Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Moje další poznámka, ty privilegované výjimky, ty takzvané únikové doložky, abyste tomu všichni rozuměli, co to přináší, co to bude znamenat? Ten jeden z pozměňovacích návrhů navrhuje prodloužit obrannou výjimku až do roku 2036 a nově umožňovat ještě navyšovat výdaje nad rámec i u širokého okruhu strategických staveb, to znamená dálnice, silnice, železnice, vodní stavby. To všechno bude moct ta vláda říct: Hele, sice tady máme nějaká pravidla, ale na tohle všechno ty pravidla vlastně neplatí. Tak na co ta pravidla vlastně budou ještě platit, paní ministryně? Na co ta pravidla vlastně budou ještě platit? To celý znova můžete zahodit. Vy jste vytvořili tady těmi návrhy poslaneckými mimo standardní zodpovědný legislativní proces tolik různých kliček únikových variant, že veto vlastně je zbytečný na ten zákon už.

Jak to můžeme aplikovat do praktické, třeba jako rodinné situace? V rodině si manželé řeknou s těmi dětmi: Běžné výdaje budeme hlídat, ale hypotéku na barák, na nové auto, na rekonstrukci střechy a na úpravu zahrady, to se do našeho vnitřního dluhového limitu rodiny počítat nebude. Takže papírově si ta rodina řekne u stolu, my jsme jako pořád rozpočtově odpovědní. My tedy víme, že máme tu hypotéku, to je to nejzásadnější, ale vlastně si říkáme, zaplatíme z toho ještě novou střechu, novou hezkou zahradu, nové auto, dovolenou v létě, dovolenou v zimě a je to vlastně pořád rozpočtově odpovědný a děláme to všechno na dluh. Já se tady snažím překládat do smysluplné češtiny, aby tomu rozuměli úplně všichni, kteří nesedí v rozpočtovém výboru, co těmito kroky děláte, aby to opravdu pochopila i česká veřejnost. A vláda vlastně takhle bude moci říct, tak tady je ten velký schodek, tady máme pravidlo, ale tady máme další pravidlo, tady je obrana a tady je další pravidlo a tady je dálnice a tady další pravidlo, tady železnice a další pravidlo. Dává vám to logiku? Proč jsme to psali před těmi 10 lety a říkali jsme, chceme mít základní jednoduché pravidlo, jednoduchý rámec a do toho se ta vláda safra musí vejít, musí mít nějakou vnitřní disciplínu a musí vědět, že se prostě chová zodpovědně vůči tomu občanu, všem jeho generacím i vůči budoucnosti. Proto ten zákon přece tady vznikl, a ne proto, aby se dneska přišel a řekli: Hele, nám to nevyhovuje, my vlastně žádnou vnitřní disciplínu nemáme, my na to kašlem a my si tady nasypeme miliardu různých výjimek. Výjimka na výjimku s odůvodněním, to je jako úplně, úplně mimo.

Další oblast: přesun velkých výdajů mimo standardní rozpočet. Pozměňovací návrh pana poslance ministra Havlíčka zavádí to financování nízkouhlíkové výrobny přes mimorozpočtový účet, podřízení státní pokladně, tedy mimo klasický režim státního rozpočtu. Pamatujete si, paní ministryně, jak jste nás tady vy s Karlem Havlíčkem školili? Školili jste nás tady, říkali jste, co si to dovolujete půjčovat o něco výhodněji na SFDI, jde to mimo rozpočet. Pamatujete si ty vaše slova? A co děláte tady? Co děláte tady tímto... (Ministryně Schillerová reaguje mimo mikrofon.) Paní ministryně, prosím, nepokřikujte na mě, já budu velmi rád, když si tady ťupnete faktickou a půjdete zareagovat, půjdete zareagovat, protože prostě já teď tady mluvím podle jednacího řádu, já vás mohu oslovovat, oslovuji vás a prosím vás, přijďte reagovat, až skončím. Reagujte na nás na poslance. Vy jste před včera večer a i při jiných tiscích tady předvedla to, že tady sedíte jako pštrosice. Děkuju. (Opět ministryně reaguje.)

To je přirovnání, tomu se říká, že strká pštros hlavu do písku. To je slušné přirovnání, já v něm nevidím nic neslušného. Poprosím pana předsedajícího, aby paní ministryně na mě nepokřikovala. Já podle jednacího řádu dneska mohu tady mluvit a oslovovat členy vlády a oni mají reagovat potom podle jednacího řádu a vy tady sedíte, vy to vydržíte hodiny, ale nepřijdete tady zareagovat, až potom hrdinsky v rámci závěrečného slova, kdy ten řadový poslanec už reagovat nemůže, tak tady přijdete včera před půlnocí a mluvíte v přímé řeči na poslance, u kterého víte, že už nemůže sem přijít a reagovat na to, jak vy ho tady potom následně ve svém projevu zmiňujete. To je ta pštrosí vaše strategie tady ve Sněmovně. Já jsem tady včera hovořil o tom, že když jsem byl ministr minulé vlády, tři a půl dne jste mě tady v kuse v prvním čtení grilovali u důchodové novely. Paní ministryně, odpovídal jsem vám nebo neodpovídal? Až budete mít možnost tady po mně vystoupit, tak jenom na to odpovězte. Já se vás neptám rétoricky. Já se vás ptám podle jednacího řádu tak, že vy můžete na mě hnedka reagovat, jak skončím můj projev, a já jsem tady x hodin odpovídal na vaše a dokonce x-krát opakující se stejné tematické poznámky jsem odpovídal, nemůžete říct, že ne. Tak já si vyprošuju to, abyste tady teď na mě pokřikovala od stolku zpravodajů a pak si tady přišla s námi jako poslanci vyřídit účet v závěrečném slově bez možnosti naší reakce, to prostě není fér.

