Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji další jednací den 10. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a poprosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání karty náhradní.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci a poslankyně: pan poslanec Matěj Gregor do 10 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Lang Hubert celý jednací den ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Majerová Zuzana do 12 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Pospíšil Jiří celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan poslanec Rakušan Vít celý jednací den z rodinných důvodů.

Ze členů vlády se omlouvá premiér Andrej Babiš do 11 hodin z pracovních důvodů, pan ministr Havlíček Karel celý jednací den z důvodu zahraniční cesty, pan ministr Vojtěch Adam do 10 hodin z pracovních důvodů, pan ministr Zůna Jaromír do 12 hodin z pracovních důvodů.

Dnešní jednání bychom měli zahájit pevně zařazenými body, což je bod číslo 50, ČEZ, sněmovní tisk 94, vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2026, třetí čtení; bod 57, sněmovní tisk 37, návrh rozpočtu Státního fondu audiovize na rok 2026; bod 58, sněmovní tisk 91, rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury na rok 2026; bod číslo 59, sněmovní tisk 92, návrh rozpočtu Státního fondu podpory investic na rok 2026; bod 60, sněmovní tisk 95, návrh rozpočtu Státního zemědělského intervenčního fondu na rok 2026; bod 61, sněmovní tisk 96, dotační programy zemědělství pro rok 2026, a bod číslo 62, sněmovní tisk 97, návrh rozpočtu Státního fondu životního prostředí ČR na rok 2026.

Zároveň připomínám, že od 14 hodin do 15 hodin bude vyhlášena polední přestávka, v níž se sejde organizační výbor.

V tuhletu chvíli je prostor pro vystoupení poslanců na změnu schváleného pořadu 10. schůze. První se s přednostním právem hlásí k pořadu schůze paní poslankyně Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Krásné dobré ráno, kolegyně, kolegové. Přicházím tradičně s procedurálním návrhem. Čeká nás dnes dlouhý den, třetí čtení státního rozpočtu. Jménem tří poslaneckých klubů navrhuji, abychom dnes jednali a meritorně i procedurálně hlasovali po 19. i 21. hodině.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jde o procedurální návrh, o kterém bychom měli hlasovat. Gongem jsem přivolal kolegy do sálu. Ještě jednou zopakuji pro ty, co přicházejí v tuhletu chvíli, že budeme hlasovat o návrhu, který přednesla paní poslankyně Malá, abychom dnes jednali po 19. i 21. hodině.

Ještě jedna omluva: pan ministr Zůna Jaromír se omlouvá do 12 hodin z pracovních důvodů.

 

Budeme hlasovat o návrhu kolegyně Malé.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 104 bylo přihlášeno 134 poslanců, pro hlasovalo 118, proti 4. Návrh byl přijat.

 

Budeme pokračovat s přednostními právy. Další s přednostním právem je přihlášen pan poslanec Hřib k pořadu schůze. Pane poslanče, prosím.

Jinak poprosím, kolegyně, kolegové, abychom se ztišili a umožnili vystupujícím řádně přednést svůj příspěvek. (Velký hluk v sále přetrvává.)

Pane poslanče, ještě vydržte.

Kolegyně, kolegové, Poslanecká sněmovna už začala jednat. Poprosím všechny, včetně pana ministra, aby případně odešli ze sálu a diskutovali tak, aby nerušili vystupujícího.

Já vás poprosím, abyste vydržel do chvíle, než se Poslanecká sněmovna ztiší.

Kolegyně, kolegové, napravo, nalevo, mohu poprosit, abyste se ztišili, abychom mohli dneska začít jednat? (Zvoní na zvonek.) Pane ministře, prosím. Děkuju pěkně.

Pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci, tak je to tady. Vládní většina dnes plánuje protlačit státní rozpočet se schodkem 310 miliard korun. Připomenu ještě jednou, že podle Národní rozpočtové rady je to rozpočet, který je v rozporu se zákonem, protože porušuje ten zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Kromě toho je ten rozpočet velice neférový a také se úplně míjí dokonce s vlastními prioritami, které si vláda stanovila, ale za mě je nejhorší to, že ani přes rekordní deficit ten rozpočet vlastně neřeší ty nejpalčivější problémy, které tady trápí lidi v naší zemi, jako je třeba bydlení, jako je třeba nedostatečná podpora rodin anebo jako je třeba obava lidí o jejich bezpečnost, protože tenhle rozpočet, to bohužel není žádný plán, jak zvládnout krize. To je prostě taková účtenka bez jakékoliv strategie a taky bez očekávatelných výsledků pro občany.

Já myslím, že ten –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak říkají Angličani –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ elephant in the room, slon v obýváku, který tady před námi stojí, je ten rozpočet na obranu, protože dnes žijeme v době, kdy se skutečně dramaticky mění bezpečnostní situace v Evropě. Vidíme tady válku, kterou máme za humny, tedy tu ruskou invazi na Ukrajinu, vidíme tady rostoucí kybernetické hrozby, jejichž rizika budou samozřejmě dále narůstat i s ohledem na to, co se děje na Blízkém východě, a vidíme tady tlak na obranné kapacity států NATO. Přesto ten rozpočet nepřináší dostatečné investice do moderní obrany a technologické bezpečnosti státu.

Mě opravdu zaráží v momentě, kdy tedy pan ministr obrany vystoupí před velitelským sborem se sdělením: Ten rozpočet nijak neohrozí modernizační programy naší armády. Akorát že nám sem vláda poslala s podpisem ministra obrany kapitolní sešit, ve kterém se píše pravý opak. Tam je naopak výslovně napsáno, že bohužel dojde k tomu, že nebudeme schopni splnit capability targets, to znamená, nedojde k té výstavbě schopností ani podle těch cílů z roku 2025, ale ani podle cílů z roku 2021, což byly cíle, které se přijímaly ještě za vlády Andreje Babiše. To znamená –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a píše se to i v tom kapitolním sešitě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ že ve skutečnosti za to nakonec zaplatíme mnohem víc, protože prostě to bude znamenat nárůst vnitřního dluhu naší armády a v konečném důsledku ještě další prodražení, protože ta bezpečnost se prostě nedá odmlčet v tabulkách. Tu buď bereme vážně, anebo prostě riskujeme a riskujeme i životy našich občanů. Prostě ta realita nás jednoho dne doběhne.

Další problém, který v tom rozpočtu je, je samozřejmě otázka bydlení. My tady čelíme teď –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejenom my, ten problém je mezinárodní, celosvětový, řekl bych –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jedné z nejhorších krizí bydlení.

Samozřejmě ostatní evropské metropole mají také problémy tady v téhle oblasti, ale tady u nás je ta situace skutečně extrémní, protože pravidelně se ocitáme na posledních příčkách těch žebříčků dostupnosti bydlení, takže to není nějaký dojem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jo, ti mladí nemakají –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale je to o tom, že skutečně objektivně v mezinárodních srovnáních tady na tom nejsme dobře.

Bydlení pro mladé rodiny a mladé lidi je často nedosažitelné. To nemluvím ani o tom vlastnickém bydlení, ale začíná být problém i s těmi nájmy, které rostou rychleji než příjmy. Namísto systematického řešení tady tohohle problému na základě dat a konzultací s odborníky vláda ořezává nástroje, které měly pomoci tu situaci řešit. Samozřejmě s argumentem toho, že nejsou peníze, což je velice zajímavé, že na jiné věci peníze jsou. Jsou tady třeba peníze na dotace pro agromamuty, jsou tady třeba peníze na to, abychom tady platili energeticky náročné provozy třeba v chemičkách pana Babiše z našich daní, abychom to dotovali. Jsou tady peníze i na další věci, ale nejsou holt na bydlení, takže tohle není žádné šetření. Tohle je rezignace na dostupné bydlení.

