Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Adam Vojtěch)
V primární péči chceme také zajistit, aby byla dostupná. Ta dostupnost mimo jiné tkví v tom, že chceme podporovat takzvané sdružené praxe, zejména tedy u praktických lékařů tak, aby vícero lékařů mohlo sdílet navzájem ordinaci a pacient se k nim tak dostal v co nejširším časovém spektru. Je to jedna ze zásadních věcí, jak podpořit mladé ženy, které se chtějí stát praktickými lékařkami, které třeba mají děti, nemohou vlastně sami utáhnout ordinaci, ale mohou fungovat právě v rámci této sdílené praxe. To chceme podporovat, je to jedno ze součástí oné reformy a musí to být i podpořeno úhradově ze strany zdravotních pojišťoven.
Když jsem hovořil o prevenci, tak prevence samozřejmě je klíčovou rolí praktického lékaře. Ale je to i otázka primární a sekundární prevence jako takové. Já jsem velmi rád, že vláda má ministra pro prevenci, který se bude věnovat té primární prevenci, určitě o tom bude hovořit. Já chci na tomto tématu samozřejmě spolupracovat. Chci do prevence zavzít nejenom právě ony zdravotníky, poskytovatele zdravotní péče, ale širší spektrum stakeholderů, jako jsou například zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé už dnes volají po tom, aby byli součástí preventivních programů, aby je stát podpořil, protože si uvědomují, že pouze zdravý zaměstnanec je zaměstnanec, který je skutečně výkonný, ekonomicky aktivní a je v jejich zájmu, aby podporovali zdraví svých zaměstnanců. Takže v tomto směru pro mě bude důležité, abychom programově podpořili zaměstnavatele ve tvorbě programů prevence pro jejich zaměstnance. Také samozřejmě je to o otázce spolupráce ve školách, protože tam to často začíná, ať jsou to průběhové aktivity nebo nějaká výuka ke zdravotní gramotnosti, což považuji také za velmi zásadní.
Myslím si, že musíme rovněž občany motivovat k prevenci. Myslím si, že ten, kdo se stará o své zdraví, by to měl pocítit i například na své peněžence ve formě finančních bonusů ze strany zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovny v současné době ze svých preventivních fondů, fondů prevence hradí určité bonusy. Ale myslím si, že i ten finanční bonus, to, že skutečně dodržím nějaký preventivní plán a dostanu za to určitou odměnu od své zdravotní pojišťovny, tak může být silnou motivací.
Aby zdravotnictví fungovalo, musí být dostupné. A nebude dostupné bez dostatku odborníků, bez dostatku zdravotníků. Já jsem velmi rád, že program, který zahájila naše předchozí vláda, ve které bylo hnutí ANO, program podpory lékařských fakult už dnes po těch šesti letech nese své ovoce. Možná jste to zaznamenali i ve veřejné debatě, že skutečně nyní absolvují ty silnější ročníky, tak jak jsme společně s Ministerstvem školství ty lékařské fakulty podpořili. To znamená, už nyní vidíme, že máme stovky absolventů lékařských fakult navíc a pokud v tom budeme pokračovat, a my se k tomu zavazujeme, že chceme ten program dále posilovat, tak to znamená do budoucna skutečně tisíce nových lékařů, kteří vstupují do systému. Troufám si tvrdit, že takto úspěšný program pro stabilizaci, personální stabilizaci českého zdravotnictví tady v historii nebyl a že to je skutečně naprosto zásadní zejména pro tu generační obměnu té stárnoucí lékařské populace.
Samozřejmě nemůžeme se zaměřit pouze na lékaře. Musíme podporovat i nelékaře, všeobecné sestry, fyzioterapeuty a další profese, které jsou zcela zásadní. V tomto směru považuji za velmi důležité, a je to jedna z mých klíčových priorit, už v tomto roce posílit kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků. Myslím si, že je trestuhodné, že nevyužíváme více právě všeobecné sestry, vysokoškolsky vzdělané zdravotnické pracovníky, kteří by mohli v tom systému dělat mnohem víc. Oni to často dělají, ale třeba na papíře. My chceme toto skutečně narovnat a dát jim větší prostor ve zdravotnictví a samozřejmě i vytvářet nové profese, jako je administrativní pracovník, tak aby třeba zdravotní sestry právě nemusely dělat zbytečnou administrativu a ta mohla přejít na vlastně nezdravotnického pracovníka.
