Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Takže pochopitelně ta burza, na které kupují ty akcie, jim musí garantovat, že něco takového by se tam nemělo stát. Proto newyorská burza nebo i NASDAQ vyžadují, aby kótované společnosti měly nominační a správní výbor složený výhradně z nezávislých ředitelů. Výbor musí mít písemný statut, který definuje jeho pravomoci, způsob vyhledávání kandidátů a minimální kvalifikační kritéria pro členy představenstva. A to je úplně běžná věc ve světě. Takže já nechápu, proč vy tady chcete zrušit něco, co de facto nějakým způsobem jde tím směrem, aby to bylo aspoň na nějaké takovéto úrovni, a chcete naopak nás skutečně zatáhnout zpátky. Jak jsme tady chodili pozpátku, tak jak jsme říkali, my si můžeme vybrat, že budeme jenom jeden den chodit pozpátku, ale vy nás táhnete zpátky úplně všechny.

A podobně je to třeba i v Deutscher Corporate Governance Kodex z Německa, protože ten německý kodex doporučuje, aby dozorčí rada zřídila nominační výbor složený z akcionářských zástupců. Výbor připravuje návrhy kandidátů pro volby na valné hromadě a při výběru zohlední kompetenční profil a cíle rady. Takže když se potom podíváme na konkrétní společnosti, jak ty reálně fungují, ano? Já tady mám příklady třeba Microsoftu, Shellu, British Petrol, oni se teď tedy jmenují BP jenom, Siemens, Unilever, ale vzal bych dva, které určitě znáte. Jeden je Apple. To byla druhdy nejhodnotnější společnost na celé planetě, teď je myslím druhá, předběhla ji teda NVIDIA, jak jistě víte, protože se jistě věnujete procesům řízení těch firem, že ano?

Takže Apple. Jak to má Apple? Tak Apple, prosím pěkně, to opravdu nefunguje tak, že by tam někdo jako řekl, tady posaď prostě Pepu nebo tady si sedne Franta. Apple má zřízen stálý nominační a správní výbor složený výhradně z nezávislých ředitelů dle pravidel toho NASDAQu. Výbor pracuje na základě písemného statutu schváleného představenstvem, který je každoročně aktualizován a je veřejně dostupný na webových stránkách pro investory. Povinnosti výboru zahrnují: identifikaci a hodnocení potenciálních kandidátů do představenstva. Za druhé, vydávání doporučení. Ano, doporučení. Překvapení, co? Doporučení celému představenstvu o velikosti, složení a struktuře rady a jejích výborů. Dohled nad každoročním sebehodnocením výkonu představenstva. Výbor aktivně využívá externích personálních poradců a tak dále. Pochopitelně je tam i možnost, že akcionáři mají právo navrhovat kandidáty prostřednictvím takového proxy access, to znamená skupina třeba 20 akcionářů, kteří vlastní aspoň 3 procenta akcií po dobu nejméně 3 let, může nominovat 20 procent členů rady. Ale stejně ten výbor hodnotí návrhy akcionářů stejnými kritérii jako vlastní kandidáty a konečné kandidáty doporučuje výbor celé radě. Ta je předkládá valné hromadě, která volí ředitele každoročně na jednoleté funkční období. Ano, majority working, normálně 50 procent a více.

A pokud by vám tedy nestačil Apple a zdálo se vám to příliš vzdálené, tak můžeme zkusit něco bližšího. Podíváme se, jak to funguje ve Volkswagenu. Ten tady vyrábí nějaká auta, toho jste si možná všimli. Na tom jede poměrně velká část naší ekonomiky, na tom automotive, tak to je takový best practice, co bychom si mohli třeba vzít a zkusit to nějak, nevím, aplikovat, když chcete řídit ten stát jako firmu, ne? (Komentář z pléna.) Už nechcete, ano? To je nějaká změna? Tak to vyřiďte panu premiérovi. Takže Volkswagen AG. Funguje v německém dualistickém modelu správy, kde dozorčí rada a představenstvo jsou striktně odděleny. Dozorčí rada má zřízen nominační výbor, jehož členy tvoří výhradně akcionářští zástupci v dozorčí radě, protože jak možná někteří z vás ví – ten, kdo se věnuje té corporate governance, to nepochybně ví, i u nás jsme to zkopírovali, společnosti nad 500 zaměstnanců musí mít ty zástupce zaměstnanců v dozorčí radě, nicméně dle německého zákona o spolurozhodování pracovníků nemohou býti zaměstnanečtí zástupci členy toho nominačního výboru. Takže nominační výbor je odpovědný za navrhování vhodných kandidátů k volbě na valné hromadě a při výběru zohledňuje kompetenční profil a cíle odsouhlasené dozorčí radou, přičemž tyhle cíle jsou veřejně dostupné v prohlášení o správě skupiny. Ano? Ten postup je konkrétní. Na základě doporučení nominačního výboru předkládá celá dozorčí rada valné hromadě návrh na volbu kandidáta. Takže opět rozhoduje samozřejmě valná hromada. A pochopitelně tohle celé se dočtete v těch výročních zprávách.