Ještě co mě tedy zaráží, je skutečnost, že vláda se stále snaží tvářit, že ten rozpočet vlastně není její. Přitom to byla vláda, která si vzala několik měsíců, po které uvrhla naši zemi do rozpočtového provizoria, a to s tím argumentem, že ten rozpočet musí kompletně přepracovat. Teď jsme tady. Máme co? 11. března, to znamená zhruba tři měsíce poté, kdy to mělo být už schváleno, dva měsíce a něco žijeme v tom rozpočtovém provizoriu, a dozvídáme se od ministryně financí, že to není její rozpočet. Mě to překvapuje. Toto je rozpočet Aleny Schillerové. Tohle je rozpočet vlády Andreje Babiše, rozpočet, který i přes obrovský dluh vůbec neřeší problémy naší země. Kromě toho je v rozporu se zákonem.

Vláda v tom rozpočtu jasně říká a ukazuje, co jsou reálně ty priority, protože co se týče hospodářské strategie, tak tam vláda tvrdí, že priorita je vlastně všechno – od Šumavy k Tatrám, možná k Beskydům teďka už – ale že priorita je vlastně úplně všechno. Ale ten rozpočet, ten vždycky ukazuje, jak to reálně je. To znamená, v hospodářské strategii se dočteme i často zcela protichůdné záležitosti, jako třeba že zároveň se bude ČEZ vykupovat za své vlastní peníze a zároveň že ČEZ bude investovat do obnovitelných zdrojů, což zcela zjevně dohromady nepůjde udělat, protože ty peníze jsou prostě jenom jedny. Stejně tak teď se dozvídáme, že tou prioritou není ani jedno z toho, ale co tou prioritou reálně je.

Protože u toho bydlení je to tak, že ty projekty už jsou připravené. Obce to mají nachystané, projekty za nějakých 50, 60 miliard, mají ta stavební povolení a jediné, co jim chybí, je spolufinancování. Ano, samozřejmě, že to je o tom, že tam budou zapojené nějaké další peníze, ty obce si budou muset půjčit. To je samozřejmé, proto se nechce do rozpočtu dát těch 50 nebo 60 miliard, proto se do toho rozpočtu chce dát jenom ta část na spolufinancování, protože – velké překvapení – žádná banka vám nepůjčí 100 procent, ani když chcete stavět bydlení, ani když si to stavíte sami na hypotéku, ani když to jdete stavět jako obec. Prostě vám 100 procent nepůjčí, logicky, protože jejich risk assessment to neumožní nikdy.

Jenomže ty obce nemají na účtech volné prostředky k tomu, aby ty stavby spustily bez podpory státu, protože pochopitelně tam jsou jiné běžící projekty. Obce musí opravit školu, postavit novou hasičárnu, opravovat chodníky, stavět kanalizaci a tak dále. Představa, že se na účtech těch obcí skutečně válí volné peníze v řádech přes 10 miliard, je prostě iluzorní představa někoho, kdo se kouká na ty tabulky a nerozumí té komunální politice, což je bohužel to neštěstí, že tohle nás tady potkalo s téměř všemi ministry financí v posledních letech. To znamená, stačilo by jenom tam dát ty peníze na spolufinancování pro obce a ty projekty, které mají obce připravené, tak by mohly během skutečně pár let přinést nové byty, tak jako ty byty už díky vládní podpoře stojí třeba ve Žďáru, ve Zruči, v Kroměříži a tak dále.

Místo toho se tady furt tváříme, že to dostupné bydlení vyřeší ten trh, tak jako jsme se tvářili tady od roku 1989: Vyřeší to trh. Teď jsme ve stavu, kdy tedy máme nejhůř dostupné bydlení široko daleko. Jsme asi předposlední na té příčce v dostupnosti bydlení v žebříčku, co sestavuje Deloitte. Tak bych tady nadnesl takovou otázku: Není už načase si přiznat, že smyslem trhu není vyřešit dostupnost bydlení, že smyslem trhu jsou úplně jiné záležitosti a že možná bychom třeba to měli dělat tak, jako to dělají v těch okolních státech, kde třeba nejsou na těch úplně posledních příčkách v dostupnosti bydlení a kde skutečně to vnímají jako nějakou prioritu a řeší to na úrovni třeba státu, regionů a nebo i obcí? Co myslíte? Není už načase se nad tím zamyslet?

Protože ten problém, který my tady sledujeme, je ten, že tady sice byty přibývají, jenomže to jsou byty drahé, které jsou kupované často jenom na investici, a nejsou to byty pro lidi, kteří by v tom chtěli bydlet. To znamená, ta dostupnost pro běžné rodiny se prostě nemění. To znamená, tady došlo k paradoxnímu stavu. Já si vzpomínám, že když tehdy jsem kandidoval do komunálu v roce 2018 v Praze, tak se říkalo: Jo, stačí, aby se stavělo 10 000 bytů ročně a ty ceny začnou klesat. No, tak za Hřiba se tady v Praze začalo stavět téměř 10 000 bytů ročně, 9 700. Co myslíte, klesly ceny? Neklesly ceny. A proč neklesly ceny? No, protože zcela zjevně ta pouhá vyšší výstavba není jedinou podmínkou toho, aby ty ceny klesaly.

Teď už to tedy máme i empiricky potvrzené, tak možná bychom se měli zamyslet nad tím, co s tím tedy budeme dělat. My máme konkrétní návrh. Máme tady návrh na akcelerační zóny, protože ten zásadní problém v našem stavebnictví ve skutečnosti není rychlost toho povolování ve smyslu stavebních povolení nebo povolení záměru, protože to se sice nepochybně zrychlit dá –⁠⁠⁠⁠⁠ bylo by to strašně fajn, třeba tu byrokracii trošku omezit, to bude vyžadovat extrémní spolupráci napříč rezorty, protože ono to není jenom o tom, co se děje na stavebních úřadech, ono je to o tom, co vám říkají ti památkáři, ochrana přírody, hasiči, hygiena a tak dále, ale super, ušetříme pár měsíců –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale to není to, co vyřeší krizi dostupnosti bydlení.

To, co vyřeší tu krizi dostupnosti bydlení, je jednak dostatek pozemků pro bydlení, protože to je ve skutečnosti to, proč se podařilo extrémně navýšit možnost nové výstavby v Praze, kde se povolovalo těch 9 700 nových bytů za jeden jediný rok, když tady vládli Piráti. Za druhé, je nutné investovat i do té státní podpory bydlení tak, aby stavěla města dostupné byty. Stačí se podívat všude okolo, jakým způsobem to řeší země, které mají hlavní města, která vedou ty žebříčky kvality života, třeba Vídeň. Ta rozhodně nenechává dostupnost bydlení čistě, pouze, jen a pouze na trhu. Tam prostě vědí, že se o to musí nějak ten stát přičinit nebo obec nebo region, spolková země a tak dále.

No a proto říkáme dvě věci. Peníze, které musí najít sev rozpočtu, a za druhé akcelerační zóny, protože ty akcelerační zóny umožní rychlejší výstavbu tam, kde to dává smysl z hlediska územního plánování, infrastruktury a života obcí, tak aby skutečně vznikaly hezké nové čtvrtě s kompletní vybaveností, města krátkých vzdáleností. I to je důvod, proč tomu musí stát, region, obec věnovat pozornost, protože představa, že když to necháte čistě na tom trhu, že vznikne něco, co následně nebudete muset masivně dotovat, je prostě mylná, protože to, co třeba je schopen zařídit ten trh úplně parádně, je ta sídelní kaše, která tady vznikla ve Středočeském kraji okolo Prahy.

Jenomže ouha, to v praxi znamená, že to generuje extrémní požadavky na dopravu, kterou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ světe, div se –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ musíme zase dotovat z veřejných zdrojů, protože silnice pochopitelně se staví za veřejné peníze a příměstské vlaky také pochopitelně vyžadujou nějaké dotace, nemluvě o tom, že i ty koleje musí postavit stát, takže pochopitelně v momentě, kdy se tomu nevěnuje pozornost, není to priorita ve státním rozpočtu a neumožníme těm obcím stavět ten takzvaný transit-oriented development, to znamená tak, aby mohla Praha třeba uvolnit rychle ty nové plochy pro bydlení ještě v rámci perimetru vnějšího Pražského okruhu, no, tak ono se to rozleze prostě do okolí, vygeneruje to požadavky na dopravu úplně zbytečné, které vůbec nemusely existovat, které opět zaplatíme, akorát to zaplatíme v delším horizontu, ale o to zaplatíme víc. To je ten problém.

