Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.00 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Velmi nás tlačil čas, neboť jsme byli informováni ze strany příslušných úředníků, že je to naprosto nezbytné pro čerpání evropských prostředků - za a); a b), že původní návrh zákona o úřednících, který předložila ještě Nečasova vláda předtím, než musela kvůli skandálu s paní Nagyovou celá rezignovat, tak že je nedostatečný. To byl prostě vzkaz, který jsme měli od odborníků - to říkám vůči panu Kupkovi, který momentálně není v sále - že z takové informace jsme vycházeli, dnes ty informace máme trochu jiné a ano, skutečně tady po deseti letech vyhodnocení tohoto zákona se v podstatě vracíme do režimu zákoníku práce.
V současné době zaměstnanci vykonávají správní činnosti definované právním předpisem a jsou ve služebním poměru vůči státu. Tento služební poměr je právním vztahem, jehož předmětem je výkon závislé práce státního zaměstnance pro služební úřad reprezentující obecný zájem státu. Tolik definice ke služebnímu zákonu. Zákon je postaven na diametrálně odlišných principech než zákoník práce, na nějž však ve velkém množství a často odkazuje. Za deset let účinnosti zákona o státní službě se jeví existence zvláštního zákona jako nadále potřebná, nicméně s ohledem na hospodářský a společenský vývoj, stejně jako na rozvoj v oblasti lidských zdrojů a digitalizace, je třeba, aby tato právní úprava dokázala naplňovat aktuální potřeby státu a jeho občanů.
Teď k východiskům. V roce 2018 byla společností KPMG provedena analýza účinnosti zákona o státní službě. Bylo to formou takzvané ex post RIA. V rámci ní byly vyhodnoceny reálné dopady zákona o státní službě po několika letech jeho účinnosti, a to ve vztahu k naplnění cílů a základních principů právní úpravy státní služby v České republice definované mimo jiné ze strany Evropské komise. Ta zpráva na jednu stranu pozitivně hodnotila existenci zvláštního zákona, z analýzy však vyplynuly mnohé klíčové nedostatky. A jednalo se především o potřebu přehodnocení aplikace správního řádu. Větší použití ustanovení zákoníku práce podle této analýzy mají na státní službu spíše pozitivní dopad a přispívají k transparentnosti a především ke stabilitě státní služby v případě neočekávaných záležitostí. Bylo konstatováno, že proces výběru zaměstnanců je velmi neefektivní z důvodu jeho zatížení značnou mírou administrativní zátěže, která je dána aplikací správního řízení. Byla rovněž konstatována omezená možnost změn služebního poměru, která se projevuje v nedostatečné mobilitě státních zaměstnanců a uzavřenosti státní služby navenek.
Konečně nedostatečná praktická implementace služebního hodnocení v rámci státní služby. Teď pozor. Zpráva Evropské komise. V rámci takzvaného evropského semestru v posledních osmi letech konstatovaly pro oblast státní služby rovněž mnohé nedostatky. Efektivita veřejné správy se pohybuje pod průměrem Evropské unie, nedostatečná je rovněž správní kapacita a profesionalita úředníků, nízká je úroveň vzdělání dospělých ve veřejném sektoru. Zákon v obecné míře snižuje schopnost přitahovat odborníky z akademického prostředí či soukromého sektoru. Tolik vyjádření Evropské komise.
V roce 2022 byla odborníky z oblasti personálního řízení a práva převážně z Katedry andragogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vypracována analýza zákona o státní službě. Analýza se zaměřuje na zhodnocení právní úpravy z hlediska personálního řízení a tak dále - a ta v podstatě mluví podobným způsobem. Nevhodná je dle závěru analýzy veřejnoprávní metoda úpravy služebních vztahů, která má mít negativní vliv na pružnost časovou a administrativní náročnost personálních procesů, neboť je o právech a povinnostech státních zaměstnanců rozhodováno mocensky a administrativně formou přezkoumatelných individuálních správních aktů, přičemž tyto postupy jsou komplikované a odlišné od personálních procesů obecně, čímž dochází k jejich odcizení. Překážkou pružnosti je aplikace správního řízení u výběrového řízení při vzniku a změně služebního poměru, při odměňování a služebním hodnocení.
