory tady přišla říct, abych si to napsal, pokud už to není nahlášeno z dřívějška. V této chvíli si dovolím otevřít obecnou rozpravu, do které, jak jsem avizoval, je přihlášen s přednostním právem Michal Kučera, místopředseda klubu TOP 09. A potom budou dvě stanoviska poslaneckých klubů, nejprve SPD a potom STANu.

Chtěl bych vám poděkovat za to, že mi skutečně poctivě sem nosíte ta zplnomocnění a všechno v papírové podobě tak, aby v tom nebyl zmatek. Takže v této chvíli je už možné se přihlásit svými faktickými poznámkami... od tohoto momentu. Rozprava je otevřená. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych vás stručně seznámil se stanoviskem k novele stavebního zákona tak, jak to vidím já, i samozřejmě celý klub TOP 09. Novela stavebního zákona má ambici zrychlit povolování staveb. Tento cíl je správný a je legitimní. Česká republika dlouhodobě patří mezi státy s nejpomalejšími a nejsložitějšími povolovacími procesy. Na druhou stranu rychlost ale nesmí být vykoupena ztrátou kvality, právní jistoty a důvěry veřejnosti. Podle dostupných informací z médií, odborných komor i veřejných institucí novela vyvolává vážné pochybnosti hned v několika bodech.

Za prvé je to legislativní proces, jde o mimořádně rozsáhlou změnu s dopady na desítky zákonů. Přesto nebyla dostatečně prodiskutována s odbornou veřejností, samosprávami, ani profesními komorami. Takový postup oslabuje kvalitu zákona a zvyšuje riziko dalších novelizací v krátkém čase. Ostatně já o tom budu mluvit i dále v mé řeči.

Za druhé postavení obcí a samospráv. Řada připomínek upozorňuje, že novela může vést k oslabení jejich role v územním plánování, přitom právě obce nesou odpovědnost za rozvoj území, infrastrukturu i kvalitu života svých obyvatel. Rozhodování bez místní znalosti je krokem špatným směrem.

Za třetí ochrana veřejných zájmů. Kritika zaznívá k možnému oslabení ochrany krajiny, životního prostředí a kulturního dědictví. Zrychlení řízení nesmí znamenat obcházení odborných stanovisek, ani omezení účasti veřejnosti tam, kde je legitimní a zákonem chráněna.

Za čtvrté, je to digitalizace celého toho procesu. To je věc, které se také dotknu dále v mém vystoupení. A samozřejmě věc, která se diskutuje velmi, velmi často, to je riziko nerovnováhy mezi investory a veřejností. Pokud se zrychlení procesu promění v omezení kontroly a transparentnosti, vzniká oprávněná obava, že zákon může nahrávat především velkým investorům, a to na úkor těch malých stavitelů anebo obcí. Zrychlení stavebního řízení je naprosto nutné, ale dobrý zákon se pozná podle toho, že je jednodušší, spravedlivější a srozumitelnější. Ne podle toho, že byl rychle schválen. Novela v této podobě tyto podmínky bohužel zatím nesplňuje.

Dnes projednáváme novelu stavebního zákona, který má zásadní dopad na každého občana této země: na rodiny, které chtějí stavět domy, na obce, které plánují školy nebo kanalizaci, na podnikatele, kteří investují, i na stát, který nese odpovědnost za kvalitu prostředí, ve kterém žijeme. A dovolte mi říct jednu důležitou věc - ano, stavební řízení v České republice je pomalé, složité a frustrující. To je realita, kterou nikdo nezpochybňuje. Nikdo z nás tady neobhajuje status quo. Ale stejně tak platí druhá věc, která je nejméně důležitá. Rychlost sama o sobě není hodnotou, pokud je vykoupena chaosem, právní nejistotou a oslabením veřejných zájmů.

Proč o stavebním zákoně mluvíme znovu a znovu? Stavební právo se totiž u nás stalo za poslední roky symbolem jakéhosi legislativního ping pongu. Každá vláda slibuje, že teď už to konečně zjednoduší a každá další vláda musí opravovat chyby té předchozí. To je prostě skutečnost, a to samo o sobě vypovídá o tom, že problém není v tom, že by se o zrychlení nikdo nesnažil. Problém je v tom, že místo promyšlené reformy se opakovaně sahá po zkratkách, třeba po poslaneckém návrhu stavebního zákona. A novela, kterou dnes projednáváme, bohužel nese řadu znaků právě takového přístupu.

Já už jsem se tady zmiňoval o rychlosti schvalování. Rychlost schválení prostě neznamená kvalitu. První a zásadní výhrada se týká způsobu, jakým je novela připravena. Já bych chtěl tady připomenout vystoupení jak paní ministryně, tak paní zpravodajky, které obě dvě zmiňovaly, že je potřeba velmi podrobně a důležitě v jejich zprávách vysvětlit, o čem tento zákon je.

Proč proboha až teď? Proč proboha až teď? Máme před sebou rozsáhlý zásah do stavebního práva s dopady na desítky souvisejících zákonů. Přesto podle dostupných informací neproběhla dostatečná odborná a veřejná diskuse se samosprávami, profesními komorami, ani s těmi, kdo budou zákon denně používat. Poslanecký návrh nemůže měnit tak složitou normu, jako je stavební zákon! Kde je projednání v mezirezortu? Kde jsou mezirezortní připomínková řízení? Kde je RIA, hodnocení dopadů? To prostě u tak složitého zákona musí být. A nepopírám, ano, je třeba změnit stavební zákon, je třeba zrychlit stavební řízení. Bohužel u poslaneckého návrhu této novely to takto nebylo.

Garančním výborem pro tento poslanecký návrh byl stanoven hospodářský výbor, což samozřejmě je u mě také s otazníkem, proč hospodářský výbor, když samozřejmě gesčně spíše spadá pod Ministerstvo pro místní rozvoj, a budu také sledovat, do jakých výborů dále bude přikázán. Byl tady zmiňován ústavně-právní a tuším pro místní rozvoj, ale samozřejmě jednoznačně se k tomu musí vyjadřovat i ministerstva, která jsou dotčena touto změnou. Ty změny se dotýkají celé řady dalších ministerstev, zmíním samozřejmě Ministerstvo pro životní prostředí, Ministerstvo kultury, památkáři spadají gesčně pod Ministerstvo kultury a další.

Často se tady používá, za vzor se bere takzvaný liniový zákon. Já jsem u toho byl vlastně celou dobu, kdy liniový zákon vznikal, těch několik volebních období, a musím říct, že to je úplně jiný případ. Je to úplně jiný případ v tom, že liniový zákon za prvé byl velmi dobře projednáván, byl projednáván ve velké shodě v hospodářském výboru a tam díky kolegům, ať z tehdejší opozice či koalice; nevím, jakou v tu chvíli jsme měli kdo roli, ale byl projednáván ve velké shodě. Liniový zákon, a dnes vlastně se jmenuje zákon o liniových a tuším energetických stavbách, tak byl nebo respektive zapadá gesčně pouze pod dvě ministerstva, a to Ministerstvo dopravy a MPO. Ale takto měněný stavební zákon s takovými zásahy se dotýká několika ministerstev.

A má otázka je samozřejmě další, jakým způsobem tedy vlastně ten nově vzniklý úřad, který - a musím se přiznat, že ani - ano, jednotný úřad rozvoje území, kdo ho vlastně bude řídit? Kdo ho bude řídit po stránce správní, ale kdo ho bude řídit po stránce odborné? To znamená, že ty jednotlivé úředníky, kteří přijdou z těch jednotlivých oblastí jak životního prostředí, tak samozřejmě památkáře a další a zemědělský půdní fond, takže asi z Ministerstva zemědělství, kdo je bude řídit odborně? Kdo je bude metodicky řídit? Kdo je bude supportovat právě v těch řeknu odborných znalostech? Protože oni samozřejmě musí být neustále vzděláváni, musí být neustále na té odborné výši, aby mohli kvalifikovaně rozhodovat. Určitě to nebude ředitel stavebního úřadu. To je samozřejmě věc, která vyvolává velkou otázku. A právě proto kulhá to srovnání s tím liniovým zákonem, kde víceméně ti odborníci jsou celkem jasně daní.

Pokud se bavíme o brzdách, které dneska jsou, tak jedna věc je, že se musí změnit stavební zákon, ale v tom případě se musí změnit celá řada zákonů navazujících, aspoň z mé úvahy. Navíc všichni tady většinou jsme zastupitelé, všichni tady většinou jsme na obci působili, ať v roli zastupitele, radního či starosty, starostky, tak víme, že jsou schvalovací procesy, které jednoznačně brzdí stavební povolení, ale ty z toho byly vyjmuty. Například hasiči. Víme, že povolení od hasičů není úplně jednoduché dostat, a dělají nám velké problémy. Hygiena. Další věc. Takže někomu možná ne. V celé řadě obcí právě třeba hasiči jsou poměrně dost velkou brzdou.

Chci říct, že rozdíl mezi zákonem, který funguje, a zákonem, který se za rok bude znovu novelizovat, je velmi, velmi malý a myslím si, že tenhle zákon pravděpodobně se té novely dočká dříve než později, protože ignorujeme připomínky odborníků, projektantů, stavebních úřadů nebo obcí. Samozřejmě nechci tady vyvolávat nějaké katastrofické scénáře. Víme, jakým způsobem je úřední stav rezistentní vůči jakýmkoliv změnám, a to jenom v rámci úřadu. Jenom stačí, když se mění ty jednotlivé pozice v rámci úřadu. Vždyť si vezměte, že vy ty úředníky vezmete z těch jednotlivých jiných úřadů, sestěhujete je do jiných a tam budou plnit svoji úplně jinou funkci. Já držím palce, aby se to podařilo, ale myslím si, že to je nereálné. Možná jsem velký skeptik.

Další zásadní výhradu mám, co se týká postavení obcí a samospráv. Obce prostě nejsou překážkou rozvoje a obce nejsou brzda. Obce jsou ty, které nesou odpovědnost za to, jak bude jejich území vypadat za 10, 20, 30 let. Každá obec řeší dopravu, školy, vodu, kanalizaci, to všichni víme, a právě proto musí mít reálný vliv na územní plánování a povolovací procesy. A já se i přesto ujišťování, že tomu tak není, tak já se domnívám, že právě tato novela oslabuje hlas obcí ve prospěch centralizovaného rozhodování. A to pak nejde o modernizaci, ale o návrat modelu, který se v minulosti neosvědčil. A je poměrně naivní si myslet, že to všechno vyřeší územní plánování. Prostě nevyřeší a víme to. Víme to, že to nevyřeší. Územní plánování totiž nikdy nepůjde do potřebné hloubky, do potřebné podrobnosti, která v těch jednotlivých případech bude požadována. A víme, jak probíhá územní plánování dnes, jaký problém právě malé obce mají s tím, aby si sestavily územní plány, a jaký mají problém, aby si sestavily kvalitní územní plány. Jak to chcete vyřešit, také nevím. Možná, že by se to vyřešilo v tom mezi mezirezortu, tyhle věci. Tyhle otázky by tam byly. Bohužel jste nás postavili před hotovou věc a položili jste to na stůl. Takhle složitou novelu jste položili na stůl přímo poslancům do Poslanecké sněmovny. Znovu opakuji, držím palce, aby se to podařilo.

Třetí oblast, kterou nemohu pominout, je ochrana veřejných zájmů, to znamená ochrana krajiny, životního prostředí a kulturního dědictví. Často zaznívá argument, že právě tyto prvky zdržují. Já bych si dovolil připomenout, že ochrana veřejného zájmu, to skutečně není luxus. To je povinnost státu. Nikdo rozumný netvrdí, že každý projekt má projít nekonečným kolečkem razítek, ale pokud zrychlení znamená omezení odborných stanovisek, oslabení kontroly, nebo dokonce vytlačení veřejnosti z rozhodování, pak to není reforma, pak to je rezignace na tyto věci. A samozřejmě každý si v tuto chvíli vzpomene, když někde v uvozovkách aktivisté či jiní nějakou stavbu zdržovali, a bude tady říkat případy, jak to prostě někde nefungovalo. Ale to je věc, která je samozřejmě k řešení, a mám obavu, že právě tahleta novela spíše nahraje k tomu, aby se stavby dále nějakým způsobem zdržovaly, pokud nebudou dostatečně projednány s veřejností. Krajina a veřejný prostor totiž není obnovitelný zdroj. Co dnes povolíme špatně, to budou naše děti a vnuci opravovat desítky let, pokud to vůbec budou schopni opravit.

Já jsem tady už zmiňoval takzvanou digitalizaci, to znamená, mě by zajímalo, jakým způsobem to bude vše řešeno softwarově. To znamená, jakým způsobem ten úřad bude fungovat, na jakém softwaru, jaké budou přístupy právě těch jednotlivých zúčastněných stran, zda to bude nějaká nová aplikace, nový informační systém, či to bude nějaký upravený stávající nebo něco mezi tím. V každém případě sami víte z té minulosti, v minulém volebním období se to velmi nepodařilo ve stávajícím stavebním zákonu. Pokud to teď má vzniknout celé znovu, tak je to samo o sobě obrovský úkol, který čeká tuhletu vládu a tohleto ministerstvo. Doufám, že si s tím dobře poradí. Chci tomu také věřit.

Samozřejmě se nemůžu vyhnout obavám, které zaznívají z některých kruhů, samozřejmě jak z občanské společnosti, z odborných kruhů, z médií a dalších, a to, že tato novela může nepřiměřeně zvýhodňovat velké investory na úkor obcí a občanů. A z mého pohledu já jednoznačně jsem pro to, aby velcí investoři patřili do této oblasti, aby zrychlili výstavbu. Protože výstavbu nezrychlíme pouze výstavbou řeknu domků, rodinných domků či obcí. Na to potřebujeme skutečně velké investory. Ale na druhou stranu nemůže tam nastat nerovnováha. To znamená, nemůže se to kyvadlo vychýlit výrazně ku prospěchu jedné či druhé strany. Já věřím, že tomu tak nebude. Možná, že kdybychom to projednávali v tom mezirezortu, tak bych se to dozvěděl. Tady se můžeme navzájem ujišťovat, že to tak je či není. Ale říkám, dokud to nebude smysluplně projednáno, tak ta obava tady bude.

To znamená, to já znovu opakuju, investice potřebujeme, potřebujeme velké investory, bydlení potřebujeme, infrastrukturu potřebujeme. Ale jde o to, aby se to kyvadlo prostě nevychýlilo na jednu stranu. Totiž rychlost nesmí znamenat netransparentnost a efektivita nesmí znamenat oslabení kontroly státu. Stát tu není od toho, aby sloužil nejsilnějším hráčům. Stát tu má být od toho, aby nastavoval férová, srozumitelná a předvídatelná pravidla pro všechny.

Možná bych zmínil ještě jednu obecnější poznámku. My, kteří jsme zažili rok 1989, tak si i pamatujeme, kam vede rozhodování bez kontroly, bez samospráv a bez účasti veřejnosti. Pamatujeme si, jakým způsobem právě ten status ochrany přírody, ochrany památek byl tehdy definován. Mám obavu, že tady v této věci se trochu vracíme zpět. A právě proto bychom měli být u takto zásadního zákona obezřetní. A já si myslím, že to nikdo třeba tady ani nedělá úmyslně nebo chce, aby to takhle bylo. Ale myslím si, že rozhodně nemůžeme si být jistí, pokud to není, a znovu opakuju, řádně projednáno. Dobrý stavební zákon má podle mého názoru splňovat pět jednoduchých principů. Musí být srozumitelný a předvídatelný, musí respektovat roli obcí a samospráv, musí chránit veřejné zájmy a ne je obcházet, musí být technicky i personálně zvládnutelný a musí vznikat ve spolupráci s odbornou veřejností a zákonodárci. A troufnu si říct, že tato novela tyto podmínky zatím nenaplňuje.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, zrychlení stavebního řízení je nutné. Jednoznačně nutné. Ale špatně připravený zákon problémy nevyřeší, jen problémy přesune a prohloubí. Nejde o to schválit zákon rychle. Jde o to schválit dobrý zákon dobře. A pokud dnes přehlédneme varování odborníků, obcí i veřejných institucí, budeme se k tomuto zákonu vracet znovu a znovu a s horšími důsledky. Rychlost projednání bez kvality není reforma, je to riziko.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. A závěrem bych chtěl navrhnout, abychom tuto novelu zákona vrátili předkladateli k přepracování z důvodů, které jsem zmínil v mém vystoupení. Děkuju. (Potlesk v pravé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já si to tady zaznamenám. V této chvíli mohou být faktické; to je pro Ivana Bartoše, jestli má ještě zájem na faktickou, tak se může přihlásit. Jedna faktická už tady je. Poprosím k mikrofonu Vojtěcha Krňanského. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem původně myslel, že budu mluvit až v té rozpravě. Nicméně musím zareagovat hned na pana kolegu Kučeru vaším prostřednictvím, protože já jsem jedním z předkladatelů a zpracovatelů tohoto zákona. A pokud tady bylo zmíněno, že ten zákon nebyl projednán s odbornou veřejností, tak já bych rád řekl, že já osobně jsem byl u vlastně kompletního toho kolečka projednávání, kdy se toho účastnil Svaz měst a obcí, Sdružení tajemníků, Asociace krajů, Sdružení místních samospráv, City Deal, Asociace DSO, Česká komora architektů, SIA České republiky, Rada výstavby včetně ČKAITu, Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy, Svaz energetiky, Českomoravská konfederace odborových svazů, Česká unie cestovního ruchu a Svaz obchodu a cestovního ruchu.

Čili rozhodně docházelo k projednání a k pečlivému zaznamenání každé připomínky z těchto jednání. Rozhodně to není tak, že bychom ignorovali připomínky a poznatky, které vznikly. Takže to je jedna důležitá věc, která si myslím, že musí zaznít hnedka na začátek. Já potom v rozpravě se ještě o své slovo přihlásím nebo hlásím se, abych některé věci dovysvětlil, ale tuhletu dezinformaci hnedka na začátku bych rád vyvrátil.

A také bych rád uvedl, že v tom nejužším kruhu předkladatelů, což jsem já a paní ministryně Mrázová, jsme dlouholetí starostové, což je velká výhoda právě proto, že známe ty požadavky místních samospráv a ty problémy skutečně na těch městech a stavebních úřadech. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. Vaše faktická vyprovokovala další dvě faktické. Paní ministryně na mě mává, že chce faktickou nebo přednostní právo? Protože faktické mají přednost. Takže ano, vy už jste se přihlásila s faktickou. Takže teďka Michal Kučera; spouštím vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuju za slovo. Já bych chtěl tady mému předřečníku, váženému panu poslanci, prostřednictvím pana předsedajícího říct: já to dobře vím, s kolika organizacemi bylo mluveno, či jakou prezentaci tam oni viděli. To já vím. Ale tohle to prosím není legislativní proces. Já tady, a nemyslím to ve zlém, já tady nejsem první volební období, abych skutečně se domníval, že nějaká debata hodinová, dvouhodinová či půldenní nahradí řeknu ten mezirezort, o kterém já tady mluvím. A o tom já mluvím, že tam jsou připomínková místa, která se mají vyjádřit, vyjadřujou se tam lidé. A samozřejmě já, když se na to podívám, já když se podívám na tu prezentaci, řeknu: super, je to výborný, bude to fungovat. Ale prostě z mých zkušeností, a fakt nechci tady hovořit jako skeptik, z mých zkušeností vím, že to prostě - když to bude fungovat, tak já budu velmi rád. Já nechci, aby to dopadlo špatně. Ale jsem totálně přesvědčený, že tohleto prostě fungovat nebude. Popřelo by to celou tu historii, čtyři volební období, jak dlouho tady jsem, jo. Nikdy nic takhle nefungovalo. Nikdy. A držím palce, aby se to povedlo, ale nevěřím tomu.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Jedna faktická mi zmizela. Takže v této chvíli je na řadě Zuzana Mrázová, paní ministryně na faktickou poznámku. Pardon, paní ministryně, než začnete... (Ministryně Mrázová se vrací k pultíku zpravodajů.) Ne, klidně si tam můžete stát, to je v pohodě. Jenom přečtu omluvy. Jiří Havránek od 18 hodin - pracovní důvody, Zuzana Mrázová, to je zajímavé, bere zpět svou omluvu od 18.15 - pracovní důvody. Paní ministryně, takže jsem to přečetl, možná váš asistent sem pošle znovu něco dalšího. Máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem chtěla jenom v krátkosti zareagovat a doplnit pana kolegu Krňanského a v podstatě i odpovědět panu poslanci Kučerovi. Ano. Neprobíhá klasické mezirezortní řízení. To je pravda, ale já jsem v podstatě končila tím, že se nacházíme opravdu ve stavu, kdy už není čas ztrácet čas a my potřebujeme novelu stavebního zákona co nejdříve. Přicházíme nejenom o zahraniční investory, ale i čeští investoři investují raději v okolních státech než v České republice a jedním z hlavních důvodů je pomalost povolovacích procesů včetně procesu územního plánování.