Takže mně přijde velice zvláštní, že namísto toho, abyste vlastně si vzali inspiraci z toho, jak jsou řízeny ty největší firmy – soukromé, když jste tedy říkali, že chcete řídit ten stát jako firmu, a aplikovali tyhle postupy, tak naopak vy jdete přesně opačnou cestou, protože ten formalizovaný nominační proces je zcela zjevně globálním standardem. To není žádná výjimka. To je naopak standard u těch velkých společností. Všechny tady tyhlety světové společnosti, které jsem zmiňoval, bez ohledu na to, jestli jde o americkou společnost, britskou, německou nebo nějakou nadnárodní korporaci, tak mají prostě zákonnou nebo smluvní povinnost zřídit, provozovat, zveřejňovat fungování nominačního výboru, ano? Protože tenhleten standard je vyžadován buďto těmi zákony, anebo těmi burzovními pravidly, anebo dokonce kombinací obojího.

A teď je otázka, proč oni to dělají? Proč jsou tak hloupí na těch světových burzách? Co myslíte, pane zpravodaji, paní předkladatelko, prostřednictvím pana předsedajícího? Proč oni si to takhle administrativně komplikují? Proč nejsou tak chytří jako vy a nezruší tady tu zbytečnou administrativu? Co myslíte? No, protože ten nominační proces chrání tu hodnotu firmy před klientelismem. Potom tam oni nemají ty kauzy, jako máte vy v ANO. A to je důležité pochopitelně pro ty lidi, co tam dávají svoje peníze, protože ti institucionální investoři a ratingové agentury v těch svých hodnoceních pochopitelně explicitně sledují, zda je ten nominační výbor nezávislý, zda dodržuje formalizovaný postup, ano? Protože absence takovéhoto procesu vede ke snížení toho ratingu, k vyšším nákladům na kapitál, tím pádem reputačnímu riziku. A taky je důležité, aby tam byla ta transparentní dokumentace celého procesu. Proto je taky každá z těch společností, co jsem tady říkal, povinna ve své výroční zprávě nebo v proxy statementu publikovat statut toho nominačního výboru, popis procesu výběru kandidátů, minimální kvalifikační kritéria, informace o využití externích poradců a postupy pro návrhy akcionářů. Protože tohleto je to, čím zajišťujete tu transparentnost. A tahle míra transparentnosti tady i dokonce přesahuje ty minimální požadavky aktuálně platného českého nominačního zákona.

To znamená, vy byste se měli vydat přesně opačnou cestou, protože ten přístup světových společností ukazuje, že ta transparentnost je vnímána jako přidaná hodnota i v tom soukromém sektoru, ne jako zátěž. Tím pádem, když vy se snažíte zrušit tady ten nominační zákon, tak tím se snažíte vlastně Českou republiku vyčlenit z toho mezinárodního standardu. To je to, jak jsem říkal, že nás zase táhnete na východ, zpátky do minulosti, protože zatímco světové burzy tady tohleto vyžadují, aktivně zavazují ty společnosti, které mají kótované, tak vy chcete zvolit opačnou cestu. To znamená, vy vlastně chcete, aby se negativně ovlivnilo hodnocení správy státních podniků ze strany mezinárodních institucí, ano, OECD, EU, chcete zvýšit riziko korupce, chcete zvýšit riziko netransparentního obsazování těch klíčových pozic a pochopitelně chcete také snížit atraktivitu prostředí pro zahraniční investory. To je totiž přesně to, čeho tím svým krokem dosáhnete.

To znamená na závěr, abychom si to shrnuli. Formalizované nominační firmy mají i velké kótované firmy. To je prostě nějaký standard dobré corporate governance, protože prostě tohleto od nich ti akcionáři očekávají. A tady si troufnu tvrdit, že čeští občané coby de facto akcionáři, zprostředkovaně, těch velkých státních podniků, protože to je skutečně majetek nás všech, také čekají, že tady bude fungovat nějaký good governance. ***