Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.10 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Já jsem hovořil o tom, že vláda selhala v tom jednom klíčovém úkolu, a to je respekt k demokratickým institucím. Já si vlastně nedovedu představit, že by bylo možné instituci hlavy státu pošlapat víc, než to učinil Petr Macinka. A korunu tomu dodal tuto neděli v Otázkách Václava Moravce, kdy řekl, že bude prostě prezidenta ignorovat. To je úplně proti jakékoliv logice ústavy a proti jakémukoliv fungování zahraniční politiky. Dělat zahraniční politiku a ignorovat prezidenta dost dobře nejde. Jakým způsobem by pak vláda vysílala například velvyslance do stálých misí? Jakým způsobem by se domlouvala na celé řadě dalších důležitých kroků, které prostě vyžadují kontrasignaci prezidenta? A zahraniční politiku přirozeně musí vytvářet spolu s ním.
Tohle jsou zásadní body, proč jsme svolali schůzi k vyjádření nedůvěry vládě. A samozřejmě, že významnou roli v tom hraje premiér, protože dávno měl rozhodnout, jak se k tomu postavit. Přece pokud Petr Macinka sám nerezignoval - a všechny ty důvody k tomu dávno vedly, tak měl jasně říct - to není můj ministr zahraničních věcí, tohohle člověka ve vládě mít nemůžu, to reálně poškozuje Českou republiku. Je to ale slabý premiér, který místo jasného postoje se vlastně první den dopustil nejistého vyjádření, že ta slova nebyla šťastná. Ale druhý den už přidal něco mnohem závažnějšího. Řekl novinářům, že spolupráce s Petrem Macinkou je výborná. Místo toho, aby se distancoval a odsoudil naprosto nepřijatelné kroky Petra Macinky, tak je vlastně podpořil. Vlastně řekl, že je to jeho ministr a že je to ve všem všudy jeho vláda.
Když hovoří premiér o tom, že on je tím garantem transparentnosti, tak tady tedy udělal absolutní faul, protože neexistuje větší popření transparentnosti vládnutí, než noční esemesky Petra Macinky adresované hlavě státu. Neexistuje nic, co by transparentnost vládnutí bylo schopno popřít ještě víc, a je úplně jasné, že role premiéra v tomhle případu znamená fatální selhání. Znamená, že fakticky umožňuje svým koaličním partnerům, aby ho vodili a aby, protože v základním kódu té vlády je rozhodnutí o nevydání, tak aby přikryl všechny jejich průšvihy a všechny jejich skandály. Ale nakonec to odskáče česká veřejnost a Česká republika.
A tady je úplně jasné, že opozice nemůže mlčet, stejně jako nemlčí spousta lidí v české veřejnosti. A mnoho z nich to přišlo vyjádřit právě na poslední demonstrace v uplynulém víkendu. Přes veškeré nepohodlí dali jasně najevo, že budou zastávat politiku elementární slušnosti a demokratická pravidla v zemi. A za nimi pevně stojíme pochopitelně také my.
Je úplně jasné, že vláda nemá být pouťový autodrom pro řádění Motoristů a že premiér v tomhle ohledu prostě nemůže být vrchní kolotočář, který rozdává volná autíčka pro zábavu Motoristů. Takhle to přece nemůže fungovat. Jde přece o mnohem víc. Jde o to, aby tuhle zemi spravovali lidé, kteří na prvním místě vnímají jako základní premisu, jako základní kámen veřejnosti důvěru, důvěru ve vládnutí, ne uplatňování vlastních parciálních zájmů, ale zájem České republiky a zájem české veřejnosti.
Slíbil jsem, že zmíním všechny ty klíčové důvody a příčiny toho našeho dnešního jednání. A musím se samozřejmě zastavit u vlastně prvotní příčiny i zmíněných esemesek Petra Macinky, a to je jmenování Filipa Turka ministrem vlády České republiky. Tady prezident jasně pojmenoval důvody, proč ho nejmenuje. Pojmenoval je s odkazem na dva nálezy Ústavního soudu, přesně zdůvodnil, co ho k tomu rozhodnutí vedlo, přesně popsal, co vytýká veřejným prohlášením Filipa Turka, jako je relativizace největších hrůz totalitního režimu 20. století, německého nacismu. Zároveň jasně vyjádřil a propojil nálezy Ústavního soudu s dalším nabádáním k nenávisti vůči menšinám. A to všechno se nepochybně na veřejném profilu Filipa Turka stalo.
