Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.00 hodin)
(pokračuje Petr Hladík)
Tak poprosím, dávám to jako návrh, abyste zvážili, je to měkké, doporučujeme, ale bude fajn, když se tomu pan ministr vnitra bude také věnovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za vaše vystoupení. Pane poslanče, zase poprosím, tak jestli to má, já to takhle hlídám, aby pak nebyl zmatek u toho hlasování.
Teď vám jenom řeknu informace, jak bude to dál probíhat, na četné dotazy. My dojedeme tento bod hlasováním, pak bude pauza, pak budou ústní interpelace, abychom si rozuměli, jsou poslední dva poslanci, pak bude podrobná rozprava, hlasování o usnesení.
Poprosím tedy Ester Weimerovou a máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, teď zde mluvím jako poslankyně, ale jsem také psycholožka a chtěla bych přispět pohledem, který znám z psychologie zvířat. Často se zdá, že tvorové, kteří nedokážou myslet tak komplexně, jako lidé, trpí méně než my, protože svou bolest tolik neprožívají. Ono je to ale spíše naopak, i když si to neuvědomujeme, máme mnohé zdroje, jak utrpení zvládat. Můžeme si například říkat, že to brzy přejde, můžeme se snažit myslet na něco jiného, můžeme se snažit naši bolest nějakým způsobem zredukovat, zvířata ale obecně tyto zmíněné zdroje postrádají a trpí jednoduše tady a teď intenzivně a bez možnosti svou bolest jakkoliv zmírnit silou vůle. O to důležitější je, je před takovým utrpením bránit, a to více než usnesením a nejlépe i vlastním příkladem. Děkuji.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji, paní poslankyně, to bylo rychlejší, než jsme si to tady stačili říct. Poprosím tedy poslední přihlášenou - Renatu Veseckou. Tak máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Renata Vesecká: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mohu v podstatě navázat na všechny své předřečníky a mohu uvést, že pokud hovoříme o Sněmovně jako legislativním orgánu, tak činnost jak v minulosti, tak doufám, že i do budoucna v oblasti ochrany zvířat rozhodně není malá. Svědčí o tom zákon, samostatný zákon na ochranu zvířat. Svědčí o tom úprava občanského zákoníku, trestního zákoníku, veterinární zákony, zákon o myslivosti, o ochraně přírody, takže vidíte, že ta legislativa je poměrně široká a někdy právě i to je problém, protože legislativa v rámci ochrany zvířat je poměrně rozšířená a je to v souvislosti s tím i řešeno otázkou, jak Ministerstva životního prostředí, tak otázkou Ministerstva vnitra, otázkou Ministerstva spravedlnosti, otázkou dalších institucí. Takže v tomto směru vlastně je to ten prvek negativity, roztříštěnost, roztříštěnost, neucelenost právní úpravy.
A pokud byste, dámy a pánové, chtěli hodit opravdovou bombu do ochrany zvířat, tak musíme... (V sále je hluk.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak pardon, pardon, pardon, prosím, vám do toho skočím, prosím o klid v jednacím sále. Děkuji.
Poslankyně Renata Vesecká: Tak musíme vyjít z naprostého základu, a to je vlastně definice zvířete, protože to je pojem, který je právní a který je upravován legislativou a naše legislativa upravuje zvíře, děkujeme, že už, myslím, od roku 2014 to není pouhá věc, že to je živý tvor, ale pořád je to předmět vlastnického práva a z toho vyplývají ty zásadní problémy, z toho vyplývají ty problémy, o kterých hovořil doktor Pospíšil, kdy nemůžeme jednoduše odebrat zvíře, nemůžeme zamezit eventuálně jeho převodu a podobně. Jsou země, které šly výrazně za tuto definici a definují zvířata jako právní osobu. Takže to je to, co říkám, to je opravdová potom bomba do legislativy. A nepředpokládám, opravdu nejsem naivní a nejsem takový optimista, abych si myslela, že posuneme v našem období definici zvířete na definici právní osoby, protože tam už se jedná o osobu právní, osobu, která disponuje do určité míry svými právy, na které je nutné, nezbytné vždycky přihlížet. Takže v tomto směru by to samozřejmě ochraně zvířat pomohlo, ale nemyslím si, že bychom asi na tom nalezli shodu.
