(pokračuje Patrik Nacher)

9.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 175/2025 Sb., o poskytování některých opatření v podpoře bydlení (zákon o podpoře bydlení)
/sněmovní tisk 82/ – druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákon uvede ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová. Prosím, aby se ujala slova. A už vidím i Evu Fialovou, která sedí jako zpravodajka. Tak prosím, paní ministryně. (Není zapnut mikrofon. V sále je velký hluk.)

Ano, já vám musím nejdřív zapnout mikrofon. Ale já nejprve, než se do toho pustíte, já poprosím, kolegyně, kolegové, o klid. Jestli se nechcete věnovat podpoře bydlení, tak prosím opusťte sál. Pokud ten hluk neustane, tak budu zvonit. A pokud ani to nebude stačit, tak už budu jmenovat na mikrofon. Kolegové, poprosím, veďte ta jednání na chodbě. Děkuju. Paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Děkuju. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych stručně uvedla v rámci druhého čtení návrh novely zákona o podpoře bydlení za předpokladu, že bude schválena novela předložená ze strany Ministerstva pro místní rozvoj a pozměňovací návrh, který předložila paní zpravodajka Eva Fialová.

Tento zákon jsme zdědili a má pomáhat lidem v bytové nouzi. Místo toho bohužel v současné podobě je příliš složitý, roztříštěný a vytváří drahý systém s řadou duplicit a neefektivit, ve kterém se ztrácejí nejen občané, ale také obce a stát. Naším cílem není tento zákon zrušit ani měnit jeho cíle nebo architekturu. Naším cílem je jeho opravit, zjednodušit a zprovoznit tak, aby skutečně fungoval a pomáhal těm, kteří pomoc opravdu potřebují, bez nadměrného zatěžování veřejných rozpočtů a zbytečné byrokracie.

Dovolte mi tři základní fakta. Za prvé, měl by být dostupný pro občany. Dnes je systém omezen pouze vybrané obce s rozšířenou působností, na kterých vznikají kontaktní místa pro bydlení. Novela zajišťuje dostupnost služby ve všech obcích s rozšířenou působností.

Za druhé, měla by to být jednoduchost a rychlost. Dnes musí občan obíhat několik institucí a čekat na několik kroků, což celý proces zdržuje a zvyšuje byrokracii. Novela zavádí jedno řízení, jedno rozhodnutí, jedno odpovědné místo, kterým bude nově Úřad práce, což přinese méně papírů, méně čekání a více rychlejších výsledků.

Za třetí, je to funkční stát místo byrokracie. Původní zákon míchal kompetenci mezi Ministerstvem pro místní rozvoj, obcemi a úřady práce. Novela v tomto dělá jasno. Stát rozhoduje, obce pomáhají v rámci sociální práce a úřady práce pomáhají potřebným bez zbytečného navyšování byrokracie. Systém se tak stane přehledným a odpovědným, což přinese konec chaosu a konec alibismu.

Důležité je zároveň říci to, co novela nedělá. Nerozšiřuje systém plošně na všechny, také nesnižuje pomoc potřebným a za třetí nevytváří žádné nové struktury, které by bylo nutno hradit z veřejných rozpočtů. Naopak novela zpřísňuje kontrolu, zpřehledňuje pravidla a zajišťuje, že pomoc dostanou ti, kteří ji skutečně potřebují.

Novela zároveň plně respektuje naše závazky vůči Národnímu plánu obnovy. Milník 263 Národního plánu obnovy po nás požaduje: za prvé je to platnost a účinnost zákona, kterou zachováváme, za druhé je to mechanismus pomoci žadatelům, to jest obcím ohroženým ztrátou bydlení, formou poradenství, propojením s bydlením – toto zachováváme, za třetí je to aktivace volného bytového fondu, a to formou garancí pro neobsazené byty i pro ty, které dnes již na trhu jsou a dají se do systému – toto zachováváme, a za čtvrté je to stabilizace nájemních vztahů prostřednictvím a formou podpůrných opatření a asistencí, aby si nájemníci plnili své povinnosti – i tento princip zachováváme.

Závěrem bych chtěla poděkovat za věcnou a hodnotnou diskusi, kterou jste s kolegy nebo kterou jsme s kolegy vedli při projednávání této novely ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Vážené dámy, vážení pánové, tato novela je návratem k základnímu principu. Stát má pomáhat lidem, a ne vytvářet sám systém pro sebe. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní ministryně. Návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako výboru garančnímu. Usnesení výboru vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 82/1. Prosím tedy, aby se slova ujala zpravodajka výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj poslankyně Eva Fialová a informovala nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Poté otevřu rozpravu k tomuto tisku. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji moc za slovo, pane předsedající. Já bych vás ráda seznámila s průběhem projednávání tohoto sněmovního tisku na 5. schůzi výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj ze dne 2. dubna 2026.

Na výbor bylo podáno celkem 11 pozměňovacích návrhů, přičemž z toho byl přijat jeden pozměňovací návrh, který se týkal úpravy dokládání bezúhonnosti žadatele o pověření a tím pádem se stal výborovým pozměňovacím návrhem. A z těch ostatních deseti pozměňovacích návrhů se čtyři týkaly příjmového stropu a zrušení závazného stanoviska. Další obsahoval kontaktní místa pro bydlení na rozšíření na všech 205 ORP. Jedenkrát pozměňovací návrh, který se zabýval zvláštním zřetelem, jedenkrát, který řešil možnost dávání bytů městským částem a městským obvodům. Další se týkal proškolením pracovníků na kontaktních místech pro bydlení. Jedenkrát řešil asistenci ve zvláštních případech na tři roky a jeden řešil celkový smysl pozměňovacího nebo celkové před novely zákona na poskytování poradenství pro cílové skupiny.

Dále jsem byla pověřena abych vás v tomto s tím seznámila na plénu Poslanecké sněmovny, což jsem nyní tak učinila a svůj pozměňovací návrh budu předkládat klasicky v obecné rozpravě.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já vám děkuji, paní poslankyně. V této chvíli otvírám obecnou rozpravu, do které nejprve mám tady s přednostním právem Elišku Olšákovou se stanoviskem klubu hnutí STAN, jestli to platí. Mám to tady v materiálech. Poté budou na řadě ti, které už vidíte na obrazovce. To znamená Eva Fialová, Eliška Olšáková jestli bude chtít znovu tedy, Ivan Bartoš a tak dále. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, milí kolegové, já bych se ráda za klub Starostové vyjádřila nejenom k novele zákona, ale hlavně k pozměňovacímu návrhu vládnímu nebo tedy koaličnímu, který byl nahrán v pátek do systému. Řeknu to hned na začátku zcela otevřeně. To, co máme na stole, není drobná úprava zákona a je to vlastně zásadní přepsání jeho logiky. Přepsání, které podle mého přesvědčení povede k horšímu fungování systému, k většímu chaosu a především k tomu, že pomoc lidem v bytové nouzi bude pomalejší, méně dostupná a méně účinná. Přepsání, které vzniklo za zavřenými dveřmi bez zapojení těch, kterých se to dotkne nejvíce. Přepsání, které vůbec nepřináší žádné prokázání dopadů, přepsání pozměňovacím návrhem, který vůbec nebyl projednán na garančním výboru a ani na žádném jiném. Byl nahrán do systému v pátek, jak už jsem říkala a přitom tedy značně dopadá na fungování zákona.

Já jsem ráda, že paní ministryně tady v té své úvodní řeči řekla, že vlastně ta agenda se přesouvá na úřady práce, k tomu se taky tady ve své řeči budu věnovat. A určitě nesouhlasím s tím, že novela zákona přináší zjednodušení, že přináší větší srozumitelnost a že bude více nápomocna lidem. To si myslím, že z tohoto návrhu novely zákona určitě jednoznačně nevyplývá.

Problémů je tam celá řada, Je to destrukce toho, co bude moci pomoc získat. Kdo respektive bude moci pomoc získat. Pozměňovací návrh snižuje příjmový strop, a tak se do bydlení nedostane nikdo, kdo pracuje za víc, byť jen minimální mzdu. Příjmovým stropem pravděpodobně neprojde ani jediný senior, protože i minimální důchod je vyšší, než připouští novela. Jeden z pozměňovacích návrhů, který byl nahrán do garančního výboru, jak už tady taky bylo řečeno, požadoval zrušení závazných stanovisek na Úřadu práce. Když jsem si četla tady tento pozměňovací návrh, tento velký pozměňovací návrh koaliční, tak jsem se zaradovala, protože pasáže, které vlastně se týkaly závazného stanoviska, byly všechny vyškrtány. Ale ony byly vyškrtány víte proč? Protože vlastně celá agenda půjde na úřady práce. A tady by měli vlastně zbystřit všichni pracovníci úřadů práce, protože oni už teď jsou extrémně přetížení a agenda, která na ně bude přesunuta, bude velmi náročná. Vlastně převod kompetencí bude znamenat duplicitu, za mě chaos, přetížení systému, ale také občana, kterého si budou pinkat úřady mezi sebou jako ping-pong místo zachování jednoduchého přístupu, kdy občan vše vyřeší na nízkoprahovém kontaktním místě pro bydlení, což bylo vlastně ORP.

Pozměňovací návrh navrhuje přesunout podstatnou část agendy z kontaktních míst na ten úřad práce, kdy to nemůžeme považovat za technickou změnu. Obce si sice oddechnou, určitě si oddechnou, protože ta administrativa byla náročná a mnohé se jí obávaly. Víme, že úřady s rozšířenou působností se dobrovolně o tuto agendu nehlásily, pokud nebyly uvedeny v příloze zákona mezi těmi 115, tak se samy o své vůli o výkon této agendy nehlásili.

A právě ta kontaktní místa pro bydlení na obcích vznikla právě proto, že obce mají místní znalost, vědí, kdo v jejich území žije, znají konkrétní rodiny, znají lokality, znají rizika vzniku sociálně vyloučených oblastí. A co je důležité, mají sociální pracovníky, kteří pracují v terénu a jsou schopni posuzovat situaci individuálně. Pozměňovací návrh tuto logiku bourá.

Nově má o klíčových věcech rozhodovat úřad práce. Ten bude zapisovat žadatele do evidence, posuzovat jejich nárok, rozhodovat také o bytech, o zápisu bytů. Obce budou redukovány na jakési servisní jednotky a pokud ten pozměňovací zákon projde v této podobě, tak upřímně říkám, že jsem ráda, že se to bude odehrávat na všech 205 oerpéčkách. Takže tato místa budou vlastně poskytovat jakési základní poradenství, budou sbírat data, budou koordinovat, ale nebudou rozhodovat. Možná budou dokonce za pracovnice úřadu práce jezdit do terénu dělat bytové šetření, protože úřad práce z mého pohledu, ze zkušenosti, nemá dostatek pracovníků, natož sociálních. Takže odpovědnost zůstává na obcích, ale pracovníci a pravomoci budou vlastně jinde. Budou na úřadech práce. A z mého pohledu přesun agendy na úřad práce, v tom já vidím zásadní problém.

Druhý problém, který s tím úzce souvisí, je právě duplicita a chaos v kompetencích. Paní ministryně v úvodu svého vystoupení řekla, že vlastně duplicita se tím jejich pozměňovacím návrhem ruší. Ale tento pozměňovací návrh vlastně zásadní duplicitu přináší, když šetření vedle úřadu práce ponechává i na obci, kde jej musí vykonat sociální pracovník. Důvodem pro to je jistě asi nedostatek sociálních pracovníků na úřadech práce. Z návrhu pozměňovacího návrhu ale není jasné, ani se tomu nevěnuje odůvodnění, proč mají šetření bytové situace realizovat duplicitně obě místa. Vlastně není specifikováno za jakých podmínek je uskuteční buď úřad práce nebo to oerpéčko anebo teda obě, to tam není jasné.

S ohledem na nedostatečné kapacity úřadů práce se lze domnívat, že je záměrem vlády přenést návštěvy v bytech na obce, ale zároveň mi nedat žádné kompetence rozhodnout o konkrétních podpůrných opatřeních, protože to bude vlastně činit úřad práce.

Systém je z mého pohledu docela zamotaný. Rozhodnutí činí úřad práce často bez znalosti místního kontextu, bez účasti na těchto jednáních a bez přímého kontaktu s klientem. A to podle mě není efektivní dělba práce, je to dvojkolejnost. Já si myslím, že je nutné si tady určitě v této Sněmovně i říct, že úřady práce po té redukci, která proběhla v minulém období, vlastně nejsou na všech oerpéčkách. Úřad práce vlastně je jen v některém městě ORP, často v okresních sídlech jsou dvě tato místa, protože se zredukovala. Samozřejmě digitalizovalo se, chápu to, ale prostě v tom případě mi není jasné proč se agenda která bude takto náročná, na ty úřady práce dává.

Podle mě vzniká situace, kdy klient bude doslova pingpongovým míčkem mezi obcí a úřadem práce, který většinou nesídlí v obci, jak už jsem říkala, s úřadem s rozšířenou působností. Ten dotyčný klient, jestli mu budeme říkat nebo ten, kdo je v bytové nouzi, půjde napřed na ten úřad trojkový, to je na oerpéčko, tam mu bude poskytnuto poradenství, pokud ovšem bude spadat do té kategorie, že vlastně je bez bytu anebo se během tří měsíců do této situace dostane. Úřad s rozšířenou působností jej pošle na úřad práce, to znamená, bude muset někam dojet, pokud nebude mít štěstí, že to bude v jednom místě, a na Úřadu práce bude žádat o zápis a pak se bude vracet zpět na tu obec nebo já teda nevím kde, protože to mně úplně z celého toho návrhu není jasné. Protože v případě, že bude mít nějakou podporu v bydlení, tak potom zase bude žádat úřad práce proto, aby mu tuto podporu prodloužil.

Takže já se ptám jestli – a je to legitimní dotaz – chceme lidem v bytové nouzi, kteří často řeší existenční problémy, vlastně komplikovat život ještě tady tímto způsobem.

Třetí rovina, kterou je dobré tady zmínit, a myslím si, že to sledují i pracovníci úřadu práce, a to je ta jejich přetíženost. Úřad práce dnes čelí obrovskému tlaku, a to tady není žádné politické tvrzení, to je realita, která je vlastně popsána i v těch samotných podkladech, a stejně tak s podobnými prohlášeními vlastně vystupuje i pan ministr práce a sociálních věcí, který už nechce dělat další čistky na úřadu práce. Říkal, že už nepropustí ani jednoho člověka, protože ví, kolik se na ně nakládá agendy. Protože my vlastně víme, že taky dochází k prodlužování lhůt, často k chybám v rozhodnutí, k přetížení zaměstnanců, a proto mi nedává logiku, že do této situace přidáváme další rozsáhlou agendu.

Je to agenda, která není administrativní, ale z mého pohledu zcela sociální. Agendu, která vyžaduje individuální přístup, terénní práci, znalost rodinných situací, schopnost vyhodnotit sociální kompetence. To ostatně vlastně potvrzuje i evaluační zpráva samotného Ministerstva práce a sociálních věcí k integračnímu pracovnímu místu, která potvrzuje, že práce úřadu práce se děje spíše formálně, protože na práci v terénu nemají dostatečné kapacity a ani počty sociálních pracovníků. Veškerou tuto změnu na pracovníky úřadu práce vlastně budeme předávat přes letní prázdniny. To je taky dobré si uvědomit, protože ta účinnost je od 1. září. Vlastně tyto úřady práce, a nejenom úřady práce, všechna pracoviště máme oslabené dovolenými. Není to výjimka, je to úplně běžná záležitost. Takže od září tito pracovníci budou muset posuzovat a zpracovávat zcela jinou, novou agendu, než na kterou se vlastně od 1. 7. z mého pohledu moc taky nedobrovolně připravovali v podobě vydávání závazného stanoviska.

Nyní budou muset začít přebírat byty do systému, kontrolovat kvalitu, budou muset nastudovat materiály k přiznání osobní asistence. A to si opravdu na MPSV myslí, že za dva měsíce se stihne vlastně připravit, včetně metodiky a dalších materiálů, které budou pro toto totální překopání systému muset nastavit? A to vše při aktuálním, jak už jsem v úvodu říkala, přetížení pracovnic. Pracovníci úřadu práce to, a to tedy není jejich chyba určitě, často řeší pouze revizi dávek a nemají vlastně ani odpovídající odborné zázemí v sociální práci.

Nevím tedy, kdo to bude vykonávat, tu agendu. Není to úplně moje starost, ale podle informací, které byly, tak příspěvky na péči měly přecházet pod Českou správu sociálního zabezpečení. Podle informací, které mám, možná mě opravíte, tato agenda by měla být přesunována až někdy v roce 2028, takže tam vlastně ani ta rezerva těch pracovníků, kteří by třeba mohli zůstat, kdyby odešla agenda, tak ani ta rezerva těch pracovníků tam nebude.

Co se týká dalšího problému, který tam mně rezonuje, tak je to vlastně rychlost a způsob, jakým má k té změně dojít, protože my víme všichni, že ty obce na ORP, těch 115 úřadů, se na to připravovaly, investovaly prostředky, jejich pracovníci byli proškoleni. Bylo to delší dobu, nebyl to žádný měsíc, měsíce. Některé úřady přijaly zaměstnance, zařizovaly kontaktní místa, prostě připravily se na agendu, která jim vlastně náležela. A my jim dneska vlastně, nebo respektive tím pozměňovacím návrhem jim říkáme, doteď jste si něco připravovali, školili své zaměstnance, ale za dva měsíce to vlastně budete dělat jinak a vlastně nebudete rozhodovat vůbec. Budete dělat jen servis pro úřad práce, který vás dost možná bude využívat na šetření v terénu, protože nebude na to mít kapacity. Přijde mně tento postup velmi neefektivní a je nefér a rozhodně není ke zjednodušení celé implementace zákona o podpoře bydlení.

A teď mi dovolte připomenout hlas z praxe. Je to hlas, který bychom ve Sněmovně měli slyšet, a to velmi pozorně. Já jsem se účastnila veřejného slyšení v Senátu v lednu a tam vystoupil pan starosta Rumburku. Pan starosta je za hnutí ANO. Tehdy se vlastně velmi hezky k tomu zákonu vyjadřoval. Vlastně není opoziční, to znamená, nemá důvod, neměl důvod říkat něco jiného než to, co si myslí. A pan starosta zažívá velmi závažné dopady sociální politiky našeho státu ve Šluknovském výběžku, a přesto říká: „Zákon o podpoře bydlení je nástroj, který nám konečně dává šanci tuto situaci řešit. My v Rumburku jsme svou část práce odvedli. Připravili jsme se, investovali jsme, fungujeme. Teď potřebujeme, abyste vy odvedli tu svou a zajistili nám stabilitu. Neměňte pravidla, která jsme teprve začali uplatňovat. Nechte nás pracovat. Pokud podrazíte nohy nám tím, že zákon nyní změníte, nepoškodíte tím jen Rumburk, oslabíte tím celý systém. Podpora bydlení pro chudé lidi nejen v našem regionu úplně skončí.“

A to není kritika opoziční, je to apel člověka z praxe, který řeší konkrétní lidi, konkrétní byty. Vím, že na tom veřejném slyšení byl i pan náměstek z Ministerstva pro místní rozvoj, a těchto projevů, které řekl pan starosta z Rumburka, tam zaznívala opravdu celá řada. Byly tam i kritické hlasy, to musím tady říct otevřeně, ale těchto názorů, kdy opravdu říkali, my už jsme začali, my jsme dobrovolně přistoupili k tomu, že tuto situaci řešíme, a konečně nám tento zákon dává jednotný nástroj a upravuje proces, kterým by ta obec měla pracovat. Takže si myslím, že těmto lidem bychom měli určitě naslouchat.

Takže když zůstaneme klidně u toho Šluknovského výběžku, tak kromě demolice zákona, který si právě lidé ze sociálně slabých regionů přáli, tu je i jiné vládní vlastně sdělení. Dělejte to jinak, my jsme se rozhodli prostě jinak.

To, že se ruší Agentura pro sociální začleňování, to je taky kapitola sama pro sebe. Tím tady určitě nechci toto druhé čtení zdržovat, ale myslím si, že i to by si zasloužilo delší a širší diskusi.

Vážené kolegyně a kolegové, já bych zcela na závěr, co se týká předkládané novely a vládního pozměňovacího návrhu za poslanecký klub Starostové řekla, že s tím nemůžeme souhlasit, nesouhlasíme jednoznačně s převodem agendy na přetížené úřady práce a varujeme před tím, nesouhlasíme s omezením poradenství. Ten návrh vlastně, už ten původní návrh omezil poradenství. My jsme se o tom bavili v prvním čtení, já jsem to tady docela rozebírala, že pokud omezíme poradenství pro člověka, který se do té bytové nouze může dostat za více než tři měsíce, tak mu v podstatě říkáme, počkej si měsíc a přijď až za tři měsíce, že vlastně ta nejlevnější prevence, která se mohla dostat v rámci poradenství, se úplně ruší.

Nesouhlasíme s odmítáním pomoci těm, kteří se ještě nepropadli na úplné dno a o bydlení ještě nepřišli. Předloženou novelu včetně vládního pozměňovacího návrhu nepodporujeme. A já ještě shrnu, aby to bylo srozumitelné, proč. Dochází k zúžení cílové skupiny poradenství v bydlení, dochází k přesunu velké části agendy na přetížený úřad práce. Nový horní příjmový limit pro vstup domácnosti do systému bydlení je přísnější než limit stávající, takže do systému se dostane ještě méně osob. Zachování spodního příjmového stropu pro zabydlení domácností je pro nás taky nefér a dochází k oslabení kontrolních mechanismů proti obchodu s chudobou. Dochází k zúžení cílové skupiny v poradenství v bydlení. Zákon oslabuje roli obcí, vytváří duplicity a chaos, přetěžuje úřady práce, komplikuje cestu klienta v systému a zavádí změny překotně, bez dostatečné přípravy, bez toho, aniž bychom v podstatě implementovali zákon, který byl přijat v loňském roce, a nechali ho rok dva fungovat a pak činili změny. Samozřejmě ty změny by určitě některé přišly. A ruší se také minimální frekvence provádění kontrol. To z mého pohledu není správné. A co není správné, také je, že se krátí lhůta pro vyřazení nevyužitého bytu v systému z 5 let na 1 rok. To si myslím, že když už ten byt nebo ten rodinný dům se do systému dostane, tak zkrátit tu lhůtu na rok, mně nepřijde rozumné. Výsledkem nebude efektivnější systém, jak bylo deklarováno úvodní řeči, výsledkem bude systém pomalejší, nepřehledný a méně funkční.

Já bych doporučovala, abychom se zastavili, tento zákon nechali běžet tak, jak je, a podpořili pouze takové úpravy, které dávají smysl, které vrací kompetence tam, kde je znalost terénu, které posilují prevenci místo jejího oslabování. A především bych chtěla apelovat, naslouchejme těm, kteří s tímto systémem budou každý den pracovat, protože pokud nebude fungovat v Rumburku, tak nebude fungovat nikde.

Já vám děkuji za pozornost a do obecné rozpravy jsem přihlášena ještě jednou, protože bych ráda zdůvodnila pozměňovací návrhy, které opakovaně nahrávám v rámci druhého čtení. Děkuju. (Potlesk poslanců STAN.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Děkuji, paní poslankyně. Takže tím je to vysvětleno, to jméno v pořadí. V této chvíli je jedna faktická poznámka.

Než se do toho pustíte, paní ministryně, přečtu dvě omluvy. Oto Klempíř od 16.15 – pracovní důvody a Adam Vojtěch od 16 – pracovní důvody.

V této chvíli vám spouštím 2 minuty na faktickou poznámku.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Tak děkuji, pane předsedající. Já si dovolím reagovat na paní Olšákovou a stanovisko hnutí STAN. My jsme si přes Státní fond podpory investic dělali takový bleskový průzkum v několika městech, a to včetně Rumburka, kde se například v Rumburku jasně ukázalo, že ten systém funguje, ale ne kvůli tomuto zákonu, ale díky jejich dlouhodobé práci, kterou dělali ještě před účinností tohoto zákona. Naopak máme zjištěno, že třeba jiná města, například Klatovy, výslovně deklarují, že kontaktní místa pro bydlení zřizovat nebudou, neboť problematiku bydlení řeší jinými nástroji a nové povinnosti považují za neefektivní sociální realitní kancelář, toliko citace z města Klatovy. Takže vytahovat tady jedno město, musíme si říct i ta další. Na druhou stranu tady pak máme nejenom příklady jednotlivých měst, ale obrátily se na nás například Svaz měst a obcí nebo Sdružení tajemníků, které jasně vyzývají vládu České republiky, aby tento zákon revidovala, aby odstranila neodůvodněnou administrativní zátěž obcí spojenou s postupy v souvislosti s vedením evidence osob a bytů dle zákona o podpoře bydlení, toliko Svaz měst a obcí, dopis z 9. března.

19. února se nás na nás obrátilo Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů, cituji: „Žádá vládu České republiky aby provedla revizi tohoto zákona, zejména v částech, které v aplikační praxi ukládají obcím nepřiměřenou administrativní zátěž spojenou s evidencí osob a bytů, a současně upozorňují, že současné nastavení zákonných povinností přenáší na obecní úřady výkon činnosti, které mají charakter státní politiky bydlení.“

Takže ten apel na to, abychom to řešili, abychom nepřidávali obcím další povinnosti, tady byl a nebylo to od jednotlivých měst, ale dokonce od územních partnerů, kteří sdružují několik tisíc obcí. Takže to jenom pro dokreslení, že to není o jednom městě, ale těch apelů na nás, abychom to řešili a zefektivnili, bylo mnohonásobně víc.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas, paní ministryně, děkuji. Další faktická poznámka Renata Oulehlová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Chtěla bych, vaším prostřednictvím, reagovat na svoji ctěnou kolegyni paní Olšákovou.

