Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ale jsou taky proto, že zákon umožňuje zvyšovat nájemné pouze o určitou část během tří let a samozřejmě pokud někdo jede hodně na výkon, tak využívá smlouvy neurčité a prostě zvyšuje ten nájem pravidelně. Ten seniorský pár byl postaven před tu možnost, buďto tady podepíše novou smlouvu, samozřejmě se zvýšením nájemných více než 20 procent za ty tři poslední roky, což je v rozporu s občanským zákoníkem, anebo prostě máte smůlu a odcházíte. Tak tenhleten seniorský pár, já ho beru jako vzorový příklad, je tady těch příkladů vyjmenováno víc, tak vlastně přichází na to kontaktní místo, protože v určitém třeba věku skutečně jako najít si nějaké nové bydlení není o tom, že ten člověk jako neumí na s-Reality nebo servery, které právní zázemí, aby mu třeba někdo zkontroloval tu novou smlouvu. Skutečně nezná třeba systém Ministerstva práce a sociálních věcí, nikdy neslyšel o pomoci v hmotné nouzi. To jsou všecko služby, které v té první vlně problémů rizika ztráty bydlení tak mají odfiltrovávat ta kontaktní místa pro bydlení, ta, která poskytují to poradenství. Samozřejmě ten předpoklad, že ta síť bude celorepubliková, a vlastně ty obce s rozšířenou působností s tím souhlasily, byť samozřejmě v těch deklarativních dokumentech to není, protože jaksi tušily, že problém bude opět vždycky a jedině v těch penězích a přiznejme si to, že sociální oblast, byť koalice Spolu měla Ministerstvo financí a zároveň Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak na tom nebyla dvakrát vždycky růžově. Já si pamatuju ty boje Mariana Jurečky o peníze na důležitý program Ministerstva práce a sociálních věcí, tak samozřejmě ta obava byla, my ty místa zřídíme a ten stát nám je nezaplatí, nebo my tam převedeme ty naše zaměstnance, oni nám to odečtou z nákladů, které si můžeme uznat na sociální péči nebo na sociální služby a pak už je nedostaneme tady na to. To bylo vždycky riziko. Proto jsem věřil, že když se toto vyjednává a ten návrh jde potom do Sněmovny jako návrh vládní, tak všechny tyhlety věci jsou prostě garantované v rámci té koalice.

Já bych mohl pokračovat v tom popisu, jak fungují ta kontaktní místa. Nicméně pokud si to chcete dohledat, ten článek vyšel 28. února 2025, jmenuje se Poradna pomáhá získat byt či s nájemními smlouvami, další poradny přinese nový zákon, tak on je přinesl a vlastně nepřinesl. Tolik ta kontaktní místa.

Samozřejmě ten návrh se už na vládě setkal s výraznou kritikou od některých politiků. Já se furt domnívám, že úplně nefunguje a teď mě to trošku zaráží, protože jsem myslel, že skrze politiku, kterou dlouhodobě prosazuje SPD, tak SPD přece ví, že těch lidí, kteří mají ekonomické problémy, je v České republice poměrně hodně, že se tady tváříme, že ten stát by se měl starat jenom o ty, kteří už jsou skutečně na dně. To není pravda, že jo, v sociální politice a v nějakém rozvoji toho státu, tak ten stát jako primárně pomáhá těm lidem v nějakých složitých životních situacích a neřeší, že až když se propadnou do 1,4 násobku životního minima, tak v tu chvíli jsou jako nějak hodní pomoci a budeme s nimi společně řešit to, jestli budou bydlet někde v azylovém domě nebo jim budeme shánět někde nějaký sociální byt, potažmo nějaký byt tady v téhleté oblasti. Takže ten předpoklad byl takový, že skutečně ten zákon dokáže pomoct i lidem klidně ze střední třídy a dalším, kterým prostě v nějaký moment jejich života hrozí ta ztráta bydlení.

A proč to říkám? Protože začala ta licitace o to, kolik těch kontaktních míst má být a proč mají být tady a ne tam. Proč mají být někde, kde v tuto chvíli žádná krize z bydlením identifikovaná není. A pak se dostáváme k tomu, že když tedy někde nebude a někde bude, jak asi vaši situaci vyřeší v městě, které je vzdálené 50 kilometrů, když vy hledáte, nebo máte ten problém s tím bydlením ve vaší obci, ve vašem městě, ale kontaktní místo je přesunuto nebo kontaktní místo je zřízeno o 50, 60 kilometrů někde jinde, kde vám garantuji, že ti lidé, kteří na něm pracují, rozhodně nemají přehled o bytové situaci v nějakém městě, kde vy zrovna ten problém řešíte. Stejně tak nejsou navázáni na ty místní úřady, neznají třeba kapacitu bytového fondu, neznají ten systém, jak jim město případně přiděluje nebo v lepším případě, pokud potřebujete jenom vyřešit to bydlení, ale nemáte hluboko do kapsy, draží třeba nájmy, draží nájemní smlouvy v městských bytech a podobně.