To znamená, my chceme, aby skutečně obce dostaly ty nástroje, kterými budou moci řešit ten problém, který ve svém katastru mají, a zároveň se zajistí, že ty nové byty budou skutečně určeny pro lidi, kteří v nich reálně budou bydlet, a nebude to jen investiční produkt, který dotujeme z našich daní, protože logicky v momentě... Tak je nastaven ten aktuální systém rozpočtového určení daní. V momentě, kdy město umožní tu výstavbu, tak to v praxi znamená, že pochopitelně k tomu musí dotáhnout ještě chodníky. Ty chodníky se musí uklízet, na chodníky se musí svítit, občas se tam musí projít nějaký strážník, takže služebnu musíte postavit, musíte pochopitelně dát peníze na jejich platy, občas tam musí zajet nějaká záchranka –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ holt to se stává –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ takže stanice záchranky, potom ještě musíte platit samozřejmě teď provozní výdaje, musíte postavit kanalizaci, musíte navýšit kapacitu čističky, musíte tam postavit třeba autobusovou zastávku, tramvajovou trať, trolejbusové dráty a tak dále, což jsou všechno nutné investice, aby to město fungovalo. Akorát problém je v tom, že když v těch bytech nikdo nebydlí, tak ta obec nikdy žádné peníze za ty byty nedostane, protože tak je prostě postaven náš RUD, takže se jaksi vytrácí i ta motivace.

To je prostě neudržitelné, protože takhle to fungovat nebude, že bychom ten veřejný prostor dali obecně všanc k tomu, aby sloužil k uskladnění peněz, že to budou prostě... Namísto dostupných bytů že budeme podporovat ty zlaté cihly ve veřejném prostoru. To je prostě dlouhodobě neudržitelné. Bydlení je skutečně velice závažný problém a může se stát, že skutečně na strop, který je definován tím dostupným bydlením, začne narážet i ekonomika naší země, prostě proto, protože ti lidi nebudou mít kde bydlet v těch městech, kde primárně ten zájem je a která jsou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ protože to tak prostě je –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ motory ekonomiky v naší zemi, stejně jako jsou ta města motory ekonomiky v každé jiné zemi.

No, proto tady máme připraveny k projednání naše návrhy tak, aby skutečně se mohlo stavět těch 200 000 nových bytů. Paradoxní je, že tahle vláda vlastně přejala náš program, to znamená, taky říká, že je potřeba 50 000 bytů každý rok, tedy za čtyři roky těch 200 000. To je super, akorát že ignoruje tuhle záležitost v rozpočtu a stejně tak u stavebního zákona naprosto bezchybně míjí ten cíl, který by to mělo splnit, to znamená víc pozemků pro bydlení. My jsme všechno potřebné nachystali. Máme to v mašličkách, načtené v systému a stačí prostě jediné: abychom ten pozměňovací návrh na akcelerační zóny projednali ve Sněmovně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ přidali ho k tomu, odhlasovali –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a stejně tak abychom dali peníze na bydlení i letos v tom státním rozpočtu, protože to je to, co to reálně má šanci vyřešit.

Další věc je ten zákon o podpoře bydlení, což je také věc, která se vůbec nepromítla do rozpočtu, protože my jsme připraveni spolupracovat na tom zákoně o podpoře bydlení, který má pomáhat lidem dřív, než se propadnou do bytové nouze. My jsme nabízeli věcnou spolupráci, ale paní ministryně ji bohužel odmítla a to je přesně ten problém. Tady ta řešení jsou, jsou postavena na zahraničních best practices, podporuje to odborná veřejnost. Všichni vědí, že to řešit musíme. Každý ekonom vám vysvětlí, že když tohle řešit nebudete, no, tak se vám to dřív nebo později projeví v dávkovém systému. Stejně to zaplatíte, ale zaplatíte ještě víc, když to řešit nebudete, a přesto tady chybí politická vůle to prosadit.

Na co ale peníze jsou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to si nejde nevšimnout –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je, že například rozpočet Ministerstva zemědělství nám nabobtnal o 8,4 miliardy korun, což by mohlo být fajn, kdyby ty peníze skutečně sloužily k nějakému rozvoji venkova, kdybychom skutečně viděli, že ty peníze jdou tam, kde jsou potřeba, tam, kde to potřebuje české zemědělství, tam, kde to potřebuje naše krajina, tam, kde to potřebuje náš venkov. To by bylo fajn, ale když se na to koukáme a hledáme, jestli ty peníze jdou skutečně na boj s erozí, na boj za zvyšování kvality půdy, na posílení konkurence v potravinářství, tak aby se snížily ceny, na to, aby byly dostupné lokální potraviny, no, tak bohužel tohleto tam nevidíme, protože z toho astronomického navýšení mají zase radost jenom ty velké agroholdingy samozřejmě v čele s Agrofertem.

Tady krásným příkladem je ten znovu vyhlášený program za čtvrt miliardy, kde typická je ta podpora pro ty největší holdingy, ty největší agromamuty. Stojí zase za to sledovat majetkovou propojenost těch subjektů, které se často tváří jako různé firmy, ve výsledku je to celý jeden holding. My už u toho programového prohlášení jsme varovali, že ve skutečnosti to, co nám tady vláda nakreslila, je taková malá –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ respektive spíš velká –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ domů pro Agrofert a pro premiéra ve střetu zájmů. Tenhle rozpočet to zjevně potvrzuje.

Další důvod, proč chybějí peníze v tom státním rozpočtu, je, že se bohužel nevymáhají ty neoprávněné dotace a peníze za ty nezákonné zakázky. Říkám jednoznačně, že stát nesmí rezignovat na vymáhání nezákonně vyplacených dotací. Jsou k tomu rozsudky nezávislých soudů, opakovaně to bylo potvrzeno dokonce až u Ústavního soudu. Najednou tady slyšíme: Dokument se ztratil, času je dost. Přitom času dost není, naopak hrozí prodlení a promlčení, takže pokud tady existuje rozhodnutí soudu, tak stát prostě musí konat. Není jiná možnost. Není možné se vymlouvat na to, že to nejde, nebo na cokoliv jiného, hledat nějaké zástupné důvody, protože obzvlášť v té situaci rekordního schodku a nezákonného rozpočtu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ještě jednou si to připomeňme –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ není možné nechat ty peníze prostě ležet a zároveň ještě rozhazovat další peníze na dotacích pro pana Babiše. Vždyť to je skandální!

Ty peníze na české zemědělství tady jsou, ale musí být zcela zjevně využity úplně jinak, tak jak to třeba dělají v zahraničí, kde skutečně podporujou ty rodinné farmy. Ano, tam se investuje do reálného rozvoje venkova.

No, takže abychom se blížili nějak k závěru, paní ministryně Schillerová se tady v debatách o rozpočtu zaklíná tou předchozí vládou, ale ten rozpočet vysílá vlastně jasný signál sám o sobě, protože podle toho, jak je sestavený, vidíme ty skutečné priority vlády. Z toho je zjevné, že za prvé Alena Schillerová kašle, stejně jako Andrej Babiš, na bezpečnost naší země. Vláda tvrdí, že ty výdaje na obranu porostou, realita rozpočtu říká úplně jiný příběh. Po očištění o nesouvisející položky se ke 2 procentům HDP ani nepřibližujeme, takže v tom rozpočtu chybí těch 21 miliard. Ty peníze mají jít na projekty, které odpovídají cílům NATO, na infrastrukturu tak, abychom byli skutečně spolehlivými spojenci. To, co tady předvádí tahle vláda, je prostě hazard s bezpečností naší země a s bezpečností našich občanů.

Naše země potřebuje rozpočet, který skutečně bude řešit reálné problémy lidí, zejména dostupnost bydlení. Za další, potřebujeme rozpočet, který nebude ignorovat tu realitu tady u nás i ve světě. Za třetí, pane Babiši, přestaňte už se svými extremistickými partnery drancovat náš státní rozpočet a posouvat naši zemi nazpátek. Naše země si zaslouží, abychom konečně vykročili dopředu. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s přednostním právem k pořadu schůze –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to zdůrazňuju –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vystoupí paní poslankyně Richterová.

