(pokračuje Jiří Barták)

2.
Návrh poslanců Radka Vondráčka, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky, Marka Bendy, Taťány Malé, Radima Fialy a Borise Šťastného na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 72/ – prvé čtení

Jedná se o prvé čtení. Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 72/1.

Prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na tom, jak se tady k sobě budeme chovat, jak tady spolu budeme žít, novela jednacího řádu nezmění vůbec nic, vzájemnému respektu nás nenaučí. Ten kolotoč drobných naschválů, který se tady roztočil, pokračuje a neustále eskaluje – to nezastaví. Něco takového do zákona vtělit nejde, ale to přece víte vy, vím to já, víme to my všichni.

Přesto je skupina předkladatelů přesvědčena o tom, že politický střet by mohl být nějakým způsobem v Poslanecké sněmovně přece jenom o něco více strukturovaný, a z tohoto důvodu je předložena tato novela jednacího řádu, která v podstatě znamená největší změnu pravidel jednání Poslanecké sněmovny za uplynulých třicet let. Jednací řád je z roku 1995, platný a účinný od roku 1996, a on zkrátka předpokládal určitou míru zdravého rozumu a vzájemného respektu v Poslanecké sněmovně, což se nám zřejmě v poslední době ne vždy podařilo udržet.

Já sám jsem u diskusí o jednacím řádu přítomen minimálně deset let a ta diskuse se nějakým způsobem vyvíjela, byla velmi intenzivní například v minulém volebním období, kdy byly předloženy dva návrhy na změnu jednacího řádu, jednak skupinou poslanců ODS, ze které vychází i tento návrh, a také skupinou poslankyň, které reprezentovaly iniciativu, kterou nazvaly Moderní Sněmovna. Po letech, kdy zkrátka ta situace neumožnila změnu jednacího řádu, je tady situace – nebo nazrál čas, že bychom snad mohli k nějakému řešení dospět, i když nejsem si v uplynulých dnech opět jist, jestli se to podaří.

Nebudu dlouhý v tom úvodním slově. Já bych opravdu mohl mluvit dlouho o změnách jednacího řádu a o tom, jak se tady vyvíjely ty debaty. Sám jako předseda Poslanecké sněmovny jsem měl vlastní pracovní skupinu na toto téma složenou ze zástupců všech poslaneckých klubů, ale já bych chtěl pouze shrnout v jednotlivých bodech, v čem spočívá tato novela.

Že ta struktura je zapotřebí, to jsme si vlastně udělali představu i dnes, protože já vlastně začínám mluvit a je téměř čtvrt na sedm, a určitě zákonodárce nepředpokládal a neuvažoval, že schvalování programu schůze Poslanecké sněmovny se stane místem, kde budou probíhat dlouhé politické debaty. Měl to být původně jenom technický čas, měla to být technická debata o tom, jak se budou jednotlivé body projednávat. Dělali jsme to my, děláte to vy, dělalo se to i v minulých volebních obdobích, přesto ta situace už v podstatě přerostla sama sebe a my nejsme schopni potom projednávat jednotlivé body.

Proto jedním z bodů té novelizace je, že bude limitována doba pro přednesení návrhu k pořadu schůze, a to tak, že na začátku budou mít všichni maximálně 5 minut a osoby s přednostním právem budou mít 30 minut a budou moci vystoupit pouze jednou. Poté, co se bude schvalovat program v průběhu schůze, jeho změny, tak bude limit pro jednotlivé poslance jenom 2 minuty. Samozřejmě osoby s přednostním právem mají i nadále svých 30 minut.

Drobnost spíše technického charakteru a řekněme výkladové ujednocení je, že zákony vrácené Senátem nebo vetované prezidentem bude možné projednávat i na takzvané schůzi na podpisy, což v minulosti nebylo jasné, a třeba té koalici v minulém volebním období to činilo jisté problémy.

Bude možné i nadále, aby řečnická doba byla zkrácena na maximálně dvakrát a 10 minut, to zůstává stejné, u osob s přednostním právem včetně osob přednášejících stanovisko klubu 30 minut, a jestliže by se jednalo o druhé vystoupení, lze omezit na 10 minut, bude omezeno – 10 minut.

Velká změna – myslím si, že opravdu zásadní – je, že bude možné hlasovat o počtu faktických poznámek. Víte, že se někdy stane, že ty faktické poznámky se začínají řetězit, a v minulosti i zástupci nynější opozice kritizovali, že osoby s přednostním právem pak musejí čekat klidně dvě, tři hodiny, než přijdou na řadu.

V původním návrhu, který jsme diskutovali i se zástupci opozičních klubů, bylo, že automaticky budou jenom dvě faktické poznámky, ale vyhověli jsme námitkám opozičních klubů, že to může vést opravdu někdy k omezení debaty, které není žádoucí, a bude tady teda pouze možnost, když bude zjevné, že debata a střídání faktických poznámek už překročí nějakou míru, bude možné hlasovat většinově o tom, že faktické poznámky mohou být omezeny, a to až na maximálně dvě na osobu.

Dále tato novela zavádí možnost rozhodnout o tom, že v určitý čas probíhá rozprava a všechny návrhy včetně procedurálních budou hlasovány v určitý čas. Tím se má předejít praxi, která se tu zavedla opravdu po mnohá léta – není to otázka minulého ani předminulého volebního období – že se zkrátka ty strany navzájem cvičí, navrhují různé procedurální návrhy a tím udržují soupeře ve střehu, musí tu být neustále hlasující většina a samozřejmě musí zde být kvorum. Něco takového se pokusila nynější opozice prohlasovat už v minulém volebním období, tenkrát to bylo na hraně jednacího řádu, nyní to zavádíme vysloveně do jednacího řádu – odpovídá to návrhu tak, jak původně vzešel ze skupiny poslanců ODS.

Pro vás, pro veřejnost asi nejviditelnější změna bude opravdu limitace přednostních práv mimo bod, mimo jednání, na 30 minut a každý z těch přednostních práv bude moci vystoupit jenom jednou.

Možná bych měl zdůraznit, že se to netýká osob, jejichž přednostní právo vyplývá přímo z Ústavy České republiky, což jsou osoby, jako je prezident nebo členové vlády. Mimo limit také byla touto novelou včleněna nebo do této skupiny byla včleněna taky osoba předsedy Poslanecké sněmovny. Ten není vysloveně uveden v Ústavě České republiky, nicméně vzhledem k tomu, že se jedná protokolárně o třetího nejvyššího Ústavního činitele, tak byť ty argumenty nejsou ústavní, má svoji logiku, že i předseda Sněmovny nebude mít omezený čas na své vystoupení.

Další důležitá změna samozřejmě závisí na tom, jak se k tomu postaví ten který předsedající, že i osoby, které jsou nadány přednostním právem podle § 67 písmeno d) a e), to jsou ty s tím omezeným časem, se musí vyjadřovat pouze k věci, protože kdysi na začátku jednacího řádu bylo pouze napsáno, že vždy musí být dáno právo, nebo má každý s přednostním právem možnost vystoupit a je mu uděleno slovo, ale o tom, že se tam může mluvit úplně o čemkoliv, to v jednacím řádu napsáno není. To se vyvinulo, to je zvyklost, to je zavedená praxe, kterou chceme tímto nějakým způsobem napravit.

Pro fungování Poslanecké sněmovny je velmi důležité, že třetí čtení budou moci být nadále projednávána ve středu až do 19.00, ne do 14 hodin, jako tomu bylo doteď, a v případě, že nebude vzneseno veto, respektive námitka dvou poslaneckých klubů, tak třetí čtení může trvat i do 21. hodiny. A samozřejmě platí původní zákonná úprava, že kdyby se na tom usnesla většina, mohou být projednávána třetí čtení i v jiné dny a jiné časy, na tom se nemění nic.

Důležitá změna, ke které nás v podstatě motivovala i rozhodnutí Ústavního soudu, že to takzvané hlasování na čas – to, co začalo jako takzvaná Faltýnkova finta – že bude umožněno jednacím řádem. To, co se v minulém volebním období stalo snad patnáctkrát, jestli se nepletu, že si většina rozhodla hlasováním, že v určitý čas bude ukončena rozprava a bude se hlasovat o zákonu, teď to bude výslovně uvedeno v zákonu, protože Ústavní soud opakovaně uvedl a potvrdil, že takový postup není zákonný, nebyl v souladu s jednacím řádem. Takže teď budeme mít ustanovení, které v § 66 jasně říká, že v případě hlasování na čas končí rozprava bez ohledu na to, zda vystoupili všichni přihlášení poslanci. K něčemu takovému by měla přikročit Poslanecká sněmovna opravdu jen ve výjimečných případech.

U ústních interpelací se navrhuje zkrácení času na jejich podání, a to na 10 hodin, a následně se bude losovat v 10.30. Je to spíše technické opatření. Slibujeme si od toho větší kvalitu vystoupení interpelovaných ministrů, kteří budou mít přece jenom o trochu více času na to, aby se připravili.

Do jednacího řádu je zaveden výbor pro kulturu a mediální záležitosti, což je věc, na které jsme se shodli napříč všemi poslaneckými kluby.

Další technické opatření – je zavedeno oprávnění předsedy Sněmovny zařadit Zprávy a podobné body na pořad schůze, neučiní-li tak organizační výbor. Byla to opět technická záležitost, která ztěžovala zařazení bodů, že tak nemohl učinit přímo předseda, a bylo nutné svolávat organizační výbor nebo jsme hlasovali per rollam.

A konečně na závěr – do jednacího řádu jsme doplnili elektronický systém tvorby právních předpisů, takzvanou eLegislativu.

To je zhruba maximální stručná rekapitulace, jaké jsem byl schopen. Doufám, že kdo měl možnost si ji poslechnout, aspoň má přehled o tom, o čem budeme dál debatovat.

My jsme se k této věci sešli dvakrát i s opozicí v prosinci loňského roku. Některým námitkám jsme vyhověli. Tam, kde opoziční kluby, ani ony nebyly jednotné v tom, jakým způsobem by chtěly řešit nějaké slabší místo jednacího řádu, tam zůstal v původní podobě koaliční návrh tak, jak jsme s ním na ta jednání přišli, ale slíbil jsem všem, že jestliže bude konstruktivní debata, je tady pořád prostor ve druhém čtení, abychom se ještě dohodli na nějakých pozměňovacích návrzích, protože opravdu jednací řád se týká nás všech, pro fungování Poslanecké sněmovny je to asi ten nejdůležitější předpis a nebylo by dobré tlačit to za každou cenu silou.

Na druhou stranu, kdybychom tak dlouho debatovali, dokud se na všem neshodneme, tak mám desetiletou zkušenost, že bychom žádný zákon nebyli schopni předložit vůbec. To znamená, nějakou jednotící sílu a nějaký základní návrh jsme předložit museli a většinově prosadíme, ale doufám v nějakou debatu. Můžeme odborné veřejnosti, včetně akademiků, včetně soudců Ústavního soudu, předvést a ukázat, jak funguje demokratická debata v Poslanecké sněmovně. My se navzájem budeme poslouchat, když si vyjdeme vstříc, ale nakonec rozhodne svým hlasováním nějaká většina, a doufám, že v nějakém respektu a že dosáhneme třeba i ústavní většiny. To je takové moje osobní skryté přání.

Chtěl bych na závěr ocenit – a doufám, že jim tím nijak neublížím – i opoziční poslance, kteří se spolupodepsali pod tento návrh. Vím, že to v té zjitřené atmosféře není jednoduché, ale já si cením toho gesta, že vědí, že něco se s tím jednacím řádem dělat musí.

Já jsem na úvod řekl, že jednací řád stejně nic nevyřeší za nás, a zřejmě už nazrál čas po těch třiceti letech, aby byl přijat úplně nový jednací řád, ale za tímto účelem předpokládám, že vznikne pracovní skupina, na kterou jsou opět zváni zástupci všech poslaneckých klubů, a my bychom se měli postupně dostat k tomu, že by byl přijat úplně nový zákon o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Ale do té doby se těším na debatu nad tímto návrhem. Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, poslankyně Renata Vesecká. Paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Renata Vesecká: Pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, děkuji za slovo, a děkuji především také svému předřečníkovi, zástupci navrhovatelů této změny, kterou bychom se měli zabývat.

Rozhodně nebudu dalekosáhle hovořit o tom, jak je potřeba tato změna, protože si myslím, že to zde zaznělo dostatečně, a navíc jsem přesvědčena o tom, že si nutnost této změny uvědomují všichni zde přítomní i ti nepřítomní poslanci. Já se tedy zaměřím pouze na otázky, které souvisí se shrnutím procesu projednávání.

Tento návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk číslo 72/0 dne 18. prosince loňského roku, tedy 2025. Souhlasné stanovisko vlády pak bylo rozesláno poslancům 23. prosince taktéž loňského roku jako tisk 72/1. Předseda Sněmovny pak rozhodnutím číslo 7 projednání návrhu zákona doporučil 5. ledna 2026 a navrhl přikázat k projednání ústavně-právnímu výboru jakožto výboru garančnímu.

Ještě v rámci svého vystoupení bych vás kromě tohoto shrnutí ráda seznámila se stanoviskem Parlamentního institutu, který se vyjadřoval k souladu této změny s právem Evropské unie. Dovolím si zde odcitovat: „Tyto racionalizační kroky, které jsou předmětem novely jednacího řádu, se nedotýkají demokratického charakteru jednání v parlamentu, odpovídají zásadám právního státu a spravedlivým a nediskriminačním procedurálním pravidlům parlamentu. Z tohoto důvodu tedy neodporují katalogům základních práv včetně Listiny základních práv Evropské unie. Jinak se právo Evropské unie na procedurální detail jednání parlamentu nevztahuje. Návrh zákona“ – to je tedy výstup Parlamentního institutu – „tedy není v rozporu s předpisy Evropské unie.“

Můj předřečník se zde podrobně vyjádřil k jednotlivým navrhovaným úpravám a změnám a mně tedy dovolte pouze velice stručně shrnout, v čem je vnímán hlavní přínos a co vlastně tyto změny mají přinést za cíl.

Především je to omezení délky řečnických vystoupení a faktických poznámek a tím by mělo dojít ke zvýšení efektivity Poslanecké sněmovny. Zároveň by měla být stanovena pravidla pro procedurální hlasování a vlastně by mělo dojít k omezení délky vystoupení mimo rozpravu a tím eliminovat obstrukce. To je jeden z velice zásadních a důležitých cílů. Dále by mělo dojít k rozšíření časového rozmezí určeného pro projednávání ve třetím čtení a dalším zásadním cílem je pak možnost zařadit vrácené nebo zamítnuté návrhy zákonů na pořad takzvané mimořádné schůze. Tolik tedy k těm zásadním cílům, které si vytyčuje návrh této změny.

Jak už jsem říkala, můj předřečník podrobně rozebral jednotlivé body, které se dotýkají konkrétních vystoupení, konkrétních délek a podobně, a tedy nebudu více se k tomuto vyjadřovat a dovolím si odkázat právě na pana poslance Vondráčka.

Závěrem bych si dovolila učinit návrh, který vím, že možná bude trošku rezonovat s tím, co zde bylo řečeno, na návrh právě od mého předřečníka, který předpokládá, že asi nedojde ke schválení v prvním čtení, nicméně já si dovolím učinit takový návrh, právě u vědomí toho, jak důležité je co nejdříve přijmout tyto změny, aby opravdu nedocházelo k obstrukcím a abychom se k projednávání zákonů nedostali až po takřka čtyřech hodinách vůbec jednání o programu, schůzích a podobně, čili dovolím si doporučit předložený návrh ke schválení, a to již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a přiznám se, že jsem nikde tedy v důvodové zprávě nenašel, že bychom to měli schvalovat...

 

Poslankyně Renata Vesecká: Omlouvám se a učiním tedy návrh tak, jak bylo konstatováno, to znamená, aby věc byla přikázána k projednání ústavně-právnímu výboru jakožto výboru garančnímu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které máme přihlášeny dva poslance s přednostním právem a potom tady máme dva poslance se stanoviskem poslaneckého klubu. Řekl jsem poslance, samozřejmě i poslankyně.

Jako první s přednostním právem je zde předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Přeju klidný večer, vážené dámy, vážení pánové, vážení spoluobčané, vážení členové a členky vlády.

Jednací řád jsme my Piráti diskutovali v podstatě od začátku, co jsme byli jako strana sem zvoleni, od roku 2018. To, že potřebuje modernizaci, o tom nikdo nepochybuje, ale to, jakým způsobem je ta modernizace teďka navrhovaná, jak popírá některé z principů, které hnutí ANO v minulosti zastávalo, a jak i teďka třeba najednou tady zazněl nemožný návrh na sílu, aby se to schválilo honem honem, šup šup, tak to všecko ukazuje, jak podezřelé jsou ty cíle.

