Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.40 hodin)
(pokračuje Oto Klempíř)
Je to vláda, která chce pracovat pro normální občany - ne pro aktivisty, ne pro samozvané morální soudce, ale pro lidi, kteří každý den stávají do práce a chtějí žít v zemi, která jim nehází klacky pod nohy. A řekněme to jasně. Nyní přichází vláda, která má Česko osvobodit - ne od nějakých vnějších nepřátel, ale od atmosféry strachu, kterou tu za poslední roky vytvořili někteří politici. Nebyl to strach z Ruska, nebyl to strach z Číny nebo z války, co svíral tuhle zemi, byl to strach říci nahlas svůj názor, strach, že když nebudete opakovat to, co chce slyšet pár samozvaných elit, okamžitě z vás udělají zrádce, škůdce, kolaboranta nebo nepřítele státu, jak dobře ví můj kolega Filip prostřednictvím pana předsedajícího.
A víte co? Nebyl to Dozimetr, nebyla to kampelička, IKEM, Motol nebo bitcoinové kauzy, co jim prohrálo volby - byla to jejich falešná morální nadřazenost, jejich posedlost nálepkováním, jejich radost z toho, že mohou někoho veřejně ničit jen proto, že je s nimi nesouhlasí. A teď je řada na nás, na naší vládě, abychom to napravili, abychom ukončili éru falešných morálních majáků, do kterých se někteří pasovali.
A teď ke kultuře, protože proto tu dnes stojím. Pokud má česká kultura znovu patřit mezi světovou špičku jako ve třicátých nebo řekněme šedesátých letech, musíme změnit způsob, jakým ji řídíme. Nemůžeme dál předstírat, že je všechno v pořádku, když všichni vidíme, že není. Jsme dobří v tom, co je pohodlné, co je průměrné, co je nadprůměrné, jenže průměrnost nás nikam neposune. Pokud chceme obstát ve světě, který se s nikým nemazlí, musíme budovat skutečná centra kulturní síly, místa, kde nevznikají jen projekty pro domácí publikum, ale práce, které mají váhu i za hranicemi, ať už jde o filmová díla, festivaly, kreativní průmysl, živou kulturu nebo ambiciózní multikulturní projekty.
Potřebujeme vytvořit prostředí, které lidi nutí mířit výš a hledat, jak být první, a ne se spokojit s tím, že něco je jen tak akorát. Proto nebudu ministrem, který čtyři roky stříhá pásky a tváří se, že pracuje - na to opravdu stačí cvičená opice. Budu chtít kulturu, která nám umožní vnímat a vytvořit excelenci. Chci podmínky, které dají talentovaným lidem vysoký prostor k růstu, a ano, budu k tomu používat hlavně manažerský pohled - ne ideologii, ne aktivismus, ne že se to tak dělalo vždycky. A nebudu rušit věci jen proto, že je založil někdo jiný, ale udělám příkrý řez tam, kde tyto věci nefungují. My, Motoristé, se totiž nebojíme odpovědnosti ani práce.
Je nepřijatelné, že se tu roky rozdávaly dotace bez toho, aniž by někoho zajímalo, jaké mají výsledky. A ještě nepřijatelnější je, že to předchozí ministři věděli a nic tím nedělali. Já nebudu Šípková Růženka, která je na úřadě - to není můj styl. Budu s kulturou aktivně a rychle i pomalu, plně i jinak žít celý den, celý rok, celé volební období. Je totiž pohodlné býti ministrem, který rozdává peníze a nechává se plácat po ramenou, je pohodlné býti ministrem, který se bojí říci ne - ale já tuto funkci nevzal kvůli tomu, aby to bylo pohodlné. Já chci, aby věci fungovaly, a nehodlám držet status quo jen proto, že se tím zalíbím novinářům nebo opozici. To by byl styl politiky, který není hodný Motoristů, ani této vlády. My totiž alibisté nejsme. Budu hledat nové, moderní formy, které posunou českou kulturu i média do 21. století, kam patří. A budu se řídit nejenom srdcem, ale hlavně daty. Nebudu poslouchat nářky těch, kteří kvůli lajkům na sociálních sítích tvrdí, že média veřejné služby jsou na pokraji kolapsu a že někdo chce omezovat jejich svobodu - to v žádném případě. Proto jedním z mých hlavních cílů je nastavit rámec pro média veřejné služby, současný rámec, který odpovídá tomu, jakou úlohu oni mají plnit versus sociální sítě, Netflix a podobná nová média.