Pane poslanče, jestli jsem pochopil, vy jste nenavrhl žádnou změnu programu nebo nový bod? (Poslanec Hřib mimo mikrofon: Ne.)

Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane předsedající, já budu výrazně stručnější, protože to zásadní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a sice podpora dostupného bydlení, dostupné obecní bydlení a to, že chybí 14 miliard na podporu projektů za více než 60 miliard korun, to už řekl náš předseda Zdeněk Hřib.

Nicméně já budu mít dva konkrétní návrhy k pořadu této schůze, protože jde o obecnější věci, kde samozřejmě upozorňujeme na ty škrty, co jsou vidět v návrhu státního rozpočtu, ale současně jde o věci s přesahem, a proto je vyzdvihnu i návrhem samostatného bodu. Je to prosté.

Vážení spoluobčané, kteří třeba sledujete toto jednání Sněmovny, rozpočet znamená návrh těch nejtvrdších, nejjasnějších priorit, které vláda skutečně zastává. To nejsou žádná slova, to nejsou žádné fráze, to jsou činy, protože ty peníze se potom přetaví v konkrétní akce. Právě proto jako Piráti upozorňujeme nejenom na tu chybějící podporu investice do budoucnosti, investice do mladých lidí a do rodin, což je podpora dostupného bydlení, ale také na to, že obecně se škrtá na nepravých místech a vláda Andreje Babiše má prostě špatně nastavené ty priority.

Vidět to je například na nepodpoře mladých rodin, prostě na tom, že rodičovský příspěvek určitě tenhle rok vláda Andreje Babiše valorizovat nechce. Já jsem se ptala pana ministra Juchelky, kdy nastane navýšení rodičovského příspěvku. On řekl –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ písemně v odpovědi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ do konce volebního období. To je za nás nepřijatelné. Hodnota rodičovského příspěvku stále klesá. Můžete si říci: To je jedna věc z mnoha, z nějakého dílku mozaiky. Jenže my za Piráty víme, že nepředvídatelnost podpory rodin je součástí toho, proč se nakonec rozhodnou třeba děti nemít nebo jich mít méně, než by samy původně chtěly.

Proto tedy navrhuji nový bod pořadu a ten se jmenuje Stojíme za mladými lidmi a rodinami. Je to návrh na druhý bod dnes. Proč se to jmenuje Stojíme za mladými lidmi a rodinami? Pak to i dám panu předsedajícímu, aby to měl přesně. No, protože to je prostě otázka budoucnosti a my jako Piráti vidíme, že v návrhu rozpočtu se právě na mladé lidi a rodiny kašle. Chceme, aby se to vědělo. Chceme, aby se vědělo, že bohužel vláda Andreje Babiše má jiné priority, mladí lidé a rodiny to prostě nejsou a je to vidět v těch číslech. My jako Piráti za mladými lidmi a rodinami stojíme a budeme vždycky bojovat za to, aby se do důležitých věcí pro budoucnost naší země investovalo. To je bod jedna.

Bod dva, stejně tak jako ten rozpočet neřeší systémovou předvídatelnou podporu rodin, tak naopak zmenšuje a škrtá podporu občanské společnosti, podporu různých pro současnou vládu asi i nepohodlných organizací, jako například bohužel je vedení národních parků. Také podporu živé kultury prostě opět umenšuje.

Možná jste si dneska všimli, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, cestou sem dost velké demonstrace hned před budovou Sněmovny na Malostranském náměstí. Od tramvaje, od metra, mohli jste slyšet, jak tam mluví, jak argumentují. Byli to studenti uměleckých škol, kteří na dnešek zorganizovali demonstraci právě za podporu kultury proti škrtům pana ministra Klempíře, proti tomu, co se nazývá živá kultura, nezřizované organizace čili prostě opravdu ta část kulturní obce, která není pod úplně přímou kontrolou státu. Mně přijde, že je to velice příznačné pro celkový kontext, který je jak inspirovaný Slovenskem.

Konkrétně o kultuře a o tom, jak je potřeba podpořit odborníky v těch grantových komisích a jak důležité je se kultuře věnovat, bude ještě za nás mluvit poslankyně Andrea Hoffmannová, která se právě na tuto oblast zaměřuje, ale já v tom širším kontextu chci za pirátský klub zdůraznit: Podpora občanské společnosti, podpora živé kultury jako její součásti je něco, co udržuje naši zemi v západním směřování. Návrhy, jako je zestátnění veřejnoprávních médií anebo ruský zákon namířený proti celému občanskému sektoru, i proti vědě a výzkumu, proti klidně výzkumným ústavům, tak jak je to napsané, tak to je opravdu jednak opisováno z receptáře slovenské ministryně Šimkovičové, ale hlavně z ruského a maďarského návodu, jak si podmanit společnost. To nechceme.

Stejně jako je součástí Česka živá kultura, tak je součástí Česka ochrana životního prostředí a obecně podpora občanské společnosti. Proto jako Piráti podáváme řadu pozměňovacích návrhů, které napravují ty škrty, které vláda učinila.

Ten bod, který navrhuji, se jmenuje Stojíme za kulturou a občanskou společností a navrhuji to jako první bod dnes.

Stojíme za kulturou a občanskou společností, protože to znamená silné a odolné Česko. Vedle investic do obrany, které navrhujeme samozřejmě taky, vedle investic do kyberbezpečnosti, do boje proti dezinformacím, tak právě občanská společnost a živá kultura je další součástí těchto pro nás vlastně životně důležitých věcí, i když se to někomu možná nezdá. Vzpomeňte, že těm studentům, kteří zorganizovali dnešní demonstraci, opravdu stojí za to to setkání zorganizovat a význam kultury nám připomenout, protože vědí, jak dopadá společnost bez kultury. Prosím, zvažte to také. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Kupka.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jednání o rozpočtu ve třetím čtení, nepochybně klíčový bod pro celý letošní rok. Vracíme se k reálnému rozpočtovému rodeu, k návrhu Aleny Schillerové, který fakticky rozkládá odpovědné hospodaření České republiky.

Co hůř, v době, kdy bychom měli investovat do obrany, tak Alena Schillerová a kabinet Andreje Babiše naopak navrhují škrty v obranné sféře. Nepochopitelné, trestuhodné a zásadně poškozující pro celou Českou republiku. Co zaznamenáváme v posledních dnech? Ze všech stran od našich spojenců jednoznačná kritika. V době, kdy všichni spojenci naopak posilují obranný průmysl, tak v ten okamžik Česká republika naopak škrtá v obraně. Vypadá to tak, že zatímco všude kolem nás se opravdu jednoznačně spojenci starají o bezpečí svých lidí, česká vláda na to rezignuje. Česká vláda rezignuje na základní prioritu v době mimořádně rozbouřených časů.

Místo toho, abychom se snažili posílit naše bezpečí, tak otevíráme dveře a vypínáme alarm. Nic jiného není to škrtnutí 21 miliard na obranu, včetně například omezení finančních prostředků pro Vojenské zpravodajství, více než 1 miliardy korun. Samozřejmě, že současné boje, současná válka, současná rozbouřená situace představuje obrovské nároky na to zajistit v tomto směru patřičný tok informací a ten, kdo informace má, je prostě odolnější. Místo toho, abychom zajistili, že je Česká republika bude schopná zajistit, tak klíčovým institucím peníze bereme, peníze bereme zejména na obraně. Tady to zažíváme při všech jednáních v zahraničí. Americký velvyslanec na bezpečnostní konferenci jasně popsal, že spojence budou zajímat data, fakta. Jestli skončíme ve výsledku s hodnotou 1,8 procenta výdajů na obranu vůči HDP, tak budeme na opravdovém chvostu všech spojenců v rámci NATO. Znovu říkám, trestuhodné a neodpustitelné.