Já jako starostka Sokolova s převážnou většinou toho, co jste řekla, vůbec nesouhlasím, protože já tu situaci opravdu bohužel znám detailně. Já vám řeknu, co se děje teď poslední dobou v Sokolově, protože obchodníci s chudobou, kteří budou mít teď vlastně státem garantovanou realitku, ví, jak to bude. Takže se u nás kupují byty víte, jakou formou? Když se v realitce objeví byt, okamžitě to kupuje někdo, kdo ten byt ani nevidí. Většinou bydlí v Praze, okamžitě platí a čeká se na to, až ten zákon bude fungovat. Je to nespravedlivé, velice nespravedlivé vůči městům jako je Sokolov, která už teď jsou značně postižená. Já jsem zrovna v pondělí řešila, kdy jeden člověk, Pražák, který koupil v Sokolově byt, nastěhoval tam lidi, kteří vytápějí, a teď poslouchejte, ekskrementy. Slušní lidi, kteří platí hypotéku, kteří chodí do práce a vůbec nic s tím neuděláte.

A já bych hodně důrazně vás chtěla upozornit na to, že my opravdu jenom zatížíme vysoce státní rozpočet a budeme pomáhat lidem, kteří si neváží vůbec ničeho, vůbec ničeho. My umíme se postarat o naše lidi ve městech, my máme 1300 bytů, máme 300 bytů zvláštního určení, kde je 80 korun nájemné. Ale neumíme se postarat o lidi, které k nám přitáhne obchodník s chudobou, to opravdu neumíme.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za přesné dodržení času. Tato faktická vyvolala další faktickou, Eliška Olšáková a vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuju já bych taky chtěla, prostřednictvím pana předsedajícího, reagovat na svoji kolegyni. My jsme se o tom bavili s paní zpravodajkou ještě před tím prvním čtením. Pokud je tam dvouletá podmínka trvalého pobytu nebo faktického zdržování se, tak vlastně by nemělo hrozit to, že vám do těchto skoupených bytů budou přicházet jiní lidé v bytové nouzi, dejme tomu z jiných okresů nebo z jiných míst. To tam takto ošetřené je. A já jsem i s tou podmínkou tenkrát souhlasila, protože jsem si říkala riziko toho, že někdo má peníze a poblíž Prahy tady skoupí úplně nevhodné byty, tak to by tak mohlo dopadnout.

Co se týká tady té pomoci, tak pokud by tam fungovala asistence a garance v bydlení, tak by snad nemělo docházet k těm příkladům, které vy říkáte v takové míře, protože by se opravdu s těmi lidmi pracovalo, do těch bytů by se docházelo. Ale tento návrh, který je, v podstatě ty kontroly v těch bytech ještě omezuje, že nebudou tak časté. Takže si myslím, že to, co bylo nastavené, nějaká kontrola toho bytu, asistence v bydlení, kdy opravdu ten člověk nemá kompetence, tak ty se bohužel trochu vytratí. Neříkám všechny, asistence zůstává, ale ty kontroly bytu. Takže se to může stát, ale podle mě ta míra, která je dneska, přece bude řešena tím, že tam budou fungovat právě ta podpůrná opatření.

A mám ještě chviličku, tak bych zareagovala. Děkuju za reakci, děkuju za reakci i paní ministryně. Já samozřejmě o těch Klatovech vím, ale ty Klatovy potom se taky trochu zapojily, začaly pracovat. Samozřejmě úřady i náš úřad, já jsem taky z orpéčka, taky do toho dobrovolně nešel. Ale kdyby to byla povinnost, tak tam zřídíme půl úvazek. Máme tam pracovníka, který to bude kontrolovat. A i těch pár lidí, které tam máme, tak bychom měli trošku ohlídané. I když teď vlastně s tím snížením toho příjmu se tam budou dostávat opravdu jenom lidi, kteří budou jenom klienti Úřadu práce. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za přesné dodržení času. Další faktická poznámka Renata Oulehlová.

Než sem dorazíte, paní poslankyně – Martin Kolovratník, omluva od 17 hodin, z pracovních důvodů.

A vám spouštím dvě minuty.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Paní kolegyně Olšáková, prostřednictvím pana předsedajícího, já si vás nesmírně vážím, opravdu. Ale věřte mi, že já tu situaci znám opravdu detailně a nepřála bych vám, abyste jí tak detailně znala i vy. Když mluvíte o sociální práci, víte, neziskové... Mohla bych poprosit pana... (Dívá se na poslance Bartoše mluvícího se paní zpravodajkou.) Ano, děkuji. Víte, jaká je situace u nás? Neziskové organizace se hlásí do systému, nebo hlásily, když jsme tedy to původně připravovali, ale nehlásí se na sociální práci s těmi klienty. Oni se hlásí na tu realitku, to je přece, to je přece strašný. Takže dopadne to tak, že ti úředníci, kteří už teď prochází, musí mít ZOSku, musí mít vysokoškolské vzdělání, musí... Nemluvím ani o tom, kolik mají klientů na jednoho úředníka. Takže zase ti lidi, kteří organizaci řeknou, ale to není naše cílová skupina, tak zase dostane ten úředník, který už tak je mnohdy vyhořelý, přetížený, je to opravdu smutné.

A já bych tedy ještě řekla něco k té Agentuře pro sociální začleňování – my jsme třikrát spolupracovali, třikrát jim zastupitelstvo vypovědělo smlouvu, protože se konzultanti měnili jak na orloji, pořád jsme někoho zaučovali, všichni už odmítali chodit na ty kontaktní schůzky. Já vám teď jenom přečtu... Agentura vlastně je takový průtokový ohřívač, že když budeš město spolupracovat, dostaneš peníze, když ne, tak nedostaneš, protože třeba 900 milionů šlo přes agenturu, když spolupracují obce, (Předsedající: Poprosím čas.) a zbytek ne. To je nespravedlivé vůči ostatním kteří nespolupracují.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Paní poslankyně, přihlaste se znovu ať to přečtete celé když tak. (Poslankyně Oulehlová mimo mikrofon: Já už se nebudu přihlašovat.) Ať dodržujeme čas. Další faktická poznámka, Zuzana Mrázová, vaše dvě minuty.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Já mám opravdu pouze faktickou. Prosím vás, Agentura pro sociální začleňování neexistuje už šest let od té doby, co přešla z Úřadu vlády na Ministerstvo pro místní rozvoj. Od té doby to byl běžný odbor, jako je každý jiný na ministerstvu – jako je odbor cestovního ruchu, jako je odbor regionální politiky, tak stejně byl i odbor pro sociální začleňování. Prosím, vraťme se do reality – agentura šest let neexistuje. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Faktickou poznámku už nikdo nevyužije, takže na řadě je Eva Fialová, připraví se Eliška Olšáková a Ivan Bartoš. Tak, paní poslankyně zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Tak já moc děkuju za slovo. Já vlastně poděkuju na začátku, Elišce Olšákové, která svým způsobem představila částečně můj pozměňovací návrh a já možná trošku to uvedu do jiného světla. Možná říci na začátku, co vlastně bylo tím konstruktem, jaký byl cíl a tak dále. Je zajímavé, trošku se nám ty role jako obracejí, což tak v politice bývá. My jsme v minulém období kritizovali, že se jedná o velice robustní systém, který je velice drahý, vytváří de facto státní realitku a hrozně drahý úřad, který bude vykonávat duplicitní činnosti, které v současné chvíli řeší jiné instituce, ať už státní nebo v přenesené působnosti na obcích. A ta kritika je dohledatelná a objektivní. Tak máme nárok nějakým způsobem přistoupit i k tomu tento zákon poupravit, protože úplně stejným způsobem jsme kritizovali to, co tady vznikalo a jaký vznikal nový drahý aparát, který financoval ze státních peněz kdekoho a šírně byl rozkročen a pomáhal zhruba 160 tisícům, měl pomoci nebo vzbuzoval naději pro 160 tisíc osob, které by v životě podle celkové té analýzy RIA, která byla předložená a předpokládaly se systémem, že by se vkládalo do systému dva, tři tisíce bytů za rok, tak nebyla schopná uspokojit celou tu skupinu a byla založená úplně objektivně na tom, aby si vyzobávali jednotliví poskytovatelé podpůrného opatření nejzajímavější bonitní klienty a ty ubytovávali. A to není asi tím cílem. Stát tu má být od toho, co nás k tomu vedlo, aby pomáhal těm nejzranitelnějším, kteří si nejsou schopni pomoci sami. A je potřeba žít v té realitě. Takže když máme hypotézu, která by se splnila, že budeme mít k dispozici ročně nějakých tři tisíce bytů, tak je potřeba k tomu zvolit adekvátní skupinu osob, o kterou se máme postarat jako stát. A je potřeba někde nastavit tu hranici a nenechávat ty nejvíc zranitelné, ty nejvíc komplikované případy neustále plavat v bazénu a pořád poukazovat na to, že někdy možná ta pomoc přijde. Takže ta hypotéza k tomuto pozměňovacímu návrhu byla postavena tak, pojďme pomáhat opravdu těm nejzranitelnějším, o které se má stát postarat a kteří si to nějakým způsobem zaslouží a v tom systému se svým způsobem snaží. To byla jedna věc, tato hypotéza.

Druhá hypotéza, na které se připravoval tento pozměňovací návrh, bylo odstranění opravdu duplicit, kterých tam bylo nespočet a neustálého vykazování evidence. A kde nám zůstával ten občan, který potřeboval pomoct? Oběhával nám razítka, až dokladoval první poslední. No tak proto jsme říkali, tak komu to dát za úkol, než učit nové zaměstnance na městech, jak k tomu přistupovat? Tak vždyť vlastně už nějakým způsobem funkční systém tady je. Ano, já nezastírám to, že úřady práce jsou zatížené, ale spoustu té agendy vykonávají a činí. A pokud mají nastavovat dobře sociální dávky a různou pomoc, tak ty informace o tom občanovi mají a jsou schopné efektivně nastavovat i další sounáležitosti. Proto se to převádí na úřad práce. Mají informace o tom, kde bydlí ten současný člověk, kolik mu tam jde finančních prostředků na poskytování, na podporu bydlení, ať už jako doplatkem nebo příspěvkem na bydlení, má informaci kolik má dětí, má informaci o tom, v jakém jsou zdravotním stavu ty jednotlivé domácnosti, jednotlivé osoby, jestli berou speciální příspěvky, jaké mají pracovní návyky dokonce a historicky jestli se snažili s tou situací něco dělat nebo nesnažili. Mají informace i proč docházelo třeba k odstěhování, jak často využívali hmotnou pomoc na vratné kauce a tak dále. No a tak není efektivnější toho člověka poslat na jedno místo, udělat místní šetření v podobě toho, že ten člověk přijde na kontaktní místo pro bydlení, ten udělá nějaký záznam a odkáže ho na úřad práce, který mu udělá maximální full servis. A pokud bude ten úřad práce vědět i to, že má k dispozici v dané lokalitě nějaký byt a svého poskytovatele, tak je schopný spárovat už jako nebo už si dokáže to představit přece, že ten byt je na to vhodný, že má takhle velkou a takovou domácnost a že má tento k dispozici v té evidenci. Nemusí se přece dotazovat zpátky na kontaktní místo pro bydlení, které nám řekne: a máte nějaký byt? A tenhle člověk: no máme, ale ten je moc drahý. A znovu se mu bude dělat posudek majetku, jestli vůbec si ten byt bude moct dovolit a tak dále. Takže ta efektivita a pružnost, kde tím základním cílem bylo postarání se, cílení(?), o toho daného občana v té krizové situaci, se cílila na úřad práce, kterému se, ano, rozšiřují kompetence, já to přiznávám, a přenášejí se z kontaktních míst na bydlení. Ale není to neuvážlivé, tak je potřeba si třeba něco takového uvědomit.

A proč máme vytvářet drahý úřad, který již vlastně ve státě máme a stát už ho dávno nějakým způsobem má. Dobře, předává mu nějakou další pravomoc nebo povinnost, ale která může být opravdu do budoucna velice efektivní a může nastavovat efektivní tu práci s tím daným člověkem a vracet ho zpátky do života. To byl ten základní konstrukt, který k tomu přispíval.

Ano, a vyslyšeli jsme názory i praxe, protože co se stávalo, a paní kolegyně Olšáková prostřednictvím pana předsedajícího to tu přiznala, pokud ty oerpéčka nemusela zřídit si kontaktní místo pro bydlení, tak ho přehodili na nejbližší oerpéčko, které k tomu bylo příslušné a jako ten člověk nebude dojíždět přece na to kontaktní místo. Takže jsme vyslyšeli, ano 205 ORP povinně, ale se základním poradenstvím, které už chci upozornit na to, že běžně sociální odbory dělají, na každém úřadu je dělají. Nikoho nikam nepošlou, nikoho nevyhodí, zeptají se na jeho situaci a odkážou ho na místa, kam patří.

No takže tím pádem ano, díky tomu, že se to přenáší na úřady práce, tak je zbytečné psát závazné stanovisko protože si nebudu psát pro kolegyni nebo někoho vedle, závazné stanovisko, když je vedle v kanceláři a tím se zjednoduší celkově celá ta administrativa.

No a abych se vrátila, co byl další z těch požadavků, protože často tady v různých debatách slyšíme o tom, děláte něco plošně, něco nám nevyhovuje a vždycky by měla být ta pomoc adresná, tak se zaujmul takzvaný zvláštní zřetel. Takže tím pádem, když se vyhodnotí situace, že člověk si nemůže dovolit bydlení a nemá to vlastní přičinění, tak zvláštním zřetelem, když už bude mít to šetření a evidenci zapsanou z toho daného oerpéčka, které tu situaci velice dobře zná – dám úplně příklad, který často se hodně akcentuje, že důchodce nebude moci pořídit nebo nebude mít nárok na to bydlení, tak asi důchodce, který bude mít velké úspory, bude mít dostatek opory v rodině, tak úplně nepotřebuje pomáhat s tím, aby bydlel v drahém, předraženém bytě nebo v nějakém jiném bytě. Já to nechci excelovat, ale existují takoví, kteří celý život pracovali a díky své pozici jsou bezdětní, nemají žádnou rodinu, nikdo se o ně nepostará a nemají žádné úspory. Tak asi toho člověka nevyhodíme a pokud nemůže si přivydělat nebo být nějak aktivní, tak proto je tam daný právě ten zvláštní zřetel a bude se s ním pracovat individuálně. A to by měl být ten cíl, ke každému přistupovat individuálně a řešit jeho danou situaci a pomoci mu, pokud opravdu v té svízelné situaci bude.

No ale protože se někde ten strop základní nastavit musí, tak já tady ocituju zásadní paragrafy, které se do toho pozměňovacího návrhu vložili, které zohledňují tento princip. Pak jsme říkali, že určitě jsou zranitelnými osobami oběti domácího násilí, u těch se absolutně nebude posuzovat nějaký příjem, automaticky jim bude poskytnuta pomoc.

A často se tady dostáváme do toho, že chceme pomáhat mladým rodinám nebo ve svízelné situaci. Tak ten, kdo je v rozvodovém řízení, tak automaticky spadá do vyššího toho limitu. A pak jsou tu osoby, které opravdu třeba pobírají invalidní důchod a nejsou schopny si zajistit ten byt na trhu práce. A ty jsou uvedeny už dávno v příloze tři. Takže tu zvýhodňujeme, protože to jsou ty osoby, na které by měl být opravdu brán zřetel. Takže paragrafu... A mění se samozřejmě zásadně ten majetkový test, vyhazuje se posuzování z různých stran a vzalo se jednoduchým způsobem nějaká část, nějaký limit, který se stanovit prostě musí, aby ty osoby spadly do automatického nějakého režimu a neposuzoval se každý jenom individuálně, protože je potřeba těmto osobám, už z podstaty věci, že jim nezbývá moc peněz na živobytí, pomáhat. Takže ten § 17 zní nově: Osobou bez vyhovujícího bydlení je vždy osoba – a já si dovolím to tu ocitovat, aby to přesně zaznělo – která bydlí s tím, kdo se dopustil domácího násilí na členu domácnosti. Příjmy této osoby se ve vztahu k možnosti posuzování možnosti opatřit si vlastním přičiněním vyhovující bydlení neposuzují. Za druhé, u které po úhradě nákladů na bydlení příjem domácnosti, včetně dávky státní sociální pomoci, nepřevyšuje částku životního minima domácnosti, podle zákona o dodávce státní sociální pomoci. Nebo za třetí je to, u níž probíhá řízení o rozvodu manželství nebo zrušení partnerství, podle občanského zákoníku, nebo registrovaného partnerství podle zákona o registrovaném partnerství. Vkládá se třetí odstavec, který za osobu bez možnosti opatřit si vyhovující bydlení vlastním přičiněním, se ve vztahu k příjmu domácnosti vždy považuje osoba, jíž přijetím nebo příjmem její domácnost nepřevyšuje částku – a teďka je to za a) 1,6 násobku životního minima domácnosti podle zákona o dávce státní sociální pomoci. Nebo za b) trojnásobku životního minima domácnosti podle zákona o dávce státní sociální pomoci, jedná-li se o osobu uvedenou v odst. 2 písm. c) nebo o osobu se specifickými potřebami uvedený v příloze tři tohoto zákona. Takže, toto zásadně mění příjmový test a není vyloučeno, že na základě individuálního posouzení kdokoliv má větší příjem než 1,6 životního minima bude posuzován a budou mu poskytnuta podpůrné opatření, protože není určitě smyslem mít velký bazén osob, bez kterých není naděje na to, aby ten byt získaly, ale dostávat primárně a zabydlovat osoby, které to nezvládnou samostatně.

Takže potom já bych se ráda ještě vyjádřila, co tady vzniklo, dotaz ke kontrolám: ano, ale ty kontroly má už v současné chvíli součinnost, podle současných zákonů, ve spolupráci s krajským úřadem a sociálními odbory, dělat už teďka sociální odbor, takže to není nic jako nového. A vzhledem k tomu, že se bavíme o – a pojďme si to říct upřímně – o skupině osob, které jsou klienty Úřadu práce a kteří často, jejich životní situace komplikovaná a ten dozor potřebují, tak automaticky je možnost dělat šetření a pokud se tam objeví skutečnost, že byt nějakým způsobem nevyhovuje, tak pan poskytovatel asi neuváděl informace dostatečně správně při zapisování bytu, což je v pořádku, že ten sociální odbor by měl na to upozornit, a nebo, že nedochází k dobré komunikaci s tím poskytovatelem, protože my mu na to budeme ze státu dávat finanční prostředky a on má zabezpečit kvalitní bydlení, protože ho platíme ze státu a dáváme mu na to finanční prostředky. To si pojďme uvědomit.

Já jako absolutně nechápu, kde se vidí tady problém. A uniká mi smysl toho, co jste vlastně od zákona o podpoře bydlení původně chtěli? Chtěli jste pomáhat teda těm osobám anebo dávat finanční zabezpečení poskytovatelům a říct, že se to nevyplatí a že vlastně to nebude nikomu pomáhat? Anebo co bylo vlastně tím účelem? Jako udělat duplicitní systém a nedávat tu kontrolu státu, který na to přispívá, ty finanční prostředky a převádět to na obce a bezbřehé, prostě, rozsévat finanční prostředky tohoto státu? A znovu zopakuji, stát by měl pomáhat těm, kteří si to nejvíc zaslouží a kteří si nemůžou pomoci sami. To je celé a nechci, aby to platili ostatní daňoví poplatníci, kteří dlouhodobě fungují de facto po státu nic neplatí a mají zabydlovat osoby, které si dokážou bydlení na trhu pořídit samy.

To je asi za mě všechno a budou asi reagovat v různých faktických poznámkách, které k tomu přistanou a možná reagovat na nepravdy anebo informace, které jsou nějakým způsobem nabádány, k čemu to má směřovat. Ale ten systém si myslím, že jsme nastavovali velice odpovědně a vyhodnocovali i situaci v terénu a poslouchali nejenom ty pozitivní hlasy, které se ozývaly od měst, které byly zapojené v projektu. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji opět došlo ke změně předsedajícího. Já přečtu omluvy. Od 19 hodin bez udání důvodu se omlouvá pan poslanec Petr Fiala. Do 14 hodin z pracovních důvodů paní poslankyně Zdena Kašparová, a od 17 hodin z osobních důvodů pan poslanec Ladislav Okleštěk. Tak nyní zde máme tři faktické poznámky. S první přichází paní poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková, s druhou potom paní poslankyně Gabriela Svárovská a s třetí potom paní poslankyně Veronika Kovářová, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené, dámy, pánové, já bych chtěla zareagovat na paní ministryni. Opravdu se tady netvařme, že Agentura pro sociální začleňování byla běžným oborem, měla přes více jak 100 lidí. Lidi, kteří byli v regionu a kteří tam odváděli velký kus práce. To, že vy se jí snažíte zničit a plivete na tu práci, kterou oni mezi těmi lidmi vykonávali, tak je velmi s podivem, když vy zrovna pocházíte, a starostovala jste, v tak exponovaném a sociálně znevýhodněném kraji, jako je kraj Ústecký, tolik za mě.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další prosím tedy paní poslankyni Gabrielu Svárovskou, potom, jak jsem říkal, se připraví paní poslankyně Veronika Kovářová a potom paní ministryně Zuzana Mrázová. Tak, vydržte vteřinku, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji mám doplňující otázku na paní zpravodajku paní poslankyni Fialovou. Já úplně chápu tu potřebu kontroly, kvality těch bytů, které se nabízejí k pronájmu za účasti, tedy podpory státu, ale proč v tom případě se přesouvá ta pravomoc na ten Úřad práce, když ten Úřad práce to prostě kontrolovat nebude a nemůže, protože opakovaně tady v různých agendách, neustále, včera naposledy s panem ministrem Juchelkou, jsme mluvili a mluvíme neustále, o přetíženosti Úřadu práce, tak mně prostě tohleto není vůbec jasné a vlastně mi připadá, že si v té své argumentaci protiřečíte, že voláte po něčem, jako je kontrola kvality toho bydlení, jestli ty byty jsou adekvátní, mají dveře, okna a podobně. Ale zároveň horujete pro opatření, které tu kontrolu spíše ztíží nebo znemožní. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A nyní tedy dvě minuty pro paní poslankyni Veroniku Kovářovou.

Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěla odpovědět na vaši otázku, proč teda, jestli tím záměrem bylo platit lidem jejich byty a podporovat trh s realitami? Ne, pomocí dat Ministerstva pro místní rozvoj, my víme, že máme na trhu spoustu volných bytů. Ty byty se lidi bojí pronajmout, protože v tuto chvíli jsou nastavení pro pronajímatele taková, že se bojí ten byt dát všanc, protože se nemusí dočkat dobré práce s tím bytem.

A v tuto chvíli, když my jim pomůžeme tu péči o ty byty garantovat, tak máme instantně úplně ihned až 3 000 bytů ročně rovnou k dispozici, nemusíme je stavět, nemusíme řešit stavební povolení, výstavbu, zdražení hmot ve stavebnictví ani kolaudaci, budeme ji mít instantně. To měl být ten správný příspěvek, díky tomu tam ta garance bytu je.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy paní ministryně Zuzana Mrázová, potom se může připravit pan poslanec Marian Jurečka a potom paní poslankyně Eva Fialová. Tak vaše 2 minuty.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Já si dovolím zopakovat. Agentura jako agentura skončila svým přesunem na Ministerstvo pro místní rozvoj před šesti lety. Od té doby agentura, o které tady pořád mluvíte, neexistuje. Dle organizačního řádu, který je jediný platný pro název součásti Ministerstva pro místní rozvoj se jednalo o odbor pro sociální začleňování a já doporučuju všem těm, kteří tady obhajují účelnost tohoto odboru nebo dříve agentury, aby si přečetli zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu o tom, jak činnost této agentury byla neefektivní, duplicitní právě s řadou i dalších aktivit, například s naším odborem bytové politiky nebo odborem bytovým, a proto došlo ke sloučení těchto agend. A osobní zkušenost Bíliny? Opravdu ji chcete slyšet? Já vám ji moc ráda řeknu. V roce 2013 a 2014 ještě v době, kdy jsem realizovala projekty z operačního programu Zaměstnanost zaměřený právě na aktivní politiku zaměstnanosti, dva z nich jsem realizovala v Bílině, agentura v Bílině působila. Byla jsem členem pracovní skupiny, která nepřinesla nic. Pouze dávala knížecí rady jak městu, tak nám jako realizátorům, jak máme dělat svoji práci, kterou jsme dělali dávno i bez nich. Od té doby, co jsem já byla ve vedení města, agentura v Bílině nepůsobila a ani v okolních městech, kde působila, nevidím žádné výsledky. Nevidím žádný princip, něco, co by skutečně pomohlo sociální vyčlenění... sociálně vyloučené lokality dál zůstávají součástí našich měst a je úplně jedno, jestli v nich agentura nebo odbor pro sociální začleňování působil, působí nebo bude působit. Přiznejme si, dokud se nezmění legislativa, tak se nic nezmění a budou se tady pouze vytvářet drahé projekty, neefektivní projekty, metodiky a tito pracovníci budou dávat knížecí rady, které však jako pomůžou ani ne z procenta té situaci, aby se vyřešila a ty lidi se opravdu sociálně začlenili.