Ano, zákonodárce nepředpokládal spoustu věcí – odkazuji teď na to, co říkal zástupce navrhovatelů, pan poslanec Radek Vondráček. Ovšem zákonodárce nepředpokládal ani to, že tady bude premiér, který bude řídit stát jako svoji firmu, a bude chtít, aby mu tady co nejrychleji mohla masa jeho kývačů schvalovat věci ve prospěch například různých postupů, které jsou prostě velká domů pro Agrofert. Tohle jsou věci, co také nikdo, když se psala současná ústava, nepředpokládal. A proto tady stojím s tím celkovým pohledem na novelu jednacího řádu, kterou jsem uvedla jednoznačně, že si jako Piráti jsme vědomi, že modernizace je třeba, modernizace ve smyslu předvídatelnosti jednání, ve smyslu efektivity a nějaké trochu víc family friendly Sněmovny – Sněmovny, která umožňuje slaďovat práci a péči nejenom nám, kteří zde sedíme, ale hlavně zaměstnancům, lidem, kteří jsou navázáni na chaotičnost jednání, která tady je, kteří nám to jednání technicky zajišťují, pomáhají nám s tím provozem zde. Ti všichni dnes trpí tou naprostou nepředvídatelností.

A teď ta potíž: ten návrh tenhle problém neřeší, ten návrh jenom usnadňuje, aby si tady mohl Andrej Babiš protlačit všechno, co bude potřebovat, co nejsnáze, a prostě povede to ke zhoršení situace v Česku, potáhne nás k Maďarsku – doufám, že ne až k Rusku – ale tak, jak je to navržené po těch letech, kdy hutí ANO říkalo, že jednací řád, když se má měnit, tak od dalšího volebního období, a pokud, tak v široké shodě, a poté, co po těch jednáních, která jsme samozřejmě absolvovali, dávali jsme tam ty jednoznačné připomínky, když po těch jednáních prostě nebyla vůle najít širší shodu, tak mi to celé přijde jako neskutečné pokrytectví. Rámovat to, že tady konečně nějaké spásonosné řešení, když pro pracovní život lidí v této instituci vůbec není jasné, zda přinese zlepšení, a pro celkovou atmosféru zde to přinese jenom usnadnění života Andreji Babišovi – ne efektivnější vládnutí pro Českou republiku, ne lepší výsledky, ale opravdu usnadnění toho, aby se tady protlačily na sílu věci ve prospěch třeba Agrofertu.

Mně tohle vadí, já jsem chtěla, abychom našli obecnou konstruktivní shodu, a proto taky jsem přihlášená pak do řádné rozpravy, abych konkrétně argumentovala za pirátský klub, přednesla postoj k pozměňovacímu návrhu, který připravujeme, nabízíme možnost se k němu připojit, abych upozornila na konkrétní věci.

Ale to, co vypíchnu nyní v tom stručném projevu s přednostním právem, bude ještě jedna věc, a sice v minulém volebním období předseda hnutí SPD Tomio Okamura stanovil nový pofiderní rekord – bez přestávky obstruoval proti návrhu na umožnění volby poštou pro Češky a Čechy v zahraničí, a to projevem trvajícím 10.44 hodin, 11 hodin v kuse skoro, bez 16 minut, a tenhle rekord má být důvodem, proč panu Tomio Okamurovi dát bezdůvodně neomezené přednostní právo v novém návrhu jednacího řádu od vlády Andreje Babiše? Ústava to nežádá, ústava výslovně jmenuje, kdo má mít právo vystoupit kdykoliv bez omezování. Ústava není tím důvodem. Tím důvodem je prostě nějaká tady vnitrokoaliční domluva, která se ale propisuje do zákona, který tady má platit dalších třicet, čtyřicet let. Tak to přece nemá fungovat, ale na tom vidíme, že nejde o nějaké dobro celku. Jde čistě o výhody pro někoho, výhody pro vyvolené, a v tomto případě neodůvodněnou výhodu pro Tomia Okamuru – asi poděkování za ty obstrukce, které v minulosti dotáhl k naprosté dokonalosti, aby v nich, když mu to tak pěkně jde, mohl pokračovat. To považuju za výsměch, považuju to celé za obrovské pokrytectví.

A i když jsem tady už dvakrát zdůraznila, že my pro modernizaci jednacího řádu jsme, závěrem ještě připomenu, že jsme jako pirátský poslanecký klub předložili celé vlastní řešení, celý vlastní návrh novely jednacího řádu. A stejně tak jako se v minulém období naše poslankyně Klára Kocmanová věnovala tomu tématu v rámci platformy Moderní Sněmovna, tak i nyní říkáme – ano, novela je potřeba, ano, byli jsme připraveni jednat, na všechna jednání jsme chodili připraveni s konstruktivními návrhy, nicméně to, co tady teď je, není výsledek nějaké touhy po shodě, ale je to jen a pouze výsledek prosazovat tady věci silou, bez hledání konsenzu, a mě to fakt mrzí a žádné krásné řeči o tom, jak konečně tady po třiceti letech něco konstruktivního – to nezastřou – není, jsou tam nahodilé excesy jako neomezené přednostní právo pro Tomia Okamuru. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s přednostním právem vystoupí pan předseda klubu TOP 09 Jan Jakob a já vám přeji hezký večer, protože jsme se vystřídali v řízení schůze. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Hezký večer i vám, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, v první řadě mi dovolte říct, že my jako TOP 09 jsme jednoznačně pro moderní Sněmovnu, jsme jednoznačně pro moderní jednací řád západního střihu. Na druhou stranu materie, kterou máme před sebou, to jsou opravdu jen dílčí změny. My bychom – a říkali jsme to na těch jednáních od samotného začátku – preferovali opravdu širokou a podrobnou diskusi o zcela novém jednacím řádu. Ve vší úctě, současný jednací řád, který je víc než třicet let starý, už nereflektuje všechny věci, není možné nějakou novelou novelou jej změnit tak, aby naplňoval ideální představu fungování moderní Sněmovny, takže se jednoznačně hlásíme k diskusi o novém jednacím řádu – ne, nechceme v tuto chvíli účelové dílčí změny. Dovolte mi vzpomenout na naši zkušenost z minulého období. Já mám pocit, že mnozí velmi, velmi rychle zapomínají.

V minulém volebním období jsme se stali rekordmany. Česká republika vystoupala na čelné příčky ne jenom v Evropě, ale na čelné příčky na celém světě v délce a častosti, četnosti jednání parlamentní komory. Stali jsme se rekordmany ve špatném slova smyslu. A proč? Protože tady mezi sebou u tohoto pultíku soupeřili zejména dva pánové, předsedové opozičních stran, současný pan premiér a současný pan předseda Poslanecké sněmovny, soutěžili v tom, kdo déle vydrží u tohoto pultíku stát, řečnit, a vůbec to nemělo v drtivé většině nemělo co dočinění s daným bodem tématu. Předháněli se jeden před druhým, aby mohli říct svým voličům: Já jsem vydržel déle, já jsem bojoval déle. Stali jsme se absolutními rekordmany v obstrukcích v Poslanecké sněmovně.

Dovolte mi připomenout to, že obstrukce – a s tím souhlasím – je do jisté míry legitimní nástroj, ale musí se používat v rozumné míře, tedy řekněme dvakrát, třikrát, i čtyřikrát za funkční období, a slouží k tomu, aby opozice zdůraznila, že s nějakým vládním návrhem ale zcela bytostně nesouhlasí a využije k tomu všechny prostředky. Ale pokud se obstrukce stane každodenní praxí, tak tento význam zcela ztrácí, a toho jsme byli svědky v minulém funkčním období. První měsíce jednání tady ve Sněmovně, první obstrukční jednání tehdejší opozice, dnešní koalice – tak ano, zaujalo to, zaujalo to média, zaujalo to veřejnost, ale od okamžiku, kdy se to stalo zcela běžnou praxí na každé schůzi, tak už to téměř nikoho nezajímalo, a tak obstrukce ztratila svůj bytostný význam a vlastně obětí toho jsme se stali nejenom my všichni tady, obětí toho se stali zaměstnanci a v konečném důsledku celá naše společnost a celá naše země, nakonec i několikrát o tom rozhodoval Ústavní soud.

To, jak bude Poslanecká sněmovna fungovat – a to je jedna z mála věcí, na které se jistě shodneme s panem Vondráčkem, zástupcem předkladatelů – že to, jak bude Sněmovna fungovat, jestli bude moderní institucí, o tom nerozhodují řádky jednacího řádu Poslanecké sněmovny, o tom rozhodují lidé, poslanci, kteří se nějakým způsobem chovají.

Co mě ale na tom návrhu zaráží asi nejvíc, tak je – promiňte mi to – ale je to zcela ryzí pokrytectví. Já si moc dobře pamatuji jednání z minulého volebního období o případných změnách jednacího řádu. Moc dobře si pamatuji, jak představitelé tehdejší opozice k tomu přistupovali. Pamatuji si (Gestikuluje vpravo.) tady kolegu Vondráčka, který – a v zásadě s tím souhlasím a o tom jsme se mohli bavit, abychom se dohodli na konkrétních změnách, které by byly platné od nového funkčního období, tedy aby se pravidla hry neměnila v průběhu – nicméně to nebylo všechno. Pamatuji si i to, jak striktní stanovisko zaznělo od představitelů z hnutí ANO, pokud bychom se chtěli dotknout jakéhokoliv časového omezení přednostních práv, a že to bylo v situaci, kdy se tady trhaly téměř světové rekordy v délce řečnění a mnozí jmenovaní představitelé se tady snažili a v některých případech dokonce i překonali takové řečníky, bohužel i obsahem se jim mnohdy blížili, jako byl Fidel Castro. Se zlou jsme se potázali tenkrát a bylo nám řečeno: Pokud sáhneme na přednostní práva, tak od tohoto pultíku opozice neodejde a nikdy to nebude možné tady prosadit. A teď najednou, když se stala opozice koalicí, přichází s konkrétními návrhy právě na omezení řečnických dob přednostních práv. To by v zásadě nebylo špatné, kdybyste v minulému období netvrdili pravý opak a s takovou razancí, s jakou jste nám vyhrožovali tím, že tady žádná úprava nikdy neprojde, nikdy tento pultík neopustíte, aby k tomu nedošlo. A to se omlouvám, ale to je opravdový vrchol pokrytectví.

A co je skutečným cílem vládních představitelů, kteří navrhují tuto novelu? Je to zřejmé a ona to tady vlastně řekla v zásadě naplacato paní zpravodajka – jde jim jenom a pouze o to, aby co nejrychleji prosazovali své zákony a aby se co nejméně museli trápit s diskusí v Poslanecké sněmovně. Vždyť i sám pan premiér to dlouhodobě říká, že Poslanecká sněmovna je žvanírna.

Není, není to žvanírna! Diskuse zde je důležitá, ale diskuse nemůže probíhat tak, že opozice dennodenně zneužívá skulin v jednacím řádu a obstruuje, také tak současná opozice nečiní. A kdyby prošla ta novela, tak de facto na tom způsobu projednávání tady se téměř nic nezmění. Ono by se změnilo, kdyby to bylo právě v tom minulém období, to by ty rekordy nešly takhle trhat a nešlo by tak snadno obstruovat každý bod jednání, což my rozhodně nečiníme.

V této souvislosti, omlouvám se, musím zmínit i některé kolegy z ODS, zejména ty, kteří jsou podepsáni pod tou novelou, a je trochu paradoxem, že to byli právě oni, kteří nebyli velkými příznivci změn jednacího řádu v minulém období.

Dovolte mi, abych se vyjádřil k jednotlivým bodům ve velmi velké stručnosti té navrhované úpravy. Rozdělil bych je v zásadě do tří kategorií a tím řekl i stanovisko našeho klubu k těm jednotlivým bodům.

První kategorie jsou změny, s kterými v zásadě nemáme problém, aby platily ihned. Jsou to třeba první čtyři body, které se týkají přejmenování výboru z výboru pro mediální záležitosti, v tom návrhu je na výbor pro kulturu a mediální záležitosti. Tady chci upozornit jakožto člen tohoto výboru, že tam vedeme diskusi, a patrně vznikne i pozměňovací návrh napříč politickým spektrem od členů tohoto výboru, který upřesní ten název. Tady jde o jasnou gesční záležitost, na které je shoda, takže s tím rozhodně nemáme problém.

V zásadě nemáme ani problém s bodem 5, který se věnuje časovému omezení při schvalování programu, takzvané začátky schůzí. Tady bych také upozornil na praxi z minulého období, kdy to bylo využíváno jako standardní obstrukční nástroj, a de facto pětinu, ne-li čtvrtinu času celého jednání tady na Sněmovně jsme věnovali jenom schvalování a úpravám programu. Obdobně je to s dalším návrhem 6, tedy omezením časového návrhu průběhu schůze. Ono do jisté míry funguje už nyní.

U těch bezproblémových částí bych upozornil vlastně na ty poslední body od bodu 15, kde opravdu se jedná spíš o legislativně technické záležitosti, které sjednocují některé formulace, a posun času na podávání ústních interpelací. V tom rozhodně potíž nevidíme.

Druhou kategorií těch pozměňovacích bodů, novelizačních bodů, je kategorie, kde v zásadě souhlasíme. Vyžaduje to podle nás ještě další hlubší diskusi, ale – a to jsme říkali při těch jednáních – preferujeme to, aby tyto úpravy byly platné až od nového funkčního období, aby se opravdu pravidla hry neměnila v průběhu rozehraného utkání, tedy v průběhu volebního období. Jedná se třeba o systém projednávání takzvaných vratek, ať už od Senátu, nebo od prezidenta republiky, kdy v současné úpravě musí být projednány na řádné řádné schůzi.

Zásadní je bod 8, který upravuje omezení řečnění zejména u těch přednostních práv, a tady bych chtěl upozornit na to, co tady zaznělo. Nevidíme nejmenší důvod, proč by měl mít z tohoto výjimku právě předseda Poslanecké sněmovny, proč by měl být rovnější mezi rovnými. Chápeme to u členů vlády, kteří třeba mu budou potřebovat nějakou materii vysvětlit trochu do hloubky z jejich gesce, ale u předsedy Sněmovny k tomu opravdu není žádný důvod.

Také se zde omezuje počet vystoupení, a to se vztahuje i na zpravodaje daného tisku, a tady vidíme také potenciální potíž. Ano, může Sněmovna rozhodnout, že může potom vystupovat i vícekrát, jak je to popsáno v tom návrhu, nicméně může to způsobit zásadní problém, protože zpravodaj daného tisku nás všechny provází tím projednáváním, a třeba bude potřeba, aby nám jako Poslanecké sněmovně sdělil nějakou zásadní procesní věc, a může to způsobit nechtěnou komplikaci.

Do této kategorie bychom také zařadili vlastně omezení času hlasování, byť tomu rozumíme, ale mělo by to být také až od nového funkčního období, tedy že v nějaké vyhrazené časy by se nemohlo hlasovat ani o procedurálních návrzích, námitka proti řízení schůze. Rozumíme tomu. Bohužel my, co jsme tady byli v minulém období, si moc dobře pamatujeme ty naschvály z řad tehdejší opozice, kdy jsme tady běželi za jednu noc několikrát, poprvé o tři čtvrtě na dvanáct, podruhé za pět minut dvě v noci a potřetí pět minut po čtvrté hodině. Někteří opoziční poslanci se v tom opravdu vyžívali a pískali tyto rozběhy.

Obdobně, a to je zásadní věc, a tady zcela respektuji a chápu i to doporučení ze strany Ústavního soudu, a to je to ukončování rozpravy, které – ano, byli jsme nuceni využívat v minulém období. Je to vlastně na základě usnesení Sněmovny, ne jednacího řádu. Několikrát to posuzoval právě Ústavní soud a byly to právě ty případy, kdy jsme se po dlouhých desítkách hodin nemohli dostat k hlasování. Opozice měla právo se jasně vyjádřit, vymezit a my jsme byli nuceni, to je po vzoru vašem z minulosti – nemýlíme se, s tím kdysi přišel pan kolega Faltýnek, který to navrhl poprvé, tak jsme byli nuceni to využívat. A tady uznávám, je potřeba to zpřesnit, nicméně ta formulace, jak ji navrhujete, také jsme na to při těch jednáních upozorňovali, je poněkud vágní.

První věc, a je potřeba, aby tam ty podmínky byly jasně popsány, a to nám doporučuje i Ústavní soud, a v tom, jak je to navrženo, to považuji za poměrně vágní, kdy hned jako první z těch podmínek je, že zástupci poslaneckých klubů měli dostatek času seznámit se s obsahem předloženého návrhu zákona. To bude, pokud budou splněny lhůty, přirozeně vždycky, takže teoreticky by této podmínky šlo využít okamžitě a nemusela by se vést rozprava žádná. Takže tady jsme jednoznačně pro to, aby se to znění specifikovalo lépe, aby nemohly nastat takovéto bezprecedentní situace.

Obdobně je to omezení přednostních práv mezi body, což vlastně v tomto období zatím není žádným tématem. Možná první, kdo toho využil, byl před malou chvílí pan vicepremiér Macinka. Využil to věcně správně. Stejné stanovisko máme i u rozšíření času na třetí čtení.

A konečně třetí okruh, a ten je opravdu stručný z naší strany, jsou návrhy z novely, se kterými rozhodně nesouhlasíme, a to jsou body 10 a 11, tedy ono také již zmiňované omezení faktických poznámek i přesto, že je to jenom možnost, že to může Sněmovna odhlasovat, tak my jsme proti tomuto omezování, nakonec ať už koaliční, či opoziční poslanci to často využívají. Možná by nebylo k věci trošku zpřesnit ta pravidla, ale jak tady mnozí i při těch jednáních říkali, tak jde vlastně o takové koření parlamentní diskuse u tohoto řečniště.