Před volbami se celá vládní koalice, strany vládní koalice, zaštiťovaly tím, že se přece postarají o bezpečnost lidí. No, odpověď reálná, ten skutečný čin, je přesně obrácený. Místo toho, aby se opravdu postavily za obranu České republiky, tak tady snižují výdaje o 21 miliard korun. Kam ty peníze na druhou stranu jdou? No, nejvyšší navýšení zaznamenávají dotace pro agrobarony, takže malá domů pro Andreje Babiše. Znovu, cesta opačným směrem, než co by v téhle situaci Česká republika měla dělat. Motoristé říkají, jak Andreje Babiše pohlídají, tak to vidíme. Myslím, že 310 miliard schodku je jasná vizitka jejich obrany těch rozpočtových nesmyslů. Geniální záležitost!

Ale pojďme ještě k té hodnotě 310 miliard korun a k tomu, jak si to vlastně stojí. Ano, dnes jednáme ve třetím čtení a základní parametry rozpočtu jsou schválené, nicméně je potřeba znovu připomenout, aby to nezapadlo, že hodnocení Národní rozpočtové rady je jednoznačné: Tento návrh rozpočtu porušuje zákon, jako by se nic nedělo. Návrh zákona, návrh zákona roku, návrh rozpočtu, porušuje zákon o rozpočtové odpovědnosti. Jako by tu vláda říkala „pro nás ta pravidla úplně neplatí“ anebo ještě hůř „no, platí v pondělí, ale v úterý a ve středu už ne“, protože tady jsme slyšeli, že by se ten zákon rozpočtové odpovědnosti na ten návrh vztahoval jen v okamžiku, kdy by procházel tím standardním časem. Platí jednoznačně, že stejně jako dopravní předpisy, stejně jako jiné zákony neplatí jenom v pondělí a v úterý a ve středu už ne. Platí každý den. První krok, který – ten viditelný, ten skutečný – který dělá vláda Andreje Babiše, je prostě porušení platné legislativy.

Vrátím se k tomu nejpotřebnějšímu, co bychom měli udělat teď ve třetím čtení, protože je na to ještě čas. Máme možnost –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a je to moje výzva vládě Andreje Babiše –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ máme možnost navýšit finanční prostředky na obranu, abychom dokázali nejenom splnit tu základní hodnotu číselnou, ale především abychom dokázali naplnit naše úkoly, které jako spojenci máme. To je základní odpovědnost. Andrej Babiš, Alena Schillerová hovořili o tom, jak je důležité dostát závazkům a jak je úžasné, že konečně Donald Trump ukazuje Evropě, že se musí starat o svoji bezpečnost. Bohužel u těchhle slov zůstalo, úplně vyprázdněná deklarace, protože kdyby to mysleli vážně, tak to bude znamenat, že naopak na obranu finanční prostředky přidají. Znovu, proč je to tak důležité? Jestli má Česká republika reálně promlouvat do bezpečnosti své vlastní země, Evropy, tak to na prvním místě musí být plnění závazků, závazků vůči partnerům, nejenom v číselné hodnotě, ale –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ znovu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v těch strategických úkolech, ale ty vyžadují finanční prostředky. Jestli finanční prostředky armáda mít nebude, znamená to jediné: prostě budeme méně odolní. Jsme schopni se na řadě věcí shodnout. Jestli dnes přijde vláda se změnou postoje a posílí finanční prostředky na obranu, tak to samozřejmě podpoříme. Je to i náš návrh, návrh, se kterým přicházíme jako opoziční poslanci a Jana Černochová, jako bývalá ministryně obrany a jako současná stínová ministryně obrany, protože naše základní role je navrhovat dobré změny a bránit nesmyslům, se kterými přichází vláda.

Bohužel, snížení výdajů na obranu není jediná věc. Spolu s tím se také v tom návrhu objevuje snížení prostředků pro Bezpečnostní informační službu, pro NBÚ a NÚKIB. I tohle napravujeme, protože v rozbouřených časech mezinárodněpolitické situace má vláda přece udělat posílení těch služeb, které zajišťují bezpečnost, které jsou schopny dávat dohromady informace, které rozhodují o výsledku těch konfliktů. Vůbec nechápu, proč předvádí vláda Andreje Babiše tuhle pštrosí politiku, proč tímhle způsobem ohrožuje bezpečnost České republiky. Ono to zároveň ukazuje na to, že se reálně obrací v dosavadním směru a dívá se spíš směrem k Orbánovi, k Ficovi, dívá se na východ. Výsledkem je také to, že v žebříčku přízně Kremlu se tedy posouváme. To je výsledek vládnutí Andreje Babiše. Parádní zpráva! To, že to má konkrétní podoby, že to má konkrétní podobu omezování výdajů na obranu, to je doložitelné, to je váš návrh státního rozpočtu a tomu pochopitelně budeme bránit, protože tohle znamená skutečný obrat, skutečný obrat od rozumné politiky. Pokud na jedné straně zvyšujete schodek a na druhé straně snižujete výdaje na obranu, je to – a znovu to zdůrazňuju – naprosto nepochopitelné, neospravedlnitelné a trestuhodné.

Podíváme se k dalším věcem, které nás čekají a které se týkají také rozpočtu. Za co volají lidé na Malostranském náměstí? Za podporu kultury. Místo toho vláda v rozpočtu zkrátila rozpočet na kulturu, a to velmi významně. Přicházíme s návrhem, který posiluje jak ochranu památek, tak posiluje také živou kulturu – klíčové věci pro to, abychom mohli vyrůstat v odolné společnosti, protože kultura v tom nepochybně hraje roli také.

To jsou všechno kroky, které reálně obrací směřování České republiky. Místo toho podpora agrobaronů, místo toho snaha rozvrátit celou řadu dalších zákonů, vedle toho vláda mimo jiné se snaží připravit zákon, který by tady trestal všechny neziskovky, které mají nějakou zahraniční účast bez ohledu na to, co ve skutečnosti dělají. Další jasný signál, že blíž než západ je této vládě blízký směr na východ, k Orbánovi, k Ficovi a ke Kremlu.

Tohle opravdu nepřejdeme mlčením a budeme tu stát, aby se podařilo ten konkrétní projev politiky vlády – to znamená, rozpočet – upravit tak, aby to znamenalo naopak garanci pro bezpečí lidí. Proto náš návrh znovu na posílení obrany v době, kdy navíc schodek navrhovaný Alenou Schillerovou a schválený v prvním čtení představuje 310 miliard korun, tak to musí provázet znovu posílení výdajů na obranu, posílení pro naši odolnost a pro to, aby při všech zahraničních jednáních s našimi spojenci nemusel složitě Andrej Babiš a všichni členové vlády vysvětlovat, že to tak vlastně nemysleli, že vlastně oni přece pro bezpečí pracují. No, nepracují, protože podle ovoce poznáte je. Tím konkrétním projevem, tím konkrétním činem je prostě zkrácení výdajů na obranu. Tohle je nejpodstatnější záležitost, kterou je potřeba v tom finálním návrhu rozpočtu změnit.

Jestli to neuděláte, tak to znamená jediné: kašlete na spojenecké závazky, kašlete na to, co vám opakovaně říká Donald Trump a co říká celé Evropě: Myslete na vlastní bezpečnost. Jenom prázdná gesta, jenom nasazené červené čepice, ale když je potřeba také ukázat, že nám na bezpečnosti záleží, tak skutek utek, nekoná se. Ať se tváříte jakkoli hranatě, tohle vás v žádném případě neospravedlní, tohle vás nevykoupí. Prostě tady rozhodují činy, tady rozhoduje to, jestli ve výsledku na tu obranu finanční prostředky přidáte. Ano, my vás k tomu jednoznačně vyzýváme. Tohle je v našem národním zájmu a cokoli jiného v okamžiku toho dramatického růstu deficitu představuje opravdu jenom cestu zpět.

My jsme snižovali schodky rozpočtu systematicky. Teď přinášíte návrh, který nejenom, že samozřejmě bude znamenat i pro další roky zvýšení dluhové služby, nákladů na dluhovou službu, v letošním roce 110 miliard korun, ale s touhle politikou ty náklady porostou. 110 miliard korun by vystačilo na mnoho desítek kilometrů dálnic, vystačilo by na řadu nových nemocnic a na řadu nových škol. Místo toho ta vláda obrací kormidlo a říká: Ne, budeme se zadlužovat víc, protože ty reálné úspory se nedostavily. Před čtyřmi lety s nástupem předchozí vlády se podařilo snížit v tom návrhu ten finální schodek.