A ani jeho posunky a výsměch mi nezabrání v tom, abych přesně popsal (Poslanec Turek reaguje nesrozumitelnou poznámkou z místa.), abych přesně popsal, co stojí za dnešním jednáním Poslanecké sněmovny a co je tou příčinou. Je jasné, že premiér má v ruce možnost tohle rozetnout podáním kompetenční žaloby. Včera ale na tiskové konferenci odpověděl na to, proč ji nepodá. Protože prý - cituji doslova - "má s Ústavním soudem své zkušenosti". Co to znamená? Další zpochybnění důležité demokratické instituce. Patnáct ústavních soudců, kteří se zabývají důležitými podáními a hodnotí, jestli jednotlivé kroky jsou v souladu s ústavou, nebo nejsou, a věnují se tomu velmi podrobně. A pro pana premiéra - s tím má údajně své zkušenosti.
Zásadní přešlap je v tom, aby česká veřejnost měla premiéra, který respektuje (nerespektuje?) roli Ústavního soudu, a to, že v minulosti opakovaně podáním hnutí ANO nedal za pravdu, ho přece neopravňuje, aby zpochybňoval nezávislost Ústavního soudu a tím pádem nabourával elementární důvěru české veřejnosti k tomu, v jakém státě žijeme. Tohle jsou klíčové důvody, pro které svoláváme dnešní jednání a pro které pochopitelně vyjádříme nedůvěru vládě Andreje Babiše, Tomia Okamury a Petra Macinky.
A dostáváme se k dalšímu podstatnému důvodu, proč dnes vláda Andreje Babiše nemá mít důvěru, a to je nevyřešený střet zájmů. Nevyřešený střet zájmů. Nemávneme nad tím rukou. Proč nad tím nemávneme rukou? To není akademická záležitost. To není nějaká právní spekulace. To je přece elementární princip rovnosti, rovnosti před zákonem a rovnosti před pravidly.
A pokud dotační predátor Andrej Babiš je na jedné straně tím, kdo spolu s vládou rozhoduje například o dotačních titulech, ale na druhé straně stále ještě jeho firmy ty dotace čerpají, tak je jasné, že pro všechny ostatní, pro všechny ostatní podnikatele, pro všechny ostatní občany. Jsou to prostě nerovné podmínky. Je to střet zájmů. Tentýž člověk nemůže být na obou stranách toho dotačního potrubí. A pokud to dopustíme, tak se vystavíme nejenom zahraniční ostudě, ale zpochybníme i možnost čerpat finanční prostředky tak, jako tomu bylo v minulosti. V tomto směru je střet zájmů jedním z důležitých principů, který vláda nemá porušovat. A je to přece úplně zřejmé. A přestože Andrej Babiš nesplnil dosud - a uplynul téměř měsíc od zákonné lhůty - sliby, které dal české veřejnosti, nesplnil sliby, které dal české veřejnosti ve věci střetu zájmů, tak přesto vláda nedávno rozhodla o otevření dotačního titulu, který v minulosti Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně kritizoval a který zároveň otevírá další příležitosti velkým agropodnikům, včetně Agrofertu. Co chcete slyšet ještě víc jako důkaz střetu zájmů a jako důkaz nerovných podmínek, které tato vláda v České republice navozuje? Tohle je další podstatný důvod.
Další věc, která ohrožuje naše národní zájmy - nejistá lavírující zahraniční politika. V klíčových bodech, kdy měl Andrej Babiš s tou vládou říct naprosto jasně - stojíme za Dánskem - a říct naprosto srozumitelně - podpoříme naše evropské spojence proto, aby měli ve vyjednávání větší sílu a aby mohli lépe bránit jakémukoliv konfliktu, tak Andrej Babiš lavíroval a kupoval si glóbus. Proč je to nebezpečné? Protože síla v zahraniční politice je přímo vázaná na to, jak srozumitelným jazykem mluvíme a jak jsme schopni v klíčových momentech stát s našimi spojenci. A Česká republika, která opakovaně v uplynulých letech stála naprosto jednoznačně s našimi spojenci, tak najednou je nesrozumitelná, je nejasná. A to, že je nejasná, potvrzuje tedy bohužel i jednání Poslanecké sněmovny, které jsme se snažili tady vyvolat, aby se jasně Poslanecká sněmovna distancovala od novoročního projevu Tomia Okamury, ale většina vládní se za ty výroky Tomia Okamury postavila. ***