V tomto smyslu jako klub TOP 09 podáme i pozměňovací návrhy k tomuto tisku. Budeme přistupovat k tomu konstruktivně, nebudeme tento bod obstruovat, nebudeme říkat to, co vy jste nám říkali v minulém období, že to nikdy nedopustíte, aby to prošlo, že u tohoto řečniště budete stát na věky věků a prostě to neprojde. Tak my se chovat nebudeme u tohoto tisku a troufnu si říct, že snad u žádného jiného, ale to neznamená, že bychom nevyjadřovali naše jasná stanoviska, naše názory, které jsou mnoha ohledech zcela odlišné od těch vašich.

Závěrem znovu zopakuji? Jsme pro moderní Sněmovnu, hlásíme se k tomu. Pojďme diskutovat o zcela novém jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který bude opravdu moderní, který bude opravdu západního střihu, ať už netrháme nemilosrdné rekordy v délkách řečnění, v tom, že tato Sněmovna jedná ze všech sněmoven na světě nejdéle.

A závěrem to nejdůležitější. Není to o řádcích jednacího řádu, je to o nás, o lidech, je to o politické kultuře, kterou my tady nastavujeme. Prosím, zamysleme se nad tím všichni. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku paní poslankyně Peštové.

Než dorazí k řečnickému pultíku, načtu omluvy. Paní poslankyně Blišťanová Zdeňka se omlouvá od 19 hodin z osobních důvodů, pan poslanec Bohuslav Niemiec se omlouvá od 19 hodin do 20.30 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Pláteník se omlouvá od 19 hodin do 20.10 hodin z pracovních důvodů.

Tak, paní poslankyně, vaše faktická poznámka.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěla zareagovat na pana Jakoba, protože asi zřejmě jely kamery, tak jste nám tady vysvětlili, jak jsme vás tady proháněli, jak jste nemohli spinkat, my tady seděli a mluvili. Pane poslanče, kdybyste si neodhlasovali třeba dva dny po sobě po 21. hodině a přistupovali k tomu trošku kulturně, to znamená, že jsme třeba mohli jednat do deseti hodin, ale ne do osmi do rána, tak potom se nemůžete divit, když my tady mluvíme, nikdo z vás tady není, my si tady povídáme – no tak jsme prostě taky chtěli, abyste tady s námi seděli a zapojili se do diskuse, a protože jste všichni byli nalezlí ve svých kancelářích, hezky jste spinkali, tak jsme vám dali budíčka. To jenom tak jako na objasněnou a trošičku zvednutí nálady, jo? Nebylo to o tom, že bychom vám to dělali naschvál, bylo to o tom, že my tady seděli poctivě a vy jste tady nebyli.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Děkuji za dodržení času a s faktickou poznámkou se nyní přihlásil pan poslanec Hladík, připraví se pan poslanec Jakob. Tak, pane poslanče, prosím vaše 2 minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Děkuju za slovo. Já prostřednictvím pana předsedajícího k paní poslankyni Peštové. Já jsem tady první volební období a mě už to vlastně nebaví, to tahání z minulého volebního období, a tak sorry jako, to pokrytectví, které tady děláte, že čtyři roky tady obstruujete Poslaneckou sněmovnu a pak dáte prostě návrh na nový jednací řád, úpravu jednacího řádu – ale já jsem chtěl reagovat na něco jiného.

Vy říkáte, že nechcete dělat to, a vy sama říkáte, že nechcete dělat to, aby se tady jednalo třeba dva dny po sobě po 21. hodině do dlouhých nočních hodin, a při projednávání jednacího řádu tak přesto prodloužíte do dlouhých nočních hodin, a nevím, jak dlouho tady dneska budeme jako jednat. Jako sami jste říkali, pojďme jednat nějak normálně. My nevystupujeme ve velkém, já přednesu prostě stanovisko za náš klub, ale tohleto mně prostě přijde nedůstojné, a ty budíčky tak sami navrhujete omezit. Mně to fakt přijde nedůstojné téhleté Poslanecké sněmovny, tak fakt nerozumím, proč tohleto říkáte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní paní poslankyně Peštová vystoupí s faktickou poznámkou. Tak prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já vám to ráda vysvětlím, pane poslanče. To, že se jedná dneska po 21. hodině, to je proto, že jste si načítali, co? Program do kolika? Do šesti hodin. Co bychom asi za tu jednu hodinu udělali? Takže prostě tam nehledejte nic složitého, tam není nic složitého. My nejsme pokrytci, my jsme tady opravdu v minulém volebním období seděli, a tak to bylo. Tak to prostě bylo.

Ve své podstatě tato vládní koalice se k vám chová slušně. Chovala se slušně, než to začalo tím, že je vás tolik, kolik je vás, a každý máte 2 hodiny přestávky. Ve své podstatě logicky, když to tak vezmete, když si vezme jeden klub 2 hodiny přestávku, tak se poradíte všichni, ne? Všechny ty kluby. Proč musí přijít další klub a vzít si další 2 hodiny poté, co skončí tamta přestávka, další 2 hodiny? A co si tam říkáte ty 4 hodiny? Pak co si říkáte 6 hodin? Co si říkáte 8 hodin? Ne, prostě normálně zablokujete Sněmovnu a končí jednací den, a to je špatně. Jo, já jsem taky pro to, aby se změnil jednací řád. Klidně ať faktické poznámky se omezí třeba na určitý počet, ale ať to má nějakou logiku, ale nemůžete říkat a nemůžete kázat vodu a pít víno, jo? Prostě vy jste nás v minulém období vyškolili. Vy jste ve své podstatě nám ukázali, že umíte dát pevné hlasování v prvním čtení, ve druhém čtení, ve třetím. Jsem to zažila poprvé v životě, že by se dávalo pevné hlasování v prvním čtení a ve druhém čtení, to jsem nezažila. Vy jste mi ukázali, že to funguje, že to jde, máte na to i judikát, že jo – prostě jste chtěli pracovat, tak na to ten judikát máte. Jsem poprvé v životě zažila, že může být pevné hlasování. Takže vy jste nás vyškolili, teď se to nějak vtělilo do toho jednacího řádu. Kolegyně Urbanová k tomu přistupuje velice pěkně. To se mi líbí, pojďme se o tom bavit, ale neříkejte a neškolte nás z toho, že my jsme dělali něco špatně a teď to děláme jinak. Ne, to se prostě ta doba nějak vyvinula, tak to je.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Hladík. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Mě tohle to trošku nebaví, abych řekl pravdu. Zrovna faktické poznámky jsou kořením té debaty, které tady vedeme, ale nezlobte se, je to o tom, jak k tomu přistupujeme.

Tak pojďme teda říct, a já se pokusím dneska prostě zapomenout na to, co bylo minulé volební období. Já jsem tady seděl jako ministr, já si ale z téhleté lavice pamatuji, když vstala paní předsedkyně Schillerová v minulém volebním období a řekla jménem dvou poslaneckých klubů: Beru dva a dvě, pak 2 hodiny nebo jménem jednoho, pak si stoupl pan předseda Fiala a řekl: Beru 2 hodiny. Tohle se tady opakovalo mnohokrát. Tak nechme toho pokrytectví, prosím. Nechme toho pokrytectví! Děkuju. My jsme si to vzali jednou za ty dva měsíce, jednou.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Vlček, připraví se pan poslanec Válek.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Pane předsedající, děkuji za slovo. Ono mnohé bylo řečeno, ale já znovu zopakuji to, co tady řečeno bylo a možná má být zopakováno ještě jednou. Myslím, že všem nám jde o to, aby tato Sněmovna fungovala. Když se podívám, tak asi možná nikoho to tady nemusí bavit, když to vezmeme jenom pohledem do sálu, ale každopádně proto se bavme o tom, abychom ten řád změnili. Já taky se nechci vracet k těm věcem zpátky.

Zažil jsem tady mnohé. Mnohdy mě to nebavilo, mnohdy jsem si kladl otázku, jestli by život neměl být produktivněji naplněn než to, co jsme tady zažívali, ale pojďme za tím udělat čáru. Jestli si tady budeme teďka další dvě hodiny připomínat, kdo si vzal kolik přestávek, kdo tady řečnil dlouhé doby historicky a tak dále, tak to nikam nepovede. To znamená, pojďme se bavit opravdu konstruktivně, tak jako my se – kolegyně Urbanová, já jí to nebudu brát, ona se za náš klub dobře vyjádří. Prostě je tam řada technických věcí, které nám tam vadí. Pojďme si je prosím vyříkat, ale prosím, pojďme se nehrabat už v těch věcech z minulosti. Nikam to nevede. Lidi to nebaví, lidi to slyšet nechtějí, lidi chtějí vidět reálné výsledky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Válek. (Poslanec Válek stahuje svoji přihlášku.) Ano. Paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já si myslím, že vystupuju teďka naposled. Souhlasím s panem poslancem Vlčkem. Pojďme udělat tlustou čáru, ale neodpustím si k panu poslanci Hladíkovi. Dvakrát jste si ji vzali, dvakrát, děkuji. Dvakrát jste si ji vzali po sobě, jo? Ne jednou, ale dvakrát. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Tím jsme vyčerpali všechny faktické poznámky. S přednostním právem se hlásí pan místopředseda Nacher. Pane poslanče.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážená paní ministryně, já budu stručný neobvykle, abych dal prostor pro stanovisko klubu Barboře Urbanové, která byla u těch jednání. Já bych to chtěl trochu zarámovat. Já bych se zase nepřihlásil, kdybych neposlouchal v kanceláři kolegu Jakoba.

Já si myslím, že to, jak to teďka projednáváme, je úplně přesně tak, jak by se to projednávat mělo. My jsme prostě na začátku přišli s nějakým podkladem, materiálem, který ještě pro naši obhajobu nebyl ani náš vlastní, ale vzali jsme za základ něco, co vzniklo na klubu ODS nebo u Marka Bendy – teďka nevím, nechytejte mě za slovo, ale víte, o čem se hovoří. My jsme tam dali potom nějaké další věci a víte, že jsme byli na různých – já byl minimálně na dvou – jednáních, kde jsme si vyposlechli vaše námitky. Vy jste poslali všechny ty věci a Radek Vondráček, který je za předkladatele, ty podklady zpracoval. S tím, že pokud vím – ať mě upřesní – v 90 procentech se vyšlo vstříc těm poznámkám. On to tady dokonce na mikrofon vysvětlil, že tam, kde ty poznámky jste měli všichni, ty opoziční kluby, stejné, tak tam vyšel vstříc. Kde jste se lišili, nechal to původní.

Já také budu chtít debatovat klidně o těch faktických poznámkách, nemám s tím problém. Víte, že jsem to otevřel i na tom jednání, protože si myslím, že tam ty faktické poznámky to zas tolik nenatáhnou, když nejsou obstrukční a nepřihlásí se tam šestnáct lidí, ale že to je taková ta živá voda, to tady férově řeknu. Ale zároveň nemůže platit a neplatí, že bychom si to tady my nějak připravili, hodili to do pléna a řekli: Buď to berte, nebo nechte být a my to tady převálcujeme, protože těch jednání bylo několik. My jsme ty vaše podněty vzali ve většině v potaz. Asi Barbora Urbanová vystoupí a řekne k tomu nějaký další detail. Pojďme se bavit ve druhém čtení o tom, co tam ještě zařadit a co tam nedat. Nemám s tím problém. Připodepsáni jsou i poslanci z klubu ODS, takže není pravda, že by to byl jenom koaliční návrh.

To znamená, že v tomhletom – nezlobte se na mě, teďka mluvím tedy konkrétně k Janu Jakobovi, který tady zrovna není, vaším prostřednictvím, tak se omlouvám, že to musíte poslouchat vy, co jste v sále, ale třeba to slyší někde jinde – v tomhletom jsme přece my nic neválcovali. Nic netlačíme za každou cenu a jedeme v tomhletom, si myslím, střídmě, vstřícně, na základě jednání všech zástupců politických klubů. Žádné válcování není. Ty změny, které jste navrhli, ve většině jsou tam. Pojďme se o těch, které vás trápí – koneckonců i mě, vidíte, já to férově tady řeknu na mikrofon – pojďme se o nich bavit. To je jedna poznámka.

Ta druhá poznámka je: kolega Hladík, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, říkal, že ať se nevracíme do minulosti. No, my se do toho budeme vracet, protože jednak vy se do toho vracíte soustavně. Teď Jan Jakob nemluvil o ničem jiném, než že se vracel do minulosti. Samozřejmě logicky potom i moje kolegyně Berenika Peštová, ale i já – a vy to víte, že jsem to dokonce nazval jako korektor – že se k tomu budu vracet, protože některé věci je potřeba připomínat, aby tady nezazněla jenom jedna část minulosti, a ne ta druhá, protože pak to vypadá fakt černobíle, že my jsme ti zlí a všichni zaměstnanci tady byli přes noc 27krát, co jsem se díval, protože my jsme byli ti špatní a vy jste byli ti dobří.

Já tedy, když už jsme tady u toho, tak připomenu, že třeba když bylo vyslovování důvěry vládě – což víte, že je hned na začátku volebního období, to není někdy uprostřed – tak zatímco my jsme to tady rekordní čas, nějakých 26 hodin, jeli tři dny a ty dva dny jsme jeli do devíti, do 21 hodin, právě s ohledem na rodiče, malé děti, zaměstnance, tak vy jste hned tu první schůzi takhle napálili přes noc a skončili jsme druhý den v 7.05. To nebyla reakce, že bychom něco obstruovali. Nemohla, protože to je na začátku volebního období. To není po půl roce, po roce, vy už jste to prostě jeli úplně od prvopočátku. Tak prosím pěkně, v tomhletom je potřeba ty věci připomínat, že my máme přístup jiný.

Dneska – tady zase prozradím z grémia, kdo tam byl – jsme se jasně dohodli, že naším cílem je, abychom ty jednací dny skončily v 19 hodin – my jsme to tam řekli – v případě, že vy nenatáhnete ten program. Tady použiju slova Marka Bendy, který vždycky říkal: Na program dáváme hodinu, na změnu. To, co je nad tu hodinu, o to to prodloužíme. Já jsem se díval, protože jsem předsedal. My jsme začali tenhleten bod v 18 hodin. Takže kdybych šel striktně slovy Marka Bendy, tak 14 až 15 hodin na změny programu, fajn. 15 až 18 už byly 3 hodiny navíc, protože tady někteří kolegové četli detaily tisku, který budeme normálně projednávat – ochrana spotřebitele, těším se na to, ale tady to bylo úplně, jako bychom byli v prvním čtení, takže vlastně byly 3 hodiny hodiny. 3 hodiny plus 19 je 22, jo? Takže kdybychom to takhle dodrželi slovy Marka Bendy... Myslím si, že dneska do 22 tady nebudeme.

Takže, prosím pěkně, v tomhletom, když vy se nebudete vracet do minulosti, tak my to taky omezíme. Zase berme v potaz, že jsme na začátku volebního období. Vy jste byli schopni se vracet k němu i na sklonku vašeho volebního období, že jste řekli: Co tenkrát vláda Andreje Babiše, a šli jste minus čtyři roky. Dovolte nám, abychom šli aspoň minus čtyři měsíce, když už nic. Takže v tomhletom ten rámec.

Já si myslím jinak, že ty změny, které tam jsou, reagují i na situaci, která tady byla. Včetně toho – mě to překvapilo, já bych to třeba neřešil, ale bylo to tam, Radek Vondráček o tom hovořil, to je ten pevný čas na hlasování, kde vy jste to použili osmnáctkrát, a třeba my to tam dáváme, že tam explicitně pojmenováváme. Nemuseli bychom. Mohli bychom to udělat taky osmnáctkrát, kdybychom byli stejní jako vy. Kdybychom byli horší, tak víckrát.

Takže myslím si, že je dobře, že o tom mluvíme. Pojďme to přestat nálepkovat, pokud jde o nějaký válec, protože tady žádný válec není. Bavíme se o tom, je to výsledek nějakých kompromisů. Pojďme ještě dojednat ty věci kolem těch faktických poznámek, to jsem pochopil, že na to jste asi nejcitlivější. Tomu rozumím, to říkám za sebe, a pojďme to posunout dál.