Takováto úprava také v podstatě není v rámci Evropské unie. Najdeme ji třeba v Indii, v Argentině a podobně. Od legislativy bych očekávala, že bude také snadno vymahatelná, ale opak je pravdou. A opět bych navázala zase na svého předřečníka doktora Pospíšila, který tady právě zmínil ty problémy, které jsou. Jsou problémy, které legislativa třeba vůbec neřeší a tady byly zmíněny, tuším, některou z kolegyní, třeba otázky výcviku psů k norování, kdy není řešena tedy dostatečným způsobem ochrana zvířat, k tomu zneužívaných. Není dostatečně řešen třeba vstup do obydlí nebo do výrobních prostor, kde se nacházejí zvířata, kde je podezření z trestného jednání, je nezbytné absolvovat byrokratické postupy v rámci ať už správního řízení nebo trestního řízení. Problémy jsou rovněž například týkající se nedostatečné evidence, tak, jak zde bylo řečeno - evidence koček, registr psů a podobně.
Ale zároveň vedle těchto neexistujících nebo obzvláště problematických možností je velký problém i v aplikaci norem v praxi, přestože máme existující právní úpravy, tak stále dochází k hrubému zacházení, například při přepravě zvířat, dochází k problémům a hrubému zacházení při usmrcování zvířat, projevuje se například i určitá laxnost právě veterinární správy při odebírání zvířat a podobně. Takže v tomto směru rozhodně právní úpravu sice máme, ale nemáme dostatečnou vymahatelnost práva. V souvislosti s tím se dá hovořit i o otázkách trestního práva, ono zde to již zaznělo od kolegů, kteří hovořili o tom, že zvýšení trestní hranice, trestní sazby nemá žádný vliv a žádný dopad. Já nejsem o tom přesvědčená, myslím si, že pokud se týká horní hranice trestní sazby, tak v minulosti upravená legislativa dosahuje hranice až šesti let odnětí svobody.
Rozhodně to není malá hranice, ale za celou dobu svého profesního života v právu jsem nezažila, že by byl uložen trest vyšší než tři roky, pokud se týká ochrany týrání zvířat. Takže horní hranice není dostatečně využívána. A pokud hovoříme o spodní hranici trestní sazby, tak je zde hranice šest měsíců, je to hranice, kdy můžeme ukládat právě podmíněné tresty, kdy soudy, pokud už tedy dojde k tomu, že v rámci trestního řízení je projednávána takováto otázka, tak soudy vesměs uplatňují právě tyto spodní hranice a ukládají do uvozovky řečeno, toliko nevýznamné tresty odnětí svobody jako určitý zvednutý prst u pachatelů do budoucna. Takže podle mne cesta při zpřísňování není při horní hranici, ale rozhodně bych ráda usilovala v rámci tohoto volebního období o zvednutí spodní hranice zákonné trestní sazby u trestného činu týrání zvířat. Jsou také státy, které mají daleko přísnější legislativu, která opravdu dopadá na pachatele a která se týká peněžitých trestů.
Poslední novela trestního zákoníku sice umožnila ukládání peněžitých trestů jako trestů samostatných, ale myslím si, že opět v ochraně zvířat tento druh trestu není dostatečně využíván. Sankce, kterou je možné ukládat, by měla být citelná, měla by být taková, že se bude pohybovat ve statisících, nebude to částka pouze 10 000, 20 000, 50 000, ale opravdu citelné peněžité tresty se rozhodně musí pohybovat nad statisíci. ***