Nemalujme si tady ten svět narůžovo, takový opravdu není, já jsem v té Bílině starostovala.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak nyní tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Marian Jurečka, potom paní poslankyně Eva Fialová a potom paní poslankyně Gabriela Svárovská. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já si dovolím do toho trošku vstoupit i s nějakou mojí osobní zkušeností. Já musím říct, že podle mě bylo chybou, když agentura byla přesunuta z Úřadu vlády a když ji tedy chtěl tehdejší premiér přesouvat, tak si myslím, že měla jít pod Ministerstvo práce a sociální věcí. To si myslím, že byla systémová chyba, protože tam byla osobně animozita mezi tehdejším premiérem Andrejem Babišem a ministryní Janou Maláčovou, tak to skončilo u Kláry Dostálové na MMR. Myslím si, že to nebyl úplně dobrý a šťastný systémový krok. Trošku bych tady zase chtěl říci ano, mohou být zkušenosti, které tady popisuje paní ministryně, bývalá starostka. Já mám i ty zkušenosti, co říká ona, ale mám i ty zkušenosti, kdy z celé řady zase míst zaznělo, že ti lidé z agentury odvedli dobrou práci v tom terénu, tak to já bych trošku tady chtěl jako dovyvážit, protože říct, že všechno, co agentura a její lidé v terénu dělali, bylo špatné, tak to si myslím, že takové hodnocení by nebylo úplně férové. Co jsem já měl jako ministr v minulosti problém, že nebyly jasně definovaná kápéíčka, aby se dalo férově jasně říct, co tedy je ten skutečný hmatatelný výsledek práce agentury v území, to si, řekněme, na rovinu, to nikdy v tom systému práce a manažerském řízení té agentury nebylo a byla to poměrně velká chyba.

Poslední poznámku, kterou zmíním a tady budu v rozporu s Eliškou Olšákovou, ctěnou kolegyní z klubu STAN. Úřady práce dneska prochází složitým obdobím, ale pokud jde o stabilizaci k superdávce, tak ta vlastně probíhá teď a musí být teď na přelomu prvního a druhého poletí v zásadě to zastabilizováno. A my se bavíme o věcech, které mají systémově naběhnout především v druhém pololetí a v roce 2027 naplno. A já si stojím za tím a tady opravdu jako si myslím, že to je správný krok, že ta kompetence a určitý charakter sociální práce dává logiku pod hlavičkou Úřadu práce, protože ten toho klienta zná nejvíc, zná ho dlouhodobě, zná všechny jeho příjmové nákladové situace a je schopen ho opravdu odbavovat komplexně, že jsme to neudělali na začátku toho příběhu, to i já za sebe říkám, byla chyba.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy paní poslankyně Eva Fialová, potom paní poslankyně Gabriela Svárovská a potom pan poslanec Jan Papajanovský. Vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já jsem slíbila že budu komunikovat a budu odpovídat na ty dotazy, které tady budou vzneseny. Takže co se týká kontroly k úřadům práce, tam je v současné chvíli ta povinnost daná na zapsání evidence bytů, přičemž se povinnost a to garantování, jak ten byt bude vypadat, přenáší na toho poskytovatele, protože je potřeba nějakým způsobem dokladovat fotografiemi, kde se to posoudí a ta následná kontrola je myšlená při těch sociálních šetření, které se dají jistě předpokládat, že u typu těchto klientů budou a jsou normálně popsané v dalších zákonech, kde se poskytuje součinnost a odvádí se a jsou o tom, že upozorní na to, že třeba některé věci nebyly skutečně tak dokladovány, co bylo v tom samotném podání do zapsání té evidence bytů. To si myslím, že je normální a mělo by toto běžně jako probíhat, že když někdo něco někde garantuje a není to podle skutečnosti a stát na to přispívá finančními prostředky, tak by měl to vyžadovat, že to tak ve skutečnosti opravdu je.

A co se týká, já budu reagovat na paní Kovářovou, prostřednictvím pana předsedajícího, já děkuju za tu odpověď. Já tomu rozumím, ale tady jsme o tom, když se vracíme úplně na začátek, jak to bylo koncipováno a já o tom mluvila. 3 000 bytů je naprosto v pořádku, ale jde o to, jaké klienty tam budeme nebo komu tam má být poskytnuto to podpůrné opatření. A pokud si vezmeme 3 000 bytů a 160, vedle toho 1 000 lidí, tak to nebylo reálné a vybírali by se jenom ty méně problémoví klienti a my potřebujeme primárně začít u těch, které jsou opravdu komplikované. A na to vždycky jsem tady hájila asistenci a ta je nadále zase jako poskytována a do té nikdo nezasahuje. Takže já doufám v to, že tyhlety byty se budou přestat bát (Předsedající: Čas.) poskytovat lidé...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Jsem vás utnul v půlce slova, omlouvám se. Nyní prosím paní poslankyni Gabrielu Svárovskou, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Ano, děkuji paní zpravodajce za odpověď i když se přiznám, že tomu rozumím čím dál tím míň. Teď jste řekla, že se tedy povinnost zkontrolovat byt přesouvá na poskytovatele? A pak nemám jasno v tom, jistě, že chápu, že mezi těmi poskytovateli mohou být potenciálně obchodníci s chudobou a taky to považuju za velké riziko. Ale jak to pozná pracovník úřadu práce, když to bude kontrolovat třeba jenom na základě fotografií? Tu sociální práci přece běžně vykonávají obce a nikoliv úřady práce.

Ještě poznámka na paní ministryni a její nelibost vůči agentuře pro sociální začleňování. Jenom bych chtěla připomenout, že s agenturou, respektive odborem spolupracuje kolem stovky obcí v celé republice a vesměs si spolupráci s agenturou chválí. Čili asi tam bude něco v tom základním nastavení a k té činnosti nebo k těm projektům, které Agentura pro sociální začleňování nabízí. Naposledy si pochvalovali výsledky té spolupráce třeba v Brně-sever, kde se jim podařilo desegregovat základní školy.

Já myslím, že tady se určitým způsobem rýsuje takový postoj k práci, která směřuje k sociálnímu začleňování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní zde máme poslední dvě faktické poznámky. S první přichází pan poslanec Jan Papajanovský a s druhou potom pan poslanec Ivan Bartoš. Vaše 2 minuty.

 

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Já musím reagovat na diskusi, která se týká Agentury pro sociální začleňování, bohužel, protože tady zazněly takové polopravdy ze strany vážené paní ministryně. Za prvé ta agentura vždycky byla jenom odborem, ona nikdy nebyla samostatnou institucí, vždycky byla jenom odborem, a to i na Úřadu vlády. Od začátku byla odborem a ten odbor se jenom v uvozovkách přesouval z Úřadu vlády potom na MMR, to znamená, agentura jako instituce se samostatnou právní subjektivitou nikdy neexistovala, takže ta diskuse v tomhle ohledu příliš relevantní není.

Já tady řeknu jenom krátkou zkušenost, protože paní ministryně hovořila jako starostka severočeské Bíliny, která se s agenturou setkala v době, kdy nebyla starostkou, a v době starostování s agenturou nikdy nespolupracovala. Já můžu jako starosta, který s agenturou už 7 let spolupracuje, říct, že ta spolupráce je velmi přínosná. Můžu paní ministryni odkázat na svůj proslov, který jsem tady na plénu měl, kdy jsem hovořil o všech výhodách spolupráce s agenturou. Můžu připomenout, že u nás v České Kamenici se podařilo zhruba 200 lidí dostat z dluhové chudoby, máme tam několik desítek, možná už dneska stovek dětí, které díky činnosti agentury prochází nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež a tak dále. A myslím si, že o tom, že ta agentura má smysl, nevypovídá nějaká zkušenost z Bíliny z roku 2013, 2014, ale spíše třeba petice obcí, které dneska volají po tom, aby činnost agentury nebyla ohrožena.

Stejně tak ty závěry NKÚ byly dezinterpretovány. To nejsou závěry, které by se týkaly činnosti agentury per se, ale jsou to závěry, které se týkaly některých projektů z OPZ, což jaksi – činností agentury není jenom zprostředkovávat projekty z OPZ. Takže to bohužel ke korekci některých polopravd, které tady v diskusi zazněly.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak já jenom budu upgradovat seznam lidí s faktickou poznámkou. Nyní tedy přichází vám poslanec Ivan Bartoš, po něm potom paní poslankyně Eva Fialová a potom paní – ta se odhlásila, takže po panu poslanci Bartošovi paní ministryně Mrázová. Vaše 2 minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já děkuji za slovo. Já si zkusím zareagovat na několik věcí, které tady zazněly. Úplně nechápu, proč tady vedeme debatu o tom, jestli Agentura pro sociální začleňování je agentura, nebo odbor. Faktickým problémem nebo otázkou je činnost té agentury. Když si vezmeme tu historii, tak podobně jako spousta věcí v České republice, agentura byla nastartována za evropské peníze, to se každému hodilo, byla pod Úřadem vlády a je jedno, jestli tam byla jako odbor nebo jako agentura. A Česká republika měla za úkol postavit tu agenturu na nohy a nebýt závislá na tom (?) financování z Evropské unie. To samozřejmě žádný ministr ani premiér nikdy neudělal. A tady se už můžu obracet i na kolegy z ANO, protože ANO bylo ve vládě vlastně v tom významném období, kdy pak ta agentura byla přesouvána na Ministerstvo pro místní rozvoj. Takže ta agentura skákala skutečně jako z grantu na grant z evropských fondů, aby vůbec mohla financovat nějakou tu činnost. Ta agentura měla mít vlastní financování, to, že se tak nestalo, byla zásadní chyba. Já jsem tu agenturu přebíral vyhladověnou, se špatným vedením. Zkusili jsme se to narovnat, vyjednali jsme peníze pro tu agenturu a teď nějakým způsobem – podle mě to sloučení nebo čachry, které tam – personální – k nimž dochází, nejsou správné. Myslím si, že naopak by bylo dobré zacílit tu agenturu k nějaké činnosti a financovat ji trvale z nějakého rozpočtu rezortu, poněvadž ty náklady nebyly tak vysoké.

A druhá věc, možná to bude k paní zpravodajce Fialové nebo možná k paní ministryni. My se furt bavíme o těch bytech – ale to je přece úplně jedno, pro koho ty 3 000 bytů budou. V České republice se postaví asi 30 000 bytů ročně, tak pokud k tomu jako bonus dostaneme 3 000 bytů navíc skrze to garantované nájemné pro pronajímatele, tak to je desetina produkce bytové výstavby, to prostě není republikově málo. My se furt bavíme o těch 150 000 lidech, co žijí na ubytovnách, ale my potřebujeme celkově zvyšovat bytový fond. Máme i sociální byty. Takže i ta kontaktní místa využívají systém sociálních bytů. To přece není pravda, že rozdělují 3 000 bytů 150 000 lidí ročně. Tak pak se o tom pobavíme, až budu vystupovat ve svém bodě.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy faktická poznámka paní ministryně Zuzana Mrázová.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Já budu už rychlá. Já budu reagovat prostřednictvím pana předsedajícího na pana kolegu poslance Papajanovského. Já nechápu tu historii kolem toho, že se zrušil nebo spojil odbor pro sociální začleňování s odborem bytové politiky nebo s odborem bydlení – ta agenda zůstává, smlouvy mají obce podepsané s Ministerstvem pro místní rozvoj, všechny projekty běží dál, 90 procent zaměstnanců přešlo pouze v návaznosti na služební zákon. Je nutné vyhlásit nová výběrová řízení na vedoucí oddělení a ředitele odboru. Ten důvod byl opravdu kvůli tomu, aby došlo k odstranění duplicit. My jsme měli několik desítek expertů na implementaci zákona o podpoře bydlení a to stejné dělaly dva odbory a toto jsme chtěli prostě i v návaznosti na zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu odstranit. Takže ta hysterie je opravdu naprosto zbytečná. Takže tam, kde jsou obce spokojeny, ať nadále spolupracují s ministerstvem. A je přece úplně jedno, jestli tím spolupracujícím je odbor pro sociální začleňování nebo odbor rozvoje bydlení a soudržnosti – ta agenda je pořád stejná. Panebože. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak a máme tady dvě faktické poznámky: s první přichází pan poslanec Ivan Bartoš, až s druhou potom – ten se vzdal. Takže přichází pan poslanec Jan Papajanovský. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Díky za slovo. Já to vážené paní ministryni rád vysvětlím. Stačilo by se možná pobavit napřímo s obcemi, které jsou podepsané pod tou peticí. Každý snad ví, že pro činnost jakékoliv organizace jsou klíčoví zaměstnanci ve vedoucích pozicích. A pokud provedete reorganizaci, v rámci které v zásadě jaksi vyměníte, respektive vyhlásíte výběrová řízení na takřka všechny vedoucí pozice – pokud se nepletu, tak se to týká mimo jiné všech vedoucích regionálních pracovišť, no, tak pak se nelze divit tomu, že v tom území je z toho určitá obava, protože to jsou lidé, se kterými my jsme dlouhodobě spolupracovali, věděli jsme, co od sebe očekávat, byly tam rozjeté projekty a opravdu s rozhovory, které napříč těmi městy, protože – mimochodem jedno z těch měst, které bylo iniciátorem té petice proti změnám, které jste rozjeli na Ministerstvu pro místní rozvoj, je už tady zmiňované Statutární město Děčín, které vede hnutí ANO. Takže to opravdu není nějaká snaha dělat tady politiku, ale je to tak, že ty obce mají obavu, a já bych možná doporučoval s těmi obcemi začít víc komunikovat, tak, abyste se, vážená paní ministryně, dozvěděla, co je zdrojem těch obav – pokud bude pravda to, co říkáte, to znamená, že činnost agentury nebude ohrožená, že všechny projekty budou pokračovat, že experti dál budou pokračovat, no, tak pak samozřejmě uznám, že jste měla pravdu a že naše obavy se nenaplnily, ale z informací, které my zatím z toho území máme, se prostě zdá, že naše obavy jsou oprávněné.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S přednostním právem pan ministr Ministerstva práce a sociálních věcí Aleš Juchelka.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já děkuji, vážený pane předsedající. Já to jenom v krátkosti nejdříve shrnu a potom řeknu, co nás k tomu vedlo, a samozřejmě se také vrátím k úřadům práce, budu jenom věcný.

Zákon o podpoře bydlení upravuje poskytování tedy podpůrných opatření osobám v bytové nouzi prostřednictvím bytových podpůrných opatření a takzvané asistence bydlení. Opatření jsou cílená na takzvané potřebné osoby, jejichž situace je vyhodnocena jako důvodná, odůvodněná primárně na základě poradenské činnosti, která je poskytována obecními úřady s rozšířenou působností. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností, takzvaná kontaktní místa pro bydlení, mají v informačním systému podpory bydlení evidovat a to: potřebné osoby na základě jejich žádosti a byty na základě žádosti jednotlivých poskytovatelů, ať už jsou to obce anebo také soukromé soukromé osoby.

Zápis údaje o potřebě podpůrného opatření je podmíněn souhlasným stanoviskem Úřadu práce. Úřad práce kromě jiných podpor totiž vyplácí osobám dávku státní sociální pomoci a v rámci této působnosti se zaměřuje rovněž na vyhodnocení situace žadatelů ve vztahu k jejich bytové nouzi, respektive lidem, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením.

Definice, pokud chceme definovat rizika současné právní úpravy, je v tom, že tam právě (je) duplicita sociální práce, jsou tam nadbytečné administrativní kroky a hodně neefektivních procesů, v rámci kterých by státní instituce a samosprávy duplicitně vykonávaly obdobné činnosti. Je tam taktéž nedostatečná síť poradenských míst, nadměrná zátěž obcí – k čemuž se ještě dostanu – nejednoznačnost parametrů, které odůvodňují vstup do evidence podpory bydlení a jsou tam rizika, která jsou spojená s nedostatkem flexibility právě v rámci identifikace zranitelných osob a skupin. Vysoké riziko je tam také nejednotnosti při rozhodování o jednotlivých žádostech – to v tom zákoně de facto vůbec nějakým způsobem zohledněno není.

Právní úprava se od počátku jevila jako problematická – nevyváženost mezi přínosy oproti nákladům a zátěži spojenými s implementací zákona. Konstrukce cílí na podporu takzvaných poskytovatelů působících na trhu s bydlením namísto zajištění odpovídajícího bydlení konkrétně potřebným osobám.

Takže když si to třeba vezmeme, tak Legislativní rada vlády, které předsedal pan doktor Michal Šalomoun, tehdejší ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády, tak sám tady v této své důvodové zprávě k tomu stanovisku k celkovému zaměření návrhu zákona tady píše: Upravené znění návrhu zákona jakožto zcela nové právní úpravy bylo vzhledem k požadavku předkladatele na jeho projednání na schůzi vlády na počátku měsíce května roku 2024 posuzováno ve velmi krátkých termínech, které neumožnily jeho komplexní posouzení z hlediska možných dopadů a nákladů, ani z hlediska jeho procesní aplikovatelnosti navrhované úpravy.

Úprava předloženého návrhu zákona je poměrně nepřehledná a bez důkladného čtení jako celku nelze pochopit její obsah a zaměření. Ve vztahu k osobám v bytové nouzi fakticky garantuje pouze poskytnutí poradenství a poskytování asistence, které však může být duplicitní k sociálnímu poradenství. To píše tehdejší pirátský ministr pro legislativu pan doktor Šalomoun.

Těžiště navrhované právní úpravy a administrativně komplikovaných evidenčních postupů tak spíše než v garanci zajištění bydlení konkrétním osobám v bytové nouzi spočívá v poskytování příspěvků a ověřování nároků na jejich výplatu třetím osobám působícím na trhu s bydlením. Vyvstává tak otázka, zda stejného efektu jako nově navrhovanou rozsáhlou zákonnou úpravou nelze docílit prostřednictvím dotačních programů a posílením role sociálního poradenství a aktivní sociální práce v rámci stávající právní úpravy u sociálních služeb.

Za druhé, důsledkem výše popsaných skutečností je, že sice bude u konkrétního člověka nebo celé jeho domácnosti autoritativně orgánem veřejné moci konstatováno, že je potřebnou osobou, že je v bytové nouzi nebo dokonce zvlášť zranitelnou osobou, avšak bez reálného nároku na návazné opatření ze strany veřejné správy v podobě zajištění bydlení. Jinými slovy, prostě a jednoduše my si tady můžeme odhlasovat, co chceme, ale ten reálný dopad bude prostě jiný, protože realita venku tady z této místnosti Poslanecké sněmovny je prostě jiná. My si tady můžeme odsouhlasit cokoliv, co chceme, ale pokud se to míjí s tou realitou, o čemž tady mluví pan doktor Šalomoun, tak je to prostě úplně zbytečné.

To znamená, že mu bude řečeno: Jo, ano, ty máš nárok na byt, ale v té realitě žádný byt nedostane, protože prostě není, protože ta realita se úplně míjí. Takže to je vlastně Potěmkinova vesnice. V návaznosti na formální vztah předloženého návrhu zákona k právu na zajištění naturálního plnění, tedy poskytnutí bydlení, nelze vyloučit ani případné další náklady, které by mohly vzniknout veřejným rozpočtům v případě, kdyby došlo ze strany soudu k přiznání tohoto práva.

Předložená právní úprava – píše za třetí, pan doktor Šalomoun – je poměrně kazuistická. V mnoha případech je obtížné predikovat, jak bude aplikovatelná v praxi. Příkladem může být správní řízení vedené při zápisu údajů o potřebných, kdy není zřejmé, jaký bude mít vliv na ustanovení o místní příslušnosti ve spojení s podáním žádosti u více obecních úřadů obcí s rozšířenou působností na průběh dalšího řízení. Že se může přihlásit de facto kdekoliv v našich třeba 500 obcích a bude čekat, kdo za něho ten problém vyřeší?

Můžeme tady v tom pokračovat dále. Za čtvrté, navržená právní úprava pomíjí i situace, kdy dojde k zániku poskytovatele nebo ke zrušení jeho pověření. Taková situace sice nebude mít přímý dopad do soukromoprávních, nájemních nebo podnájemních vztahů, ale v konečném důsledku může dojít k oslabení motivace vlastníků bytů v takových vztazích pokračovat. Prostě zkrátka podrobuje celý ten zákon velmi ostré kritice, a to v oficiální důvodové zprávě k tomuto zákonu, který předložil tehdejší vládě pan doktor Šalomoun.

Samozřejmě, že se můžeme opírat, protože tady máme i nějaká usnesení, například Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů České republiky tady z 19. února 2026. Říká: Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů žádá vládu České republiky, aby provedla revizi zákona o podpoře bydlení, zejména v částech, které v aplikační praxi ukládají obcím nepřiměřenou administrativní zátěž spojenou s vedením evidencí osob a bytů, aniž by k tomu byly vytvořeny odpovídající personální, finanční a technické podmínky.

Také upozorňuje, že současné nastavení zákonných povinností přináší na obecní úřady výkon činností, které mají charakter státní politiky bydlení, aniž by byl zajištěn princip přiměřeného financování přenesené působnosti. Zejména však konstatuje absenci konkrétních věcných nástrojů. To znamená, píše tady: bytového fondu a investičních prostředků, bez níž obce nemohou cíle zákona fakticky naplňovat. Proto říkám, že si tady můžeme skutečně říct to dobro a můžeme si ho odhlasovat, ale nebude naplněno, protože prostě všichni ví, že to takto nejde. Nemůžeme dělat zákony, které jsou prázdné a které nemají žádný dosah do té reality, do té praxe. To prostě takhle možná fungovalo za minulého režimu, ale ne v tuto chvíli ve 21. století, v demokratickém státě, který by měl být tím, který říká těm občanům, že my děláme věci pro občany, které jsou skutečně reálné a mají na ně konkrétní dopad. Ne tady stavět nějaké vzdušné zámky bez toho, aby to konkrétní dopad mělo.

Takhle můžu pokračovat dál. Například máme tady taktéž usnesení Svazu měst a obcí České republiky, které také vyzývá vládu, aby revidovala tento zákon. Tady píše dokonce, že zákon byl přijat s deklarovaným záměrem řešit dostupné bydlení pro občany České republiky. Lze důvodně očekávat, že s ohledem na obtížnou situaci na trhu s bydlením vzbudí očekávání u občanů České republiky, která však nemohou být s ohledem na podobu a obsah zákona naplněna. Poté, co bude ze strany obce potvrzena jejich bytová nouze, získají legitimní očekávání, že jejich bytová potřeba bude rovněž uspokojena. To, co píše pan doktor Šalomoun, to, co píše Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů, píše úplně stejně Svaz měst a obcí České republiky.

Píše dále, že zákon zároveň s sebou nese administrativně komplikované a náročné finanční postupy, ať na úrovni obcí s rozšířenou působností v souvislosti s vedením evidence osob a bytů a tak dále.

Dál je nutné poukázat na to, že systém poskytování podpory bydlení je do značné míry duplicitní se systémem sociální práce vykonávané obcemi a duplikuje činnost směřující ke klientům Úřadu práce České republiky. I na základě těchto samozřejmě věcí – protože to má svou logiku – jsme upravili tento zákon tím pozměňovacím návrhem, který předložila paní kolegyně Eva Fialová. Pozitiva, která tento pozměňovací návrh má – protože samozřejmě nic konkrétně bourat nechceme, chceme opět jenom zrealističtit tento zákon – tak ta pozitiva, například v té věcné působnosti Úřadu práce České republiky, jsou v tom, že mají vazbu na digitalizaci a sociální práci, která na tom Úřadu práce je.

To znamená, že umožní lépe vyhledávat osoby v bytové nouzi, které jsou ohrožené sociálním vyloučením, a hledat východiska z jejich nepříznivé situace. Například na základě individuálního akčního plánu, který bude i součástí samozřejmě, nebo je součástí takzvané superdávky. Systém státní sociální pomoci a systém podpory bydlení tady bude propojen tak, že umožní nástroje podpory zacílit na ty, kteří to skutečně potřebují. V neposlední řadě je tady zacílení a posílení práce s klienty a jejich aktivizace právě podpůrným plánem. To s sebou nese i řešení vhodného bydlení a jeho udržitelnosti.

Všechno to bude na jednom místě, právě tam, kde už všechny ty informace jsou, protože úřady práce mají dlouhodobý a detailní přehled o svých klientech. Díky přesunu těch částí kompetencí z kontaktních míst na úřady práce zajistíme klientům koncentrovanou a systematickou pomoc. Už jsme k tomu blízko, protože i tady toto řeší právě ta superdávka, kterou připravila minulá vláda.

Cílem je maximálně efektivně nastavit pomoc lidem ohrožených ztrátou bydlení. Naším cílem je díky takto efektivně nastavenému systému vracet ohrožené klienty prostě a jednoduše zpátky do života. Vytvořit ten systém tak, aby byl životaschopný. Od opatření si taktéž slibuji, že povede k individuální práci s jednotlivými klienty, že se s nimi bude pracovat i na úrovni sociálních služeb, že jim bude zajištěna asistence přímo samozřejmě v tom místě, klidně i přes kontaktní místo bydlení. To musí jít ruku v ruce.

