Neautorizováno!
(14.30 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
A ano, můžeme se možná i bavit potom o tom, jestli by právě nemělo dojít k redukci počtu těch stavebních úřadů, protože jak se tak může stát, jako že takovouhle stavbu potom - několik kilometrů, liniová stavba, celonárodní význam, dálniční nadřazená síť - povoluje potom úřad tohohle typu, a rozhoduje o tom ministerstvo, respektive ministryně. Fakt existuje papír, pod kterým je podepsaná Klára Dostálová, tady s tímhletím. Takže to je druhá záležitost, kterou vešla do dějin vaše ministryně Klára Dostálová.
Ale abych se vrátil zpátky k původnímu sdělení. Problémy prostě začaly už za vaší ministryně Kláry Dostálové s digitalizací. Vy jste měli osm let na tom ministerstvu - tam nebyla jenom Klára Dostálová, ještě předtím tam byla ta paní, co měla toho hafíka, nevím, jak se jmenovala teď... Šlechtová se jmenovala, jo, Karla Šlechtová - ta byla předtím ministryně pro místní rozvoj, takže ta tam neudělala taky nic. Nevím, jestli jste tam měli ještě někoho jiného, teď pátrám v paměti, nejsem si jist, ale prostě osm let jste strávili na ministerstvu intenzivním nicneděláním.
Já tedy musím říct, že nesouhlasím s panem exministrem Vlčkem, který vnesl tady do té diskuse tu úvahu: lepší je někdy nedělat nic. To si úplně nemyslím, já si myslím, že přece jenom mělo by se zkusit se prostě někam pohnout. Ano, může se stát, že se to někdy ukáže jako slepá ulička, ale prostě něco by se dít mělo, a nemyslím si, že úplně jako nejlepší řešení tehdy bylo to, že osm let vy jste vlastně na tom Ministerstvu pro místní rozvoj nedělali nic, samosprávy se vám smály a v konečném důsledku akorát jste si tam připravovali ten tunel za miliardu, který se naštěstí podařilo Ivanu Bartošovi zastavit. (Nesouhlasné reakce z řad ANO.)
A ano, vážení, vždycky, vždycky je odpor proti zavádění nových věcí, to vám můžu potvrdit i já v momentě, kdy se zaváděl eRecept, a připomenu vám, že to bylo v době, kdy ten eRecept nějakou dobu dokonce běžel dobrovolně, takže tam bylo vlastně to přechodné období, které tady bylo zmiňováno jako zásadní prvek. Jo, já se tomu nebráním, ano, to je moc fajn, když máte dost času a můžete tam mít nějaké období, kdy to máte třeba zavedeno dobrovolně, nebo jenom v části země, nebo nějaký pilot, a nějak to jako je umožněno, to je vždycky moc fajn. A někdy tomu tak bohužel není, protože časový faktor to neumožní. To byl případ digitalizace stavebního řízení, u eReceptu to tak bylo. Ale co se nestalo? Jestli si myslíte, že tímhletím způsobem byl zlomen odpor veřejnosti odborné, to znamená především lékařů, kteří to měli používat, tak to ani náhodou. Samozřejmě u lékárníků problém nebyl, protože pro ty to zas tak velká změna nebyla. Ti prostě jsou zvyklí na to, že nějaký čárový kód v lékárně napípnou, něco jim to na tom počítači ukáže a oni něco s tím dělají, takže tohleto nebyla zas tak velká změna. Ale pro doktory to byl problém, protože to znamenalo, že musí mít skutečně už definitivně ten počítač povinně na stole. Oni ho tam měli celou dobu, jenom prostě to nebylo povinné, a samozřejmě že tu dokumentaci psali v drtivé většině už na počítači, akorát si to tiskli - prostě nebyl ten zvyk fungovat on-line a samozřejmě, že ten odpor byl. Já si vzpomínám dokonce na okamžiky, kdy skutečně i tehdejší prezident České lékařské komory prostě říkal: Ne, lékaři vůbec nejsou připravení, prostě nebude to fungovat, zrušte to, není možné to zavádět. A vzpomenu si, tady pan poslanec Boris Šťastný - jo, to bylo výborné, protože pan Boris Šťastný, který tady teď není, pan ministr, tehdy jako poslanec, zábavná historka - prosadil to, že ten eRecept bude povinný, pomocí nějakého pozměňováku, on byl předkladatel toho pozměňováku. A potom koukám, v televizi vidím Borise Šťastného, jak říká, že se nestihl připravit, že si nestihl nechat vydat přístupové údaje pro eRecept. Připomenu - člověk, který to protlačil jako pozměňovák, že to bude povinné. Takže tohleto byla taková jako věc, která mě osobně velice pobavila, že zrovna lidé, kteří něco prosadí vlastně jako povinné, tak potom nakonec nejsou schopni ani třeba řeknu jít příkladem, ale prostě ani si vybavit ty přístupové údaje, které oni nařídili, aby se všichni vlastně povinně vybavili k nějakému datu.