Nic nepomůže vysvětlování, že to vlastně není návrh rozpočtu Aleny Schillerové a Andreje Babiše. No, samozřejmě, že je. Navíc Andrej Babiš říkal někdy 10. října, že přece má vlastní rozpočet nachystaný, že je všechno vyřešeno a že to bude geniální. Nechápu, jak je možné, že teď otálí vláda Andreje Babiše s tím, aby předložila tenhle svůj rozpočet, vlastně upravuje a vymlouvá se na ten předchozí návrh.

Tady je ale namístě říct: Vraťte zpátky peníze na obranu, vraťte peníze na kulturu, věnujte se klíčovým prioritám, kterým se tahle země věnovat musí, jestli chce dostát jak závazkům, tak jestli chce připravit lidem v České republice dobrou budoucnost. Tohle bude hlavní téma dnešního dne. My samozřejmě budeme znovu vysvětlovat návrhy, které znamenají opravdu podporu klíčových priorit a toho, aby Česká republika byla čitelným partnerem a při každém zahraničním jednání nečelila tomu samozřejmě oprávněnému útoku: Jak to, že neplníte závazky? Jak to, že nepřidáváte na obranu, tak jako všichni ostatní, kteří to s obranou myslí vážně?

Samozřejmě, že včera v rámci jednání o programu schůze koalice neumožnila, abychom tady na půdě Poslanecké sněmovny jednali o reálné reakci, potřebné reakci vlády na napětí na Blízkém východě. Já si tedy dovoluju navrhnout jako důležitý bod ještě před projednáním samotného návrhu státního rozpočtu ve třetím čtení, bod, který se jmenuje Napětí na Blízkém východě a potřebná reakce vlády České republiky. Ano, musí se to týkat jak bodů, které jsme navrhovali už minulý týden, aby bylo jasné, jak se česká vláda k té situaci staví, protože srozumitelné to pořád není. Něco jiného říká hnutí ANO, něco jiného říkají Motoristé – s tím jsme schopni se do značné míry ztotožnit – ale něco úplně jiného říká další koaliční partner a to je SPD.

Konečně, protože ta reakce má samozřejmě a musí mít svojí ekonomickou rovinu, tak je namístě bavit se o snížení spotřební daně na pohonné hmoty jako reakci na ten dramatický růst, který zažíváme. My jsme jasně řekli: Monitorovat vývoj cen, monitorovat marže, jednat se zástupci čerpacích stanic a řetězců a zároveň – tak jak jsme to udělali my – snížit spotřební daň, která by se navíc nepropsala negativně do celkových příjmů státního rozpočtu v situaci, kdy ceny paliv rostou v některých případech až o 10 korun. To je přesně hodnota, která pak umožní například na DPH kompenzovat tu změnu a to snížení spotřební daně. Tohle jsou důležité body, které by vláda měla dělat rovněž, pokud chce dostát tomu, že je tu proto, aby sloužila lidem, ne vlastním pašalíkům a vlastním zájmům, ale aby skutečně pomáhala České republice. To, jak jí bude pomáhat, to především odráží návrh státního rozpočtu. To je jeho úkol. Ne slova, ale konkrétní čísla.

Prosím, vraťte se ke klíčovým prioritám, vraťte se k obraně, vraťte se k tomu, aby bylo možné v České republice získávat informace, aby bezpečnostní služby měly nezbytné zázemí a jasnou oporu. Pokud vláda říká vážně, že chce dostávat závazkům, tak to musí projevit, tak pak to znamená vrátit 21 miliard na obranu České republiky jako projev klíčové priority pro Českou republiku. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem k pořadu schůze Marek Výborný, připraví se Andrea Hoffmannová.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dobré dopoledne. Já na začátek musím jednoznačně sdělit, že za poslanecký klub KDU-ČSL tento návrh státního rozpočtu, který je jednoznačně – a budu o tom za chvíli hovořit – vlastně začátkem rozpočtového eldoráda, nemůžeme podpořit a nepodpoříme, a to z celé řady důvodů.

Nicméně, já jsem si dovolil se přihlásit teď – to znamená ještě před samotným otevřením bodu – z jiného důvodu, který tady popíšu. Panu předsedajícímu potom předám i písemně formulaci bodu, který navrhuju, aby byl zařazen. Bývá vždycky standardem, že v rámci těch jednotlivých bodů – nejenom státní rozpočet, ale potom také rozpočty jednotlivých fondů, SFDI, SFŽP a dalších – tak že je také vždy předložen ministrem financí nebo ministryní financí střednědobý výhled státního rozpočtu na léta následující, to znamená na léta 2027 a 2028. Já tu výmluvu, která tady zaznívá, že jsme v mimořádném rozpočtu, schvalujeme státní rozpočet už v rámci toho rozpočtového roku, máme tady rozpočtové provizorium, že to není potřeba, tak považuju za bohapustou výmluvu, bohapustou výmluvu, protože máme znát, jaký je rozpočtový výhled současné vlády, nejenom ten aktuální rozpočet na rok 2026, ale i ten rozpočet nebo respektive výhled rozpočtu na ta léta následující.

Uvedu jeden příklad, který bychom vlastně potřebovali, aby byl vysvětlen. Možná že by se ukázalo, kdo tedy říká věci správně, kdo říká pravdu a kdo si tady vymýšlí nebo lže, protože když se podívám na slova ministra obrany, pana ministra Zůny, směrem k rozpočtu na obranu a bezpečnost, kdy hovoří, že sice teď ten rozpočet bude stagnovat – on, jak ukážu za chvíli, reálně klesne na rok 2026 a je to chyba, je to zásadní chyba, je to jeden ze základních důvodů, proč jako lidovci nemůžeme ten rozpočet podpořit – tak ale zároveň říká: Na léta 2027, 2028 budeme dramaticky růst. Tuším, že na rok 2027 to má být až o 67 miliard, což samozřejmě je chvályhodné a to by alespoň částečně napravilo ten nezodpovědně připravený rozpočet na rok 2026, ale současně jsem zaregistroval reakci pana premiéra o tom, že ta čísla vůbec nezná, že nic takového neplánuje a nic takového není v plánu, v programu a podobně, tak je potřeba vědět, jak se ty věci skutečně mají.

Buď nečte materiály vlastní vlády a vlastní ministryně, premiér – to je smutné a také to něco vypovídá o jeho práci a o jeho odpovědném přístupu k veřejným financím a odpovědném přístupu k obraně a bezpečnosti, tomu základnímu, co v této rozbouřené době máme, má vláda, stát zajistit pro své občany – anebo to znamená, že sice si něco naplánuje ministr obrany, ale dopadne jak už jednou nebo dvakrát nebo třikrát, že potom musí otočit, vzít zpátečku a ve finále bude všechno jinak, protože prostě obranný rozpočet neřídí ministr obrany, ale obranný rozpočet řídí premiér nebo předsedové koaličních stran, jako je Tomio Okamura nebo Petr Macinka. Prostě není možné, aby platilo obojí.

Není možné, že ta čísla neznám a nic takového nenastane, anebo předkládat střednědobý výhled, kde ty výdaje plánované jsou, jsou rostoucí. V tomto smyslu musím říct, že musím ocenit takto připravený střednědobý výhled Ministerstva obrany. To je zcela jistě v pořádku, chválím pana ministra, jenom nevím, jestli to platí i poté, co opustí areál Ministerstva obrany. To si bohužel nejsem úplně jist. V každém případě, pokud se mu podařilo přesvědčit o této věci, o tomto růstu svého předsedu – myslím tedy předsedu strany, která ho nominovala podle všeho na Ministerstvo obrany – tak je to opravdu husarský kousek a klobouk dolů.

Čili já budu navrhovat, abychom zařadili dnes po bodu 62, po sněmovním tisku 97, protože tam to patří, to znamená po schválení všech rozpočtů fondů, bod – nově zařazený bod – Střednědobý výhled státního rozpočtu na léta 2027 až 2028.