Na úřadech práce budou mít tedy ti klienti podpůrný plán, ve kterém bude zmapována situace klienta. Bude tam zmapována situace klidně všech členů ve společné domácnosti. To znamená třeba jeho rodiny, jak kompletně bydlí, kolik jich tam je, za kolik to mají, jakou mají pracovní nebo nepracovní historii, aby se s nimi dalo pracovat dále, co se týká rekvalifikací, zda pečují o děti, což je taky velmi důležité. To se tam také schraňuje.

Úřady práce k tomuto již dnes disponují pravomocí a nástroji, například u klientů v hmotné nouzi, tam to všechno vidíme. Zároveň se na úřadech práce potkávají nástroje k zaměstnanosti, protože s tím souvisí jak zaměstnanost, podpora bydlení, tak samozřejmě podpora i té samotné rodiny. To znamená, že úřady práce potkávají nástroje k zaměstnanosti, kde mají dle mého názoru a taktéž se jim postupně, protože tady říkáme, že v tuto chvíli jsou skutečně přetížení tou superdávkou, ale to jednou skončí a právě na to může klidně navázat tato sociální práce, protože ta superdávka bude součástí tady tohoto balíku, a tam jim můžeme nabídnout včetně těch kontaktních míst bydlení, která budou na obcích vznikat a vznikají, doprovázení.

Cílem je nabídnout z jednoho místa na základě znalosti situace klienta prostě koordinovanou pomoc, která má potenciál ho stabilizovat, ne vše jen platit dávkou jako doposud, ale skutečně s tou dávkou nějakým způsobem spojit tu sociální práci. To je velmi důležité.

Takže my nechceme zakládat novou strukturu úřadů. To si myslím, že pro klienty i stát je lepší, když se využije infrastruktura, kterou v tuto chvíli má, a nemusí ji za peníze daňových poplatníků nadále budovat, to, co tady říkala nebo naznačila paní paní zpravodajka.

Takže to jenom jakoby na úvod trochu vysvětlení i s těmi úřady práce. Já si myslím, že jdeme dobrou, realističtější cestou, protože tady tento zákon podrobil kritice nejen pan doktor Šalomoun jako legislativec, který tady seděl jako ministr nominovaný Pirátskou stranou, ale taktéž byl člen a předseda, šéf Legislativní rady vlády, která to takhle kritizovala, jak jsem to tady přečetl. A my jenom chceme opravdu dostat do reálných mantinelů ten zákon i se vším, co tam bude – s garancemi, asistencí, sociální prací, finanční podporou, se vším, co k tomu patří.

Ale tady vidíme, že ani Svaz měst a obcí, ani další prostě a jednoduše s tím mají velikánský problém, s tím návrhem zákona, i co se týká finančních toků. Protože přenesená působnost znamená, že stát nebude mít kontrolu nad těmi finančními toky. To nyní bude muset platit garanci v jaké výši? Jak se má narozpočtovat třeba mandatorní výdaj tady na tento zákon, když nevíme vlastně, kolik těch klientů zhruba může být, nebo se budou střídat na různých obcích, přijdou jednou do Zlínského kraje, potom do Moravskoslezského, potom se objeví v Ústeckém kraji, budou mít x žádostí. OK, můžou mít dvě. Ale ten zákon, a to tady píše pan doktor Šalomoun, to neříká. Takže takhle můžeme postupovat jakoby dál. A já tomu rozumím. Ale například ten systém těch dvou žádostí bude kontrolován jak? Máme to nějakým způsobem zdigitalizováno? Na úřadech práce už v tuto chvíli ano. Ale určitě kontaktní místa bydlení ještě žádným způsobem na území ORP určitě nejsou.

A pokud samozřejmě v tuto chvíli ta kontaktní místa bydlení už fungují, protože některá oerpéčka už je zakládají, už je mají i obce, tak by mě zajímalo, jestli máme nějakou statistiku, kolik těch bytů v tuto chvíli tam je v rámci zprostředkování třeba od soukromníků nebo od obcí, kolik vlastně v tom portfoliu těch bytů tam v tuto chvíli máme, které se už teď můžou a nabízejí těm klientům a jak se s nimi konkrétně pracuje? Protože si myslím, že pokud tedy ty informace tady máte, tak nám je tady řekněte. Já v tuto chvíli nemám žádnou takovou statistiku, kolik těch bytů tam je, kolik těch klientů tam přišlo. Ale už to prostě pár měsíců funguje. Někteří starostové do toho už investovali nějaké finanční prostředky, takže už ten systém mají. Tak jakým způsobem ty klienty obhospodařuje? Tak to mě také zajímá. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Bartoš.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo, i že zde byl citován závěr pana ministra Šalomouna tenkrát v době šéfa i Legislativní rady vlády. Och, jak já bych byl rád, kdybychom se u návrhů, které v tuto chvíli přicházejí do Poslanecké sněmovny, mohli také probírat hodnocením Legislativní rady vlády. To je trošku ten rozdíl, že ty změny, které vy tady navrhujete, vlastně tohleto opatření velmi často nemají a jsou daleko zásadnější, než je samotný zákon o podpoře bydlení.

Kdyby si pan ministr Juchelka dohledal, tak samozřejmě s každou zprávou LRV, jak se s ní ministerstvo, nebo navrhovatelé vypořádají, já jsem tady ještě jako ministr ten zákon kolikrát obhajoval a ty jednotlivé výhrady, které tady zaznívaly, a řadu z nich jsem rozptýlil.

Zkusím jenom asi tři věci, které mě trošku chytly za ucho. Samozřejmě obce kontaktní místa zřizují, některé je zřídily dokonce předtím, než byl ten zákon, a jsou i města, která mají ten kvazi bytový fond. Ale protože minulá vláda, a věřím, že ani současná vláda nezřídila ten fond záruk, pokud je, tak mě opravte, a jsou tam nějaké peníze, tak samozřejmě ten princip, kde by stát posílal nějaké peníze na garance, zatím nefunguje. Takže města, co mají takzvanou městskou realitku, tak samozřejmě ten fond saturujou ze svých prostředků, případné opravy. Můžeme se na to podívat třeba v Brně nebo v dalších městech, kde se to pilotuje.

Pak mě trošku mrzí, že se tady furt jako montuje těch 150 000 lidí, kteří už jako v těch azylákách jsou, a pak že ten zákon jako někomu pomáhá. To jsou dvě různé skupiny lidí. Já jsem byl svědkem, když se psal zákon o sociálním bydlení, myslím, že jsme nastupovali s panem Juchelkou do Sněmovny ve stejném roce 2017, on jako nestraník, takže nepředpokládám, že předtím se tou tématikou zabýval, my jsme věci bydlení, ať už v komunální politice, řešili předtím a sledovali jsme vznik zákona o sociálním bydlení, který se nepodařil ani Sobotkově vládě, ani Babišově vládě. My jsme šli na širší záběr, na dostupné bydlení, které řeší i preventivní část. Vy z toho zase děláte dost zákon o sociálním bydlení. Ale to není ten stejný zákon.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A s faktickou poznámkou pan ministr Aleš Juchelka.

Než přijdete, tak omluvy: od 17 hodin z rodinných důvodů se omlouvá pan poslanec Karel Tureček a od 17 do 19 hodin z pracovních důvodů paní poslankyně Renáta Zajíčková. Vaše dvě minuty.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji. Ty rozpory jsou samozřejmě tady i ohledně toho zákona s tehdejším Ministerstvem financí, protože když tady hovoříme o těch garancích, o kterých jste říkal, a o tom garančním fondu, tak jak on je koncipován, v jaké je výši, jak ty garance se tam přesouvají, kdo ty garance vlastně administruje, jak je kontrolujou, kdo je vyčísluje a jak jsou potom placeny. Protože já říkám, že potom je to skrze obce v rámci státního rozpočtu průtokový ohřívač, který stát nemá pod kontrolou.

I proto na úřadech práce je potřeba, když tam už existuje model příspěvků na bydlení, tak vlastně kdo určí tu garanci, tu její výši v rámci toho místa, v rámci, já nevím, nábytku nebo kuchyňské linky, nebo kdo a kolik to vlastně jako bude stát, jestli jsou aspoň vyčísleny i v tom původním zákonu, který jste předložili, který my tady nebouráme, to říkám znovu, my ho pouze měníme pozměňovacím návrhem, dáváme mu trochu logičtější tvář. Tak jestli byly nějak vyčísleny nejen ty garance, ale i ty asistence, kolik to zhruba může stát a kolik to může být? Jestli něco takového je? Protože pan exministr pro místní rozvoj, který ten zákon připravoval, tak určitě taková čísla pravděpodobně má. Kolik chtěl třeba do toho garančního fondu nalít peněz, aby se z toho potom platily ty škody, které tam třeba ti nájemníci mohou těm pronajímatelům, ať už obecních bytů, nebo soukromých poskytovatelů, vytvořit?

A samozřejmě i ty asistence jako takové, kolik vlastně by ten fond na ty asistence nebo kolik těch peněz na ty asistence měl ten státní rozpočet vymezit, anebo jestli to je opravdu jenom na tom, že to oerpéčko nebo to kontaktní místo bydlení to přefakturuje tomu oerpéčku, to to přefakturuje samozřejmě státu v rámci přenesené působnosti, a bude to vlastně průtokový ohřívač.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Ivan Bartoš. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji. On to pan ministr Juchelka velmi moc dobře ví, protože vede Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tak jedna věc je mít spuštěné programy, mít dokonce zákon, který má něco dělat, a druhá věc je státní rozpočet a pozice Ministerstva financí, které – přiznejme si to – v řadě agend a některé koaliční strany, i třeba koalici SPOLU, to dovedlo na tu hranici volitelnosti. Prostě když Stanjura ty peníze nedal, tak ty programy vlastně v tu chvíli byly bezzubé.

A můžeme se podívat – ta největší výhrada... A já jsem jednal se SMOČRem, byť skrze paní Vladykovou, to chápu jako takovou prodlouženou ruku, ano, do regionální politiky, taky se Svazem měst a obcí. A největší obava těch obcí byla: my to zřídíme, my to budeme provozovat, ale co když nám stát ty peníze nedá?

Já si pamatuju na boj Mariana Jurečky, který i spolu se mnou, protože my jsme byli předkladatelé tohoto zákona nebo spolupředkladatelé, jak jsme licitovali o míře, kolik má být ten garanční fond, jak jsme bohužel řešili i jednotky lidí v území celé České republiky, jestli půl úvazek je postačující na ORP a podobně.

Prostě když jste pod tlakem, kdy ministr financí má jiné priority, než je třeba priorita bydlení z pohledu České republiky, tak samozřejmě ty obavy těch obcí se zejména v tom momentě, kdy tedy už Piráti nebyli ve vládě ke konci volebního období, kdy se honil ten nízký schodek rozpočtu a všechno šlo stranou, tak logicky ta jejich nedůvěra v to, že ten stát dokáže garantovat systém, který oni mají provozovat, byla velmi nízká.

Tak já doufám, že ve věcech, které budete realizovat v rámci koalice ANO, SPD a Motoristé a spustíte, tak pak nakonec od paní ministryně Schillerové tam ty peníze přistanou a vlastně ten zákon to pomůže naplnit. Ale takových zákonů bude mít celou spoustu, ať už je to zákon proti lobbingu, který je sice dobře napsaný, ale fungovat nemůže, protože lidé, kteří by kontrolovali ten registr lobbistů a další prostě nejsou nakresleni na patřičném úřadě a nejsou zaplaceni, podobných zákonů máme v České republice celou řadu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Faktická poznámka pan ministr Aleš Juchelka.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já tomu rozumím samozřejmě a budu mluvit ke svému ctěnému kolegovi Ivanu Bartošovi ohledně těch financí. Ale pokud se podíváme jenom do toho stanoviska pana doktora Šalomouna, tak Ministerstvo financí ano, to říká, že tady prostě to, co říkám já, že je to financování systému podpory bydlení tak, jak tady říká, a nejsou tady vyčísleny náklady na výkon té přenesené působnosti. Potom jsou tady rozpory se Svazem měst a obcí ve stejném duchu. Týkají se požadavků na zajištění odpovídajících finančních prostředků ve státním rozpočtu na výkon přenesené působnosti, a to jak na vznik a provoz kontaktních míst pro bydlení, tak na realizaci dalších podpůrných opatření. Dalším rozporem je požadavek garance, že přijetí navrhovaného zákona nepovede k dalšímu snižování dotací na výkon sociální práce, které považuje za nedostatečné, ale naopak dojde k jejich navyšování až na úroveň skutečných nákladů. Ale pořádně nevíme. My nevíme ty náklady na tom ORP. Může to být miliarda, deset, dvacet, třicet, padesát, sto, nevíme. To stejné rozpory s jednotlivými kraji. Zase, rozpor s kraji. Co říkají. Spočívají na požadavku na zajištění dostatečného financování agendy ukládané krajům v obcích a obcím v přenesené působnosti, požadavku na výkon agendy podpory bydlení a tak dále.

V námitce hospodárnosti systému podpory bydlení, námitce duplicity se sociálními službami a v námitce byrokratického zatížení poskytovatelů a nepřehlednosti návrhu. Tady toto všechno jsou rozpory, které byly nebo měly být vypořádány a nebyly. Toto je stanovisko Legislativní rady vlády právě k tomu předloženému návrhu zákona a my se snažíme tady toto skutečně napravovat, dávat to do nějakých reálných mantinelů a hranic bez toho – znovu opakuji, abychom bourali tu myšlenku toho zákona o podpoře bydlení. My to chceme racionalizovat, děláme to myslím si správným směrem a tady to financování je prostě bezbřehý průtokový ohřívač financí, které nemá nikdo pod kontrolou. Jenom ta oerpéčka budou zpátky tomu státu (Předsedající: Čas.) prostě v uvozovkách fakturovat ty skutečné náklady ale my nevíme vůbec kolik to je ani řádově.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak nemáme tady žádnou faktickou poznámku. Nyní tedy pokračujeme v obecné rozpravě, do které nám přichází... Tak teď nevím, pan poslanec, dobře. Takže vaše 2 minuty.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Tak jenom já nepředpokládám, že z té zprávy Legislativní rady vlády ta čísla jdou vyčíst. Ty předpokládané náklady jsou ve zprávě RIA a v těch dalších dokumentech. Náklady na garance na podporované obecní bydlení cca 400 až 50 milionů (500?) korun, asistence asi 500 až 600 milionů korun ročně. Ale obojí až po řádném náběhu toho systému. Tam byla vypočítána, byl to jeden z mála zákonů, který měl dopočítátán tu ekonomickou efektivitu a pokud považujeme ten náklad, který je velmi, řekněme, ještě střízlivý, 4 miliardy na dopady ztráty bydlení v České republice ročně, což vycházelo nejen z analýzy, ze které jsme vycházeli, ale i právě z té analýzy RIA, tak ta návratnost implementace toho zákona byla během čtyř let by ten výsledek byl šul nul za předpokladu, že by se výrazně snižoval ten počet lidí, kteří jsou skutečně už ve ztrátě bydlení z těch zhruba 150 000 na čísla nižší. A ten zákon má tu preventivní efekt, takže by nám tam další lidé, jejichž řešení jejich životní situace je pak už nákladnější, nespadali. Takže je to skoro, je to miliarda ročně v součtu, ale po plném náběhu zákona to znamenalo napočítáno na všechny ORP, kteří mají kontaktní místa bydlení a přes republiku rozprostřenou přes nějaký vypočítaný průměr opotřebení nebo té záruky, která nepropadá dokud ten člověk třeba ten byt nezničí nebo se nestěhuje. To není že 100 procent záruk vyplácíte s každým novým nájemníkem, byla to zhruba tadyta částka.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Faktická poznámka pan ministr Aleš Juchelka, 2 minuty.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Tak v tom případě je velká škoda, že pan šéf Legislativní rady vlády a pirátský nominant na ministra pro legislativu nečetl tu RIA, protože nerozumím tomu že by, a nečetl ji tedy v tom případě ani Svaz měst a obcí, ani Asociace krajů, ani Ministerstvo financí, které tady mluví o tom přesně právě v tom stanovisku Legislativní rady vlády, že ty finanční prostředky prostě vyčísleny nejsou. Takže ta RIA asi vznikala, já nevím, nějak ex post nebo mimo ten zákon nebo byla součástí toho zákona, protože to stanovisko, které tady je, je z 10. května 2024 a je to pro vládu, Legislativní rada vlády, která tady tento zákon projednávala právě na zasedání, na kterém jste určitě seděl i vy, pane exministře. Takže já se domnívám, že si tady můžeme říkat ty částky a že to bylo na základě RIA a že si to máme všichni přečíst, ale já se držím faktů a dat, která vyplývají z materiálů, které jsou oficiální, z Legislativní rady vlády, z vlády a z jejího jednání, cituji tady Svaz měst a obcí, Ministerstvo financí, Asociaci krajů, asociaci všech tajemníků měst a obcí a nikdo z nich tam o financích nemluví.

Konkrétně jenom říká, my to financování nevíme, nemáme ho, není, takže pokud to je 400 nebo 600 milionů a po stejném náběhu třeba 1, 5 miliardy, tak to skutečně nikdo neví asi kromě vás ani váš pirátský nebo expirátský ministr pro legislativu, který tady toto napsal, sepsal, dal dohromady a měl na to své své kolegy. Tak já nevím, z čeho čerpáte, ale určitě to nejsou oficiální data ani oficiální čísla, protože ta by byla v té důvodové zprávě a byla by i zohledněna v tom stanovisku pro vládu. To by si nedovolili tady něco takového napsat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Ivan Bartoš.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Teď jsem říkal já některá vyjádření, když se projednává zákon a určitě to znáte a zažijete to i v letošním nebo v tomto volebním období A zažili jste to v minulém a my taky když jsme byli vláda, tak já se samozřejmě neztotožňuju se závěry, které třeba k některým legislativám a k řadě legislativ dávalo Ministerstvo financí, protože si myslím, že není gesčně příslušné, to má řešit maximálně efektivitu vynaložených prostředků, ale není to to, které by mělo definovat politiku bydlení nebo politiku sociální práce. Prostě od toho máme jednotlivé rezorty, od toho máme kompetenční zákon.

To, že nějaké ministerstvo ingeruje výkladem do jiných zákonů, to se prostě děje. Když máte ministra financí ve své straně, vždycky to je výhoda. Nicméně ta RIA byla součástí té závěrečné zprávy k tomu zákonu. Já nevím, proč to necituje zrovna Michal Šalomoun, i když nepředpokládám, že šéf Legislativní rady vlády píše ručně, on podepisuje to závěrečné usnesení, na tom pracují jednotlivé komise. Nicméně zpráva RIA s těmito čísly, s odhady nákladů, ať už v plném náběhu nebo v polovičním náběhu, jsou standardní ekonomickou částí té analýzy RIA, kterou předpokládá každá legislativa, která přichází. Takže asi je to ve hvězdách, proč se to neobjevuje v závěrech těch, kteří třeba nebyli jak se říká in favour fanoušci toho zákona od samotného počátku.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a nyní uděluji slovo paní poslankyni Elišce Olšákové a pokračujeme dál v obecné rozpravě.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem trošku promarnila příležitosti tady se hlásit s faktickými poznámkami, tak já jenom na úvod svého vystoupení řeknu pár takových drobných poznámek, které jsem si tady udělala. Je to opravdu o tom, že ty náklady byly vyčíslované v RIA. Já mám součástí jednoho pozměňovacího návrhu i náklady na to poradenství, jaké to vlastně činí náklady, pro kolik lidí. Je to v důvodové zprávě? Já to tady určitě nebudu číst a nebudu tím zdržovat. Já právě i ty náklady, které by byly na ta oerpéčka a k čemu se vyjadřoval Svaz měst a obcí, nikoliv Sdružení místních samospráv, protože my nemáme členy oerpéčka, takže to se týkalo spíše jiného toho svazu.

A bylo to z toho důvodu, že už dopředu byla obava, že na tuto agendu nepůjdou peníze, což se vlastně potom taky stalo. Takže se ta orpéčka bránila výkonu té agendy z důvodu toho, že už dnes doplácí minimálně 50 procent na výkon přenesené působnosti, a nechtěla vlastně mít další náklady s agendou, kterou jim stát zákonem ukládá. Takže to mám tady poznámku, i co bylo řečeno paní zpravodajkou. Ano, orpéčka vlastně neměla zájem tu agendu dělat, ale opravdu v tom byly peníze. Ne to, že by nechtěla komunikovat se svými lidmi, ale z toho důvodu, že stát na to nedal peníze.

Co se týká asistence v bydlení, tak já jsem podávala pozměňovací návrh, který vracel do kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí 120 milionů korun, kde vlastně tato částka byla vyčíslena na osobní asistenci. To tam bylo, vlastně tuto částku jsem tam objevila v rozpočtu po předchozím panu ministrovi a v novém rozpočtu to nebylo, tak jsem tímto pozměňovacím návrhem to chtěla napravit. On neprošel, ale vím, že to tam tedy bylo. Takže třeba i toto byla částka, která byla na jedno z podpůrných opatření v zákonu o bydlení uvedeno.

Co se týká takových těch vyjadřování, ten zákon o podpoře bydlení nikdy nikomu nesliboval, že bude řešit dostupné bydlení, že přibude více bytů. Ono to musí jít opatření ruku v ruce, musí to jít s výstavbou nájemních bytů a navyšovat počet bytů, aby se bydlení stalo dostupným. Ale určitě to neměl být tento zákon.

Ale proč jsem se já teď přihlásila, je proto, abych představila svoje tři pozměňovací návrhy, vlastně ke kterým se pak už jenom v podrobné rozpravě přihlásím. Mé tři pozměňovací návrhy se týkají těch problematik, které jsem podávala v podstatě už na garanční výbor a nebyly přijaty. Ten jeden se týká zvážení případů hodných zvláštního zřetele při vyhodnocení žádosti o podpůrné opatření. Kontaktní místo ten zápis o potřebě bytového podpůrného opatření neprovede, pokud je žadatelem osoba, které bylo v bezprostředně předcházejících letech, dvou letech před podáním žádosti poskytováno bytové podpůrné opatření a toto bylo ukončeno. A tam je právě potom možnost, že ten žadatel, že se to vlastně přehodnotí a ta výjimka bude jenom v případě, kdy ten žadatel žije v domácnosti s někým, kdo trpí závažným onemocněním, a bytová nouze vede ke zhoršení jeho zdravotního stavu.

Já bych tímto pozměňovacím návrhem doplnila obecněji formulovanou výjimku, která by zahrnula i další případy hodné zvláštního zřetele, a to by mohly být třeba oběti domácího násilí. Takže to je pozměňovací návrh číslo 1. Já mu říkám jedna. Můj číslo 1 ze tří a je nahrán v systému jako sněmovní dokument číslo 840.

Dalším pozměňovacím návrhem se vracíme k zachování cílové skupiny pro poradenství v bydlení, protože zúžení cílové skupiny poradenství určitě nesníží výdaje veřejného sektoru. V důvodové zprávě se to moc ani nepočítá, o kolik by se mělo uspořit tím, že se to zacílí jenom na ty, kteří jsou v bytové nouzi, a na ty, kteří jsou ohroženi bytovou nouzí během následujících tří měsíců. Jak už jsem říkala, ta důvodová zpráva je obsáhlá. Citujeme tam právě, kolik se bude spořit. Nebudu to číst, nechci tady tím opravdu zdržovat, protože číst umíme všichni, takže je možné se s tím seznámit.

Poradenství je primárně preventivní nástroj a předpokládáme, že pokud bychom poskytovali poradenství, tak bychom mohli zachránit spoustu lidí, kteří by se do bytové nouze mohli dostat. A my určitě všichni víme a dáte mně zapravdu, že pokud je člověk v bytové nouzi, tak tomu už poradenství moc nepomůže. Tam už musí přijít další nástroje, které budou potřeba, abychom takového člověka pomohli zabydlet a udržet mu to bydlení. Tento pozměňovací návrh je nahrán v systému pod číslem sněmovního dokumentu 841.

Třetí pozměňovací návrh, který je nahrán v systému pod sněmovním dokumentem 842, se týká navrácení kontaktních míst pro bydlení na všech 205 obcí s rozšířenou působností. Já vím, že to obsahuje pozměňovací návrh vládní, který tady máme nebo koaliční. Domnívám se, kdybyste si to náhodou rozmysleli a nepodávali jste ho nebo jste ho nějakým způsobem neprohlasovali, tak aby se tam dostalo 205 úřadů, protože to považuju za velice důležité, aby opravdu to poradenství bylo zachováno pro všechny a aby kontaktní místa byla na 205 úřadech.

A ještě na závěr, opravdu to zmíním znovu. Úřady práce nepřinesou zjednodušení tím, že jsme je zrušili ve všech orpéčkách. To je směrem, prostřednictvím pana předsedajícího, na mého kolegu Mariana Jurečku. Tím, že úřady práce jsou prostě dva třeba v okresních městech, jsou zrušeny, takže dojezdná vzdálenost těch lidí, kteří jsou opravdu v bytové nouzi, bude velmi, velmi komplikovaná, vzdálená a budou ti lidi přecházet z kontaktního místa na úřad práce, zpátky na kontaktní místo a podle mě to bude jenom komplikovanější. Děkuju mockrát za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším vystupujícím v pořadí je pan poslanec Ivan Bartoš.