Děkuju všem těm poslancům, kteří se zúčastnili těch jednání. Například tady kolegyně Urbanová, která tam byla, teď chce k tomu něco říct, já ji sem hned pustím, ale já bych chtěl poděkovat, aby to bylo pozitivní, já bych chtěl poděkovat za tu spolupráci. My jsme fakt před Vánocemi mohli dělat úplně něco jiného. My jsme se sešli, dávali jsme to dohromady a Radek Vondráček a spol. potom ty vaše podněty, vytvořil z nich nějaký materiál, který může být základem. Takže já poprosím, tolik jako shrnutí i návrat do minulosti, aby to bylo v nějakém kontextu, aby to fakt nevypadalo, že ten svět je černobílý, vy to děláte všechno dobře, my to děláme blbě a to – prostě jsme to chtěli udělat na začátku volebního období. Ta základna vychází z dílny Marka Bendy a právě je to dobře, že prostě máme celé volební období před sebou, tak to může změnit, ten rytmus a ten pracovní výkon, ne že to budeme řešit těsně před volbami. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí jako další přihlášená s přednostním právem, respektive se stanoviskem poslaneckého klubu, paní poslankyně Urbanová. Prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý večer, kolegyně, kolegové, tak už jsem se k tomu konečně propracovala k tomu vystoupení. Já bych chtěla za Starosty a nezávislé, za celý náš klub, potvrdit to, co jsme avizovali. My pro první čtení tohoto návrhu máme kladné stanovisko, určitě návrh podporujeme. Podporujeme za prvé tu myšlenku celkovou, že by jednání Poslanecké sněmovny mělo být efektivnější. Na druhou stranu pochopte i naši první reakci po volbách, kdy samozřejmě ve chvíli, kdy se stanete opoziční stranou, a koaliční strana přijde s tím, že by ráda změnila jednací řád, tak vy se samozřejmě přirozeně trochu, možná je to špatné označení, že se leknete, ale samozřejmě k tomu přistupujete s nějakou obavou, že by to vaše opoziční právo, jak vystupovat nebo třeba interpelovat nebo vystupovat v rámci faktických poznámek, bylo nějakým způsobem omezeno. Naštěstí – a tady musím ocenit ten váš přístup – jste vzali skutečně ten návrh, který tady vlastně ležel na konci našeho minulého období, kdy několik stran bývalé vládní koalice, do které patřím i já, vlastně seznalo, že ty obstrukce tady opravdu jsou k nežití, a nejenom k nežití, protože ať to nevypadá tak, že řešíme jenom my sami sebe – to, jestli tady dobíháme, nebo nedobíháme – ale hlavně že to vypadá velice špatně před lidmi, kteří nás třeba i sledují. Samozřejmě to, co se tady dělo, přebírali i novináři a myslím si, že komunikace z Poslanecké sněmovny končila tím, že se tady nedá vůbec nic prosadit, nedá se tady nic dělat a vlastně jsme všichni tak trochu zbyteční.

Já taky nechci sahat nikomu do svědomí, kdo tady co dělal nebo nedělal, ale prostě takhle to tady vypadalo, a my jsme tenkrát s kolegyněmi Martinou Ochodnickou, Marií Jílkovou, Lucií Potůčkovou a Klárou Kocmanovou, a schválně je tady jmenuji a zmiňuji, jsme seznaly, že opravdu to nejde takhle dál, a vlastně chtěly jsme udělat nějakou změnu současných poměrů, to znamená i změnu toho, že vy, jakmile se stanete vládní koalicí, okamžitě přistoupíte k tomu, že ta změna je nutná, a jakmile se stanete opozicí, najednou se začnete jakýmkoliv změnám bránit.

Bylo to nutné udělat. To, že vlastně kolegyně vystoupily s tím, že už nebudou kandidovat právě proto, jak ta Sněmovna vypadá, jak politika, celá česká politika vypadá, jak působí na lidi – pro ně to bylo samozřejmě součástí nějakých větších úvah o tom, jak zvládají i rodinný život. Všichni, co tady jsme, o někoho pečujeme, ať už o naše děti, nebo o svoje příbuzné, tak asi známe naše vlastní historky z toho, jaké to je, když přijedete z práce ne v 7 hodin nebo v půl osmé, jak jste avizovali, ale prostě se třeba o vaši starou nemocnou maminku musí někdo jiný postarat, protože vy prostě nevíte, jestli doma vůbec budete. To samé s dětmi. Máme tady vysokou rozvodovost v celé zemi, takže i tady sedí mnozí rozvedení poslanci, kteří mají třeba děti ve střídavé péči, a ve chvíli, kdy tady jste neustále v Poslanecké sněmovně, tak ani tyhle povinnosti neplníte, a to není nic dobrého jak pro vás, tak hlavně pro ty děti a naše rodiny. A já k tomu chci říct, že od kolegyň, které jsem zmiňovala, to chtělo obrovskou odvahu pojmenovat ten problém a vlastně vyjít proti rozhodnutí jejich vlastních stran. Ale tady tím nemyslím to, že my bychom jako vládní koalice tu změnu jednacího řádu nechtěli, naopak, my jsme ji chtěli, ale naše tehdejší opozice nám řekla, že vlastně ve chvíli, kdy to navrhneme, bude obstruovat tak, že tady opět bude k nežití a neprosadíme nic jiného.

Aby nastala změna těchto výchozích pozic, právě tuhle odvahu a právě tu kritiku – nebo možná ne kritiku, spíše to, že seberete odvahu a jdete proti těm vlastním, to chtělo – a myslím si, že bychom měli bývalým kolegyním poděkovat. Ve chvíli, kdy se to tady prosadí, to zefektivnění a zpřehlednění, a možná trošku že uděláme českou politiku přátelštější lidem, tak bychom měli kolegyně pozvat, tady si doufám sednout a měli bychom jim zatleskat, protože si myslím, že tím velmi přispějí nám všem, a hlavně obrazu české politiky, což si myslím, že je velice důležité, abychom dávali lidem vědět, že nám opravdu záleží na tom, co pro ně prosadíme, víc než abychom tady byli neustále v protipólu toho, co říká jedna nebo co říká druhá strana.

Jenom tady připomínám, že ony tehdy jenom pojmenovaly to, že už kandidovat nebudou, a přineslo jim to i obrovské nálety – jak bych to řekla – ne úplně přátelských lidí na sociálních sítích a opravdu, ta diskuse nebyla ani slušná, ani věcná, protože prostě znovu opakuju, česká politika se odehrává nejenom tady v tomhle sále, ale i na výborech, máme tady různé vztahy na chodbách, a kolikrát to vypadá úplně jinak na kamerách a v těch televizích, než co se odehrává za zavřenými dveřmi, takže vlastně to vypadalo možná ještě hůř, než to ve skutečnosti bylo, a to ti lidé prostě nasávali a převzali. To, co se strhlo kolem toho jejich odchodu, opravdu nebylo dobré, ale jejich politický odkaz bude možná to, že nejenom změníme jednací řád. Možná přijmeme do budoucna nějakou mnohem větší úpravu, ano, mnohem větší změnu, protože jak tady už několikrát padlo, nový jednací řád, který tady teď projednáváme, je v podstatě kosmetická úprava. Je tam omezeno, jak dlouho kdo může vystupovat, ale nějaké větší změny to – a teď nevím, jestli (to) mám říct – bohužel neprobudí, ale nějaké větší změny to nepřináší. V podstatě bude záležet na nás, jak se k sobě budeme tady chovat a jakým způsobem budeme chtít k jednáním přistupovat.

Já jsem vždycky byla velký propagátor toho, aby hlavním cílem té změny bylo to, abychom se častěji dostávali do jednotlivých bodů tak, jak teď momentálně vedeme diskusi. A ano, nesedí tady úplně všichni poslanci, sedí tady poslanci a poslankyně, které to téma třeba zajímá, které se k tomu chtějí vyjadřovat, ale to je úplně normální a přirozené, naprosto běžné, známe to tady z těch jednání úplně všichni, a je to třeba říkat i třeba těm lidem, aby tady nedocházelo k tomu, že si navzájem fotíme prázdné lavice a předhazujeme zase opět našim fanouškům, kdo tady kdy nebyl a kdo tady byl, protože to by opět vyvolalo jenom to, že si tady pácháme navzájem různé křivdy a vytváříme úplně zbytečné bariéry v tom, abychom cokoliv mohli projednat. A potom už to hraničí, a to musím pojmenovat, až kolikrát s nějakou kyberšikanou, co se občas děje, a myslím si, že tady bychom možná my všichni měli říct stop a nedělat si to navzájem, protože tohle není vůbec zdravé prostředí a vytváříme tím jenom toxicitu.

To je takový můj apel na to, jak se tady navzájem k sobě chováme, a zároveň i pojmenování toho, že aby se stala nějaká velká změna, opravdu musíte mít odvahu a často odvahu jít proti těm svým. A na základě toho bych vás ráda vyzvala, abyste podpořili můj pozměňovací návrh, respektive pozměňovací návrh Starostů a nezávislých, který je ve finální fázi příprav, kde bych ráda v podstatě uzákonila to, aby pozice v jednotlivých výborech, ale i v rámci vedení Sněmovny byly rozdělovány na základě výsledků voleb.

Nedělám to ani kvůli jedné ze stran sporu ani z politických stran, ale dělám to kvůli tomu, aby od příštího volebního období jsme opravdu mohli začít od nuly, mohli jsme konečně udělat efektivní tlustou čáru, možná efektivnější než tu, kterou se tady snaží v rámci různých faktických poznámek udělat moji kolegové a kolegyně, protože prostě aby se dalo to všecko vrátit do trošku normálnějších kolejí, tak v rámci těch křivd nemůžeme pokračovat.

A ukazuje se to i v rámci tohoto projednávání, že občas nám to nikomu z nás nedá a prostě nejsme schopni to od sebe tak jako odstrčit a odkopnout, což je svým způsobem pochopitelné, protože jsme tady za čtyři roky, každá ze stran, zažili nějaká traumata, ať už to bylo to noční dobíhání a nespaní, nebo to, že třeba ta druhá strana sporu měla pocit, že to válcujeme až moc na sílu. Vlastně všechny tyhlety pocity a všechny tyhle postoje jsou naprosto legitimní a to, jestli se... nebo nejsme tady od toho, abychom se rozsoudili, kdo má ten názor správnější a kdo to vnímal lépe, protože to vlastně nakonec vůbec není důležité. Důležité je, jestli dotáhneme ty věci, které slíbíme.

A i já, která prosazuji už delší dobu změnu jednacího řádu, si jsem vědoma toho, že i tenhle čas bychom měli věnovat jiným tématům, která by možná měla více ovlivnit nebo měla lépe ovlivnit to, jak se v naší zemi žije, a vlastně i já to pojmenovávám jako něco, co možná veřejnost zase tolik nezajímá. Možná to zajímá nás, novináře, ale to je tak všechno, protože jim to nic nepřinese, ale na druhou stranu tady opravdu vidím naději v to, že ta jednání uděláme nejenom příjemnější a efektivnější, ale hlavně přehlednější, a to je to, co by mělo být naším cílem, a myslím si, že teď je.

Ještě se krátce dotknu k těm jednotlivým věcem. Ano, vy jste nás volali na velké jednání zástupců všech klubů, já to vlastně oceňuji. Je mi malinko líto, že se to nedělo i v těch jiných tématech, ale rozumím. Prostě už se stalo, ale u toho jednacího řádu my jsme na všech těch jednáních pojmenovávali věci, který nám na tom vadí. Za nás to byly také ty faktické poznámky. Ukázalo se to tady i teď. Kdyby k tomu omezení došlo, tak by se mohlo odhlasovat, že každý z nás může mít jenom dvě, takže paní kolegyně Peštová by nemohla už říct tu svoji třetí, a vlastně si myslím, že by to byla škoda. Takže já vítám i slova pana místopředsedy Nachera, že se o tomhle ještě můžeme bavit. Těch pozměňováků v druhém čtení bude evidentně více. Vím, že avizovala TOP 09, že také předloží, my máme taky takový pozměňovací návrh předložený.

Dále k tomu předsedovi Sněmovny. No, ve chvíli, kdy tedy omezujeme čas vystoupení těch přednostních práv, tak nám se zdá opravdu férovější a spravedlivější, aby to omezení došlo i u předsedy Sněmovny, a vlastně to ani nemáme tolik spojené s tím, že tím předsedou Sněmovny je zrovna teď Tomio Okamura, který se bohužel stal symbolem velkých obstrukcí díky svému rekordnímu vystoupení 10 hodin a 44 minut. Zase na druhou stranu si říkáme, že možná bychom neměli nechávat právo předsedovi Sněmovny právě tohle, protože já vlastně ani nevidím důvod, proč by jej měl mít. Vím, že to je velice důležitá persona, která nás tady vede, ale stále platí i v tomhle případě: pokud se někdo nezvládne vyjádřit do 30 minut, tak si myslím, že asi možná nemá tolik co říct a je to zbytečné.

A tím se dostávám i k dalším pozměňovacím návrhům, které připravíme. My tam máme jeden, který zpřesňuje to, jak se tady oslovujeme navzájem, to znamená, to prostřednictvím předsedajícího. Ono to neplatí třeba u členů vlády, tak možná si to jenom zpřesníme. Myslím si, že to je taky pozměňovák, který vlastně nikomu nic nebere a nikomu nic nedá a jenom nám to tady udělá trošku přehlednější a příjemnější. A zároveň u toho ustanovení, kde vy říkáte, za jakých okolností je možné navrhnout pevné hlasování ve třetím čtení, tam jenom avizuji, že nám vlastně z té větičky vypadli nezařazení poslanci, což by se nám mohlo ošklivě nevyplatit v různých situacích a v různých případech, takže také jsme něco připravili, a prosím vás o zvážení, jestli byste to také podpořili.

Na závěr mi jenom dovolte, že mám vlastně velkou radost z toho, že my jsme tou konstruktivní opozicí, a myslím si, že to takhle budeme dělat celé čtyři roky. A vlastně – a tady to musím říct – děkuju vám za to, že nám k tomu tu příležitost teď dáváte, a prosím vás o to, abyste ji dávali i v jiných tématech, jmenuji třeba stavební zákon nebo služební zákon, kde zase naopak my ten oprávněný pocit, že to trochu válcujete, máme, a zřejmě asi budeme mít. Takže moc děkuji za pozornost a hezký večer.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za vaše vystoupení a nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Válek, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Vážení vážené členky, členové vlády, kolegyně a kolegové, je vždycky potřeba vycházet z konkrétních faktů a byly dvě věci, které vadily, a reaguju, vaším prostřednictvím, na pana poslance Nachera, na paní poslankyni Bereniku Peštovou.

Ano, tady docházelo k různým obstrukcím a nechci hledat viníka, nicméně v minulém období Tomio Okamura 9 dnů, 16 hodin, 69 minut vydržel mluvit. Pardon, já se omlouvám, jenom 6 dnů a 6 hodin, pan poslanec tehdejší Andrej Babiš 5 dnů, 23 hodin, paní poslankyně Schillerová 2 dny, 19 hodin, pan poslanec Havlíček 2 dny, 14 hodin, na pátém, pěkném pátém místě pan poslanec, vaším prostřednictvím, Nacher, který nikdy nechtěl vystupovat, a přes tady tento tuhý odpor k vystupování to dal 2 dny, 4 hodiny a 57 minut, a za ním hned Aleš Juchelka, který měl 2 dny, hezké 2 dny, 3 hodiny, 25 minut. No, ale to jsou ty časy, které tady strávili ti jmenování u řečnického pultíku.

Já tím chci říct, že pokud z těchto pěti čtyři budou mít neomezenou možnost tady mluvit a část z nich to má z ústavy, a předseda Sněmovny jste řekl, že tam chcete mít, tak úplně nevím, jestli zkrátíte řečnické doby, protože pokud se podíváme na jednání od roku 1998, od roku 1998 suverénním rekordmanem je opět Tomio Okamura – 9 dnů, 16 hodin – a hned na pěkném čtvrtém místě je Andrej Babiš. Ti ostatní už dneska v Poslanecké sněmovně nejsou. To znamená, podívejme se i prakticky na to, jaké to bude mít důsledky, ty změny, a jestli opravdu ovlivníme délku vystoupení jednotlivých těch, kteří tady dlouze vystupovali.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová. Pustil jsem příliš brzo stopky, tak ještě jednou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já jsem říkala, já se omlouvám, že tedy jsem říkala, že už nebudu, tak tu zase jsem.

Já bych chtěla zareagovat na ctěného kolegu, poslance Válka, prostřednictvím vás. To je irelevantní, co to tady srovnáváte teď, protože ve své podstatě ty dny, co tam jsou, jsou jenom proto, že tak, jak řekla tady moje ctěná kolegyně Urbanová, prostřednictvím předsedajícího, to jsou právě ty vaše hodiny, které tam naskakovaly potom, že se jednalo po 21. hodině. Ono kdyby to bylo to gentlemanské, k čemu se teď tady snažíme nějak dospět, to znamená, že by se mělo jednat do nějaké rozumné hodiny, že by ta diskuse měla být rozumná a nejednalo by se, že přijdete v pondělí nebo v úterý do práce a odcházíte ve čtvrtek ráno, protože jedete nonstop, tady jsme si to dali nonstop do druhého dne do 8 hodin, v devět začala další a zase jsme jeli do 8 hodin, až to bylo nedůstojné ve své podstatě, tak by tam ty hodiny naskakovaly.

A chtěla jsem ještě tady ke kolegyni Urbanové, prostřednictvím vás. Já rozumím tomu, co jste teď říkala, akorát si nějak nedovedu představit, jak to chcete ošetřit z hlediska toho, že někteří kandidují spolu a pak se rozpadnou. Jak potom chcete rozdělovat ty výbory, když oni kandidují spolu, pak se rozpadnou, pak, aby ty výbory zase dostaly ten počet, tak se zase dají dohromady, aby nabrali to množství, nezůstanou každý zvlášť. Takže ono by to taky chtělo třeba do toho volebního zákona trošku zarýpnout, jestli by, když už tedy všichni chtějí kandidovat, aby kandidovali sami za sebe, aby to nebyly ty slepence, které potom sem přijdou a rozpadnou se, a rozpadnou se na tři kluby a ty tři kluby mají všechny ty vymoženosti, ta přednostní práva, ty hodiny, které si můžou vzít, a tak dále. Takže tohleto se asi taky těžko...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Čas, paní poslankyně. Děkuji a ještě jednou pan poslanec Válek. Připraví se paní poslankyně Urbanová s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji. Vaším prostřednictvím, paní poslankyně má samozřejmě pravdu. Ovšem otázka je, co je příčina, co je následek? Vy máte pocit, že příčina je to, že schůze trvaly přes noc, a následek je, že ti jmenovaní musejí tak dlouho mluvit. Já mám zase pocit, že příčina je, že ti jmenovaní tak dlouho mluvili vždycky na začátku schůze, a proto ty schůze musely trvat přes noc, protože ta jejich vystoupení byla vždycky v programu na začátku schůze, my jsme se nedostali vůbec k hlasování tak brzo jako dneska, v šest hodin to bylo málokdy, ale nechci se k tomu vracet. Nicméně pokud je to myšleno vážně, tak pak se zamysleme v tom případě nad druhou věcí, o které jste, vaším prostřednictvím, paní poslankyně, mluvila, a to je o těch nočních jednáních, tak pak tam dejme natvrdo, že není možné po deváté hodině jednat, protože to byl hlavní důvod, co se nelíbil řadě těch žen, které to předkládaly. Pak vůbec ať není možné jednat po deváté, prostě den končí v devět, tedy v sedm, hlasování se dá protáhnout do devíti a šlus.

