Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.20 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Podle této definice se pan vicepremiér Macinka jistě vydírání vůči panu prezidentovi dopustil. A dokonce je tady jedna hezká souvislost. Stejný kořen slova najdeme u slova vydřiduch, ten, který z druhého dere. Takže máme ministra zahraničních věcí, který může být dle lingvistického náhledu na věc označen jako vydřiduch.
Pan premiér Babiš se tady vyjádřil tak, že ta slova byla nešťastná. Já jsem rád, že se vůbec vyjádřil, to určitě oceňuji, ale bagatelizace není uklidňování. A tohle je bagatelizace toho celého. Říkat o slovech, kdy ministr zahraničních věcí říká, cituji, pokud neudělá nic nebo alespoň nepřistoupí na nějaké jednání ve věci Turek, důsledky ho velice překvapí. Spálí mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace. Dokonce tam používá pan Macinka i slovo brutální.
A já se musím ještě jednou pana premiéra zeptat, můžeme se tady ptát členů vlády napřímo. Pane premiére, tohle má vaši podporu, o které psal pan ministr Macinka ve své zprávě? Má podporu premiéra a má podporu SPD? Já bych byl rád, abychom to neomlouvali a nebagatelizovali, neříkali, že je něco nešťastné. Na místě by byl jasný distanc od těchto slov a jasná omluva když ne samotného vicepremiéra, tak premiéra za to, že člen jeho vlády se takovéhoto postupu dopouští. Já nechci věřit tomu, že tohle je manuál nového chování, nových postupů a standardů chování, které bude mít vláda.
A já souhlasím v jedné věci s panem premiérem, co lidé od vlády očekávají. Určitě pomoc v jejich mnohdy složité situaci. Očekávají konkrétní kroky. Ale ty opravdu nebyly zmařeny tím, že včera neproběhl jednací den. Tohle, co lidé očekávají, kazíte vy sami, vážená vládo. Tohle kazí pan vicepremiér Macinka tím, že místo, aby myslel na občany téhle země, tak myslí na jednu pomoc, jednu konkrétní, myslí na pomoc Filipu Turkovi, aby se Filip Turek konečně dostal k té své vysněné ministerské pozici. Ale že bych tady viděl nějaký velký výkon v tom, jak pomoci lidem a obyvatelům téhle země, to opravdu nevidím.
Pan premiér často říkal, že stát se dá řídit jako firma. Ale v každé firmě platí, že metody obchodních zástupců určuje generální ředitel. Nebo aspoň ve chvíli, když ten generální ředitel má autoritu přirozenou, když je to silný generální ředitel, když je to silný premiér.
My se bavíme o tom, že tohle je zbytečné a jitří to tu atmosféru. Ale znovu, kdo vyvolal tenhle konflikt? Kdo napsal ty zprávy? Kdo nás dovedl k tomu, že zahraniční tisk v mnoha výtiscích píše o tom, že v Česku za éry premiéra Babiše ministr zahraničních věcí vydírá prezidenta? (Ukazuje kopie článků ze zahraničního tisku.) Často se srovnáváte s tou Fialovou vládou, kterou jste nazývali skoro vládou temnoty, národní hrůzy. Takhle se o nás nepsalo. Takhle se o nás nepsalo za celé čtyři roky a rozhodně se takhle o nás nepsalo na začátku našeho vládnutí, kdy jsme jasně ukázali, co si myslíme a nemyslíme.
A co jsem postrádal ve slovech pana premiéra, je ještě jedno důležité vyjádření. Pan ministr Macinka nejenomže mluvil o vydírání, ale on ho začal naplňovat. On začal naplňovat své vydírání tím, že oznámil, že by Česko na mezinárodní úrovni na summitu NATO měl reprezentovat pan premiér, nikoliv pan prezident. To včera zaznělo. Tak tady by mě velmi zajímal přístup pana premiéra, tady by mě zajímalo, zda souhlasí s tím, aby se tímhle způsobem vydíral prezident.
A taky nebyla zodpovězena otázka, jestli ano, opravdu ta spolupráce a koordinace zahraniční politiky není cestou a není lepší? K tomu byla v pondělí svolána schůzka, na kterou dva účastníci, včetně premiéra vlády, bez omluvy nepřišli, tak ji prezident republiky potom musel zrušit. Tohle je určitě lepší. Já s tím souhlasím. Určitě je lepší se dohodnout a ten postup koordinovat. Za naší vlády to tak probíhalo, ta koordinace ne vždy byla zcela bezkonfliktní, taky byly na nejrůznější věci různé názory, ale vždy jsme dokázali i s Pražským hradem vytvářet jednotný pohled na naši českou zahraniční politiku. Takže ano, jednejte, choďte na schůzky, které jsou sjednané a nepište po nocích prezidentovi zprávy. To je úplně jednoduché.