Takže tam začala ta licitace o tom, kolik těch míst má být a zda vůbec ta preventivní úloha toho zákona, na které vlastně je ten zákon postaven a která z ní činí zákon, který se liší od zákona o sociálním bydlení. A pak to mělo takovou genezi. Já tady mám třeba článek z roku už 2026, to už je tady, vznik kontaktních míst pro bydlení, mají být ve 132 obcích, ale rozpočet nepočítá s penězi pro radnice. Jo, tak to je typický problém i v té přenesené působnosti. Kdykoliv jsme dělali zákon a mimo jiné u zákona kromě RIA má být i analýza dopadů na regiony, což vyžaduje, myslím, taky zákon o nějaké čistotě legislativní přípravy, ale v dalších jiných oblastech stát vygeneruje nějakou povinnost a vždycky největším strachem samospráv je, jestli v danou chvíli na to dostanou peníze. Dokonce si myslím, že ten případ je daleko četnější, než že by stát někam posílal peníze a ty by tam jako padaly do kanálu. Já si spíš myslím, že stát vyžaduje spoustu agendy, která je činěna v území, ale platí buďto pozdě nebo málo a je to každoroční boj o financování těch služeb. Takže jde se na výrazné snížení těch míst.

Já už tady nebudu procházet dál další články, ale vrátíme se k tomu, co si myslím, že je velmi, velmi sporné. To je v podstatě, tohleto popisuje ten krok, který se tady snažíme udělat nebo který se vláda snaží udělat, svěřit podporu bydlení úřadům práce. To tady zaznělo, jsou přetížené, pomoc se zúží, varují kritici. Já si myslím, že to je legitimní výhrada. Já dokavaď jsme ještě kopali v té vládě, než jsme byli vykopnuti z vlády, beru to s humorem, tak se nám podařilo skutečně držet ten princip, že Ministerstvo práce a sociálních věcí řeší jako ty sociální aspekty toho zákona, tudíž když ten člověk fakt má nějaké problémy a vyžaduje tu péči coby klient, ale ten zákon řeší tu část právě toho poradenství, bydlení, správu těch jednotlivých kvazi bytových fondů a tak.

A pak se to na té vládě trošku zamíchalo, mělo to poměrně blok zejména od ministra Stanjury a pak i ministra Kupky. To je přece expert na politiku bydlení větší než Ministerstvo místního rozvoje nebo byl, aspoň podle těch výhrad, a pak do toho začalo velmi silně vlastně už po odchodu Pirátů z vlády ingerovat Ministerstvo práce a sociálních věcí. Konkrétně, všecko převedeme na data a zdigitalizujeme – asi tehdejší, možná i současný pan náměstek, já nemám rád ten namedropping, ale je zodpovědný za digitalizaci na Ministerstvu práce a sociálních věcí, a vlastně v tom návrhu, který podle mě pan ministr Kulhánek ne úplně dobře obhájil, došlo k  jakoby ještě větší dvoukolejnosti, kdy se vzala vlastně ta střeva a řeklo se, že protože máme super dávku a tohle a tohle a tohle, tak klíčovým krokem je vytáhnout to a zakomponovat to do té poměrně složité agendy Ministerstva práce a sociálních věcí a nahodit to na ty jejich systémy.

Proto se nedivím, že i paní ministryně současná místního rozvoje, protože ty systémy samozřejmě nejsou připravené a k tomu odkladu nebo to, jak pracovala i ta minulá vláda v tom posledním roce, tak tam už vlastně došlo k tomu v tom schválení toho zákona tady už vykostěného, došlo k tomu, že vlastně ten zákon měl platit, ale ty systémy nebyly ready. Takže jsme se ještě dostali do takové schizofrenie, že ty lidi už sice jakoby mohli využívat služby kontaktních míst, ale protože neexistuje ten systém vůbec jako vytváření toho kvazi bytového fondu, tak z té nadstandardní nabídky by v danou chvíli vlastně oni nebyli uspokojeni. Takže když by chodili na ta kontaktní místa, ale agenda případného přidělení tohohletoho místa v tom bytě by najížděla až o půl roku později, až MPSV dobuduje ty systémy, které to budou obsluhovat. Je to poměrně škoda. Myslím si, že furt tohleto rozkročení nám teďko přináší ten problém, kdy já si myslím, že do určité míry je tam práce MPSV, ale ve větší míře si myslím, že toto spadá do politiky bydlení. Tudíž tohleto provázání a vlastně přesun pod Ministerstvo práce a sociálních věcí se mi jeví nejen jako nechytré. Já jsem tam hovořil o stigmatizaci využívání sociálních služeb. Poznali jsme to třeba u dávky na bydlení, která částečně řešila dopady drahých cen energií na domácnosti, jak najednou se to trošku jako prolomilo a ty lidi digitálně si žádali o tu žádost. Nemyslím si, že by si zašli na Ministerstvo práce a sociálních věcí pěšky, aby si to tam nějak vyřídili. Ale my vlastně stále více z toho děláme, že pomoc v dostupnosti bydlení nebo v udržení si bydlení jako práce pro nějaký sociální případ, kde musíme skórovat toho klienta, zjišťovat jeho poměry místo toho, abychom mu v té první linii mohli pomoci. ***