My v současné době kromě toho, co říkal pan kolega Krňanský, vedeme i jednání s rezorty, které nám posílají své podněty a připomínky. Včera jsme například jednali s Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem životního prostředí a většina těch jejich námitek a připomínek v rámci nějaké komunikace a pochopení vlastně principů této novely byla vyjasněna a odcházeli z jednání spokojeni. Takže tolik jenom pro doplnění, že s rezorty jednáme stejně jako s územními partnery, profesními asociacemi nebo zaměstnavatelskými svazy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Žádné faktické poznámky v této chvíli zde nejsou. Takže poprosím o slovo paní poslankyni Marii Pošarovou, která přednese stanovisko poslaneckého klubu hnutí SPD. Připraví se Eliška Olšáková se stanoviskem klubu STAN. A pak pokud nebudou přednostní práva, už půjdou ti, které vidíte na té obrazovce, to znamená, začneme Gabrielou Svárovskou a  tak dále. Takže paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Takže naše stanovisko klubu SPD je, že tento zákon podporujeme, jsme u něj i připodepsaní. A proč? Protože nový stavební zákon přináší samozřejmě zásadní změny, jak se v České republice plánuje a povoluje výstavba. Chceme dostupnější bydlení. A to je právě cílem i naší koalice, aby se u nás stavělo rychleji, jednodušeji, a bez zbytečného papírování. Dnes stavební řízení často trvá roky, což brzdí lidi, obce i investory. Když to srovnám s Polskem, tam jsou schopni výstavby dělat mnohem rychleji.

Proto připravujeme změny, které ho mají skutečně rozhýbat. Základní princip je jasný. Jeden úřad, jedno povolení, jedno razítko. Lidé ani investoři nebudou tedy obíhat více institucí, vše vyřídí na jednom místě a potřebná stanoviska si zajistí úřad sám. Vznikne centrální stavební úřad, který sjednotí postupy po celé republice, zkrátí lhůty a umožní rychlejší povolování zejména u větších bytových projektů.

Obce zároveň dostanou jasná pravidla, aby bylo možné a zřejmé, za co odpovídají a o čem rozhodují. Zákon pamatuje i na mimořádné situace, jako jsou povodně či jiné katastrofy. Zavádí krizový režim pro rychlou obnovu zničených staveb. Digitalizaci zavádíme postupně a rozumně a nejprve sjednotíme procesy a navážeme na osvědčené systémy, které využívají samozřejmě i stavební úřady, Wistu a Weru (?).

Cílem je rychlé, přehledné a férové stavební řízení. Méně papírů, méně průtahů a více dostupného bydlení.

Součástí přípravy zákona byla právě také už i zmiňovaná roadshow, v jejímž rámci jsme se setkali s profesními asociacemi a tajemníky a diskutovali praktické dopady vlastně nové legislativy. Jinak už tady bylo předchozí řečeno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli žádné faktické nemáme. Poprosím Elišku Olšákovou se stanoviskem klubu STAN. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně poslankyně a vážení kolegové poslanci, já bych také na úvod ráda řekla stanovisko klubu STAN, který nepodporuje změnu stavebního zákona v tomto znění, a ráda bych uvedla důvody, které nás k tomu vedou.

Sněmovní tisk 67 není technickou úpravou, ale reformou s významnými institucionálními personálními a ústavněprávními dopady. Změny se zavádí jak ve stavebním řízení, tak v územním plánování. V situaci, kdy je současný stavební zákon teprve dva roky v účinnosti, by namísto reformy bylo správné udělat takzvanou ex post RIA. (Skupina poslanců se hlasitě baví.) Já se omlouvám, pane předsedo, ale -

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano. Pardon, já tedy sjednám klid. Poprosím kolegy v levé části, aby utišili svoje rozhovory nebo s nimi pokračovali na chodbě. Zase nás tady není tolik. Paní poslankyně, úplně v pohodě, nemáte žádný časový limit, takže můžeme v klidu počkat na klid a pak můžete pokračovat.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji, pane předsedající. A následně by na základě těchto výsledků se měly hodnotit přínosy nového stavebního zákona a popřípadě navrhovat nebo určitě navrhovat změny.

Já bych jen připomněla a do kontextu uvedla to, že na současné podobě stavebního zákona byla shoda i s hnutím ANO, které pro zákon hlasovalo a na jejíž přípravě se podílela i tehdejší předsedkyně výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Klára Dostálová.

Předkladatelé jdou ovšem již osvědčenou cestou a tak jako v případě lex Kolovratník i zde se jedná o poslanecký návrh, který nemá RIA a samozřejmě nebyl projednán v mezirezortu. A samozřejmě, to už bylo řečeno i od paní zpravodajky, mění dalších 42 zákonů.

V médiích a na jednáních zaznělo, že tento sněmovní tisk je vlastně návratem k původnímu stavebnímu zákonu, který byl v 8. volebním období v roce 2001 schválen a vyšel ve Sbírce pod číslem 283, a proto vlastně není třeba dělat RIAu, ani se více zabývat výpočty.

Já bych ovšem ráda uvedla toto tvrzení na pravou míru. Stavební zákon 283 z roku 2021 byl kompilátem vládního návrhu sněmovního tisku 1008 a pozměněn byl rozsáhlým pozměňovacím návrhem pana poslance Martina Kolovratníka. A stejně jako tehdy, tak i nyní nejsou mnohé problémy vyřešeny, neboť stejně jako tehdy, tak i nyní předkladatelé nemají jediné výpočty dopadů změn, konkrétně týkající se zrušení dvojkolejnosti úřadů a zavedení jedné centrální soustavy státních úřadů.

A tak stejně jako před pěti lety, tak i nyní nikdo neví, kolik úředníků bude chtít přejít z obcí do státního úřadu, zda obce budou chtít ponechat státní úřad ve svých budovách, jestli budou mít dostatečný prostor a také jestli si obce své úředníky nebudou chtít ponechat, zvlášť ve chvíli, kdyby touto novelou mělo přejít územní plánování do samostatné působnosti obcí a pro zaměstnance by se tak dostalo kvalitního uplatnění.

V tuto chvíli již nejsem předsedkyní Sdružení místních samospráv, ale mohu zde odcitovat výsledky tehdejšího dotazníkového šetření, které jsme si v letech 2021 a 2022 udělali. V rámci ankety mezi zaměstnanci stavebních úřadů, do níž se zapojilo téměř 1300 respondentů, uvedlo pouze 40 procent z nich, že by za tehdy známých podmínek byli ochotni přejít do státní služby, třetina respondentů, asi 32 procent, naopak deklarovala, že by v případě transformace systému své zaměstnání opustila nebo by odešla do důchodu a dalších téměř asi 27 procent předpokládalo setrvání u současného zaměstnavatele, ale v jiné agendě.

Tato data dlouhodobě zpochybňují předpoklad, že by bylo možné novou soustavu stavebních úřadů personálně stabilizovat bez výrazných výpadků zkušených pracovníků. Bez funkční digitalizace přitom systém stojí především na odborných kapacitách úředníků, jejichž odchod by mohl vést k výraznému zpomalení, případně kolapsu stavebního řízení.

V této fázi musím zopakovat taky jeden z argumentů, který kdysi Sdružení místních samospráv mělo. Nejdřív zdigitalizujte a pak rušte systém stavebních úřadů.

A ten, kdo zná situaci z roku 2004 (2024?) a vybaví si, když nenaskočila digitalizace, tak celý ten chaos, který zavládl, vlastně zvládla jen síť kvalitních úředníků.

Domnívám se, že takto časté, nepřipravené a neodůvodněné zásahy do klíčové legislativy rozkládají právní jistotu, podkopávají důvěru ve stát a jeho instituce a odporují principům demokratického právního státu. A věřte, že to opět budou pracovníci stavebních úřadů, na které dopadne tíha tohoto lehkovážného rozhodnutí. Úředníci ale nejsou položky systému, jsou to také občané. A ono to není ani o lidech, ale i o tom, že by ti lidé měli mít kde sedět, být dostupní pro občana, a v tomto případě opravdu nelze automaticky předpokládat, že státní stavební úřady zůstanou v budovách obcí, ani že obce nebudou mít zájem o své schopné zaměstnance.

Z šetření, o kterém jsem mluvila, tenkrát vyplynulo, že více než 75 procent obcí jim v případě změny systému nabídne jiné pracovní uplatnění, případně by si je chtěly ponechat, pokud by to organizační možnosti dovolily. A to se týká zejména kvalifikovaných a zkušených pracovníků, do jejichž odborného růstu obce dlouhodobě investovaly.

Jak se tedy zjednoduší a zrychlí stavební řízení a územní plánování bez úředníků na úřadech a digitalizace, která by mohla být se střízlivým odhadem hotova až v roce 2030?Nebylo by opravdu lepší nejdříve digitalizovat a pak až následně měnit soustavu? A zároveň se také musím ptát, v čem bude centralizovaná státní správa stavebních úřadů lepší než ta na obcích, když stavební úřady už dnes fungují v přenesené působnosti, rozhodují jménem státu, řídí se státními předpisy, metodicky je vede ministerstvo.

V čem je ta změna, úspora, zefektivnění a profesionalizace, když si stát převezme stejné úředníky, nechá je sedět ve stejných budovách obcí a jejich rozhodování bude vymezeno ve většině případů stejnými lhůtami, jen okořeněné poměřováním veřejných zájmů.

A to se ještě nebavíme o nákladovosti celého systému, což je také něco, co není ze strany předkladatele vypočítáno. A tak dle zkušenosti s tím musíme konstatovat, že z obce dostávají na výkon přenesené působnosti právě na stavební úřady zhruba 40 procent od státu a zbytek si doplácí třeba ohodnocením, odměnami, bonusy a dalšími výhodami, které mohou jako samosprávy nabídnout.

Dalšími náklady jsou náklady na budovy, na vytápění a na celý chod toho úřadu. Stejné podmínky, jako nabízejí obce v rámci odměn a různých bonusů, ovšem státní služba nemá, a proto je otázkou, zda i při zvýšení tabulkového platu o 10 procent bude nabídka zaměstnání ve Státním stavebním úřadu pro úředníky zajímavá. A to všechno nyní bude muset hradit stát, který podle návrhu zákona počítá s tím, že by v budovách obcí na pět let takto zůstal.

A taky, zase si připomeňme, že dvě třetiny respondentů by za určitých podmínek asi souhlasily s tím, aby Stavební úřad nadále sídlil v jejich budově, avšak za jasně definovaných smluvních a finančních podmínek, což buďme upřímní, představuje náklady pro stát, které momentálně nenese.

A jak tato změna dopadne na samotného občana, stavebníka? To návrh neuvádí a taky to nevíme. Jak bude síť stavebních úřadů vypadat, zda jich bude 205, 300 nebo 400? Návrh zákona tuto pravomoc dává úřadům rozvoje kraje, ten zřídí územní pracoviště v ORP a v jiných obcích, jen jestli to bude potřeba. Takže vlastně počet nevíme, ani ten systém, jak se ty úřady budou v území zachovávat, není známý. A světe, div se bez podkladů, výpočtů, odborných diskusí a samozřejmě meziresortu sněmovní tisk 67 obsahuje také změnu územního plánování, o kterou v minulosti, pokud se dobře pamatuju, usilovala hlavně velká města. A nicméně co si myslí zbytek, tedy 6200 obcí v této republice? To velice nikdo neví.

Proč oblast územního plánování zmiňuji? Nově by totiž mělo přejít k přesunu územního plánování výlučně do samostatné působnosti obcí a tedy i k přenesení plné odpovědnosti na samosprávy. To se zdá být logické, když to bude probíhat v samostatné působnosti, nechť je samospráva zodpovědná. Ale kdo bude zodpovědný? Bude zodpovědný starosta, bude zodpovědná rada nebo celé zastupitelstvo? A stejně tak bude samospráva zodpovědná i finančně. Bude toto dotováno obcím? Plná zodpovědnost ale nemusí představovat jen svobodu k rozvoji, jak je deklarováno, a zrychlení územního plánování.

Může naopak zásadně zvýšit nejistotu volených zástupců obcí a úředníků, otevřít prostor spekulantům, ale i strachu z rozhodnutí a schválení, což může nakonec paradoxně územní plánování zpomalit. Zvlášť, když podle nového § 111a) bude možné nepodstatné změny pořizovat ve zjednodušeném a zrychleném řízení. Co jsou nepodstatné změny, to uvádí důvodová zpráva zcela vágně. Nicméně i tak lze vyčíst, že může dojít ke změně objemu, výšky, koeficientu nebo kapacity nepřesahující 25 procent, tedy o čtvrtinu povoleného.

Další zásadní změnou, která je z mého pohledu velmi nebezpečná, je oslabení role dotčených orgánů a nahrazení jejich závazných stanovisek pouhými vyjádřeními, která mají být následně vážená v rámci rozhodovací činnosti. Přestože ochranné standardy složkových zákonů formálně zůstávají zachovány, jejich procesní síla je významně oslabena. Ochrana veřejných zájmů se tak přesouvá z jasně vymezeného systému závazných stanovisek do roviny vážení a proporcionality, aniž by bylo zřejmé, kdo a na jakém základě a jakých kritérií ponese zodpovědnost za výsledné rozhodnutí v případě střetu veřejných zájmů, což opět může vést ke zpomalení celého procesu. Vážení zájmů totiž nebude na bedrech úřední, bude totiž na bedrech úředníků nebo samosprávy.

A paradoxně, byť se bavíme o územním plánování v samostatné působnosti, tak ačkoliv má být zachováno ústavní právo na samosprávu, návrh pracuje ze silným metodickým a kontrolním vedením ze strany nově zřízeného ústředního orgánu v kombinaci s možností, aby stát územní plán pořizoval za obec. A tu vzniká hybridní model, který oslabuje faktickou a autonomii samospráv, aniž by byla jasně nastavena pravidla odpovědnosti a financování.

A proč nejsou jasně stanovena pravidla, ani vyřešeno financování? Protože zásadní změny v územním plánování nejsou podloženy analýzou dopadů, neproběhlo jejich standardní připomínkové řízení a nebyly systematicky projednány s těmi, kteří budou nově nést hlavní odpovědnost za jejich aplikaci. Jsou reakcí na požadavky několika velkých měst a silných hráčů, se zbytkem republiky, tedy 6200 městy a obcemi tyto změny projednány nebyly, záměr nebyl veřejně ani komunikován. Neproběhly kulaté stoly, ani Roadshow po České republice, nebylo jednáno se zástupci zastřešujících organizací.

A dokážu si představit, že v tuto chvíli by na mě reagovala paní ministryně a řekla, že, a vytkla mi, že Roadshow proběhla. A já jí musím dát zapravdu. Ale až potom, co byl návrh vložen do systému Poslanecké sněmovny, která tu není, od toho, aby v průběhu projednávání návrhu zákona zjišťovala jeho proveditelnost, ani není od toho, jestli v území subjekty, kterých se týká, ji přijmou, tuto změnu a budou schopni aplikovat. Takto se legislativa nedělá. Návrh neprošel ani meziortem, ani neznáme názor legislativní rady vlády a dokonce tím, že se nejedná o vládní návrh, tak vlastně nevíme, kdo na návrhu odborně se podílel na práci, kdo ho platil.

Já ještě v reakci na to, co tady zaznělo, že Sdružení místních samospráv, kterému jsem předsedala, bylo součástí kulatých stolů. My jsme se vlastně vtěrkli na jeden, který byl 6. listopadu, nebylo místo, velmi těžce jsme bojovali prostě s organizátory, jestli můžeme přijít. A tato věc tam byla představena jako definitivní. Diskuse v území, jakým způsobem na to budou reagovat obce, se neuskutečnila.

Já mám dotazy obcí, které mě teďka píšou a ptají se, kde máme uplatnit připomínky. Ozvaly se mně odborníci, kteří jsou pořizovatelé územních plánů. Ptali se, koho máme kontaktovat, s kým máme mluvit o tomto návrhu, který tady přichází? Samozřejmě opozice teďka bude krátká. Počty známe, tak jsem říkala, musíte se obrátit na koalici a musíte připomínky, které i za odborníky v územním plánování máte, musíte je s nimi řešit.

A když jsme u toho, kdo vládní návrh připravoval, tady víme, že se jedná o konkrétní poslance, tak přesto si dovolím připomenout jednu věc. V platnosti máme od 1. července roku 2025 zákon o regulaci lobbování. Je to norma, která zavádí povinnou registraci lobbistů. Možná by nám tato stopa pomohla. V předkládané materiálu jsem ji nenašla. Já se omlouvám, možná jsem se špatně orientovala, ale tato lobbistická stopa musí být ze zákona v materiálu uvedena, aby bylo zřejmé, pokud předkladatelé na přípravách materiálu jednali s lobbistickými organizacemi, tak s jakými, v jaké šíři a o jakém tématu.

V této věci budu ráda, když mě a možná nejen mě předkladatelé vyvedou z omylu a v důvodové zprávě či jiné části materiálu mi tyto povinné informace ukáží, abychom věděli, s kým tady byl materiál projednáván a připravován, protože jak už jsem deklarovala, nebo jak už jsem zmiňovala, a stojím si za tím, obce, odbory, ani široká odborná veřejnost to nebyla. Stejně jako to nebyla připomínková místa, což jsou kupříkladu i ministerstva, jichž se změny výrazně dotknou právě v případě ochrany krajiny, zemědělského půdního fondu, kulturních památek a podobně.

Tak jako tak bez jasného vymezení odpovědností, bez funkční opory v dotčených orgánech a bez analytických podkladů hrozí, že se územní plánování stane zdrojem zvýšené právní nejistoty soudních sporů, tlaku na samosprávy a nikoliv nástrojem stabilního a předvídatelného rozvoje území. Já jsem to říkala, už když jsme se mohli vyjádřit při vyslovení, nevyslovení důvěry vládě, nicméně to musím zopakovat znovu. Nový stavební zákon dostupné bydlení nepřinese, stejně jako ho nepřinese nově navržený veřejný zájem.

Ve skutečnosti totiž ve veřejném zájmu nebude stavět stát, ale developeři, jejichž motivací primárně není řešení bytové nouze, protože to je úloha státu.

A ráda bych tady zmínila ještě jednu podstatnou věc. My se musíme zmínit o dodržování závazků, a to nejen vůči občanům, ale například i vůči Evropské unii. Při projednávání nového stavebního zákona se nebavíme jen o podobě povolovacích procesů v České republice, ale my se bavíme také o tom, zda Česká republika dostojí závazkům, které sama převzala vůči Evropské unii v rámci národního plánu obnovy.

A tedy i o tom, zda neohrozíme čerpání miliard korun z národních evropských prostředků, protože pokud by probíhalo mezirezortní připomínkové řízení a byla řádně připravena Ria, toto by bylo jistě jedno z témat, které by muselo být probráno a vypořádáno. Ani jedno však neproběhlo, proto to tedy zkusme probrat zde.

Největší riziko, které návrh pravděpodobně přináší, je vypuštění jednotného environmentálního stanoviska, tedy JESu. Právě JES byl klíčovou reformou, na kterou byly v národním plánu obnovy i v rámci repower EU navázány konkrétní milníky a cíle. Smyslem totiž bylo sloučit environmentální posuzování do jednoho integrovaného výstupu s jasnými lhůtami, digitální stopou a předvídatelným procesem. Tento sněmovní tisk ale JES ruší a nahrazuje jej přenosem environmentálního posuzování na stavební úřad, aniž by byla zachována formální či věcná kontinuita této reformy. Z pohledu Evropské komise by mohl být takový krok velmi snadno chápán jako zrušení již schválené reformy. A tak se tady této vlády ptám, jak se s tím chce Česká republika vypořádat, jak chce vláda vysvětlit Evropské komisi, že rušíme nástroj, na kterém jsou postaveny podmínky čerpání z Národního plánu obnovy, jak zajistíme, že tím neohrozíme plnění milníků a neotevřeme prostor pro krácení nebo pozastavení plateb. A já se dnes tady shodnu s paní ministryní, mám tady napsáno: vím, není čas ztrácet čas, to jsme se shodli, ale jsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit vracet čerpání z Národního plánu obnovy, když to není nutné? A to není to jediné, co nám hrozí.

Druhou vážnou slabinou návrhu je výrazné prodloužení přechodného období. Evropská komise nehodnotí jen to, zda zákon existuje na papíře, ale především jeho reálný dopad v praxi. Pokud budeme zavádět zcela nový systém, a to nejen v územním plánování, ale ještě budeme rušit stavební úřady, což proces dle mého stoprocentně zpomalí, tak rozhodně nedostojíme měřitelnému zrychlení povolovacích procesů, ke kterému jsme se v Evropské unii zavázali.

A třetí problém se týká digitalizace stavební správy. Milníky Národního plánu obnovy hovoří o uvedení informačních systémů do provozu, což Evropská komise standardně chápe jako jejich skutečné používání v praxi, nikoliv jen technickou existenci. Nebylo by tedy vhodné spíše zaměřit se na digitalizaci? Zde samozřejmě přiznávám, že nepovedená digitalizace je něco, co tato vláda zdědila.

Takže pokud už chceme stavební zákon znovu otvírat, měli bychom napnout síly především tam, kde je skutečný problém a kde nám běží čas, tedy do funkční digitalizace stavebního řízení. Právě ta byla jedním z hlavních slibů reformy vůči Evropské unii. (Jeden z poslanců v sále kýchl.) Je to pravda. A právě tam zatím splněno není. Místo rušení klíčových institutů, jako je jednotné environmentální stanovisko, bychom měli zajistit, aby nové systémy skutečně fungovaly v praxi, zrychlovaly řízení a obstály při hodnocení Evropské komise, jinak riskujeme, že kromě chaosu v povolovacích procesech přijdeme i o prostředky, které měly pomoci modernizovat tuto zemi.

A co bych řekla na závěr. Tak asi to, že za určitý paradox považuji skutečnost, že návrh zákona nepřímo potvrzuje dlouhodobě známý fakt, že obce na výkon přenesené působnosti významně doplácejí ze svých rozpočtů, aby byly schopny zajistit řádný a kvalifikovaný výkon stavební agendy. Dorovnávají mzdy svým zaměstnancům v řádu desítek procent nad rámec státního financování. Tento stav výslovně reflektují i přechodná ustanovení návrhu zákona, podle nichž má zaměstnanec po přechodu do státní správy nárok na zvláštní příplatek odpovídající rozdílu mezi dosavadním platem u obce a platem ve státní správě, a to navýšený o dalších 10 procent. Zákon tak fakticky přiznává, že bez dorovnání mzdy by stát nebyl schopen tyto zaměstnance udržet a co považuji za velké pozitivum je, že konečně je tento stav potvrzen, zveřejněn a můžeme se o něm dále bavit i s Ministerstvem vnitra. Takže jsem ráda, že na trhu práce obce vůči státu jsou konkurenceschopné a že své zaměstnance v oblasti stavební správy dlouhodobě odměňují výrazně lépe, než odpovídá státním platovým tabulkám. Tento rozdíl přitom není výsledkem nadstandardních podmínek, ale nutnosti zajistit odborný výkon agendy, jež je poměrně náročná, a představuje velkou odpovědnost.