Dovolte mi teď ještě krátce také se zmínit o tom, co je předmětem dnešního jednání, protože třetí čtení státního rozpočtu je jedno z klíčových hlasování celého legislativního roku tady na půdě Poslanecké sněmovny. Rozhodujeme o tom, jak bude stát hospodařit v letošním roce. Ten rozpočet má pro nás, pro KDU-ČSL, celou řadu problematických míst. Paní ministryně hovořila něco o tom, že zalepuje díry. Obávám se, že měla nějakou špatnou pásku, protože asi oblepila něco jiného, ale určitě ne ty díry.

My jsme se snažili jako KDU-ČSL, ale i jako další opoziční poslanci, jí v tom pomoci a opravdu některé díry – a v některých případech bych řekl spíš drobné dírky – jí pomoci zalepit a pozměňovacími návrhy, jichž většinu jako KDU-ČSL podpoříme, tyto věci skutečně napravit. Musím říct, že jsem rád, že asi ve čtyřech případech se paní ministryně a vládní koalice uchýlila k opisování. Byť ve škole se to nedělá, ale tady nejsme ve škole, tak pokud jste se inspirovali, pokud jsme vás dotlačili k tomu, že alespoň čtyři ty věci skutečně jste reálně navrhli vyřešit, tak samozřejmě to je dobře.

Můžete počítat v tomto smyslu s naší podporou, například pro investiční projekty organizací, které pracují s dětmi a mládeží, jako jsou skauti, turisté, pionýři a další. Je to v zásadě pod rozlišovací schopností jak paní ministryně, tak úředníků na Ministerstvu financí. 50 milionů, to jsou opravdu drobné a jsem rád, že se vrací.

Stejně tak jako že se vracejí peníze na protidrogovou prevenci. Vracejí se na tu úroveň tak, jak jsme s ní počítali ještě v tom našem původním návrhu rozpočtu. Je to v pořádku, je to správně.

Největší položka, 800 milionů na podporu nebo na rozpočet Národní sportovní agentury, je také v pořádku, protože pokud tady ministr tělocviku nebo sportu, nebo jak se to jmenuje, hovoří o tom, že musíme pracovat na prevenci. Já to podepisuju, souhlasím s tím, ale pak si nemůže nechat škrtnout 800 milionů v tom rozpočtu. Tady také děkuju za podporu návrhu, s kterým jsme přišli i my opoziční poslanci.

V zásadě opravdu věřte, že nám je jedno, jestli budete hlasovat pro ten nebo pro onen. Podstatné je to, že v té kapitole se ty finanční prostředky na mládežnický sport, školní sport, tam, kde skutečně reálně pomohou, mimo jiné i s tou prevencí, tak že se skutečně ty prostředky tam dostanou. Je to v pořádku a tohleto je dobře. Byť je to tedy formou nějakého opisování, tak to určitě správné je. Ale zdaleka to není všechno, to jsou čtyři drobnosti.

Když se podívám například na některá kouzla v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí, tak rozumějte tomu, proč dáváme pozměňovací návrh na navýšení kapitoly o 2,8 miliardy, protože není možné na straně jedné slíbit, rozhodnout jako vláda, o zvýšení platů v sociálních službách a pak těm poskytovatelům těch sociálních služeb ty peníze nedat. To je postavíte před neřešitelnou situaci od 1. dubna, jestli se nepletu. Tohle prostě není možné. Pokud jste se rozhodli být – a já to chválím, souhlasím s tím – být pěknými a rozhodnout o zvednutí platů, pak je potřeba na to reagovat také v rámci státního rozpočtu a to se neděje. Výsledek může potom být velké zklamání nebo také to, že bude hrozit omezování kapacit zařízení pro seniory, kapacit sociálních služeb, snížení kvality péče a podobně, a to bych považoval za velmi, velmi nezodpovědné.

Druhý důvod, který tady je potřeba připomenout, aby nezapadl, rozpočet je předkládán v rozporu se zákonem. Zákon je předkládán v rozporu s tím zákonem, který tady platí, a to je zákon o rozpočtové odpovědnosti. Motoristy to možná nemusí trápit, protože pro to nehlasovali, byť tedy se zaštítili tím, jak budou hlídat – hlídací psi vlády Andreje Babiše – jak budou hlídat jak hlídací psi to, aby se stát nezadlužoval, abychom dokázali ukrotit výdaje státu, abychom dokázali pokračovat v té rozpočtové odpovědnosti, s kterou jsme bojovali dlouhodobě a úspěšně i my, naše vláda, vláda Petra Fialy, tak výsledkem je pravý opak. Výsledkem je předložení státního rozpočtu s větší sekerou a v rozporu s platným zákonem o rozpočtové odpovědnosti, pro který hlasoval Andrej Babiš a téměř celé hnutí ANO v minulém volebním období.

Třetí věc, třetí důvod, proč jako KDU-ČSL nemůžeme ten návrh státního rozpočtu podpořit, je trestuhodné – trestuhodné – snížení výdajů na bezpečnost a obranu této země, našich domácností, našich rodin. Tak to prostě reálně je. Můžete tady kouzlit s čísly, jak chcete, ale když se podíváte na materiál, který zpracoval Parlamentní institut – to znamená zcela nezávislé a naše vlastně servisní oddělení tady – tak tam to je zcela jasně napsané. V roce 2025: 2,02, přes 171 miliard korun. V případě rozpočtu roku 2026 je to 1,73. Ano, bez výdajů dalších ministerstev, to říkám poctivě, takže když k tomu potom ještě dopíšete některé výdaje z oblasti dopravy a podobně, tak se vám to navýší, nicméně k těm 2 procentům se těžko, velmi těžko dokážete přiblížit a je celé otázkou, které výdaje skutečně vám potom i Severoatlantická aliance uzná a které neuzná.

Čili co platí? Za prvé, neplníme spojenecké závazky. Považuji to za trestuhodné. Jsem docela zvědav, kdo poletí na summit do Ankary v červnu, na summit Severoatlantické aliance, protože tam Donald Trump zcela jistě od svých poradců dostane tabulku a můžu vám garantovat, že pokud ten rozpočet bude takto schválen, tak v té tabulce bude Česká republika poslední. Jediný stát Severoatlantické aliance, který aktuálně stagnuje, respektive snižuje výdaje na obranu a bezpečnost. Budeme jediní. Budeme tam podtržení tou tlustou americkou černou fixou a jsem zvědav, jak toto bude pan premiér Donaldu Trumpovi vysvětlovat. Podle mě to je nevysvětlitelné. Máte možnost, máte tady pozměňovací návrhy, pro které dneska je možné hlasovat a díky tomu tenhleten velký lapsus, mezinárodní lapsus, bezpečnostní lapsus, ohrožení našich rodin, našich domácností, ještě napravit. My vás v tom určitě podpoříme, ale není možné před tím strčit hlavu do písku.

Vůbec nehovořím o zemích, jako je Polsko, kde jsou ve výdajích na 4,5 procenta HDP. To je, myslím, že úplně pro nás v tuto chvíli nedosažitelné a ani toho nejsme schopni reálně. To já taky vím. Ale vy se ani neblížíte státům, ke kterým vzhlížíte, jako je Maďarsko nebo Slovensko. Zcela bezpečně jsou nad 2 procenty HDP – jak Slováci, tak Maďaři. Ani toho vy jako vláda České republiky nejste schopni a samozřejmě že to může do budoucna ohrozit vyzbrojování naší armády, zajišťování bezpečnosti našich občanů.

Proto se my jako lidovci nejsme připraveni ztotožnit s tím, že se stáváme černými pasažéry v rámci našich spojenců, v rámci našich spojeneckých závazků. Proto nemůžeme rozpočet na rok 2026 tak, jak byl předložen, podpořit. Děkuju za pozornost. (Potlesk z lavic KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí jako poslední paní Andrea Hoffmannová k pořadu schůze. Paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Andrea Hoffmannová: Vážená paní ministryně, pane ministře, vážení kolegové, kolegyně, dovolte mi, abych zde dnes na plénu navrhla k projednání bod, který se týká kultury a vlastně i rozpočtu.

