Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.20 hodin)
Poslanec Matěj Hlavatý: Tak ještě jednou dobrý večer. Taky se pokusím být stručnější, než jsem byl, budu mluvit jenom k jednomu tématu, což je obrana. Státní rozpočet není jenom soubor čísel, rozpočet je odpověď státu na realitu ve světě, ve kterém žijeme. A já se ptám, úplně jednoduše. Odpovídá rozpočet na rok 2026 bezpečnostní realitě v Evropě roku 2026? Protože pokud ano, pak bychom museli tvrdit, že válka v Evropě skončila, bezpečnostní rizika se zmenšují a tlak na Evropu polevuje. Nic z toho ale není pravda. Jsme v době otevřené války v Evropě, rostou geopolitické nejistoty a tlaky, aby Evropa konečně převzala větší odpovědnost za vlastní bezpečnost. A právě v této chvíli nová vláda předkládá rozpočet, který snižuje výdaje na obranu o 21 miliard korun, tedy téměř o 12 procent. To není technická úprava. To je politické rozhodnutí. Ještě zásadnější než samotná výše rozpočtu je ale to, kde se škrtá. Výzkum, vývoj a inovace v obraně klesají o více než polovinu z 940 milionů korun na 450 milionů korun, což už jsem dneska jednou říkal. Tohle není okrajová položka, tohle je mozek moderní armády. Bez výzkumu nemáme vlastní technologie, neumíme rychle reagovat a nejsme partnerem, ale pouze zákazníkem. Armáda bez výzkumu se připravuje na minulou válku, ne, na tu příští. Vláda zároveň mluví o dronech jako o prioritě moderního bojiště. To je správně. Jenže v rozpočtu na rok 2026 nevidíme systematické investice do dronových schopností, nevidíme podporu vývoje, nevidíme podporu průmyslové strategie. Bez výzkumu nejsou drony, bez peněz nejsou schopnosti, bez schopností nejsou závazky. Drony nejsou powerpointová prezentace, drony jsou řetězec vývoje, testování, výroby a nasazení. A tenhle řetězec vláda v rozpočtu rozpojuje.
Další tvrdý dopad je omezení modernizace armády, investice do programového financování klesají o 13,5 miliardy korun, tedy téměř o pětinu. V praxi to znamená odkládání projektů, posuny harmonogramů, zpomalení výstavby schopností. Vláda sama přiznává, že tím roste vnitřní dluh Armády České republiky a že česká armáda nebude schopná naplnit závazky výstavby schopností v rámci NATO. Škrtá se i tam, kde by stát měl být dnes nejopatrnější. Rozpočet Vojenského zpravodajství klesá o více než 1 miliardu korun v době hybridních hrozeb, kybernetických útoků, sabotáží a informační války. Tohle není místo, kde se šetří, tohle je místo, kde se předchází krizím. A teď podstatně mezinárodní rozměr. Česká republika se v Haagu přihlásila k jasnému závazku směřovat k výdajům na obranu a bezpečnost ve výši pěti procent HDP.
Ne jako gesto, ne jako politický slogan, ale jako reakci na realitu, ve které Evropa musí nést větší díl odpovědnosti. A dnes je u moci americký prezident Donald Trump, který tento tlak na evropské spojence formuluje zcela otevřeně. Evropa se musí starat sama o sebe, spojenci musí plnit své závazky bez výjimek. A já se ptám, jak tenhle rozpočet budeme obhajovat v NATO dnes? Jak vysvětlíme, že snižujeme výdaje na obranu, půlíme výzkum, odkládáme modernizaci a přitom mluvíme o ambicích, které rozpočet vůbec nekryje. Donald Trump nebude hodnotit naše tiskové konference, nebude číst naše důvodové zprávy, bude se dívat na čísla a čísla říkají jediné, Česká republika nezrychluje, Česká republika brzdí. Tohle není pozice sebevědomého spojence, tohle je pozice státu, který riskuje ztrátu důvěry.