A já se ještě opravdu zeptám, proč tak spěcháme na úpravu? Proč ignorujeme odbory, obce, území, zaměstnance, nákladovost a efektivitu nového systému? To se z materiálu nedočteme. Jako kdo a proč tento návrh napsal? Proto bude na jeho předkladatelích, aby veškeré dotazy zodpověděli a doplnili třeba i lobbistickou stopu. Jako bývalá starostka ORP a předsedkyně bývalá sdružení místních samospráv vnímám materiál jako nepřipravený a za mě neměl být do systému nahrán. Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli nemám žádnou faktickou poznámku, byla tam jedna od paní zpravodajky, ta zatím zmizela. Já přečtu omluvy. Ondřej Babka od 19.30 - osobní důvody. Zatím ho tady ještě vidím. Tom Philipp od 18 hodin -  osobní důvody. Dostáváme se tedy do rozpravy a já poprosím paní poslankyni Gabrielu Svárovskou. Žádná přednostní práva tady nemám, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, zrychlení povolování staveb je legitimní cíl, na tom se myslím tady všichni v sále shodneme. Tento návrh zákona, který leží před námi, ovšem podle mého názoru nemíří na zrychlení, ale riskuje zpomalení a chaos, nemíří na zvýšení dostupnosti bydlení, protože myslím, že mýtus, že rychlé povolování je jediným a klíčovým problémem, který brání zlepšení dostupnosti bydlení v České republice, byl mnohokrát vyvrácen. Předložený návrh zákona je zásah do pojistek, které chrání naše zdraví, přírodu, památky a také práva lidí, kteří v území žijí, vlastní tam domy a byty, vychovávají děti a investovali tam celoživotní úspory.

Před námi je poslanecký návrh mimo standardní legislativní proces. Je to materiál o stovkách stran, který mění přes 40 zákonů, aniž by prošel řádným připomínkovým řízením a odbornou oponenturou, o které by existoval transparentní záznam, za který by někdo nesl odpovědnost. Představa, že mezirezortní připomínkové řízení nahrazují nějaké neformální schůzky a prezentace má, myslím, daleko od představ právního státu. Tato novela se tváří jako technické zrychlení. Ve skutečnosti ale může ohrozit kvalitu života lidí v území, oslabit ochranu životního prostředí a navíc zvýšit právní nejistotu, takže jejím důsledkem může být pravý opak.

Za prvé, návrh staví výstavbu do privilegované pozice. V podkladech se výslovně objevuje logika, že záměr lze nepovolit jen tehdy, když už nejde v uvozovkách jiné hodnoty ochránit podmínkami nebo kompenzacemi. To v praxi může znamenat povolování za každou cenu na úkor zeleně, krajiny, půdy a taky zdraví obyvatel.

Za druhé, místo odborných pojistek přichází koncentrace moci. Dochází k likvidaci závazných stanovisek dotčených orgánů a část ochrany veřejných zájmů, jako je životní prostředí, jako je zdraví obyvatelstva, se přesouvá do stavební struktury úřadů rozvoje území. Zároveň se bez náhrady ruší jednotné environmentální stanovisko a rizika tohoto rušení tady velmi pregnantně popsala paní kolegyně Olšáková. To není zjednodušení, ale oslabení kontroly a odpovědnosti.

Za třetí, novela zavádí postupy, které mohou vytlačit odbornost i veřejnou kontrolu. Například společná jednání mají být neveřejná a při neúčasti dotčeného orgánu může nastat takzvaná fikce souhlasu. To je přesně recept na spory a zvyšování pocitu bezmoci lidí a obcí.

Za čtvrté, dopady na kvalitu bydlení. V návrhu je ustanovení, podle něhož když nelze zajistit splnění hygienických limitů hluku a vibrací nebo je jejich splnění technicky funkčně či ekonomicky nepřiměřené, může stavební úřad tyto limity za určitých podmínek považovat za splněné. To je vynikající metoda. Když nemůžeme vyhovět nějakým požadavkům, tak prohlásíme, že jsme jim vyhověli.

To je přímý zásah do práva na zdravé a důstojné bydlení a signál, že když je problém s hlukem, mohou se místo ochrany lidí ohnout pravidla. A nejde o okrajovou věc, podle zprávy o životním prostředí za rok 2024 je vysoké hlukové zátěži vystaveno přes 200 000 občanů a vysoká hluková zátěž negativně dopadá i na životní prostředí.

Za páté. Dopad na vlastnická práva a život v obcích. Novela oslabuje závaznost územních plánů a umožňuje se od nich odchýlit se souhlasem pořizovatele a vlastníka pozemku. To obchází demokratický proces územního plánování a zvyšuje nejistotu sousedů i vlastníků v okolí. Co dnes platí, zítra platit nemusí. Cituji veřejného ochránce práv. "Rychlost a plynulost výstavby jde na úkor jiných veřejných zájmů, ochrany zdraví, životního prostředí, památek nebo kvality bydlení." Ombudsman zároveň upozorňuje, že u největších staveb se oslabuje možnost účinné obrany, lidem zůstane v zásadě jen správní žaloba.

Pro ilustraci toho zájmu, který stojí v logice toho předloženého zákona a který není primárně zájmem veřejným, doplňuji, že vláda předevčírem jmenovala zmocněnkyní pro implementaci stavebního práva paní Hanu Landovou, která působila jako zástupkyně Hospodářské komory a je veřejně uváděna i ve spojení s developerským sektorem. Tady hledejme jádro a motivaci ke zrychlování a odbyrokratizování. To je jasný signál, čí optika má dnes při zavádění pravidel navrch a lidé mají právo to vědět. Tady rovněž ještě poukazuji na to, co rozebírala paní kolegyně Olšáková o té lobbistické stopě. Vláda podle mého názoru nebude v otázkách povolování staveb nadále sledovat zájmy voličů, zájmy obyvatelstva, zájmy běžných podnikatelů, ale zájmy největších developerů. Pokud to tak není, tak předpokládám, že předkladatelé zákona doloží lobbistickou stopu a podrobně vysvětlí, co v důvodové zprávě chybí.

Závěrem. Nejsem proti výstavbě, ale odmítám, aby se pod záminkou rychlosti oslabily pojistky, které chrání zdraví, kvalitu, kvalitu života, přírodu a vlastnická práva lidí, kteří v územích žijí. Protože zrychlení procesu nikdy nesmí být důvodem, proč někoho připravíme o ochranu. Proto navrhuji, aby byl návrh vrácen k dopracování, pokud neprojde tento návrh, myslím, že je oprávněné požadovat, aby byl návrh zákona řádně projednán ve výborech, včetně výboru pro životní prostředí, zemědělském výboru a mediálním výboru, který má v gesci také kulturu a ochranu památek. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Přeji dobrý večer. Přečtu omluvy. Paní poslankyně Taťána Malá od 18.30 ze zdravotních důvodů, pan poslanec Pláteník Václav od 19 hodin - zdravotní důvody a paní poslankyně Michaela Šebelová od 18.30 - rodinné důvody.

Tak a teďka je přihlášená s vystoupením paní poslankyně Veronika Kovářová a připraví se pan poslanec Lukáš Vlček. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda nám tvrdí, že stačí jediné, stavět všude za každou cenu a předkládá novelu stavebního zákona, která upřednostňuje výstavbu před všemi ostatními veřejnými zájmy bez ochrany obcí, bez dostatečné odborné kontroly. Ačkoliv tato novela v nejobecnějším shrnutí zjednodušuje všechny procesy, paradoxně tím takřka neřeší problematiku dostupnosti bydlení. Není totiž jednoduché rovnítko, že čím více bytů, tím nižší cena. Právě řešení krize bydlení bych si od novely stavebního zákona slibovala já. Vláda v návrhu například naprosto nepochopitelně zcela škrtá příznivější podmínky pro stavbu dostupného nájemního bydlení a nepřináší nic nového pro rozvoj obecního a družstevního bydlení, ale to je v kontextu celé novely teprve drobnost.

Chtěla bych se vyjádřit ke komentáři kolegy Krňanského, kdy já jsem také viděla tu prezentaci, která byla prezentována na té Roadshow, a když jsem ji viděla, tak se mi to moc líbilo, říkala jsem si, to bude skvělý, ale většinu toho, co budu komentovat, jsem našla až v těch zákonech, protože v té prezentaci to nebylo zmíněno, anebo to bylo pouze naznačeno. My například vítáme definování bydlení jako veřejného zájmu. Z našeho pohledu je ale ve veřejném zájmu dostupnost bydlení. Toho lze docílit například tím, že veřejný zájem nebude definován jen rozsahem výstavby, jak je v novele zákona uvedeno, ale například i určitým procentem dostupných a sociálních bytů. Například v Mnichově se staví s podílem 30 procent dotovaných sociálních bytů a 20 procent bytů dostupných. Za nás by bylo vhodné nastavit si laťku například 10 procent bytů sociálních a 10 nebo 15 procent bytů dostupných.

Tato čísla by měla být předmětem diskuse politiků. Ale rezignovat na jejich definování a přitom upřednostnit výstavbu před všemi ostatními veřejnými zájmy nám přijde nevhodné. Hrozilo by například, že se v obci zruší park, postaví se tam Bety ve vysoké cenové hladině, byty skoupí spekulanti a místo parku budou další prázdné byty. A to určitě není scénář, který by kdokoliv z Pirátů chtěl. My dlouhodobě říkáme, že řešení bydlení stojí na dvou pilířích. Prvním krokem vždy musí být prevence ztráty bydlení a cesta k tomu, jak dostat na trh byty, které jsou momentálně prázdné. K tomu byl pod vedením Ivana Bartoše připraven zákon o podpoře bydlení. Ten začal platit letos a zákon dokonce získal prestižní mezinárodní ocenění za inovativní a funkční řešení bydlení, které mají reálný dopad na život lidí. Poprvé v historii tato cena míří do Česka.

A nová vláda? Mluví o tom, že chce tento zákon měnit. Přitom ho ani pořádně nezačala uvádět do praxe.

Druhý a zásadní pilíř je samozřejmě výstavba, proto jsme připravili pozměňovací návrh, který zavádí takzvané akcelerační zóny. Díky nim by se mohlo stavět rychleji tam, kde je to urbanisticky vhodné. Výhodou by bylo zkrácení doby plánování výstavby a povolení nových čtvrtí z 12 let na tři a půl roku. Současně je důležité propojení s motivačním prostředím, aby se skutečně vyplatilo stavět bydlení a aby naopak přestalo být výhodné držet zastavitelné pozemky a nechávat je ležet ladem. Snaha zefektivnit proces mezi jednotlivými orgány v rámci novely stavebního zákona je zcela na místě, ale tato předkládaná forma je nešťastná. Zásadním tematem je totiž otázka, kdo bude rozhodčím ve věci protichůdných závazných stanovisek a s jakým odborným zázemím?

Naše akcelerační zóny by zrychlily procesy tam, kde by obec připravila v rámci územního plánování prostory. Vládní návrh ale nadřazuje stavební úřad všem ostatním institucím a přímo nabízí zmírňování závazných stanovisek dotčených orgánů. V textu tak vlastně vybízí k porušení zákona. Správným postupem musí být variování stanovisek, nikoliv jejich mírnění, protože pak se mírní jejich zákonná ochrana. Pokud tak učinit nelze, musí být stanoviska respektována a pokud by byla porušena nějaká zákonná ochrana, musí to být řádně vyargumentováno. Změny přímo v zákoně státní památkové péči jsou pak jednoznačně negativní a ohrožují ochranu památek. Přidružené změny v dalších zákonech i definovaná nadřazenost stavebního úřadu veřejného zájmu vytvářejí prostředí, které jednoznačně pojmenoval i ombudsman Stanislav Křeček. Ten považuje za zvlášť problematické následující místa novely stavebního zákona. Budu ho citovat. "Nedostatečná ochrana veřejných zájmů. Zákon nově upřednostňuje povolení staveb i tam, kde by dříve byly nepřípustné. Dotčené orgány mají používat pouze nejmírnější prostředky ochrany a jejich stanoviska mohou být nahrazena fikcí souhlasu, pokud se stihnou vůbec vyjádřit v tak krátké lhůtě, která je nastavena, to může v praxi znamenat, že se důležité dopady staveb vůbec prověřovat nebudou. Oslabení boje proti černým stavbám. Je zrušena pevná lhůta pro podání žádosti o dodatečné povolení.

Nejasná a velmi volná pravidla pro posuzování hluku. Vznik takzvaných superúřadů, které mají rozhodovat o stavebních záměrech i o ochraně životního prostředí, zdraví nebo památek, aniž by bylo jasné, jak bude zajištěna jejich odbornost. Hrozí, že tato ochrana veřejných zájmů se tak postupem času stane zcela formální. Výrazně uvolňují pravidla v památkových rezervacích a zónách. Některé stavební úpravy, například zateplení nebo fotavoltaika, mají být bez jakékoliv regulace. To může vést k nevratnému poškození historických hodnot v území. Ruší se širší ochranná pásma památek, včetně nárazníkových zón u památek UNESCO, což může ohrozit jejich mezinárodní ochranu.

Definice přístupnosti je zúžena pouze na osoby se zdravotním postižením, což dříve nebylo, a je to podle blíže neurčeného zákona. Opomíjí tak další skupiny, jako jsou třeba senioři, těhotné ženy nebo doprovod kočárků. Novela tak umožní, aby se při úpravách stávajících budov požadavky na přístupnost vůbec neuplatnily, případně, aby byly odmítnuty jako ekonomicky nepřiměřené. To může vést ke zhoršení podmínek pro důstojný život části obyvatel.

Omezení práv účastníků řízení a narušení základních principů práva. Proti rozhodnutím o největších stavbách, jako jsou dálnice, dráhy, stavby pro hromadné bydlení, není možné podat řádný opravný prostředek u správního orgánu. Přezkum závazných stanovisek je časově velmi omezený a tím pádem může být v praxi nemožný. Soudní ochrana se zužuje tím, že žalobu nebude možné dodatečně rozšířit.

Zásadním problémem je také oslabení závaznosti územních plánů. Stavební úřad bude moci povolit stavbu i v rozporu s nimi na základě vágně formulovaných podmínek. Ohledně památkového zákona bych vaši pozornost ještě chtěla nasměřovat k otevřenému dopisu významných představitelů akademické obce jak z oblasti kunsthistorické, jako jsou docent Richard Biegel, zástupce ředitelky Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, profesorka Marie Rakušanová, ředitelka Ústavu dějin Filozofické fakulty umění Univerzity Karlovy, docentka Radka Nokkala Miltová, vedoucí semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, nebo profesor Jan Royt, člen vědecké rady Univerzity Karlovy. Tento dopis obsahuje i podpisy třeba rektora Akademie výtvarných umění v Praze, profesora Tomáše Pospíšila, rektora Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, profesora Jindřicha Vybírala, ale také představitele architektů, jako jsou děkan fakulty architektury ČVUT docent Dalibor Hlaváček nebo vedoucí Ústavu teorie a dějin architektury profesor Petr Vorlík, docent, inženýr, architekt Tomáš Efler a podobně. Tento dopis najdete na webových stránkách České tiskové kanceláře a jistě stojí za povšimnutí.

Novela totiž nenabízí, jak systémově pomoci majitelům objektů v památkové zóně, což je zcela legitimní věc, kterou by se mělo zabývat Ministerstvo kultury a Ministerstvo pro místní rozvoj, ale naprosto bezprecedentně ořezává ochranu památek. V rámci zákona lze nalézt takové paradoxy, jako že u novostaveb snižujeme energetické nároky, ale v památkové zóně můžeme nahradit historickou fasádu polystyrenem zcela bez povšimnutí.

Novela není zaměřena na řešení bytové krize, jak jsem se již zmínila. Vypadá, jako by byla připravena pouze pro velké developery, kteří se nechtějí zdržovat veřejnými zájmy. Naštěstí to nejsou všichni developeři, někteří se rádi veřejnými zájmy zabývají.

Právě rizika pojmenovaná Stanislavem Křečkem jsou přímým důsledkem toho, že u projednávání tohoto zákona bylo přeskočeno klasické mezirezortní připomínkové řízení, které by tyto a mnohé další námitky, které k zákonu máme, minimálně pojmenovalo a nabídlo k diskusi pro širší politickou shodu. Pro stabilitu a funkčnost stavebního prostředí, především v otázce povolování staveb, není nic horšího než další změna zákona, která z logiky věci opět dočasně zpomalí procesy. Proto by bylo vhodné, aby tato změna byla na delší dobu již poslední. Čím širší politickou shodu najdeme při této novelizaci, tím více pomůžeme kompletně našemu stavitelství. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka paní poslankyně, zároveň zpravodajka, paní poslankyně Ožanová, prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já si dovolím krátce reagovat na jednu z věcí, která zazněla u kolegyně Kovářové. Tam bylo, že se bude moci třeba stavět v parku. Jedna věc je tady základní. Já se k tomu, já nejsem navrhovatelem zákona, já jsem zpravodaj. Prosím vás, podle mě tam je jednoznačně řečeno, že základem je to územní plánování. V něm už se ty orgány nějakým způsobem vyjadřují a jsou zapracována ta jejich stanoviska a neznamená to, že jestli někdo řekne, teď to postavím v parku. Pokud tam v územním plánu nebude možno stavět, tak tam stavět nebude moci. Takže toto je trošku možná zavádějící. A již teď platí fikce souhlasu. Pozor na to. To není nějaká úplná novinka.

A ještě jednou k tomu územnímu plánování. To, když si ta samospráva řekne, co a jak plánuje, budou se k tomu všechny ty orgány vyjadřovat, budou tam nějaká stanoviska. A co je výhodné u těch stanovisek, prosím vás, to, co teď někteří lidé mají s tím problém, a to je to, že někdo vydá stanovisko a pak ho změní v neprospěch. A netýká se to, prosím vás, developerů. Já mám sama zkušenost s tím, co dokážou stavební úřady nebo jsem v minulosti interpelovala předchozího ministra kultury, kolegu Baxu právě fotovoltaikou v památkové zóně na domě z devadesátých let, kde v okolí nebyla žádná kulturní památka, nic, žádné regulativy a docházelo, promiňte mi, ale právnicky je ten termín zvůle. Nebyla jasná pravidla, nebylo řečeno nic, jenom se řeklo, hele, tak co, tak nic, já to tam nechci. Takže takhle to vypadalo v některých situacích.

A ono, promiňte mi, nějaká ta pravidla mají být. A na kulturních památkách stále platí ta ochrana. Ale to, že vám, víte, já jsem nemohla dělat s prominutím střešní okno na bytě z padesátých let, ale na Louvru jsem jich viděla několik.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktická poznámka, pan poslanec Martin Baxa. Přečtu omluvu, pan poslanec Štěpán Slovák od 19.30 do 21 hodin z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedo, kolegyně kolegové, já jsem se vlastně jenom chtěl zeptat na rytmus tady toho projednávání novely stavebního zákona v prvním čtení, zda paní ministryně, budete reagovat na jednotlivé připomínky, které tady zaznívají. Protože já určitě rád povedu debatu s paní zpravodajkou, se kterou jsme vedli debatu na památková témata i později, ale myslím si, že by se slušelo, aby i předkladatelka k tomu návrhu mluvila. Tak jenom jsem se na tohleto chtěl zeptat, protože já ve svém vystoupení, které se bude týkat speciálně památkové péče, budu mít i nějaké konkrétní dotazy. Tak já myslím, že by se slušelo, aby vedle paní zpravodajky k této věci vystupovala i předkladatelka. Nechci vás, paní ministryně, nějak vyzývat, jenom si myslím, že by se to u tak závažné věci hodilo. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní další paní zpravodajka Ožanová, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Já s předchozím panem ministrem Baxou, vaším prostřednictvím, pane předsedo, ráda trošku podiskutuji. Víte, já si pamatuju, kolikrát já jsem v minulém období vyzývala a nikdo nereagoval vůbec na nic. Tady už taky vám reagoval, tady není v pozici paní ministryně v pozici ministryně. Tady je navrhovatelkou poslanecké novely zákona. Už se tu vyjadřoval i další z navrhovatelů zákona. To znamená, že se v průběhu reaguje. A já si vzpomínám na to, kdy se tady nereagovalo vůbec na nic a reagovalo se až v době, kdy ostatní reagovat nemohli. Takže já jenom, pokud chceme takto s prominutím spolu diskutovat, ráda vám budu k dispozici.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak další v pořadí pan poslanec Lukáš Vlček a připraví se pan poslanec Vojtěch Krňanský. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Tak pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, dobrý už podvečer. Já nebudu dlouhý, já mám jenom pár poznámek napsaných rukou, nebudu opakovat ty věci, které už tady přede mnou říkali moji předřečníci. Ale i tak se s dovolením zastavím u některých věcí, které mně takto významným zákonem, který má podle mého názoru opravdu velmi významný hospodářský dopad, tak mi nedají, abych se na ně nezeptal nebo abych nevystoupil k nim v tom svém slovu.