To zase už dáváme (Poslankyně Peštová reaguje z lavice.) – pardon, že takhle na sebe pokřikujeme, pane předsedající, ale to zase...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: To prosím nedělejte a zkuste se přihlašovat, komunikovat prostřednictvím mikrofonu, ano? Ano, vy, ano. Poprosíme i paní poslankyni.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Já to dělám, snažím se. Já, vaším prostřednictví, paní poslankyni odpovím, byť tedy jsem byl osloven z pléna takto, já jsem na to zvyklý z přednášek, že studenti různě vyrušují a vykřikují. To znamená, ano, to je samozřejmě možné, ale pak se zase tedy dostáváme do situace, které se říká obstrukce, tak pojďme se na férovku domluvit, jak to udělat, aby ta jednání byla opravdu co nejkratší, aby každý měl sice možnost vystoupit, říct svůj názor, ale aby to nevedlo k tomu, že na začátku schůze tady někdo šest, sedm, deset, dvanáct hodin, já nevím, co byl ten rekord, mluví, aniž by to se schůzí souviselo, a jenom uráží a uráží jednotlivé ministry. Já jsem tolik urážek, co jsem za ty čtyři roky zažil, to jsem nezažil za celý svůj život.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Paní poslankyně Urbanová s faktickou poznámkou vystoupí. Tak prosím.

 

Poslankyně Barbora Urbanová: Paní kolegyně, ptala jste se, já vám odpovím. V tom mém návrhu pozměňovacím je to uděláno podle poslaneckých klubů, to znamená, velikost poslaneckého klubu rozhoduje o tom, zda máte právo na nějaký počet ve vedení Sněmovny nebo výborů. Samozřejmě ten pozměňovací návrh jsem ještě nepodala, je možné o něm diskutovat – jenom k tomu, co jste tady říkala. Tak jenom připomínám, že měníme jednací řád, ne volební zákony. Volební zákony klidně směrem k tomu, jak kdo může kandidovat, můžete vy jako vládní koalice změnit. Já bych doporučovala pořešit ty nepřiznané koalice, ale kdo jsem já, abych radila nové vládě? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan místopředseda Nacher.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já zkusím dát příslib – nevím, jestli ho dodržím, ale radši pak půjdu mimo sál – že to bude naposled. Reakce na pana kolegu Válka, vaším prostřednictvím.

Za prvé děkuju za tu reklamu. Já jsem ani nevěděl, že jsem skončil na pátém místě. Je potřeba ale říct pro kontext, že já nemám přednostní právo, takže vždycky jsem musel mluvit k věci, já jsem nemohl mluvit ani mezi body, vždycky k věci, jinak bych přišel o slovo a předsedající by mě vedl k pořádku. To znamená, že jestli jsem mluvil takovou dobu, tak to vždycky bylo k nějakému zákonu, jo, nemohlo to být jen tak. To je jedna věc pro kontext.

A jinak vlastně já doplním to, co řekla moje ctěná kolegyně Berenika Peštová. Ono fakt se to nedá srovnávat, ty obstrukce vždycky vycházejí z toho, jak to ty jednotlivé subjekty mají. My, protože nás je 80 a máme 2 hodiny na pauzu úplně stejně, jako když vás bude 80 a máte pět klubů, tak vy dáte v pauzách dohromady 10 hodin při stejném počtu poslanců, rozumíme si? Takže to prostě každý ten klub pak řeší jinak.

Takže ano, je pravda, že ty naše obstrukce byly, že tady ti lidi byli a něco říkali na mikrofon, a u vás ty obstrukce byly v tom minulém, a i teďka se to trochu vrací, těmi pauzami, protože vás je víc klubů po menším počtu, jo?, jestli mi rozumíte. To znamená, že vždycky se to takhle přizpůsobí. Já, kdyby bylo – já bych šel revolučně, to nevím, co mi na to řekne Radek Vondráček. Já bych třeba dával pauzy například podle počtu poslanců, to bych já jako... Nebo počet přednostních práv podle velikosti klubu – že víte, že jsem na to tady upozorňoval, že klub Pirátů měl čtyři poslance, tři přednostní práva, nás bylo 72, měli jsme taky tři přednostní práva. No, tak rozumíte, to je fakt nefér. To znamená, že by jak pauzy, tak počet přednostních práv odpovídal velikosti klubu, to jest i velikosti vlastně důvěry, kterou jsme dostali od lidí tady. O všem je možné se bavit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Hladík s faktickou poznámkou.

Načtu jednu omluvu, omlouvá se pan ministr Metnar od 19 hodin z pracovních důvodů.

Tak prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Jenom krátká reakce na pana místopředsedu Nachera, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy tu debatu začínáte košatit, mně se ale začíná líbit, jo? Tak já teď nevím, jestli to je v míněno vážně, nebo to není míněno vážně. Za mě jako klidně se o tom bavme, bavme se o tom a líbí se mě návrh paní poslankyně Urbanové, prostřednictvím pana předsedajícího – za mě udělat Poslaneckou sněmovnu, její pravidla jednání, obsazování funkcí, pozic, přednostních práv, pauz a já nevím, co ještě dál možná domyslíme, vůči volebnímu výsledku a velikosti klubu, mně připadá fér. Ale pojďme to tedy domyslet a pojďme si to říct, jak to je ve svém důsledku. Protože Piráti to v minulém volebním období měli na vládě, na vládních představitelích, tak jestli do toho, pane místopředsedo, myslíte i tu vládu, tak pak to fér je. Ale pak jestli ne, tak jim tohle jako nepředhazujte, protože oni to měli na vládních představitelích, a tohle prostě spolu nekoresponduje, jo, tak si to domysleme, jak to myslíte, ale my jsme ochotni se o tomhletom bavit principiálně.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Vondráček Radek, abych tedy... Jo? Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já nemám zájem košatit debatu, jenom vůči svému předřečníku panu poslanci Hladíkovi. Debata tohoto typu probíhá deset let. Bylo mnoho zlepšovacích návrhů, vše má nějaký kontext, konsekvenci. Samozřejmě už jsme se tady bavili, že přednostní práva ministrů, členů vlády vychází z ústavy, nelze jej omezovat. Je velká část odborné veřejnosti, která říká, že to omezit nelze, ačkoliv tady někdo z mých předřečníků a ten někdo říkal, že se v podstatě jedná o drobnou změnu, textově určitě. Na druhou stranu opravdu je to největší změna za třicet let a je to asi maximum možného, co jsme schopni si tady odhlasovat. Já jsem byl v několika pracovních skupinách. My se tady bavíme o novém jednacím řádu, a jestliže budeme mít ambice debatovat znovu a znovu a znovu ta témata, tak neodhlasujeme nic. Takže já říkám, po těch letech, po tom, co se tady stalo za posledních osm let, říkám: Pojďme přijmout tuhle jednoduchou změnu a ta nám umožní debatovat o novém zákonu po třiceti letech.

A poprosím pana kolegu Válka, prostřednictvím pana předsedajícího, musíte si odmyslet ta jména. Prostě přestaňte říkat ta jména, říkejte pozice, jinak se nehneme. Já se taky můžu vracet osm, dvanáct let dozadu, co kdo řekl, co komu, jak trvalo. My se v té debatě neposuneme, když to budeme personifikovat a když budeme říkat, že ten mluvil takhle dlouho, takhle dlouho. Já jsem tady šest let poslouchal: Kde je Babiš, proč tady nesedí? A pak, když vaše přání bylo vyslyšeno, tak jste začali říkat, proč pořád mluví? To znamená, bylo špatně, když tady nebyl, bylo špatně, když tady mluvil. Takže zkusme přestat říkat jednotlivá jména a bavme se o tom, v které pozici, co a jak kdo může říkat, jaká omezení jsou fér a kde už by to narušilo tu debatu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Pan poslanec Válek s faktickou poznámkou. Tak prosím.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já to určitě nepersonifikuju a já jsem taky nikdy neříkal, kde je Babiš, já jsem věděl, kde je, chystal si projevy, ale to tak prostě je. Nicméně někteří jednotlivci bez ohledu, jakou mají funkci, mají tendenci mluvit dlouze, nepřetržitě, ne vždy koherentně a k věci, a takhle to tady je od roku 1998, dál jsem to nedohledal. Řada z nich už v té Poslanecké sněmovně není, řada z nich v Poslanecké sněmovně je. Já jsem si dokonce dohledával i strukturu těch projevů, jestli to byla přednostní práva, jestli to byly faktické poznámky, mohl bych přečíst rekordmany ve faktických poznámkách. Taky by se možná někteří divili, ale já myslím, že to není vůbec podstatné.

Z praktického hlediska si myslím, že je dobře, že o tom takhle podrobně debatujeme. Já si myslím, že nikdo tady nestojí o to, poslouchat nekonečné dlouhé projevy, které vlastně nikam nevedou a de facto jsou jenom jakýmsi takovým slovním průjmem, se tomu říkávalo kdysi. A bezesporu se každý chce fakticky bavit o zákonech, ať už je v opozici nebo v koalici.

A druhá věc, která tady dlouhodobě vadila: vždycky jste všichni říkali, včetně mě, a bylo jedno, jestli v opozici, nebo v koalici, tak mysleme na ty zaměstnance, ať tady kvůli nám nemusí být dlouho do noci. Tak v tom případě se vážně bavme o tom, že prostě po deváté hodině ne, že maximálně se dá odhlasovat do devíti a šlus. A to jsou věci, o kterých se můžeme seriózně bavit. Já si myslím, že ta debata bude zajímavá, konstruktivní a uvidíme, kam dospěje.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. To byla poslední faktická poznámka. Vracíme se zpět do rozpravy a nyní by měl vystoupit k přednesení stanoviska poslaneckého klubu hnutí SPD pan poslanec Vondráček Libor.

 

Poslanec Libor Vondráček: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, hnutí SPD a náš poslanecký klub, který je složen z takzvané nepřiznané koalice, má stanovisko k tomuto tisku pozitivní, tedy my podpoříme tento návrh.

Já mám docela štěstí v tom smyslu, že jsem tady poprvé, takže v některých věcech jsem možná na začátku volebního období měl iluze, a pak, když jsem zjistil, jak velice snadno lze v 16.55 odejít z práce, když si někdo vezme dvakrát 2 hodiny pauzu, tak jsem si říkal, že opravdu ten jednací řád je potřeba řešit velmi brzy, byť zrovna tato věc v jednacím řádu řešena není, a já věřím tomu, že i nad tím bude do budoucna nějaká úvaha.

A když se o tom hovořilo v předchozím volebním období, já jsem si tak představoval, že by ta Poslanecká sněmovna mohla začít jednat podle některých úvah, jaké byly veřejně prezentovány, podobně jako europarlament, kde je v podstatě striktní čas na jednotlivá vystoupení. Vystoupení se tam uvádějí ne ve sdružené diskusi k dané věci, ale v podstatě tam každý říká víceméně, co ho napadne, a po nějakém časovém období se jde hlasovat a během půlhodinky se tam stihne odhlasovat obrovské množství věcí. Tak tohleto, jsem si říkal, by bylo opravdu špatně, kdyby se schválilo v českém parlamentu, kdybychom provedli takovouto revoluci a kdyby jednací řád opustil svoji původní myšlenku, že se opravdu bavíme v rámci nějaké sdružené rozpravy k danému tisku, a když to skončí, tak jdeme hlasovat. Toto se nemění.

Návrh, jak je předložen, je sice největší návrh a přinese největší změnu za posledních třicet let, ale zároveň nepřinese revoluci v tomto smyslu, a pokud by přinesl takovouto revoluci, moji podporu by neměl, protože si myslím, že ta diskuse u nás je daleko užitečnější a efektivnější než v europarlamentu.

Chtěl bych ocenit to, že poslanci ODS zůstali věrni svému návrhu, a přestože často poukazuju na jejich konzistenci v mnoha různých tématech, zrovna v tomto jsem velice rád, že konzistentní zůstali a že ten návrh tedy není jenom čistě koaliční návrh, ale má i podporu poslanců ODS. Bylo to tady mnohokrát řečeno: z toho původního návrhu ODS se odrazil, zároveň přijal různé další návrhy opozičních poslanců. A i když si troufám tvrdit, že v tom znění aktuálním, víceméně bez nějakých výraznějších změn, nakonec projde, tak to neznamená, že diskuse končí. Já budu rád, že se posuneme tímto směrem.

Myslím si, že jednání bude výrazně efektivnější, když před rozpravou, při projednávání programu, se ta vystoupení omezí a dříve se dostaneme k jednotlivým tiskům, ale zároveň vím, že tady jsou i některé další nápady. Byl jsem osloven, prostřednictvím pana předsedajícího, paní kolegyní Urbanovou, aby stálá komise pro ústavu poskytla záštitu nějaké diskusi, konferenci na toto téma, tak přestože o tom rozhoduje komise jako celek, já to určitě podpořím, aby se ta diskuse ještě dále vedla s odborníky. Nemyslím si, že se automaticky ta diskuse uzavře, byť jsem rozhodně pro to, aby se tento návrh schválil co nejrychleji, protože nás to posune, a dost možná i třeba těmi dalšími návrhy ohledně jednacího řádu se budeme moci zabývat o to dříve.

Za mě tedy, co je takový nedostatek toho návrhu – a to prostě je dáno z povahy věci – že pauzy se řeší usnesením. Myslím si, že pokud někdo nechce být v práci, může odejít, může si dát dobrovolně soukromou pauzu, a není potřeba, aby si v extrémním případě mohlo pět opozičních klubů vzít celkem 10 hodin pauzy. Zatím se to stalo maximálně v těch čtyřech hodinách, ale stalo se to dvakrát. A zde si neodpustím připomenout, že dvě není jedna, jedna nejsou dvě, a když někdo třeba řekne, že se Česká republika otepluje dvakrát rychleji, je to velký rozdíl, než když řekne, že se otepluje jedenkrát rychleji. A stejně tak je velký rozdíl, když někdo řekne, že si opozice vzala jenom jedenkrát ve volebním období dvakrát za sebou dvě pauzy, anebo když řekne pravdu, tedy, že si opozice to stihla vzít už dvakrát, proto dávejme si na to prosím pozor. Nemyslím si, že se Česká republika otepluje dvakrát rychleji, a musel jsem to tady teď v tuto chvíli říct.

A ještě k těm skrytým koalicím: dovolte mi připomenout, že hnutí STAN kandidovalo v letošních volbách za účasti pěti stran a hnutí na svých kandidátkách, konkrétně to byli tedy Starostové a nezávislí, dále pak hnutí Východočeši, hnutí Jsme pro, Karlovarská občanská alternativa a Starostové pro Liberecký kraj. Tak zase tomu trošku nerozumím, proč tady takový šťouchanec k těm skrytým volebním koalicím, o kterých jednací řád opravdu není, ale když už o nich někdo mluví, tak je dobré vědět, že i on sám k takovému nástroji přistupoval.

Poslední věc, to je už asi nad rámec, jenom taková anekdota. Já si vybavím, že i ze strany TOP 09 tady svého času byla velice zajímavá vystoupení, takže pokud bychom se do té minulosti vraceli, klidně si můžeme vzpomenout na projevy v hebrejštině pana poslance Korteho nebo jeho zpívání při hlasování, takže si myslím, že asi není důvod, abychom si něco vyčítali. A pojďme se dívat dopředu, tak aby nám všem, kteří tady máme před sebou ještě ideálně čtyři roky práce, téměř čtyři roky práce, aby se nám jednalo lépe.

Takže za náš poslanecký klub určitě ten návrh bude mít podporu, a pokud se přijmou nějaké kosmetické další změny, nebráníme se tomu, ale myslím si, že je potřeba ho co nejdřív schválit.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vidím jednu faktickou poznámku pana poslance Hladíka. Prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane poslanče Vondráčku, prostřednictvím pana předsedajícího, na to, že právníci neznají prostě věci, o kterých se učí děti v základních školách, jsme si už zvykli. Tak si to dostudujte, jak je to s tou klimatickou změnou. Já jsem nabízel, že bychom mohli udělat seminář, paní předsedkyně Peštová by to mohla zaštítit ve výboru životního prostředí, mohla by poslat odborníky a mohli bychom si to říct, jak to je.

