Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
To se může stát, ale pokud nejsou zahypotékováni, tak vlastně těchto se to úplně netýká. No a pak jsou to lidi, kteří žijí v nájmu a to já si zase vyberu tu Prahu, ale můžeme si sáhnout do libovolného města v České republice. Tak tady máme velká sídliště Hůrka, Lužiny, další, sám jsem v nájmu v průběhu mého života v Praze na několika takových bydlel. Často tam mají třeba jednoho majitele, ty bloky těch domů. No tak tam když se rozhodne majitel, že plošně zvedne o nějakou částku prostě nájem, tak v danou chvíli v té oblasti vám na tu hranici toho, že neuplatí ten stávající nájem plus služby může spadnout poměrně velké množství lidí, neboť, jak se dočtete v jiných statistikách, úspory českých domácností a střední třídy ve výši třeba jedné výplaty není příliš četná situace. Ty domácnosti prostě peníze na řešení těch náhlých situací takovéhleho rozsahu až tak moc nemají. Mají třeba na výpadek, že vám shoří pračka nebo potřebujete opravit auto, ale vlastně řešit situaci s náhlým stěhováním, tak na to ty domácnosti nemají. Já jenom chci zmínit, že třeba nutnost stěhovat se samozřejmě není bez nákladů. I takováhle věc generuje v lepším případě desetitisíce, pokud musíte platit ještě nějakou kauci a podobně. Samozřejmě pokud hledáte nějaký větší byt, stěhujete větší byt, ty nájmy jsou vyšší, tak taky můžete potřebovat třeba 200 000 korun na to, abyste se posunuli z místa A do místa B, kde v místě A nemáte dostatečné peníze na to, udržet si ten byt, ať už je to z důvodu nájmu a vlastně, abyste ten krok mohl udělat, tak to vyžaduje takovouhle investici ze strany té rodiny.
Proč to říkám? Protože my se furt bavíme o tom, jestli ten systém je dobře nastaven a jestli budeme pomáhat jenom těm, kteří teda jako už splňují všecky podmínky té pomoci nebo ta ambice, což je ambice tohoto zákona, a proto jsme podporovali tuto preventivní síť po České republice celé nebo to skutečně budeme řešit, než ti lidé se do té situace dostanou. Já jsem už tady ilustroval několik několik příkladů, a tady zaznívaly nějaké i třeba konkrétní osobní příběhy, ale už jen problém hledání si nemovitosti na tom komerčním trhu, využívání různých aplikací - asi nejznámější jsou s-Reality, ale je jich celá řada - tak pro určitou část populace je prostě neprůchozí aktivita, protože s internetem neumí, ty služby jsou na ně příliš složité, nikdy to nedělaly.
Další část problému je samozřejmě ta část legislativní a právní. Mně se na stůl i jako občanovi, který bydlí tedy na Praze 2, i jako ministrovi, a vám jistě také, nejenom třeba Starostům dostávají ty příběhy, že ti lidé mají podepsány nevýhodné smlouvy. Spousta lidí ani neví, že po roce, když teda po letech, kdy se rozhodnete opustit vaši nemovitost nebo nemovitost, kde jste byli v pronájmu, tak máte nárok na vrácení kauce. Praxe je, že se ta kauce vybydluje, že máte nárok na ty úroky, které vlastně v tom depozitu, které jste dal, vám za ty roky naběhly. Takže to právní povědomí lidí i v běžných smluvních podmínkách je velmi problematické. Nedej bože, pokud vy tedy uzavíráte nějakou smlouvu, která už je komplexnější, řeší zálohy, řeší pravidla, která musíte dodržovat, tak jako často si ti lidé naběhnou a já jsem strašně rád za každou realitní kancelář, která k tomu přistupuje zodpovědně, mají ty smlouvy dobře udělané a zprostředkovávají i třeba prodej té nemovitosti, což je další poměrně problematická věc. Ale jako většinou to tak nebo v řadě případů to tak není a pokud jste člověk, který není natrénován na nějakou byrokracii, ať už vůči státu nebo vůči nějakému soukromému subjektu, tak je to zase další věc, která je velmi omezující.
A tohle jsou všechno momenty, kdy člověk, který bydlí a je v té šťastné skupině česká populace minus těch 150 000 lidí, kteří tedy už jako bydlí někde na ubytovně, tak to dělá ten rozdíl mezi tím, být v té skupině potenciálně a nebýt. Proto jedna z věcí, která si myslím, že byla hodně důležitá, byla to velká debata s obcemi, byla právě ta síť těch kontaktních míst, ať už jejich faktické zřízení tam, kde nejsou, nebo jejich transformace z nějakých stávajících struktur třeba v oblastech, které spadají v tuto chvíli pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Takže jeden, myslím že z prvních problémů, na který ten zákon narazil už v předchozí vládě, tak skutečně byla ta síť těch preventivních, kontaktních míst. Těch ORP není v České republice zas taková raketa, aby jako - nebavíme se, že v každé obci z těch 6000 nebo kolika měst jich bude XY. Bavíme se o obcích s rozšířenou působností. My jsme tenkrát vycházeli a teď já tady ukážu, ale někdo to nemůže vidět, protože projekci tady stále ještě nemáme a ta kamera není takhle v detailu. (Ukazuje mapku republiky.) Já samozřejmě preferuju, že se vždycky vychází z dat a z čísel. A tady je vlastně mapa bytové nouze dle různých ORP. Je to na webu ministerstva. Já jsem proto odkazoval na ministerstva. Jo, samozřejmě některé jsou teda jako počet domácností v bytové nouzi, některé jsou jako červené. To znamená, že sakra tady je problém. Podívejte se, Karlovarský a Ústecký kraj, ta situace tam je tristní. Ale je to třeba Česká Lípa, Liberec, to je ta úplně červená, jo, kde těch 5000 domácností a více.