Pokud se podívám správně na ten obsah té materie, tak ona opravdu je velmi rozsáhlá, ona zasahuje do 42 zákonů a je to tedy poslanecký návrh a tady já začnu za mě osobně, opravdu to není šťastné řešení, pokud zde, a já si myslím, že se obecně všichni shodneme na tom, že je potřeba urychlovat stavební řízení. A je dobře, že jsme na tom i v minulém období tu shodu nalezli, ať to byla třeba novela liniového zákona a nebo mnou předkládaného takzvaně lex plynu a novely energetického zákona, tak tomu vždy předcházela velmi, ač to byly třeba i Poslanecké návrhy a zde můžete říci, a vždyť vy jste také předkládali Poslanecké návrhy, tak ale ta debata, která tomu předcházela, tak byla opravdu mnohem, mnohem rozsáhlejší.

Já myslím, že to je potom vidět i na hlasování na těch předchozích novelách nebo na těch předchozích zákonech, které vedly v mnoha ohledech právě k urychlování povolování výstavby, ať v oblasti dopravní infrastruktury nebo energetické. Ale tomu právě předcházela široká debata, která potom vedla ve všech případech, které jsem zmínil - ať ten liniový zákon nebo lex plyn - k obecné shodě všech politických subjektů právě tady ve Sněmovně. Když zmíním lex plyn, tak hlasovalo tenkrát ve třetím čtení pro ten zákon 170, tuším ze 171 přítomných poslanců právě proto, že tady široká debata byla.

Mě osobně by také zajímalo tedy, kdo jsou ti experti, kteří tedy tento zákon psali. Hovoří se o tom, že příprava trvala rok a půl. Tedy určitě to dalo ohromný objem práce, stálo to velký objem prostředků. To je asi pochopitelné u takhle velkého objemu, který, opětovně říkám, zasahuje 42 zákonů, a jak již tady bylo zmíněno, tak zasahuje od kultury až po životní prostředí a tak dále. Těch oblastí je opravdu mnoho. Mě osobně by také zajímalo, kdo tedy je tím autorem nebo těmi autory takto rozsáhlé novely stavebního zákona a kdo tedy reálně za to platil? Ta věc určitě nebyla zadarmo.

Určitě si myslím, že je velmi nešťastné, že pokud nechceme produkovat legislativní zmetky... Já tedy v tomto případě nezávidím pozici paní ministryně, protože vypořádat se s těmi věcmi ve druhém čtení opravdu nebude jednoduché. Bohužel ta situace nastává právě proto, že byly opuštěny nebo bohužel v tom legislativním procesu nedošlo k základním věcem, které právě mají odladit to, aby Sněmovna neprodukovala legislativní zmetky na objednávku někoho, ale prostě není zde stanovisko Legislativní rady vlády, není RIA, není mezirezortní připomínkové řízení.

Ano, chápu, a slyšeli jsme tady od některých kolegů, že to bylo konzultováno s některými asociacemi. To je dobře, ale tyhlety věci mají proběhnout ještě před prvním čtením. Ne, když se máme tady bavit v prvním čtení, protože právě přesně potom ve druhém čtení to bude generovat ohromný objem připomínek a jejich vypořádání opravdu nebude jednoduché a bude opravdu produkovat ty legislativní zmetky. To přece nikdo z nás nechce.

Pokud hovoříme o tom, že stavební zákon je vládní priorita, já to vítám. Tak ale o to více by to měl být vládní návrh a ne poslanecký návrh a mělo by opravdu být dbáno na to, abychom opravdu odladili, opravdu i s cílem najít prostě obecnou politickou shodu, právě věci, které nepochybně není možné tak, jak byl zákon předložen, tak není možné tedy dosáhnout určité kvality, a je jasné tedy, že v tom druhém čtení to opravdu bude velmi těžká situace. Respektive, že se nepochybně dočkáme určitě nemalých nutných novelizačních změn, které opravdu povedou nebo budou záviset od toho, že ta kvalita tam prostě není.

Už dneska vidíme, že když se ten objem snažíme pročíst - a je to opravdu velký objem - tak už dneska vidíme, že tam je řada formálních chyb, které bychom si opravdu mohli odpustit. Tedy z pohledu toho, že vidím, že není ten formát zvolen velmi šťastně. Ne nešťastně. On je nešťastný za mě. Chybí RIA, chybí odborná debata, je zde mnoho formálních chyb. Taktéž i tedy já navrhuji, aby tento tisk číslo 67 byl vrácen předkladatelům na přepracování. Děkuji za slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní dvě faktické poznámky. Paní poslankyně Zuzana Ožanová a připraví se pan poslanec Robert Králíček, prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji za slovo. Já si dovolím reagovat. Já jsem v minulém volebním období dostatečně často vystupovala a vystupovala jsem s jednou věcí. My to v programovém prohlášení vlády nemáme. Minulá vláda měla v programovém prohlášení vlády čistotu legislativního procesu a vše řádným legislativním procesem. A co se dělo? A nic. Ministerstva to připravila. Do legislativního kolečka to nešlo. Předložili to poslanci tehdy pětikoalice, někdy čtyřkoalice.

Já jsem nereagovala na předchozí řečníky, ale vy jste byl ministrem té vlády, která takto deklarovala - půjdeme řádným legislativním procesem - a stejně to nedělala. My děláme pouze to, že využíváme jednací řád Poslanecké sněmovny, který to umožňuje a neříkáme, my to nebudeme dělat. Vy jste říkali, my to nebudeme dělat, a přesto jste tak činili. Já opravdu jsem dlouho nereagovala na tyhlety připomínky, ale teď už jste mě, kolego Vlčku, prostřednictvím pana předsedajícího, k tomu donutil.

Prosím vás, víte co? Třeba teď jste dali zase - myslím Starostové - svazky obcí. To bylo v minulém volebním období. Taky to zpracovalo Ministerstvo vnitra. Dali jste to poslaneckým návrhem. Teď to máte opět jako poslanecký návrh. Ovlivňuje to rozpočet, ovlivňuje to obce. Nedali jste to do legislativního kolečka a tehdy jste mohli. Tehdy vám to napsalo ministerstvo, nebyl žádný problém. My jsme připravovali ty zákony dopředu bez toho, že bychom měli ta ministerstva. Proto je to poslanecký návrh, protože to skutečně nepřipravovala ministerstva. Takže já jenom tolik k tomu kdo, co, jak připravoval. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktické poznámky. Přečtu pořadí, protože je jich vícero a nevidíte to. Takže, pan poslanec Robert Králíček, pan poslanec Petr Hladík, pan poslanec Papajanovský, paní poslankyně Svárovská, pan poslanec Baxa. Prosím, pan poslanec Robert Králíček. Máte dvě minuty.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, mně nedá opět nezareagovat na bývalého ministra Vlčka. Protože když jsem poslouchal vystoupení například paní Elišky Olšákové, tak mi přišlo konstruktivní, obsahové. Tak si tedy představuju nějakou opoziční debatu. Ale co jsme slyšeli v přednesu pana Vlčka, urážky a obviňování, že jsou to zmetky, že to děláme poslaneckým návrhem. Já bych chtěl připomenout, že kromě svazku obcí jste poslaneckým návrhem předložili třeba migrační pakt. To si myslím, že je taky poměrně důležitá norma a taky jste ji zapomněli projednat s opozicí. Dozvěděli jsme se to až z tiskové konference.

Z vašeho vystoupení, pane bývalý ministře, kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, bylo jasné, že vy nechcete diskutovat, vy se nechcete bavit o konstruktivnosti. Vy to chcete jenom bořit. Takže to je odpověď na to, proč s vámi nebyla debata. Kdybyste debatoval konstruktivně jako vaše kolegyně Olšáková, tak se bavíme o obsahu. Ale když začnete opět - je to úplně stejné - začnete jenom urážkami, urážkami, urážkami, je to zmetek, je to zmetek, je to špatně, tak takhle konstruktivní diskuse fakt neprobíhá.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka pan poslanec Petr Hladík. Připraví se pan poslanec Papajanovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Pěkný podvečer, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, paní ministryně. Já mám za chvilku vystoupení a chtěl jsem zůstat hrozně věcný u tohohle zákona, ale mě nedá tedy nereagovat na proběhlou diskusi. Já jsem v minulém volebním období nebyl poslanec. Byl jsem ministr a mnoho debat jsem tady ale slyšel. Paní Ožanová, prostřednictvím pana předsedajícího, byla tou nejčastější kritičkou čistoty legislativního procesu, dopadů RIA, dopadů připomínkového řízení. Teď tady máme 800 stránek textu, 42 zákonů, 13 ze životního prostředí. Měníme samou podstatu toho, jak se u nás povolují stavby a vy říkáte - tohle je úplně v pohodě, my to tady dáváme jako poslanecký návrh.

No, vám to tedy psala ta ministerstva, když jste to chtěli stihnout na konci volebního období - a chtěli jsme stihnout... To je reakce na pana poslance Králíčka, prostřednictvím pana předsedajícího. Ano, dávali jsme tam poslanecký návrh a napsala je ministerstva. Transparentně jsme to říkali. My jsme chtěli zpřísnit například ten migrační pakt. Bylo to dobře, že jsme to udělali. Mrzí mě, že to hnutí ANO a SPD nepodpořily minulé volební období. Ale my tady dneska nevíme, kdo těch 800 stránek textu napsal. Paní ministryně jako předkladatelko, řekněte nám, kdo to napsal. Napsala jste to vy nebo pan Babiš nebo kdo to tedy napsal? Pojďte nám říct, kdo psal ty stránky, která právně advokátní kancelář, kdo to platil?

My dneska nemáme vůbec žádné připomínky, nezlobte se. Já potom budu v té své řeči o tom hovořit. Tam je velké riziko toho, že to nebude fungovat. Já nechci kritizovat zákon jako celek. Vnímám tam celou řadu pozitivních věcí, ale prosím, neosočujme se tady v tomhletom, v téhleté věci. Takováto zásadní novela měla být předložena jako vládní návrh, ne jako poslanecký návrh, s řádným připomínkovým řízením. Nepsala vám to ministerstva. Ministerstva s tím mají velmi často velký problém. Někdy jim zakazujete i mluvit. (Předsedající: Čas, čas.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Papajanovský a připraví se paní poslankyně Svárovská. Jinak dál je v pořadí pan poslanec Baxa, Vlček, paní poslankyně Ožanová a pan poslanec Králíček. Prosím.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Hezké odpoledne, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Já si dovolím reagovat pouze na takovou drobnou procesní věc, která tady zazněla ve slovech, která pronesla prostřednictvím předsedajícího vážená paní poslankyně Ožanová, kdy hovořila o tom, že v předchozím volebním období - a já jsem tady neseděl, takže si to troufám komentovat bez nějaké staré zášti a bez pachuti nějakých starších sporů - paní poslankyně hovořila o tom, že předcházející vláda předkládala ministerské návrhy jako návrhy poslanecké. To se samozřejmě dělo, není to ideální postup, nicméně když se podíváte do legislativního procesu, tak uvnitř ministerstev jsou nastavená vnitřní připomínková řízení, to znamená, v případě ministerských návrhů ta legislativa prošla alespoň vnitřním ministerským připomínkovým řízením, než se potom dostala do oběhu. To znamená, není to něco, co by byl ideální, ale je to pořád o stupínek lepší než legislativní návrh, který je nesmírně komplexní a který se sem dostane, aniž by prošel ať tím vnitřním nebo vnějším připomínkovým řízením. Takže to za mě jenom taková drobná procesní poznámka, že trošku došlo k tomu, že bylo srovnáváno nesrovnatelné.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku paní poslankyně Svárovská a připraví se pan poslanec Baxa. Prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Já mám stejnou otázku jako pan kolega Hladík a myslím si, že je vhodné vzhledem k tomu, že neobsahuje ty informace důvodová zpráva, tu (?) stopu, pokládám tu otázku ještě jednou všem předkladatelům, zejména paní ministryni: Kdo a za jaké peníze psal ten zákon? (Poslankyně Rázga z lavice: Ježíšmarjá.) Neberte jméno Boží nadarmo, paní kolegyně, prostřednictvím pana předsedajícího. To není banální věc. Ministerstva mají svoje legislativní odbory a outsourcování legislativního procesu mimo ministerstva je netransparentní a zavdává přesně ten důvod k podezření, v čím zájmu je formulován který zákon, jakým zájmům má svědčit. A tady celá řada kolegů vznesla výhrady, že zákon dostatečně nechrání veřejný zájem a je, myslím, navýsost důležité dozvědět se, který zájem potenciálně se skrývá za tím zákonem. A proto nám, prosím, odpovězte na otázku: Kdo a za jaké peníze ten zákon psal? Případně vás můžeme interpelovat a požádat, aby byly vyčísleny náklady, které byly zaplaceny na vnější zpracování tohoto návrhu zákona. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec Vlček a připraví se paní poslankyně Ožanová. Prosím.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Děkuju za slovo. Vážený pane kolego Králíčku - vaším prostřednictvím, pane předsedající - já nevím, jestli se posloucháme nebo neposloucháme. Já jsem nehovořil o tom, že to je legislativní zmetek, já říkám, že bychom měli dělat takové kroky, abychom zmetky neprodukovali. A pokud je zde, řekněme, (obejit?) základní proces u normy nebo u objemu norem 42 zákonů, 800 stránek textu, Legislativní rada vlády, chybí RIA, chybí odborná debata, už dneska vidíme, že připomínek na faktické chyby je tam opravdu mnoho, tak to, že to prostě není kvalitně připraveno, vychází i z nějaké reality. A já si myslím, že pokud s těmi organizacemi hovoříte - a já věřím, že tomu tak je, jak tady říkáte - tak vám to prostě řeknou, že prostě tam je hromada faktických chyb. Takže mi tady neříkejte, že je tady něco čisté, v pořádku - a prostě mně se to takhle nelíbí, takhle by to prostě fungovat nemělo.

A k tomu, co říkala kolegyně Ožanová - ano, já jsem to připomněl, že prostě byly věci, které i já sám jsem předkládal formou poslaneckých návrhů, ale dal jsem si s tím sakra práci, abych nějakým způsobem to skrz všechny poslanecké kluby projednal a odladil si všechny věci dopředu, než taková věc přijde do Sněmovny. A toto nebylo 800 stránek textu a 42 zákonů, tak jako to vidíme tady. A opětovně i za mě, pokud tedy chcete doložit nějakou kvalitu, tak i taktéž já se ptám tedy, kdo to tedy reálně ten rok a půl psal? Jo, pojďme to říct otevřeně, jo, já si myslím, že pokud to jsou nějaké renomované kanceláře, tak je to v pořádku, ale prostě pojďme se vyhnout tomu, že tady budeme přijímat věci, které mohou být legislativními zmetky a které prostě přidělají hromadu práce ve druhém čtení, respektive bude potřeba je okamžitě novelizovat, protože ten výsledek půjde úplně oproti tomu, než co bychom si všichni přáli.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Ožanová a připraví se jako poslední s faktickou zatím pan poslanec Robert Králíček. Prosím vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedo, já jenom bych chtěla připomenout, co možná zaniklo. Předchozí vláda měla v programovém prohlášení vlády, že vše půjde standardním legislativním procesem - to, co bude předkládat vláda - a přesto se tak nečinilo. To bylo to, na co jsem narážela, to bylo ono - ne to, že to není možné, aby poslanci předkládali zákony. Káže vodu, pije víno - se tomu říká. Vy jste sami něco deklarovali, potom jste to popírali. To bylo to, k čemu já jsem nejčastěji vystupovala, a promiňte, umožnili jste mi to, protože jste měli takovou věc v programovém prohlášení vlády.

Já ke kolegyni z Pirátů. Mimo ministerstva legislativní proces není transparentní. No, ale zákony může ze zákona navrhovat i poslanec, a potom vy vlastně říkáte, že všechny poslanecké návrhy jsou netransparentní, můžou to navrhovat i kraje, tam už vůbec nebudete vědět, kdo co připravoval. Takže promiňte mi, to si myslím, že zcela neodpovídá tady té legislativní tradici, tomu, jak se tady tvoří zákony, a legislativa mimo ministerstva. Většina pozměňovacích návrhů, pokud to nejsou komplexní, připravené ministerstvy, to, co děláte vy, co jste předkládali v minulém období, to přece jste připravovali - kolik Piráti připravili zákonů a předkládají je? A je to proto netransparentní, protože jste si je nechali připravit vy? Není. Je to normální, že poslanec připraví nějaký legislativní návrh a že to nenapíše - s prominutím - sám, protože je vhodné, aby to napsal nějaký právník, který rozumí legislativě. Opravdu to, že není zákon předložen v legislativním procesu, že to zpracovalo ministerstvo, nemůže přece znamenat, že je netransparentní. To si myslím, že nebylo zcela vhodné.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Další pořadí přečtu, než nastoupí Robert Králíček: paní poslankyně Svárovská, pan poslanec Kučera, Hladík, Berky - všechno faktické. Pane poslanče, máte dvě minuty.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, já bych odpověděl paní kolegyni Svárovské prostřednictvím vaším. Stavební zákon je psán v zájmu občanů. Po tom, co vy jste tady zastavili na několik měsíců výstavbu vaší digitalizací, tak si myslím, že je potřeba s tím pohnout velmi rychle, a ten zákon je psán v zájmu občanů. A já tedy se domnívám, že ne každý poslanec zveřejňuje, s jakým právníkem spolupracuje, protože samozřejmě si děláte nějaké rešerše, děláte si nějaká právní stanoviska, a já tedy nejsem si vědom, že bych musel zveřejňovat, s kým spolupracuji - možná, až budete u vlády, tak uděláte taková opatření, abychom zjišťovali úplně všechno, anebo si to zjistíte nějak sami, tak jako to bylo v minulosti. A určitě, pokud máte podezření, obraťte se na všechny vaše možné orgány, tak jak to děláte standardně.

A ještě na kolegu Vlčka a možná i částečně na kolegu Hladíka prostřednictvím pana předsedajícího. Vy jste dokonce měli ministra pro legislativu, který měl kontrolovat vaše legislativní čisté návrhy. A já si pamatuji například, kdy pan ministr pro legislativu doporučoval určitý postup, který vy jste ignorovali, a udělali si to podle svého. A opět říkám, vy jste nám taky nereportovali, kdo psal azylový zákon, který jste předkládali jako poslanci, kdo psal zákon o svazcích obcí, kteří jste předkládali jako poslanci - a vy teď nám budete kádrovat úplně všechno?

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se pan poslanec Kučera. Prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Mnoho se mluví, málo se říká. Ale přece jenom paní kolegyně Ožanová už se dostala trochu blíže, psal to nějaký právník na základě nějakého zadání, tak to asi nebude úplně nějaký právník, každý právník není legislativec, je to přece jenom odborná práce, máme tam přes 40 dotčených zákonů, takže to asi nebyl nějaký právník, který to spíchnul po večerech, ale pravděpodobně to musel být někdo, kdo má nějakou legislativní průpravu, a předpokládám, pokud je to téma, které je pro vaši vládu prioritní, že to nebyl asi nějaký obyčejný právník z ulice. Tak já se ptám ještě jednou: Kdo a za jaké peníze ten návrh psal?

Panu kolegu Králíčkovi bych ráda odpověděla. Já jsem spolupředsedkyní Zelených, nejsem členkou Pirátské strany, nebyla jsem členkou Parlamentu, byla jsem kritická k minulé vládě podobně jako vy, čili na mě, prosím, prostřednictvím pana předsedajícího, pane kolego Králíčku, nezkoušejte - vy jste nám tohle, my vám teď tohle - na opravdu není tady místo. Já bych ráda znala odpověď na otázku, kdo a za jaké peníze psal ten předmětný návrh zákona, protože ujištění - odpusťte - zákon byl napsán v zájmu občanů této země, je poněkud vágní a poněkud jaksi - nespolehlivé. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktická poznámka pan poslanec Kučera a připraví se pan poslanec Hladík.

 

Poslanec Michal Kučera: Já děkuju za slovo. To je přesně ten, takový ten ping pong, před kterým jsem varoval, protože pokud by ten návrh byl skutečně... Protože je to opravdu složitá norma, je to složitá norma, je to velmi komplikovaná norma a já fandím tomu, aby stavební řízení... stavební povolovací proces byl co nejvíce zrychlen.

Nicméně mám obavu, že tohle to ten způsob není, jo. A my se teď vlastně tady budeme dohadovat poměrně komplikovaně, kdo, co, komu, co vy jste udělali minulé období, co udělali tam ti předminulé volební období... A to prostě nedává vůbec smysl. A mohli jsme si to odpustit, kdyby to skutečně šlo prostě z ministerstva s připomínkovým řízením se vším všudy. Je to opravdu složitá norma. Já fakt jako obdivuji tu odvahu poslanců, kteří to předložili.

Jo, to je... Já jsem... A já mám paní poslankyni Ožanovou rád - na hospodářském výboru ji rád poslouchám, ale to je přesně to, o čem ona mluvila, tuším, čtyři roky. Čtyři roky mluvila o tom, co se děje. Takže, a myslím si, že prostě by to nemělo být tak, že vy jste dělali toto, tak my to budeme dělat taky.

Prostě je to složitá norma a bude to problém to vysvětlit, bude to problém schválit a bude to problém uvést v život. Tak já tomu fandím, ale myslím si, že jsem k tomu hodně, hodně skeptický.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji za dodržení času, budeme pokračovat faktickými poznámkami. S další faktickou poznámkou vystoupí pan kolega Hladík a než dorazí k pultíku, tak vás ještě pozdravím, vystřídali jsme se v řízení schůze. Tak, pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Mě teda mrzí jedna věc, prostřednictvím pana předsedajícího, oni vám to paní poslankyně Ožanová nedali podepsat? Nebo jak to bylo vlastně? Že vy vlastně tady zastupujete tak trochu předkladatele a vy tam nejste podepsaná. My bychom rádi od paní ministryně Mrázové slyšeli ty odpovědi na ty otázky, které tady padají. A nejsou to jenom o předkladatelích a o tom dopadu, o té kooperaci s ostatními rezorty a se zákony, které jsou z životního prostředí, ochrany památek, zemědělství, provazba, samozřejmě na obce a města, dopady a tak dále.