Zpátky k pozměňovacímu návrhu pana poslance a ministra Havlíčka. Co to znamená prakticky? To znamená, jeden velký státní výdaj nezmizí, ale jenom poběží jinou cestou. Je to jako když si někdo v rodině nevezme půjčku na svůj běžný účet, ale přes jiný účet, aby to při pohledu na hlavní účet vypadalo stejně. To je smysl pozměňovacího návrhu Karla Havlíčka. Předkládám to do češtiny, to znamená peníze se stejně utratí, závazek stejně vznikne, jen je to méně vidět na tom jednom hlavním účtu. Dává vám to logiku? Proč to děláte? Proč to vládní koalice dělá? Přiznejte to opravdu jako na plná ústa, no, protože vy pak budete tvrdit, státní rozpočet tím není zatížen standardním způsobem, to bude formulace, kterou bude používat ministryně nebo nějaký její nástupce nebo nástupkyně v budoucnu. Jenomže tomu občanovi je toto v zásadě úplně jedno, zda je závazek v tom rozpočtu nebo vedle něj. To jsou peníze toho občana.

Tady nejsou žádné peníze vlády nebo státu, tady jsou jedny jediné peníze a to jsou peníze, které státu odvádí občan ve svých daních. A vy tomu občanovi říkáte: No, tady v téhle části, v téhle položce to takhle vidět není, schováme to do jiné, ale stejně ten dluh bude muset ten občan jednou zaplatit i s těmi úroky. No tak proč to takhle děláte? Vystupte tady. Já bych rád, aby navrhovatel poslanec Havlíček, protože on to nenavrhl v připomínkovém řízení, on to přišel a navrhl to jako poslanec Karel Havlíček, ať to přijde vysvětlit. To znamená, místo aby ten stát přiznal plnou cenu politickou i finanční za to, jak rozhoduje, tak si vytvoří prostě vedlejší finanční chodbičku, která nebude pro některé lidi takhle vidět. Snižujete tím transparentnost, průhlednost, přehlednost. Záměrně to děláte.

Další oblast: vyjímání části dluhu z ukazatele zadlužení. Ten pozměňovací návrh totiž navrhuje, aby se výdaje na financování nízkouhlíkové výrobny odečítaly při výpočtu výše zadlužení pro účely zákona, odůvodnění to přímo výslovně říká. Co to znamená ale prakticky? Já to jdu zase přeložit. Stát si nechá část dluhu právně odfiltrovat z ukazatele, podle kterého se posuzuje, jak moc je zadlužen. Ještě jednou. Stát si nechá část dluhu právně odfiltrovat z ukazatele, podle kterého se posuzuje, jak moc je ten stát zadlužen. Takže praktický příklad. To je jako kdyby měl někdo hypotéku 5 milionů, leasing 800 000, spotřebitelský úvěr 300 000, ale tvrdil, když posuzujeme moje zadlužení, hypotéku na dům budeme brát zvlášť, protože je strategická. Je dluh té domácnosti nižší? My se budeme tvářit, že ten leasing a ten spotřebák tam není. Je ten dluh té domácnosti nižší? Dává vám to zase logiku? No, není nižší, safra. Banku ani rodinný rozpočet tím neoblafnete. Dluh je prostě pořád dluh. Já vím, že někteří říkají, že půjčka není dluh, ale mohli bychom se shodnout v této zemi. Normální uvažující rodič, dospělý člověk by se měl shodnout na tom, že dluh je dluh.

Co to bude znamenat v praxi tato úprava? Politik bude moct říct: Dluhová brzda není ohrožena tak, jak tvrdíte. Jenže to může být pravda jenom proto, že si stát změnil metr sám na sebe. Kde je Patrik Nacher? Bych rád oslovil Patrika Nachera, prostřednictvím pana předsedajícího, protože toto je klasická ukázka dvojího metru. To znamená, největší nebezpečí není jen vyšší dluh. To nebezpečí je v tom, že veřejnost přestane vidět ten skutečný rozsah toho zadlužení, vy to tak rozsekáte a dáte to do takových dílčích částí, že to před tou veřejností prostě se bude maskovat a bude se jim tvrdit, toto číslo můžete takhle brát a tato, tato, tato čísla vlastně úplně takhle brát jako nemusíte, ale ve finále pořád to ten občan jednou zaplatí úplně celé. ***