Obecně byla tedy shledána malá flexibilita při vzniku a rušení služebních míst, to znamená, to jsou ty procesy systemizace, a při rozmístění a využití zaměstnance v úřadu. Správa služebních vztahů generuje vysokou míru administrativní zátěže a nízkou flexibilitu a efektivitu služebního hodnocení. Chybí možnost uzavírání individuálních dohod o podmínkách výkonu služby, v neposlední řadě byla konstatována časová a administrativní náročnost při skončení služebního poměru rozhodnutím služebního orgánu a s tím související vysoké náklady pro úřad spojené s marným během zařazení mimo výkon služby a vyplacení odbytného.
Ve vazbě na výše uvedené závěry odborných analýz proto bylo přistoupeno k předložení nového zákona, který má více posilovat efektivnost a výkonnost správních úřadů a státních zaměstnanců, udržovat transparentnost, profesionalizaci a stabilitu státní správy a zachovávat její nezávislost a apolitičnost. Žádoucí je dosáhnout větší flexibility, a to z pohledu časové a administrativní náročnosti, stejně jako aktivnější role státního zaměstnance v komunikaci se správním úřadem.
Vztahy mezi správním úřadem a státními zaměstnanci, jejichž předmětem je výkon závislé práce, nelze oddělovat od ostatních pracovněprávních vztahů a popírat používání standardních personálních procesů při využití autonomie, vůle stran a obecních předpisů jako je zákoník práce a občanský zákoník. Klíčový je rovněž smluvní prvek těchto vztahů, který vede k aktivnímu a motivačnímu zapojení státního zaměstnance do utváření a rozvoje právního vztahu, ve kterém státní správu vykonává. - (Poslanci Vondráčkovi je podána láhev s vodou.) Děkuju. -
Nyní k odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy. Na základě těchto předložených analýz pro naplnění výše uvedených atributů je třeba zvláštní právní úpravu poměru státních úředníků vhodné (vhodně?) začlenit do právního řádu, a tak zákonu vtisknout jeho odpovídající charakter a povahu, a je třeba navázat na obecnou úpravu závislé práce v zákoníku práce. Takové zakotvení umožní tomuto zákonu upravit vše potřebné k zajištění profesionální, nestranné a nezávislé státní správy a přitom ve zbytku subsidiárně vycházet z fungujícího mechanismu právní regulace vztahů osobní povahy upravených zákoníkem práce, potažmo zákoníkem občanským. Princip subsidiarity se v případě tak blízké příbuznosti a sepětí obou právních předpisů jeví jako princip zcela přirozený.
V této souvislosti dochází rovněž ke zrušení aplikace správního řízení na personální vztahy a k zavedení právního jednání mezi stranami respektujícími a realizujícími jejich svobodnou vůli. Úprava poměru státních zaměstnanců při výkonu práce tak bude mít soukromoprávní povahu s výraznými veřejnoprávními prvky, která bude založena na právním jednání, které by bylo s ohledem na garanci nestranné a nezávislé státní správy garantováno kogentními ustanoveními. Jedná se o model odpovídající zákonu o úřednících územně samosprávných celků, byť se jedná o úpravu výrazně robustnější, která více vymezuje veřejný zájem státu jakožto zaměstnavatele. Dochází tak k legislativnímu procesu sbližování obou právních úprav.
S ohledem na právo na práci a svobodnou volbu povolání, jakožto na základní ústavně-právní východiska pro zaměstnávání fyzických osob, měly by být zajišťovány poměry mezi správními úřady a jejich zaměstnanci na základě dvoustranného právního jednání, smluvním principu - mluvím o pracovní smlouvě. Pracovní smlouva je pružnější, rychlejší a administrativně méně náročný institut než správní rozhodnutí. Pracovní smlouvu bude možné v zákonných mezích měnit na základě shodné vůle správního úřadu a státního zaměstnance nebo rovněž jednostranným právním jednáním, převedením nebo přeložením, bude-li to ve veřejném zájmu. ***
