Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Když jde o vstoupení do toho systému – ten nový příjmový strop říká, že stát vám pomůže s bydlením, jen pokud váš příjem nepřekračuje 1,6násobek životního minima. Pro jednotlivce to od října 2026 bude necelých 9 000 korun, to je méně než polovina minimální mzdy a minimální starobní důchod je dnes 9 800 korun. To znamená, že do systému se pravděpodobně nedostane ani jeden starobní důchodce v celé zemi, pokud nedostane zvláštní výjimku.

Ale opravdu chceme v těchto případech vždy spoléhat na jednotlivé individuální rozhodnutí o výjimce každého toho úředníka? Samoživitelka s dítětem školního věku? Ta neprojde, pokud vydělá víc než 12 880 korun měsíčně. Přitom čistá minimální mzda s daňovým zvýhodněním na jedno dítě je přes 20 000 korun. Rodina se dvěma dětmi odpadne od příjmu 23 760 korun. Tedy tehdy, když jeden rodič pracuje na minimální mzdu a druhý nepracuje vůbec. Čísla jsou nastavena velmi nízko do té míry, že mohou motivovat práci načerno, k nevykazování příjmu nebo se musí lidé v bytové nouzi spoléhat na to že přesvědčí konkrétního úředníka, že jejich situace je hodna zvláštního zřetele, a ten jim udělí výjimku. Možnost individuálního posouzení je sice krok správným směrem, ale nelze se na něj systémově spoléhat. Mohlo by se zdát, že zákon tím pádem alespoň pomůže těm nejchudším, lidem bez příjmů, ale to taky není pravda. Zákon totiž současně říká, aby se bydlení domácnosti mohlo podpořit tím příspěvkem, musí domácnosti po zaplacení nájmu zbýt celé životní minimum. V zásadě tak platí, že kdo nemá pracovní příjem, ten na nájem nestačí a nikdo mu ten byt neposkytne, protože by za to ten příspěvek nedostal.

Zákon tak přehlíží lidi bez práce i lidi pracující za minimální mzdu. Mezi horním a spodním příjmovým stropem zbývá jen velmi úzká skupina, která zúžila původní cílovou skupinu přibližně 160 000 lidí jen na nižší desítky tisíc. Pokud už chcete cílovou skupinu omezovat, neomezujte ji alespoň z obou směrů. Snižte spodní hranici, ať se do systému dostanou nejchudší nebo naopak zvyšte tu horní a podpořte ty legálně pracující. Takto jsme vytvořili systém, ve kterém se vyplatí pracovat, ale vlastně jenom trochu.

Když se dostanou k tomu druhému problému, což je přesun agendy k úřadům práce, dlouhodobě v mnoha různých agendách tady řešíme to, že úřady práce jsou zahlceny přechodem aktuálně na novou dávku. Sociální služby po celé zemi hlásí, že žadatelé čekají na odpovědi měsíce, dostávají zamítnutí za nedoložení příloh, které systém potvrdil. Zákon proto musel letos prodloužit lhůty pro vyřízení žádosti až do konce července a do takto přetíženého systému my chceme přidat další takhle velikou agendu? Sám návrh zákona to přiznává. Výslovně počítá s tím, že lhůty pro rozhodnutí o žádostech se dočasně prodlouží z 30 na 60 v běžných případech a z 60 na 120 dní v těch složitých. Ale je otázka, zda zahlcený Úřad práce vůbec zvládne dodržet tyto stanovené lhůty a lidé v bytové nouzi tak budou čekat až čtvrt roku na to, aby jim někdo pomohl, ale zároveň aby mohli žádat, tak musí být situace, kdy v podstatě nemají jisté bydlení. Takže oni mají tak několik měsíců žít v podstatě bez jistého bydlení, než jim ten stát pomůže, což jde přesně proti té myšlence celého tohohle zákona a toho, proč ho tu vůbec tvoříme a prosazujeme.

Navíc úředníci Úřadu práce nejsou typicky sociální pracovníci, takže vlastně nemají tu praxi a kapacitu na to ty lidi posuzovat v tom sociálním kontextu, který je pro toto téma zásadní.

Zároveň tu padala informace o tom zdvojení. Ale vlastně v aktuální situaci dojde k tomu, že sice možná některá agenda nebude zdvojená, ale ten klient bude běhat mezi právě tím kontaktním místem pro poradenství a Úřadem práce podle toho, které úkony má zrovna dělat, a to prostě nevede k žádné pomoci, vede to k tomu, že ten člověk bude vyčerpaný, nebude se v tom umět zorientovat, nebude si umět pomoct, nebude si umět poradit a vlastně ten systém pro něj bude nakonec úplně nepoužitelný. A to ještě ignorujeme celé téma toho, že je dlouhodobě prokazováno, že úřady práce prostě představují nějakou míru stigmatizace pro lidi a oni kvůli tomu na ně obecně nechtějí chodit a právě to kontaktní místo pro bydlení v tomhle bylo mnohem vhodnějším způsobem, jak těmto lidem pomoci. Přitom obce se na výkon této agendy připravují téměř rok, kontaktní místa pro bydlení mají znalost, znají terén, znají tam lidi. Přesunout agendu pryč od nich nedává smysl ani odborně, ani organizačně.