Tak já vás chci fakt slušně poprosit, pojďte nám odpovídat v té debatě, protože my tady dneska máme první čtení, a to první čtení je věnováno principu, podstatě a dopadu tohohle zákona. Ten zákon je velký, ten zákon je důležitý, já ho nekritizuji jako celek, ani jako lidovec ho nekritizuji jako celek, ale máme k němu celou opravdu (řadu?) praktických výhrad. A my bychom si rádi tady rozdiskutovali, jak je to myšleno. Nebo proč jsou tam některé ty věci napsány? Tak pojďte nám fakt jako normálně věcně odpovídat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak další vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Berki.

 

Poslanec Jan Berki: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych jenom vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolegyni Ožanové připomněl, že ve chvíli, kdy tady zpochybňovala ty námitky, které měla kolegyně Svárovská, že přesně ty samé námitky padaly z vaší strany tehdy. Neříkám z vašich úst a... Ne, prosím, když tak případně pojďte reagovat na... (Poslankyně Ožanová mimo mikrofon: Komentovat to nebudu.) No, tak to nekomentujte takto. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a  nyní vystoupí paní poslankyně Peštová. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Nechtěla jsem, musela jsem. Já bych ráda zareagovala teďko na vládnoucí opozici z hlediska toho, co jste si tady zřídili a můžete paní Svárovská říkat, prostřednictvím pana předsedajícího, co chcete. Teď tam sedíte s nimi.

Zřídili jste si tady ministra pro legislativu, respektive pro legislativní radu vlády. Ministr vám xkrát říkal, že to, co tady předkládáte, je v rozporu s jeho stanoviskem, a když jsem ho tady interpelovala, tak mi vysvětlil, že vláda je kolektivní orgán a že byl přehlasován. A bylo to v rozporu s tím, co on dával za stanovisko, byť upozorňoval, že je to i v rozporu s naším právním řádem! Tečka. K tomu už se vracet nechci! To, co zde bylo předkládáno jako poslanecká iniciativa, mi bylo několikrát vysvětleno, že je to zákon, že poslanci si můžou předkládat, co chtějí a nemusí mít studii dopadu a nemusí mít prostě to, co vy říkáte - vnitřní mezirezortní připomínkové řízení - a několikrát mi to tady bylo vysvětleno. Takže to akceptujte! Já to musela akceptovat, tak vy to akceptujte taky.

Pan ministr Hladík, exministr Hladík - pane ministře, vy tady vzýváte, kdo nám co, jak. Pane ministře, vy se zákonem o obalech jste naštval všechny napříč politickým spektrem. (Poslanec Hladík se směje a říká mimo mikrofon: To tady dneska neřešíme.) Nechte mě domluvit, prostřednictvím pana předsedajícího, zmáčknete si čudlíček! Takže vy jste naštval všechny.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Prostřednictvím pana předsedajícího, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Svaz měst a obcí, vy jste (Nesrozumitelné. Naštval?) sdružení místních samospráv, hospodářskou komoru, Svaz průmyslu, protože jste si tlačil jak beran to vaše zálohování. Ptala jsem se, čí je to zájem, i když jsem viděla, že to je nápojářů zájem a jenom určitého sektoru? Grilovala jsem vás tady kvůli panu nejmenovanému z Karlovarského kraje? No negrilovala! (Upozornění na čas.) Prostě věděla jsem, že tam ty zájmy jsou. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Vlček, připraví se paní poslankyně Ožanová. (Poslankyně Ožanová mimo mikrofon: Omlouvám se, ale nic.) Nic, tak pan poslanec Vlček, prosím.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Děkuju za slovo. Já se to pokusím zpátky vrátit do té věcné roviny. A já ještě jednu reakci na pana kolegu Králíčka vašim prostřednictvím... (Poslanec Králíček se směje a mimo mikrofon říká: Už je to tady.) Ne, Roberte, promiň, ale to, proč to říkám, je, že mi jde o to, a já myslím, že o to jde nám všem, abychom zde opravdu přijímali zákony, které budou fungovat. A já jsem velmi rád, že v tom předchozím období jsme tu shodu v mnoha ohledech prostě nalezli - Lex plyn, plynovej zákon.

A to, co já tady říkám a chci to říkat opravdu maximálně s věcností, konstruktivitou, je, že zde prostě máme 800 stránek textu, 42 zákonů a už dneska vidíme od řady organizací, odborných organizací, zájmových, zastupující obce, hospodářské subjekty a tak dále, že je tam prostě řada chyb. A je jasné, a znovu říkám, že nezávidím roli paní ministryně, že se s tím bude muset popasovat, že prostě už dneska vidíme, že ve druhém čtení to bude opravdu svým způsobem jako masakr tyto věci všechny nějakým způsobem, řekněme, vypořádat. A určitě nepovedou k tomu, abychom nalezli prostě nějakou obecnou shodu na zákonu (v zákoně?), který podle mého názoru má prostě ohromný hospodářský dopad. Tedy proto i ten návrh, aby se vrátil tento text přepracování. A pojďme si s tím opravdu dát tu práci a odladit si takovou verzi, která bude bez chyb, bez formálních chyb a prostě nalezne ideálně, řekněme, obecnou shodu tak, jako se nám to povedlo v jiných zákonech.

Myslím si, že by to byla mnohem rychlejší a mnohem efektivnější cesta, než se k tomu vracet určitými novelami a než přicházet postupem na to ve druhém čtení, že tam je prostě řada chyb. O to jde.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Ožanová řekla, že to byla chyba, tak ji mažu. A nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Richterová.

Připraví se paní poslankyně Peštová a prosím vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně za slovo, pane předsedající. Já tady stojím proto, že paní poslankyně Berenika Peštová řekla větu, kterou prostě nelze akceptovat jejími slovy, a sice: takže to akceptujte. Ve vztahu k tomu, na co všemi se ptáme ke stavebnímu zákonu. Prostě jinými slovy, paní poslankyně řekla, abych zase citovala, co tady tak rádi používáte jako nynější vládní koalice, že máme mlčet a že ty otázky nemáme ani pokládat. A to fakt ne! My tady velmi slušně a věcně klademe normální věcné dotazy na paní ministryni Zuzanu Mrázovou, která buď má tiskové mluvčí, anebo se prostě rozhodla neodpovídat.

A má odpovídat ona jako předkladatelka toho obrovského návrhu zákona, a má odpovídat proto, že jde o věc, která se bude dotýkat úplně každého člověka v této zemi. Má to obrovské souvislosti ten zákon. Kolegové tady vyjmenovali řadu různých výhrad. My jako Piráti zdůrazňujeme potřebu skutečných akceleračních zón pro zrychlenou výstavbu dostupného bydlení. Nicméně to, proč tady stojím teď, je, že paní poslankyně Peštová vyzvala, ať akceptujeme, že prostě nebudou odpovědi, že to bude poslaneckým návrhem, že nebudou žádné připomínky, připomínkové řízení, nic. A to my fakt akceptovat nemůžeme.

Naší povinností je tady ty otázky klást a znovu slušně žádat paní ministryni, aby šla odpovídat. Proto tady jsem a proto bych se opravdu ráda připojila například k tomu, co říkal před chvílí pan poslanec Hladík, co říkala před chvílí paní poslankyně Gabriela Svárovská, Veronika Kovářová a další. Toto, takto velká materie nemá jít bez připomínkového řízení rovnou sem poslaneckým návrhem.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, paní poslankyně! Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Peštová.

Načtu jednu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Válková Helena od půl osmé z osobních důvodů.

Tak, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní Richterová, prostřednictvím pana předsedajícího, vy máte asi problém s mluveným slovem. Já jsem řekla, že máte akceptovat to, že poslanci mohou předkládat novely zákonů bez toho, aniž by u toho byla RIA nebo mezirezortní připomínkové řízení. Tečka. Jestli jsou tady věcné dotazy, tak samozřejmě mělo by být na ně odpovídáno, ale já jsem nic takového neřekla. Tak si to tam zase vygooglete v tom vašem telefonu a předělejte si to! Děkuji.

Co se týče pana poslance Vlčka, prostřednictvím pana předsedajícího, ano, předložil se energetický zákon, pak následoval lex plyn, protože nebylo všechno tak, jak mělo být v tom energetickém zákonu. Ano a my jsme to akceptovali, protože jsme komunikovali, a také to nešlo tou zdlouhavou cestou. Bylo to prostě vykomunikováno a bylo to zde předloženo. Také to nebylo v MPŘ, nebyly tam lhůty, nešlo to přes LVR a tak dále a tak dále. Já s tím nemám problém.

A co se týče, co se týče toho, co tady bylo řečeno, měli byste si uvědomit, že vláda Andreje Babiše, než odcházela a předávala žezlo, tak tady byl nějaký stavební zákon. Ten jste zrušili a tak jste ho vytunili společně támhle s flanelovými košilemi, že jste došli až k tomu, že jste paralyzovali stavební úřady. Tady je snaha to vrátit zpátky na koleje a něco s tím udělat. Tak pokud jsou tady věcné diskuse, já naopak jsem tomu nakloněna a ráda o tom budu diskutovat, ale takové to napadání, že nemůžete dát poslanecký návrh, kde je RIA, kde je toto? Není, jako nebyla u vašich návrhů. Není. A to jsem řekla, musíme akceptovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Hladík. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Díky moc. Já už jsem si myslel, že nevystoupí paní poslankyně Peštová, prostřednictvím pana předsedajícího, že to nebude tak oživené. Tak děkuji za to, že jste vystoupila a trochu jste tu debatu oživila. Zatáhla jste ji zase úplně někam jinam do jiné části legislativy. Ale prvně budu reagovat na jiné věci.

My tady možná pro kolegyně a kolegy úplně nekritizujeme. Je legitimní podávat poslanecké návrhy, já jsem jich sám několik podal už jako poslanec, ale ta materie, která tady je, má zásadní hospodářský dopad. A my tady spíš opravdu se ptáme, a budu navrhovat potom, aby to bylo do všech výborů dáno, ať fakt to uděláme dobře, ať tam není průšvih.

Omlouvám se, paní poslankyně, vy jste pro to, co teďka tak hrozně kritizujete, a odhlédnu od té části digitalizace, ale pro tu novelu zákona, kterou jsme tady předložili v minulém volebním období, tak vy jste hlasovali, všichni poslanci ANO a SPD. Takže to bylo podpořeno průřezem politického spektra. Tak zase tady úplně tohle takhle nekritizujte. Nevím, jestli všichni, ale většinově ano.

A poslední, samozřejmě nemůže se dotknout toho zálohování, tak zálohování v minulém volebním období byl vládní návrh. Já jako ministr jsem si prošel peklem se všemi připomínkami, bojem s Hospodářskou komorou, lobby odpadových firem, pomluvami, nadávkami a kdečím a trpělivě jsem tím procházel, obhajoval jsem je, argumentoval jsem, ukazoval jsem hodnoty pro životní prostředí, pro ekonomiku této země, pro obce, pro to, abychom splnili evropské cíle, pečlivě jsem to argumentoval a ano, prohrál jsem. Prohrál jsem, nedokázal jsem to lobby odpadových firem přervat. Budu fandit každému, protože to zálohování jednou stejně zavedeme, nejpozději do roku 2029, pokud ten zákon schválí alespoň v tak dobré podobě, jako jsme ho podali my v minulém volebním období, a teď spolu s paní poslankyní Svárovskou a panem kolegou Vaškem Pláteníkem jako poslanecký návrh. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Vlček. Prosím.

 

Lukáš Vlček: Děkuji ještě jednou za slovo. Já ještě, abychom si opravdu rozuměli, jenom reakce na moji kolegyni Bereniku Peštovou s ohledem na ty předchozí. Ano, byly to poslanecké návrhy, byly. Ale vždyť vy si to určitě, prostřednictvím pana předsedajícího, nepochybně pamatujete, že jsme šli do prvního čtení a že jsme věděli, že je obecná shoda. Ano, ve druhém čtení jsme odlaďovali některé technické věci, ale opět po vzájemné dohodě a debatě, že ty technické věci v těch drobných administrativních věcech se prostě změní. Všem těm věcem přece předcházela řada různých seminářů, setkání, kulatých stolů, snídaní. Vždyť jsem to organizoval, chodili jste tam, děkuju za to, ale díky tomu jsme prostě nalezli obecnou shodu na věcech, které řekněme ani rozsahem nebyly možná ani desetinové, než je ta norma nebo ten tisk 67, který tady předkládáme. Tedy my jenom konstruktivně žádáme o to, abychom tento tisk vrátili k přepracování, abychom vedli tu debatu, abychom si ty věci nějakým způsobem odladili, a prostě vyhnuli se tomu, že to může dojít k nefunkčnímu stavebnímu řízení a prostě ve finále ten prapůvod té dobré myšlenky, kterou já samozřejmě podporuji, tak prostě bude ke škodě. To je jenom všechno. Prostě pojďme spolu věcně argumentovat a debatovat, ale pojďme to vrátit na ten začátek. Tenhle formát mně osobně opravdu přijde nešťastný. Není-li LRV, není-li RIA, kritizují to organizace a tak dále, nemyslím si, že to je prostě dobré řešení. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a - pardon, teď jsem odmazal jednoho přihlášeného do obecné rozpravy, tak jenom poprosím, pak servis, to jste byl vy (K poslanci Krňanskému.), ale ještě jsou tam faktické poznámky, tak, pane poslanče, budu si vás pamatovat. Než vyvolám pana poslance Baxu, budete na řadě. To byl pan poslanec Vlček, který přednesl faktickou poznámku, nyní paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Pane poslanče Vlčku, prostřednictvím pana předsedajícího, já říkám, že tady byl energetický zákon, který nebyl úplně dobrý. V průběhu se do něj dalo několik pozměňovacích - mám pocit dokonce, že tam šel komplexní pozměňovací návrh, a přesto také nebyl dobrý. A proto přišel lex plyn, tedy přišel vzápětí. Takže i přesto, že se do toho daly komplexní pozměňovací návrhy, nebo jeden, možná víc; nevím, jestli tam byl komplexní proti komplexnímu, já už jsem to nepamatuji, je to přece jenom delší doba, tak přesto musel přijít lex plyn. Rozumíte mi? A teďko ve své podstatě jsem tady řekla, že minulá - nebo vláda předtím udělala stavební zákon, který prošel řádně přes Poslaneckou sněmovnu, a aniž byste ho nechali nadechnout, vychytali chyby, které se daly vychytat, tak se zrušil díky Pirátům. Prostě to jsou nesystémové věci, který mně vadí. Kdybyste aspoň ty zákony nechali běžet, vychytaly se chyby, udělala se novela stavebního zákona, tak jsme možná nemuseli dělat to, co děláme teď. To je závěr. To říkám a myslím si, že nejsem daleko od pravdy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času, nyní ještě pan poslanec Vlček s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Lukáš Vlček: Děkuju za slovo. Paní kolegyně, já s vámi souhlasím, ale to přesně popíráte, proč ten tisk dneska tady máme. Nechat nadechnout, vychytat chyby, vyhodnotit. Cituji ta slova. To je přesně to, co teďka se tady děje, že se nevyhodnotí ta norma, nenechá se nadechnout, nevyhodnotí se. To znamená, já nechci teďka hodnotit nebo vracet se zpátky nějakým způsobem do minulosti, ale vlastně v tom případě my tady teďka děláme úplně to samé. Nedokážeme vyhodnotit tu současně platnou normu a okamžitě navrhujeme normu novou, která má 800 stran, 42 zákonů, není LRV, není RIA, není mezirezort. Prostě neopakujme možná věci, které možná sami kritizujeme.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Peštová s faktickou. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Slibuju, že už je to poslední. V každém případě to, co říkám já, pusťme ten zákon. Slyšíte moc dobře, že dochází k tomu, ve své podstatě jakoby tomu mezirezortu, po kterém vy voláte, že předkladatelé se setkávají s jednotlivými ministerstvy. Včera říkám, včera se setkali s Ministerstvem životního prostředí, které odešlo uspokojené, moje v uvozovkách jakoby Alma mater, kde došlo ke kompromisu a zapracují se tam ty věci, které jim vadí nebo které oni identifikovali jako nedostatek. Ale není to nic fatálního, co se nedá upravit. To stejné proběhlo s Ministerstvem zemědělství a věřím tomu, že i s Hospodářskou komorou, která je taky součástí mezirezortu, a nejenom s ní. To znamená, že pokud je tam Hospodářská komora, tak je tam určitě průmysl, který to má vykomunikované s Hospodářskou komorou, protože ty jedou nakrátko svoje připomínky a všechno akceptují a vtělují to i oni do svých zákonů. A oni jsou ti, kteří i spolupracovali na tom energetickém zákoně, na tom lex plynu a tak dále, takže jako já bych to nezatracovala. Já bych řekla, pusťme to dál a pokud se tam vychytá něco, tak se udělá komplexní pozměňovací návrh, který se dá do tohoto těla.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A teď jsme se vypořádali s faktickými poznámkami a přichází prostor pro debatu v obecné rozpravě a pan poslanec Krňanský.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se pokusím debatu vrátit zase zpátky ke stavebnímu zákonu. Jak jsem říkal už v mé faktické poznámce, já jsem také spoluautorem a předkladatelem této novely. Znovu zopakuji to, že na zpracování jsme se podíleli v nejužším týmu jako lidé, jako skuteční starostové, kteří máme tu zkušenost z těch místních samospráv a máme taky zkušenost s tím, jak je složité v naší zemi postavit školku, školu, dětské hřiště nebo kus chodníku. My jsme se tady všichni shodli na tom, že je potřeba ten proces zrychlit, že je potřeba ten celý proces zefektivnit. Ale zároveň tady někteří moji předřečníci přistupovali s tím, že vlastně chtějí nadále hájit to, co ten proces celý zpomaluje.

A já si dovolím reagovat na mé předřečníky ještě v jedné zásadní věci, a to je debata o tom, kde se nový stavební zákon, potažmo tato novela vzala a kdo ji psal. Kdo ten zákon četl, a předpokládám, že kolegové poslanci určitě ano, tak zjistí, že to je modifikace stavebního zákona, který předkládala již Klára Dostálová, a zpracovalo ho Ministerstvo pro místní rozvoj tehdy. Takže je to určitá modifikace a ten zákon nebyl psán od nuly, což rozhodně asi je za mě odpověď na všechny ty dotazy, kdo to platil a jak dlouho se to dělalo a kdo v tom má prsty a podobně. Takže ten zákon je skutečnou modifikací zákona, který již existoval.

Stát v tuto chvíli klade tisíce požadavků na administrativní úkony, na závazná stanoviska, na formuláře a celý ten proces získávání vlastně tady těch jakýchsi souhlasů se stal o sobě cílem, nikoliv získání toho stavebního povolení, které by mělo být vlastně tím kýženým výsledkem. A nový stavební zákon nebo tato novela má za úkol určitě to, aby celý ten proces toho stavebního řízení byl výrazně zjednodušen.

Tady moje předřečnice, paní poslankyně Kovářová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, sama řekla, že v tom vidí to zrychlení. A to zrychlení je samozřejmě i v tom zjednodušení. Ale rozhodně to není o tom, že bychom chtěli nějakým dotčeným orgánům ubírat tu možnost vyjádřit se k tomu procesu. Ale je potřeba si uvědomit, že mnohde, a má s tím zkušenost věřím, že každý starosta, každý stavebník, některé ty dotčené orgány, a je jedno, jestli to je životní prostředí, památkáři a další, svou pravomoc občas zneužívali. A právě to zneužití toho procesu - a já jako starosta města mám tuhle zkušenost bohužel poměrně velkou - docházelo k tomu, že stavební povolení na rekonstrukci školy trvalo tři a půl roku, stavební povolení na novou mateřskou školu trvalo dva a půl roku, jenom kvůli nesmyslným požadavkům, které ani nikdy neměly oporu v zákoně. A to je naším cílem tohle napravit a dát těm věcem jasný rámec.

Novela stavebního zákona také nastavuje jasné kompetence pro architekty a projektanty. Protože pokud člověk s kulatým razítkem, který předkládá projektovou dokumentaci, prochází jakýmsi zkoušením nebo zkouškou od stavebního úředníka, tak je to trochu nedůstojné, protože ten člověk má kulaté razítko a měl by mít svoji zodpovědnost a kompetenci za ten konkrétní předkládaný projekt. A to si myslím, že je strašně důležité zmínit, že v této novele je tady to jasně napraveno a definují se ty zodpovědnosti, kdo má zodpovědnost za co.

Pokud jsme se tady bavili o tom, že požárníci, hasiči by se nevyjadřovali k projektové dokumentaci, tak je potřeba říct, že už nyní jsou takzvaná řemesla, která v projektových dokumentacích zpracovávají celé týmy odborníků, odborníků, kteří mají kulatá razítka. A speciálně požárně bezpečnostní řešení rozhodně není něco, co by si nakreslil jakýkoliv projektant, speciálně například třeba u bytových domů je to "bépéřetko" (PBŘ) poměrně složité. A za nás je naprosto zbytečné, aby člověka s kulatým razítkem kontroloval stavební úředník, jestli to udělal špatně. Ať si za to ten konkrétní člověk s kulatým razítkem nese zodpovědnost. Je to naprosto logické.