Víte, co mně ale vadí? Když poslanci Parlamentu České republiky, vládní představitelé tak vyložené nepravdy, lži a fake news tak reálným způsobem publikují a dávají do světa. Obrázek větrné elektrárny hned v panoramatu Hradčanského náměstí tady v Praze umístil pan poslanec Libor Vondráček ke své petici proti větrným elektrárnám a proti akceleračním zónám, kde reálným způsobem lže, mate a záměrně podporuje narativ toho, jako by větrné elektrárny mohly být stavěny v zastavitelném území. Tak prosím vás, tyhlety lži nepoužívejte. Já jsem se možná, pane poslanče, opravdu zmýlil, že jsme si to využili dvakrát, tak za to se hluboce omlouvám, já jsem si to pamatoval jednou, ale prosím vás, nelžete těm lidem, nelžete a nezpochybňujte prostě fakta, která tady jsou. To, že země není placatá, není názor, to je prostě pravda. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Svárovská, připraví se pan poslanec Vondráček Libor. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Dobrý den, pane ministře, jsem ráda, že se velmi dobře bavíte. Španělsko a Portugalsko od začátku roku nepřetržitě bičují atlantické bouře, které způsobují obrovské povodně, které jsou důsledkem ničeho jiného než klimatické změny. Teplejší vzduch pojme více vodní páry, pokud je vzduch více nasycen vodní párou, více prší, mění se vzdušné víry, atlantické proudění a podobně.

Ale to, co tady řekl pan kolega Vondráček, to není tak složité jako změna klimatu a meteorologické jevy, které způsobí, to je prostá matematika. Průměrně se teplota globálně zvyšuje za dekádu o 0,2 stupně, v České republice je to 0,36 stupně. Můžete si to spočítat doma, pane kolego, a zaokrouhlit, kolik je 0,2 plus 0,2 a na kolik zaokrouhlíme číslo 0,36. To je matematika, řekla bych, základní školy, to by se dalo zvládnout. A myslím si, že bychom si už tuhletu poznámku vysmívající se panu kolegovi Hladíkovi mohli odpustit.

Akcelerační zóny, pane kolego Vondráčku, jsou určeny přesně proto, aby investoři respektovali krajinný ráz, potřeby ochrany přírody, lidských sídel a kulturních památek. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Další s faktickou poznámkou poslanec Libor Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Libor Vondráček: Rád bych připomněl, prostřednictvím pana předsedajícího, panu poslanci Hladíkovi, že to byla pochopitelně metafora, ty větrné elektrárny u Pražského hradu, tak jako v minulém volebním období byla metafora, když třeba pan premiér říkal, že jsme ve válce, že?

Co se týče těch akceleračních zón: jděte to, prostřednictvím pana předsedajícího, paní poslankyně Svárovská, říct těm lidem, kterým to hrozí, v Kroměříži, v Milíně, jinde v České republice, jak je to skvělé, úžasné, jak ty akcelerační zóny jsou napsané, že to opravdu nevyplaší žádné orly, že to nenaruší žádný krajinný ráz, že to je všechno tak úplně skvělé, úžasné.

Ale já si myslím, že tohleto už by bylo opravdu na nějakou jinou diskusi. Všechny vás zvu 30. března od 15 hodin konference v Poslanecké sněmovně Může za sucho CO2? Klidně se tam můžeme spolu bavit, debatovat nad tímto tématem. Neberme si teď rukojmí jednací řád české Poslanecké sněmovny, neřešme to teďka v tomto čase, pojďme se bavit poté. Bude to na půdě Poslanecké sněmovny, určitě budeme moc rádi, když konferenci navštíví poslanci nejenom z řad vládní koalice, ale i z řad opozice.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Máme tady řadu faktických poznámek, takže paní poslankyně Svárovská, pan poslanec Hladík, paní poslankyně Richterová.

Takže paní poslankyně Svárovská. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuju. Já už to nebudu prodlužovat, nebudu si brát za rukojmí jednací řád, kvůli kterému tady jsme, a zrovna tak jako bychom si neměli brát za rukojmí lidi v obcích, kterých se případně mohou týkat akcelerační zóny, neměli bychom jim cpát před oči dezinformace ze slovenských a ruských zdrojů. Akcelerační zóny jsou v přípravách, má je na starosti tato vláda. Tato vláda se k nim nějak postaví, bude veřejné projednávání a obce budou ty, které se nakonec vysloví pro, nebo proti. To je běžná součást participativní demokracie, čili jezdit s roadshow po obcích a vykládat nesmysly o akceleračních zónách je něco, co podle mého názoru je v příkrém rozporu s tím, co říká programové prohlášení vlády o energetice, je to přímém rozporu se zájmy České republiky a její energetické bezpečnosti.

Takže jenom uzavřu tuhletu výměnu tím, že by bylo dobré nelhat. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Pan poslanec Hladík a připraví se paní předsedkyně Richterová na faktickou poznámku. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Víte, jednáme o novele jednacího řádu Poslanecké sněmovny a jeden poslanec zničí a odvede tu diskusi úplně jinam. Já bych chtěl poprosit pana předsedajícího, jestli byste mohl tu diskusi řídit, jestli byste se mohl věnovat tomu, co tady projednáváme, jestli byste mohl zachovat současný jednací řád Poslanecké sněmovny? Vy to prostě neděláte, pane předsedající, omlouvám se.

A teď musím reagovat na pana Vondráčka. Akcelerační zóny jsou implementací nového zákona, který schválila tato Poslanecká sněmovna, nabyl účinnosti, myslím, že k 1. 7. loňského roku a podpořili ho, myslím, že kromě SPD, úplně všichni v tomhletom sále, takže všichni poslanci ANO. Neudělalo se od té doby nic jiného než biologické průzkumy a navrhly se možné oblasti, kde by tyto akcelerační zóny byly vymezeny. A teď je, prosím, na vaší vládě, tady na nepřítomné paní ministryni Mrázové, na Ministerstvu pro místní rozvoj, aby tyto akcelerační zóny navrhli, zveřejnili, projednali s veřejností, s obcemi, s kraji a vymezili.

A já jsem vždy říkal, že se akcelerační zóny mají udělat jenom tam, kde s tím lidé budou souhlasit. Prosím vás, pochopte, že to je váš úkol, vaší vlády, tak se k tomu také začněte chovat. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já bych zareagoval, vážený pane poslanče, na vás. Musím říci, že jsem tady ne tak dlouho jako někteří, ale u faktických poznámek my necháváme poměrně volnost, musím říci, protože je na poslanci. A já řídím, mohu vás ubezpečit, pane poslanče, řídím plně v těch mantinelech jednacího řádu, věřte mi, a u faktických poznámek může poslanec v podstatě reagovat na jakýkoliv moment té rozpravy, jo? Takže tady to moc neomezujeme. Druhá věc je, když je třeba rozprava, třeba obecná rozprava, a řadový poslanec, věci (?) a tak dále, jo? Já na to reaguju, myslím, že poměrně s nadhledem.

Takže pojďme tedy k dalším faktickým poznámkám. Paní předsedkyně Olga Richterová a připraví se Berenika Peštová. To je takové to hezké demokratické, že si tady řekneme trošku, co, kdo, jak to vidí v těch faktických. Tak prosím, paní předsedkyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Ano, ano, jediná skutečně živá rozprava. Děkuji za slovo. Proč je to teďka v debatě o jednacím řádu, je vlastně docela dobrý názorný příklad. Jeden poslanec, shodou okolností za vládní koalici, tady řekne nepravdu k něčemu, co způsobí potřebu to fakticky uvést na pravou míru, protože mají prostě rozhodovat fakta, a ne dezinformace, a během toho napravování se objeví další a další reakce.

Jedna z těch dezinformací je, že někdo zvenku nějaké obci něco vnutí. Já bych opravdu ráda zdůraznila, že co se právě třeba konkrétně větrných elektráren týče, my jsme jako Piráti vždycky zdůrazňovali, ať je tam normální pozitivní motivace těch obcí. Naše poslankyně v minulém období Klára Kocmanová navrhla zavedení možného poplatku ve výši 100 korun za každý instalovaný kilowatt a ten návrh si nakonec osvojila vláda, upravila trochu způsob výpočtu, ten poplatek je prostě vypočítávaný maličko jinak, ale výsledek je totožný. Takže to, o co jde, že prostě pak ty obce mají na výběr, mají tu finanční motivaci, která jim kompenzuje ať už zhoršení krajinného rázu, nebo jiné komplikace spojené s tou větrnou elektrárnou. Na tom chci ukázat, že tohle nám přijde jako férový přístup, ať si ty samosprávy vyberou, a možnost finanční kompenzace se odrazila v tom, že zkrátka ve více obecních referendech větrníky prošly, protože si to lidi prostě rozhodli sami.

Takže proč tady vystupuju ve faktické, je, ať se tady nešíří dezinformace, že se někomu něco vnucuje. Ne. I díky pirátskému návrhu, který tady prošel ve Sněmovně, lidi dostali širší možnost zvážit si různá pro a proti, obce dostaly finanční kompenzaci a pak si v referendech vybírají, jak vybírají – a asi to někomu vadí. Děkuju. (Předsedající: Čas.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Berenika Peštová na faktickou, připraví se pan poslanec Jiří Mašek a pak už máme poslance zatím v obecné rozpravě. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já jsem chtěla zareagovat tedy původně na pana poslance Hladíka, chtěla jsem mu vysvětlit, k čemu slouží faktická, že fakticky reagujete na někoho, kdo vás nějakým způsobem oslovil nebo dotknul se tématu, který vy si myslíte, že řekl špatně nebo špatně interpretoval.

Mezitím vystoupí samozřejmě paní poslankyně Richterová, která si tady musí přihřát tu svoji polívčičku svým programem, vygooglí si to opět, zase nám to tady přečte... o tom to přece není, ty faktické poznámky.

Rozumím tomu, že tady přišla nějaká přestřelka ohledně toho, jestli je něco pravdou, není pravdou, a tím to mělo končit. Ale vidím, že Piráti musí za každou cenu tady vždycky něco prodat, protože Piráti se zasloužili o to... Doufám, že sem teď nevytáhnete, jak Piráti tady zmršili dopravu v Praze a podobně, protože bychom tady byli do jedenácti hodin a ten jednací řád bychom prostě neprojednali! Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní dvě faktické poznámky, pan poslanec Jiří Mašek a připraví se předseda Hřib. Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já bych vaším prostřednictvím, pane předsedo, také rád zareagoval na pana kolegu Hladíka. Pane kolego, já s vámi souhlasím. Jednáme teďka o novele zákona o jednacím řádu, takže já jsem váš apel tady vcelku ve smyslu toho, aby to řídil nějakým způsobem pan předseda, tak jsem ho do určité míry kvitoval, ale vy jste v rámci jednoho vystoupení, v rámci 2 minut, popřel sám sebe, nadechl jste se a začal jste mluvit o akceleračních zónách. Tak opravdu vraťme se k meritu věci, k tomu, co dneska projednáváme, ale skutečně váš apel na pana předsedu a zároveň popřít sám sebe, to už je docela vrchol. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak my už jsme si to vysvětlili, myslím, že pozitivně velmi a kooperativně.

Jenom bych chtěl upozornit, než dám slovo, že byla dohoda poslaneckých klubů, aby to slyšel i personál Sněmovny, případně média, aby už se mohli připravit, že přerušíme po dohodě všech poslaneckých klubů ve 21 hodin schůzi do zítřejších 9 hodin.

Tak prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuju. Já jsem se nechtěl hlásit původně, ale bohužel musím, protože zaznělo tedy něco o dopravě v Praze. Ten problém je v tom, že vy tady prostě šíříte dezinformace od tady toho pultíku, a to je ten zásadní problém, a potom je nutné na to samozřejmě reagovat. A ano, někdy člověk musí si něco vygooglit, aby vám tady mohl ocitovat ten zdroj třeba, přesně ty informace, a vyvrátit tak ty vaše bludy.

A to řešení je jednoduché. To řešení je, že vy si položíte otázku, proč negooglíte sami, proč vy to dezinfo šíříte? Proč si neověřujete ty informace před tím, než je vypustíte do veřejného prostoru? A to se týká samozřejmě například dezinformací o větrnících, ano, týká se to i dezinformací o pražské dopravě, na kterou jsou tady mezinárodní žebříčky, které jasně ukazují, že průjezdnost Prahy je lepší než ve Vídni, která bývá dávána v mnoha věcech za vzor. Anebo byste si také mohli vygooglit svoje kauzy třeba v Dopravním podniku, támhle deníček pana Faltýnka třeba, nebo byste si mohli vygooglit nějaké další záležitosti, třeba pana Šteffela, kterého vy jste vzali támhle na Ministerstvo pro místní rozvoj poté, co já jsem ho vyrazil – že jo, dozimetrový Šteffel – nebo byste mohli si vygooglit něco o tom, jak vám spadla v Praze Trojská lávka. Nebo i ten Barranďák, že se musel opravovat i za nás, byl výrazem také neschopnosti ANO v Praze to město řídit a dělat reálně ty důležité kroky, které byly potřeba, a vy jste normálně hazardovali se životy motoristů, nejenom Motoristů sobě, ale motoristů, kteří na tom mostě jezdí, protože ten most mohl dost dobře klidně spadnout, kdyby se k tomu každý postavil, tak, jak jste si k tomu postavili vy. A to je ten problém.

Takže googlete a nebudou (Předsedající: Čas!) nutné faktické poznámky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Poslední faktická poznámka zatím pan poslanec – ne, už není pan poslanec Hladík, ale jste přihlášen taky v obecné rozpravě, tak jestli, pane poslanče, hned nastoupíte do obecné rozpravy k jednacímu řádu? Ano, takže pan poslanec Hladík, a připraví se paní předsedkyně Richterová v obecné rozpravě. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, mě teď trošku mrzí, že tady není pan Vondráček a případně Patrik Nacher, ale protože vnímejte to, co tady teď budu říkat, byť jsem si nevzal přednostní právo, ale jako fakticky stanovisko klubu KDU-ČSL. Já jsem spolknul a chtěl jsem spolknout a spolknu ho, jedno slovo, které jsem si nevzal jako první, a to je pokrytectví, a to spolknu, protože se mně líbí ta debata, kterou tady dneska vedeme.

Druhá věc, já bych byl hodně rád a hodně apeluji na současnou Poslaneckou sněmovnu, abychom dokázali před druhým čtením se dohodnout na úpravě této novely tak, abychom ideálně směřovali prostě k tomu, aby to mohlo být podpořeno průřezem politického spektra.

Já teď přečtu za náš klub několik věcí, které my považujeme za zásadní, a jak jsem v kuloárech slyšel, tak si myslím, že se můžeme možná i na nich nich shodnout.

První věc, o které chci hovořit, je účinnost té novely. Já bych vnímal jako nejtransparentnější a nejlepší, kdybychom schválili novelu jednacího řádu a nechali účinnost na příští Poslanecké sněmovně. Nejsem idealista, takže vím, že zřejmě toto průchozí nebude, ale chci tady o tom hovořit, že prostě pravidla mají být fér, mají se nastavovat dopředu a má každý vědět, jaká pravidla jsou před tím, než to... My nevíme, kdo vyhraje ve volbách za čtyři roky, nevíme to a nevíme, kdo bude vládnout a jaké bude složení Poslanecké sněmovny, ale myslím si, že by bylo fér a spravedlivé nastavit pravidla a nechat odloženou účinnost prostě na novou Poslaneckou sněmovnu.

Pak se vyjádřím k tomu návrhu, který tady je, a zkusím říct věcně, co si opravdu myslíme, že by se mělo změnit. My vycházíme z toho, že tady v minulém volebním období byla celá řada aktivit. Jedna z těch aktivit – a paní kolegyně Urbanová, prostřednictvím pana předsedajícího, tady zmiňovala aktivitu poslankyň, ona je tady vyjmenovávala, které stojí a stály za Moderní Sněmovnou, tak zkusím jenom popsat ty highlighty. Předvídatelnost jednání: předvídatelnost mimořádných schůzí tak, aby byly jasné. Okénko zařadit třeba do úterků výborových týdnů, případně vytvořit okénko pro mimořádné schůze, například v plenárním týdnu ve středu odpoledne. Sudý počet týdnů v jednacím harmonogramu tak, aby to reflektovalo potřeby rodičů, třeba při střídavé péči. Pauza na spánek tak, abychom, a už jsme o tom tady dneska bavili, nejednali v noci. Není to jenom otázka poslanců, je to otázka všech zaměstnanců Poslanecké sněmovny.

Maximalizovat jednací dny tak, aby mimopražští poslanci se mohli taky věnovat práci v regionech, věděli, kdy budou doma, věděli, kdy budou v Praze, aby to bylo předvídatelné. Dřívější začátek jednacího dne, v osm nebo v 8.30. Připomenu, že dneska jednáme v devět. Já jsem běžně na ministerstvu začínal v sedm každé ráno. Nějaký prostor tak, aby byl definovaný pro kulaté stoly, konference, to znamená, abychom věděli, že můžeme tam nějaké věci pořádat a nejednala Sněmovna.

Nic z toho se v tom návrhu neobjevuje. Chápu, že tohle jsou asi věci, na kterých zatím není shoda a musíme o nich diskutovat v nějakém novém jednacím řádu jako takovém, ne v téhleté novele, ale jenom chci podotknout, že ta ambice, která tady byla popsána, není a neodpovídá tomu, co bylo prezentováno. K čemu má sloužit jednací řád? K tomu, aby vytvořil podmínky pro to, aby legitimní zvolená většina mohla prosadit svoje návrhy, ale musí sloužit také k tomu, aby parlamentní menšina mohla dostatečně jasně, srozumitelně veřejnosti a voličům říct, že s tím nesouhlasí, a měla nástroje k tomu, jak to učinit. Tak já bych byl rád, abychom celou naši debatu a diskusi právě směřovali k tomu, jak zajistit obě dvě funkce, který jednací řád má mít.