Určitě jste si všimli dnes po cestě do Sněmovny té zhruba tisícovky mladých lidí, studentů, lidí z kulturního a kreativního sektoru, kteří zde před Sněmovnu před naším rozhodováním o rozpočtu přišli vyjádřit názor. Tato iniciativa se jmenuje Stojíme za kulturou! a demonstruje proti chování pana ministra Oty Klempíře, způsobu zpochybňování kultury, ale také kulturním škrtům.

Včera nám všem přišel do poslaneckého mailu otevřený dopis. Nejsem si jista, kolik z vás mělo prostor a čas se mu věnovat, a proto bych jej ráda nyní za tu zhruba tisícovku lidí, kteří zde byli na Malostranském náměstí, a další stovky lidí, kteří takto podpořili tuto demonstraci z dálky – například jsem si všimla, že v Olomouci demonstrovali za kulturu – přečetla, a dala tak hlas těmto lidem tady na plénu Poslanecké sněmovny.

„Otevřený dopis Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky: Vážené poslankyně, vážení poslanci, obracíme se na vás jako studenti a studentky českých uměleckých vysokých škol. Ve středu 11. března 2026 od 8.30 se sejdeme na Malostranském náměstí v Praze na pokojné demonstraci Stojíme za kulturou!, která začne chvíli před tím, než Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky začne projednávat návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2026, a to ve třetím čtení. Touto studentskou iniciativou chceme vyjádřit hluboké znepokojení nad navrhovanými škrty v rozpočtu Ministerstva kultury a nad rétorikou, která v poslední době zaznívá směrem ke kulturní obci.

Programové prohlášení vlády deklaruje, že vnímá kulturu jako ‚nedílnou součást našeho života a základ zachování národní identity‘. Zároveň slibuje posílení její role, zvýšení platů lidí pracujících v kultuře a dostupnost kulturní nabídky pro všechny. Návrh rozpočtu Ministerstva kultury pro rok 2026 však tyto závazky popírá. Podle dostupných údajů má být rozpočet Ministerstva kultury ve srovnání s rokem 2025 výrazně snížen.

Nejtvrdší dopad přitom míří na program Kulturní aktivity, z něhož je financována nezřizovaná kultura napříč obory. Podle profesních organizací by zde mělo dojít k poklesu o téměř 30 procent, tedy o více než 300 milionů korun, což představuje zásadní zásah do systému veřejné podpory živého umění. Tyto škrty neznamenají pouze rozpočtovou úpravu. V praxi mohou vést k omezení kulturní nabídky, zhoršení pracovních podmínek v oboru, zániku některých organizací a k výraznému zvýšení cen vstupného pro diváctvo.

Znepokojení v nás vyvolává také způsob, jakým je o kultuře v poslední době veřejně hovořeno. Úkolem Ministerstva kultury by mělo být hájit zájmy veřejného kulturního sektoru a vytvářet podmínky pro jeho rozvoj. Místo toho jsme svědky rétoriky, která zpochybňuje veřejnou roli kultury a útočí na lidi, kteří v ní pracují. Kultura je veřejnou službou a jedním z pilířů demokratické společnosti. Posiluje společenskou soudržnost, vytváří prostor pro dialog a přispívá k odolnosti společnosti v době krizí. Investice do kultury je návratnou investicí, která umožňuje, aby kulturní život zůstal dostupný širokým vrstvám obyvatelstva ve městech i regionech. Zároveň je důležitou složkou státní ekonomické struktury.

Proto vás vyzýváme, abyste při projednávání státního rozpočtu zohlednili odpovědnost za budoucnost kulturního života v České republice. Jsme si vědomi závažnosti a naléhavosti situace, proto apelujeme na splnění následujících požadavků:

Za prvé, vrácení rozpočtu Ministerstva kultury České republiky do původně navrhované výše. Současné škrty o 300 milionů jsou neakceptovatelné. V případě, že rozpočet nebude dorovnán na původně navrhovanou výši, požadujeme demisi ministra kultury, protože nehájí zájem sektoru, který reprezentuje.

Za druhé, respektování priorit uvedených v programovém prohlášení vlády v oblasti kultury, jako je posílení nezastupitelné role kultury, výrazné zvýšení platů pracovníků v kultuře a dostupná kultura pro všechny.

Za třetí, respektování komisí dotačních řízení, nezpochybňování jejich odbornosti a nezávislosti.

Za čtvrté, vnímání kultury jako investice a nástroje pro podporu odolnosti společnosti.

Za páté, respektující debata bez podněcování k nenávisti, sexismu, homofobii a diskriminaci menšin.

Rozhodnutí o státním rozpočtu není pouze technickou otázkou. Je vyjádřením hodnot, na nichž stojí naše společnost. Věříme, že kultura patří mezi její základní pilíře. Žádáme vás proto, abyste při svém rozhodování hájili veřejný zájem a zajistili podmínky pro stabilitu a rozvoj kulturního života v České republice.

S úctou studenti a studentky (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) uměleckých vysokých škol v České republice, iniciativa Stojíme za kulturou!, Praha 9. března 2026.“ (Předsedající: Čas, paní poslankyně.)

Tímto navrhuji projednání otevřeného dopisu (Předsedající: Omlouvám se...) iniciativy Stojíme za kulturou! Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času, bylo pět minut na přednes.

To jsou všichni s přednostními právy a přihláškami, kteří se ke změně programu přihlásili, čili zagonguju, budeme hlasovat o navržených změnách programu.

Máme tady čtyři návrhy na změnu, pokud jsem si zaznamenal všechno. Jako první budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Richterové, Stojíme za padlými lidmi a rodinami, jako o novém bodu zařazeném na program schůze. Poté to bude opět návrh paní kolegyně Richterové, Stojíme za kulturou a občanskou společností. Následně bychom přešli k návrhu pana poslance Výborného, zařadit nový bod Střednědobý výhled státního rozpočtu, a nakonec návrh paní poslankyně Hoffmannové.

Zaznamenal jsem žádost o odhlášení, tak vás všechny odhlásím a poprosím vás, abyste se identifikačními kartami přihlásili opětovně. (Odmlka.) Počet poslanců se ustálil.

 

Budeme tedy hlasovat o zařazení nového bodu, který navrhla paní poslankyně Richterová a který nese název Stojíme za padlými lidmi a rodinami.

Zahajuju hlasování. Ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 105 bylo přihlášeno 150 poslanců, pro hlasovalo 61, (proti 88). Návrh byl zamítnut.

 

Dalším novým navrženým... (Krátká diskuse se zástupcem organizačního odboru.)

 

Navrženým bodem je návrh paní kolegyně Richterové, Stojíme za kulturou a občanskou společností.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 106 bylo přihlášeno 154 poslanců, pro hlasovalo 63, (proti 87). Návrh byl zamítnut.

 

Nyní bychom měli hlasovat o návrhu pana poslance Kupky, který zněl Napětí na Blízkém východě a potřebná reakce vlády České republiky, nový bod navržen k zařazení.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 107 bylo přihlášeno 157 poslanců, pro hlasovalo 66, (proti 89). Návrh byl zamítnut.

 

Nyní bychom hlasovali o návrhu pana poslance Výborného, který nese název Střednědobý výhled státního rozpočtu na roky 2027 až 2028, návrh na zařazení nového bodu.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 108 bylo přihlášeno 158 poslanců, pro hlasovalo 65, proti 90. Návrh byl zamítnut.

 

Posledním návrhem je návrh paní poslankyně Hofmanové na zařazení nového bodu s názvem Projednání otevřeného dopisu Stojíme za kulturou!

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro zařazení takového bodu na pořad schůze? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 109 bylo přihlášeno 159 poslanců, pro hlasovalo 67, proti 89. Návrh byl zamítnut.

Zeptám se, jestli jsme hlasovali o všech návrzích na změnu pořadu schůze? Zdá se, že ano.

 

Můžeme přejít k prvnímu bodu schváleného pořadu, což je bod

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 31. 3. 2026 v 10:36.