Bavili jsme se tady také o jednotném environmentálním stanovisku. Ano, JES je věc, která možná byla zamýšlená dobře, ale vůbec se nepovedla. Každý stavebník, který se někdy dostal do procesu jednotného environmentálního stanoviska, tak vlastně zjistí, že je to jenom razítko na razítka. Není to nic jiného. Takže já naprosto kvituji zrušení jednotného environmentálního stanoviska, protože je to věc, která stavební proces ve své podstatě naprosto paralyzuje.

Další věc, kterou novela stavebního zákona přináší, a je potřeba ji zmínit, je možnost kolaudace staveb autorizovanými inspektory, protože v tuhle chvíli náš stavební systém je paralyzován natolik, že stavebníci po dokončení staveb čekají i měsíce na uvedení staveb do provozu. A je to jenom kvůli tomu, že ty stavební úřady jsou přetížené, nemají čas. A je potřeba si uvědomit, že podíl stavebnictví na hrubé přidané hodnotě celé české ekonomiky je mezi pěti až šesti procenty.

Zaměstnanost ve stavebnictví je zhruba 420 000 osob včetně podnikatelů. A je potřeba také zmínit, že v roce 2024 byl počet vydaných stavebních povolení 72 066 a dosáhl tak nejnižšího čísla od roku 1999. Čerpám z publikace, kterou každý rok vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu a jsou tam skutečně zajímavé věci a je potřeba se na to koukat komplexně. (Poslanec Krňanský ukázal plénu písemný materiál.) Dále je potřeba říct, že hodnota zakázek ve stavebnictví v roce 2024, což je zveřejněné číslo, činila 330 miliard a stavební společnosti v roce 2024 provedly stavební práce v hodnotě 700 miliard korun. Takže stavebnictví jako celek je skutečně nepostradatelnou součástí pro naši ekonomiku. V době, kdy víme, že průmyslová výroba, zejména tedy autoprůmysl, těžká strojírenská výroba, bude mít nadále problémy, je potřeba, abychom stavebnictví podporovali.

Dále novela stavebního zákona přináší jasné rozdělení kompetencí mezi stát a samosprávy. Stát skutečně se má starat o ten proces povolování staveb. Ale já jako starosta, a trošku mě překvapilo, že to nemá podporu od hnutí STAN, nebo že to nebylo úplně tak explicitně řečeno, kvituji to, že novela stavebního zákona přináší víc kompetencí v rámci územního plánování do rukou radnic a obecních úřadů, protože jsou to konkrétní zastupitelé, kteří mají tu největší místní znalost. Nikdo jiný nemá větší místní znalost než to zastupitelstvo, než ten starosta. A proto je zvolen, proto je zvolen lidmi doma, aby rozhodoval o tom, co je kde potřeba, jestli ta obec potřebuje školku, nebo jestli potřebuje silnici, nebo jestli potřebuje bytovou výstavbu. To ví vždy to konkrétní zastupitelstvo. A já jsem strašně rád, že ta novela právě posiluje tu pravomoc konkrétních obecních a městských zastupitelstev v tomhletom konkrétním bodu, protože nikdo jiný to neví lépe.

V současném systému změna územního plánu, říkám změna, neříkám pořízení nového územního plánu, je věc, která je mnohdy na roky. V Praze se o metropolitním plánu ani nebudeme bavit, ale to je věc, která nás skutečně paralyzuje a je potřeba, aby tohleto fungovalo. Dejme tedy větší volnost obcím a městům v územním plánování, aby oni si říkali, kde co má být.

Zároveň tedy chceme, aby se města a obce, které mají odvahu, mají odvahu připravovat projekty, mohly rozvíjet a ne aby potom se setkaly v rámci celého toho stavebního procesu nebo územního plánování s tím, že to všechno trvá prostě dlouhá léta a mnohdy to není schopné vlastně realizovat celou tu věc za jedno volební období. Takže pokud v městských a obecních zastupitelstvech ti lidé kandidují s nějakými cíli a vizemi, tak by měly být naplnitelné.

Jak jsem říkal, je potřeba motivovat nejenom investory ve stavebnictví, kteří jsou určitě nepostradatelnou složkou našeho HDP, ale i obyčejné občany. Z toho stavebního procesu se stalo skutečné peklo. A i povolení rodinného baráku a těch nekonečných požadavků je prostě něco, co je neakceptovatelné a co skutečně celý proces zpomaluje a když ho to zpomaluje, tak ho to zároveň prodražuje.

Jak jsem říkal, já jsem zároveň starostou a jsem starosta dvojkového města a naše město je určitě v zájmu občanské vybavenosti, protože každému starostovi by mělo jít o občanskou vybavenost, tak my jsme připraveni státu nabídnout naprostou a plnou součinnost se zřízením stavebního úřadu, který nebude ale v přenesené působnosti, ale bude vlastně jako státní správa. My konkrétní úředníky rozhodně nebudeme přetahovat, protože jsem to já, starosta, kdo se nakonec bude zpovídat občanům a bude jim vysvětlovat, proč jsem si vzal konkrétního úředníka v uvozovkách nahoru na městský úřad, když to byl skvělý stavební úředník.

Takže tady si myslím, že je to skutečně na zodpovědnosti jedinců. Zároveň je potřeba říct, že pro ty radnice se bude jednat o velkou finanční úlevu, protože už v tuhle chvíli na tu přenesenou působnost státní správy doplácíme nemalé peníze a ta města a obce je budou skutečně moci vynaložit na věci, jako je třeba budování infrastruktury.

Zároveň deklaruji jako předkladatel a zároveň jako spoluautor, že se budu nadále podílet na připravování a na tvorbě prováděcích předpisů, protože to je věc, která některým našim zákonům chybí a vlastně až v rámci průběhu zjišťujeme, co tomu chybí a jak to vlastně konkrétní autor toho zákonu vlastně myslel. Takže to je další věc, která je velmi důležitá. A zároveň se budu aktivně podílet na pilotních projektech, protože jestli digitalizaci stavebního řízení něco skutečně chybělo, tak to bylo právě odpilotování. Bylo to to, aby si konkrétní stavební úředníci, byť v nějakém kraji na celý ten proces sáhli, aby si to zkusili, abychom právě odladili všechny ty chyby. Proto celý náš tým vlastně, i když nám to je tady trošku vyčítáno, netlačí na tu digitalizaci tak, že by musela být v roce 2028. Pojďme správně nastavit procesy stavebního řízení a potom je pojďme oddigitalizovat, ale nevystavujme ty konkrétní úředníky na stavebních úřadech hrozbě toho, že by nastalo to, co nastalo při zpackané digitalizaci.

Já jsem za těmi lidmi chodil každý den, každý den jsem je přemlouval, ať ještě přijdou druhý den do práce. Když přišli během dovolených na takovéto školení, které bylo on-line, koukali jsme na černou obrazovku. To se nesmí opakovat. A nesmí se to opakovat z jednoho jistého důvodu, který tady dnes byl taky zmíněn, a to je to, že my ty lidi, ty odborníky na stavebních úřadech, potřebujeme. My si je nechceme nechat odejít, my jim chceme nabídnout jasné podmínky, aby nám ti lidé zůstali na stavebních úřadech. A chceme jim dát také tu podporu a jistotu toho, že v tom nejsou sami. Tu podporu jsme jim schopni dát právě proto, že tam je jednotné řízení. Budou tady metodici, budou tady vzorová rozhodnutí, budou tady šablony. To je všechno, co je výrazný posun a jistota pro konkrétního úředníka na stavebním úřadě.

A v kontextu toho, co jsem zmiňoval, že stavební úředník nebude zodpovědný za chybu projektanta, tak jako se to někdy stává, tak stavební úředník nebude mít ten strach vydat rozhodnutí, který má teď. Já zrovna na našem městě řeším jeden případ, kdy úředník skutečně pyká nebo může pykat za chybu projektanta. Takhle to nemá být. Stavební řízení nemá být zkouškou na vysoké škole a přezkoušení projektanta.

Proto věřím, že předkládána novela stavebního zákona omezí obíhání celých těch procesů a dovolí našemu systému větší propustnost. Není to o tom, že chceme zastavovat zelené plochy, ale zároveň je to také o tom, že skutečně stavět potřebujeme.

Podívejme se v okolních státech, a bylo to tady také zmíněno, o kolik se jinde staví rychleji a snadněji. Podívejme se do Polska, které nás ve své podstatě předběhlo jenom proto, že jejich celý proces je výrazně jednodušší. A myslím si, že to je určitým způsobem cesta, kterou bychom se měli ubírat i my.

Takže za nás, za Motoristy, novela stavebního zákona, nezbytný proces, který naše stavebnictví potřebuje, potřebuje ho i naše ekonomika, potřebují ho i naše samosprávy, aby mohly plnit svoje sliby voličům. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a s faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Hladík. Prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju moc. Já možná k panu poslancovi Krňanskému, vaším prostřednictvím, jenom pár technických.

Myslím si, že tady se naprosto shodneme. Urychlení, správná cesta. My jenom kritizujeme to, že tam je strašně moc provazeb a že možná nebylo prostě domyšleno úplně všechno. Jo? Ale pár jako pointů, jo?

Vy jste tady ve své řeči mluvil o DOSSech, ale ty DOSSy se ruší úplně, tam nejsou žádné dotčené orgány státní správy, ty rušíte tou novelou.

Druhá věc, hasiči, tak my všichni, já jsem v tom komunále dělal hrozně dlouho, hrozně dlouho jsem byl komunální politik, kde je vždycky největší problém? U hasičů a u hygieny. A na to nešaháte, to mně vadí, ten hasič zase je prostě jako tady pán bůh, a přitom hygienické a hasičské normy máme mnohem složitější než v západní Evropě.

A poslední věc, podporovaly stavebnictví, tady si neodpustím jednu věc. Tak stavebnictví v Česku po dobu krize rostlo, sice mírně, ale rostlo, na rozdíl od Německa, Polska, Rakouska, kde stavebnictví šlo dolů. Důvody byly dva. Za prvé liniové dopravní stavby a za druhé prostě malé stavební akce, tisíce řemeslníků a tak dále.

A vy tu druhou nohu jste podřezali. Vy neotevřete Novou zelenou úsporám, takže tady nebudou zateplovačky, nebudou výměny oken, nebudou tepelná čerpadla. Tak si jenom prostě uvědomte, na čem stojí stavebnictví. Stojí na těch tisících a stovkách tisíc malých stavebních akcí a potom samozřejmě stojí na těch velkých stavebních, což jsou většinově tedy státní nebo veřejnoprávní investoři.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a s faktickou poznámkou nyní bude reagovat pan poslanec Krňanský, připraví se paní poslankyně Peštová. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji, pane předsedající. Já jenom krátkou faktickou poznámkou na pana poslance Vlčka(?) vaším prostřednictvím. Nikde není napsáno, že ti hasiči ve chvíli, kdy ta projektová dokumentace je skutečně zpracována tak, že to PBŘ je s kulatým razítkem, což je věc, na kterou já jsem tady upozorňoval, u složitých staveb, jako jsou školky, bytové domy a tak dál, tak já nevěřím tomu, že v tuhle chvíli je stavebník, investor, který by si dovolil předkládat dokumentaci bez PBŘ zpracovaného autorizovanou osobou s kulatým razítkem. Potom skutečně ani hasič nemá co rozporovat. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Peštová, připraví se paní poslankyně Mrázová. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěla zareagovat na pana Hladíka prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče, ty správní orgány se neruší, ony se pouze přesouvají do stavebních úřadů. Jo? Neruší se. Takže tam ve své podstatě vám zřejmě jde asi o to životko, jakým způsobem, jak to bude fungovat na těch obcích. To, co bude spadat pod stavební úřad, tak jde pod ten stavební úřad, to znamená, ty vyjadřovačky jdou tam a takový jako vyjadřovačky k odpadům, ovzduší a tak dále, zůstávají na tom úřadě, takže úředník, který se vyjadřuje k tomuto, se akorát přesune pod stavební úřad a bude součástí stavebního úřadu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak pan poslanec Hladík s faktickou poznámkou vystoupí. Prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Já pro pana Krňanského, já jsem Hladík, ale dobrý, to si zvykneme.

Tak já jsem za tu debatu rád, abychom si to vyjasnili, protože já s tímhletím, co vy říkáte, naprosto souhlasím. PBŘ prostě pokud je, hasič už by se neměl vyjadřovat, ale já v tom zákoně to nečtu.

Já čtu, že si ten hasič bude muset zase dát prostě svůj palec úplně na všechny stavby. Tak to si, prosím vás, jenom, když tak dohledejme. No, ale já nechci žádný vyjádření hasiče. Ale proč všechny integrujete a hasiče neintegrujete? A zase jsem nepochopil, prostřednictvím pana předsedajícího, paní Peštovou. Tak jak to teda bude? Zřídíte superúřad se 7000 pracovníky, kteří budou dělat všechnu legislativu, stavební památky, zemědělství, vynětí ZPF a všechny věci. A zůstanou na těch ORP, anebo se přesunou na ty superúřady? Já jsem pochopil, že se přesunou, nebo ta kompetence se přesune na ty superúřady, teda fakticky ten DOS(?) vlastně není, že jo. Ono to bude jedno stavební řízení a bude se skládat jako z profesáků, když si to vlastně takhle můžeme popsat. Ale tak si to pojďme říct, jak to bude, protože vy říkáte, že zůstanou na těch ORP. A ty hasiči bych taky rád věděl, jak tam teda budou, protože tady my s panem poslancem souhlasíme, ale já to čtu v tom zákoně trochu jinak.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak... Je to pravda. (Reaguje na hlasité kýchnutí poslance.) Pan poslanec Hladík byl zatím poslední přihlášený k faktickým poznámkám. Tak budeme pokračovat v obecné rozpravě. Nyní by měl podle pořadí vystoupit pan poslanec Baxa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo. Dobrý večer. Pane místopředsedo, paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolte mi, abych své vystoupení k novele stavebního zákona zaměřil tentokrát nikoliv na téma stavebního zákona z pohledu samospráv, ale na téma spojené s památkovou péčí. Já pevně věřím, že možná v nějakých dalších čteních paní ministryně k tomuto tématu vystoupí. Vy jste, paní ministryně, k tomu velmi kvalifikovaná, bych řekl. Shodou okolností jsem si přečetl, že máme stejné geografické vzdělání i stejnou starostenskou zkušenost. Tak myslím si, že bude určitě užitečné, když k této věci i z hlediska praktické vystoupíte.

Ale dovolte mi, abych teď se zaměřil na památkovou péči jako součást této novely. Pevně věřím, že bude mít příležitost se s tímto vystoupením seznámit i pan ministr Klempíř, protože myslím, že bude muset Ministerstvo kultury v této věci, v tom dalším postupu projednávání, konat, protože to, jakým způsobem je ta novela navržena, se památkové péče dotýká velmi závažně.

Já bych chtěl obecně říci, že soudobá památková péče rozhodně není fundamentalistická, jak se někdy v těchto veřejných debatách tak trošku předpokládá. A tím nechci konkrétně reagovat na paní poslankyni Ožanovou. Opravdu si to myslím, že soudobá, památková péče, záměrně používám slovo soudobá, nikoliv současná, soudobá. Prostě již delší dobu si je vědoma toho, že rychlý rozvoj měst, ale také adaptace v souvislosti s klimatickými změnami, s energetickými změnami nebo se změnami využívání energie klade na památkovou péči velké nároky, na které ona reaguje, pokouší se reagovat a vede k tomu zodpovědnou odbornou debatu.

Myslím si, že není v těchto debatách ani třeba klást do nějakého opozita památkovou péči a zájmy stavebníků, není třeba klást do opozita památkovou péči a to, že by měl být respektován rozvoj sídel v tom nejobecnějším slova smyslu, ale samozřejmě je třeba obzvlášť citlivě u stavebního zákona vážit, řekl bych, skoro na lékárnických vahách, jaké jsou jednotlivé veřejné zájmy. A já bych chtěl doložit i ze svého působení v čele Ministerstva kultury, jakým způsobem se Ministerstvo kultury s podporou odborné organizace památkové péče Národního památkového ústavu v této věci snažilo.

Připomenu, velmi významný krok, což byla metodika fotovoltaické systémy v památkové péči, která byla vydána v roce 2022, později aktualizována a která byla v jistém slova smyslu průlomová, protože dávala nebo ne dávala, dává nějaký jasný nástroj k tomu, jak postupovat v případě aplikace fotovoltaických zařízení, přičemž to samozřejmě není vždycky jednoduché. Já jsem si vědom, ta metodika sama reaguje na to, že nějakým jiným způsobem je třeba přistupovat při ochraně nejpřísnějších památkově chráněných objektů samotných kulturních památek, památkových rezervací a zcela jinak památková péče může přistupovat k této problematice třeba v ochranných pásmech nebo v památkových zónách. Tak to je jeden z důležitých počinů, který byl vítán, to bylo na počátku mého působení.

Pak z konce mého působení zmiňuji také velmi zásadní věc, kterou Ministerstvo kultury kooperovalo s Ministerstvem životního prostředí. Tehdy jsme s panem ministrem Hladíkem našli cestu, jak lze vypsat velký dotační program z modernizačního fondu, který umožňoval čerpat dotace, které spadají do modernizačního fondu právě na kulturní památky nebo objekty, které vykazují památkovou ochranu. A také se nám podařilo u mnoha konkrétních projektů najít cestu, jak skloubit požadavky památkové péče a rozvoje, v tomto případě konkrétně ochrany životního prostředí.

Také jsme uskutečnili dílčí novelu památkového zákona, která se týkala jiné problematiky, týkala se toho, jakým způsobem propojit památkovou evidenci s katastrem v nejobecnějším slova smyslu. Analyzovali jsme další části památkového zákona, které vyžadují změny a byli jsme vlastně ve stálé komunikaci s odbornou sférou o tom, jak má památková péče reagovat na současný rozvoj a přitom neustoupit, to je důležité, neustoupit z ochrany kulturního dědictví jako principu, který vlastně stojí v samých základech památkové péče.

Myslím si, že současné české prostředí je dostatečně připraveno k tomu, aby začala vážná debata o novém památkovém zákoně. Nebylo to součástí programového prohlášení vlády, jejímž jsem byl členem a myslím, že jsme v rámci Ministerstva kultury dokázali přivést v život mnoho jiných zákonů.

Nemá to v programovém prohlášení současná vláda, nekritizuji, to, je to opravdu velká výzva, ale jenom připomenu, že poslední památkový zákon byl vlastně doveden do třetího čtení v Poslanecké sněmovně před 10 lety. A myslím si, že určitě bude třeba k tomu, aby byla zahájena debata o tom, jak má vypadat nový památkový zákon.

A tady se skrývá můj první osten kritiky vůči té novele stavebního zákona, která je zde předložena skupinou poslankyň poslanců, totiž to, že tato novela stavebního zákona znamená věcně poměrně významnou nebo bych dokonce řekl, velmi významnou, věcnou změnu památkového zákona. To není jenom nějaká technická úprava, že nový pardon, že nový stavební zákon něco pozměňuje v památkovém zákoně, aby mohl lépe fungovat. Tady se prostřednictvím novely stavebního zákona velmi významně novelizují věcně, znovu zdůrazňuji věcně, některé části památkového zákona, o čemž chci dále hovořit.

Já nechci vést debatu o tom, kdo psal nebo nepsal poslaneckou novelu stavebního zákona. Ten návrh je tady teď na stole, o něm máme vést debatu, ale musí být ta debata věcná a poctivá. A na to já budu určitě dál apelovat, protože v této konkrétní části památkového zákona to určitě bude třeba. Já si teď dovolím zmínit několik věcí, které považuju z hlediska toho, co je navrženo ve vztahu k památkové péči za důležité, a co si podle mého názoru zaslouží kritiku. Takto to přímo říkám - kritiku, protože některé ty části opravdu problematické jsou.

Já asi za tu nejdůležitější považuju to, že tato novela stavebního zákona, znovu říkám, novela stavebního zákona, ruší ochranná pásma památkových rezervací a zón. Je to opravdu jako vážná záležitost. Možná z hlediska praxe ještě vážnější, když se ruší ochranná pásma památkových rezervací.

Mimochodem se toto, pokud by, což já věřím, že nestane, nabyla tato část účinnosti, tak se budou rušit ochranná pásma památkových rezervací, která jsou chráněna tím, že jsou zapsána ve seznamu světového dědictví UNESCO. To je už opravdu jako vážná věc, rušení ochranných pásem UNESCO památek, ale platí to obecně. Samozřejmě, že ochranná pásma představují jako diskutabilní téma v památkové péči, protože to, jakým způsobem... Jestli mohu poprosit pana místopředsedu o zklidnění... (Předsedající: ...v pravé části sálu, aby pan poslanec mohl pokračovat. Děkujeme.) A teď jsem ztratil nit na chviličku, kolegové z Pirátské strany.

Zpátky tedy k UNESCO památkám. Já vím, že jsem si vědom toho, že ta ochranná pásma mohou být diskutabilní věc, protože to je třeba posuzování takových záležitostí, jako je památková hodnota horizontu, památková hodnota pohledových, toho, co je chráněno z hlediska pohledu na tu kulturní památku.

Mimochodem ten spor, který se vedl dlouhou dobu o výtoňský most, z hlediska UNESCO byl také spojen s ochranou panoramatu. Jsou to věci subtilní, ale z hlediska památkové péče opravdu významné. A upřímně řečeno, ani v důvodové zprávě tohoto obsáhlého návrhu zákona podle mě není přesvědčivě zdůvodněno, proč proto, aby mohlo fungovat, aby mohlo fungovat stavební řízení v Česku, je teď třeba tímhle náhlým a radikálním způsobem rušit ochranná pásma památkových rezervací a zón. Opravdu je to jako věc velmi závažná.

