Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.50 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Jednou z těchto novinek je skutečnost, že nyní musí vláda žádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru dvakrát. Poprvé to bylo teď v lednu a podruhé tady stojíme dnes. A máme k tomu svolanou speciální mimořádnou schůzi. Asi vás nikoho nepřekvapím tím, že vláda za ty asi tři týdny od prvního hlasování o důvěře nijak zásadně nezměnila své programové prohlášení vlády, vlastně vůbec ho nezměnila, ani svoji politickou strategii. A tak se zaměřím především na to, co naše nová vláda dělá, co již konkrétně udělala pro občany a hlavně co udělat plánuje.
Domnívám se, že za těch šest týdnů, co je naše nová vláda ve funkci, je toho více než dost. No, posuďte sami. Vláda mimo jiné vypracovala a předložila již 12 návrhů zákonů či jejich novel, z toho některé zcela zásadního charakteru, jako například stavební zákon, o kterém budu ještě hovořit. Zmíním se krátce i o tom, v jakém stavu naše vláda přebírala zemi, legislativní proces a státní rozpočet, protože i to je velice důležité, abyste si udělali obrázek, před jakými problémy vlastně dnes stojíme. Zejména ve smyslu srovnání toho, jak ke svým povinnostem přistupovala vláda předchozí a jak k nim přistupuje ta vláda současná.
Tak můžeme začít třeba rozpočtem. V návrhu státního rozpočtu na rok 2026, který na poslední chvíli schválila končící vláda Petra Fialy, reálně chybělo minimálně 80 miliard korun včetně finančních prostředků na takzvané mandatorní výdaje sociálního charakteru, prostě chybělo tam na důchody. Dále zde chyběly desítky miliard korun na stavby klíčových silnic a dálnic či na modernizace železničních tratí a reálně hrozilo a hrozí i zastavení těchto zásadních infrastrukturních staveb. Ale nebojte se, my jsme se s tím poprali a ve stavbě dálniční sítě, páteřní dálniční sítě budeme pokračovat dál. To všechno musela dát naše vláda doslova během pár týdnů do pořádku, do souladu s realitou a s potřebami státu a občanů.
Ten rozpočet prostě byl podseklý ve výdajích a byly tam naopak přidané příjmy, aby to všecko jakoby vyšlo, jenom aby to jakoby vyšlo. My jsme to zreálnili, napsali jsme tam podle makroekonomických predikcí skutečné příjmy, skutečné výdaje a dokázali jsme to. V návrhu rozpočtu Fialovy vlády rovněž chyběly peníze na základní veřejné služby, zejména na regionální školství, na zdravotnictví a na různé oblasti sociální podpory a pomoci, například na podporu zdravotně postižených občanů a pečujících občanů.
I tato rizika jsme naším novým návrhem rozpočtu odvrátili. Nebylo jiné cesty, než nepravdivý rozpočet předchozí vlády vrátit k dopracování a přijít s vlastním návrhem tak, abychom minimalizovali délku rozpočtového provizoria, zajistili dostatek prostředků na výkon a provoz těch nejdůležitějších veřejných služeb, včetně financování investic, které jsou ve veřejném zájmu.
Ještě musím doplnit, že vláda Petra Fialy návrh rozpočtu dlouho dětinsky a protizákonně odmítala poskytnout nově zvolené Poslanecké sněmovně. No, proč asi? Proč asi? No, abychom to nevěděli dřív, že to je průšvih, že to je lež, že to je podvod. Proto to tajili a dokonce měli nám ze zákona poslat návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury do určitého data, který jsme vůbec nedostali, protože bychom zjistili, že tam chybí těch 40 miliard na ty dálnice. A ještě nám pan Kupka, tehdejší ministr, říkal, všecko je v pořádku. Peníze jsou. To mně připomnělo kdysi ta slavná Špidlova slova - zdroje jsou. Tak, kde jsou ty zdroje? No, nejsou.
