Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.30 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
A ano, můžeme se možná i bavit potom o tom, jestli by právě nemělo dojít k té redukci toho počtu těch stavebních úřadů, protože jak se tak může stát, jako že takovouhle stavbu potom, několik kilometrů, liniová stavba, celonárodní význam, dálniční nadřazená síť, povoluje potom úřad jako tohohle typu, jo, a rozhoduje o tom to ministerstvo, respektive ta ministryně, jo. Fakt existuje papír, pod kterým je podepsaná Klára Dostálová, tady s tímhle tím, jo. Takže to je jakoby druhá záležitost, kterou vešla do dějin vaše ministryně Klára Dostálová.
Ale abych se vrátil zpátky k tomu původnímu sdělení. No, problémy prostě začaly už za vaší ministryně Kláry Dostálové s tou digitalizací. Vy jste měli osm let na tom ministerstvu, jo, tam nebyla jenom ta Klára Dostálová, ještě předtím tam byla ta paní, co měla toho hafíka, nevím, jak se jmenovala teď. Šlechtová se jmenovala, jo, Karla Šlechtová, že jo, no. Tak ta byla předtím jako ministryně pro místní rozvoj, že jo, takže ta tam neudělala taky nic.
Nevím, jestli jste tam měli ještě někoho jiného. Teď pátrám v paměti, nejsem si jist, ale prostě osm let jste strávili na ministerstvu intenzivním nicneděláním. Já teda musím říct, že nesouhlasím s panem exministrem Vlčkem, který vnesl tady do té diskuse tu úvahu: lepší je někdy nedělat nic. To jako já si to úplně nemyslím, jo, já si myslím, že přece jenom mělo by se zkusit se prostě někam jako pohnout. Ano, může se stát, že se to někdy ukáže jako slepá ulička, ale prostě něco by se dít mělo, a nemyslím si, že úplně jako nejlepší řešení tehdy bylo to, že osm let vy jste vlastně na tom Ministerstvu pro místní rozvoj nedělali nic, samosprávy se vám smály a v konečném důsledku akorát jste si tam připravovali ten tunel za tu miliardu, který se naštěstí podařilo Ivanu Bartošovi zastavit. (Nesouhlasné reakce z řad ANO.)
No, a ano, vážení, vždycky!, vždycky je odpor proti zavádění nových věcí, to vám můžu potvrdit i já v momentě, kdy se zaváděl ten eRecept. A připomenu vám, že to bylo v době, kdy ten eRecept nějakou dobu dokonce běžel dobrovolně, takže tam bylo vlastně to přechodné období, které tady bylo zmiňováno jako zásadní prvek. Jo, já se tomu nebráním. Ano, to je moc fajn, když máte dost času a můžete tam mít nějaké období, kdy to máte třeba zavedeno dobrovolně nebo jenom v části země nebo nějaký pilot a nějak to jako je umožněno, to je vždycky moc fajn. A někdy tomu tak bohužel není, protože časový faktor to neumožní. To byl případ digitalizace stavebního řízení. U eReceptu to tak bylo.
No, ale co se nestalo? Jestli si myslíte, že tímhletím způsobem byl jako zlomen ten odpor veřejnosti jako odborné, to znamená především lékařů, kteří to měli používat, no, tak to ani náhodou. Samozřejmě u lékárníků problém nebyl, protože pro ty to zas tak velká změna nebyla. Ti prostě jsou zvyklí na to, že nějaký čárový kód v té lékárně jako napípnou, něco jim to na tom počítači ukáže a oni něco s tím dělají. Takže tohleto nebyla zas tak velká změna. Ale pro doktory to byl problém, protože to znamenalo, že musí mít skutečně už definitivně ten počítač povinně na stole. Oni ho tam měli celou dobu, jo, jenom prostě to nebylo jako povinné, a samozřejmě, že tu dokumentaci psali v drtivé většině už na tom počítači, akorát si to tiskli, prostě nebyl jakoby ten zvyk fungovat on-line. A samozřejmě, že ten odpor byl. Já si vzpomínám do konce na okamžiky, kdy skutečně i tehdejší prezident České lékařské komory prostě říkal: ne, lékaři vůbec nejsou připravení, prostě nebude to fungovat, zrušte to, není možné to zavádět.