Druhé téma, které považuju za velmi kontroverzní, je rušení závazných stanovisek u zásahů do staveb v památkových zónách a přenesení rozhodovací pravomoci na stavební úřad. Ono to zdánlivě vypadá jako komplikace nebo jako složitost, ale když bychom se ponořili do mnoha konkrétních příkladů, je to velké snížení jistého druhu památkové ochrany. Koneckonců ty zóny se vyhlašují proto, že ne každá konkrétní stavba v té památkové zóně má takovou hodnotu, aby si zasloužila sama ochranu jako kulturní památky toho vyššího druhu, ale to, že tady zóny tvoří dohromady nějaký logický funkční celek, tak z hlediska památkové péče tvoří zásadní věc, proto jsou prohlašovány. A teď se poměrně jako radikálně do toho zasahuje tím, že se tam ruší závazné stanovisko. Ono to má i nějakou další provazbu. Tady si myslím, že ten zákon opravdu má jakoby řadu legislativních chyb, od toho je druhé čtení, abychom je odstranili, ale jsem zvědav, zda u tak komplikované normy to půjde. To jsou dvě věci, která považuju za opravdu vážné.

Pak je tam z hlediska památkové péče několik dalších. Já si nejsem jistý, proč by měla památková péče najednou mít novou působnost, která se týká architektury nebo garance kvality současné architektury. Považuju za dost nezvyklé, aby se rozšířil okruh konzultantů mimo Národní památkový ústav ještě o takovou nezvyklou věc, jako je profesor v oboru architektury, to mi taky vlastně připadá, že je takové jako náhodně vybrané, zvolené téma. Našli bychom tam těch věcí víc. Já si myslím, že zrušení těch ochranných pásem je závažná záležitost a zrušení závazných stanovisek, co se týká posuzování v památkových zónách nejvíc, ale i ta ostatní některá témata si prostě zaslouží důslednou diskusi.

A teď bych chtěl, paní ministryně, a já vím, znovu říkám, že je to poslanecký návrh, ale jakoby vyzvat vás, abyste jako členka vlády stojící v čele Ministerstva pro místní rozvoj, které je gesčně příslušné k stavebnímu řízení, vyvolala mezi prvním a druhým čtením, protože doufám pevně, že se tady nebude navrhovat nějaké zkrácení lhůt, fakticky cosi, co bychom mohli nazvat mezirezortním připomínkovým řízením. Ono to bohužel mezirezortní připomínkové řízení v tom vlastním slova smyslu být už nemůže, protože to probíhá před tím, než vstoupí příslušná legislativa do parlamentu, ale mělo by opravdu proběhnout. Já nemám tím, jak už nestojím v čele Ministerstva kultury, tak nemám informace o tom, zda Ministerstvo kultury uplatnilo nějaké připomínky k tomuto návrhu. Vzhledem k tomu, že za ty čtyři roky jsem poznal odborné smýšlení expertů, kteří na Ministerstvu kultury pracují, tak věřím tomu, že určitě připomínky by předložili. Paní ministryně kývá, že takové připomínky předloženy byly, tak naléhavě vyzývám, paní ministryně, k tomu, aby v tom mezidobí byly připraveny pozměňovací návrhy nebo nějaké obdobné materiály, které by sloužily k tomu, aby se korigovaly tyto věci, které v té novele stavebního zákona jsou. Protože já myslím, že nejsou ku prospěchu památkové péče. A znovu říkám, soudobá památková péče není fundamentalistická, není militantní, nechce za každou cenu všechno hájit a umožňuje najít v mnoha případech, skoro bych řekl ve většině případů, nějaký soulad mezi potřebou památkové ochrany nebo péče o kulturní dědictví a záležitosti, které jsou důležité pro stavebníka. Škoda, že už zde není pan starosta Chrastu, protože já jsem se ho chtěl zeptat, jaký zádrhel měl v tom dva a půl roku trvajícím stavebním řízení. Při vším respektu toho, že v systému přenesené působnosti nesmí starosta zasahovat samozřejmě do těch řízení, protože z hlediska památkové péče já mám dobrou zkušenost takovou, že mnoho případů, kdy byla vina házena na odbornou organizaci památkové péče, tedy na Národní památkový ústav, ve skutečnosti byla tím, že ti příslušní odborní pracovníci na obcích s rozšířenou působností, případně na krajských úřadech, neuplatňovali svůj expertní pohled na tu věc. Já, když jsem byl primátorem Plzně, tak samozřejmě jsme velké město, které má možnost mít dostatek kvalifikovaných úředníků, ale náš odbor památkové péče byl sebevědomým partnerem Národnímu památkovému ústavu a vedl s ním opravdu odborný dialog, který se někdy potom projevil v odlišném závazném stanovisku, které se vydávalo v různých typech stavebního řízení. Tak jenom chci upozornit i na tuto část, která se týká, nebo kdy je někdy vina házena na památkáře za věci, která přenesená působnost umožňuje řešit. Tak to jsem chtěl zmínit spíš na okraj.

Dovolte mi, abych závěrem znovu apeloval, paní ministryně, na vás, abyste poté, co předpokládám projde první čtením, tento návrh zákona, jste zajistila, týká se to asi dalších oblastí, ale konkrétně v tom, o čem já mluvím, tedy součinnost Ministerstva kultury. My jsme připraveni to podpořit tak, aby v této novele byly korigovány některé zásahy, které podle mého názoru překračují to, co znamená novela stavebního zákona a kde dochází podle mě k nepřijatelnému věcnému zásahu do současného památkového zákona, který neprošel dostatečnou odbornou diskusí. Paní kolegyně, která tady hovořila přede mnou, pirátská poslankyně, už mluvila o tom dopisu odborných společností, ale aby vlastně byla příležitost pro ty, kteří v této působnosti nebo kteří v oblasti památkové péče působí, měli příležitost se vyjádřit a aby to, co říkali, bylo reflektováno. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji, pane poslanče. A v tuto chvíli vystoupí paní poslankyně.

Sedmihradská. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Děkuji. Vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, vystupuji k tomuto bodu s určitým znepokojením. Dnes je projednáván návrh zákona, který má ambici zásadně přestavět systém stavebního práva v České republice. Předkladatelé v důvodové zprávě, a opakovaně to zaznělo i v proběhlé diskusi, se koncepčně vracejí k původnímu zákonu číslo 283 z roku 2021, a proto, zde cituji, lze vycházet z hodnocení Ria k původnímu zákonu.

Jako poslankyně, které skutečně záleží na odpovědném nakládání s veřejnými prostředky, musím toto tvrzení zásadně odmítnout. Předkládat takto hlubokou reformu bez nové aktuální analýzy dopadů regulace je nejen nestandardní, ale z hlediska státní pokladny jednoduše nezodpovědné. Dovolte mi zde uvést několik konkrétních důvodů, proč jsou Ria a pak především odhad či vyčíslení dopadů na veřejné rozpočty z let 2020 a 2021 pro dnešní realitu nepoužitelné a proč nám je tímto návrhem fakticky předkládán bianco šek na miliardy korun.

Za prvé, zcela zastaralá datová a cenová základna. Původní Ria ze sněmovního tisku 1008 z osmého volebního období pracovala s daty z let 2017 až 2019. Od té doby jsme prošli mimo jiné pandemií covid, energetickou krizí a především s tím spojenou významnou inflací. To není kosmetická změna okolností, je to naprosto zásadní faktor. Jednorázové náklady tehdy vyčíslené na 1,1  miliardy korun a roční provozní náklady ve výši 4 miliard korun, jsou čísla z úplně jiné doby. Původní analýza například počítala s jednorázovými náklady 100 000 korun na vytvoření jednoho pracovního místa. Opravdu si nyní myslíme, že dnes v roce 2026 je možné nakoupit potřebné vybavení za stejnou částku? Bavíme se zde o velmi výkonných počítačích, četných licencích, hardwaru pro práci s digitální dokumentací a BIM(?) modely.

Za druhé. Nové a vůbec nevyčíslené mandatorní výdaje. Aktuální návrh zákona obsahuje ustanovení, které v původní RIA vůbec nebyla obsažena. V přechodných ustanoveních garantuje úředníkům přecházejícím pod nový úřad rozvoje území České republiky zvláštní příplatek ve výši 10 procent na dosavadní plat. Ptám se, kde je výpočet dopadu tohoto plošného desetiprocentního navýšení na státní rozpočet?

Jen připomenu, že ta původní RIA pracovala s průměrným platem státního zaměstnance ve výši 37 000 korun. Podle Českého statistického úřadu průměrná mzda ve veřejné správě ve třetím čtvrtletí roku 2025 byla 50 000 korun. To je nárůst 35 procent. Toto není nijak zohledněno.

Za třetí. Okamžité náklady versus odložené přínosy. Předkladatelé slibují ekonomický přínos ve výši zhruba 7 miliard korun ročně díky zrychlení výstavby, jenže tento přínos je v původní RIA výslovně podmíněn plně funkční digitalizací stavebního řízení. Ten nyní projednávaný návrh prodlužuje přechodné období pro informační systémy až do konce roku 2030, jinými slovy, stát má okamžitě vydat miliony na novou institucionální strukturu a platy tisíců zaměstnanců, zatímco slibované přínosy odsouváme o další roky do nejisté budoucnosti.

A za čtvrté. Institucionální nejistota. Návrh zřizuje úřad rozvoje území České republiky se statusovými prvky podobnými Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, slučuje DESÚ a stavební úřady ministerstev. Náklady na stěhování, nové nájmy, spisovou rozluku a reorganizaci, nejsou nikde vyčísleny, pouze je vágně uvedeno, že půjde o řády desítek milionů, ale je to z dokumentů, které již dávno neodpovídají realitě.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, neměli bychom hlasovat pro zákon, u kterého neznáme jeho skutečnou cenu. Ta původní RIA je v dnešní situaci zcela nepoužitelná. Bez vypracování nových aktuálních a relevantních odhadů dopadů na veřejné rozpočty, které zohlední současnou cenovou hladinu, reálné mzdové náklady a dopady odložené digitalizace, nelze podle mého názoru o tomto návrhu odpovědně rozhodovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Smejkalová. Prosím.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se obracím nejen na vás tady v tomto sále, ale i na lidi, kteří nás sledují, zejména na mladou generaci, která si dneska klade úplně základní otázky, třeba jestli budou mít kde bydlet, kolik je to bude stát a kdo o tom vlastně rozhoduje? Dneska totiž mluvíme o stavebním zákonu, o zákonu, který neřeší jen razítka a paragrafy, ale který zásadně ovlivňuje dostupnost bydlení, kvalitu života v obcích, ochranu krajiny i třeba to, jestli stát funguje předvídatelně a férově nebo chaoticky a pomocí síly. Vláda Andreje Babiše nám dneska předkládá novelu stavebního zákona, která je oficiálně označená jako poslanecký návrh, jde o rozsáhlou a komplexní změnu celého stavebního práva, která se dotkne každého, kdo chce stavět, bydlet nebo rozhodovat o rozvoji území.

A to hlavní je, že této novele nepředcházela žádná analýza fungování současného zákona, žádné vyhodnocení jeho silných a slabých míst, žádná data, žádné seriózní posouzení dopadů a co se týče tohoto návrhu, neproběhlo žádné hodnocení dopadu regulace, ani mezirezortní připomínkové řízení, nebyly osloveny obce, kraje, profesní svazy, architekti, urbanisté ani odborná veřejnost a zákon, který zásadně ovlivňuje fungování státu na desítky let dopředu se tak projednává bez diskuse, bez oponentury a bez respektu k základním pravidlům legislativního procesu. Takhle se zákony v demokratickém státě prostě nepřipravují. Zákon navíc přináší masivní centralizaci stavební správy, kdy má vzniknout jeden centrální stavební úřad s krajskými a územními pracovišti, aniž by kdokoliv dokázal odpovědět na otázku jako třeba kde na to stát vezme lidi, peníze, odborníky a technické zázemí, aniž by s tímto krokem souhlasily hlavně obce a kraje, kterých se to bude týkat nejvíc.

Současně dochází k oslabení ochrany veřejných zájmů, ať už jde třeba o ochranu krajiny, přírody, památek nebo kvality života v daném území. Návrh pracuje s takzvanou fikcí souhlasných stanovisek, což v praxi znamená, že se některé dopady staveb nemusí vůbec v realitě posoudit a musím říct, že se obávám dopadu hlavně na životní prostředí. Tenhle návrh není zrychlené řízení, ale je to hlavně rezignace na kontrolu. Zvláštní kapitolou je územní plánování, kde se má nově přesunout do samostatné působnosti obcí, což na první pohled může znít jako posílení jejich pravomocí, ale ve skutečnosti to znamená, že stát přesouvá finanční, personální i právní odpovědnost na starosty a obce, aniž by jim garantoval dostatečné finance, odborné kapacity nebo metodickou podporu. Jinými slovy, stát se zbavuje odpovědnosti a posílá ji dolů, ale nahoře si nechává moc.

A to všechno se děje bez RIA, bez mezirezortního připomínkového řízení i bez vyčíslení nákladů. A chci říct ještě jednu věc a říkám ji hlavně mladým lidem, když se zákony, které rozhodují o bydlení, o stavění a o životním prostředí, přijímají bez dat, bez analýzy a bez diskuse, tak se nepřijímají proto, aby lidem pomohly, ale proto, aby někomu zjednodušily výkon moci. A my přitom nepotřebujeme takové zákony šité horkou jehlou, potřebujeme dostupné bydlení, funkční úřady, skutečnou digitalizaci a rozumnou ochranu veřejných zájmů, ale toho všeho se dá dosáhnout jen tehdy, když stát dodržuje vlastní pravidla a jedná otevřeně, předvídatelně a s respektem k obcím i občanům. Jo, zkrátka a dobře, nový stavební zákon, který předkládá Babišova vláda, je přesnou ukázkou toho, že vláda nedokáže najít řešení problémů naší země a přitom bytová krize je jedním z největších problémů, které aktuálně řešíme a řeší ho zejména mladá generace.

A vláda návrh zákona připravila bez zapojení odborníků, bez obcí, bez analýz a bez veřejné debaty. Prostě narychlo, nepromyšleně a shora. Zákon přináší centralizaci moci a umožňuje zásahy, které mohou ohrožovat naše životní prostředí, naši přírodu. Stát si bere pravomoci, ale odpovědnost a náklady hází na obce. A z těchto důvodů budu hlasovat proti tomuto zákonu. Děkuju a prosím všechny, pojďme to ještě probrat s odborníky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová.

Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já se omlouvám kolegyni, neznám vaše nebo nezapamatovala jsem si vaše jméno, ale reaguju na vás. Možná, že jste tady nebyla asi, nebo nevím, jestli jste byla v lavici, nebyla v lavici, to fakt si nedovedu teďko vybavit. V každém případě to, co jste tady zmiňovala o tom legislativním procesu a tak dále, to už tady bylo vydiskutováno a myslím, že je zbytečné se k tomu vracet zpátky. Jo. Nikdo tady nikoho neznásilňuje, ve své podstatě, tak, jak to bylo předloženo, to vám umožňuje zákon. Poslanecká iniciativa může nebo respektive poslanci či skupina poslanců mohou předložit svoji novelu zákona, nemusí mít zpracovanou studii dopadu, změňte ten zákon, ale to už jste mohli minule, jako vlastně jste tady nebyla, takže v minulém volebním období by to třeba šlo, ale bohužel se to nezměnilo, zůstalo to status quo, takže prostě musíme to brát tak, jak to je.

Já jsem s tím taky v minulém volebním období měla problém, osm let jsem byla ten státní úředník, takže jsem byla zvyklá ty zákony dělat tak, jak se mají, pak jsem si prostě přišla sem, zvykla jsem si, že mi ukazujete cestu jinou a teď jsem se na tu cestu dala, teď jsem se na tu cestu dala.

Co se týče fikce závazného souhlasu, ta už je dávno, paní kolegyně, ta už je dávno. Já bych jenom chtěla ty mladé, které jste tady oslovovala, ten zákon, který je tady předložený, to je ten, co se právě zrušil, jak jsem řekla, tamhle Piráty, takže se vzalo to tělo toho zákona a provedly se určité modifikace, takže ve své podstatě zákon už tady byl, jo? Ten prošel tím procesem, byl schválen, ale bohužel světlo světa zažil, já nevím, kolik dní, možná měsíců. Pak přišla nová vláda, která ho zrušila, takže se vzal tento zákon a provedly se tyto modifikace. Takže ne, že nebyl diskutován, byl diskutován a pojďme se o něm bavit dál. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Děkuji.

 

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, paní poslankyně. Bude reagovat paní poslankyně Smejkalová faktickou poznámkou. Prosím vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju za slovo. Já už budu velmi stručná. Chci jenom říct, že každý z nás tu vykonává svůj mandát dle nejlepšího vědomí a svědomí, takže beru jako svoji povinnost se tady vyjádřit k návrhům, se kterými prostě nemůžu souhlasit. Takže mi, prosím, prostřednictvím pana předsedajícího, paní kolegyně, neříkejte, že už to tu jako bylo nějakým způsobem projednáno, vždyť od toho tu jsme snad všichni. A taky, prosím, úplně nemusíte sem tahat nějakou debatu o znásilnění. Já vím, že k tomu tady nedochází a doufám, že to i víte i vy a přijde mi to docela nemístné vůči všem, kteří to třeba zažili.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak paní poslankyně Peštová bude reagovat.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Paní kolegyně, já to beru jako nadsázku. Věkem jste tak moje dcera, která je stejně stará jako vy, ale jenom jsem vám chtěla říct, že ten stavební zákon, který se zrušil, vyhrál zákon roku napříč odborníky, o kterém vy žádáte, aby zde bylo o něm diskutováno. Takže vraťte se zpátky o nějakých čtyři, pět let nazpátek a zkuste si to najít, možná to vygooglíte. Opravdu ten zákon vyhrál zákon roku, byl to nejlepší zákon, který byl šmahem zrušen. A pak byl nahrazen tamtou (Ukazuje doprava.) skupinou poslanců, kteří byli inovativní, ale bohužel to nefungovalo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Hladík, připraví se pan poslanec Bendl v obecné rozpravě.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, já jsem si to tady vytiskl tu materii, se kterou dneska tady... (Ukazuje tlustý svazek dokumentů. Poslankyně Rázga se nad papírovou formou tisku podivuje.) Já jsem antitiskový člověk, ale vytiskl. A je to dvě stránky na list, dvě stránky na list a je toho hodně. Ještě jsem to celé nepřečetl.

Víte, ona cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky. Tak já bych byl rád, když ty dobré skutky děláme, abychom je dělali v takovém souladu, aby nám to potom fungovalo. Vnímám tady - škoda, že nám paní ministryně neodpovídá, ale jinak tady vnímám náladu pro to, aby ten zákon dobrý byl. To, že Česká republika zaostává v rychlosti povolení staveb a potom jejich realizace, je objektivní fakt. To nikdo nezpochybňuje. Myslím si, že je potřeba to říct. Mě samotného jako komunálního politika vždycky štvalo, když prostě veškerá razítková práce je delší než ta vlastní výstavba. Zcela jednoznačně.

Trošku mě, ale tady v té novele, mám k ní několik zpětných vazeb. Ono zřídit superúřad se 7 000 pracovníky nebude jednoduché. Jestli si myslíte, že tam ti lidé ochotně přejdou z těch obcí, z těch ORPů, z těch krajů a že vlastně nadšeně se poženou do té nové organizace - trošku si myslím, že se mýlíte.

My jsme v Brně měli kdysi stavební úřady na městských částech, pak se to zcentralizovalo na magistrát. A víte, jaký byl výsledek? Ti lidé nechtěli přecházet, ti pracovníci z městských částí na ten magistrát. A tohle je, tohle je trošku jako riziko. Tak je potřeba si to jenom pojmenovat. To, že chybí prostě připomínkové řízení RIA, to jsme si všechno už dneska vyprávěli. U té RIA, , tam mám jednu věc a ta by stála za to dodělat, a to je opravdu, jak reálně se zrychlí to povolovací řízení podle nového zákona versus toho zákona stávajícího, ať se na to podíváme v reálných číslech a dopadech. Ono měnit zákon každou chvíli prostě není dobré. Ona nějaká jistota a předvídatelnost a já už jsem to tady dneska zmiňoval, že tu novelu, tak ta byla schválena za té minulé vlády, průřezem politického spektra.

My jsme se tady dneska hodně ptali, kdo to napsal. No tak napsali to developeři. Tak já to teďka tady řeknu, kdo to napsal, abychom si to jednou provždy prostě řekli.

A kde já vnímám riziko? Rušíte zastavitelné a zastavěné území. Chápu, proč to namnoze děláte, ale máme tam celou řadu problémů. Staré územní plány. To, že některé obce mají zastavitelné území, celý katastr, historicky. To, že bychom tím mohli pustit suburbální výstavbu třeba i do podhorských nebo horských oblastí, to je reálné riziko, které je potřeba prověřit a je potřeba na to reagovat v tom průběhu projednání.

Na zastavěné a zastavitelné je navázána celá řada dalších věcí; správa vodních toků, účelové místní komunikace a další a další prvky, které souvisí se všemi zákony. Vy tady měníte 42 zákonů. Respekt k tomu, respekt k tomu, pokud to dobře dopadne, protože já bych nechtěl s tou vaničkou vylít to dítě. Tak pojďme o tom hodně přemýšlet a mluvit, abychom neudělali nějaký problém. Vodoprávní úřady. Teďka jsme na Znojemsku měli velkou havárku, praskla jímka, natekla tam kejda. A byl to vodoprávní úřad, který byl kompetentní k tomu řešit, zda omezí dodávku pitné vody a tak dále a tak dále.

Já to úplně nečtu, kdo tím kompetentním by teďka byl v tom novém zákoně, protože vy tam ty samostatné úřady vlastně rušíte. Tak to jenom dávám z dalších příkladů toho, že bych rád slyšel od Ministerstva zemědělství, od životního prostředí, od Ministerstva kultury a dalších, jak se vlastně v praxi tyhlety konkrétní případy budou řešit.