Za poslanecký klub KDU-ČSL mohu potvrdit, že souhlasíme s celou řadou věcí, která je tady navržena. Formální změny – souhlasíme s tím, aby se například nedobíhalo nedůstojně k procedurálním věcem. Souhlasíme s tím, aby třeba byla omezena nějaká forma řečnictví, například v programu jednání jako takového, také po celou dobu – ale myslíme si, že se má hrát fér, a že pokud tady stanovujeme na něco 5, na něco 10, na něco 30 minut, tak by se to mělo týkat všech členů vlády, stejně tak jako předsedy Poslanecké sněmovny. Ano, umíme si představit výjimku pro pana prezidenta, ale při vší úctě, já jsem nezažil, nepamatuji si přesně, jak dlouho hovořil pan prezident Zeman a Klaus, ale myslím si, že málokdy přesahovali 30 minut v Poslanecké sněmovně. Takže si nemyslím, že by tady byl prezident, který bude dlouze promlouvat k poslancům v jednacím sále. Takže první věc – já si fakt neumím představit, že řekneme: předsedové stran, předsedové klubů, jednotliví poslanci mají limity, místopředsedové Sněmovny mají limity, ale nemá ho předseda Sněmovny a nemá ho vláda. Tohle si fakt myslím, že by mělo být fér. Bavme se o tom, kolik to má být, kolik má být ta doba, to je relevantní – ale potom pro každého.

Už tady mnohokrát zaznělo, použiji své předřečníky, že faktické poznámky jsou kořením věcné debaty, vytváří diskusi a reakci a já vlastně musím docela s povděkem poděkovat za to, že když jsme tady debatovali o stavebním zákonu, tak tady byli předkladatelé, byla tady paní ministryně, byla tady zpravodajka, poslouchali i opozici, co říkala, psali si poznámky – a vnímám tady jakousi vůli k tomu v té debatě, protože ta materie je fakt složitá a nechceme – a my jsme na to upozorňovali, abyste nevylili s vaničkou dítě – tak tady vnímám, že budete upravovat ten návrh i podle našich poznámek.

A my jsme ty poznámky říkali ne proto, abychom vládní většině něco vyčiňovali nebo nadávali nebo nějak dehonestovali – my jsme je říkali právě proto, abychom upozorňovali na to, co v tom návrhu vidíme jako nedostatečné, špatné, rizikové, kde třeba by ta implementace mohla vést k horšímu, než je současná pozice. Proto my zásadním způsobem jako KDU-ČSL nesouhlasíme k tomu omezování faktických poznámek.

Možná dám ještě jeden příklad a přiznejme si to, jako poslanci se nevěnujeme celé šíři problematiky, kterou tady projednáváme, každý z nás má nějaký svůj rank – mě tady asi neuslyšíte u tohohle pultíku hovořit ke zdravotnickým věcem. (Otáčí se k ministrovi zdravotnictví Vojtěchovi.)

Pane ministře, omlouvám se vám, asi (Ministr Vojtěch z lavice: Škoda, škoda.) – asi ne, jo?

Ale je to logické, budou tady vystupovat poslanci, kteří v našem klubu téma zdravotnictví nesou, a budou tady vystupovat lékaři. Stejně tak mnoho kolegů nebude vystupovat třeba k problematice energetiky, životního prostředí – ke které se, s dovolením, budu vyjadřovat já nebo jiní kolegové. Proto upozorňuji na to, že nebylo by zdravé pro parlamentní debatu a pro demokracii v Česku omezovat faktické poznámky. Jsou nastaveny na 2 minuty, to si myslím, že je správně, v žádném případě bych to neměnil.

Už jsme se tady také toho dneska dotkli, a to je právní nastavení omezování konce debaty. Formulace, se kterou nakonec v tom návrhu přicházíte, je značně nešťastná, že poslanci měli dostatek času seznámit se s obsahem předloženého návrhu zákona – mezinárodní zprávy, smlouvy, zprávy a tak dále. Já bych to neomezoval. Prostě je legitimní právo většiny to prosadit, Ústavní soud nás k tomu vyzývá, ale tohle je strašně vágní. Tohle je strašně vágní, takže buďto přijďme s nějakou jinou formulací, na které se shodneme, nebo to prostě vypusťme. Ale já nejsem proti to nějak nastavit, ale ta formulace, která byla vytvořena, je špatně.

Za páté, my nesouhlasíme – a já jsem to uvedl – nesouhlasíme s tím, aby vratky ze Senátu nebo od pana prezidenta byly na mimořádné schůzi. Já jsem začal tím, že by jednání Poslanecké sněmovny mělo být predikovatelné, kdy je. Klidně dejme do jednacího řádu, že vratky projednáváme ve středu odpoledne nebo něco takového, dejme tomu pevný řád, klidně ať je to predikovatelné – ale ne tak, že na to budeme svolávat – a to je jedno, já teď mluvím, i kdybych byl v koalici, i kdybych byl v opozici. Vratky dávat nepredikovatelně, kdy nevíme, kdy budou koaliční poslanci, kde jsou, kde jsou opoziční poslanci, když mají mít svoji práci v regionech, to si myslím, že neslouží k predikovatelnosti. Jsem pro klidně zařadit to nějak pevně, dát tomu okénko, těm vratkám, to klidně tak udělejme, ale ne tak, že to budeme dávat na mimořádné schůze.

A poslední bod – a tady poprosím trošku o zbystření. Ta novela neupravuje – protože zřejmě na to není síla, shoda – není tady tolik asi vzájemné shody upravit interpelace, ale musíme si přiznat, že interpelace neobsahují realitu toho politického, toho, co se prostě ve státě děje, jednotlivých věcí, které přichází. Proto pojďme se inspirovat i třeba jinými parlamenty, třeba britským parlamentem a dalšími, a pojďme dát to, co mají v britském parlamentu jako „question time“ – můžeme to přejmenovat jako „otázky na členy vlády“, pojďme debatovat o tom, že by pevně ve středu a ve čtvrtek, ve středu a v pátek na jednu hodinu, buďto od 8 do 9 nebo od 9 do 10, byly zařazeny otázky opozice na vládu k aktuálním politickým informacím nebo stanovisku, a to ve formě minuta otázka, minuta odpověď. Opozice má 30 otázek, koalice 30 odpovědí. Otázky jsou formulovány takovým způsobem, aby na ně šlo odpovídat. Rozdělení otázek by měla opozice podle velikosti politických klubů – už jsem tady – opakovaně jsme se bavili o tom, že nastavovat jednání Sněmovny proporčně vůči velikosti politických klubů si myslím, že je spravedlivé, a fungovalo by to takovým způsobem – a to není výhoda ani pro opozici, ani pro vládu, protože může být tady reálná debata a střídat se kolegové u pultíků, bude to zajímavé pro občany, bude to zajímavé pro novináře a je možné tady vést reálnou politickou debatu, rychlou politickou debatu na aktuální situace, na aktuální situaci v České republice. To znamená, 30 otázek, 30 odpovědí, opozice má počet otázek podle velikostí jednotlivých klubů, vláda odpovídá – buďto za vládu premiér, nebo samozřejmě jednotliví ministři podle typu otázek. Tohle bychom rádi tam ještě vetkli.

A poslední apel – já už jsem ho tady zmiňoval: já si myslím, že by bylo dobré po jednání výboru to přerušit, znovu se potkat a na základě debaty, která tady probíhá v Poslanecké sněmovně, udělat jednotnou konsenzuální... změnovou... vidíte, už je tak večer, že už ani nemůžu mluvit – udělat změnový – já to neřeknu – udělat pozměňovací návrh tak, abychom ho dokázali podpořit průřezem politického spektra tak, abychom dokázali upravit jednání Poslanecké sněmovny tak, aby odpovídalo hodnotám, nebránilo parlamentní debatě, zároveň umožnilo parlamentní většině prosazovat legislativu, ale umožnilo parlamentní menšině dostatečně sdělit svůj názor.

Proto, prosím, zkuste nad těmito návrhy přemýšlet – a ony se fakticky kryjí i s ostatními vystupujícími tak, jak jsem je zavnímal. Děkuju za pozornost.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, přečtu omluvu. Od 20.15 z pracovních důvodů se omlouvá Patrik Nacher.

Další v obecné rozpravě je předsedkyně klubu Pirátů (Poslanec Radek Vondráček se hlásí o slovo.) – jedna faktická, Radek Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Dobrý den, tedy večer. Já chci ještě jednou přivítat kolegu Hladíka do klubu diskutérů na téma jednací řád. Říkám, už se tady účastním toho deset let.

K těm mimořádným schůzím, že se vratky mohou projednávat i na mimořádných schůzích: to je iniciativa vycházející z vašich opozičních řad z minulého volebního období. Nejde to o to, jestli lze něco predikovat, nebo ne, ale bylo to proto, že byla obava, že opozice může blokovat projednáváním programu projednání důležitých vratek, a protože legislativa byla proti a jednací řád to neumožňuje nebo neřeší, tak je to pouze upřesnění toho, zda se může na podpisy svolat mimořádná schůze. Nelze predikovat, kdy přijde na řadu bod v rámci řádné schůze, o tom to nebylo. Bylo to o tom, že vláda – tenkrát vaše vláda, které jste byl členem – když potřebuje prosadit zákon, který vrátil Senát, tak že si může svolat na podpisy schůzi, a tak může přeskočit to slabé místo projednávání programu, což tedy mimo jiné tahle novela také řeší.

Co se týče účinnosti, opakovaná debata – a já jsem to říkal vždycky a konzistentně: ano, v ideálním světě nejlépe až v dalším období, ale my se nacházíme v mimořádné situaci, kdy můžeme využít tu debatu z uplynulého období, můžeme využít návrhy a my je využíváme, si myslím, z 95 procent, a vlastně celá ta novela vychází právě z návrhu poslanců ODS včetně limitace faktických poznámek, které tam je ještě přísnější, protože se tam omezuje na dvě vystoupení bez ohledu na to, jestli je to příspěvek do rozpravy, nebo faktická poznámka. Dokonce je to určité zmírnění.

A poslední otázka – a teď mě to vypadlo a stejně mám jenom 5 vteřin, tak budiž, dám prostor dalším.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, v reakci faktická poznámka – pan poslanec Hladík. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslanec Petr Hladík: Já myslím, že tady zaznělo opakovaně, že ty faktické poznámky prostě jsou velký problém i z pohledu odbornosti a věnování se jednotlivým tématům jednotlivých poslanců. To si myslím, že se těžko – vy máte 80členný klub, ale my máme 16členný.

A teď k těm mimořádným schůzím. Já tomu rozumím, ale touto novelou, a já říkám za lidovce, že my souhlasíme s tou částí, která omezuje mluvení při projednání programu schůze, pak ta predikovatel(nost) – ano, rozumíte mi? Pak vlastně ten argument odpadá. Odpadá ten argument, že vlastně to je nepredikovatelné, protože v tu chvíli touto částí novely, se kterou jednoznačně souhlasíme, tam jsou nastaveny limity, tak vlastně ta nepredikovatelnost odpadá. Jenom chci upozornit, že pak se mi to zdá zbytečné. Spíš bych ty vratky třeba dal klidně do toho jednacího řádu prostě někde na pevný čas, ať to přímo máme v jednacím řádu. S tím bychom neměli problém.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já bych chtěl zdůraznit pro ty, co to sledují, veřejnost: není primárním cílem omezit faktické poznámky, a když se podíváte do statistiky za posledních řekněme dvacet let, kolikrát bylo hlasováno o tom, že se omezí řečnická doba na dvakrát 10 minut, tak je to opravdu zlomek, tak je to minimum, a tohle je stejná situace. A my neomezujeme faktické poznámky okamžitě, rigidně, ale pouze, když to překročí určitou míru, bude moci většina o tom hlasovat, což je i to omezení řečnické doby, a děje se to výjimečně. Takže faktické poznámky jsou slabé místo jednacího řádu, zkrátka jsou. Já si pamatuji třeba u korespondenční volby, že trvaly několik hodin a už to bylo obstrukčního charakteru. Takže jestliže chceme odstranit obstrukce, musíme mít nějaký nástroj. Za sebe si myslím, že se pak vyvine nějaká zvyklost, nějaká praxe, ale když budu vycházet z toho, jak se tady omezuje řečnická doba, tak naprosto minimálně. Je to opravdu – vždycky se nechá běžet debata, a až když to přesáhne nějakou únosnou míru, tak ještě zpravidla následuje komunikace předsedů poslaneckých klubů, a teprve potom se hlasuje. Samozřejmě, já vám to nemůžu slíbit, protože tady se nedá nic slíbit v téhle Poslanecké sněmovně, ale dá se to předpokládat, protože opravdu ty faktické poznámky jsou to nejlepší, co v té debatě zažijete – než dvacet monologů, tak je lepší krátký ostrý dialog, a my jsme ale prostě vyhověli námitce opozice a my jsme to přepsali. Ten původní návrh byl jiný, takže tady už k nějakému kompromisu došlo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka – pan poslanec Jan Berki a připraví se pan poslanec Hladík. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Já myslím, že k faktickým poznámkám ještě povedeme tu diskusi poměrně obsáhlou i v rámci toho druhého čtení, jen jsem chtěl navázat na vás, pane kolego Vondráčku, prostřednictvím pana předsedajícího s tou účinností, byť já třeba nejsem ten, kdo by trval na tom, že ta účinnost bude až od toho příštího volebního období, ale nesvazoval bych to, že teď využíváme prostoru k diskusi, kterou navazujeme, s podmínkou, že tím pádem ta účinnost musí být hned. To se vůbec nevylučuje, že ta účinnost bude až od nového funkčního období.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka, pan poslanec Hladík, a stále je připravena v obecné rozpravě paní předsedkyně Richterová. Prosím.

 

Poslanec Petr Hladík: Tak je to o nějaké politické kultuře. My jsme řekli, že budeme tvrdá opozice, ale nebudeme využívat těch nástrojů. My jsme nemluvili – myslím, že nikdo – déle než hodinu. Ano, mluvilo nás hodně poslanců, ale to je legitimní, ale ne dlouho, to zase musíte objektivně uznat.

A za náš klub byla – a to, co jsme vám posílali, vy jste nás oslovili, my jsme poslali naše stanovisko, my jsme na faktické řekli zásadní ne, zásadní ne bylo v těch našich poznámkách, a přesto jste to tam dali. A tak, jak poslouchám ty ostatní kluby, neříkejme, že to tam někdo chce. Já myslím, že to nikdo nechce. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní v obecné rozpravě paní poslankyně... předsedkyně Olga Richterová a připraví se pan poslanec Michal Zuna. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře zdravotnictví, který jste si vytáhl asi krátkou slámku dneska – je to fascinující téma, novela jednacího řádu Sněmovny, protože se to netýká nikoho jiného než nás v tomto domě. Je to věc, která enormně zajímá samozřejmě zaměstnance Sněmovny, ale jinak, pojďme si to říct jednoduše, občany zajímá pouze to, co tady budeme přijímat za zákony, jak to bude fungovat, a abychom je pokud možno neotravovali svými tady nočními jednáními a tím, že se to propíše do zpráv a podobně. Jenže to tento návrh neřeší. Takže bod jedna.

Hlavní problém dnešního jednacího řádu a dnešního způsobu jeho používání, a sice nepředvídatelnost – nepředvídatelnost pro zaměstnance, nepředvídatelnost pro všechny, kteří mají rodinu, chtějí mít nějaký život i mimo tuto instituci – tato nepředvídatelnost zůstává, a to je ta hlavní výhrada, kterou jako Piráti máme. Není to family friendly novela jednacího řádu. Je to novela, která usnadní Andreji Babišovi protlačit spoustu věcí, umožní omezit práva parlamentní menšiny, ale nezvýší předvídatelnost časových bloků jednání. To je problém číslo jedna.

Druhá věc je, že stejně jako to neadresuje předvídatelnost, tak to neřeší ani přesně modernizaci ve vztahu k aktuálním palčivým otázkám, které se tady teďka nadnášejí pomocí přednostních práv na začátku dne, těmi návrhy nových bodů pořadu – nějakým způsobem se to sem dostane, život si cestu najde, ale není to dostatečně atraktivní a upravené tak, jak by si dnešní doba žádala.

Zmiňoval to tady už kupříkladu předřečník Petr Hladík, nicméně je tam pak ještě jeden aspekt těch nemoderních interpelací. Nemotivují ministry, aby na ně chodili, a když ministr není motivován, aby se dostavil na interpelaci, která ještě navíc může být nepříjemná, bývá často omluven, a každý, kdo tady někdy byl vylosován ve správném pořadí, dostalo se na něj a pak neměl tu odpověď, ví, že prostě díky tomu nemohl naplnit své právo získat pro lidi, co se tázali na odpověď, pro odbornou veřejnost, prostě pro všechny ty, které tady zastupuje, skutečně ta fakta a ta slova přímo z úst ministra či ministryně.