Než přijde, tak máme zde zase omluvy. Od 19 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Marek Benda, od 18 hodin z pracovních důvodů pan poslanec Jan Síla a od 18 hodin z pracovních důvodů pan ministr Boris Šťastný.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já bych možná začal trochu zeširoka. Když se politické strany chystaly k volbám, před vlastně volbami, to je více než rok, kdy ty kampaně jely úplně naplno, tak předpokládám, že téměř každý v této Sněmovně, kdo kandidoval někde nebo někde vystupoval nebo kdo se chystal na ministerský post, tak měl v rukou analýzu, co občany v České republice nejvíce trápí, kde vnímají největší problém.

Když si vezmeme situaci, že 80 procent v České republice bydlí ve vlastním, tudíž mají nějaké bydlení, a zhruba 20 procent lidí bydlí v nájmu nebo teprve jsou v nějakém stadiu života, kde ten byt hledají, tak si všimněte toho paradoxu. I lidé, kteří bydlí ve vlastním, a vychází to z těch čísel, z analýz, které, vám garantuji, mají všechny politické strany, tak ty problémy v drahém bydlení, vůbec ekonomické situaci nebo problémy s drahým bydlením vnímají úplně stejně. Je to jeden z největších problémů. Kromě bezpečí, ekonomické situace rodin a dalších je krize s bydlením v České republice.

Proč tomu tak je, když ti lidé bydlí? Ti lidé mají děti nebo mají studenty na vysokých školách už, kteří samozřejmě, jakmile dostudují, tak také budou řešit situaci s tím bydlením. To je ta šťastnější část. Ale i lidé, kteří v tuto chvíli bydlí, a my, když jsme ten zákon začali v roce 2018 tedy jako opoziční strana koncipovat, tak se hovořilo, že ohroženo ztrátou bydlení je zhruba milion až milion a půl lidí. Ono to ostře koresponduje i s tím, a když jsme se nedívali jenom na problematiku bydlení, ale každý měsíc skoro vyjde, ať už je to v časopise Ekonom nebo v jiném, statistika, kolik mají Češi uloženo na nějakých účtech, ne třeba na důchodovém spoření, ale disponibilně peněz, jestli to je třeba jedenkrát jejich výplata, dvakrát jejich výplata, na to už moc lidí nemá, tak je to dáno vlastně celkovou ekonomickou situací rodin. A spolu s energiemi jsou ty náklady na bydlení největší položkou té domácnosti, té rodiny. Když pak už jste jako rodina zabezpečená, dva lidi pracují, vy máte děti v kroužcích, už to může být trochu jiné, ale u většiny lidí energie a cena bydlení tvoří největší nákladovou položku měsíčně.

Za tu dobu do toho roku asi 2021 až 2022, kdy tedy my už jsme měli možnost být na Ministerstvu pro místní rozvoj, a do toho začala válka na Ukrajině, tak číslo těch lidí, kteří jsou ohroženi ztrátou bydlení, vzrostlo nad rámec toho, co my jsme začínali někde mezi 1,5 až 2 miliony lidí. To jsou prostě lidi, kterým když vypadne příjem, podobně jako když se jim třeba rozbije pračka, tak si jdou půjčit do Home Creditu nebo do nějakého – prostě vezmou si úvěr, nemají peníze na to, aby si koupili za 8-10 000 novou pračku, mají napnutou tu ekonomiku domácnosti, tak to jsou lidi, kterým když se stane nějaká situace v životě, například blokově zdraží nájem na Hůrce tady v Praze, kdy ten panelák má jednoho majitele, tak on to zvedne, tak najednou se poměrně velké množství lidí v té části Prahy může dostat do problémů s tím, že nemohou platit ten vysoký nájem.

Ono se to nepromítá všude stejně, a dokonce to, že v nějaké chvíli teďko není problém s dostupností bydlení nebo nejsou ti lidi, kteří mají problém si to bydlení udržet, proto jsme říkali, nepřipravujme zákon, který pomáhá těm lidem, co už to ztratili, ale připravujme zákon, který preventivně dokáže reagovat na tyhlety situace.

Ten dopad do té rodiny nemusí být skrze cenu toho bydlení. Skutečně výpadek jednoho příjmu, dlouhodobá nemoc, zdražení nějaké komodity, nástup žáka na nějakou školu, který není beznákladový, když máte studenta na vysoké škole a jste z regionu, tak to není tak, že on si tam na brigádách vydělává na to studium, to má své náklady. Tohle jsou všecko momenty, které mohu toho člověka vrhnout do situace, kdy mu skutečně hrozí ztráta bydlení.

Já si pamatuju, byla to paní ministryně Dostálová s ministryní práce a sociálních věcí, když jsme se pokoušeli vytvořit jakýsi zákon o sociálním bydlení, který je dlouhodobě vnímán našimi partnery v EU – to, že Česká republika žádný takový zákon neměla – jako zásadní deficit v politice bydlení a sociální politice České republiky, protože většina států nějaký takový zákon má.

A co my jsme dělali jako Česká republika? Zákon jsme neměli a uměli jsme stavět sociální byty. Sociální byty tedy pro ty, kteří když v nějakou chvíli o ten byt přijdou, tak my řekneme hej, není to takový problém a můžeme vás dát do toho sociálního bytu.

Proč začínám takhle zeširoka? Když si vzpomenete, co tady zaznělo, ať už od paní ministryně nebo od pana ministra Juchelky, my nemáme sociálních bytů tolik abychom pokryli žadatele o sociální bydlení. Každou chvíli mi pípne email nebo číslo, které mám taky jako Andrej Babiš, asi ho má každý, páč ho mám veřejné, a někdo se mě ptá na tu situaci – my jsme tady, přišla jsem o to, nejsou nějaké městské byty v dané lokalitě k dispozici? Nejsou nějaké sociální byty? A samozřejmě už teď existuje podle mě velmi významné procento lidí, které v tuhletu chvíli by splnilo podmínky nároku na sociální byt, ale ten sociální byt nedostanou. Proč? Protože těch bytů v tom systému prostě není dostatek.

Vede nás to k jednomu závěru a z něj vlastně vycházela i ta první analýza platformy pro dostupné bydlení, že řešit pouze ty lidi, kteří jsou v krizi, těch je zhruba 150 000 a já nebudu mluvit o tom, jaký je tam poměr dětí, ale jsou to rodiny s dětmi a těch dětí je tam výrazný podíl z těch 150 000 osob. Takže daleko důležitější je nastavit systém tak, aby nám do této krize bydlení, tedy ztráty bydlení, ti lidé nepřecházeli. Aby byli schopni si ve stávajících podmínkách udržet své bydlení nebo hledat nějakou adekvátní náhradu pro sebe a pro svoji rodinu. Na tohleto míří ten zákon, to byl koncept toho zákona. Nevím, kolik v té době mělo ANO senátorů, ale v roce 2021 byl v Senátu poměrně takový velmi sledovaný kulatý stůl, kde já jsem si támhle s Marianem Jurečkou podával ruku nad stolem a podepisovali jsme takové memorandum. Byla u toho řada senátorů, byly u toho organizace, které řeší zabydlování, byli u toho zástupci i třeba Sdružení samospráv a další, že ten zákon společně připravíme, dodáme a uvedeme v činnost. A tak se i dělo.

Já jsem si našel několik článků, které v té době vycházely, ale řeknu ještě jednu věc – co pro nás bylo podstatné bylo nepřipravovat ten zákon takzvaně na zelené louce. Ale víc věcí, které už v České republice fungují – já zmíním třeba brněnský Housing First, který ukazuje, jak důležité je zabydlování. Ale je třeba i to, že skrze evropské programy jsme společně s Marianem Jurečkou a s Ministerstvem práce a sociálních věcí ta kontaktní místa pro bydlení pilotovali v desítkách měst v České republice.

Takže všechny ty nástroje, které jsou v tom zákoně zaváděny, mají nějaký funkční vzor a já si troufnu říct, že mají dokonce funkční vzor na úrovni komunální politiky v České republice. Že to není podíváme se, co je v zahraničí, tady to takto nakopírujeme a dál to budeme provozovat. Některé ty programy, ať už je to brněnský Housing First, který tedy pod vedením paní primátorky Vaňkové úplně nemá na růžích ustláno, ale historicky fungoval docela dobře, tak všechny tyhlety zkušenosti a i čísla, která vycházejí z těch jednotlivých regionů a z těch jednotlivých praktických hnutí, jsme do toho zákona naimplementovali a následně ten zákon spatřil světlo světa.

Tak pro mě z ohledu, a to je spíš, že bych tady fušoval panu Juchelkovi do rezortu, ale jedna z věcí, kterou lidi vnímají v České republice jako stigmatizační, tak je cokoliv řešit na Ministerstvu práce a sociálních věcí, jo. Proto já jsem rád, byť můžu být v řadě kroků kritický k Marianu Jurečkovi, (že?) digitalizace a vzdálený přístup ke službám Ministerstva práce a sociálních věcí významně otevřely mentálně – ne distančně, že by si tam ti lidé nedokázali dojít – ale významně otevřely ochotu lidí vlastně využívat služeb Úřadu práce Ministerstva práce a sociálních věcí, protože jít na pracák nebo jít něco řešit na sociálku je vnímáno u člověka, který vlastně není žádný sociální případ, on se tak necítí, on se dostal do nějaké i třeba krátkodobé životní krize, je prostě stigmatizační.

Já strašně nerad vykládám příběhy ze života. Já si pamatuju, když moji rodiče šli do předčasného důchodu – maminka učila na ekonomce v Jablonci, mnoho studentů a současných pracovníků ji prošlo rukama a ona následně si potřebovala jít vyřídit nějaký věci, protože chtěla do předčasného důchodu a spolu s dalšími lidmi, kteří sdíleli to, že se tam fakticky stydí jít řešit tu svoji situaci mezi ty lidi, co tam hledají práci. A skutečně, v případě takových problémů to pro ty lidi není komfortní. Proč to říkám – ten potenciál zásahu toho zákona v té preventivní oblasti je zhruba až 2 miliony lidí (nebo) milion a půl lidí. A rozhodně naprostá většina z těch lidí sebe nepovažuje za nějaké, co něco nezvládli, co potřebují komplexní sociální péči co by potřebovali nějaký plán zabydlování. Oni potřebujou jenom trochu pomoci.

Samozřejmě je v nich i skupina lidí, kteří potřebujou výraznou sociální pomoc, ale na to ten zákon také pamatoval. Proto mě trošku mrzí, že se tady bavíme o dvoukolejnosti. Ten zákon naprosto jasně ukazoval, kterou část vlastně těch žadatelů o pomoc, těch klientů v uvozovkách, odfiltrovávají kontaktní místa pro bydlení, tudíž pomáhají s nějakou, řekněme relativně nenáročnou pomocí, a kolik pak jde dál tím tunelem nebo tím (?) na úřady práce nebo respektive na klasické sociální služby, kdy už většinou ty problémy té domácnosti jsou kombinované, může tam být otázka třeba docházky do školy, ztráta zaměstnání, ale to je daleko složitější případ na řešení, než je ta řekněme bytová pomoc nebo pomoc v bytové nouzi, kterou poskytují ta kontaktní místa pro bydlení.

Teď jsem trošku vypadl z kontextu, tady procházela paní poslankyně, ale v pořádku, já se chytím hnedka zpátky.

I to východisko, které bylo a zaznělo tady myslím od pana ministra Juchelky, hovořilo o tom, že předpokládá, a to byl ten oříšek, dofinancování sociálních služeb na původní míru. Já jsem rád, že vlastně ten zákon je vždycky v gesci těch dvou rezortů, tak samozřejmě, že sociální služby v České republice jako takové jsou podfinancovány.

Samozřejmě jeden ze zásadních problémů ministra práce a sociálních věcí je a bude včasně na působnost regionů ty peníze na sociální služby dodávat a vždycky to bylo ve skluzu a divil bych se, kdyby to v této vládě bylo jinak. A rozuměli jsme těm obavám, když vy tady na to Ministerstvo práce a sociálních věcí navalíte další agendu, tak ji budou dělat ti samí lidé furt za ty mrzké peníze nebo za ty nejisté peníze. A když se z toho vyjmula agenda pouze toho bytového poradenství, které skutečně nepotřebuje mít aprobaci toho sociálního pracovníka, je ve své podstatě více light, vyžaduje jiné dovednosti, tak to nemělo být na úkor těch sociálních služeb, to jsme si měli říct. A v té (?) to je tak napsáno – toto jsou náklady toho zákona v jeho plné implementaci, to jsou náklady toho zákona, to neodečítáme Marianu Jurečkovi nebo tedy panu ministru Juchelkovi z jeho rozpočtu, o to bys měl být kratší. Ty tady máš ty peníze na ty sociální služby, které jsou sakra furt stejně náročné, nevděčné a vyčerpávající, ale odfiltrováváme poměrně významnou skupinu lidí, kteří takto hlubokou sociální pomoc nepotřebují a zůstávají právě na těch kontaktních místech. To je ta část, která, řekněme, neřeší ten kvazi bytový fond nebo respektive vytváření bytového fondu skrze garanci na ty pronajímatele pro to bydlení.

A já jsem si tady našel článek z 28. února roku 2025, který vyšel na iDNES – což mě potěší vždycky, když vyjde na iDNES nějaký článek, který mi dává zapravdu – a ten popisuje funkci kontaktního místa v Olomouci a zahajuje to samozřejmě příběhem nějakým, aby uvedl čtenáře do toho, co ta kontaktní místa dělají. Tady se hovoří o seniorském páru z Olomouce, který měl nájemní smlouvu na dobu neurčitou – to je taková neduha České republiky, že mladí lidé, singl lidi, ale často i pracující mají pouze ty roční smlouvy. Takže každý rok vy jdete licitovat s tím pronajímatelem, jestli vám tu smlouvu prodlouží a jenom se modlíte, aby vám významně nezvedl ten nájem o inflaci, protože bohužel smlouvy na dobu neurčitou nejsou jenom kvůli nespolehlivým lidem, že by třeba neplatili.

Ale jsou taky proto, že zákon umožňuje zvyšovat nájemné pouze o určitou část během tří let a samozřejmě pokud někdo jede hodně na výkon, tak využívá smlouvy neurčité a prostě zvyšuje ten nájem pravidelně. Ten seniorský pár byl postaven před tu možnost, buďto tady podepíše novou smlouvu, samozřejmě se zvýšením nájemných více než 20 procent za ty tři poslední roky, což je v rozporu s občanským zákoníkem, anebo prostě máte smůlu a odcházíte. Tak tenhleten seniorský pár, já ho beru jako vzorový příklad, je tady těch příkladů vyjmenováno víc, tak vlastně přichází na to kontaktní místo, protože v určitém třeba věku skutečně jako najít si nějaké nové bydlení není o tom, že ten člověk jako neumí na s-Reality nebo servery, které právní zázemí, aby mu třeba někdo zkontroloval tu novou smlouvu. Skutečně nezná třeba systém Ministerstva práce a sociálních věcí, nikdy neslyšel o pomoci v hmotné nouzi. To jsou všecko služby, které v té první vlně problémů rizika ztráty bydlení tak mají odfiltrovávat ta kontaktní místa pro bydlení, ta, která poskytují to poradenství. Samozřejmě ten předpoklad, že ta síť bude celorepubliková, a vlastně ty obce s rozšířenou působností s tím souhlasily, byť samozřejmě v těch deklarativních dokumentech to není, protože jaksi tušily, že problém bude opět vždycky a jedině v těch penězích a přiznejme si to, že sociální oblast, byť koalice Spolu měla Ministerstvo financí a zároveň Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak na tom nebyla dvakrát vždycky růžově. Já si pamatuju ty boje Mariana Jurečky o peníze na důležitý program Ministerstva práce a sociálních věcí, tak samozřejmě ta obava byla, my ty místa zřídíme a ten stát nám je nezaplatí, nebo my tam převedeme ty naše zaměstnance, oni nám to odečtou z nákladů, které si můžeme uznat na sociální péči nebo na sociální služby a pak už je nedostaneme tady na to. To bylo vždycky riziko. Proto jsem věřil, že když se toto vyjednává a ten návrh jde potom do Sněmovny jako návrh vládní, tak všechny tyhlety věci jsou prostě garantované v rámci té koalice.

Já bych mohl pokračovat v tom popisu, jak fungují ta kontaktní místa. Nicméně pokud si to chcete dohledat, ten článek vyšel 28. února 2025, jmenuje se Poradna pomáhá získat byt či s nájemními smlouvami, další poradny přinese nový zákon, tak on je přinesl a vlastně nepřinesl. Tolik ta kontaktní místa.

Samozřejmě ten návrh se už na vládě setkal s výraznou kritikou od některých politiků. Já se furt domnívám, že úplně nefunguje a teď mě to trošku zaráží, protože jsem myslel, že skrze politiku, kterou dlouhodobě prosazuje SPD, tak SPD přece ví, že těch lidí, kteří mají ekonomické problémy, je v České republice poměrně hodně, že se tady tváříme, že ten stát by se měl starat jenom o ty, kteří už jsou skutečně na dně. To není pravda, že jo, v sociální politice a v nějakém rozvoji toho státu, tak ten stát jako primárně pomáhá těm lidem v nějakých složitých životních situacích a neřeší, že až když se propadnou do 1,4 násobku životního minima, tak v tu chvíli jsou jako nějak hodní pomoci a budeme s nimi společně řešit to, jestli budou bydlet někde v azylovém domě nebo jim budeme shánět někde nějaký sociální byt, potažmo nějaký byt tady v téhleté oblasti. Takže ten předpoklad byl takový, že skutečně ten zákon dokáže pomoct i lidem klidně ze střední třídy a dalším, kterým prostě v nějaký moment jejich života hrozí ta ztráta bydlení.

A proč to říkám? Protože začala ta licitace o to, kolik těch kontaktních míst má být a proč mají být tady a ne tam. Proč mají být někde, kde v tuto chvíli žádná krize z bydlením identifikovaná není. A pak se dostáváme k tomu, že když tedy někde nebude a někde bude, jak asi vaši situaci vyřeší v městě, které je vzdálené 50 kilometrů, když vy hledáte, nebo máte ten problém s tím bydlením ve vaší obci, ve vašem městě, ale kontaktní místo je přesunuto nebo kontaktní místo je zřízeno o 50, 60 kilometrů někde jinde, kde vám garantuji, že ti lidé, kteří na něm pracují, rozhodně nemají přehled o bytové situaci v nějakém městě, kde vy zrovna ten problém řešíte. Stejně tak nejsou navázáni na ty místní úřady, neznají třeba kapacitu bytového fondu, neznají ten systém, jak jim město případně přiděluje nebo v lepším případě, pokud potřebujete jenom vyřešit to bydlení, ale nemáte hluboko do kapsy, draží třeba nájmy, draží nájemní smlouvy v městských bytech a podobně.

Takže tam začala ta licitace o tom, kolik těch míst má být a zda vůbec ta preventivní úloha toho zákona, na které vlastně je ten zákon postaven a která z ní činí zákon, který se liší od zákona o sociálním bydlení. A pak to mělo takovou genezi. Já tady mám třeba článek z roku už 2026, to už je tady, vznik kontaktních míst pro bydlení, mají být ve 132 obcích, ale rozpočet nepočítá s penězi pro radnice. Jo, tak to je typický problém i v té přenesené působnosti. Kdykoliv jsme dělali zákon a mimo jiné u zákona kromě RIA má být i analýza dopadů na regiony, což vyžaduje, myslím, taky zákon o nějaké čistotě legislativní přípravy, ale v dalších jiných oblastech stát vygeneruje nějakou povinnost a vždycky největším strachem samospráv je, jestli v danou chvíli na to dostanou peníze. Dokonce si myslím, že ten případ je daleko četnější, než že by stát někam posílal peníze a ty by tam jako padaly do kanálu. Já si spíš myslím, že stát vyžaduje spoustu agendy, která je činěna v území, ale platí buďto pozdě nebo málo a je to každoroční boj o financování těch služeb. Takže jde se na výrazné snížení těch míst.

Já už tady nebudu procházet dál další články, ale vrátíme se k tomu, co si myslím, že je velmi, velmi sporné. To je v podstatě, tohleto popisuje ten krok, který se tady snažíme udělat nebo který se vláda snaží udělat, svěřit podporu bydlení úřadům práce. To tady zaznělo, jsou přetížené, pomoc se zúží, varují kritici. Já si myslím, že to je legitimní výhrada. Já dokavaď jsme ještě kopali v té vládě, než jsme byli vykopnuti z vlády, beru to s humorem, tak se nám podařilo skutečně držet ten princip, že Ministerstvo práce a sociálních věcí řeší jako ty sociální aspekty toho zákona, tudíž když ten člověk fakt má nějaké problémy a vyžaduje tu péči coby klient, ale ten zákon řeší tu část právě toho poradenství, bydlení, správu těch jednotlivých kvazi bytových fondů a tak.

A pak se to na té vládě trošku zamíchalo, mělo to poměrně blok zejména od ministra Stanjury a pak i ministra Kupky. To je přece expert na politiku bydlení větší než Ministerstvo místního rozvoje nebo byl, aspoň podle těch výhrad, a pak do toho začalo velmi silně vlastně už po odchodu Pirátů z vlády ingerovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. Konkrétně, všecko převedeme na data a zdigitalizujeme – asi tehdejší, možná i současný pan náměstek, já nemám rád ten namedropping, ale je zodpovědný za digitalizaci na Ministerstvu práce a sociálních věcí, a vlastně v tom návrhu, který podle mě pan ministr Kulhánek ne úplně dobře obhájil, došlo k  jakoby ještě větší dvoukolejnosti, kdy se vzala vlastně ta střeva a řeklo se, že protože máme super dávku a tohle a tohle a tohle, tak klíčovým krokem je vytáhnout to a zakomponovat to do té poměrně složité agendy Ministerstva práce a sociálních věcí a nahodit to na ty jejich systémy.

Proto se nedivím, že i paní ministryně současná místního rozvoje, protože ty systémy samozřejmě nejsou připravené a k tomu odkladu nebo to, jak pracovala i ta minulá vláda v tom posledním roce, tak tam už vlastně došlo k tomu v tom schválení toho zákona tady už vykostěného, došlo k tomu, že vlastně ten zákon měl platit, ale ty systémy nebyly ready. Takže jsme se ještě dostali do takové schizofrenie, že ty lidi už sice jakoby mohli využívat služby kontaktních míst, ale protože neexistuje ten systém vůbec jako vytváření toho kvazi bytového fondu, tak z té nadstandardní nabídky by v danou chvíli vlastně oni nebyli uspokojeni. Takže když by chodili na ta kontaktní místa, ale agenda případného přidělení tohohletoho místa v tom bytě by najížděla až o půl roku později, až MPSV dobuduje ty systémy, které to budou obsluhovat. Je to poměrně škoda. Myslím si, že furt tohleto rozkročení nám teďko přináší ten problém, kdy já si myslím, že do určité míry je tam práce MPSV, ale ve větší míře si myslím, že toto spadá do politiky bydlení. Tudíž tohleto provázání a vlastně přesun pod Ministerstvo práce a sociálních věcí se mi jeví nejen jako nechytré. Já jsem tam hovořil o stigmatizaci využívání sociálních služeb. Poznali jsme to třeba u dávky na bydlení, která částečně řešila dopady drahých cen energií na domácnosti, jak najednou se to trošku jako prolomilo a ty lidi digitálně si žádali o tu žádost. Nemyslím si, že by si zašli na Ministerstvo práce a sociálních věcí pěšky, aby si to tam nějak vyřídili. Ale my vlastně stále více z toho děláme, že pomoc v dostupnosti bydlení nebo v udržení si bydlení jako práce pro nějaký sociální případ, kde musíme skórovat toho klienta, zjišťovat jeho poměry místo toho, abychom mu v té první linii mohli pomoci.

A to, že ty úřady práce budou přetíženy. Já jsem se díval velmi kriticky na personální politiku, kterou razil náměstek Trpkoš, teď ho asi dropnu, to jméno, nebo ho řeknu, kdy vlastně mohutně začal propouštět, aniž by ta digitalizace tu práci ulehčovala.

Myslím si, že pan ministr Juchelka to teď nebude mít úplně jednoduché. A že ty úřady práce jsou jako přetížené, tak to se taky ví. Ví se, že sociální služby jsou přetížené, důchody se vyplácejí pozdě, čeká se na tu dávku. Teď zrovna dneska byl takový dramatický článek, jak paní odpojili vodu a ona rok čekala, než se jí vyřeší nějaká jakoby dávka v tom bytě, to mi přijde poměrně šílené. A teď tady pan ministr Juchelka byl za náma, což já kvituju. Já jsem rád, když ministr jde na klub opozičních politiků a něco jim tam jako odvykládá, když od nich něco chce. Za to jsem rád. Kdy my tady odsouváme dva digitalizační kroky, protože nejsou připraveny. Jsou to věci týkající se vypočítávání superdávky, prioritizujeme. Hovoříme o tom, že ty úřady práce mají problém zvládnout stávající agendu. Ještě nemají ty digitální nástroje, teď jim tam prostě do toho padá ta superdávka a tenhle návrh zákona říká, ještě jim jakoby naložíme, jo. Já si dokonce nemyslím, že jakmile bude spuštěn ten systém, o kterém mluví pan Juchelka, on tam žádá o ty dvě devadesátky v těch svých návrzích, který předkládá. Pravděpodobně mu asi vyhovíme, jak jsme se tak o tom bavili. Nechceme, aby došlo k nějakému ještě většímu kolapsu, ale myslet si, že za půl roku to zavedeme a ty úřady okamžitě budou mít volné ruce, protože to bude celý digitální, je skoro taková, jako byla moje představa, že zavedu digitalizaci stavebního řízení a ony myslím, začnou úřady práce druhý den pracovat. Myslím si, že ten scénář je všude stejný, proto i kvituju tady opatrnost, paní ministryně, když jsme se bavili dneska nebo včera nebo kdy to bylo v rámci geoportálu, že si tam radši žádá delší čas, protože si myslím, že ta implementace bude kulhat. Takže v momentě, kdy ty úřady si teda asi sáhnou na ty systémy, co dodává pan náměstek Trpkoš, tak jim tam podle toho současného návrhu zákona vletí ta správa té agendy, kterou jim ten zákon přičleňuje. To si nemyslím, že je dobré.