Takže ano, tam byl vlastně i problém s nepřípravou terénu, na který Ministerstvo pro místní rozvoj vlastně žádný vliv mít nemůže, protože - a teď ještě připomeňme: jeden ze zásadních problémů, který byl v digitalizaci stavebního řízení, bylo vlastně to, že s tím systémem nezachází pouze jen a jedině organizace, které jsou nějak v rámci resortu Ministerstva pro místní rozvoj. To si připomeňme. Ten problém je totiž mnohem jako větší, protože tam do stavebního řízení významně promlouvají takzvané DOSSy, dotčené orgány státní správy, a to je ten problém, protože to jsou orgány úplně mimo působnost Ministerstva pro místní rozvoj. To jsou, prosím pěkně, třeba hasiči, ti jsou pod Ministerstvem vnitra. Potom je tam hygiena, to je Ministerstvo zdravotnictví. Pak jsou tam památkáři - Ministerstvo kultury. Pak je tam životní prostředí, které je ne až tak překvapivě pod Ministerstvem životního prostředí. A to jsou všechno věci, na které ten ministr - nyní tedy ministryně, která tady bohužel není - tak bohužel ta ministryně ani ministr ani kdokoliv jiný, kdo tam bude sedět, nemá vůbec, ale fakt vůbec žádný vliv na to, co se na úřadech tohoto typu děje.
A navíc znovu připomenu, těch DOSSů je tady opět řekl bych nadpočet a tohle to je druhý problém, který provází digitalizaci stavebního řízení. Zatímco eRecept byl celý vlastně de facto v gesci jednoho ministerstva, účinkovaly tam vlastně jako soukromé subjekty, některé byly jako navyklejší na práci s digitálními technologiemi jako v těch lékárnách, některé o něco méně, to jo, ale pořád to bylo vlastně ještě nějak jako rezortně řekněme koncentrované. Tohleto bylo významně jiné.
Připomenu, že v nějaké fázi se kontrolovalo, které ty DOSSy, vůbec ten systém, si vyžádaly přístupové údaje, a tam byl významný podíl DOSSů, které se do toho systému ani nepřihlásily. Takže to je problém, který tady byl i s digitalizací stavebního řízení.
A znovu se vracím k tomu, co ve skutečnosti je základním problémem digitalizačních projektů. Vážení, ve státní správě základní problém digitalizačních projektů je ten, že vy potřebujete mít na úřadech dobře zaplacené profíky v oblasti IT, čímž se okruhem vracíme k tomu, o čem jsme se tady bavili večer, protože ano, my potřebujeme změnit služební zákon, no jasně, ale potřebujeme z něho změnit právě tak (to), abychom byli schopni přilákat tyhlety lidi, profesionály, právě do státní služby, právě třeba v oblasti IT, protože když to tak neuděláte, tak jste přesně v područí tady toho systému, který vede k tomu, že vám může kdokoliv hodit vidle do projektu už v nějaké úplně rané fázi, kdy vůbec navrhujete, jak ten základ má fungovat, a to je ten základní problém, a vy jste se rozhodli, ale i u služebního zákona, jít prostě úplně špatnou cestou, protože potom se nikdy nebudou ty digitalizační projekty dařit. ***