Pak máme samozřejmě oblast Prahy, je to i Olomoucko, což jsou oblasti takzvaně strukturálně postižených území, těch je tam poměrně nejvíce v České republice. Takže je vidět, že ta situace je distribuovaná, to červené je to nejhorší, pak jsou jako tmavě modřejší a pak samozřejmě někde ten problém není. Což samozřejmě neznamená, že ten problém tam nemusí vzniknout. Proto je důležitá ta síť té podpory. A já chápu, že může být problém to ztransformovat, že může být problém ty lidi vyčlenit. Ale rozhodně bychom neměli rezignovat na tu prevenci.
Ta prevence zde zazněla dneska několikrát. Ačkoliv jsem doktor jako Zdeněk Hřib, tak nejsem lékař. Ale když se bavíme v oblasti medicínské, tak vy přece jako taky nemáte putovního doktora, kterého nasadíte do nějakého města nebo u mě v Jablonci, v Tanvaldu je lékař, není tam lékař jenom když v Tanvaldu někdo onemocní, my chceme aby lidé chodili na preventivní prohlídky, nějakým způsobem o sebe dbali, ale což dává smysl, protože tím předcházejí jako té neblahé situaci, když jste potom nemocný, zanedbáte nějakou péči a podobně. A tady tvrdíme, že vlastně tato oblast je naprosto specifická a prevence ztráty bydlení u těch problematických situací, které jsem zmínil, nedokáže si najít bydlení, vypadl mu příjem, má tam ztrátu partnera, tak jako že ten člověk se někam sebere a pojede od A někam jako do B, kde ho nikdo nezná, kde mu jako budou říkat: podívejte se, my tady máme takovou nástěnku, kde se můžete třeba podívat na nabídku obecních bytů tady v nějaké dražbě, když on bydlí prostě 150 kilometrů daleko. Myslím si, že preventivní služba týkající se jenom problematiky bydlení, nikoliv té sociální oblasti, protože to je pak daleko složitější, obsluhovat ty v uvozovkách klienty, tak je prostě zásadní.
Já vám ještě než se posunu dál, řeknu jeden historický exkurs. Je to přelom roku 2020, roku 2021. Lidé, kteří spíše dbají na to, aby problematika bydlení v České republice byla řešena neustále, nemohli najít stejnou řeč s lidmi, a dneska tady pár takových lidí vystupovalo, kteří nevím, z nějakého důvodu vlastně tu situaci, cokoliv, co může tu situaci zlepšit, tak jakoby tvrdě negují pomocí různých argumentů. A já nemůžu individuálně jako rozpoznávat, proč se tomu politikovi nelíbí tohle, proč se tomu politikovi nelíbí tohle.
Já znám spoustu měst v severních Čechách i v Ústeckém kraji, kde dokonce jako řada těch politiků, často jsou to i místa, kde je nějaká vyloučená lokalita, fakticky se na vzniku toho problému podíleli a jako struktury, které fungují, tak vlastně jsou ti obchodníci s chudobou. Někde si dokonce založí stranu a paradoxně jsou občas zvoleni lidmi, které oni odírají právě v tom nevyhovujícím bydlení. OK, to je nějaký extrém. A pak může být spousta nějakých jako důvodů proč někomu jako vyhovuje vlastně ta rostoucí cena. já chápu například, že když stavíte velké baráky a bytové projekty a hodně se tam jako postaví betonu a je to velké a moderní a technické, tak dáte práci jako spoustě lidí, odvedete raketu na DPH. To není žádný lowcostový bydleníčko, kam byste jako dali velmi - může to být atraktivní. Může to být atraktivní pro státní kasu na příjmové stránce, může to být atraktivní pro nějakou městskou kasu, ale tak deklarujme, že toto je taky nějaký zájem, protože nechápu, proč třeba věci, které se týkají snížení cen bydlení, bývají, a tady to je příklad toho parkování na úrovni Prahy, blokovány.
Zrovna tak jako systémy airbnb. Já vlastně nechápu, jaký je ten legitimní argument, že někdo tvrdí, že to jako zdravé. Kromě toho, že to je tedy ilegální v České republice, protože byty, které nejsou zkolaudované za účelem poskytování bydlení, ale jsou zkolaudovány jako byty, minimálně podle rozhodnutí několika soudů nemůžou být nabízeny v této nabídce, je to devastující na ceny nemovitostí nejenom v Praze, Brně a v dalších městech. Je to problém i v rámci toho, kdo konzumuje služby a jaké platí poplatky do městské kasy, protože plný byt v centru Prahy, na Vinohradech nebo já nevím, v Rybalkově, je tam opravna harmonik, jo, tak ten plný byt, když tam bydlí někdo trvale a je to tedy ten obyvatel Prahy, tak on vlastně jako zkonzumovává ty služby, zatímco když se tam jako otočí 30 návštěvníků v průběhu jednoho roku, tak ty služby podle mě dokonce zkonzumovávají ještě více, protože nějakou ekonomiku odpadu vůbec neřeší a to město z toho nic znamená. ***