A vzpomenu si - tady pan poslanec Boris Šťastný, jo, to bylo výborné, protože pan Boris Šťastný, který tady teď není, pan ministr, tehdy jako poslanec, zábavná historka, prosadil to, že ten eRecept bude povinný, pomocí nějakého pozměňováku, on byl předkladatel toho pozměňováku. A potom koukám, v televizi, vidím Borise Šťastného, jak říká, že se nestihl připravit, že si nestihl nechat vydat ty přístupové údaje pro ten eRecept, jo. Připomenu, člověk, který to prostě protlačil jako pozměňovák, že to bude povinné, no.
Takže tohleto byla taková jako věc, která mě osobně jako velice pobavila, že zrovna lidé, kteří něco prosadí vlastně jako povinné, tak potom nakonec nejsou schopni ani třeba, řeknu, jít příkladem, jo, ale prostě ani si vybavit ty přístupové údaje, které oni nařídili, aby se všichni vlastně povinně vybavili k nějakému datu.
Takže ano, tam byl vlastně i problém s tou nepřípravou toho terénu, na který Ministerstvo pro místní rozvoj vlastně žádný vliv mít nemůže, protože, a teď ještě připomeňme, jeden ze zásadních problémů, který byl v té digitalizaci stavebního řízení, bylo vlastně to, že s tím systémem nezachází pouze, jen a jedině organizace, které jsou nějak jako v rámci resortu Ministerstva pro místní rozvoj. To si připomeňme. Ten problém je totiž mnohem jako větší, protože tam do toho stavebního řízení významně promlouvají ty takzvané DOSSy, jo, dotčené orgány státní správy, a to je ten problém, protože to jsou orgány úplně mimo působnost Ministerstva pro místní rozvoj.
To jsou, prosím pěkně, třeba hasiči, tak ti jsou pod Ministerstvem vnitra. Potom je tam hygiena, to je Ministerstvo zdravotnictví. Pak jsou tam památkáři, Ministerstvo kultury. Pak je tam životní prostředí, které je ne až tak překvapivě pod Ministerstvem životního prostředí. A to jsou všechno věci, na které ten ministr, nyní tedy ministryně, která tady bohužel není, tak bohužel ta ministryně, ani ministr, ani kdokoliv jiný, kdo tam prostě bude sedět, nemá vůbec, ale fakt jako vůbec žádný vliv na to, co se na úřadech tohoto typu děje.
A navíc znovu připomenu, prostě těch DOSSů je tady opět, řekl bych, prostě nadpočet, jo, a tohle to je druhý problém, který prostě provází tu digitalizaci stavebního řízení. Zatímco ten eRecept byl prostě celý vlastně de facto, ano, v gesci jednoho ministerstva, ano, účinkovaly tam vlastně jako soukromé subjekty, ano, některé byly jako navyklejší na tu práci s digitálními technologiemi, jako v těch lékárnách, některé prostě jako o něco méně, to jako jo, ale pořád to bylo vlastně ještě nějak jako resortně, řekněme, koncentrované. Tak tohleto bylo jako významně jiné.
Připomenu, že v nějaké fázi se kontrolovalo, které teda ty DOSSy, vůbec ten systém, jako si vyžádaly ty přístupové údaje, a prostě tam byl významný podíl těch DOSSů, které se do toho systému ani nepřihlásily, jo. Takže to je ten problém, který tady byl i s tou digitalizací stavebního řízení.
A znovu se vracím k tomu, co ve skutečnosti je jakoby základním problémem těch digitalizačních projektů. Vážení, ve státní správě ten základní problém digitalizačních projektů je ten, že vy potřebujete mít na těch úřadech dobře zaplacené profíky v oblasti IT. Čímž se okruhem vracíme k tomu, o čem jsme se tady bavili večer. Protože ano, my potřebujeme změnit služební zákon, no jasně, ale potřebujeme z něho změnit právě tak (to?), abychom byli schopni přilákat tyhlety lidi, profesionály právě do té státní služby, právě třeba v oblasti IT, protože když to tak neuděláte, tak jste přesně jakoby v područí tady toho systému, který prostě vede k tomu, že vám může kdokoliv hodit vidle do toho projektu už v nějaké úplně rané fázi, kdy vůbec jako navrhujete, jak ten základ má fungovat. A to je ten základní problém. A vy jste se rozhodli ale i u toho služebního zákona jít prostě úplně špatnou cestou. ***