Já si nemyslím, že je dobré to poradenství v bydlení zakomponovávat do robustního systému sociální pomoci. Já si pamatuju, to jsem ještě nebyl v politice, ale sledoval jsem to, když se v Anglii, která teda rozhodně není stát, který by jako byl sociálně smířlivý ke svým lidem. V Anglii je podle mě tvrdý život, jak tady ve městě, odkud pochází paní ministryně, tam se s tím nikdo moc nemaže, tak když zaváděli super dávku, když digitalizovali Gov.uk, tak tam to mělo strašný sociální dopady. Tam jste byl člověk, který měl třeba nehodu, nebo jste nějaká maminka, který se něco jako stalo a v tom původním systému, klasickém, sociální práce vy jste to dostal do 14 dnů. Do 14 dnů jste dostal nějaké peníze na účet, takže vás nevyhodil z nájmu váš landlord a vy jste mohla dál bydlet. No a po zavedení té dávky jste se, takový člověk, přihlásil do toho systému a než ho to skórovalo automaticky, tak měl tři měsíce a byl na dlažbě a byl vyřízený. Takže dejme si pozor, pokud budeme míchat ty agendy jenom proto, že nám to umožňuje nějaká technologie, která zrovna se vyvíjí na MPSV, tak jako vůbec není garantováno, že vám ten krok práci ulehčí, urychlí. A teď se na to podívejme z těch lidí, ne první, jako proč to celý děláme, by mělo pomoct tomu člověku v nějaký kritický životní situaci. Ne si ho orankovat, vyhodnotit, změřit efektivitu, znárokovat. Takže já si myslím, že tady je velmi, velmi špatný ten krok zavádět, převádět to na ty úřady práce už jako ergo kladívko, protože Úřad práce nemá s politikou bydlení vůbec nic společného.

Si odskočím o šest let dozadu, kdy jsme prezentovali studii dopadů ztráty bydlení a jaké to má náklady pro Českou republiku. V konzervativních odhadech jsme hovořili o 4 miliardách ročně. To bylo to, co autoři té studie dokázali změřit. Sekundární náklady ve zdravotnictví, ztráta práce – pardon, bydlení někde v azylu, náklady na nějakou zdravotní péči, řešení odspodu. Co v té studii nebylo zahrnuto? Pozor, to je velmi důležité. Nebylo zahrnuto, že to jakkoliv souvisí s pracovními návyky. Prostě vztah nebydlím a nepracuju se nedal prokázat, že tam ta vazba je. Proto to v té studii nebylo dáno jako podmínka. My i přesto teď tvrdíme, že problematika bydlení gesčně, tedy podle mě problematika, kterou má řešit ministerstvo místního rozvoje, je řešena vlastně přes Úřad práce, to je podle mě úplně mismatch toho problému, který – jednak gesce, co má kdo řešit, ale hlavně jako toho problému, který ten člověk řeší. Pracovní historie, oskórování, prostě nemyslím, že by tohle mělo být vůbec relevantní pro tu první a druhou linii té pomoci a beztak ty lidi, které potom budete řešit v systému zabydlování a další, tak povětšinou budou ty případy, které jsou už skutečně problémové z pohledu toho, že se u nich nějaké ty negativní efekty jako míchají. To není člověk, který prostě najednou zjistí, že mu důchod nestačí na nájem. To jsou lidi, který mají jako složitější problémy. My budeme předkládat asi 4, 7 možná, pokud se nemýlím, pozměňovacích návrhů. Já jenom se zmíním k tomu prvnímu, protože ten je pro mě velmi bolestný a on už tady paní ministryně otevřela. My vlastně, protože nedokážeme říct, že někdo, nechceme přiznat lidem nárok, že jsou jako ve špatný životní situaci, protože by u nich údajně vznikl - to teď dokonce psal i Michal Šalamoun. Já si myslím, že to je kravina. Legální titul pro to, žádat po státu, aby jim byl přidělen byt, to je některý z těch závěrů, které tady zaznívají. A s tím tenkrát přišel dokonce pan náměstek, tak my zúžíme tu skupinu, pro který to, vlastně ten zákon, funguje. Tím pádem vlastně nebudeme vypadat tak blbě a já bych teda rád věděl, naopak, rád věděl jak až je ten problém v tuhletu chvíli velký.

Já bych chtěl vědět, kolik lidí by v tuhletu chvíli splnilo ten nárok to, že se to snížilo na ten koeficient 1,4 nebo myslím, že tam někde 1,6 myslím, že to předkládá paní – 1,6 já bych navrhoval ještě výrazně více, protože jakmile jste ekonomicky aktivní člověk nebo senior, je to životního minima, pokud se nepletu? Takže vlastně to z toho zákona dělá skutečně jako člověk, který už nepracuje, prostě nevím, jako tak ten už má nárok, ale člověk, který je buď v důchodu nebo ekonomicky aktivní a dostává se přes tu hladinu. A to je velmi malá hladina. Pojďme se bavit o tom, že to měla 1,9 nebo 2, protože my vlastně říkáme, protože těm lidem v tuhletu chvíli nemůžeme dodat to řešení, tak budeme tvrdit, že ti lidé jakoby, kteří by na něj měli nárok neexistují. Což je hodně takový, jako já nemám rád to slovo, nevím, jaký je český ekvivalent.

Já jsem říkal jako fakt idiotské, ale jako takhle uvažujeme my lidi, co děláme jako v životě hodně v IT, že se jako hezky zalgoritmizujeme a aby se nám tato množina jako nezvětšovala, tak do ní dáme nějaký filtr, který neumožňuje pracovat s daleko větší bází. Já si myslím, že je důležitý si přiznat, že máme deficit s tím mít vybudováno do sociálních bytů, mít nějaký bytový fond pro ty lidi potřebný nebo i pro ty lidi, který budou v režimu nějakého dostupného bydlení důležitý povolání. Ale přiznejme si, že musíme definovat tu skupinu lidí, pro který to řešíme. Tyhle nastavení těch parametrů. Ovšem co taky čekat od, řekněme ODS, která má trošku jinou filozofii v oblasti bydlení, jo, nastavení těch parametrů takto příkře jako na chudý lidi musí být přísnost. Já nevím, jaká je ta motivace. Podle mě to bylo spíš vedeno tím, aby to vypadalo hezky. Jo, tam bych koukal na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ale to není dílo Mariana Jurečky v tom novém volebním období. Takže pojďme se bavit o těch koeficientech, kdo na to má nárok. A když už budeme vidět, kteří lidé mají na to nárok, Tak paralelně pojďme dořešovat, proč se ty sociální byty nedařilo stavět. My jsme podpořili asi 6000 bytů za 2,5 roku nebo za 2,9 měsíců nebo jak dlouho jsem tam byl? Nakoply se ty projekty toho affordable housing, což jsou zase byty, které můžou být použité v tomhle systému pro ty fakt potřebné lidi a nebudeme licitovat, jestli to jako dobrý klient, špatný klient. Ano, jsou rozhodně klienti, které umístit kamkoliv a udržet je tam těžké ale ty už máme teď, ty ten zákon nově nevyrobí.

Spíš ten zákon nasměřuje pomoc těm lidem, kteří při drobné investici ze strany státu nebo obce na úrovni těch kontaktních míst o to bydlení nepřijdou a nedostanou se do té situace, která trápí v podstatě poměrně velké množství lidí. To je, nebudou se cítit ohroženi ztrátou bydlení. Když se podíváte na nějakou tu Maslowovu pyramidu potřeb, tak člověk je tvor bázlivý a domov nebo bydlení je vždycky považováno jako ten základ té jistoty. A pokud v České republice, ať už revizí třeba formy zákona, občanského zákoníku a nájemních smluv nebo nějakou adekvátní nabídkou nebo skutečně (důrazně) chytrým polštářem sociálním. Tohoto se nezbavíme, tak si myslím, že ty lidi budou furt víc a víc naštvaný a nepodaří se nám nejen vyřešit tu krizi bydlení, ale budeme dlouhodobě ztrácet důvěru občanů ve stát jako takový, protože to bydlení, fakt je základní lidská potřeba, byť se můžu vrátit k nějakým dokumentům OSN, jako že to je právo, ale je to základní lidská potřeba. A to bychom my, jako stát, měli řešit taktéž jako základní, spolu třeba s obranou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další v pořadí je paní poslankyně Zdeňka Blišťanová.

 

Poslankyně Zdeňka Blišťanová: Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, předkládám zde sněmovní dokument číslo 636 a ten obsahuje návrh na úpravu zákona o podpoře bydlení, který formou pozměňovacího návrhu zasahuje do podmínek pro poskytování psychoterapeutických služeb. Hlavním cílem této změny je prodloužení přechodného období, během něhož si musí stávající poradci doplnit vysokoškolské magisterské vzdělání. Podle aktuální úpravy by měli být odborníci s nižší kvalifikací na splnění nových přísnějších podmínek méně než rok, což je považováno za nedostatečný časový prostor. Nově se proto navrhuje stanovit tříletou lhůtu až do července roku 2029, který umožní poradcům řádně dokončit potřebné studium a legálně pokračovat v praxi.

Tento krok má zajistit vyšší kvalitu péče v oblasti poradenské psychoterapie při zachování profesní kontinuity současných poskytovatelů, tedy nutnost navrhované změny vychází především z nereálně nastavených lhůt pro splnění nových přísnějších kvalifikačních požadavků v oblasti poradenské psychoterapie. Hlavní důvody jsou tedy zpřísnění kvalifikace, kdy nová legislativa zavedla vázanou živnost poskytování služeb v rámci poradenské psychoterapie, pro jejíž výkon bude od 1. července 2026 nově vyžadováno vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu. Cílem tohoto opatření bude zajistit legislativní ukotvení a vyšší odbornost poskytovaných služeb. Je zde nedostatečná lhůta mezi vyhlášením a účinností zákona. Znamená to, že osoby, které dosud tyto služby poskytovaly například na základě bakalářského vzdělání nebo v rámci volné živnosti, mají na doplnění magisterského studia méně než jeden kalendářní rok.

Tato krátká doba je tedy pro získání titulu objektivně nedostačující. Bez navrhované změny by stávající podnikatelé po 1. červenci 2026 již nemohli svou činnost legálně vykonávat, protože by nesplňovali nově zákonné podmínky. Navrhované řešení je tedy pozměňovací návrh – prodlužuje lhůtu pro zajištění odborné způsobilosti o tři roky, tedy do 1. července roku 2029. Tato tříletá doba je považována za dostatečnou k tomu, aby si dotčené osoby mohly potřebné vzdělání doplnit a plynule pokračovat ve své profesní činnosti. Změna se týká jak samotných podnikatelů, tak osob, skrze které podnikatel výkon činnosti vykonává. Ostatní body návrhu jsou pak technického rázu a navazují na toto věcné řešení. Proto jsme společně s kolegyní poslankyní Monikou Brzeskovou předložili tento pozměňovací návrh, který je veden jako sněmovní dokument číslo 636.

Dále mi dovolte k vystoupení k projednávanému bodu Podpora bydlení. Ráda bych zde upozornila na jednu důležitou oblast, která se týká dostupnosti poradenství v oblasti bydlení. Jde o to, aby tuto pomoc mohly čerpat také osoby s dočasnou ochranou a zvláštním dlouhodobým pobytem. Tedy jde zejména o uprchlíky z Ukrajiny, kteří zde již ale žijí. Jedná se o technickou, ale věcně velmi významnou úpravu zákona, která zajišťuje, že tato skupina nebude ze systému podpory vyloučena, protože je její situace srovnatelná s jinými cizinci, kteří tuto pomoc čerpat mohou. Nejde o zavádění nových benefitů ani o rozšiřování sociálního systému, jde o zachování základního nástroje poradenství, tedy včasné odborné pomoci, která pomáhá lidem řešit jejich bytovou situaci dříve než se dostanou do krize. Tito lidé zde nejsou náhodou. Pobyt jim byl tady umožněn, mohou tedy tady pracovat a začlenit se do společnosti. Chodíte za nimi jako za svými lékaři, obsluhují vás v kavárnách, uklízejí ve vašich domovech, možná i ve Sněmovně. A stejně jako u každého z nás, i u nich mohou nastat problémy. Takový je život. Člověk nebo rodina se může dostat do situace, kterou bez pomoci nezvládne. Pokud v takové situaci nebude k dispozici základní poradenství, problém se nevyřeší. Naopak se prohloubí. Hrozí propad do bytové nouze, vznik sociálně vyloučených situací a následně i větší tlak na obce, sociální služby, popřípadě veřejné rozpočty. A to už není jen problém jednotlivce, ale celé společnosti. Proto je zásadní, abychom těmto situacím předcházeli a právě o tom je tento návrh. Společně s mými kolegyněmi Veronikou Kovářovou a Eliškou Olšákovou předkládám tento pozměňovací návrh, který je veden jako sněmovní dokument 844. Nejde o pomoc navíc, jde o řízení rizika. Neřešme problémy až ve chvíli, kdy jsou velké, složité a drahé. Předcházejme jim včas odborným poradenstvím, které pomůže lidem udržet si bydlení, stabilitu a důstojné postavení ve společnosti. Protože pokud jsme těmto lidem umožnili zde žít, neseme odpovědnost i za to, aby se jejich problémy, pokud je mají, neprohlubovaly a aby se z nich nestaly problémy nás všech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou do rozpravy je paní poslankyně Veronika Kovářová.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ráda okomentovala naše pozměňovací návrhy. Máme jich víc. Tak začneme pozměňovacím návrhem 783 poslankyň Olgy Richterové, Elišky Olšákové, Zdeňky Blišťanové a Veroniky Kovářové. Jedná se o zmírnění příjmového limitu pro vydávání souhlasného závazného stanoviska. Nyní je to v rozmezí od 1,3násobku až do 1,6násobku a změna by byla až do výše dvojnásobku. Předkládaný pozměňovací návrh reaguje na úpravu, která byla do zákona vložena takzvaným komplexním pozměňovacím návrhem během projednávání v Poslanecké sněmovně, a to bez dostatečného odůvodnění, konzultací s odborníky či doložení od dopadové analýzy. Příjmový test do legislativy přidává parametry, který paradoxně vylučují domácnosti, pro které měl být zákon primárně určen.

Samoživitelky a samoživitelé, seniory a seniorky s důchody hluboko pod hranicí mediánové mzdy, osoby se zdravotním postižením, mladé dospělé bez rodinného zázemí nebo oběti domácího násilí. Zároveň spodní limit vylučuje domácnosti v krizi a aktuálně bez příjmů, což znamená nemožnost uplatnění úspěšných principů Housing First. Zákon záměrně nechával příjmový test poměrně benevolentní. Příjmy domácností musely spadat do šestého příjmového decilu. Benevolentní limit cílil na lidi se závažnými zdravotními problémy, které mohou mít problémy najít bydlení i přes dostatečné příjmy z invalidního důchodu nebo na oběti diskriminace na trhu s bydlením.

Stále přitom platí, že tyto domácnosti by musely být v prokazatelné bytové nouzi. Volnější příjmový limit zároveň znamenal přístup k poradenství pro ty, kde je toto prvkem prevence, aby se domácnosti nepropadaly do bytové nouze, tedy tam, kde stačí drobné intervence, díky kterým domácnost zvládne vyřešit svůj problém, aniž by ztratila bydlení a spadla do ekonomicky nákladné kategorie domácností, které pak budou potřebovat podporu ve formě bytových opatření, tedy těch nejdražších. Pozměňovací návrh tak naplňuje záměr efektivního a hospodárného využití dostupných zákonných opatření a záměr posílení preventivní role zákona.

Ve stejném duchu se nese i pozměňovací návrh číslo 784, také předkládaný poslankyněmi Olgou Richterovou, Eliškou Olšákovou, Zdeňkou Blišťanovou a Veronikou Kovářovou. Akorát, že tento pozměňovací návrh se vyjadřuje k pozměňovacímu návrhu poslankyně Evy Fialové, ale je to v podstatě to samé, že se slovo 1,6násobku nahrazuje slovy 2násobek. Pozměňovací návrh číslo 767, také poslankyně Olgy Richterové, Elišky Olšákové, Zdeňky Blišťanové a Veroniky Kovářové, řeší podobný problém, jenom trochu rozšířeněji, že kromě částky, která se mění na 2násobek, se následně rozšiřuje i výpočet pro odůvodnění budoucích nákladů na bydlení. Zároveň také tento pozměňovací návrh škrtá § 20, kdy vláda může zasahovat do úpravy částek rozhodných pro vydání závazného stanoviska.

Dalším pozměňovacím návrhem, který bych ráda uvedla, je 769 poslankyň, opět, Olgy Richterové, Elišky Olšákové, Zdeňky Blišťanové a Veroniky Kovářové. Jedná se o městské části a městské obvody, které by měly být poskytovateli podpůrných opatření. Vkládáme zde celý § 140a, který řeší postavení městských částí a městských obvodů. Navrhuje vylepšit postavení městských částí a městských obvodů územně členěných statutárních měst a městských částí hlavního města Prahy.

Podle stávající právní úpravy sice mají městské části hlavního města Prahy právní subjektivitu, ale nemohou vlastnit majetek. Navrhuje se proto stanovit, že pro účely zákona o podpoře bydlení na městskou část nebo městský obvod, který je podle zákona o obcích nebo zákona o hlavním městě Praze svěřen byt, hledí jako na vlastníka bytu.

Dále podle stávající právní úpravy není možné, aby se městská část nebo městský obvod územně členěného statutárního města staly poskytovateli podpůrných opatření v bydlení podle zákona o podpoře bydlení. Navrhujeme stanovit, že městskému obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města může být na základě jejich žádosti uděleno pověření postupem podle části sedmé, přičemž se na ně pro účely řízení a jiných postupů podle části šesté a sedmé hledí právě jako na samostatnou obec.

Dalším pozměňovacím návrhem, který bych ráda představila, je pozměňovací návrh 770, opět poslankyně Olgy Richterové, Elišky Olšákové, Zdeňky Blišťanové a Veroniky Kovářové. Týká se toho, že původní návrh zákona o podpoře bydlení, předložený vládě 30. listopadu 2023, počítal s vydáním vyhlášky, kterou by byly stanoveny standardy kvality činnosti kontaktního místa pro bydlení. Po vzoru po vzoru § 111 zákona o sociálních službách navrhujeme stanovit, že obec, městská část nebo městský obvod (?) zajišťování kvalifikace úředníků svého kontaktního místa pro bydlení.

Navrhuje se také stanovit, že Ministerstvo pro místní rozvoj může, tedy nemusí, stanovit některé další organizační požadavky na výkon působnosti kontaktního místa pro bydlení. Cílem je samozřejmě zajistit vysokou kvalitu výkonu působnosti kontaktního místa pro bydlení napříč územím České republiky – nebo tedy úředníkům na Úřadu práce, pokud se to tam přesune.

Dále bych chtěla okomentovat pozměňovací návrh 855 poslankyně Olgy Richterové, Elišky Olšákové, Zdeňky Blišťanové, Veroniky Kovářové a Adriany Chochelové. Opět se týká limitu, tentokrát se jedná o snížení spodního limitu podle § 85 odst. 1 písm. c), uplatitelnost bytu. Náš pozměňovací návrh v závěrečné části ustanovení za slovo „nejméně“ vkládá slovo „polovina“. Tímto pozměňovacím návrhem by došlo ke snížení spodní hranice příjmového testu z hodnoty životního minima na polovinu životního minima.

Pozměňovací návrh 858, také poslankyně Olgy Richterové, Elišky Olšákové, Zdeňky Blišťanové, Veroniky Kovářové a Adriany Chochelové, se týká stejného problému, kdy ale navrhujeme, že by byla spodní hranice úplně zrušena.

Závěrem. Velká část našich pozměňovacích návrhů se týká nastavení limitů. Podle Platformy pro sociální bydlení se zákon týká v tuto chvíli přibližně 20 až 30 000 obyvatel. Při nastavení limitů se můžeme dostat i na méně než polovinu. Je to velká škoda, protože zákon mohl mít původně velice preventivní funkci s dosahem až 1 milion lidí. Mohl být zaměřen na všech 160 000 lidí, kteří jsou aktuálně v bytové nouzi. V současnosti je osekána (?) přibližně 20 až 30 000 lidí, tedy pouhou pětinu, když beru ten lepší odhad platformy. A my se takto chceme dostat tedy ještě na méně než polovinu. A to se ještě vyhýbáme těm zcela nejchudším, ačkoliv víme, že housing first funguje. Proto prosím o zvážení našich pozměňovacích návrhů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další v pořadí je paní poslankyně Lenka Martínková Španihelová.

A předtím, než vám dám slovo, tak prosím: od 19 hodin z pracovních důvodů je omluvená paní poslankyně Věra Kovářová a od 19 hodin z osobních důvodů paní poslankyně Jana Pastuchová. Máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, krásný dobrý den. Zákon o podpoře bydlení je velmi zásadní, dotýká se zranitelných skupin a já moc prosím o podporu pozměňovacích návrhů, které přede mnou přednesla kolegyně Veronika Kovářová. Já jsem z celé té agendy vypíchla balík, který se týká spolupráce s Úřadem práce. Je to úřad, se kterým já jsem ve své profesi spolupracovala, vím, jak obtížné to fungování je, a proto si tady dovolím pár bodů a obav, které mám z toho, jak bude ta spolupráce vypadat.

Úřad práce je už roky přetížený. A podle mě a nejen podle mě není vhodné na něj přesouvat nové agendy. Historicky to byl: antivirus, energetická krize, válka na Ukrajině, pak změny v dávkách, valorizaci důchodů, 5 000 pro rodiny, digitalizace agend a další. Teď do toho přišla superdávka. Aktuálně se Úřad práce potýká zejména s přetížením, které je spojeno s dávkovou reformou – ve Sněmovně to velmi intenzivně řešíme. A zřejmě nepomohlo ani propouštění stovek úředníků a úřednic z Úřadu práce v posledních letech.

Zákonem č. 35/2026 již musely být prodlouženy lhůty pro vyřízení žádosti o superdávku z minulého roku a vypadá to, že ani to nebude bohužel dostatečné. Pokud Úřad práce přizná složku na živobytí v rámci superdávky do konce roku 2026, bude mít vypracování takzvaného podpůrného plánu až půl roku. Rozhodování o žádostech Úřadem práce vykazuje chyby. Žadatelům například není superdávka přiznávána, údajně kvůli nedoložení příloh, přestože se je podle webového rozhraní Jenda podařilo nahrát a podobně. Odvolací řízení se vlečou a ten dopad je opět na klienty a na ty nejzranitelnější skupiny obyvatel. Dokud nedojde ke stabilizaci na Úřadu práce, není vhodné přesouvat na něj novou agendu podpory bydlení, zvláště, když se již téměř rok připravují obce s rozšířenou působností, kde jsou zřízena kontaktní místa pro bydlení.

Moje druhá obava se týká toho, že se zpomalí vyřizování žádostí o podpůrné opatření v bydlení. Přetížený Úřad práce nebude mít dostatečné kapacity, aby v rozumných lhůtách vyřizoval žádosti lidí o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření v bydlení do evidence. Tento zápis je přitom podmínkou pro poskytnutí bytového podpůrného opatření nebo asistence v bydlení. Návrh vysloveně počítá s dočasným prodloužením lhůt pro rozhodnutí ze 30 na 60 dnů v běžných případech a ze 60 na 120 dnů ve složitých případech – to už je opravdu dlouhá doba.

Lidé v tíživé situaci získají pomoc jen s velkým zpožděním a je otázka, zda zahlcený Úřad práce vůbec zvládne tyto nové lhůty dodržovat a jakým způsobem budeme řešit to, když ty lhůty nezvládne dodržovat. Z toho mám opravdu velkou obavu.

Moje třetí obava se týká toho, že Úřad práce postrádá odborné zázemí zejména pro posouzení sociálních kompetencí žadatelů. Úředníci a úřednice Úřadu práce obvykle nemají zkušenost se sociální prací ani s bytovou agendou, na rozdíl od lidí na sociálních odborech obcí. Já jsem seděla v komisi, která přidělovala městské byty, spolupracovala jsem s odborem sociálních věcí, který dělal to šetření, ty byty dále přiděloval. Vím, že ti lidé jsou odborníci, umí to dělat. Je to velmi specifické řemeslo, na které musíte mít vzdělání a nějaké zkušenosti.

Budou si muset osvojit nové dovednosti na úřadech práce, případně si i doplnit kvalifikaci, aby uměli správně vyhodnotit nejen situaci, ve které se žadatel nachází, ale také jeho sociální kompetence a širší zázemí. Bude to nezbytné především pro vyhodnocení, zda člověk potřebuje k udržení bydlení asistenci v bydlení nebo ne. Takže ten člověk bude muset opravdu velmi dobře posoudit, jaké jsou kompetence toho žadatele, aby pak dál mohla pokračovat ta nabízená služba Asistence v bydlení.