No a když tu mluvíme už o kultuře, tak nemluvíme o nějakém luxusu pro pár vyvolených - mluvíme o lidech, o lidech, kteří každý den drží naši národní identitu pohromadě. A já říkám jasně: vláda, která si neváží těchto lidí, si neváží ani sama sebe, ani vlastní země. Kultura totiž není abstraktní pojem, kultura jsou lidé, lidé, kteří pracují tvrdě, často za velice směšné a malé peníze a přesto vytvářejí něco, co nás všechny přesahuje. A já říkám: tyhle jejich tragické podmínky se musí změnit. Navýšíme platy pracovníků v kultuře - ne proto, že je to líbivé gesto, ale proto, že je to spravedlivé. A obnovíme spolupráci s odbory, protože když se vláda stará o pracující lidi, stará se i o budoucnost této země.
A pak je tady další hlavní bod - naše památky. Naše památky nejsou jen staré zdi. Památky jsou naše moře, jsou to kapitoly našeho společného příběhu, jsou to důkazy toho, že jsme tady byli, že jsme něco vybudovali a že máme na co navazovat. A já říkám: žádné další přehlížení, žádné další polovičaté úpravy. Ochrana památek musí být důsledná, moderní, efektivní a dlouhodobá. Propojíme památkovou péči s regiony, obcemi a spolky, protože nejlépe o dědictví pečují ti, kteří s ním žijí každý den. A budeme přísně kontrolovat, aby každá koruna byla využita smysluplně.
A teď něco, co je mi osobně možná nejbližší - folklor, tradice, řemesla našich předků, která se předávala z generace na generaci. Tohle není nostalgie, tohle je páteř národní identity. Podpoříme tradiční řemesla a folklor víceletými programy, které umožní předávání dovedností, posílí regiony a pomohou malým podnikům a komunitám růst. A pomocí mikrograntů zajistíme, aby tradiční řemesla a folklorní aktivity a festivaly nezanikly, ale naopak, aby ještě více ožily. Kultura není o penězích, ale bez peněz se kultura neudrží. To je prostý fakt, který nemá smysl obcházet. A čeká nás těžký úkol - oddělit skutečnou kulturu od byznysu, který se na ni nalepil. Jsou to dvě různé věci a věřím, že lidé kulturní sféry to vidí stejně dobře nebo možná lépe jako já. Stát má dotovat kulturu, ne podnikání převlečené za kulturu. Chci, abychom stáli za těmi, kteří kulturu a umění tvoří - ne za těmi, kteří jen natahují ruku. Podpořme velkoryseji umělce, instituce a projekty, které mají smysl a přinášejí hodnotu. Přestaneme s rozpočtovou, takzvanou salámovou metodou, kdy každý dostane drobek, ale nikdo nedostane dost na to, aby mohl skutečně něco vybudovat. Proto připravíme víceletý finanční plán, který zajistí obnovu a ochranu památek, výstavbu nových kulturních zařízení a modernizaci těch, která už máme. Dokončíme rekonstrukce, které se táhnou roky, a podpoříme projekty, které mohou být excelentním symbolem sebevědomého národa - kupříkladu Vltavskou filharmonii, galerie, knihovny, muzea, kulturní centra - ne proto, že je to hezké, ale proto, že silná země investuje do své kulturní duše a národ, který si váží své kultury, nikdy nebude muset se bát o svou budoucnost. Děkuji vám a prosím o vyslovení důvěry naší vládě. (Potlesk v sále.) ***