Na tuto věc jsme navrhli, na její řešení, pozměňovací návrh jako pirátský poslanecký klub, protože my chceme, aby ministři a ministryně na interpelace chodili, aby odpovídali na otázky a aby to bylo atraktivní. Je to způsob, jak je slyšet hlas občanů. Proto jsme navrhli konkrétní sankce za opakovanou neúčast člena vlády na ústních interpelacích. Je to velice mírně navrženo, jde o srážku z platu až poté, co by tady půl roku ministr či ministryně byli na méně než 60 procentech interpelací, které se jich týkají. Je to opravdu velice vlídné, je to pouhých 20 procent na dobu jednoho měsíce, ale už to něco je – signál: nekašlete na otázky, které vám občané skrze zvolené poslance a poslankyně kladou, choďte odpovídat na to, nač máte, jak to jednací řád zamýšlel.

Druhá věc, která je součástí předkládaného pozměňovacího návrhu za Piráty, je posílit skutečný kontrolní charakter ústních interpelací, tedy práva parlamentní menšiny – opozice. A jak? Férovějšími pravidly pro losování ústních interpelací, protože to je druhá taktika, kterou zejména hnutí ANO, když bylo ve vládě, už hojně používalo, aby se vládní poslanci hlásili do interpelací a pak kladli otázky ve stylu: Jak to děláte, že jste tak dobrý, pane premiére? A ono se opravdu samozřejmě dá odpovídat na otázky po vlastní skvělosti, ale není to ta kontrolní role Sněmovny vůči vládě, není naplňována. Proto by za nás bylo správné, aby bylo přednostní kolo losování v interpelacích, nejprve pro opoziční poslance, pro parlamentní menšinu, a pak i pro přihlášené poslance příslušející k parlamentní většině, ke koalici. Ten způsob, jakým to dnes funguje, je, že jsou prostě losováni všichni v jednom kole, a tenhle návrh tak, jak ho máme napsaný, by zaručoval drobnou výhodu pro opozici, aby nebylo tak snadné namixovat díky vládním poslancům otázky, které mají být položeny, s těmi, které si ministři přejí, aby byly položeny, a k tomu totiž interpelace sloužit nemají. Ano, mají být na tělo, ano, mají být někdy i nepříjemné, a ano, mají na nich být přítomni, ale ne, nemají si sami psát otázky, které jim pak někdo přeříká.

To je tedy druhá věc, kterou za Piráty navrhujeme řešit, a ten konkrétní tisk (dokument) najdete pod číslem 291. Je to pozměňovací návrh, který jsme jako Piráti už předložili. Předložila ho řada mých kolegů, poslankyň a poslanců z pirátského klubu. Pokud se někdo chcete připojit, určitě jste vítáni a zváni.

Třetí věc. Tento návrh neřeší obstrukce tak, jak by mohl, byť by tam šance byla, a my jsme jako Piráti předložili naši novelu, která taky limituje časy přednostních práv, taky limituje vystoupení, s tím nemáme problém, nicméně když se podíváme na ty statistiky, minulé volební období v lednu 2024 tedy Tomio Okamura, nový rekord 10 hodin a 44 minut v kuse, toto volební období, únor 2026 a Tomio Okamura má v návrhu zabezpečené, že takto může hovořit i opět při novele jednacího řádu, protože prostě tu pozici bez jakéhokoliv odůvodnění vládní koalice nechala jako vyvolenou pozici namísto toho, co má oporu v ústavě, a sice, kdy členové vlády a prezident skutečně nemají být limitováni, tak u této pozice to prostě takto vyjmenováno není, a my se domníváme, že to není opodstatněné.

Proč je to opravdu rizikové? Protože v tom návrhu tak, jak jsem to už zdůraznila, se neřeší předvídatelnost jednání, pro zaměstnance je to tedy pořád velice obtížná situace. Skončíme v sedm, skončíme v devět, skončíme o půlnoci? To tam ošetřeno není. To jsme my jako Piráti ve family friendly novele jednacího řádu navrhovali předvídatelněji.

Neupravují se ty interpelace – to jsem popsala, předkládáme, tedy připravujeme na druhé čtení, na čtení pozměňovacího návrhu, ale pak je tam tedy ta hrozba významného omezení prostoru pro vyjádření v rozpravě pro opozici, pro parlamentní menšinu, což je to zásadní, co musí být zajištěno. Já bych ráda zdůraznila, že tohle jsme velice srozumitelně a konkrétně předkládali vládě v našich písemných připomínkách, předkládali jsme to na těch jednáních, a já teďka část z toho tady odcituju, protože to je důležité pro tu další debatu. Nebudu dlouhá, ale alespoň chviličku to technicky okomentuju.

Co se týče limitací přednostních práv, tak ano, také jsme to navrhli, a ano, také jsme řešili, že je potřeba opravdu ty úvody schůze zklidnit, nicméně tak, jak byl navržen jednotný limit 30 minut na přednostní práva mimo projednávaný bod, tak jsme si byli dost jisti, že to je ještě něco úplně jiného, když je vystupování právě při schvalování pořadu schůze, v bodě pořadu schůze a po ukončení toho bodu. Takže jenom pro představu, v těch debatách jsme se klonili k tomu, aby se maličko odlišně řešily ty různé situace a aby skutečně nebylo to druhé vystoupení omezené na nějakých 10 minut, ale dalo by se s tím žít, i když to je omezení, kdyby opravdu nebylo nebezpečí skryté v tom, jakým způsobem tedy budou osoby s přednostním právem podle toho § 67, písm. d) a e) vedeny k tomu vyjadřovat se jen a pouze k věci, ale například právě předseda Sněmovny nikoliv, a to je právě ta vyvolenost, to je právě to, co nedává smysl a není to fér. Tohle prostě mělo být projednáno do detailu a tohle mělo být buď odůvodněno, anebo zrušeno. Takže tak jako dnes vidíme v ústavě, že jsou předvídané opravdu nějaké dost silné záruky pro členy vlády, tak jsme si jisti, že ale ta možnost vystoupit kdykoliv, která je jednoznačně vyjmenovaná, není doprovázena tím, aby si člověk mohl říkat úplně cokoliv. Ta naprostá volnost vystupování prostě jednacím řádem zjevně omezená je, a my si proto myslíme, že není odůvodněné rozlišovat předsedu Sněmovny a jiné poslance s přednostním právem.

A k tomu opravdu nejriskantnějšímu opatření, co je obsažené, že bude výslovně uvedeno, že stanoví-li Sněmovna pevný čas hlasování, pak tím časem končí rozprava, to je potřeba ošetřit, a teď netvrdím, že je to úplně nejhorší, to řešení. Tvrdím, že je riskantní, že se o něm máme dále bavit a že nemá být tlačeno na sílu, protože co je klíčové: musí být prostor právě pro parlamentní menšinu, pro opozici, se v rozpravě dostatečně vyjádřit. A já to teď říkám takto zdůrazněně, protože jsme to často zvažovali právě v těch debatách, které se vedly v minulém období, a často jsme to zvažovali ještě právě v té pozici, když jsme byli ty dva roky a osm měsíců součástí vlády, že musí být právo pro parlamentní menšinu v rozpravě se dostatečně vyjádřit. A ano, u této věci jsem si jistá tím, že jde o to, jakým způsobem se bude používat, že jde o nástroj, který je vhodné přenést z pouhého autonomního usnesení přímo do znění jednacího řádu, ale ne, nemá to být prosazováno na sílu, a zrovna tohle má být doladěná formulace, na které bude shoda.

A to jenom závěrem: tak jako jsme byli připraveni jednat, tak jako jsme byli připraveni se podílet na té změně, chceme modernizaci fungování této Sněmovny, tak prostě nemůžeme zastírat, že skutečné řešení ta novela nepřinese, skutečnou modernizaci v podobě předvídatelnosti to nepřinese, nepřinese to ani modernější a živější interpelace. My navrhujeme tedy alespoň to opatření srážky z platu pro ministry, pokud by na interpelace opakovaně dlouhodobě nechodili. Ten důvod je jednoduchý: za ty roky jsme to zažili mnohokrát, že byli konkrétní ministři, kteří prostě ignorovali interpelace, a čtvrtek co čtvrtek tady chyběli a omlouvali se. A nakonec u té nejcitlivější věci, a to je omezování práv parlamentní menšiny v rozpravě, bychom si opravdu přáli jednání a vyladění těch formulací, které se toho dotýkají. Může to být velice citlivé a jsme si jistí, že tam je možnost tu shodu najít.

Děkuji za pozornost a velmi bych si přála, aby skutečně navazovalo pracovní jednání na ty návrhy, co budou pak jako pozměňovací předneseny v druhém čtení. Myslím si, že jednací řád Sněmovny by si to žádal. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Jedna faktická poznámka, za navrhovatele Radek Vondráček. Připraví se v obecné rozpravě pan poslanec Michal Zuna. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já se omlouvám, že možná tříštím tu debatu faktickou poznámkou a nereaguji nějak na závěr, ale je vidět, že dnes ta debata stejně neskončí, tak možná bude dobré, když na paní kolegyni budu reagovat hned. Je naprosto legitimní debata o systémovém pojetí přednostního práva předsedy Poslanecké sněmovny, neboť není výslovně uveden v ústavě. Na druhou stranu jeho postavení je opravdu výsadní a například podle čl. 66 ústavy skutečně přebírá celou řadu kompetencí za prezidenta. V případě, že opustí svou funkci a nemáme jiného, tak podle čl. 62 a 63 nastupuje předseda Sněmovny. Předseda Sněmovny je opravdu silná figura a jeho přednostní právo není opravdu jenom tak upletené z ničeho, je to výsledek nějaké debaty.

Jednu důležitou poznámku, abychom nad tím neztráceli zas až tolik energie. Předseda nebo předsedkyně Poslanecké sněmovny, pokud vím, nikdy historicky neobstruovali. Předseda Poslanecké sněmovny ani předsedkyně nikdy nepřekračovali nějaké výrazné limity, protože vědí, že jejich úkolem je sedět tam na tom předsednickém křesle, řídit schůzi a aspoň se blížit nějaké neutralitě, aspoň dle svých představ, i když samozřejmě i třeba paní předsedkyně tady tvrdila, že ať jí to ukážu v jednacím řádu, že nic takového tam není. Velká chyba je to přednostní právo personifikovat, neustále uvádět jméno pana Okamury a odkazovat na jeho předchozí vystoupení. Nebo opozice předpokládá, že pan Okamura tady bude osm let, dvanáct let? Plánujete jeho delší setrvání v této funkci? My se bavíme o debatě za horizontem. Nebavme se o konkrétních vystoupeních v minulosti, nikam se nedostaneme. Na systémovou debatu jsem připraven.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Faktická poznámka paní poslankyně Richterová a stále je připraven pan poslanec Michal Zuna. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za tu odpověď, akorát nezazněla ta situace, ve které by bylo potřeba, aby předseda Poslanecké sněmovny nebo předsedkyně Poslanecké sněmovny měli tu nutnost, tu nezbytnost být vyňati z existujících pravidel, protože tak, jak to navrhujete, je to dosti široké. Tak, jak to navrhujete, co se týče přednostních práv, tak tam nevidíme důvod, proč z těch nastavených pravidel přednostních práv vyjímat právě tuto pozici. Ano, je to třetí nejvyšší ústavní činitel, ano, v oblasti zahraniční politiky nás reprezentuje, má se koordinovat v rámci schůzek nejvyšších ústavních činitelů a tak dále, ale to jsou jiné věci než praktické konkrétní příklady situací tady v Poslanecké sněmovně, kde by bylo nezbytné mít neomezené přednostní právo právě pro tuto roli.

Já jsem nad tím přemýšlela, hledala jsem takovou situaci – a ano, můžete argumentovat tím, že je to prostě třetí nejvyšší ústavní činitel. Na druhou stranu bez toho praktického konkrétního odůvodnění to za nás je čistě ušité na míru pro Tomia Okamuru a s tím prostě nesouhlasíme.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní v obecné rozpravě pan poslanec Michal Zuna a připraví se paní poslankyně Julie Smejkalová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju za slovo, pane předsedo. Dovolte mi, abych se také vyjádřil k projednávané novele jednacího řádu. Já jsem společně s kolegou Janem Jakobem byl u příprav této novely, kdy jsme dávali i připomínky za TOP 09. Budu mít několik potom konstruktivních komentářů, ale dovolte mi nejprve opravdu vznést obavy z toho, s jakým pozadím vlastně se novela jednacího řádu připravuje a prosazuje. Ty obavy jsou z toho, že je zvláštní, jak velkou prioritou a s jakou vervou vládní koalice jednací řád hned na začátku volebního období – a to ještě s podmínkou toho, že účinnost bude hned na začátku funkčního období – s jakou vervou ho prosazuje.

Pan kolega Radek Vondráček tady tak zmiňoval, že se ta debata vede deset let, ale dovolte mi taky připomenout, že tady nikdy nebyla taková politická poptávka a stejně tak tady nebyla taková výrazná poptávka řekněme médií nebo možná i široké veřejnosti ohledně projednání jednacího řádu. Čím je to způsobeno? Je to způsobeno tím, o čem se tady také vedla debata, a to je, jak tady to minulé volební období probíhalo. To probíhalo tak jako nikdy žádné jiné. Už tady zaznívaly konkrétní příklady obstrukcí pánů předsedů Tomia Okamury a Andreje Babiše, proslovy na sedm a jedenáct hodin.

Co také považuju za velmi, velmi špatné, tak je, že v minulém volebním období přestaly platit dohody. Cokoliv předsedové klubů s paní předsedkyní Schillerovou domluvili, přestalo platit ve chvíli, kdy do místnosti vešel pan předseda a začal svůj šestihodinový nebo několikahodinový projev. To je to, co právě vedlo k tomu, že se tady najednou zvedla tak výrazná politická a řeknu i veřejná poptávka po změně jednacího řádu. Není náhodou, že zrovna když vládní koalice začíná nové volební období, tak této poptávky velmi umně – klobouk dolů, velmi umně – využívá a vlastně mění jednací řád ve svůj prospěch. Říkám to zcela na rovinu, protože tím, že tam je účinnost v podstatě hned na začátku funkčního období, tak je to ve váš prospěch.

Takže to je to, z čeho mám velké obavy, s jakou vervou, s jakým úsilím a jak účelově s ohledem na tu účinnost vládní koalice tyto úpravy jednacího řádu prosazuje, to právě s ohledem na ty konkrétní body, ke kterým se postupně dostanu.

Je dobré to opravdu pojmenovat, že tam je omezení řečnických práv, je tam omezení řečnické, respektive té živé debaty přes faktické poznámky. Jsou tam určitá privilegia pro předsedu Sněmovny. Zase není náhodou tím, že tam je ta účinnost v průběhu tohoto nebo respektive hned na začátku funkčního období, že se to týká Tomia Okamury. Co je z mého pohledu úplně opravdu nevhodné, je to, že se mění ta pravidla vlastně hned po začátku. (Silný hluk v sále. Obrací se na předsedajícího.) Já se omlouvám...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, máte hluk, takže prosím o klid v jednacím sále.

Jenom upozorním, že budu muset za 3 minuty přerušit.

Prosím, máte slovo. Prosím o klid! Tak prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju. To znamená, že tam je účinnost v podstatě hned na začátku volebního období.

Já jsem přesvědčen o tom, co tady také zaznělo, že jednání tady v Poslanecké sněmovně tak žádná úprava jednacího řádu neupraví, pokud se neupraví i politická kultura a vůle dohodnout se a také v podstatě konstruktivní přístup.

Já se pomalu dostanu k těm jednotlivým paragrafům, které chci okomentovat. Začnu tedy u § 54. U odst. 5 a 6 – to jsou ta vystoupení ke změně pořadu schůze – tam nevidím až takový problém v tom omezení doby, ale tam je skrytá jedna věc, a to je, že to omezení se týká případně i více návrhů. To znamená, pokud bych navrhoval dva nebo tři body, tak se budu muset vejít – pokud bychom se bavili o středě nebo čtvrtku – do limitu 2 minuty.

Za mě není možné, aby někdo v podstatě navrhl tři body za 2 minuty, aby to mělo nějaké smysluplné odůvodnění. Dávalo by mi tady smysl – s ohledem na to, že tam došlo k té změně, že tam musí být... že se to může týkat i více návrhů v jednom vystoupení – nechat případně ty lhůty stejné na 5 minut i v průběhu toho. Vidíte i tady v tuto chvíli, že by nedocházelo k nějakému obstrukčnímu, řeknu, zneužití tady téhleté části. I v tomhle tom bodě považuju za důležité dodržet to, že princip rozehrané hry, to znamená, že v průběhu zápasu by se ta pravidla neměla měnit a mělo by to platit od nového volebního období.

Nevím, pane předsedo, kolik mám vteřin, jestli se mám pouštět do ještě dalšího...

 

Předseda PSP Tomio Okamura: No, záleží na vás. Samozřejmě přerušíme, můžete pokračovat hned zítra ráno, samozřejmě, abyste třeba... Klidně nemusíte pokračovat, já to přeruším, jo? (Poslanec Zuna reaguje mimo mikrofon.) Jestli vám to připadá komfortnější. Už máme 21 hodin.

Přečtu ještě jednu omluvu: Bartošek Jan se omluvil z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů.

Tímto tedy, vážený pane poslanče, vás přeruším a na základě dohody všech poslaneckých klubů přerušuji 7. schůzi Poslanecké sněmovny do středy 11. února do 9 hodin a budeme kontinuálně pokračovat. Přeji hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 21.01 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 31. 3. 2026 v 10:06.