Čtvrtý bod se týká opuštění individuálního přístupu ve prospěch posuzování formálních kritérií. Vzhledem k tomu, jak je Úřad práce vytížený, jeho primární agendě sociálních dávek a nedostatečnému odbornému zázemí lze očekávat, že individuální přístup k žadatelům na kontaktních místech pro bydlení bude na Úřadu práce nahrazen posuzováním čistě formálních kritérií, zejména kritérií příjmových.

Moje pátá obava se týká toho, že klienti systému podpory bydlení budou chodit sem a tam mezi kontaktním místem pro bydlení a Úřadem práce. To je něco, co opravdu velmi, velmi zkomplikuje situaci člověka, který už tak je ve složité situaci. Ale přesně tomu se ten zákon snažil předejít. To je prostě špatně.

Já si tady dovolím popsat postup, který bude na toho klienta nějakým způsobem navalený. Nejprve se klient bude muset osobně dostavit na kontaktní místo pro bydlení, aby mu bylo poskytnuto poradenství v bydlení. Za druhé bude muset požádat Úřad práce o zápis do evidence. Pokud jej Úřad práce zapíše, bude se jej kontaktní místo pro bydlení pokoušet propojit s poskytovatelem podpůrných opatření, který by mu poskytl podpůrné opatření v bydlení. Ale nekončíme, protože pokud člověk bude potřebovat prodloužit platnost zápisu v evidenci, opět to bude řešit s Úřadem práce. Pak se opět kontaktní místo bude snažit sehnat mu poskytovatele podpůrného opatření. Klient bude jako pingpongový míček mezi kontaktním místem pro bydlení a Úřadem práce.

Moje šestá a předposlední obava k této spolupráci je ta, že přetížený Úřad práce nebude kontrolovat stav bytů před jejich vložením do systému podpory bydlení, což je zásadní pojistkou proti obchodu s chudobou. To je taky věc, se kterou ten zákon chtěl bojovat. To vlastně ale jde proti těm principům. Doposud se předpokládalo, že zaměstnanci kontaktního místa pro bydlení osobně ověří, že byt splňuje zákonem stanovené parametry, než povolí vložení bytu do systému. Ta kontrola na místě je prostě nezbytná.

Návrh však počítá s tím, že o vkládání bytu do systému bude opět rozhodovat stále přetížený Úřad práce. Vzhledem k jeho přetíženosti se obávám, že se nedá počítat s tím, že bude reálně ověřovat stav bytů. Pravděpodobně jen zkontroluje, zda je prostor zkolaudován jako byt. Já se budu velmi ráda mýlit. Hrozí proto, že se do systému dostanou byty nekvalitní, nevyhovující a že se obchodníci s chudobou pokusí do systému dostat a zneužít jej.

Poslední moje obava je zvýšené riziko vzniku sociálně vyloučených lokalit. Již podle stávajícího znění zákona nelze byt vložit do systému, pokud by tím došlo ke zhoršení míry sociálního vyloučení v oblasti. Kontaktní místa pro bydlení mají proti Úřadu práce lepší přehled o situaci v území, mimo jiné díky činnosti sociálního odboru na obecním úřadě a úzkému propojení s poskytovateli sociálních služeb. Zaměstnanci kontaktních míst mají také lepší odborné zázemí pro vyhodnocení sociální dynamiky v sousedství, kde jsou již zabydlovány domácnosti v bytové nouzi.

V neposlední řadě nebude Úřad práce natolik motivován k předcházení vzniku sociálně vyloučených lokalit. Negativní důsledky sociálního vyloučení totiž ponese vedle obyvatel vyloučené lokality zejména obec a dále kraj, například krajská zdravotnická zařízení nebo jiné orgány státu než Úřad práce, například Policie České republiky.

Tuto otázku je třeba vnímat i v kontextu zrušení agentury, klidně říkejme Odboru pro sociální začleňování, která na jednom místě koncentrovala know how státu o sociálním vyloučení na území celé České republiky.

Tolik mé obavy. Děkuji že na ně budete pamatovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme tady dvě faktické poznámky. S první přichází paní poslankyně Eva Fialová, s druhou potom pan ministr Aleš Juchelka. Ještě než přijdete, tak prosím od 19 hodin do 20.15 z pracovních důvodů je omluven pan poslanec Václav Pláteník. Nyní vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuju za slovo. Já jsem chtěla reagovat, protože už to tu zaznělo podruhé. Nevyjasnění mezi běháním mezi KMB a Úřadem práce. Právě jak je ten zákon nastaven v současné chvíli, tak osoba jde nejdříve na KMB, pak se posoudí na Úřadu práce, v současném znění se posoudí jeho majetkové testy a další jiné věci. Musí znovu přejít pak na KMB, který mu řekne, jestli byl do evidence podán nebo nebyl zařazen. Následně musí znovu na Úřad práce ověřit, jestli na byt, s kterým ho poskytovatel spáruje, bude mít, a takhle si pořád mezi sebou běhají.

Takže tato nová úprava pozměňovacího návrhu, kdy jde nejdřív na kontaktní místo na bydlení, z něho potom na Úřad práce, tak je jedno a tam dojde k ostatnímu do vyřízení. Takže jenom pro upřesnění. Já bych byla nerada, aby se to tu opakovalo několikrát, že se běhá mezi KMB a Úřadem práce. Naopak tento nový pozměňovací návrh toto zjednodušuje a dává jedno místo, kde osoba bude odbavena se vším všudy.

Co se týká kontroly bytů a možnosti vzniku vyloučených lokalit, tak jsem to vysvětlovala potom kolegyni, nereagovala jsem. Tak je to o tom, že Úřad práce moc dobře ví v současné chvíli, kam posílá a na jaké adresy do nevyhovujících bytů ty příspěvky a doplatky na bydlení a velice dobře zná stavy těch bytů. Proto dává logiku, aby evidence bytů byla i na Úřadu práce, protože když se jim tam objeví adresa, s kterou je dlouhodobě problém, tak asi ten byt do evidence nezapíše, protože má přesně informaci z terénu, ať už od neziskových organizací nebo od kohokoliv jiného, že tento byt je naprosto nevyhovující. Proto není potřeba úplně důsledná kontrola na začátku, což přesně by ta káembéčka musela udělat a ti pracovníci do toho terénu jít a zjišťovat stav a zjišťovat si, jestli se jedná o obchodníka s chudobou, který dlouhodobě využívá příspěvky a doplatky na bydlení. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou pan ministr Aleš Juchelka.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající. Já jenom doplním, protože jsem chtěl říct to stejné jako kolegyně Eva Fialová, že sociální pracovníci, a to i na úřadech práce, ale samozřejmě nejen sociální pracovníci na úřadech práce, ale ti, kteří vyřizují samotné dávky, tak mají vysokou míru sociální kompetence. Protože když se podívám jenom na oficiální definici, tak je to schopnost jedince efektivně komunikovat. Stoprocentně ji mají, protože musí efektivně s těmi lidmi komunikovat face to face. Spolupracovat – rozhodně mají, protože hledají vždycky řešení pro ty klienty. Takže sociální empatii mají velmi vysokou. V neposlední řadě integrovat s ostatními.

Zahrnují dovednosti jako je empatie, aktivní naslouchání, řešení konfliktů... Což rozhodně na úřadech práce vám všichni potvrdí, že tam řeší konflikty na denní bázi a že jsou výborní v jejich řešení. Mají také schopnost přizpůsobit se různým sociálním situacím, což rozhodně tam všichni pracovníci na úřadech práce, stejně jako na ORP sociální pracovníci, mají, protože se potkávají s těmi potřebnými a musí řešit právě jejich tíživou sociální situaci.

A tu efektivitu vlastně, protože my nebouráme samozřejmě ten zákon, my ho chceme racionalizovat, jak už tady vysvětlila kolegyně Eva Fialová, že oni skutečně nejsou jako pingpongový míček, ale ty kompetence, které má ten Úřad práce, tak v tuto chvíli jenom doplní právě díky tady, tento pozměňovací návrh úplně jakoby logicky do jednoho balíku toho bych řekl individuálního programu nebo individuálně plánu, který bude s tím člověkem sepsán, a budeme vidět celé to jeho environmentální prostředí, rodinné, kolik lidí tam je, kolik dostává na bydlení, jestli je integrován do společnosti a v jakém rozsahu například z hlediska zaměstnanosti nebo nezaměstnanosti, rekvalifikací a tak dále.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane ministře. Dalším účastníkem obecné rozpravy je pan poslanec Marian Jurečka.

Než přijde, máme tady další omluvu. Od 18.30 z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Jan Richter.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji moc. Vážený pane předsedající, paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové, já si dovolím na úvod vlastně říci, že jsem vlastně rád a oceňuju přístup paní ministryně i pana ministra, protože tady ještě před půlrokem zaznívaly místy v té debatě silné výroky o tom, že vlastně ten zákon možná bude celý zrušen a že je to úplně špatně a má se to celé vystavět znovu a že vlastně ty pozměňovací návrhy, které tady dneska máme načteny, tak já je hodnotím na rozdíl třeba od některých kolegů z našich opozičních lavic, že vlastně jsou poměrně racionální.

Když se vrátím do historie, tak bylo tady dlouho voláno po tom, aby tady byl nějaký systém podpory bydlení, zajištění bydlení pro specifické, zranitelné skupiny obyvatel. Tak kdo jsme ve Sněmovně delší čas, já si to pamatuju od roku 2013, to bylo never ending story téma, které jsme nebyli schopni dotáhnout do nějakého smysluplného řešení. A vím, že se to téma táhlo už předtím.

Jak chceme se bavit o tom, že tady má být sociální trampolína a pomoc potřebným lidem, když často vlastně ty příběhy, když se podíváme, se nám bohužel bortí na tom, že ti lidé přišli o střechu nad hlavou. Pokud nebudeme schopni kromě finanční podpory těm lidem garantovat, že v mimořádné životní situaci, kdy oni nejsou schopni to sami zvládnout, ten stát nabízí záchrannou síť, která pomůže, poradí a v těch nejtěžších případech i zajistí a vytvoří nějaké ochranné období a restart, tu střechu nad hlavou, tak prostě nemáme funkční část sociálního systému.

Takže já jsem rád za to, že tady ten návrh dneska je. Za mě je přiměřeně kultivovaný a racionálně upravený.

Teď se vrátím sebekriticky zhruba tři čtyři roky zpátky. Kdyby tenkrát byl větší prostor si opravdu popsat v detailu, kam ten zákon v tom svém vývoji ve finále dojde, tak bych na začátku vývoje řekl, nestavme káembéčka a pojďme to celé postavit do sítě úřadů práce. Protože prostě ten Úřad práce s 95 procenty klientů přijde do kontaktu proto, aby ti lidé měli peníze na úhradu nákladů na to bydlení a i jiných životních situací – přes mimořádnou okamžitou pomoc, státní sociální podporu, dneska přes superdávku – prostě toho klienta já mám pod tou střechou nebo mám ho nějakým způsobem v kooperaci, v koordinaci a mluvím s ním.

To, že jsme tady v čase, a já jsem rád, že Aleš Juchelka na to navazuje, se pokusili, a věřím, že se to podaří dotáhnout do opravdu jako velmi vstřícného, fungujícího prostředí, že ten Úřad práce nebude jen ten, kdo řekne, tak mně dejte nějaká čísla na vstupu, my přepočítáme vaše náklady a nějaké peníze vám pošleme, ale že se tam dneska se superdávkou dostává i ten charakter základních prvků sociální práce, je podle mě dobrý start pro to, aby nám to začalo celé fungovat kvalitativně o dost jinak než doposud.

Já chápu, co říkala Eliška Olšáková třeba s tou dostupností. Ano, úřady práce dneska nejsou na každém oerpéčku. To já přiznávám. Na druhou stranu si vezměte ale, že ti lidé v zásadě nám v nějaké míře četností vždycky minimálně do okresního města prostě jako cestují. Ukažte mi člověka, který by do toho okresního města třeba nejel v horizontu třeba jednoho až dvou měsíců. A když ten člověk musí na Úřad práce, tak prostě jako může to vyřídit dneska digitálně, může to vyřídit dneska s podporou, dokonce i přes registr zastoupení, ta funkcionalita se počítá, že bude také fungovat, i s asistencí případně poskytovatele sociální služby. To znamená, je tady variant několik, kdy ten člověk reálně nebude muset vždycky se vším na ten Úřad práce přijet. Ale jestli si toho člověka chceme opravdu vzít a tou sociální trampolínou ho vrátit nahoru, tak to bez faktického setkávání s tím odborným poradenstvím Úřadu práce nepůjde.

To znamená, já si myslím, že ten pozměňovací návrh, který vím, že připravilo MMR společně s MPSV, a paní poslankyně ho vlastně tady předkládá jako poslanecký návrh, tak prostě opravdu se na ty věci podíval hodně racionálně, neořezává ten charakter podpory zajištění bydlení, evidence těch bytů a tak dál. Tam vlastně do toho nevstupuje, aniž aby to nějakým způsobem měnil, destruoval a podobně.

Takže já se na to dívám tu optikou, že prostě tohle fakt jako mě to logiku dává. Na kritiku, která dneska zaznívá na úřady práce, chci jenom říct, teď je to nejpodstatnější období, kdy vlastně v těchto týdnech se ten systém usazuje tak, aby se ti klienti do konce druhého kvartálu odbavili a od 1. července jsme byli schopni na úřadech práce jet v režimu odbavování žádostí v zákonných termínech.

Já věřím, že se to prostě tohle dokáže usadit a že v okamžiku, kdy tady budeme mít prázdninové měsíce, podzim tohoto roku, a ten největší nápor, který vznikl díky celému tomu překlopení toho systému, se ustabilizuje, tak se vytvoří i časový prostor i personální prostor začít se opravdu věnovat i tady těmto funkcím, které na ten Úřad práce přenášíme. Takže nejsem dneska úplně inside, abych jako byl schopen hodnotit teď na nějaké týdenní bázi přesné všecky termíny, které běží na Úřad práce, ale myslím si, že se k tomu posunujeme.

Já jsem si dovolil udělat čtyři takové poměrně drobné pozměňovací návrhy. To nejsou návrhy, které by ten systém bouraly, nebo které by nějak popíraly tu logiku centralizace na úřadech práce. A nejsou to ani návrhy, které by nějakým způsobem vytvářely nějaké složité subsystémy a podobně.

Ten první pozměňovací návrh jsme si za nás, za náš poslanecký klub dovolili dát formou tak, že vlastně ze skupiny už definovaných, zranitelných osob, které ten zákon zná, a jeho přílohy, že tam se snažíme pamatovat na situaci, když se nám tam sejde těch zranitelných skupin víc, tak abychom řekli, část zranitelné skupiny má určitou míru prioritizace, aby to bylo definováno, aby prostě úředník viděl, a já jsem si dovolil za nás navrhnout to, aby to byly primárně oběti domácího násilí, domácnosti s nezaopatřenými dětmi v aktuální bytové nouzi nebo akutní bytové nouzi, osoby bez přístřeší a osoby, které vlastně nám odcházejí z nějakého institucionálního prostředí, kde vlastně víme, že třeba končí výkon trestu, a nemají vůbec kam jít, nemají střechu nad hlavou.

To si myslím, že jsou prostě nějaké momenty, kdy bychom měli říct, z množiny osob, které tam máme, u těchhle lidí bychom měli říct, pokud bychom náhodou se měli rozhodovat, komu věnovat prioritní pozornost, tak těmto lidem, těmto rodinám, těmto domácnostem v těchto specifických, opravdu extrémních situacích. To znamená ten návrh s tím pracuje ve smyslu pozitivním, nezužujeme ten okruh, jenom říkáme, kdo si myslíme, že by případně v situaci, kdy tam najednou se nám těch problémů sejde více, kdo by mohl být prioritizován.

Potom tam upravujeme druhý pozměňovací návrh a ten se týká asistence, stability. To znamená, praktická zkušenost je, že u nejzranitelnějších lidí nestačí jenom rozhodnout o vstupu do systému, ale klíčové je také, zda si ti lidé bydlení dokáží udržet. A proto tam často rozhoduje včasná, správně nastavená asistence. My proto navrhujeme, aby u akutních případů Úřad práce vždy posoudil, zda je asistence nezbytná k udržení bydlení. A zároveň navrhujeme upravit dnes velmi tvrdé pravidlo, podle kterého může při výpadku účinné smlouvy o asistenci velmi rychle dojít k ukončení nájmu.

Myslíme si, že to není úplně správné, aby člověk přišel o bydlení jen kvůli procesnímu nebo organizačnímu výpadku, které třeba někdy sám nezpůsobil. Tak tady dáváme prostě ke zvážení, zdali tohle nevyhodnotit tím, že bychom mohli udělat prodloužení té příslušné lhůty až na tři měsíce a výslovnou pojistku pro případy, kdy problém nevznikl na straně té podporované osoby. Tak snažíme se pamatovat opravdu, že ten stát nemá jen někoho pustit do systému, ale má pomoct zabránit tomu, aby z něj po pár týdnech i třeba z důvodů, které on sám přímo nezavinil bezprostředně, aby nám nevypadl.

Za třetí, ten třetí pozměňovací návrh je, aby ten systém umožnil motivovat k práci s těmi nejtěžšími případy. Tady já jsem si vědom toho, že vstupuju do určité míry na lehce tenký led. Vstupuju do konstrukce, která tady se i docela složitě vyvažovala. A znovu říkám, je to na uvážení tady většiny ve sněmovně. A prostě proto si myslím, že by tady stálo za to, aby u osob, které spadají do těch nově definovaných akutně nejvíce naléhavých případů byla jednodušší cesta k potvrzení o navýšení příspěvku na ta bytová podpůrná opatření. Protože vlastně když to necháme poměrně otevřené, jako to je dnes a bavili jsme se o tom několikrát i tady i na výboru, tak si vlastně budou někteří majitelé možná poměrně logicky vybírat ty v uvozovkách omlouvám se za ten pojem spíše jako jednodušší případy, klienty s menší mírou rizika a my vlastně ty lidi, kteří jsou v nejsložitějších situacích, budeme vlastně mít stále ten velký problém, jak je vlastně do toho bydlení dostat a udržet jim střechu nad hlavou. Proto vlastně se snažím tady posílit tu finanční motivaci, abychom tady ten nástroj v zákoně měli. Tak já říkám, tady jsem si vědom toho, že vstupuju už do nějaké jako víc konkrétnější části toho zákona.

A ta čtvrtá oblast je, bych řekl, už jako hodně takovej, jako to je taková fine tuning, lehká úprava, protože vlastně tady jsme v tom původním textu zákona měli poměrně jasně upraveno to, kdy může případně být podáváno odvolání a tak dále. Tak já jsem si dovolil za nás za lidovce dát tu otázku nepřístupnosti odvolání a chápu, že je tam nějaká motivace rychlosti, jednoduchosti, méně průtahů, tomu všemu rozumím. Ale kdyby to mohlo být upraveno tak, že u dvou typů rozhodnutí by mohla existovat alespoň minimální pojistka, a tedy když člověka do systému vůbec nepustíme nebo když ho v systému nenecháme tím, že mu neprodloužíme platnost zápisu. Neřeším tam majitele bytu, jejich zápisy a tak dál, to prostě do toho nemám ambici vstupovat.

Ale tady si říkám, že prostě může se stát chyba úředníka, fakt se může stát a ten člověk prostě jako najednou je bez opravného prostředku, kromě případného soudu, který asi si, řekněme na rovinu, tahle cílová skupina lidí moc jako k soudu chodit nebude a nebude tam žádný opravný prostředek.

Tak já prosím pěkně, zkuste to zvážit, já chápu a byl jsem u toho, proč jsme se bránili tomu ty opravné prostředky tam dávat. Protože prostě je to nějaká personální a jiná kapacita, ale prosím pěkně, zkuste, zkuste toto zvážit. Aby to bylo prostě nějakým způsobem citlivé, opravitelné atd., atd.

Tak to je asi všechno, co já jsem k tomu chtěl říct. Já myslím, že to celkem jsem vysvětlil tak, aby to nějakou logiku dávalo a budu rád za případnou podporu. Děkuju moc.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další kdo vystoupí v obecné rozpravě, tak je paní poslankyně Gabriela Svárovská. Máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Ano, děkuji pane předsedající. Vážená paní zpravodajko, vážené kolegyně, kolegové já bych si dovolila takové shrnutí, už část těch svých poznámek jsem vyškrtala. O některých věcech se tady mluvilo opakovaně. Proběhly tu nějaké snahy o vysvětlení, ačkoliv musím říct, že z mé strany ne úplně přesvědčivé nebo srozumitelné. Nicméně nemluvíme tady celkově o technických úpravách, ale podle mě se dostáváme k přepisování celé logiky už jednou osekaného zákona o podpoře bydlení. A bohužel směrem, který dál oslabuje jeho smysl, oslabuje jeho účinnost, a to hlavní, prevenci a ochranu před bytovou nouzí a obchodem s chudobou.

Ten pozměňovací návrh, který tady byl představen paní zpravodajkou, podle mého názoru představuje přesun odpovědnosti, roztříštění těch kompetencí a oslabení funkčních pojistek.

Opakovaně jsme si tady vyměňovali poznámky, otázky a odpovědi a názory na přetížení úřadů práce. Stále se domnívám, že návrh přesouvá na Úřad práce příliš velkou zátěž. Zápis osob v bytové nouzi do evidence podpory bydlení, zápis bytů do evidence podpory bydlení a posuzování dalších klíčových podmínek. Opakovaně tady bylo diskutováno, že úřady práce dnes už nezvládají agendy, které mají. Vždyť tu v těchto dnech jednáme o změnách, které prodlužují lhůty implementace právě proto, že ty úřady nestíhají. A teď se přidá úřadům práce další odborně náročná činnost. Vyhodnocovat sociální kompetence žadatelů, posuzovat vhodnost bytů a hodnotit rizika sociálního vyloučení.

Já věřím panu ministrovi, že jsou lidé na úřadech práce kvalifikovaní a velmi kompetentní, ale prostě nemají dost lidí, nemají dost kapacity. Bohužel jste v tomto směru, myslím, nerozptýlili obavy řady z nás, že místo toho kýženého nebo ohlašovaného zjednodušení vznikne chaos, duplicity, další fronty a v důsledku odbývání té práce na prevenci bytové nouze. Ne snad z nějaké liknavosti, ale zkrátka z důvodu toho přetížení. A  z poznámek paní ministryně, to si neodpustím, na adresu sociálního začleňování jsem získala pocit, že jí to osobně nějak zásadně nevadí.

Duplicity mezi kontaktními místy a úřady práce se tady taky diskutovaly. Paní ministryně říká, že jde o zjednodušení, ale přes opakovaná ujištění občan nebude obíhat méně institucí, bude prostě obíhat víc institucí. Do systému budou vstupovat dvojmo jak kontaktní místa pro bydlení, tak úřady práce a to je více administrativy, více překryvů a více nejasností.

Skutečné zjednodušení by bylo právě opačné, aby zápis osoby v bytové nouzi i bytů do evidence zajišťovalo přímo kontaktní místo pro bydlení, tedy místo, které klienta zná, mělo by znát, aby situaci řešilo komplexně a Úřad práce přitom ideálně on-line poskytl svá dostupná data například o těch obchodnících s chudobou, jak to navrhovala paní zpravodajka, paní poslankyně Fialová.

Oslabení prevence, zúžení poradenství až o 80 procent, to je zásadní problém. Zúžení cílové skupiny poradenství v bydlení. Dnes je poradenství koncipováno pro přibližně jeden milion lidí, kteří mají problémy s bydlením nebo jim bytová nouze hrozí. Nově se má týkat značně menší části lidí. Slyším tady čísla 160 000, maximálně 250 000 lidí, to znamená propad o 75 až 80 procent. Jenže lidé potřebují pomoc dřív, než skončí v azylovém domě, na ubytovně, ve stanu nebo na ulici.

Prevence je levnější než hašení katastrofy. Je levnější pomoci rodině včas udržet si bydlení, čím šířeji, tím lépe, než potom financovat krizové služby, azylové domy a následky sociálního propadu. Cílová skupina podpůrných opatření se může také smrsknout až na polovinu. Nové příjmové limity navíc hrozí dalším omezením. Dnes zákon míří asi na 20 až 30 000 lidí. Po navržených změnách může být reálná cílová skupina třeba jen 9 nebo 10 000 lidí. To znamená, zákon formálně zůstane, ale prakticky pomůže jenom zlomku těch, pro které byl vytvořen.

Oslabují se podle mého názoru kontroly proti obchodu s chudobou a to je jeden z velmi nebezpečných momentů té novely. Oslabují se kontrolní mechanismy proti obchodníkům s chudobou, jednou ze zásadních příčin sociálního vyloučení a propadů do chudoby celé řady rodin. Úřad práce nebude kapacitně stíhat kontrolovat, zda byty zapisované do systému splňují základní standardy bydlení. Nedostali jsme opravdové vysvětlení toho, jak se zaručí, že stát nebude podporovat rozbité nebo neobyvatelné holobyty.