Silná Evropa nevznikne z prohlášení. Vznikne z funkčních armád jednotlivých států a silná armáda není jen o platech a provozu, je o schopnostech, které vydrží desetiletí. Tenhle rozpočet je udržovací, ne rozvojový. Přežije rok 2026, ale oslabí roky, které přijdou po něm. Čas na silnou armádu není zítra, je teď. Čas na silnou Evropu není po další krizi, je teď. A rozpočet, který dnes projednáváme, těmto ambicím neodpovídá. Ne proto, že by nebyly peníze, ale protože nebyly správně nastaveny priority. A za to nese odpovědnost tato vláda. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Katarinu Demetrashvili a připraví se pan Martin Šmída. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Katerina Demetrashvili: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dobrý večer. Vím, už je pozdě, ale dovolte mi, abych se v rámci projednávání státního rozpočtu zaměřila na tu kapitolu, která bývá často přehlížena, přestože vypovídá právě velmi mnoho o tom, kým jako země chceme být a kým jsme. A mluvím právě o výdajích na zahraniční politiku. Koukala jsem se na to dnes a ještě na poslední chvilku znovu a opět a nacházím další a další věci. To, co navrhl ministr zahraničí v oblasti transformační spolupráce a humanitární pomoci, opravdu nelze označit jinak než jako zásadní a velmi problematické oslabení role naší země ve světě. Nejde jen o prostý rozpočtový škrt, ale o dekonstrukci základní koncepci zahraniční politiky České republiky, která byla právě od devadesátých let postavena na lidskoprávní, humanitární a hodnotové agendě jako jednom ze svých hlavních pilířů.
No, a program na pomoc Ukrajině zase přišel o 500 milionů korun. To je opravdu znepokojivé, zvlášť v době, kdy válka stále pokračuje, kdy ukrajinští civilisté čelí stále cílenějším útokům mířícím na zlomení jejich odhodlání a kdy humanitární potřeby nejenže neklesají, ale stále narůstají. Takový přístup je navíc medvědí službou i pro naše budoucí zapojení do poválečné rekonstrukce země.
Alarmující je situace v přímé humanitární pomoci. Sám ministr oznámil, že od začátku roku již poslal na Ukrajinu 10 milionů korun. Takže nemusíte vzdychat, pane Foldyno, prostřednictvím pana předsedajícího. No, ale to znamená, že do konce roku zbývá jen 40 milionů a při tomto tempu budeme na nule ještě před letními prázdninami. Ano, bavíme se o částce 165 milionů korun, která je samozřejmě z hlediska celého rozpočtu zanedbatelná, ale právě proto je její seškrtání tak těžko obhajitelné. Pokud totiž chcete skutečně šetřit, existují mnohem smysluplnější škrty a klidně vám řeknu, kde byste ty peníze mohly najít. Třeba dosud nevrácené stamilionové dotace pro Penam a padesátimilionové dotace pro Lovochemii, kterou Andreji Babišovi zaplatili čeští daňoví poplatníci jen proto, že mu nebyly přiznány evropské peníze.
No, a dále třeba 7,5 miliardy korun, které má, připomínám, pan premiér, vrátit na neoprávněných dotacích zpět našemu státu. Tyto peníze ale tato vláda českým občanům nikdy zpět nevymůže, protože ji stojí v čele právě premiér, který nejenže dodnes nevyřešil svůj střet zájmů, ale ani nesplnil vlastní slib, že tak učiní a tím vědomě vystavuje naši zemi dalším miliardovým ztrátám. No, a zatímco toto se toleruje, protože těch kauz je čím dál více, současně jsou ořezávány prostředky na vrcholné zahraniční návštěvy, takže se Česká republika pod vedením pana ministra Macinky fakticky posouvá do izolace, jako bychom snad čekali, že za nás tu politiku bude vyjednávat Maďarsko a Slovensko. Stejně tak byla o polovinu snížena částka určená na zajištění připravenosti na krizové situace podle krizového zákona a v podstatě tak dochází k úplnému paralyzování naší transformační spolupráce.
Česká republika byla dlouho vnímána jako země, která ví, co znamená pomoc v těžkých časech. Právě proto, že jsme se jí sami v minulosti zažili, naše historická zkušenost, nás naučila, že i v nejtěžších chvílích má smysl stát na straně lidskosti a solidarity. Nyní jsme v bezprecedentní bezpečnostní situaci, kde rozhodně nemáme šetřit na tom, abychom přestali být ve světě vidět. Proto vás prosím, takový návrh rozpočtu prostě nelze podpořit, není v zájmu občanů České republiky, nepřispívá smysluplně ke konsolidaci veřejných financí a už vůbec neodpovídá národním ani zahraničněpolitickým prioritám. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.) ***