A nutný a nezbytný souběžný návrh, o tom jsem teď mluvil, rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury pro jistotu nepředložila vůbec. Ano, to byla praxe končící vlády Petra Fialy. Takto nám v uvozovkách předávala tato vláda klíčové agendy. Naše nová vládní koalice v rekordním čase po volbách přišla s textem programového prohlášení vlády. Tím se od počátku řídíme a plníme jeho jednotlivé body. Rychle, jasně, kontrolovatelně. Kdyby něco bylo jinak, než je v programovém prohlášení vlády, buďte si jisti, že tady stojí zástup mainstreamových novinářů, kteří nám budou říkat, jak to všechno děláme blbě a proč to všechno tak děláme. Je to správně, že by nám to říkali, ale nic z toho se neděje. První tři kroky už jsou úplně nebo částečně zrealizovány: snížení cen energií, zrušení plánovaného zvyšování sociálních odvodů živnostníků a zvýšení objemu finančních prostředků na zajištění zdravotní péče.
Od skončení voleb permanentně pracujeme ve prospěch českých občanů. A já ty jednotlivé věci ještě rozeberu. Naše vláda postupuje zcela v souladu s předvolebními sliby a jízdním řádem programového prohlášení, a to ve všech jeho oblastech. Již na první schůzi vlády jsme jasně odmítli aplikaci migračního paktu Evropské unie a systému emisních povolenek pro domácnosti, takzvané EU ETS2, do českého právního řádu. Bylo to pro nás důležité, bylo to jasné poselství naší veřejnosti i zahraničním partnerům v tom smyslu, že nyní je zde sebevědomá hrdá česká vláda, která bude v Evropské unii i jinde v zahraničí především hájit české národní zájmy a zájmy českých občanů a české ekonomiky, nikoliv servilně schvalovat vše, co nám bude v Bruselu předloženo, jak tomu bylo v minulém volebním období. A ještě navíc rozbíjet V4, která fungovala předtím velice dobře, než ji tato vláda, vláda Petra Fialy, úplně rozbila. A nejde jen o verbální deklarace. Co se týče emisních povolenek pro domácnosti, vláda přijala a realizuje další konkrétní kroky, ke kterým se dnes ještě vrátím.
Při nástupu naše vláda přebírala státní dluh ve výši 3,5 bilionu korun, což představuje asi 323 000 korun na každého občana. Za posledních šest let se tento státní dluh více než zdvojnásobil, přičemž největší podíl na tomto růstu zadlužení má vláda Petra Fialy, která během čtyř let zvýšila státní dluh o více než 1 bilion korun. A teď mi řekněte, jak je to vlastně možné, že se zvýšil tak moc nominálně státní dluh? A přitom ještě zjišťujete, že vám ve státním rozpočtu chybí 80 miliard korun. Prostě, a když se půjdete podívat do státních firem, jako je ČEZ, jako jsou Lesy České republiky, tak zjistíte, že po této vládě Petra Fialy na účtech byla nula. Jen na dluhové službě, tedy na splátkách úroků, platíme víc než 100 miliard korun ročně, což je částka převyšující roční rozpočet většiny ministerstev. To není výmluva, to je prostě konstatování faktu a popis reality.
Ale samozřejmě od příštího fiskálního roku jsme plně připraveni začít veřejné finance konsolidovat a rozpočtový deficit snižovat. Budeme mít již plně v rukou veškeré nástroje k řízení, jak výdajové, tak i příjmové strany rozpočtu, což pro letošní rok ještě neplatilo. Jinými slovy, ten dluh, který jsme převzali, není náš dluh. My jsme na to neměli žádný čas, my jsme seškrtali, co seškrtat šlo, zhruba o nějakých 70 miliard na 310 miliard dluhu nebo státního deficitu státního rozpočtu, ale mandatorně jsme nedokázali legislativně nic upravit, ani výdaje, ani příjmy, nic z toho. Takže tento dluh, který teď přebíráme, o kterém budeme teď v únoru a březnu jednat ve státním rozpočtu, není náš dluh, je to dluh Fialovy, je to deficit státního rozpočtu Fialovy vlády. To bych tady rád, rád řekl. ***