Pak je to samozřejmě otázka koordinace péče. Vznikají vlastně pozice koordinátorů v rámci onkologických center. Myslím si, že bychom je měli rozšiřovat dále, protože skutečně ta koordinace péče zejména u chronicky nemocných pacientů je zcela klíčová. A pak je to i o tom spojení sociálních a zdravotních služeb, kdy například jednou z potenciálních možností, jak vlastně poskytnout tu koordinaci, je vytvořit pozici takzvané komunitní sestry, která by právě koordinovala péči o pacienta mezi tím zdravotním a sociálním systémem.
Když jsem hovořil o tom, že chceme tedy posilovat počty studentů, absolventů lékařských fakult, tak to samozřejmě nestačí. My, pokud budeme mít, a máme už dnes více absolventů lékařských fakult, tak klíčové je dostat je tam, kam potřebujeme. Dostat je do regionů, kde lékaři chybí, a dostat je do oborů, které potřebujeme posílit. To začíná často už na těch lékařských fakultách, tak aby ty obory, které jsou důležité pro nás, jako je například psychiatrie nebo i všeobecné praktické lékařství, byly více posíleny i v tom pregraduálním vzdělávání. Ale stát může více udělat právě v tom postgraduálním vzdělávání, v tom specializačním vzdělávání, zejména skrze systém takzvaných rezidenčních míst pro mladé lékaře, tedy financování toho specializačního vzdělávání. U primární péče je to naprostý základ. Bez rezidenčních míst skutečně není možné primární péči dostatečně rozvíjet.
Já jsem garantoval už před mým nástupem na Ministerstvo zdravotnictví, že budu chtít posílit financování rezidenčních míst. Jsem rád, že jsme se na tom dohodli předběžně i s paní ministryní financí pro ten rozpočet v roce 2026, že posílíme financování asi o 100 milionů korun u rezidenčních míst, protože to je skutečně zásadní. Tato investice se nám do budoucna vrátí, protože budeme mít více vyškolených praktických lékařů, praktických lékařů pro děti a dorost, kteří pak budou moci jít sami do praxe. Takže podpora financování rezidenčních míst je jedním z klíčů, jak zajistit dostupnost zdravotní péče a jak samozřejmě ta rezidenční místa také směřovat do těch regionů, kde ta péče je hůře dostupná, samozřejmě ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami, s kraji a s dalšími, kteří mohou nabízet různé pobídky, dotace a podobně.
Velmi se řešila, když se bavíme, dostupnost léků v minulém volebním období. To bylo něco, co si myslím, že rezonovalo výrazně v rámci i veřejné debaty, kdy pacienti opakovaně čelili nedostupnosti léků. Myslím si, že v tomto je nutné udělat mnohem víc, než se udělalo doposud z hlediska skutečně systémového řešení, ať je to otázka, jak bylo o tom už také hovořeno, robustnějších rezerv zásob léků tak, abychom skutečně byli schopni vykrýt výpadky, které budou tady. To samozřejmě je něco, co je bohužel součástí - ty dodavatelské řetězce jsou poměrně křehké a může se stát cokoliv. Ale je nutné, aby stát byl připraven a nahradil ten výpadek léků právě z oněch rezerv.
Důležitá věc je také, abychom skutečně velmi výrazně a razantně a exemplárně postihovali nedovolené reexporty léků. Stále je to byznys, ze kterého řada subjektů těží. Odhaduje se, že to je v řádu miliard korun léků, které jsou dovezeny do České republiky, ale nedostanou se k českému pacientovi, protože jsou následně vyvezeny někam ven do zahraničí a tam jsou prodány. To je něco, co skutečně budu chtít ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv velmi tvrdě a exemplárně postihovat, protože to je jeden z důvodů, kdy ty léky pro české pacienty nejsou dostupné.
Ta dostupnost léků ale souvisí i s dostupností takzvané centrové péče. Centrová péče v rámci těch cen specializovaných center funguje v zásadě dobře. Problém je, že řada těch léčivých přípravků je zařazena do těch centrových už čistě z administrativních důvodů. Jsou tam mnoho let, v zásadě už nemají úplně ten charakter toho, že je musí za každou cenu podávat specialista. A v těch daných centrech, která samozřejmě jsou logicky hůře dostupná regionálně. ***