Úřad práce také nebude zvládat kvalitně vyhodnocovat, podle mého názoru, jestli poskytování podpůrného opatření nebude zvyšovat sociální segregaci, to znamená reálné riziko vzniku nových sociálně vyloučených lokalit. Ruší se povinnost každoroční kontroly, zda podpůrné opatření probíhá řádně. A to je krok zpět. Je to nebezpečný krok. A znovu se vracím k tomu, čím jsme celou tuhletu diskusi v prvním čtení zahajovali. Zásadní změny by měly procházet odbornou debatou, připomínkováním a řádným hodnocením dopadů. Nic z toho se nestalo nebo se to stalo málo v nedostatečné míře. Návrh nebyl řádně projednán s odbornou veřejností, nebyla zpracovaná analýza dopadů A co je ještě závažnější? Odborníci a odbornice z Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí byli už v lednu od přípravy těchto změn odstaveni.

 

Takhle se dobré zákony nedělají. Takhle se ničí práce, na kterou bylo možné navázat a posunout řešení krize bydlení o kus dál.

A připomínám ještě jednu procedurální věc. Zásadní pozměňovací návrh načtený paní poslankyní Fialovou až v pátek podle mě výbor vůbec neprojednal, takže nejzásadnější změny této novely neprošly ani standardní parlamentní odbornou debatou. Opravte mě prosím, jestli se mýlím.

Bytová nouze stojí stát víc než pomoc a na tom se myslím všichni shodneme. Často slyšíme argument ceny. Tak si řekněme fakta. Investice do podpory bydlení má přijít asi na 1,5 miliardy korun ročně. To je v rámci státního rozpočtu částka poměrně marginální. Paní ministryně financí tady naštěstí není, takže si můžu dovolit tuhletu větu. Ale říkám ji proto, že je to o srovnání. Příspěvek na péči stojí například přes 30 miliard ročně, samotná bytová nouze stojí stát podle konzervativních odhadů nejméně 4,5 miliardy korun ročně. Takže nechat problém být, neřešit ho dostatečně nebo se jeho řešení vyhýbat, je dražší než ho řešit.

Takže závěrem. Tato novela podle mě – a po vyslechnutí celé té diskuse minule i dnes – nepřináší zjednodušení, vytváří duplicity, oslabuje prevenci, zmenšuje okruh lidí, kterým pomůže, a bourá obranné bariéry proti obchodu s chudobou. Takže to není modernizace systému, ale jeho oslabení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. A máme tady tři faktické poznámky. S první přichází pan ministr Aleš Juchelka, s druhou potom paní poslankyně Marie Pošarová a s třetí potom paní poslankyně Eva Fialová. Tak, vaše dvě minuty.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane předsedající. Já jenom k tomu, co jsme tady nyní slyšeli. Tak my chystáme, protože jsme se dnes i na schůzce s panem hejtmanem Brabcem i s panem náměstkem v Ústeckém kraji i s panem starostou Šluknova domluvili na tom, že budeme v Šluknovu jako v projektu pokračovat. V tuto chvíli se shánějí peníze. My tam budeme dodávat jako Ministerstvo práce a sociálních věcí sociální práci. A v rámci toho jsme se domluvili, že budeme chystat i legislativu, která bude potírat byznys s chudobou. Úž jednou provždy by mělo tady toto skončit. Budeme to pravděpodobně navazovat a budeme o tom diskutovat i s vámi, na standardy v tom bydlení, na nějaký možná rating, musíme definovat, co to je ubytovna, co vlastně třeba pod číslem popisným se ukrývá v rámci těch bytových jednotek, kolik lidí tam pobírá superdávku, zdali tam opravdu funguje to sociální začleňování, abychom samozřejmě nemuseli kontrolovat hygienu u každého pronájmu, který si pronajme soukromník, který má třeba nějaký byt navíc. Takže v tomto my budeme pokračovat.

Ale ten návrh o podpoře bydlení tady toto vůbec neřeší a naopak my tady toto skutečně nebouráme, racionalizujeme, děláme tu nástavbu právě proto, aby ty duplicity, které v tuto chvíli tam byly, tak nevznikly, abychom ten proces mohli logicky dát právě pod úřad práce, který má na starosti finanční toky z hlediska sociálních dávek, to znamená do budoucna superdávky i dávky a komponenty na bydlení, a samozřejmě ví o té rodině, o těch, kteří jsou v té společné domácnosti nejvíc, i z hlediska té jejich další sociální vlastně jakoby práce nebo situace i z hlediska zaměstnanosti, nezaměstnanosti, rekvalifikací, veřejně prospěšných prací, jakým způsobem to funguje se starostou a tak dále. A ta kontaktní místa bydlení by měla být pomocna samozřejmě (Předsedající: Čas!) tady tomuto systému. To nikdo nebourá.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane ministře. Další přihlášenou s faktickou poznámkou je paní poslankyně Marie Pošarová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se chtěla tady vyjádřit ke kolegyni, protože ona řekla, že nechce vytvářet paralelní systém, ale právě ta kontaktní místa by vlastně byla paralelní systém. Proto právě to budou dělat ty úřady práce, aby se nezatěžovaly zbytečně obce. Když hovoříte s nějakým starostou, tak oni to tam nechtějí. Oni na to nemají lidi, i kdybyste si tam chtěli, já nevím, dát cokoliv. Takže nechme to na úřadech práce, kde ti lidi jsou zkušenější, mají zkušenosti v rámci doplatků v různých podporách.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Faktická poznámka – paní poslankyně Eva Fialová a potom faktická poznámka – pan poslanec Marian Jurečka. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já bych se ráda také vyjádřila, a to k jedné věci, která se tu opět vyskytla opakovaně, a připomínkovala, že pozměňovací návrh nebyl projednán standardním způsobem. Od toho máme jednací řád, kdy máme přesně popsáno, kdy jaký poslanec může kam podat poslanecký návrh, když ho zaštítí, a není to poprvé, ani naposled, kdy byl podán nějaký větší pozměňovací návrh, který mění nějakým způsobem parametry přímo při druhém čtení. Já to avizovala i na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který je výborem garančním, kde jsme o tom diskutovali. Před samotným jednáním jsem obešla všechny poslanecké kluby, abych diskutovala o tom, co jim tam nejvíce vadí, co jsou zásadní problémy. Vzali jsme jednotlivé pozměňovací návrhy a snažili se nějakým způsobem reagovat s tím, že kde bylo moje neutrální stanovisko u těch pozměňovacích návrhů, tak jsem garantovala, že se s nimi budeme nějakým způsobem zaobírat a dáme je. A nadstandardně jsem všem oznámila den, kdy budu nahrávat pozměňovací návrh, abyste všichni mohli na něj v dostatečném předstihu reagovat a dávat k němu pozměňovací návrhy. Takže myslím si, že to bylo velice vstřícné gesto oproti normálně popsanému legislativnímu procesu, který je popsán v jednacím řádu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Marian Jurečka. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já tady chci zmínit dvě věci. Kdybych byl pokrytec, tak tady budu kritizovat, že tady je podáván takovýto pozměňovací návrh, ale protože jsem to dělal jako ministr ve dvou vládách, ve své koaliční tehdejší partě taky, dělali jsme to před těmi posledními – nebo ty poslední čtyři roky a i v tom období 2014-2017, tak prostě to říkat nebudu. Ale jenom připomenu, že to minulé období jsme to tady slyšeli na naši hlavu velmi často, když jsme takovouto formou podávali pozměňovací návrhy od ministerstev na naše poslance a poslankyně, kteří to tady přednášeli.

Myslím si, že je rozdíl v tom, když ten pozměňovací návrh vidíme, pokud se nepletu, od pátku v systému, máme možnost si ho přečíst, máme možnost na něj reagovat, tak já tohle úplně kritizovat nebudu. To, že to není ideální, víme všichni, kdo jsme to někdy podstupovali. Na druhou stranu vždycky je aspoň rozumné, když potom můžeme těmito pozměňovacími návrhy napravit ty věci, a pak si vždycky ten ministr vyposlechne v Senátu, jak se to nemá dělat. To pan ministr Juchelka taky uslyší od senátní legislativy, jak je to hrozně špatně, když takovýto princip uplatňujeme.

Ale teď ještě druhá poznámka. Kdyby standardně fungovaly obce a naplňovaly by zákon o obcích, tak to vlastně vůbec nemusíme řešit. Zákon o obcích říká, co se má dít na úrovni obce z pohledu sociální práce s občany na svém území. Ale protože pro část těch komunálních politiků, kdy se to mění jednou za čtyři roky, někdo vydrží déle, někdo nevydrží, tak vlastně jak se tohle dá prodávat voličům jako rychlé řešení, že tohle děláte dlouhodobě a ty výsledky se objevují velmi, velmi pomalu? Takže řada obcí to nedělá a nikdy to ani nebude. Je prostě tam nějaká politická reprezentace, která v té oblasti, kde ten problém je třeba tak velký, že do toho prostě ani nemá – ani peníze, i kdyby chtěla. Takže já říkám, ano, my v nějaké situaci krizové teď lepíme problém, který tady je dlouhé roky tímto způsobem. Tak já jenom připomínám, kdyby to ty obce chtěly dělat, tak už to dělají 36 let.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Máme zde poslední dvě účastnice obecné rozpravy. Já bych rád přivítal v řečništi paní poslankyni Arianu Chochelovou.

 

Poslankyně Adriana Chochelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem to už dost proškrtala a zkrátila v reakci na tu dosavadní diskusi, takže budu krátká, ale chci tu znovu zopakovat dvě věci, které tu už padly, ale přijdou mi prostě zásadní a přijde mi, že je tu vládní politici prostě do nějaké míry stále jsou rozhodnutí ignorovat. Jedna z nich je ten příjmový limit pro vstup vůbec do toho systému a druhou je ta agenda – právě přesun na úřad práce, která se tu celou dobu diskutuje.

Když jde o vstoupení do toho systému – ten nový příjmový strop říká, že stát vám pomůže s bydlením, jen pokud váš příjem nepřekračuje 1,6násobek životního minima. Pro jednotlivce to od října 2026 bude necelých 9 000 korun, to je méně než polovina minimální mzdy a minimální starobní důchod je dnes 9 800 korun. To znamená, že do systému se pravděpodobně nedostane ani jeden starobní důchodce v celé zemi, pokud nedostane zvláštní výjimku.

Ale opravdu chceme v těchto případech vždy spoléhat na jednotlivé individuální rozhodnutí o výjimce každého toho úředníka? Samoživitelka s dítětem školního věku? Ta neprojde, pokud vydělá víc než 12 880 korun měsíčně. Přitom čistá minimální mzda s daňovým zvýhodněním na jedno dítě je přes 20 000 korun. Rodina se dvěma dětmi odpadne od příjmu 23 760 korun. Tedy tehdy, když jeden rodič pracuje na minimální mzdu a druhý nepracuje vůbec. Čísla jsou nastavena velmi nízko do té míry, že mohou motivovat práci načerno, k nevykazování příjmu nebo se musí lidé v bytové nouzi spoléhat na to že přesvědčí konkrétního úředníka, že jejich situace je hodna zvláštního zřetele, a ten jim udělí výjimku. Možnost individuálního posouzení je sice krok správným směrem, ale nelze se na něj systémově spoléhat. Mohlo by se zdát, že zákon tím pádem alespoň pomůže těm nejchudším, lidem bez příjmů, ale to taky není pravda. Zákon totiž současně říká, aby se bydlení domácnosti mohlo podpořit tím příspěvkem, musí domácnosti po zaplacení nájmu zbýt celé životní minimum. V zásadě tak platí, že kdo nemá pracovní příjem, ten na nájem nestačí a nikdo mu ten byt neposkytne, protože by za to ten příspěvek nedostal.

Zákon tak přehlíží lidi bez práce i lidi pracující za minimální mzdu. Mezi horním a spodním příjmovým stropem zbývá jen velmi úzká skupina, která zúžila původní cílovou skupinu přibližně 160 000 lidí jen na nižší desítky tisíc. Pokud už chcete cílovou skupinu omezovat, neomezujte ji alespoň z obou směrů. Snižte spodní hranici, ať se do systému dostanou nejchudší nebo naopak zvyšte tu horní a podpořte ty legálně pracující. Takto jsme vytvořili systém, ve kterém se vyplatí pracovat, ale vlastně jenom trochu.

Když se dostanou k tomu druhému problému, což je přesun agendy k úřadům práce, dlouhodobě v mnoha různých agendách tady řešíme to, že úřady práce jsou zahlceny přechodem aktuálně na novou dávku. Sociální služby po celé zemi hlásí, že žadatelé čekají na odpovědi měsíce, dostávají zamítnutí za nedoložení příloh, které systém potvrdil. Zákon proto musel letos prodloužit lhůty pro vyřízení žádosti až do konce července a do takto přetíženého systému my chceme přidat další takhle velikou agendu? Sám návrh zákona to přiznává. Výslovně počítá s tím, že lhůty pro rozhodnutí o žádostech se dočasně prodlouží z 30 na 60 v běžných případech a z 60 na 120 dní v těch složitých. Ale je otázka, zda zahlcený Úřad práce vůbec zvládne dodržet tyto stanovené lhůty a lidé v bytové nouzi tak budou čekat až čtvrt roku na to, aby jim někdo pomohl, ale zároveň aby mohli žádat, tak musí být situace, kdy v podstatě nemají jisté bydlení. Takže oni mají tak několik měsíců žít v podstatě bez jistého bydlení, než jim ten stát pomůže, což jde přesně proti té myšlence celého tohohle zákona a toho, proč ho tu vůbec tvoříme a prosazujeme.

Navíc úředníci Úřadu práce nejsou typicky sociální pracovníci, takže vlastně nemají tu praxi a kapacitu na to ty lidi posuzovat v tom sociálním kontextu, který je pro toto téma zásadní.

Zároveň tu padala informace o tom zdvojení. Ale vlastně v aktuální situaci dojde k tomu, že sice možná některá agenda nebude zdvojená, ale ten klient bude běhat mezi právě tím kontaktním místem pro poradenství a Úřadem práce podle toho, které úkony má zrovna dělat, a to prostě nevede k žádné pomoci, vede to k tomu, že ten člověk bude vyčerpaný, nebude se v tom umět zorientovat, nebude si umět pomoct, nebude si umět poradit a vlastně ten systém pro něj bude nakonec úplně nepoužitelný. A to ještě ignorujeme celé téma toho, že je dlouhodobě prokazováno, že úřady práce prostě představují nějakou míru stigmatizace pro lidi a oni kvůli tomu na ně obecně nechtějí chodit a právě to kontaktní místo pro bydlení v tomhle bylo mnohem vhodnějším způsobem, jak těmto lidem pomoci. Přitom obce se na výkon této agendy připravují téměř rok, kontaktní místa pro bydlení mají znalost, znají terén, znají tam lidi. Přesunout agendu pryč od nich nedává smysl ani odborně, ani organizačně.

Řešením je ponechat agendu tam, kde je dneska – na kontaktních místech pro bydlení na obcích, které mají tu odbornost a nevytváří to zbytečnou duplicitu právě s tím Úřadem práce. K návrhu podáváme pozměňovací návrhy, které čtu pak v podrobné rozpravě, abychom umožnili alespoň úpravu některých těch konkrétních stupních parametrů k té pomoci. Ale celý návrh má tolik chyb, že by za mě bylo nejlepší jej odmítnout jako celek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Aleš Juchelka. Ještě prosím, než začnete, pane ministře – od 20 hodin do 21.30 hodin, z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Martin Baxa. Vaše dvě minuty.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já děkuji. Já budu velmi stručný. Nově je možnost samozřejmě jít na ten příjmový test, to je novinka. To znamená, že pevný 1,6násobek, respektive ten trojnásobek, který potom bude životního minima, lze nově jít správním zvážením i nad tento příjem. Není pravda, že nějaký senior, který se ocitne na Úřadu práce, tak zůstane bez pomoci, to je samozřejmě nesmysl. My máme průměrný důchod v tuto chvíli kolem 21 000 korun, takže je úplné minimum těch, kteří mají minimální důchod, třeba těch 8 800, a ti v životě nezůstanou bez pomoci. To samozřejmě takto nefunguje. I dnes pomáháme těm úplně nízkopříjmovým, například těmi mimořádnými okamžitými pomocemi a nově tam také bude možnost mít samozřejmě přes mopku i kauci. Takže možnost uvážení v současném znění se závazným stanoviskem není. Právě proto to bude flexibilnější.

Mimochodem, právě u zranitelných domácností je s ohledem na změnu konstrukce nyní příjmový test i s 1,6násobkem ve skutečnosti mnohem měkčí, než byl dřív. A potom k tomu, že prostě budou strašně unavení a vyčerpaní senioři, kteří budou chodit mezi kontaktním místem bydlení a Úřadem práce a budou zmatení a nebudou nic vědět a tak dále – tak právě proto máme ta kontaktní místa bydlení s těmi všemi, které tam budou ty obce platit – s těmi pracovníky, s těmi asistenty – aby právě tady v tomto, pokud takového člověka tam skutečně najdou, tak aby jim pomohli, aby je vzali za ruku a řekli tady máte byt, tady si můžete vyřídit dávky a tady vás provedeme první tři měsíce vaší situací, v tom bytě, abyste se naučili, jak vařit, nakupovat, co dělat, jak vstávat, jít do práce anebo dát děti do školy. To je záležitost kontaktních míst bydlení a tam ta sociální práce rozhodně v rámci asistence bude, protože my garantujeme i tady v tomto zákonu. Tam nic neměníme.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. A v tuto chvíli se dostáváme k poslední přihlášené do obecné rozpravy a tou je paní poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková a já vám tímto předávám slovo.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Tak děkuji za slovo. Měla jsem připravených asi 10 stran textu, ale vidím, že už spousta věcí tady bylo řečena. Skvěle to okomentovaly kolegyně z mého klubu, zejména Eliška Olšáková. Takže... (Obrací se na ministra Juchelku.) Z mého klubu, pane ministře. Takže se dostávám jenom k té podstatě a chci okomentovat pozměňovací návrh, který předkládáme s kolegyněmi a kolegy a je nahrán v systému pod číslem 865. Tato navržená úprava reaguje na praktické zkušenosti z pilotních projektů a má posílit účinnost systému právě podpory bydlení. Asistence v bydlení je základní nástroj, který pomáhá domácnostem udržet si byt a v praxi zvládat základní povinnosti spojené s nájmem i s běžným soužitím. Dosavadní nastavení počítá s přiznáním asistence na jeden rok s možností prodloužení o další rok, ale praxe ukázala, že zatímco části domácnosti stačí jeden rok, některé opravdu potřebují podporu delší a ve výjimečných případech až tři roky. Proto navrhujeme možnost prodloužení asistence právě až na tři roky.

Současně se zpřesňuje právní úprava tak, aby bylo časové omezení poskytování asistence formulováno vhodněji a systematičtěji. Nově má být nastavena obdobně jako u bytového podpůrného opatření, tedy tak, že příspěvky na poskytování asistence v bydlení bude možné čerpat pro jednu osobu nejvýše po dobu tří let v osmi bezprostředně po sobě následujících letech. Cílem je větší srozumitelnost, jednotnost a předvídatelnost právní úpravy. Ke svému pozměňovacímu návrhu se přihlásím pak v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji.

Máme tady další omluvu – od 18 do 20.30 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Benjamin Činčila.

Tak, na tabuli ani v lavicích nevidím nikoho, kdo by se mi hlásil ještě do obecné rozpravy, proto obecnou rozpravu končím. Máme zájem o závěrečná slova? Ano. Takže paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Já bych moc chtěla poděkovat za konstruktivní diskusi, kterou jsme tady ve většině dneska vedli, opravdu si toho vážím. Vážím si i podaných pozměňovacích návrhů, kde jsou určitě i věci, které vnímáme jako velice pozitivní, které by mohly pomoci celému tomu zákonu a budeme je společně s kolegy dále prověřovat a věřím, že některé z těch vašich podnětů zahrneme i do té novely a podpoříme je i jako koalice. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Paní zpravodajka nemá. Já se jenom ptám, prosím, nezaznamenal jsem, ale pro jistotu – je tady návrh na vrácení zákona garančnímu výboru? Nezaznamenal jsem. Nebyl, zahajuji tedy podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Tak a o slovo se přihlásila paní poslankyně Eva Fialová.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já bych se chtěla přihlásit ke sněmovnímu dokumentu 762 a podrobné zdůvodnění jsem uvedla v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou do podrobné rozpravy tak je paní poslankyně Adriana Chochelová.

 

Poslankyně Adriana Chochelová: Dobrý den. Já jenom úvodem chci taky poděkovat za konstruktivní diskusi ze strany vlastně ministrů. Bylo to skvělé, že jsme o tom mohli tady mluvit konečně konstruktivně jednou zase. A já se hlásím ke dvěma pozměňovacím návrhům. Jsou to čísla 684 a 685. Oba předkládám s kolegyněmi Eliškou Olšákovou, Pavlou Pivoňka Vaňkovou, Olgou Richterovou a Zdeňkou Blišťanovou a oba se věnují úpravě parametrů při odstranění závazného stanoviska úřadu práce a souvisejících změn. Odůvodnění jsem uvedla dříve v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou do podrobné rozpravy je paní poslankyně Eliška Olšáková.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo. Já se rovněž přihlásím k pozměňovacím návrhům, a to je pozměňovací návrh o zvážení případů hodných zvláštního zřetele, který jsem podávala spolu s kolegyněmi Olgou Richterovou a Zdeňkou Blišťanovou a je nahrán jako sněmovní dokument 840. Dále je to pozměňovací návrh, který se týká zachování cílové skupiny poradenství v bydlení, který byl podán spolu s Olgou Richterovou a Zdeňkou Blišťanovou a je nahrán pod číslem sněmovního dokumentu 841. A další pozměňovací návrh se týká zachování kontaktních míst na všech 205 obcích, úřadu s rozšířenou působností. Ten byl taky podán spolu s Olgou Richterovou a Zdeňkou Blišťanovou a je nahrán pod číslem sněmovního dokumentu 842. Jejich odůvodnění jsem uvedla v podrobné rozpravě. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan poslanec Marian Jurečka.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Já bych se chtěl za sebe, ale i za kolegyně a kolegy z našeho klubu, jako je Marek Výborný, Tom Philipp, Monika Břesková, Marie Kršková, přihlásit ke čtyřem pozměňovacím návrhům, a sice pod těmito sněmovními čísly sněmovních dokumentů: 861, to je ten návrh, který řeší posílení motivace poskytnout do systému BIT(?). Dále za stejnou skupinu poslanců k sněmovnímu dokumentu pod číslem 862, to je posílení stabilizační funkce, následně také pod sněmovní dokument pod číslem 863, to je ten přednostní postup u zvlášť naléhavých případů zranitelných skupin, a potom sněmovní dokument pod číslem 864 a to je úprava, úzká(?) opravná cesta proti negativním rozhodnutím a možnost určitého odvolání. Děkuju moc.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pardon. Děkuji. Nyní prosím paní poslankyni Zdeňku Blišťanovou.

 

Poslankyně Zdeňka Blišťanová: Takže dovolte mi, abych se přihlásila ke sněmovnímu dokumentu 844. Jde o doplnění, aby poradenství, tedy včasná odborná pomoc, byla poskytována i lidem s dočasnou ochranou a tento návrh jsem podávala spolu s Eliškou Olšákovou a Veronikou Kovářovou. Dále se přihlašuji k dokumentu 836, jde o prodloužení lhůty pro zajištění odborné způsobilosti, aby si dotčené osoby mohly doplnit potřebné vzdělání. Tento návrh jsem podávala spolu s Monikou Brzeskovou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou do podrobné rozpravy je paní poslankyně Veronika Kovářová.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Já bych se chtěla přihlásit za skupinu poslankyň Olgy Richterové, Elišky Olšákové, Zdeňky Blišťanové a mě k pozměňovacímu návrhu 767, který se týká zmírnění příjmového limitu, k tisku 769, který se týká městských částí a městských obvodů, k tisku 770, který se týká prohlubování kvalifikace úředníků kontaktních míst bydlení, k tisku 783, který se opět týká zmírnění příjmového limitu, a k tisku 784, který se opět týká zmírnění obecného příjmového limitu. Dále za skupinu poslankyň Olgy Richterové, Elišky Olšákové, Zdeňky Blišťanové, Veroniky Kovářové a Adriany Chochelové bych se ráda přihlásila k tisku 855, který se opět týká snížení tentokrát spodního limitu, a 858, který se týká zrušení spodního limitu. Všechna odůvodnění jsem uvedla v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji a poslední přihlášenou do podrobné rozpravy je paní poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková.

 

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Tak děkuji. Já bych se chtěla společně se skupinou poslankyň Adrianou Chochelovou, Eliškou Olšákovou, Olgou Richterovou a Zdeňkou Blišťanovou přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který byl nahrán jako sněmovní dokument 865.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak já mám jenom dotaz na paní zpravodajku, zdali jsme se vypořádali se všemi. Děkuji. Končím tedy podrobnou rozpravu. Máte zájem o závěrečná slova? Vidím, že nejsou. Návrhy žádné také nejsou. Končím tedy druhé čtení tohoto návrhu a předávám řízení kolegovi a budeme pokračovat dalším bodem, který ale než předám, tak si dovolím ještě omluvit od 17.30 z pracovních důvodů paní poslankyni Evu Decroix.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji hezký večer, máme před sebou v podstatě poslední dnešní bod, protože na základě dohody předsedů poslaneckých klubů bychom po tomto bodu přerušili do pátku devátého, protože zítra bude mimořádná schůze, takže už to avizuju předem. Takže

Aktualizováno 18. 4. 2026 v 13:36.