Tohle přece není zodpovědnost prezidenta, že něco zveřejnil. Nepodsouvejte mu tohle. Tohle je jednoznačně zodpovědnost toho, kdo takové zprávy píše. To je zodpovědnost toho, kdo se pokouší vydírat prezidenta. A ještě velmi hloupě, promiňte mi to slovo, naivně neodhadne svého protivníka. Je to někdo, kdo si asi myslí, že máme slabého prezidenta, který se nechá tímhle vyděsit. Potom čteme výroky pana Turka, ať se prezident chová jako chlap a podobně. No, tak pan Turek to chlapsky píše na sociální sítě. To je moc chlapské a potom to možná chlapsky napíše na nějaký mobil a zas to někde omylem zveřejní. Já si myslím, že pan prezident konal přesně tak, jak měl. Zaregistroval něco, co nemá obdoby. A my to označíme za nešťastné. To nebylo nešťastné, to bylo šílené, bezprecedentní. A pokud tady od vlády, ústy jejího premiéra nezazní jasný distanc, že tohle prostě ne, že tohle se dít nebude a že z toho premiér vlády vyvodí nějaké konkrétní důsledky, v ideálním případě samozřejmě ty personální vůči ministrovi své vlády, vůči vicepremiérovi své vlády, no, tak je to nedostatečné.
A stále se motáme v tom, že to ukazuje na vzájemné se držení pod krkem. Ta stoosmička tady prostě musí být pro ty účely, o kterých jsme mluvili mnohokrát. A tohle svázání rukou neumožňuje ani přirozeně dominantnímu Andreji Babišovi, aby tohle ukázal a tu sílu ukázal. Znovu říkám, já oceňuju, že dneska Andrej Babiš vystoupil. Jasně, ale byla to jenom přehlídka bagatelizace a žádného distancování se od toho, co se tady událo. A svolávat schůzku s prezidentem republiky, panem Macinkou, hrát nějakou formu mediátora? No, je to možné, pokud na to všichni přistoupí.
Ale já si spíš myslím, že než roli mediátora by premiér hrát měl hrát roli lídra té vlády a přimět své ministry, vicepremiéry k tomu, aby používali nějaké standardy chování a vystupování a nedopouštěli se něčeho takového, čeho se dopustili. Tam přece začínáme, ne nějakou mediátorskou schůzkou, kterou samozřejmě má pan prezident právo odmítnout.
Ten obrázek v zahraničí, který teď máme, je opravdu šílený. Posunuli jsme se během těch necelých dvou měsíců úplně jinam. Země, která pomáhá, nepomáhá, země, která do té doby byla aktivní v zahraniční politice a teď se schovává. Premiér stojí na fotce těch odhodlaných pomáhat někde v poslední řadě. Premiér říká ve chvíli, když mluví o Severoatlantické alianci, "My takový závazek nemáme". A říká, my jsme Česko a oni jsou NATO. Ne, my jsme NATO.
A tohle jsme všechno v těch posledních čtyřech letech tady v té zemi přirozeně chápali a byli jsme na to zvyklí. Posunulo se to daleko. A píše se teď o tom, že u nás dokonce jednotliví ústavní činitelé sebe navzájem vydírají. Já nechci říkat, jaká to je kultura, abych tu část světa neurazil, ale představme si možná takové části zeměkoule, kde takové metody normální jsou. A tohle je prostě jak ze špatné gangsterky.
A poslední poznámka na závěr. Ta je na nepřítomného pana vicepremiéra Macinku, ale vlastně obecně na vládu: nepřipouštění novinářů na tiskové konference, nepřipouštění vybraných novinářů na vládní tiskové konference. Má tohle být nový standard komunikace Babišovy vlády? Je tohle ten slovenský vzor, protože se Slovenskem už teď máme jenom ty nejlepší vztahy, jakým způsobem přistupovat médiím? Kdo bude určovat, která média tam smějí a která tam nesmějí? Ten selektivní přístup je podle čeho? Máte nějaký rating? Máte nějaké počty článků, které byly o vás hezké a které byly ošklivé? A podle toho se média budou hodnotit? ***