Jestli to čtu dobře, tak se ruší ochranná pásma národních parků. Bývalý ministr Martin Baxa už tady hovořil o ochranných pásmech památek. Ochranná pásma národních parků mají svůj velký význam. My jsme tady řešili třeba velké tlaky developerů na Krkonoše. A tady bych zase nechtěl, aby se prostě jako jsme touto novelou pustili nějakou nepredikovatelnou výstavbu právě v národních nebo ochranných pásmech národních parků. Já nevím, jestli je to účel nebo cíl téhleté novely, zda tohleto má udělat. Ale když si pamatuju, co jsme si prožili s paní Sovovou třeba v takovém Národním parku Krkonoše a jak nám vyhrožovala, že ty věci prostě nenechá jen tak být, kdy má chalupu v klidovém pásu na vrcholku národního parku, tak bych na to byl opatrný.

Zájem nás jako poslanců by měl být o tom, aby veřejné zájmy byly vyrovnány, abychom schvalovali takovou legislativu, která zohlední všechny veřejné zájmy. Já podporuji to, aby hromadné bydlení bylo veřejný zájem. To říkám zcela jednoznačně. Myslím si, že to je dobře, že to potřebujeme, že potřebujeme, aby i bydlení a teď na rozdíl od jiných typů výstavby, ale bydlení specificky bylo povýšeno. Na druhou stranu se mi nezdá být v tom zákoně úplně dobře nebo transparentně popsán ten proces vyvažování těch konfliktů veřejných zájmů. Konflikt veřejných zájmů je vlastně normální věc, ta běžně funguje. Dokonce funguje konflikt veřejných zájmů třeba v rámci jednoho ministerstva. Já jsem velmi často uváděl, jaký může být konflikt ochrany přírody versus konflikt instalace obnovitelných zdrojů. A gesčně je to vlastně jeden rezort. Takže já tam vnímám trošku problém, že tam není transparentně nastaveno, jak ty veřejné zájmy jsou poměřovány při správním řízení a rozhodování a proč třeba jeden veřejný zájem převáží nad tím veřejným zájmem druhým. Tohle si myslím, že tahle stopa by tam zaznamenána být měla při tom správním rozhodovacím procesu.

Už tady dneska zaznělo, že se ruší jednotné environmentální stanovisko. A ono je to trošku paradoxní, protože tuhle reformu navrhla minulá Babišova vláda do Národního plánu obnovy, ta vláda Petra Fialy ji implementovala, to znamená, zavedla jednotné environmentální stanovisko a teď vy ho zase rušíte. Já myslím, že by bylo asi fajn si fakt jako říct, když jsme ten milník splnili, jestli nepřijdeme o ty peníze, jestli je tak zásadní rušit i celý zákon o jednotném environmentálním stanovisku. Tak docela bych tyhlety věci prověřil, než budou zrealizovány.

O ochraně památek se už tady hovořilo. Musím zmínit jednu věc, a to je otázka norem a stavebních předpisů pro handicapované, lidi na vozíku a postižené. Taky se nám zdá býti povolena uzda příliš hodně.

Já už jsem tady hovořil o tom, že při faktickém povolování těch staveb tak často je problém s hasiči a s hygienou. Zdá se mi, že naopak my tady těm hasičům a hygieně nikde ty kompetence nebereme. To znamená, zase ten hasič a zase ta hygiena budou mít finální palec. Úplně si nemyslím, že tohle je to správné vyvažování veřejných zájmů. Notabene, hasičské předpisy máme nejpřísnější na západ od našich hranic.

Trošku mě tam - a možná mně to vysvětlíte, jak to je, budu za to rád - trošku mně tam chybí, jak bude zajištěno - říkám, měníme tady... (Někteří poslanci hlasitě diskutují. Řečník se obrací na předsedajícího.) Nechci tady, pane předsedající, úplně napomínat mého ctěného kolegu, kterého mám moc rád...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já to udělám za vás. Pane poslanče, moc prosím, jak paní kolegyni s panem poslancem, aby se ztišili, tak i v levé části sálu byl hluk - děkujeme - ať má pan poslanec možnost v klidu pokračovat. Prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju za to. Potom se mi těžko chytají myšlenky, když tak paralelně vás slyším tady. Děkuju. Mně tam trošku chybí jak u těch zákonů - teď to samozřejmě vnímáte prizmatem životního prostředí - ale i u zákonů v gesci zemědělství, Ministerstva kultury a jiných ministerstev, například Ministerstva průmyslu a obchodu, tak jak bude vlastně zajištěna gesční provaznost a metodické vedení toho ministerstva. Protože u výkladu jednotlivých legislativ je kompetentní dané ministerstvo jako ústřední orgán státní správy. To metodicky řídí dneska vlastně kraje, které to potom propadají na ORP. Já jsem tam tu provazbu na metodické řízení jednotlivých legislativ nenašel. Tak to bych si taky docela rád ještě řekl, jak tam bude vlastně tohleto propojení.

Mohl bych asi hovořit o více věcech, ale fakticky nakonec řeknu to, že jako celek ten zákon zásadním způsobem neodmítáme, ale myslíme si, že je nutné vést hlubokou debatu a dohlídat dopady jednotlivých změn legislativy. Nebránil bych se tady tomu a dávám návrh, aby se to projednávalo o 20 dní, a pokud bude souhlasit předkladatel o 30 dní, déle. To znamená plus 20, se souhlasem předkladatele podle jednacího řádu o 30 dní déle. Takže to berte, pane předsedající, jako procedurální návrh potom na konci až hlasovaný.

Zároveň bych požádal o přiřazení do výboru životního prostředí, do výboru zemědělského a do výboru pro mediální záležitosti, který dnes také řeší památkový zákon. Takže dává smysl tyto tři výbory také přiřadit, aby dostatečně byly probrány jednotlivé dopady a posuny. Děkuji mnohokrát a těším se na hlubší debatu před druhým čtením a projednání v jednotlivých výborech.

Já jsem začal svůj projev, že cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky, tak bych opravdu varoval - a zažili jsme si to tady už několikrát - když se na něco spěchalo a potom se zase čekalo a vracelo se to do druhého čtení, protože se zjistilo, že něco je tam objektivně blbě. Tak jenom před tím varuji, abychom tuhletu chybu neudělali a byl dostatečný čas na pozměňovací návrhy, které evidentně budou potřeba, a na to, aby byla široká shoda s touto normou. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Ty návrhy na výbory jsem zaznamenal, nicméně ještě jednou ten procedurální návrh, jestli mi ho můžete přiblížit.

 

Poslanec Petr Hladík: Já jsem chtěl navrhnout prodloužení projednání o 20 dní a o 30 dní, pokud bude souhlasit předkladatel.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak poprosím paní zpravodajku...

 

Poslanec Petr Hladík: To znamená, berte to jako dva návrhy, které budeme hlasovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: ... aby si zaznamenala...

 

Poslanec Petr Hladík: (Poslanci ANO žádají, aby zopakoval navrhované výbory.) Ano, pardon, tak výbor pro životní prostředí, výbor zemědělský a výbor pro mediální záležitosti. (Dotaz z pléna, proč tento výbor.) Kvůli památkovému zákonu, protože on dneska řeší i kulturu a památkový zákon je dneska už gesčně... My jsme nezměnili ještě název, ale máme to gesčně pod tímhletím výborem.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan místopředseda Nacher, prosím.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem se fakticky nepřihlásil. Já jsem chvilku řídil tu schůzi kolem stavebního zákona, teď jsem to poslouchal v kanceláři. Já bych chtěl poděkovat nejprve, začal bych pozitivně ohledně věcné debaty na toto téma. Zároveň bych chtěl říci, že někteří opoziční poslanci se těší na podrobnou debatu, ale tady bych chtěl připomenout dlouhé příspěvky jak paní ministryně, tak zpravodajky, kde vlastně některým vašim kolegům vadilo, že to je příliš dlouhé. Alespoň takhle jsem to zaznamenal, příliš dlouhé úvodní slovo. Jsem rád, že ony právě podrobně vysvětlily tuhle normu.

Ale proč jsem se přihlásil teďka? Protože jsem to slyšel už od kolegů... (Poslanci v sále mají námitky.) Nevím, proč na mě děláte posunky, pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy. Všichni ve volební kampani jsme se shodli na tom, že je potřeba u nás zrychlit stavební řízení. Všichni jsme se na tom shodli, všichni se shodujeme. My z velkých měst a my v Praze - já teďka navážu na bývalého pana ministra Hladíka - se shodujeme na tom, že to trvá hrozně dlouho. V Praze 10 let a pak se staví rok a půl, a to se vám prodražuje. Samozřejmě se vám to pak přenese do ceny bydlení.

Potom si stěžujete na to, že my tady přicházíme okamžitě s nějakým návrhem. Kdybychom s ním přišli za půl roku, tak zase budete říkat, že to trvá hrozně dlouho. Tak ono je potřeba si vybrat jedno nebo druhé. Buď s tím přijdeme rychle, ale je to poslanecký návrh, anebo bychom s tím přišli až za nějakou dobu, ale pak budeme zase kritizováni, že jsme nepřipraveni. Takže poprosím v tomhletom o věcnou debatu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, čas, ať nemusím taky nějaký posunek na vás udělat. Děkuju. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Výborný, prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vaším prostřednictvím k panu poslanci Nacherovi. Já jsem vůbec nepochopil, pane kolego, to vaše vystoupení. Tady nikdo nekritizoval, nebo alespoň ne tedy já, nebo nevím, mí kolegové, dlouhé vystoupení paní předkladatelky, paní ministryně i paní zpravodajky. To je vcelku logické. Já si cením té vážné debaty. Ano, samozřejmě, všichni jsme v kampani shodně kritizovali pomalost stavebního řízení a všechny věci související. Ale jestli máte pocit, že to zachráníte tím, že tady zbastlíte na koleně návrh zákona, který má potom mraky - omlouvám se za ta slova, já budu potom o tom hovořit ve svém příspěvku - celou řadu chyb, které mohou fakticky vést k přesnému opaku, než který si přejete vy, který si přejí já, který si přeje kolega Hladík, tak to není ta správná cesta.

Opravdu by vám nikdo nevyčítal to... Já se nechci pouštět do debaty, jestli to má být novela poslanecká nebo nějaká jiná. Neproběhlo tam fakticky žádné, ani mezirezortní připomínkové řízení. Podívejte se na ty desítky připomínek z jednotlivých rezortů. Tady opravdu vážně hrozí to, že místo toho cíle, který si asi přeje paní ministryně, jak jsem pochopil, který si přejeme i my jako opozice, tak dosáhnete přesného opaku.

Čili, tady to není o tom, co jste tady naznačoval, že jestli tedy druhý den po ustavení Sněmovny předložíte velkou rekodifikaci stavebního práva, tak tím zachráníte svět. Nezachráníte. Já bych raději preferoval to, kdyby to bylo klidně předloženo o 2, 3 měsíce později, ale kvalitně. Kvalitně připraveno, legislativně, technicky, aby tam nebyly věci, které tam nepatří. O tom budu mluvit. Nevím, jestli víte, že tam máte věci, které vůbec nesouvisí se stavebním řízením, třeba norování lišek. Tak to je úplně nesmysl, jo? Tak prosím pěkně, kdybyste se dokázali jako tvůrci toho zákona, té normy, na tohleto soustředit a předložili to o měsíc déle, tak vám zatleskám. Tak prosím, je zbytečné to, co tady říkáte a s čím vystupujete. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Hladík s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec Petr Hladík: Pan místopředseda Sněmovny prostřednictvím pana předsedajícího má takový vzácný dar, že vy vždycky zpomalíte to projednávání. Sedíte na, myslím, na židli paní předsedkyni Malé - ta vás nebude mít ráda potom jako jo, když to takhle budete zpomalovat. My už jsme si tady tu debatu jako ale - si myslím - jednou otočili. My vůbec - my jsme byli rádi, že paní ministryně to představila - ona mi pak vyčetla tady, že jsem to málo poslouchal - já jsem to poslouchal dost. Ale my opravdu kritizujeme jednu jedinou věc, že se obáváme, že provazby do některých věcí, třeba to, že nebude digitální - to, že když nebude mít stavebník zakreslenou technickou infrastrukturu dané obce v digitální podobě, tak na ni nehledí. No, to vám ti stavebníci hodně poděkují, až překopnou někde nějakou optiku, jo? Tak já si myslím, že je potřeba do těch detailů tu debatu prostě vést a vést ji s odborníky, kteří reálně tu praxi dělají. Proto my tady přicházíme - když už jste to předložili jako poslanecký návrh, když už jste s tou materií sem šli, tak to bez připomínkového řízení a bez dopadové studie, především na urychlení a finančních prostředků, tak říkáme: Pojďte ale zbrzdit to projednávání, dejte tam o 20 nebo 30 dnů déle, pojďte dobře připravit pozměňovací návrhy, které evidentně budou potřeba - i tady v kuloárech zaznívá, že budou potřeba pozměňovací návrhy, logicky - tak abychom na tom našli průřez ideálně přes celou Sněmovnu, protože cíl, který tady sledujete, je legitimní a je správný - zrychlit stavební řízení. Proto i já říkám, například, hromadné stavení pro bydlení jako veřejný zájem podporujeme. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. A nyní s faktickou poznámku vystoupí paní poslankyně Peštová.

Než dorazí k řečnickému pultíku, načtu omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Richterová Olga od 20.15 hodin z rodinných důvodů.

Paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já chci tady reagovat na pana poslance Výborného přes prostřednictvím vás. Pane poslanče, kdybyste tady byl od samého začátku, tak to, co jste tady řekl, tak ta diskuse už je dávno překonána. Tu už jsme si tady všechno vysvětlili, vyříkali - co se týče zákonů, kdo může předkládat, jak může předkládat, co mají mít obsaženo - to už jsme si říkali v minulém období, kdy jste mi vysvětlovali: Nemusíte mít RIA, předkládejte si poslanecké iniciativy jako skupiny a tak dále - to už je překonané. Říkali jsme si tady, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, když na mě mluvíte, že ten zákon je ten, co byl zrušený. To je ten stavební zákon, který byl stavebním zákonem roku a zrušil se. Ten zákon se modifikoval. Takže ten zákon už existoval, jo? A teď se bavíme o tom, že se modifikoval a posunul se někam dál. Takže to, co tady sice říkáte, že se mění a tak dále - ano, mění se, protože se to musí změnit opět, znova, protože už to jednou proběhlo, vyšel v účinnost, vy jste ho zrušili, tamhle vytvořili nový, které je nefunkční - a vracíme se zpátky na startovací čáru. Pojďme, pokud tam něco máte, pojďme se bavit věcně, jo - a já s tím absolutně nemám problém - pojďme se bavit věcně, ale zapomeňme na to, kdo co jak předkládal a v jaké rychlosti. A bude to úplně to nejlepší, co pro to můžeme udělat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Opět došlo ke změně řídícího. A já jako nový řídící s faktickou poznámkou vítám místopředsedu Poslanecké sněmovny Patrika Nachera. A jeho dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. No, já to nechci prodlužovat, já jenom, aby to bylo - já jsem to chtěl zarámovat, jo. Poslanecké návrhy jste tady dávali i v minulém volebním období a já jsem se jenom tady snažil vysvětlit - a možná, že to kolega Výborný nepochopil - že teď oceňuji to, že to je podáno takhle, protože ten důvod není, jako byl v některých případech u vás, že vy jste dávali Poslanecké návrhy, protože jste něco nestihli, a pak nás honily lhůty, tak jste to potom nechtěli dát jako vládní návrh, ale dávali jste to jako poslanecký - a mohli jste to dát před dvěma lety, před třemi - a vy jste to dávali na poslední chvíli. Tak teď přece ten důvod takový není, tady žádné lhůty nejsou. Tady jde jenom o to, aby se to udělalo co nejrychleji, aby my jsme naopak od vás (neslyšeli?) kritiku, že jsme se měli v opozici na ty věci připravit v těch zákonech, které jsme kritizovali a které jsme říkali celou volební kampaň, že je chceme změnit. A proto, když už to řekl několikerý poslanec z vás, tak jsem se přihlásil k faktické, abych to objasnil. To znamená, že celý proces se zrychlí a vy nás aspoň nemůžete kritizovat, že nejsme připraveni, že potřebujeme sto dnů hájení a tak dále.

Pokud jde o ty věcné věci, já jsem za to rád, také jsem začal pochvalou, ale to kolega Výborný vaším prostřednictvím přehlédl, on tam vždycky v těch dvou minutách slyší jenom to, co chce slyšet. Já jsem to ocenil, a proto jsem říkal - já také s některými věcmi mám problém, ale od toho je tady věcná debata, od toho je tady druhé čtení, od toho jsou tady pozměňovací návrhy, pojďme do toho. Ale já v momentě, kdy už jsem u třetího příspěvku slyšel věci, které věcné nejsou, tak jsem se k tomu přihlásil, abych to tady objasnil a spíše ocenil to, že s takovouhle robustní normou jdeme hned od začátku a nechceme po měsíce hájení, abychom to tady nějakým složitým kolečkem navrhli. Toť vše.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. A s faktickou poznámkou předseda klubu KDU-ČSL Tom Philipp. Mám tady faktickou poznámku pana Philippa, ale - (Hlas z pléna: Není.) není, dobře, tak v tom případě odmazávám. A s faktickou poznámkou předseda KDU-ČSL pan Marek Výborný. Já se omlouvám, já jsem se lekl, že jsem si vás přehodil, ale vidím, že ne.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuju, pane místopředsedo. Já už to nechci dále větvit, ale musím jenom odpovědět seriózně na paní poslankyni Peštovou vaším prostřednictvím - pana místopředsedu Nachera. Já jsem tady vůbec nezpochybňoval to, co mi je vyčítáno, jestli to má být nebo nemá být Poslanecká novela. Budiž, nemám s tím problém. Já jsem jenom se snažil tady říct, že ta vámi, (Gestikuluje do pléna.) pane poslanče, adorovaná rychlost je někdy na škodu, na škodu směrem ke kvalitě, protože legislativně technicky nepovažuji návrh, který byl předložen, za zcela promyšlený - o těch provazbách tady hovořil kolega Hladík - jinak to ocenění tady zaznělo - my nejsme a priori proti, cíl máme stejný, znovu to říkám. A já bych jenom přivítal, kdyby byla bývala i nad poslaneckým návrhem proběhla nějaká seriózní debata, bavili jsme se i v rámci mezirezortního připomínkového řízení nebo alespoň vyjádření rezortů a dali to sem v tvaru, který už nebude vyžadovat možná nějaké zásadní úpravy, já doufám, že i nějaké komplexní pozměňovací návrhy, které logicky ale bude muset připravit tým paní ministryně, jinak to nejde, jo? Takže jsme ve shodě. Tohle nekritizuji, ale prostě rychlost, kterou vy tady oceňujete, tak já říkám, je bohužel u takto zásadní normy, kde novelizujete desítky zákonů, někdy na škodu - bohužel - a vy jste to sám přiznal, že i máte sám problém s řadou věcí, které tam jsou, to tak je. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi. A s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Robert Králíček. (Poslanec Králíček jest zabrán do hovoru ve skupince poslanců a nereaguje.) Pane poslanče, je to vaše. Pustím už stopky ještě jednou.

 

Poslanec Robert Králíček: Pane předsedající, já bych chtěl požádat o 5 minut pauzu na jednání klubu hnutí ANO. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vyhlašuji tedy pětiminutovou pauzu na jednání klubu, to znamená, že budeme pokračovat ve 20.42 hodin. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 20.38 hodin.)

(Schůze pokračovala v 20.42 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení zástupci vlády. Skončila nám pětiminutová přestávka. A s faktickou poznámkou se opět přihlásil pan poslanec Robert Králíček, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, jako pověřený zástupce předsedkyně klubu, tedy v současné době s pravomocemi předsedy klubu hnutí ANO, navrhuji procedurální návrh, abychom tuto schůzi přerušili do pátku 30. 1. do 9.00 hodin.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme, prosím ještě potom nějaký další návrh? Nevím, necháváme hlasovat. (Poslanci bouchají do lavic svými kartami.) Prosím, aby se do sálu dostavili všichni, kteří se nám... (Místopředseda PSP Barták hledal tlačítko na zagongování, místopředseda Nacher a předseda PSP Okamura mu pomáhají.)

Vím, že je pozdní doba, že je to náročnější. (Smích v sále.) Tak ještě chvilku počkáme. Všechny jsem vás odhlásil a nyní prosím, vážené poslankyně a poslance, aby se opět přihlásili. Doufám, že jsem nevyděsil všechny, kteří byli na chodbě, protože jsem je opět zval do tohoto sálu.

 

Myslím si, že je nás tady dostatečný počet pro to, abychom mohli nechat hlasovat.

Kdo je pro, abychom přerušili 5. schůzi Poslanecké sněmovny do pátku do 9.00 hodin? Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 128 bylo 107 poslanců pro, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

A my nyní můžeme pokračovat dál v obecné... (Celým sálem se line: ne, to ne.) Tak, dobře. Chtěl jsem získat těch 10 minut času, ale dobrá tedy. (Smích v sále.) Ale vidíte, že já jsem se chystal, že budeme pokračovat dál, takže prosím, přerušuji tímto tedy 5. schůzi Poslanecké sněmovny do pátku.

Připomínám, že zítra ve čtvrtek 29. ledna bude v 9.00 hodin zahájena mimořádná 6. schůze Poslanecké sněmovny. Přeji příjemný večer a zítra se uvidíme.

 

(Schůze přerušena v 20.47 hodin.)

Aktualizováno 29. 1. 2026 v 20:51.