Neautorizováno!
(10.40 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
A konečně třetí princip: fiskální politika musí být odolná, ne optimistická. Zkušenost nás učí, že největší problémy vznikají v dobrých časech. Proto návrhy obsahují bezpečnostní rezervy ve výdajových rámcích, omezení rozsahu odchylek a obecně konzervativnější nastavení fiskální politiky.
Dovolte mi vrátit se ještě k jedné věci, kterou jsem při schvalování rozpočtu řekl, která podle mého názoru musí zaznít i dnes. Zákony buď platí, nebo ne. Pokud začneme připouštět, že zákony neplatí pro ty, kteří je sami přijímají, pak podkopáváme samotné základy právního státu. To je věta, která není jen o rozpočtu, to je věta o tom, jak funguje stát. A pokud chceme, aby se tato situace neopakovala, musíme tomu přizpůsobit i legislativu, kterou dnes přijímáme. Vedle právního rozměru má celá věc samozřejmě i rozměr ekonomický. Je potřeba připomenout, že letošní rozpočet není deficitní proto, že by Česká republika čelila v době – zdůrazňuju – jeho schválení mimořádné krizi, je deficitní v době, kdy jsme ho schvalovali, ekonomického růstu, a to znamená jediné – vyšší dluh, vyšší náklady na jeho obsluhu, menší prostor pro budoucnost. Naše pozměňovací návrhy proto nejsou jen právní pojistkou, jsou i nástrojem, jak vrátit fiskální politiku na udržitelnou trajektorii.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, při projednávání této složité legislativní materie nerozhodujeme jen o technických parametrech zákona. Rozhodujeme o tom, zda budou fiskální pravidla v České republice skutečně fungovat, zda budou závazná i pro ty, kteří je přijímají, a zda se dokážeme poučit z vlastní zkušenosti, protože pokud se nepoučíme, budeme tu za rok stát znovu a budeme bohužel vést stejnou debatu.
Dovolte mi tedy závěrem této úvodní části shrnout: Máme čerstvou zkušenost s tím, že pravidla byla porušena. Máme návrh zákona, který tato pravidla nově nastavuje, a máme možnost zajistit, aby byla skutečně dodržována. Pozměňovací návrhy, které předkládám, nejsou nadstavbou. Jsou odpovědí na konkrétní selhání, které jsme v této Sněmovně zažili. Nyní si dovolím jednotlivé návrhy konkrétně představit a zdůvodnit.
První z nich naleznete v systému pod sněmovním dokumentem číslo 771 a stručně se věnuje výdajovému rámci. Naše navrhovaná úprava reaguje na systémovou změnu fiskálního rámce obsaženou ve vládním návrhu zákona, kterým se implementuje reformovaný evropský fiskální rámec, založený na koncepci růstu čistých výdajů a národních střednědobých fiskálně-strukturálních plánů. Vládní návrh správně posiluje vazbu mezi národním rozpočtovým procesem a evropskými pravidly, zejména prostřednictvím nového způsobu odvozování výdajového rámce státního rozpočtu a státních fondů z celkového salda sektoru veřejných institucí.
Současně však návrh vychází z minimálních požadavků práva Evropské unie a neobsahuje dodatečné vnitrostátní fiskální brzdy, které by zvyšovaly odolnost veřejných financí vůči makroekonomickým šokům a omezovaly procyklické nastavení fiskální politiky.
Navrhovaná úprava proto zavádí dodatečnou bezpečnostní rezervu, chcete-li fiskální buffer, pod výdajovým rámcem, která – ta rezerva – posiluje střednědobou udržitelnost veřejných financí. Vytváří prostor pro absorpci negativních šoků bez nutnosti náhlých fiskálních restrikcí. Omezuje riziko systematického nadhodnocování příjmů nebo podhodnocování výdajů, přispívá k proticyklickému působení fiskální politiky. Z ekonomického hlediska jde o standardní nástroj fiskální politiky, používaný v různých podobách v řadě členských států Evropské unie, například formou expenditure buffers či konzervativního nastavení výdajových limitů. Navrhované varianty představují alternativní míry přísnosti této rezervy od mírné – fixního bufferu – po více restriktivní – dluhově podmíněný.
Teď k jednotlivým variantám. Varianta, kterou naleznete pod číslem 1: navrhuje se zavedení jednotné bezpečnostní rezervy ve výši nejméně 0,5 procenta HDP, která se automaticky odečítá od výdajového rámce. Tato varianta představuje jednoduché a zároveň transparentní řešení, které nevyžaduje složité ekonomické odhady – například výstupní mezery. Zajišťuje stabilní fiskální polštář bez ohledu na fázi hospodářského cyklu a je administrativně snadno aplikovatelné v rozpočtovém procesu. Z hlediska fiskální politiky jde o konzervativní nastavení, které omezuje riziko systematického překračování výdajových limitů a zvyšuje důvěryhodnost fiskálního rámce.
Druhá varianta: Navrhujeme zavedení cyklicky diferencované bezpečnostní rezervy, která je vyšší v období ekonomického růstu, konkrétně 0,5 procenta HDP, a nižší v ostatních období, konkrétně 0,25 procenta HDP. Cílem je posílit proticyklický charakter fiskální politiky. V době ekonomického růstu dochází k většímu omezení výdajů a tvorbě fiskální rezervy, v období slabšího růstu je fiskální restrikce mírnější. Tato varianta lépe odpovídá moderním principům fiskální politiky a doporučením mezinárodních institucí, které zdůrazňují potřebu akumulace fiskálního prostoru v dobrých časech. Současně zůstává relativně jednoduchá na aplikaci, neboť využívá snadno měřitelný ukazatel růstu HDP. ***