Řešením je ponechat agendu tam, kde je dneska – na kontaktních místech pro bydlení na obcích, které mají tu odbornost a nevytváří to zbytečnou duplicitu právě s tím Úřadem práce. K návrhu podáváme pozměňovací návrhy, které čtu pak v podrobné rozpravě, abychom umožnili alespoň úpravu některých těch konkrétních stupních parametrů k té pomoci. Ale celý návrh má tolik chyb, že by za mě bylo nejlepší jej odmítnout jako celek. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Aleš Juchelka. Ještě prosím, než začnete, pane ministře – od 20 hodin do 21.30 hodin, z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Martin Baxa. Vaše dvě minuty.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já děkuji. Já budu velmi stručný. Nově je možnost samozřejmě jít na ten příjmový test, to je novinka. To znamená, že pevný 1,6násobek, respektive ten trojnásobek, který potom bude životního minima, lze nově jít správním zvážením i nad tento příjem. Není pravda, že nějaký senior, který se ocitne na Úřadu práce, tak zůstane bez pomoci, to je samozřejmě nesmysl. My máme průměrný důchod v tuto chvíli kolem 21 000 korun, takže je úplné minimum těch, kteří mají minimální důchod, třeba těch 8 800, a ti v životě nezůstanou bez pomoci. To samozřejmě takto nefunguje. I dnes pomáháme těm úplně nízkopříjmovým, například těmi mimořádnými okamžitými pomocemi a nově tam také bude možnost mít samozřejmě přes mopku i kauci. Takže možnost uvážení v současném znění se závazným stanoviskem není. Právě proto to bude flexibilnější.

Mimochodem, právě u zranitelných domácností je s ohledem na změnu konstrukce nyní příjmový test i s 1,6násobkem ve skutečnosti mnohem měkčí, než byl dřív. A potom k tomu, že prostě budou strašně unavení a vyčerpaní senioři, kteří budou chodit mezi kontaktním místem bydlení a Úřadem práce a budou zmatení a nebudou nic vědět a tak dále – tak právě proto máme ta kontaktní místa bydlení s těmi všemi, které tam budou ty obce platit – s těmi pracovníky, s těmi asistenty – aby právě tady v tomto, pokud takového člověka tam skutečně najdou, tak aby jim pomohli, aby je vzali za ruku a řekli tady máte byt, tady si můžete vyřídit dávky a tady vás provedeme první tři měsíce vaší situací, v tom bytě, abyste se naučili, jak vařit, nakupovat, co dělat, jak vstávat, jít do práce anebo dát děti do školy. To je záležitost kontaktních míst bydlení a tam ta sociální práce rozhodně v rámci asistence bude, protože my garantujeme i tady v tomto zákonu. Tam nic neměníme.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. A v tuto chvíli se dostáváme k poslední přihlášené do obecné rozpravy a tou je paní poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková a já vám tímto předávám slovo.

Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Tak děkuji za slovo. Měla jsem připravených asi 10 stran textu, ale vidím, že už spousta věcí tady bylo řečena. Skvěle to okomentovaly kolegyně z mého klubu, zejména Eliška Olšáková. Takže... (Obrací se na ministra Juchelku.) Z mého klubu, pane ministře. Takže se dostávám jenom k té podstatě a chci okomentovat pozměňovací návrh, který předkládáme s kolegyněmi a kolegy a je nahrán v systému pod číslem 865. Tato navržená úprava reaguje na praktické zkušenosti z pilotních projektů a má posílit účinnost systému právě podpory bydlení. Asistence v bydlení je základní nástroj, který pomáhá domácnostem udržet si byt a v praxi zvládat základní povinnosti spojené s nájmem i s běžným soužitím. Dosavadní nastavení počítá s přiznáním asistence na jeden rok s možností prodloužení o další rok, ale praxe ukázala, že zatímco části domácnosti stačí jeden rok, některé opravdu potřebují podporu delší a ve výjimečných případech až tři roky. Proto navrhujeme možnost prodloužení asistence právě až na tři roky.

Současně se zpřesňuje právní úprava tak, aby bylo časové omezení poskytování asistence formulováno vhodněji a systematičtěji. Nově má být nastavena obdobně jako u bytového podpůrného opatření, tedy tak, že příspěvky na poskytování asistence v bydlení bude možné čerpat pro jednu osobu nejvýše po dobu tří let v osmi bezprostředně po sobě následujících letech. Cílem je větší srozumitelnost, jednotnost a předvídatelnost právní úpravy. Ke svému pozměňovacímu návrhu se přihlásím pak v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji.

Máme tady další omluvu – od 18 do 20.30 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Benjamin Činčila.

Tak, na tabuli ani v lavicích nevidím nikoho, kdo by se mi hlásil ještě do obecné rozpravy, proto obecnou rozpravu končím. Máme zájem o závěrečná slova? Ano. Takže paní ministryně.